| Klára (14.týden) | •
 |
(12.7.2000 9:47:48)
Zdravím všechny šťastne maminy nebo i ty budoucí.Jsem v koncích.
Když jsem se s partnerem seznámila
mluvil stále jen o dítěti a o svatbě.Miminko se nám nedařilo .Po 1,5 roce neustálých prášků a vyšetřování jsem otěhotněla.První 3 měsíce probíhali normálně.Zdálo se mi,že se těší.Ale teď,je to přesně týden.Jako vyměněný.Je na mě sprostý,vůbec ho nevidím,jezdí domů pozdě, nemluví se mnou.Ale není to kvůli ženské a ni kvůli kamaradům.To vím bezpečně.On byl takový vždycky.Když ho něco tížilo byl stále sám.Nejdříve mi řekl ať se na chvíli odstěhuji k mamce,že se to srovná,ale to jsem nechtěla ani slyšet.Včera už jsem se naštvala a šla za ním.Probíhalo to ale klidně.Řekl mi,že ho to mrzí,ale že ke mně nic necítí.že vůbec neví co se s ním děje a že potřebuje být sám.Že se to určitě srovná.Ale teď že prostě spolu být nemůžeme.Ležel na posteli a díval se jak si balím věci.Hrála jsem mu na city kvůli tomu mimču.Říkala jsem ,jestli mu není líto,že neuvidí jak mi roste břicho a na ultrazvuku jak se hýbe.A on jako že se uvidíme a že se o to dítě postará,začal teď i šetřit dost peníze i když vždycky rozhazoval ,chodí do práce a o víkendu na brigádu,ale neudal mi žádný důvod.Měl slzy v očích když se díval jak si dávám věco do tašky a potom mi zase řekl,ať si ty věci nebalím všechny.Že mi je může přivézt vždycky.Tak jsem mu řekla,že jestli mě nechá odejít tak už se nikdy nevrátím,ale zdálo se mi že to mu nevěří.Podle mě chce abych na 2-3 měsíce odešla k mamce a až ho to přejde,tak zavolá.Ale já nechci už kvůli rodičům.Problém je v tom,že ho strašně miluju.prostě nevím co dělat.Je mi tak mrňavo a hrozně to bolí.Já jsem přesvědčená,že ho to přejde,ale nechi dělat scény a stěhovat se pořád tam a zpět.Naši ho budou hrozně nenávidět
Zatím děkuji
Klára
|
| Jana H., 24 | •
|
(12.7.2000 11:04:21)
Milá Kláro,
to co popisuješ, je mi líto a nemyslím si, že Ti poradím, jen Ti mohu zprostředkovat jiné podobné případy z mého okolí.
Kamarádka měla právě asi tříměsíční miminko se svým manželem (po třech letech manželství), když začal být nervní a nesnesitelný, byl sprostý a pak zase brečel, že ho to mrzí, až dokonce přišel s návrhem, aby se rozvedli, že jim (jí a malé ) bude bez něj líp. Trvalo to asi 3 měsíce, celá tato hysterie. Příčina ? Peníze. Založil si vlastní firmu, vzal si na ni velkou půjčku, současně opravovali barák, malou ani manželku téměř neviděl, obchod (firmy) se nedařil. Řešení ? Přišlo samo. Jako velký odborník dostal nabídku od jedné firmy s velice dobrým platem, místo, jaké si vždy přál, firmu si nechal jako přivýdělek, dnes po roce už nechápe, co ho to tenkrát napadlo a právě "pracují" na druhém potomkovi.
Další kamarádka, opět vdaná, opět s jedním miminkem krátce po narození. Bydlí u jejích rodičů (vrámci rodinného domu, kde rodiče mají třípokojový byt, jim přenechali jeden pokoj) , kteří jim tak vypomohli a vypomáhají v situaci (i na pár dalších let), kdy neměli na vlastní bydlení a plánovali si postavit si dům. I on začal být hrubý, nesnsitelný, urážlivý, kamarádku stále z něčeho obviňoval, neskutečně začal žárlit, ... až navrhl, že se rozvedou a on se odstěhuje ke svým rodičům. Příčina ? Také neustále dělal (opravdu až 18 hodin denně) i o víkendech, přes léto a hezké dny a o dovolené boural na pozemku, který koupili, barabiznu, z níž však čistil cihly a vše, co by se dalo použít. Manželku a syna téměř neviděl a na bouráí byl pořád sám. Depresivní určitě pro kažého. Řešení. On se obrátil o 180 stupňů, když bourání skončilo, najednou vylil základy, sám postavil hrubou stavbu, která mu vyběhla pod rukama a dál už musí vše nechat na odborných řemeslnících, takže sice pořád hodně pracuje kvůli penězům, ale ten čas, co trávil na stavbě, teď tráví se svou rodinou a jsou všichni spokojeni. Za rok budou bydlet a v novém plánují i druhého potomka.
Ani jeden z těchto párů se však nerozešel ani dočasně, ani si nedali prostě jen tak pauzu, myslím, že partneři si ty kufry ať už sami nebo vzájemně balí mnohem rychleji, než manželé, tam jakoby to tak lehce nešlo. Vím však, že oba případy, které popisuji, nemají tu tvou větu : "Už k Tobě nic necítím", takže je to něco jiného.
Má rada ? Neumím si něco takového představit, ale já sama musím říct, že bych k rodičům nešla. Máme s manželem tichou dohodu, že cokoli se mezi námi bude dít (za dva a půl roku jsme se zatím naštěstí ještě nepohádali), je to jen naše věc a nebudeme do toho kohokoli zatahovat a už v žádném případě rodinu. Rodina je velice neobjektivní, jednostranná a pro buducnost, i když se Ti dva zase dohodnou, tyhle věci tomu druhému rozhodně nezapomíná. Asi bych raději zmizela k nějaké kamarádce nebo prostě někam úplně jinam, když už bych musela a pro rodinu bych si něco vymyslela, třeba že on je někde služebně (nebo cokoli jiného), tak než být v tomhle stavu doma sama, tak jsem raději u známých, ..., nevím, asi se mi to lehce radí, když ve Tvé situaci nejsem.
Vlastně mám ještě třetí - známou. Brali se , protože byla těhotná. Po dvou měsících se rozvedli, protože on se zamiloval do jiné a k ní také nic necítil. Jeho otec ho vydědil a postavil se i s jeho mámou na stranu té známé, finančně ji podpořili a pomáhlai jí na začátku s miminkem jako babička a dědeček. Do roka se s ním ta jeho láska rozešla. Vrátil se ke své bývalé ženě a ke svému synovi. Opět se vzali. Další zprávy už nemám, takto to dopadlo před čtyřmi lety. Asi jsou spokojeni.
Přeji Ti hodně sil a ať se to co nejdříve srovná.
Jana
|
|
| Martina, 25. tyden | •
|
(12.7.2000 12:58:54)
Mila Klaro,
je mi opravdu neveselo, kdyz ctu tvuj pribeh, protoze jsem neco podobneho zazila se svym byvalym pritelem (po 5 letech spolecneho ziti), ale na rozdil od tebe jsem nebyla tehotna. Stejne to ale bylo hrozny, nemohla jsem jist ani spat a behem dvou tydnu jsem zhubla asi o 5 kg. Ma to opravdu destruktivni ucinky na organismus a to si ani nesnazim predstavit, co to dela s miminkem. Kdyz se na to zpetne podivam, tak jsem tenkrat udelala jedinou rozumnou vec. Proste jsem si zbalila vsechny svoje veci a odjela k rodicum. Proste jsem nechtela, aby me videl, jak se trapim a taky jsem se neminila doprosovat. Asi za mesic mi zavolal s tim, ze se mu to vsechno rozlezelo v hlave a ze mu moc chybim a tak jsme se behem dalsich 3 mesicu dali znovu dohromady. Vydrzelo nam to asi dalsi 3 roky a pak to skoncilo, jenomze to uz byla uplne jina situace, protoze jsem od nej odesla ja a ted jsem snad celkem stastne vdana.
Opravdu ti doporucuju, prestan trapit sebe a tvoje jeste nenarozene miminko souzitim s nekym, kdo te takhle tyra. Zbal si vsechny svoje veci, ukaz, ze jsi samostatna bytost, ktera se nepotrebuje nekoho doprosovat a odjed k rodicum. To jsou lide, kteri ti urcite pomohou a na ktere se jiste muzes spolehnout. Budes tam mit urcite dost klidu a casu vsechno si promyslet a dat svemu partnerovi cas, aby se s tim vsim vyrovnal a aby se mu konecne rozsvitilo v hlave. Z tveho prispevku mam pocit, ze nema umysl te opustit, pouze se asi docasne zblaznil, ale to se urcite vyleci samo, ale hlavne tim, kdyz ty u toho nebudes asistovat. Pro me je tedy obcas muzske chapani tohoto sveta naprosto nepochopitelne.
Preji ti, abys byla hodne silna, hlavne za toho clovicka, na ktereho se tak tesis.
Martina
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)