| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

poporodní deprese

 Celkem 9 názorů.
 Hana 30 let, dcera 2 roky 
  • 

poporodní deprese 

(6.10.2000 15:19:31)
První 3 těhotenství skončily samovolným potratem, počtvrté se mi narodila zdravá dcera. Celé těhotenství rizikové a porod vyvolávaný, malá byla kříšená. Taky se mi vyvolání nelíbilo, připadalo mi to strašně nepřirozené, ale miminko se muselo zachránit. Naštěstí všechno dobře dopadlo, ale velký a neustálý stres a hormonální bouře u mě vyvolaly poporodní deprese, které se po týdnu zhoršily až v laktační psychózu. V období šestinedělí jsem byla hospitalizována v léčebně o malou se starala rodina. Poté jsem pomalu vklouzla do normálního života. Dávno je vše už v naprostém pořádku. Nyní bychom chtěli další miminko, mám ale velké obavy zda se tato porucha bude znova opakovat, popř. zda se tomu dá nějak předcházet. Možná, že u druhého dítěte už to bude jiné. No v nejhorším 6 týdnů zase nějak přeživořím a bude líp. Prosím, jestli máte některá podobné zkušenosti a chce se Vám o tom psát, dejte mi vědět. Děkuji Eva
 Jana, 6měs. Jakub 
  • 

Re: poporodní deprese 

(13.10.2000 1:52:45)
Ahoj Evi,
já mám (možná) zkušenosti s poporodní psychózou. Nikdo mně nijak neléčil a jinak se o mě nezajímal s výjimkou nabídnutí Paralenu nebo "něco na nervy" ("ony ty šestinedělky jsou trochu citlivější"). Na pooperačním (rodila jsem císařem v epidurálu) jsem prožívala euforii z toho, že jsem maminka, ale na odd. šestinedělí se to změnilo v noční můru, o Jakuba jsem se neuměla starat, kojení mě začalo bolet, jak nějaké miminko při návštěvách zaplakalo, všechny maminky letěly na pokoj nakojit a odbrknout, protože jedno rozplakalo všechny. Nemohla jsem si normálně promluvit s manželem (dítě nesmělo na chodbu a manžel nesměl do pokoje), takže jsem své dítě nakojila a odbrkla, což trvalo hodinu a půl a zbylých deset minut jsem probrečela manželovi na rameni, že jsem nemohla být s ním a že ho dalších 22 hodin neuvidím. Čas mi ubíhal ne jako 15. hod, 16. hod, ale 20 hodin do návštěv, 19 hodin do návštěv... a zvlášť depresivní pro mě byly okamžiky, kdy Jakub plakal a já nevěděla proč. Kdybych se mohla s mužem poradit, kdyby mi třeba řekl "ještě 10 minut a pak je to nenormální" a vzal mě za ruku... ale pokoje a děti byly pro návštěvy tabu.
Já jsem se strašně těšila domů. V noci jsem brečela steskem po muži, jako malé dítě. Kdykoli přišla na náš pokoj sestra nebo doktorka a přišla řeč na kojení, které mě bolelo, nebo na náš odchod domů, stáhl se mi krk a lícní svaly natolik, že jsem nemohla mluvit. Věděla jsem, že doma všechno zvládnu, ale tady v porodnici, i kdybych chodila k psychoterapeutovi, nebude to k ničemu, protože nejsem doma.
Skutečně, po tom, co mě pátý den propustili, zvládám všechno. V porodnici jsem se přes svoje nervy skoro nic nenaučila a po příchodu domů měly babičky svoje starosti, takže jsem sama poprvé koupala, přebalovala, odbrkávala, muž z povzdálí radil. Nic pro mě nebyl problém, když už jsem byla doma.

Evo, prosím, napiš, kdy sis uvědomila, že není něco vpořádku. Uvědomila sis to Ty, nebo Tě na to někdo upozornil? My bychom právě také chtěli další a pečlivě zvažujeme všechny možnosti, např. nadstardní pokoj, aby manžel mohl chodit na noc ke mně.
Hlavně, Evi, aby byl u porodu Tvůj muž s Tebou, i kdyby to bylo císařem. Doufám, že Tě podrží, že je s Tebou.

Jana

janatris@post.cz

 Jana, Matej 8 týždňov 
  • 

Re: Re: poporodní deprese - pro Janu 

(14.10.2000 0:14:34)
Ahoj Jani,
pokiaľ Ti podmienky na bežnom šestonedelí pôsobili také ťažkosti, ako píšeš, nabudúce Ti skutočne doporučujem priplatiť si nadštandard. Neviem, aké sú podmienky v iných pôrodniciach, ale ja som ležala u Apolináře na dvojlôžkovej nadštandardnej izbe (500,- Kč na deň) a bolo to absolútne v pohode. Návštevy sú tu povolené cca od 11.00 do 20.OO h(medzi dopoludňajšou a večernou vizitou), takže som takmer celý deň mala spoločnosť - manžela alebo kamarátky. Návštevu som si mohla priviesť na izbu (po dohode s druhou mamičkou), alebo si malého zobrať na chodbu vo vozíčku. Mateja sme už od prvého dňa kúpali spoločne s mojim manželom - na oddelení bolo úplne bežné, že oteckovia chodia pomáhať s večernou očistou.
Veľmi milé boli i detské sestry - ak som chcela ísť vyprevadiť muža alebo si zájsť do automatu pre kávu, stačilo ich poprosiť a oni si mimino ochotne vzali k sebe na detskú izbu.
Samozrejme i ja som sa hrozne tešila domov, ale pobyt v pôrodnici bol celkom príjemný. Aj keď tie dve tisícky, ktoré som zaplatila, nie sú až tak málo peňazí, rozhodne to za duševnú pohodu stojí.
 Jana, 6měs. Jakub 
  • 

Re: poporodní deprese - pro Janu 

(27.10.2000 1:06:03)
Jano a Mateji,
dík za odpověď. Teď už jsem definitivně rozhodnutá - začala jsem šetřit na nadstandard a s mužem, který to všechno prožívá se mnou, jsme se rozhodli pro jinou porodnici (v Bohunicích), která z těch tří brněnských má na internetu asi tak nejlepší pověst.
Trochu mě překvapilo, jak píšeš, že u Apolináře jsou na nadstandardu návštěvy jen 7 hodin přes den. Na "Obilňáku" jsou nonstop, maminka má pokoj se soc. zařízením jen pro sebe a na pokoji je i postel (pro manžela, maminku, kamarádku...). Tedy to nám říkali v předporodním kursu. Já jsem to nezažila, byla jsem na klasickém odd. šestinedělí (z nové a staré budovy na mě připadla ta stará), tak jsem si ve sprchách či na WC připadla (jak psala jedna maminka ve vyjádření k porodnicím) jak před padesáti lety.

I tak Tvoje zpráva na mě působí tak, že jen vzdychám "ach, to bych chtěla". Teď už vím, co nepříjemného mě může potkat, takže - bez standardu ani ránu!

Jana
 Eva 
  • 

Re: Re: poporodní deprese 

(17.10.2000 13:47:30)
Ahoj Jani, děkuji Ti za odpoveď. Protože jsi uvedla mail odepsala jsem Ti na něj. Eva
 Kristina 28let, bezdetna zatim 
  • 

Re: poporodní deprese 

(26.10.2000 21:51:25)
Stalo se mi totez, 3 tehotenstvi,2 samovolne potraty,1 predcasny porod -dite nezilo ani pul dne. Ted sbiram silu pro dalsi pokus.Mam pochopitelne velke obavy. Laktacni psychoza je moje nocni mura. Mam pocit , ze jsem nejlepsi kandidat na zblazneni se .
Pokus č.4 planuji na jaro 2001.
 Šárka, 13 a 5 let 
  • 

Re: Re: poporodní deprese 

(6.12.2000 12:25:58)
Nevzdávej se, stojí to za to. Nikdy jsem neměla sice problémy s otěhotněním, ale zažila jsem taky úmrtí dítěte. Není to nic příjemného. Člověk to nesmí nikdy vzdát. Jeď někam k moři, nemysli na blbý věci a určitě se to povede. Jeden můj kamarád říkal, že sex se musí dělat s láskou, a ne s tím, že z toho musí být dítě. Já vím, je to těžký. A žádnou laktační psychózu si nepřipouštěj. Lidi totiž do knížek napíšou pěkný blbosti - o těhotenství, porodu, o výchově dětí. Doufám, že příští Vánoce už budeš slavit s malým škodičem (jak dětem říkám).
 Dana, 2 mesicni syn 
  • 

Re: Re: poporodní deprese - pro Kristinu 

(27.1.2001 18:40:02)
Mila Kristino,

preju Ti moc a moc stesti pri tvem dalsim pokusu o detatko. Ja sama jsem prodelala jeden potrat, protoze se dite prestalo vyvyjet a byla jsem taky z toho dost spatna. Nastesti dalsi tehotenstvi dobre dopadlo a ted mame 2 mesicniho zdraveho chlapecka. Preju i tobe zdrave miminko.

Dana
 Kristina 28let, bezdetna zatim 
  • 

Re: Re: Re: poporodní deprese - pro Kristinu 

(3.2.2001 21:04:51)
Děkuji za podporu.Čekám na jaro.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.