| Jana, zatím bezdětná | •
 |
(28.7.2000 8:53:53)
Všechny Vás zdravím
a chtěla bych se s vámi o něčem poradit. Zajímalo by mě, jak by se dal manžel bezbolestně
přimět k "mužským domácím pracem". S manželem spolu žijeme 5 let ve společné domácnosti. Asi před půl rokem jsme se přestěhovali do krásného zrekonstruovaného bytu, v kterém je stále co dodělávat a vylepšovat. Ale nějak nejsou lidi. Tedy spíše řečeno není moc chuť z manželovi strany. Nejsou to žádné zásadní věci, bez kterých by se nedalo žít. Tak jsem cca pět měsíců statečně držela jazyk za zuby a čekala, že zarážku ke dveřím někdo přišroubuje k podlaze, aby nová vestavěná skříň nebyla po pár dnech užívání omlácená od kliky, že štětka na záchodě bude mít svoji nádobku přidělanou na zdi, že kolo po zimě bude trochu promazáno, či tupé nože nabroušeny a další a další... Dokonce ani takové zásadní věci jako je oprava špatně utěsněné vany, jsme se dočkali až poté, co jsem začala vysílat, právě po těch zmíněných pěti měsících , signály, že už by to bylo potřeba udělat. Skončilo to tak, že to tedy manžel po několikerém upozornění (stále ještě v klidu podaném) nakonec přeci jenom udělal, ale bohužel se to neobešlo bez ztráty desítky. Začala nám ošklivě vlhnout zeď a „krásně“ zplesnivěla. Uznávám, že má náročné zaměstnání, ve kterém potřebuje víceméně svoji hlavu (tedy spíš to, co je v ní), ale práce mu skončí v 15,30 a od té doby má volno. Děti zatím nemáme (nějak se nám nedaří), takže to, že nejlepší relaxaci považuje lehnout do postele a číst si noviny nebo zapnout televizi, či video, si dopřává dostatečně. Já mu v tom nechci bránit, ale myslím si, že půl roku na různé drobné opravy a úpravy (zvlášť, když jsou hotovy za pár minut) je dost dlouhá doba, v které si může najít chvilku. Asi mi poradíte, že si s ním mám promluvit. No jenže to je taky docela problém. Je to normální ješitný chlap, takže jakákoliv diskuze končí hádkou, kdy on se rozčílí, že mu do všeho povídám a stále ho do něčeho nutím. No a já ztratím taky trpělivost, protože mu marně vysvětluju, že mám své domácí povinnosti, a ani v nejměnším mě nebaví ho upozoňovat, že je potřeba udělat to nebo ono. Sama taky nemám ráda, když mě někdo do něčeho nutí. Ale taky jsou určité časové hranice. Navíc jsem člověk dost přímý a diplomacie mi moc nejde. Tak co s tím?
|
| Olga, syn 4 roky | •
|
(28.7.2000 9:24:17)
Milá Jano, asi máme stejný problém. Můj muž je taky především intelektem pracující člověk, ale doma co se týče tzv. chlapských prací je to s ním na levačku. A to je navíc "synek z chalupy", takže by u něj člověk předpokládal opak. Taky nemůžu říct, že by to dělat nechtěl, protože je nějaké nemehlo, většinou když už se rozhoupe, tak to udělá hezky a dobře, což opravdu nikdy nezapomenu náležitě ocenit. Jiné je to u nás jenom v tom, že když ho s tím pořád otravuju, tak to pak nakonec udělá bez kraválu.
Já osobně uplatňuji taktiku, že i kapky vody udělají dírku i do tvrdé žuly, když padají neustále a dlouho. Takže ho s tím denně otravuju, ale spíš v tom smyslu, že to ironizuji a dělám si z něho srandu. Je pravda, že můj muž je v podstatě dobrák, takže to moje špílcování snese, nevzteká se a nakonec se výsledku dočkám, ale dá to teda fušku.
Další problém, který mě teda trápí víc a ve kterém bych potřebovala poradit, je auto.
Po mém tatínkovi jsem zdědila pěknou Mazdičku, ale stojí nám v garáži. Máme sice řidičák oba, ale s řízením nemáme ani jeden moc zkušeností. Já bych ale auto chtěla využívat, co si budeme povídat, spoléhat jenom na městskou dopravu, to je člověk s malým dítětem jako uvázaný u boudy. O nějakých rodinných výletech ani dovolených nemluvě. Známí mi říkají, tak si připlať v autoškole další hodiny a pomalinku začni jezdit sama. No, má to svá ALE: 1) auto by potřebovalo i technicky dát trochu dokupy, když tak dlouho stálo - myslím tím opravdu drobnosti jako vyměnit olej, dofouknout pneumatiky atd., ale to fakt neumím, vždyť ani pořádně nevím, kam se co leje.
2) i kdybych se to teoreticky naučila, nebo si to nechala vysvětlit a příp. udělat od známých, už bych si fakt musela říkat, na co toho chlapa vlastně doma mám? Spravuji synkovi hračky, pojistky, i ten odpad v koupelně jsem se už naučila protáhnout (protože kdybych s takovými prkotinami měla čekat na manžílka ....), ale jestli mi rozumíš, ta záležitost s autem, to už je prostě určitá hranice, za kterou nemůžu jít.
Na závěr v tomto fóru oblíbená otázka: co vy, pánové, na to?
Nemyslím to jako nějakou hozenou rukavici ve smyslu proč vy chlapi jste na nás ta bakaní. Ale spíš bych opravdu ráda věděla jak to vidí druhá strana a v čem případně dělám chybu já, že se mi tak nedaří.
Díky Olga.
|
|
| Lenka (26) | •
|
(28.7.2000 9:33:49)
Jano,
nevím, jestli Ti poradím, ale můžu sdělit osobní zkušenost.
Sice jsem svobodná, ale s přítelem žijeme již čtyři a půl roku jak Ty píšeš "ve společné domácnosti", v průběhu tohoto času jsme se dvakrát stěhovali. Musím přiznat, že problémy s takovými "údržbářskými a zvelebovacími" pracemi jsme nikdy neměli. Oba pracujeme od rána do večera a naše chuť (nebo spíš nechuť) byla vždycky podobná. O svoje kolo se taky vůbec nemusím starat.
Co byl (a částečně ještě je) problém, tak takové ty úplně běžné práce jako mytí nádobí, praní, luxování, atd.
Nebudu zabíhat do detailů, ale co se mi 100% osvědčilo, je bojkot. Pokud Jano vidíš nulovou aktivitu na druhé straně, napodob to. Nenakupuj, nevař, neuklízej, nemyj nádobí, neper... a čekej. Však on jednou přijde s tím, že by se "snad mělo něco s tím udělat". Jestli to bude u vás fungovat jako u nás, tak začne nádobí mizet, slušně budeš požádána, jestli bys mu nemohla poradit, jaké prádlo může dát dohromady.
Je to tedy nápor na nervy, přece jenom týdenní kupička nádobí není zrovna dekorativní a vábná na pohled, oblečení Ti asi taky začne brzy docházet, ale VYPLATÍ se to, to mi věř.
Reakce Tvého manžela může být třeba jiná, ale za pokus to stojí.
Držím palce,
Lenka
|
|
| Stáňa B. , vdaná, bezdětná | •
|
(31.7.2000 15:27:28)
Ahoj,
tenhle problem velmi dobre znam.
K svatbe (rok zpatky) jsme napriklad dostali nasteny telefon do kuchyne. Dlouho, velmi dlouho jsem manzela prosila a upominala, aby mi to pripojil. Az k nam jednou prisel na navstevu jeho kamarad elektrikar, ktereho jsem pozadala o radu, co a jak mam sama koupit a jak to zapojit. Muj milacek se zrejme zastydel, protoze nez jsem to stihla vsechno sehnat, tak to zapojil do dvou dnu sam.
Oba pracujeme, oba chodime domu vecer (on nekdy i drive), bydlime v byte, kde prilezitost k ryze muzske praci je minimalni, takze uz kdyz jsme spolu zacali chodit tak se urcili pravidla, jako napriklad: kdo vari nemyje nadobi, manzel vzdycky luxuje nebo treba ja vyzehlim ale on sparuje a slozi ponozky a drobotinu atd.
Zatim to docela dobre funguje i po triletem vztahu.
Stana
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)