Jak to děláte?

Dobrý den,
mám dotaz na všechny maminky, co mají (nebo budou mít) dvě děti po sobě. Prostě jak to děláte, že jste to druhé dítě chtěli? Já mám jednoho syna, moc ho miluju, vyměnila bych za něj všechno na světě (teď mě asi nejspíš vyhodí z VŠ, ale mně to nevadí, jsem šťastná, že mám svýho broučka). Ale přes to všechno už v žádným případě další dítě nechci. Hrozně se mi změnil názor, když mi bylo 15, tak jsem prohlašovala, že bych v životě na potrat nešla, že je to zabití (samozřejmě jsem svůj názor nevnucovala jiným), tak teď kdybych nedej bože znovu otěhotněla, vůbec bych neváhala na potrat jít (no, možná váhala, ale šla bych). To děcko je prostě taková hokna, že to raději zůstaneme ve třech. Navíc kolik to všechno stojí - když chcete dítěti dát nějaký standard, jet s ním párkrát k moři, našetřit, aby nešel z domu s holým zadkem, tak je rozdíl, jestli kupujete zájezdy tři a ne čtyři, to samý, když šetříte na jeden byt a ne na dva... Mamka mě sice uklidňuje, prý měla stejný pocit, až do bráchových 12 narozenin. Pak si prý teprve uvědomila, že jí doma schází někdo čtvrtý, takže si pořídili mě. Ale já to i tak pořád vidím stejně. Prostě Vás ženský obdivuju, ať už máte to dítě chtěný nebo nechtěný. Sama si to absolutně nedokážu představit. Je fakt, že mám asi dítě trošku jiný než ostatní maminky (vzpomínám si, že když synovi byly 3 měsíce, potkala jsem maminku, s kterou jsem ležela v porodnici, její dítě jenom tak leželo, klidně spalo a ten můj vagabund se už držel kočárku a tak v polosedě se koukal ven. Jak to bylo doma, to raději ani nechci moc popisovat, abych nastávající maminky moc neděsila, ale přesto to zhrnu - manžel přišel domů asi v 18:30 h, já se poprvé najedla, napila a šla na záchod. Opravdu si nedělám srandu.) Musím ale na druhou stranu přiznat, že zatímco ostatní maminky mi říkaly, že je to čím dál tím horší, tak u mého syna je to čím dál tím lepší. Už od něj můžu asi na dvě minuty odejít, atd. Sice teď máme docela problémy s jídlem, ale pořád je to lepší než před tím. (ani nevíte vy maminky, co máte patnáctikilový děcka a v poradně Vám nadávají, že je máte tlustý, ani nevíte, co máte, buďte rády, protože krmit děcko 1,5 hodiny, přitom mu nacpat 3 lžičky, to je vždycky moc i na mě - jsem docela splachovací). Manžel si sice přeje dceru, ale tu si teda bude asi muset pořídit s jinou :-) (když jsme se bavili před svatbou, kolik dětí, chtěl dvě dcery, je to asi sice zvláštní názor chlapa, ale on prohlašuje, že holky jsou chytřejší, proto chce holky). Mám docela dobrý názor sousedky, která má šest dětí - z toho 4 holky a 2 kluky. Říkala, že holky jsou mnohem klidnější, víc spí, líp jí, atd. Tak nevím, myslím, že je to asi dost individuální. Napište mi svůj názor, díky moc.
Ivana