•
 |
(31.8.2000 8:16:00) Od doby, kdy jsem se dovedela o existenci CAPu, jsem se tesila na to, ze az budu cekat miminko, nebudu se muset bat, ze se se mnou bude zachazet jak s nemocnou, ktera ma (prominte ten vyraz) "drzet hubu a tlacit". Zamlouva se mi myslenka, ze vim co se a proc deje. A zaroven nebyt stresovana nemocnicnim prostredim a take vydesena, jestli je to a ono spravne a nebat se na cokoli zeptat aniz bych mela pocit, ze jsem na obtiz. To same se tyka oddeleni sestinedeli. Chci vyjadrit podporu asistentkam z CAPu uz jenom pro jejich odvahu, ze do toho sly a za snahu dostat do podvedomi to, ze tehotenstvi a porod jsou tou nejprirozenejsi veci na svete, ktera muze zenu potkat. Dekuji a drzim palce. Veronika
|