| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Potrat neni spravne reseni

 Celkem 21 názorů.
 Irena, syn 10 mesicu 
  • 

Potrat neni spravne reseni 

(27.8.2000 15:06:01)
Prestože v příspěvcích vyzýváte k toleranci, nechat rozhodnout jen tu ženu, které se to týka apod. S tím nemohu souhlasit. Dítě není věc, kterou v případě potřeby odstraním. Dítě je dar. A tak by se s ním mělo zacházet. S potraty nesouhlasím a se mnou zase nebude souhlasit mnoho jiných lidí. Ale štve mě, když o potratech píšou odborníci, např. Uzel apod. jako o něčem přirozeném. Nikdo z nich není žena a neví, co to těhotenství skutečně je, jak se žena cítí. Naopak znám mnoho žen, které šly na potrat a jejich důvody byly většinou: jsem svobodná, neuživím ho, jsem příliš mladá, buduji si kariéru, mohlo by být poškozené nebo 2 děti mi stačí. Nemáte taky ten pocit, že to nejsou skutečné důvody, ale sobeckost? Když s někým sexuálně žiju, musím mít také zodpovědnost a být připravená, že můžu otěhotnět. Všichni se ohánějí právy žen, ale kdo uznává právo dítěte na život? Od početí je člověkem! Takže jaký je rozdíl mezi vraždou dospělého nebo nenarozeného dítěte? Asi nikdo se nezabýval životem a pocity žen po potratu. Moje kolegyně má 2 děti. Otěhotněla a usoudila, že by finančně nevyšli a tak šla na potrat. Ovšem během 5 let se finanční situace zlepšila a ona dnes vkládá do svého psa více než do dětí. Po letech začala psychicky trpět, protože soukromě si každý rok oslavuje předpokládané narozeniny její nenarozené holčičky. Smutně sledovala, jak jdou prvňáčci do školy a dnes smutně sleduje, jak maturují. Její holčička měla být mezi nimi.Ano, mnoho žen si to třeba tak nepřipouští, ale s věkem se pocit viny určitě dostaví. Je zajímavé, že mnoho lidí smrt štěnátka oplaká, ale smrt nenarozeného dítěte ne.
 Jana, dvě děti 
  • 

Re: Potrat neni spravne reseni 

(27.8.2000 15:30:29)
Žena má právo si dělat se svým tělem co chce, tak jako muži. Nejhorší je, když o ženině těle rozhoduje někdo jiný. Ten, kdo zakazuje potraty, sám je potřísněn krví.
 Petr-NYC 
  • 

Re: Re: Potrat neni spravne reseni 

(27.8.2000 17:32:21)
Ja jsem zil nekolik let v zemi, ktera absolutne potrat zakazovala - tak velky tam byl vliv cirkve.
(je to jedno, ktera zem to byla).
Tyto situace se opravdu staly a byly uplne v souladu s tamejsim zakonem.
1. Zena "produktivniho" veku prijela do nemocnice s akutnim velmi bolestivym zanetem slepeho streva. Protoze mela nafoukle bricho, tak s ni musel doktor nejdrive sepsat protokol o tom, jestli ji nekdo ten potrat neudelal. V pripade odmitnuti mohla byt zavolana policie - ten fakt, ze tim byl ohrozen zdravotni stav te zeny, byl najednou druhotny, protoze zakon musel byt naplnen.
2. V nejvetsim meste teto zeme byli lekari, kteri potrat delali a maskovali tento ukon jako "zdravotni vysetreni".
3. Kdyz nejaka majetnejsi zena uz byla v jinem stavu a chtela mit tento zakrok udelan, tak si vala pas, koupila si letenku do Londyna (Velka Britanie), a tam ji ho na pockani lekar udelal.
---
Timto proti-potratovym zakonem tedy trpely ty zeny, ktere vlastne nemely nato, aby mistniho doktora podplatily a mohly si vzit par dni volno, anebo asi mohly tu letenku koupit a nechat ti to udelat v Anglii.
--
Proti-potratova vyuka tedy musi prijit uz v dobe dospivani, a to jak mezi kluky, tak i mezi divkami.
Zakladat a udrzovat politicke strany, ktere vlastne ziji jen na tomto uz davno soudne vyresenem problemu, strilet po doktorech, kteri tento zakrok delaji, hazet na jejich kliniky benzinove bomby apod., - to take neni reseni.
---
Zdravim
 Zdeňka, vdaná, 21 let 
  • 

Potrat neni spravne reseni - ne opravdu neni. 

(28.8.2000 8:57:27)
Dobré ráno.
Já se do této diskuse nechci aktivně zapojovat, ale chci Vás jen zpravit o nové události, která se stala v Číně. Jak už tady psala paní Irena nebo Jana - je jedno, jestli zabijete nenarozené nebo narozené dítě. Důsledek je stejný, dítě, nový život bude usmrcen, zničen. Jen se snažíme být vůči lidskému životu v děloze matky méně citlivý, když se nám zrovna nehodí - napomáhá k tomu to, že není vidět. Bohužel. To, že je takové dítě absolutně bezbranné, stejně bezbranné jako to, které zabili v Číně utopením, to už nám uchází - nebo chce ucházet? :-( Nemohu neříci, že až sem může dojít politika nakloněná zlu potratu. Je to jistě extrém, čínská politika je v tomto opravdu neúprosná, ale chci, abychom si uvědomili, že se svými dětmi (právě nenarozenými) chceme stále zacházet stejně, navíc s "razítkem" legislativy - a jako ospravedlnění nám stačí heslo "Tělo ženy" a případně ještě lépe znějící "demografické důvody". Není to ale k ospravedlnění zabití člověka málo?

Přečtěte si prosím * jen pro zvláště silné povahy :-(
_______________________________
Agentury informují:

Čínské úřady zabily živé zdravé dítě, protože bylo přebytečné

27.8.2000 15:49:09 Zenit (Peking)

Jak uvádí londýnské The Times, úředníci plánovací komise zabili před zraky rodičů živé zdravé dítě, protože rodiče již jedno měli. V Číně přitom mohou mít rodiče jen jednoho potomka. Pokud počnou další dítě, jsou nuceny podstoupit potrat.

Vražda se stala ve vesnici Caidian v centrální části Číny. Událost nicméně vyvolala vlnu protestů místních lidí, takže místní vláda přislíbila, že viníci budou potrestáni.

Paní Liuová, matka zavražděného dítěte, očekávala již čtvrté dítě. Na venkově, kde žije 70 % Číňanů, mají páry navzdory vládní politice často více než jedno dítě. Dle předpisů podstoupila paní Liuová potrat, ale ten se nepodařil. Dítě se narodilo živé. Úředníci nařídili otci dítěte, aby dítě zabil. Ten to ale odmítl. Dítě bylo tedy matce násilně odebráno a utopeno.

„Bez používání efektivních metod pomalého snižování rapidního růstu své populace bude mít Čína o 300 milionů lidí víc, než je současný stav,“ komentovala případ oficiální tisková agentura Xinhua News Agency


 Jana, dvě děti 
  • 

Re: Potrat neni spravne reseni - ne opravdu neni. 

(28.8.2000 12:38:02)
Víte o tom, že se v Ćíně nejvíce zabijí novorozeňata ženského pohlaví - ŽENSKÁ TĚLA. Proč asi ?
 Omlouvám se, ještě jednou Vendula, 34 let, tři děti 
  • 

Re: Potrat neni spravne reseni - ne opravdu neni. 

(28.8.2000 14:38:47)
Čína je bohužel známá svou neúprosnou politikou "párů s jedním dítětem". A také vztahem - dalo by se říci "diskriminačním" k ženskému pohlaví... Pokud ve staré Číně nebyl prvním potomkem syn, byla dcera méně tolerantního muže utopena a manželka prodána do otroctví...To už je ale snad dnes překonáno, alespoň doufám. I když z příspěvku paní Zdeny to tak docela zřejmé není. Ovšem nechápu, nebo alespoň dělám, že nechápu, proč paní Zdena uvedla usmrcení novorozeného "přebytečného" dítěte do diskuze o potratech....
Takovéto prosazování politiky proti přelidnění ovšem nelze při nejlepší vůli ani pochopit, ani tolerovat. Politiku "jednoho dítěte" je při troše dobré vůle možné i pochopit, i když se chápání příčí. Tady už nejde o to, zda je RODINA schopna dítě uživit, tady jde o to, zda je ho schopna uživit ZEMĚ. A to nejen země jako státoprávní uspořádání, ale především země jako půda, nerostné suroviny...Paní Zdena to označila za "demografické důvody".
Myslím, že Čína není to pravé ořechové jako přirovnání k situaci okolo potratů u nás v České republice, kde je demografická situace spíše opačná. Jako odstrašující příklad to je působivé, leč k našim podmínkám zcela nepřirovnatelné. V Číně jsou lidé proti své vůli nuceni mít omezený počet dětí, což s otázkou, zda má mít žena svobodné rozhodování o tom, zda potrat ano či ne nevidím nijakou souvislost...
 Dana , 29 let , dvojčata 18 měsíců 
  • 

Re: Potrat neni spravne reseni - ne opravdu neni. 

(28.8.2000 21:14:49)
Zdenko, já to beru, příspěvek je strašný (o situaci v Číně jsem toho přečetla haldy), ale domnívám se, že tady diskutujeme o otázce dovolit či zakázat u nás? - Alespoň původně to tak bylo.
 Jana, 23 let, roční syn 
  • 

Re: Potrat neni spravne reseni 

(27.8.2000 22:00:49)
Milá Ireno,
chtěla bych ti tímto vyjádřit obrovskou podporu, protože jsi napsala přesně to, co si myslím i já, jenom jsi to lépe formulovala. Tak abys na ty případné útoky nebyla tak sama;-). Jasně, se svým tělem ať si dělá kdo chce co chce, ale dítě přece není moje tělo? Je to už úplně jiný člověk! Ten žádná práva nemá? To co píšeš o Uzlovi (a potažmo do toho můžeme započítat i časopisy typu Dívka apod.) je taky fakt. Každý bere potrat jako samozřejmost - konkrétně když jsem já přišla ke svému gynekologovi s tím, že jsem asi těhotná, jsem jako první otázku slyšela "A chcete si to nechat?", což mě uzemnilo. Každý nabízí potrat, ale nikdo už neupozorní na to, co může člověk prožívat, když ho podstoupí. Pak každý jenom řekne: "Rozhodla jsi se sama, já od toho dávám ruce pryč." Pak ženy prožívají přesně to, cos popsala. Určitě by měly existovat nějaké poradny, prostě někdo, kdo by celý problém vysvětlil tak, jak je a nic neskrýval, případně taky nabídnul nějakou pomoc nebo alternativu, za kterou já osobně považuji adopce.
To by bylo z mojí strany asi všechno.
Měj se hezky. Jana
 Dana , 29 let , dvojčata 18 měsíců 
  • 

Re: Re: Potrat neni spravne reseni 

(27.8.2000 22:45:51)
Jano a Ireno, musím Vám oponovat alespoň částečně - nikoli každý bere potrat jako samozřejmost a navíc tahle diskuze víceméně řeší otázku jestli dovolit či zakázat. Chápu Váš názor, sama bych také nedokázala zabít (podle mého názoru človíčka), ale některé ženy k tomu opravdu vedou důvody, které můžete těžko posuzovat, když v té konkrétní situaci nejste (
1 - moje příbuzná např. otěhotněla ve 47 letech - domnívala se, že je již dávno v přechodu, jaká je pravděpodobnost, že by její dítě bylo zdravé a kdo by jej vychovával, když manželovi bylo skoro 65 let?
2 - kamarádka, která ze zdravotních důvodů nemůže užívat hormonální antikoncepci a tělísko jí nevyhovuje, tudíž otěhotněla v poslední den menstruace - děti tři a manžela nezaměstnaného (invalidní důchod) - kdo by je živil?
3 - další kamarádka - se třemi dětmi šla se čtvrtým plodem na interrupci - za 1/2 roku poté jí zemřel manžel (rodiče nemá) - tenkrát byla nešťastná, ale dnes má tolik potíží, že je skoro ráda
Takže, kdo jsi bez viny, hoď kamenem - sama si myslím, že na potrat bych nešla, ale ve chvíli, kdy by např. moje miminko mělo mít Downůw syndrom atd. atd., určitě bych o tom přemýšlela. Věřte mi, žádná rozumná a dle mého názoru "normální" žena nejde na potrat s lehkým srdcem, takže proč jí toto rozhodnutí ještě ztěžovat tím, že zase budeme chodit před komise, vysvětlovat důvody, případně řešit svou situaci nelegálně. A sexuální zdrženlivost? - To snad ne.
 Vendula, 34 let, tři děti 
  • 

Re: Re: Potrat neni spravne reseni 

(28.8.2000 14:03:16)
Milá Jano,
opět porušuji své dobré předsevzetí, že v tomto diskuzním fóru budu mlčet jako pěna... A navíc už jsem napsala svých názorů k potratům tolik, že se budu asi jen a jen opakovat.
Myslím si, že ne pro každého je potrat samozřejmost, jak Vy tvrdíte. A že ne u každého je důvodem k potratu sobectví. Paní Dana pár důvodů zmiňuje a ani jeden mi nepřijde sobecký. Víte, já pořád zastávám a budu zastávat názor (ačkoli souhlasím s tím, že potrat rozhodně není antikoncepční metodou) že proritu mají mít děti NAROZENÉ. Protože ty cítí, vnímají, myslí, což - při vší úctě k lidskému plodu - plod tyto schopnosti nemá (myslet) anebo je nemá ještě úplně rozvinuté (cítit, vnímat). Zcela určitě tímto názorem na sebe strhnu lavinu kritiky - můj názor na potraty je totiž tak nějak rozpolcený. Beru právo ženy, aby sama rozhodla o tom, zda dítě mít bude, anebo ne. Protože, jak jste napsala, děti jsou dar a ne každá je ochotna tento dar přijmout. A pak si každá sama musí srovnat se svým svědomím, pokud se pro potrat rozhodne.
I mě se stalo, že se mě gynekolog při prohlídce automaticky zeptal, zda si TO chci nechat, bylo to ale před dvanácti lety, když jsem čekala druhou dceru. Myslela jsem si, že se za ta léta přístup ze strany lékařů změnil, ale jak je vidět, asi ne. Určitě to ale dobrý dojem nedělá...
Také já jsem při svém třetím těhotenství navštívila poradnu, tenkrát byla ve Voršilské ulici, nevím, zda je tam i dnes. (Bohužel jsem jim dodnes dlužna fotku mého syna, což mne velice mrzí...) Proč? Třetí dítě v "plánu" nebylo, selhala mi antikoncepce. Bytová i finanční situace zřejmě přiměla manžela ke slovům: buď půjdeš na potrat, anebo se nechám rozvést. Protože jsem věděla, že bych potrat se svým svědomím nesrovnala (vidíte, a pro jiné ho hájím) a protože jsem po nabídnutém daru velice toužila, přijala bych alternativu rozvedená matka
se třemi dětmi...A tenkrát mne napadlo se na poradnu obrátit. Díky poradně se to nakonec vyřešilo i s mým mužem, rozvedení nejsme...Ale dodnes je naše neutěšená finanční situace přičítána právě této mateřské dovolené. Tím ovšem vůbec nechci říci, že kdo nemůže dítě zahrnout přepychem, ať si ho nepořizuje. Přepych není to, co dítě potřebuje, to potřebuje daleko víc - potřebuje lásku.
Takže dle své zkušenosti vím, že i antikoncepce může selhat...Proto si v duchu řeším problém, jak bych se vyrovnala s případným dalším selháním. Opravdu nevím.
Potrat ???Adopce??? Myslíte, že i matky, které dají své dítě k adopci také v duchu slaví narozeniny svých dětí? Nechtěné těhotenství, promiňte mi ten výraz, je vždy pro ženu stresová situace, je jedno, jak jí vyřeší. A proto nehažme kamenem a nikdy neříkejme nikdy.
 Jana, 23 let, roční syn 
  • 

Adopce 

(28.8.2000 22:23:13)
Milá Vendulo,
moc děkuji za Váš příspěvek, pomohl mi trochu si utřídit myšlenky a názory. A vážím si ho o to víc, že jste se kvůli mně rozhodla porušit své předsevzetí:-)
Hned ze začátku bych se chtěla opravit ve tvrzení, že každý bere potrat jako samozřejmost - to pochopitelně není pravda, špatně jsem se vyjádřila. Ta žena to určitě tak necítí. Spíš jsem měla napsat, že v případě, že některá žena neplánovaně otěhotní, tak naprosto běžným doporučením, které se jí dostane, je "jdi na potrat", "s tím bys měla něco udělat", nebo něco v podobném slova smyslu. Naprosto souhlasím s Vámi, že pro tu ženu to je těžká situace a těžké rozhodování. Jenže právě proto, že nejbližší osoby, přátelé a vůbec celé okolí a společnost (počítaje v to již zmíněné časopisy) se staví k interrupcím velice liberálně, jako by to byla samozřejmost a jediné možné řešení, tak i ta žena nakonec podlehne a v podstatě sama sebe přemluví, aby na potrat šla. Když si přečtete příspěvek Lucky v rubrice Kdy mít děti, tak tam je ten tlak okolí více než jasný (k potratu jí donutila matka, následky si nese dosud) a podobný nátlak jste si prožila i Vy. Ani já si nemyslím, že by důvody k potratu, které zmínila paní Dana, byly sobecké. Ale uznejte sama, nešla by ani jedna z těch situací vyřešit jinak? Ty ženy to v podstatě udělaly proto, že si možná myslely, že není žádná jiná možnost volby, i když je pravda, že na první popsaný případ (otěhotnění ve 47 letech) se to tak úplně aplikovat nedá, protože tam by pravděpodobně mohlo dojít i ke zdravotním komplikacím, takže v tomhle případě tu interrupci dokážu pochopit.
A jsme zase u těch adopcí. Píšete: "Beru právo ženy, aby sama rozhodla o tom, zda dítě mít bude, anebo ne." To se ale s alternativou adopcí vzájemně nevylučuje - když se žena rozhodne, že dítě mít nebude (z jakýchkoli důvodů), může jej dát k adopci a výsledný efekt bude stejný, jako kdyby šla na potrat - dítě prostě mít nebude. Rozdíl mezi řešením - potraty a řešením - adopcemi je v jedné důležité věci: v tom, jak se taková žena bude cítit za několik let. Myslím si (ale pochopitelně nikomu tento názor nevnucuju), že ta žena, která se rozhodne pro adopci, bude mít aspoň jedinou útěchu - tu, že dítě adoptoval někdo, kdo ho má rád a může mu poskytnout to, co by mu ona poskytnout nemohla a že to dítě žije. Ta žena, která podstoupí potrat, nemá nic. Jenom vědomí toho, že prošla procesem, který nejde vrátit a jak vy píšete - musí se srovnat se svým svědomím. Ale bohužel se většinou nesrovná a nastávají ty stavy, kdy v duchu slaví narozeniny svého dítěte, jinak taky zvané postabortivní syndrom. Jasně, ta žena, která se svého dítěte zřekne a dá ho k adopci, se určitě taky necítí zrovna nejlíp, možná cítí něco podobného, ale jak jsem již napsala, má aspoň nějakou útěchu. Ještě bych chtěla předeslat, že bohužel neznám ve svím okolí žádnou ženu, která by dala dítě k adopci, takže můžu stavět jen na svých subjektivních názorech. Byla bych proto moc ráda, kdyby někdo na tento příspěvek zareagoval a napsal třeba svoje zkušenosti.
Na závěr - pochopitelně, že nechci na nikoho házet kameny. Neodsuzuji ženy, které potrat podstoupí. Souhlasím s tím, že málokterá žena jde na potrat automaticky, každá se rozhoduje, jestli si dítě ponechá nebo ne, přičemž posuzuje různé možnosti a názory ostatních. Ale myslím si, že právě proto by měl existovat někdo (třeba právě nějaká poradna), kdo by v té záplavě názorů typu "jdi na potrat" taky naznačoval jinou možnost a ženu podpořil.
Mějte se hezky. J.
PS: Když už se tu mluví o tom, zda povolit nebo zakázat interrupce - sama v tom nemám jasno. Zákaz by asi moc nevyřešil, jako slibnější se mi jeví prevence (osvěta ve školách apod.) a již zmíněné poradny.
 Dana , 29 let , dvojčata 18 měsíců 
  • 

Re: Adopce 

(29.8.2000 21:30:23)
Tak v tomhle se naprosto shodujeme - domnívám se, že kdyby každý rodič dokázal vysvětlit svému dítěti (filmy promítané ve školách na videu o potratech si myslím, že spíš traumatizují), jakým způsobem početí předejít (tvrzení, že antikoncepce je abortivum a způsobuje interrupci osobně považuji za velice přehnané), případně, dojde-li k těhotenství řešit situaci jiným způsobem než interrupcí, měly by to ženy na světě podstatně jednodušší (a nejenom ony), ale na druhé straně, kdyby nebyla jiná možnost (vychovat své dítě sama), určitě bych uvažovala interrupci ano či ne, ale o adopci určitě ne. Myslím, že případy, kdy ženy mají děti a trpí pointerrupčním syndromem jsou vzácné (alespoň z okolí jich mnoho neznám), ale dovedete si představit situaci, kdy víte, že někde žije vaše dítě a není s vámi? Nezlobte se, ale pro mne by interrupce asi byla menší zlo. Možná to zní hrozně, ale cítím to tak. Ono totiž jít na potrat je podle mého názoru jednodušší rozhodování, myslím, že kdybych své dítě dokázala porodit, už bych nebyla schopná někomu ho dát. Možná to vypadá trochu naruby (zničit, oproti darovat), ale s tímhle pocitem, myslím, určitě nebudu sama.
 Jana, 23 let, syn 13 měsíců 
  • 

Re: Re: Adopce 

(31.8.2000 10:28:54)
Milá Dano,
díky za ohlas. Je fajn, že jsme se shodly v tom, že nejdůležitější je osvěta, do které počítám nejen poučení o antikoncepci, ale taky třeba to, že by matky měly svým dcerám vysvětlit, že není žádná ostuda, když v patnácti ještě neměly sexuální zážitek. Nenechat je odkázané jenom na časopisy, které, jak už jsem napsala dříve, hned nabízí potrat jako nejjednodušší řešení. Jenom možná poznámku k těm filmům - ony jsou možná taky důležité, rozhodně je nezavrhuji, protože když žena či dívka přesně ví, o co při potratu jde, pravděpodobně si to hodně rozmyslí a spíš bude hledat jinou cestu. S těmi filmy je to přibližně stejné (snažím se najít příměr, který by nebyl demagogický), jako když někde uvidíte dokument o násilí v Africe a o tom, jak to tam odnáší spousta nevinných lidí, taky Vás to přiměje třeba poslat nějakou částku na dobročinné účely. Ale to bylo jen na okraj. Teď bych spíš chtěla mluvit o tom postabortivním syndromu. Vy jste se s mnoho ženami, které tímto syndromem trpí, nesetkala, já naopak ano. Proto možná ta rozdílnost názorů. V okruhu svých kamarádek a známých mám dost příkladů na to, abych věděla, o čem mluvím. Některé z těchto žen byly ze začátku rády, že potrat podstoupily a začalo se jim to vracet až po několika letech. Jedna se mi chodí vyplakat na rameno, jiná zase mluví o svém dítěti, kdykoli k ní přijdu na návštěvu. Taky mám i ve svém příbuzenstvu jednu ženu, které se potrat nepovedl(!) a ona je teď strašně ráda, že to tak dopadlo a to dítě pro ni hrozně moc znamená. Lidi jsou prostě různí.
A taky naprosto chápu váš názor na adopce. Pro tu ženu je asi vážně jednodušší to dítě zabít, když ještě není vidět, než jej někomu darovat. Když dítě není vidět a všechno se dá omluvit tím, že to ještě v podstatě není člověk, že nic necítí apod., nejsou prostě takové zábrany. Jenže uvažoval už někdo nad tím, co všechno se může v průběhu těch 9 měsíců těhotenství změnit? Povím vám tady jeden příběh, který s tím zdánlivě vůbec nesouvisí. U nás v Plzni před 4 lety spáchala sebevraždu jedna mladá dívka. Skočila z kostelní věže. Měla asi 4-letou holčičku, neměla kde bydlet, problémy s rodiči, na čas byla ubytovaná u kamarádky, ale tam už pak taky nebylo možné dál zůstat... Nevím, jestli měla ještě nějaké další problémy, ale rozhodla se řešit to takhle. Osud si s lidmi někdy zahrává dost krutě - kdyby počkala, našla by ve schránce vyrozumění o tom, že jí byl byt přidělen.
Co jsem tím chtěla říci? Během těch 9 měsíců se vážně může všechno obrátit naruby. Není přece jen lepší při nechtěném otěhotnění tak trochu zariskovat a rovnou říct "Nechám si to" (protože asi všechny ženy, které otěhotní, by to miminko moc chtěly, to jen vnější podmínky a ostatní lidé jim to neumožňují a nutí je těžce se rozhodovat) a pak za to miminko bojovat a hledat všechny možnosti, jak situaci řešit? Zkoušet se třeba domluvit s rodiči, když se nepovede tohle, tak kontaktovat azylové domy, případně další instituce...? Určitě je to lepší, než jít na potrat a v případě, že by se pak třeba životní podmínky opravdu najednou zlepšily, tak tlouct hlavou o zeď a vyčítat si, co jsem to udělala.

Jinak na závěr bych chtěla ještě dodat, že naprosto souhlasím s tím, co napsala druhá paní Jana. Pro potraty nejsem, ale systém dostatečné prevence a výchovy u nás opravdu nefunguje a není léta zaběhnutý, navíc pro valnou většinu lidí je interrupce naprosto přijatelná, tudíž zákazy by asi byly k ničemu.
 Dana , 29 let , dvojčata 18 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Adopce 

(1.9.2000 21:30:59)
Zase s Vámi ve většině věcí souhlasím. Případ paní, která řešila situaci sebevraždou je dost šokující (bohužel i tyto věci se dějí). Já si prostě jenom nedovedu představit, že bych nyní (v době, kdy máme doma dvojčata, která samozřejmě nejenom chodí, ale lítají) otěhotněla, dítě měla podle názorů odpůrců potratu donosit a buď vychovat, či dát k adopci. Na výchovu v této situaci (opomíjím finance - není to tak zlé, ale to, že občas bývám trochu "servaná a nervózní matka" a to mne štve nejvíc) prostě nemám a adopce? Vědomí, že někdo koho neznám (a znám případ, kde snad žadatel o adopci nemohl být ani prověřován, protože by prostě neprošel) má MOJE dítě, vychovává ho, raduje se z něj. Na to jsem opravdu příliš sobecká. Tohle je opravdu paradox. A někteří rodiče? Naopak znám případ dívky, která spáchala sebevraždu, protože ne Interrupci bylo pozdě a podle názoru rodičů bylo studium velice prioritní, takže nepřicházelo v úvahu ani aby jim to řekla. Dost děsné. Máte pravdu i v tom, že my, coby rodiče máme velkou zodpovědnost i v tom, jakým způsobem se případně jednou naše děti k této situaci postaví a já sama za sebe (hlavně sobě) slibuji, že se svými dětmi budu hlavně mluvit a mluvit a mluvit, protože to je jediná možnost jak problémům předejít, ale znovu opakuji, že sama nevím (kdyby selhala antikoncepce), jak bych situaci řešila.
 Lenka 2 letá adoptovaná Lucinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Adopce 

(4.9.2000 23:06:53)
paní Dano,

já jsem čekala na adoptované dítě
5 let a jsem štastná, že ne každá žena je tak "sobecká" jako Vy. Přeji Vám,ať nejste ve stejné situaci jako já a mě podobné maminky, které chtějí děti.
 Dana - dvojčata - kluci - 19 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Adopce 

(5.9.2000 20:02:39)
Lenko, vy jste 5 let čekala na adopci, já tutéž dobu na otěhotnění. Mezi námi je pouze ten rozdíl, že mně se otěhotnět podařilo (a jsem moc šťastná, že kluky mám). Vám gratuluji k rozhodnutí, že dítě adoptujete, i k tomu, že se Vám to podařilo. Ale je lehké někoho odsoudit zato, že má prostě jiný názor. Znovu opakuji, otěhotnět v situaci, ve které jsem, nevím, co bych udělala. Třeba bych se dokázala rozhodnout "správně" a dítě si nechat, to sama teď těžko posoudím a rozhodnu, ale interrupci jako řešení nezavrhnu (těžko můžete posuzovat důvody, které by mne k tomu vedly, když je všechny neznáte) a třeba si mne obviňujte ze sobectví. Věřte, že kdybych se rozhodovala, jednoduché by to rozhodně nebylo.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Adopce 

(5.9.2000 21:20:55)
Dano, Váš názor Vám nikdo nebere
ani neodsuzuje.
Potrat je pro každeho jistě velké rozhodnutí a složitá věc. Reagovala jsem na Váš názor ohledně adopce - taky je to můj názor o "sobectví" jak jste to nazvala. Pokud jde o rozdíl rozhodně to není v tom, že se Vám podařilo otěhotnět, ale v něčem jiném. Hodně štěstí.
 Dana - dvojčata - kluci - 19 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Adopce 

(6.9.2000 21:46:10)
Mohu ještě otázku? Chce-li se Vám tedy o tom psát... Jak probíhá adopce? Domnívám se, že tato otázka nezajímá pouze mne, ale třeba i potenciální maminky adoptovaného prcka. Mám pouze velmi povrchní informace (o přepadovkách sociálky apod) a domnívám se, že velmi zkreslené. A nezlobte se na mne, to nebylo ve zlém, opravdu nevím, jestli bych dokázala někomu ublížit (i nenarozenému miminku). Ono ta "teorie" je jinde, než když bych musela situaci řešit. Prostě si myslím, že děti mají být chtěné a hodně. Vy to nakonec sama potvrzujete. Pravdu máte v tom, že kdyby to každý bral já, asi by ti, kteří chtějí dítě adoptovat, nemohli. Jsem ráda, že jste reagovala, donutila jste mne k tomu, abych se nad svým názorem zamyslela a to je dobře. Díky.
 Radka Jakub 18 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Adopce 

(3.9.2000 22:39:01)
Milá Jano,
zcela s Vámi souhlasím.......
Za 9 měsíců se tolik věcí změní, ale čas už nikdo nikdy nevrátí....
Našemu Kubovi bylo 8 měsíců, bydleli jsme v jedné místnosti u manželových rodičů,neustále jsme se s nimi hádali. Naše finanční situace nebyla růžová...
A do toho všeho jsem zjistila, že jsem opět těhotná,tenkrát to pro mě byla přímo šok. Jako první mi hlavou prolítla vzpomínka na první velmi bolestivý porod, jak to všechno finančně zvládneme a potom kam by jsme se všichni vešli na 16m2.Dlouho jsem se nerozmýšlela, za 3 dny bylo po zákroku.Stále jsem se ubezpečovala, že jsem udělala správně.........
Kubovi bylo 10 měsíců, manžel zdědil družstevní byt,krásnej, 3+1...Nastěhovali jsme se a od té doby mám deprese - zabila jsem naše dítě -
Kubovi je 18 měsíců,bydlíme již 8 měsíců ve svém .Tento měsíc by měl Kubíček bratříčka nebo sestřičku
Ale čas už nejde vrátit!!!!!!!
Nezlobte se, že Vás obtěžuji svým příběhem,nikdy jsme to s manželem nikomu neřekli, že jsem šla na interupci a tak se mi trochu ulevilo, když jsem se (vypovídala)
s pozdravem Radka
 Jana, 23 let, syn 13 měsíců 
  • 

Radce 

(5.9.2000 11:13:44)
Milá Radko,
Chápu Vaše pocity, vážím si toho, že jste se rozhodla vypsat a pokud se Vám ulevilo, tím lépe. Myslím, že od toho tahle rubrika je, takže se určitě nemusíte bát, že byste svým příběhem někoho obtěžovala.
Ono se těžko něco radí... Každá žena se s pocity po potratu vyrovnává jinak. U některé se to spraví v momentě, kdy znovu otěhotní, někdo se zaměří nějak duchovně, někdo se vypovídá přítelkyni nebo jiné blízké osobě a někdo se třeba rozhodne pomáhat ostatním, právě tak, že bude o tomhle problému mluvit a psát veřejně. Možná právě tím, že jste sem napsala, jste usnadnila rozhodování některé z žen, které se ocitly v podobné situaci jako Vy. Kdybyste si třeba chtěla ještě o něčem popovídat "elektronickou cestou", můžete mi napsat na e-mail. Věřím, že všechno bude časem lepší a držím Vám k tomu moc palce. Jana
 Radka Jakub 18 měsíců 
  • 

Re: Jana 

(11.9.2000 21:38:38)
Ahoj Jano,
jsem ráda, že jsi mi odepsala, čekala jsem spíš negativní a odsuzující odpovědi. Tím, že jsem se vypovídala, tak se mi ulevilo, né úplně, to nikdy nepůjde, ale pomohlo mi to.
Byla jsem ráda, že jsem to mohla někomu říct- lépe řečeno napsat. Když o tom doma s manželem mluvíme, vím, že ho to taky mrzí- co se stalo, ale myslím si , že pro něho je to prostě už minulost, uzavřená věc, stalo se. A nemůže nikdy pochopit,co se odehrává v mojí hlavě a jak se trápim já.
Vím, že mi určitě doporučíte abych si s ním popovídala a vypovídala se mu, ale pro mě je lepší napsat to ženskejm, on je zlatej strašně moc hodnej, ale nepochopil by to. Žena mají v tomhle směru jiný myšlení a dovedou se vžít do problému jiného........
Až budu mít trochu víc času, tak Vám napišu e-mail a popovídáme si a doufám , že né jenom o mém problému.
Nashledanou Radka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.