Pavlína, 22. týden | •
|
(21.7.2000 13:38:38) Klárko, co zkusit vytisknout všechno od začátku, cos tu vypsala a co ti napsali lidi a dát to tvý mámě přečíst. Jestli je to mezi tebou a ní hodně špatné,tak horší to už nebude a jestli si akorát momentálně nerozumíte (což jsem u nás také zažila a dnes prostě nechápu, kde jsme takovou zlobu vzali a je všechno OK), třeba by vám to pomohlo - vždyť ona je taky máma, ne? A ten byt? Jestli má peníze, tak bych určitě zkusila si s ní promluvit v klidu o tvé situaci a požádat ji o bezúročnou půjčku,a ať si to promyslí a odpověď ti dá třeba za dva dny. Vím, že moc peněz teď mít nebudeš, ale třeba by přistoupila na nízké splátky. Za ty peníze by sis mohla koupit 1+1, to by vám určitě stačilo. Hlavně se snaž při těch rozhovorech co tě čekají jednat jako dospělá samostatná bytost - i když o hodně mladší než oni - a mysli hodně na miminko. Pavlína
|
Karel (už dvě dcery) | •
|
(21.7.2000 14:10:15) Je 14:10, takže je možná už pozdě. Přesto musím s Pavlínou souhlasit. Já jsem se svým otcem nemluvit skoro deset let. Teď jsme skvělí kámoši. A oba těch deseti let litujeme. Ale už se to nedá vrátit. Nelze apriori předpokládat, že rodiče jsou tu od toho, aby pomáhali, ale věř tomu, že když je ti nejhůř, pomůžou. Přinejmenším požádat je o pomoc není žádnou slabostí. Zkus to. Je to důležité pro tebe a jak jsem už psal, i pro to mimino. A drž se.
|
|
|