| Klára | •
 |
(21.7.2000 10:59:23)
Asi máte oravdu.Neovládlajsem se.Možná ,že kdybych to vyřešila s chladnou hlavou a vykašlala se na nějakou slepici 17-ti letou´a odjela hned k lékaři, že by on i ona viděli, že jsou to tupci a že mi nesahají ani po kotníky a že mi nestojí za to se s nimi bavit.Teď už to nevrátím.Zatím jsem se zachovala opačně (prostě když něco takového vidím tak mě to nemůže nechat klidnou) a obdivuju člověka, který to dokáže ,jen se otočit a odejít a on mi pak jednoduše řekl, že jsem hysterka, že spolu nic nemají a raději se otočil a šel za ní.Nějak jsem to nezvládla,ale co teď?Co mám dělat?Když se mi ta sedmnáctka vysmívá do očí?A on je omámený jak nějakou injekcí.Prostě existuje jen ona, ale že mě to nenapadlo dříve, že se takhle nechová jen tak.Přitom on neí žádný krasavec a trofám si řícz, že ta holka je moc pěkná a štíhlá.Asi mi to patří.Před tím rokem jsem udělala to samé co on s tím rozdílem, že on o tom neví,ale byl to úlet.Prostě to trvalo chvíli a pak to přešlo.Jen takové pobláznění.Jeho mamka chce ať tam hned po práci přijedu i jeho otec mi volal?Mám nebo ne?Klára
|
| Eva 31, Honzík skoro 4, další mimi v říjnu | •
|
(21.7.2000 11:11:24)
Já bych se s nimi určitě setkala. Přinejmenším se musíš dovědět, jak na to hledí oni a jak by chtěli aby se to řešilo. Do jisté míry na to mají i morální právo - vždyť to jsou děda a babička od toho miminka. Ale předtím se zkus opravdu co možná nejvíc uklidnit. Jakmile třeba i oprávněně začneš po lidech řvát, je to v háji, začnou se bránit a třeba i útočit. Kdyby tě moc zmáhaly emoce, tak se radši rozbreč. To ti radí ženská, která taky vždycky šla hlavou proti zdi a pálila za sebou všechny mosty. Rozčilovat se znamená mstít se na vlastním zdraví za blbost jiných.
|
|
| Martina, 26. tyden | •
|
(21.7.2000 11:31:40)
Ahoj Klaro,
taky ctu tvuj pribeh od zacatku a reknu ti je to tedy dost dramaticke.
Ja byt na tvem miste, tak se na nej ted proste vykaslu. Kazde setkani s nim te totiz totalne rozhodi a jelikoz jsi asi velmi impulzivni typ, tak se jednoduse nedokazes ovladnout a delas zbytecne sceny, ktere stejne nic nevyresi.
Urcite bych se nestehovala k jeho rodicum. Paneboze, co od toho cekas? To jako bys dobrovolne lezla do nejake mucirny. Nemuzes se preci takhle tyrat. Klidne bych se s jeho rodici sesla, nakonec oni budou v budoucnosti deda a babicka, ale neocekavala bych od nich, ze nejakym zpusobem sveho syna zasadne ovlivni. On preci musi jednat sam za sebe.
Urcite bych zustala u svych rodicu a snazila bych si zaridit zivot tak, ze budu co nejvice samostatna. Jen cas a jednani bez emoci ti mohou v budoucnosti ukazat co dal.
Martina
|
|
| Jitka (30,8.týden) | •
|
(21.7.2000 13:17:05)
Milá Klárko,
také sleduji Tvůj příběh a po Tvém dnešním příspěvku mi to nedalo a připojuji se. Připadá mi, že jak ty tak i Tvůj přítel jste ještě oba pro rodičovství nevyspělí. Nevím jestli je to dané vaší povahou nebo jen nezralostí. Ty jednáš dost neuváženě, impulsivně, bez rozmyslu - zkrátka hr. Tvůj přítel zas postrádá jakoukoliv zodpovědnost.Nelíbí se mi ani to vaše vzájemné uřážení se - vulgární slova. Docela jsem přemýšlela nad tím jak se asi váš vztah vyvíjel před Tvým otěhotněním. Zda byl také plný emotivního, impulsivního jednání nebo jestli byl vůbec harmonický. Sama jsi se dnes přiznala k nevěře. I když to byl údajně úlet, neumím si dost dobře představit že k něčemu takovému může dojít jestliže je Ti se svým přítelem dobře, máte se rádi a jste si vzájemně oporou. Alespoň takhle si tedy představuji fungující vztah - i z vlastní zkušenosti. To platí oboustranně, myslím i pro Tvého přítele, který Ti je nevěrný nyní. Nyní mi ten váš vztah připadá absolutně bez nějaké úcty jednoho k druhému. Také mi zaráží jak uvádíš, že tvý rodiče mají každý svůj život a ty je nechceš nijak obtěžovat. Asi to svědčí o tom, že nemáš u svých nejbližších patřičné zázemí. To je škoda. K rodičům přítele bych se ale rozhodně nestěhovala. I když je od nich velmi pěkné a správné, že se Ti snaží pomáhat. Pomocnou ruku lze přijmout i jiným způsobem.
Klárko, jsem si vědoma, že to co jsem napsala je velmi kritické. Kéž bych se mýlila. Mrzí mi, že se miminko narodí do téhle atmosféry, protože si nemyslím, že se váš vztah během několika pár měsíců změní výrazně pozitivně. Nějaké domluvy nebo nucení Tvého přítele ze strany Tvé nebo rodičů k ničemu nepovede. Musí mezi vámi dvěma ještě existovat nějaké jiné pouto, aby se vše vrátilo do šťastného soužití. Bude ale i potom velmi těžké na tohle období zapomenout.
Takže Ti na závěr přeji, aby jsi se držela statečně a svou situaci řešila s chladnou hlavou jak nejlépe uměla.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)