| Lenka, 32.týden | •
 |
(7.8.2000 14:44:55)
Milé maminky,
za 3 týdny odcházím z práce na mateřskou dovolenou. V práci zastávám poměrně vysokou pozici (je mi 29 let), mám pod sebou několik podřízených, docela jsem cestovala, mám dobré platové podmínky...celkem ideální. Na druhou stranu velice časově i "stresově" náročné. Nyní čekám miminko, na které se velice těšíme a rozhodla jsem se, že v kariéře momentálně pokračovat nebudu a budu se věnovat tomu malému. Čtu spoustu knih a snažím se co nejlépe připravit. Bohužel mi skoro každý resp. každá říká: "no jo, to se připrav, to bude hrozné, žádný kontakt s lidmi, hodně práce, nevyspíš se.., také jsem si to malovala růžovými barvami a realita je jiné, připrav se..."atd., atd. Dost mě to mrzí, protože mi to vždy dost pokazí náladu. Vím, že to nebude dovolená v pravém slova smyslu, ale je to opravdu tak hrozné? Byla bych moc ráda, kdybyste mi někdo napsal, ale i pozitivní věci, nápady, které Vám mateřskou zpříjemnily a podobně. Předem moc děkuji.
Lenka
|
| Milka (30), Kristýnka (6měsíců) | •
|
(7.8.2000 16:17:06)
Ahoj Lenko,
nejdřív ze všeho gratuluji. Měla jsem podobné pocity jako ty, jen jsem to měla horší o to, že jsem byla na umělém oplodnění a nakonec jsem skoro celé těhotenství proležela. Teď jsem tedy už 14 měsíců a připadá mi to na jednu stranu jako věčnost a na druhou zase jako kdyby to bylo včera. Sedm let jsem pracovala minimálně 10 hodin denně, také na poměrně slušné (ale psychicky náročné) pozici s podřízenými a dobrým platem. Bála jsem se, že bez práce mě klepne pepka. A teď? Nemám čas na práci myslet, protože mám prostě jiné starosti. Je fakt, že visím permanentně na mailu, abych se udržela alespoň trochu "in". Nejvíc se mi stýská po lidech a "normální" komunikaci. Proti tomu jsem zase oprášila staré vztahy a komunikuju s lidma, kteří mají taky děti. Začínám chodit cvičit, občas jdu večer ven (manžel hlídá), jezdím na návštěvy. A když už na mě padne depka, stačí, když se mimčo zasměje a všechno je pryč. Takže - hlavu vzhůru!!! Mít dítě je krásná věc a jak si pobyt doma zařídíš, je jen na tobě. Život prostě získá jiné rozměry a pokud chceš svému dítěti udělat hezké dětství, nedá se s tím nic dělat.
Držím palce a jestli chceš, napiš na můj mail.
Milka
|
| Lenka | •
|
(8.8.2000 10:21:27)
Ahoj Milko,
díky za "duševní" podporu. Je to takové hloupé období. Nejhorší to bylo asi před měsícem. Břicho ještě nebylo moc velké, v práci mi přibyly pravomoci, nějak mě i začala víc bavit. Do toho pracuji ve firmě, která patří francouzům a francouzky jsou typické tím, že jdou po 2 měsících do práce. Tudíž každý bral automaticky, že se do konce roku znovu objevím v práci. Nepřála bych Ti vidět ty nechápavé pohledy...I přesto, že jsem byla zcela přesvědčena, že doma zůstanu, tak mi to vrtalo hlavou. Co pak budu dělat, za pár let po mě neštěkne ani pes, co když mě nikde nepřijmou....Pak jsem ale začala číst takovou pěknou knížku o výchově dětí, kdy autorka- psycholožka, žijící a pracující 23 let v Americe velice nedoporučuje systém hlídání dětí. Jde o to, že paní, která hlídá, tak hlídá, ale nedá dítěti to, co mu dá rodič...no to je na dlouhé povídání. Tak jsem se zase trochu uklidnila i když červíček maličko hlodá pořád. Teď jsem v práci ještě 3 týdny, ale je to jiné, už mě to tu ani trochu nebaví. Je těžké být motivován, když vím, že ani jeden projekt nedokončím a hlavně mám plnou hlavu výbavičky, porodu (trochu se bojím, ale to je asi normální), výchovy miminka atd. Do toho se v noci budím a mám takovéty sny, že už rodím a nevím co mám dělat....co všechno musím zařídit...atd., atd. Právě proto jsem se zkusila informovat přes Internet, protože když mě ještě každý straší, tak je to psychicky ještě hůře zvladatelné.
Lenka
|
|
|
| Dana - dvojčata 18 měsíců | •
|
(7.8.2000 22:06:19)
Milá Lenko, to je jako "přes kopírák". Byla jsem na tom úplně stejně - funkce, slušný plat, kontakt se spoustou lidí atd. atd. Navíc jsem o rok starší než ty, takže to docela souhlasí. Řešila jsem tuto situaci následovně - uklízela, vařila, šila, pletla a když jsem zjistila, že to není ono - pokračuji ve svém oboru pouze coby "miniživnostník". Času sice není mnoho, ale to, co jsem od takovéto práce očekávala platí - tzn. stále jsem o svém oboru informovaná - tudíž nemám pocit, že "zblbnu", vydělám si nějakou korunku k mateřské a navíc jsem poměrně v čilém kontaktu s lidmi. Nechceš-li to řešit tímto způsobem, doporučuji i přesto, že budeš mít miminko, takže málo času - neztratit kontakt se svými přáteli a alespoň občas - bude-li hlídaní, řešit i jiné problémy, než které přináší mateřství. Držím palce. Dana
|
| Lenka | •
|
(8.8.2000 10:27:37)
Ahoj, také děkuji za odpověď. Protože jsem zvědavá, můžu se zeptat, v jakém oboru děláš miniživnostníka? Je to docela zajímavé...
Díky za odpověď
Lenka
|
| Dana , 29 let , dvojčata 18 měsíců | •
|
(8.8.2000 21:13:18)
Účto, daně a jak na ně.... Trochu minipráce pro jednu úplně maličkou firmu, ale do toho se snažím pomáhat manželovi s jeho podnikáním - začal s pojišťováním, tak mu organizuji schůzky a tak... Ještě něco na závěr: ať si v práci trhnou nohou !!!! Byla jsem na tom obdobně a těch řečí - dvojčata a v dnešní době - nešlo by s tím něco dělat? Máš rozum? atd. atd. atd. Ujišťuji tě, že jakmile se Vám miminko narodí a bude-li manžel trochu fungovat - určitě po pracovišti prvních pár měsíců ani nevzdechneš a navíc - miminko to je něco úplně fantastického a nesrovnatelného (alespoň já to tak beru). Teď už kluci běhají a moc hezky brebentí, navíc napodobují cokoliv co podnikám - nejvíc je zajímá telefon a kalkulačka. Uvidíš sama jak je to super. Takže se neboj - zvládly to jiné - zvládneš to taky včetně porodu a ostatních věcí. Mám kamarádku, která moji další těhotnou přítelkyni povzbuzovala slovy:"Porod je hrozná věc, já už bych nerodila ani za nic apod." - Měla jsem chuť ji praštit. Z vlastní zkušenosti ještě dodám, že to šlo všechno daleko lépe, než jsem očekávala, takže držím palce a zbytečně se netrap. Ahoj někdy příště.
|
|
|
|
| Iva, Matýsek 4 měsíce | •
|
(8.8.2000 22:16:55)
Ahoj Lenko,
nevěš hlavu, nic nebude tak horke, jak se Ti ted zda.
V 29 letech jsem odesla z podobne situovane pracovni pozice, zahranicni firma, podrizeni, sluzebni cesty, dobry prijem. Duvodem mimo urciteho vycerpani po peti letech prace a drobnych neshodach s vedenim bylo i to, ze jsem v tom fofru proste nemohla otehotnet. Tak jsme se s manzelem dohodli, ze zkusim par mesicu zustat doma, co to udela a pak se treba uvidi.
Snazila jsem se svou praci delat dale na ZL, krom toho jsem mela vice casu na sebe, manzela i domacnost. V dohledne dobe jsem prisla do jineho stavu a desila se toho co bude nasledovat.
Vzhledem k tomu, ze na mne tehotenstvi pomalu do posledniho mesice nebylo videt, vetsina lidi, s kterymi jsem pracovne prichazela do styku o tom ani nevedela. Krom toho jsem dohlizela na dodelavky rekonstrukce naseho domecku, takze jsem se hadala se zedniky, shanela cement a tvarnice a s elektrikari kreslila rozvody...
Pak se narodil Matysek a ja se musela zacit starat hlavne o neho a desila jsem se, ze prijdou laktacni psychozy a dalsi podobne "nalady".
Šestinedeli uteklo jako voda hlavne diky tomu, ze jsem na nej vubec nemyslela, meli jsme doma spoustu navstev, objezdili jsme spoustu znamych (s Matyskem) a ja se mimo naseho drobka musela samozrejme starat i o dum a lednicku, takze nase prvni spolecna navsteva supermarketu (pediatri by se zdesili) byla asi ve 2,5tydnech. Nemohla jsem nad tim moc premyslet, bydlime na dedine kde je miniobchudek otevreny 2x2hodiny denne, tatku mame velmi zamestnaneho a tak to bylo hlavne o boji proti smrti hladem.
A takhle bojujeme vlastne porad.
Pomahaji mi v tom hlavne dve veci, jednak to, ze mam vlastni auto, ktere jsem si stihla pri praci porodit, takze absolutne nejsem uvazana doma a taky to, ze Matysek je moc hodny a vsechny me ztrestene napady zvlada s ledovym klidem.
No a po vecerech a behem jeho spanku, pokud nezehlim nebo nepacham nejakou podobnou - materskou - cinnost sedim u pocitace nebo telefonu, snazim se pokracovat ve svych aktivitach a zdokonalovat ve www.grafice (s tim jsem zacla v tehotenstvi) a vypada to, ze bych si i tim mohla nejake penize k te nuzne -pomaterske- privydelat.
Mej se prima a nepropadej depresim, pokud budes zoufat, muj e-mail je shar-eddy@email.cz.
Iva
|
|
| Helča /26/ holčička 20.dní | •
|
(19.8.2000 21:33:18)
Chtěla bych jen na okraj poznamenat, že krásná práce je výborná věc, ale zdravé a živé miminko druhá a ještě báječnější. Je fakt, že točit se kolem miminka je namáhavé, únavné a moc se mezi lidi nedostanu, ale jsou způsoby jak si ji zpříjemnit, mě pomáhá tato stránka a přítelkyně, které jsem díky ní našla. I když miminko pohltí skoro všechen volný čas, věř, že po pár dnech záběhu se najdou chvilky, ve kterých jde dělat spousta věcí. Já si pořídila videokazety se cvičením a snažím se doma cvičit,po porodu mi zůstala 4 kilča, než si troufnu s malou do fitcentra, což bude asi za 5 týdnů. I na různé vycházky a návštěvy si už troufáme a to přesto, že manžel je v práci až do večera a jsme celý den samy. Našly jsme si maminky se kterými se scházíme a vyrážíme do světa. Mateřská se vážně dá prožít jinak, než mezi haldou plen a sunaru. A pokud jsi činorodá ( a vypadá to že ano) nudit se asi nebudeš umět. Ještě perličku, mě po oznámení těhotenství v zaměstnání už jednoduše neprodloužili po pěti letech pracovního poměru smlouvu. Taky jsem měla krásnou práci a to, že se tak stane, jsem tušila. Nelituju, mám krásnou zdravou holčičku a je to to jediné do čeho se vyplatí investovat sama sebe. Jak říkám, zaměstnání je fajn, ale za rok za dva po tobě nemusí štěknout ani pes. Zní to tvrdě, ale vím o čem mluvím. Musím běžet, naše zlatíčko má bolení, a já si právě před malou chvilinkou našla tady pár rad, jak bojovat s prdíky. Vidíš, že nejsme odřízlé od světa....my na mateřské. Neboj se a klidně napiš, až budeš mít zase splín. Ahoj Helča
|
|
| Markéta, 8měsíční Veronika | •
|
(20.8.2000 20:54:19)
Milá Lenko,
nebudu říkat nic jiného, než všechny maminky přede mnou. Rodila jsem ve 32, když jsem si řekla, že práce bylo na chvíli dost. Všichni mí známí tvrdili, že nastoupím za pár měsíců, ale není tomu tak. I já jsem měla zaměstnání, ve kterém pracuje pár desítek lidí v ČR a za pár měsíců může všechno utéct. Neuteklo. Jen mám trochu problémy s češtinou, která je základem mé práce. To víte - miminko s vámi moc nepokecá. Celou mateřskou jsem se nepřestala stýkat s kolegy a přítelkyněmi. Moje holčička společnost miluje, takže mi to usnadnila. Takže mám každý den "společensky" co dělat. Navíc, práce s miminkem vůbec není tak strašná, jak se líčí. Žijeme přeci jen v roce 2000 a naštěstí v "kapitalismu", takže se maminkám leccos ulehčilo. A děti potřebují hlavně (alespoň to moje), když se na ně mluví a směje. Do práce se chystám za 4 měsíce, mají o mne stále zájem a já naštěstí babičku čerstvě v důchodu. I potom se chci doma zdržovat co nejvíce (zatím mi to zaměstnavatelé slibují, asi proto, že sami mají malé děti). A porodu se nebojte, i ten nejhorší někdy skončí. A moje zkušenost se (po usilovném strachu) dá shrnout do konstatování, že u zubaře je to horší. M.
|
|
| Zdenka + dcerka Zdenka 20mes | •
|
(21.8.2000 0:47:00)
Lenko, mateřská dovolená je fajn, život dostává jiný smysl a směr, máte komu dávat, a dávate někomu kdo o to stojí a kdo na vás "visí"(což v práci určitě není). Bezmezná důvěra v dětských očičkách, když se poprvé na Vás usměje, když řekne "maminko" nebo k Vám přiběhne a obejme Vás a volá mám ráda maminku!. Pokud se dítěti věnujete krom nutných věci více, jako hodně čtení, básniček, hříček, výlety, plavání cvičení, tak zjistíte, že to času máte najednou málo. Snad večer zbyde vždy trochu času, a to se zase věnuje tvorbě WWW a grafiky, resp. se snažím protože mě to moc baví. Jak už tady někdo psal o účetnictví, tak to zase dělám pro mého otce, ale to není tak dramatické, stačí se tomu pořádně pověnovat 1x za čtvrtletí před DPH.Dcera se mi narodila když mi bylo 33, to už jsem za sebou měla 3 zaměstnání - první docela klasické za komunistů v ZO, včetně 2 roků v zahraničí, pak u jedné docela dost znamé firmy, kde jsem nakonec zastupovala právě jednu kolegyni na MD na docela důležitém místě a s podrřízenými. Ale potom se mi to nějak znechutilo, přístup lidí - prospěchářství a podlejzání, a postoje vedení firmy a hlavně jsem chtěla už miminko a přestala jsem toužit potom něco si dokazovat. resp. dokázala jsem si, že to zvládnu a to mi stačilo. Odešla jsem do úplně jiného oboru, do malé firmy defacto jako řadový zaměstnanec, ale na zajímavou práci , která nazabírá noci a víkendy a nestravuje mozek i ve spánku a vím, že to bude dobrá práce i když mám dítě.Chtěla bych si dodělat do práce ještě jedny mezinárodní zkoušky během MD, ale zatím to nezvládám jak finančně, tak časově, tak si nejem jista s angličtinou. Ale jsem si stoprocentně jista, že jsem udělala dobře že se věnuje zcela své dceři, a že je to právě to, co mi chybělo, a naopak stres a vypětí z náročné práce mi celkem neschází. Znám ale i lidi - matky, které i ten "stres" potřebují a potom je dítěti možná lepe v jeslích nebo ve školce. Pozor nemluvím o žádné krkavčí mámě ale o kamarádce, která je jinak super máma, ale nedokázala už prostě být doma. Držím palce, ať prožiješ krásný porod a "veselou" mateřsku.
|
| Lenka, 34 týden | •
|
(21.8.2000 17:46:33)
Ahoj,
děkuji všem maminkám, které mi odpověděly. Za 3 dny odcházím na mateřskou, tak jsem sama zvědavá. Na miminko se moc a moc těším a ty splíny, které jsem měla (práce/...atd.) mě zatím přešly. Uvidím samozřejmě jak to bude dál. Pravdou je, že do firmy, ve které pracuji se asi s miminkem resp. malým dítětem vrátit nemůžu. Tady nikoho nezajímá, co si chystáte na večer, prioritou jsou prodeje, zisky....je to prostě tak, jsme zahraniční společnost a jak jsem psala, tak francouzská a není socialismus. Musím si věřit s tím, že určitě pak nějakou práci seženu, ale nechci, aby mě jednou mé děti viděly jenom brzy ráno či večer, jak jim dávám pusu na dobrou noc. Je sice rok 2000, ale lidé jsou v mnoha společnostech jenom "pracovní nástroj" a tudíž si myslím, že to mají maminky s dětmi těžké.
Soustředím se na to nejbližší - zařizování dětského pokojíčku, nějaké ty večeře (to bude pro manžela úžasné po těch studených ) a pak už na chlapečka.
Ještě jednou děkuji za Vaše hezké dopisy.
Lenka
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)