Jana Kendiková | •
 |
(28.8.2000 21:10:36) Přečetla jsem si článek v Cosmopolitanu o aktivním porodu. Víte, už je to trochu dávno, co jsem rodila. První dítě v roce 1977 - byla jsem velmi mladá, bylo mi 18 let, ale do té doby bych se vrátit nechtěla. Byl to ohromný strach. Bála jsem se nejen samotného porodu, ale také personálu. To byly příkazy, nadávky absolutní netolerance. O 5 let později se mi narodila dvojčátka - holčičky. Šla jsem rodit se strachem. Ale nebyl to strach z bolesti, to byl strach z přístupu, z personálu, z příkazů ,z toho, že tam na všechno budu sama. Nastupovala jsem tam totiž 3 týdny před porodem (kvůli předčasnému porodu) a návštěvy byly zakázány. Manželovi jsem posílala z okna špagátek s taškou , aby mi poslal pomeranče. Hrozná doba. Proto Vám držím palce. Bojujte za záchranu CAP. Jana Kendiková
|
Jana Novotná, dvě děti | •
 |
(28.8.2000 23:03:45) Naše porodnictví je našim babičkám, matkám i nám, co jsme rodily nebo se narodili za totality hodně dlužno. Většina praktik v našich největších porodnicích přetrvává dodnes. Spousta porodnického personálu se domnívá, že právo o všem rozhodovat je na jejich straně. Vedou porod tak, aby byl pohodlný hlavně pro ně, rodička i její dítě je až na druhém místě. Není se čemu divit, tak je to totiž naučili a stále ještě učí profesoři a docenti na školách. Změnit osnovy lékařské fakulty je těžší než vzbudit mrtvého. Jana
|
|
|