Klára(14. týden) | •
|
(11.7.2000 6:35:12) Ahoj maminy ,ještě nedávno jsem do těchto příspěvků psala své zážitky jako šťastná těhulka.Bohužel dnes je všechno jinak.Příští týden jsem se měla vdávat-nevdávám.Trochu vám to popíšu.Můj přítel se asi najednou zbláznil.Bydlíme u jeho rodičů, no nic moc,asi mi některé rozumíte.Stalo se to ze dne na den.Najednou mi řekl, že ke mně nic necítí a,ale že věří,že se to časem srovná,ale že potřebuje být teď sám,tak ať jedu na nějakou dobu k mámě.Naši jsou rozvedení.Táta žije s přítelkyní.Jsou šťastní a já se na ně nemůžu dívat a máma má taky už přítele,který za ní chodí dost často a hlavně bych tam ani nechtěla být. Byla jsem bez něj minulý týden 1,5 dne a a myslela jsem, že mě odvezou. Mám o 3 kg méně než v minulé poradně.Nemám chuť k jídlu,pořád brečím.Vím, že bych se měla asi hned vzpamatovat kvůli tomu malému,ale není to jednoduché.Pořád někde jezdí, nemyslím tím, že má holku to ne,to bych se okamžitě odstěhovala, prostě mě tam nechce a já nemám kam jít.Řekl, že jestli na chvíli neodejdu tak bude pořád někde jezdit.Jediné co od včerejška dělám, že mlčím a asi v tom budu pokračovat.Přijdu domů, zalezu k televizi a nebudu ho dráždit,třeba ho to přejde.V tom jejich městě nemám ani kamarády.Prostě nevím jak se zachovat.Já cítím, že se to uklidní,znám ho.Ale nevím jak se chovat,abych ho ještě víc nedráždila.Jestli máte někdo nějakou radu,prosím napište.Děkuju moc,že jste to dočetli až sem. ¨Klára
|
Monika, 16. týden | •
|
(11.7.2000 8:21:40) Ahoj! Tady Monika, jak jsem psala, že je můj přítel sám ještě dítě a Ty jsi mi odepsala, že u Tebe je to podobné. Jsi to tedy Ty, nebo ne? Musím Ti napsat, že jsem si zažila něco podobného. Dva roky jsem nemohla přijít do jiného stavu, když jsem si přestala hlídat teplotu atd., najednou jsem nečekaně zjistili, že jsem těhotná. Samozřejmě, že jsme hned začali plánovat svatbu, z té ale sešlo, protože se nám do toho začala plést jeho rodina (problém byl v tom, koho pozveme) a já jsem si nenechala nic líbit a hned bylo zle. Přítel mi také řekl, že dítě vůbec nechtěl, že jsem ho prakticky uhnala (to jsou ale přesně slova jeho matky, jako bych ji měla před očima a slyšela ji), že jsem dítě chtěla jenom já atd. atd. Začal s tím, že spolu zůstaneme a že si budeme každý dělat, co chce. On totiž bydlí dál ode mně a ve mestě odkud pocházím máme pronajmutý byt. Tak jsem začala hrát podle jeho pravidel, prostě jsem se sebrala a šla jsem s kamarádkou na zábavu a vůbec nic jsem mu neřekla, začala jsem ho ignorovat, ale neseděla jsem doma, aby on si užíval. Tímto Tě samozřejmě nechci proti němu popuzovat ani nijak navádět, ale to, že jsi v jiném stavu, neznamená, že si necháš všechno líbit. Choď se bavit, začni se o něco zajímat, najdi si taky nějakou těhotnou kamarádku a hlavně nezapomeň, že na světě Ti vždy pomůžou jenom rodiče a podle toho, co píšeš, je nyní hodně potřebuješ. I když má Tvá matka i otec svůj život, přece jenom si jejich dcera a pokud nenajdeš zastání u rodičů svého přítele, tak určitě u svých rodičů. Žádní rodiče totiž nenechají své dítě v tak těžké životní situaci na holičkách. Držím Ti pěsti a ozvi se! Pokud jsi z většího města a nebojíš se napsat odkud, napiš, třeba bydlíme blízko sebe a mohli bychom se sejít. Držím Ti pěsti a hlavně mysli na to malé, ten stres si to nezaslouží. Určitě se ale ozvi. Čauky Monika
|
Klára(14.týden) | •
|
(11.7.2000 8:31:47) Ahoj Leni, moc děkuji za psaní,docela se mi zvedla nálada,ale nenapsala jsi jak to u vás je teď.Jsem z Mladé Boleslavi,ale klidně bych za tebou přijela autobusem kamkoliv.Teď jdu na krev vrátím se asi za 1/2 hodiny.Napiš mi mailovou adresu. klara.brzakova@montana-mb.cz
|
|
Klára(14.týden) | •
|
(11.7.2000 8:31:50) Ahoj Leni, moc děkuji za psaní,docela se mi zvedla nálada,ale nenapsala jsi jak to u vás je teď.Jsem z Mladé Boleslavi,ale klidně bych za tebou přijela autobusem kamkoliv.Teď jdu na krev vrátím se asi za 1/2 hodiny.Napiš mi mailovou adresu. klara.brzakova@montana-mb.cz
|
|
Dasa,dcera Klarka | •
|
(12.7.2000 10:46:38) ahoj...mailujeme si s -Klarkou..vis,ono to neni jednoduche,na me se rodice vykaslali,mala je v kojenaku a ja se ted snazim najit bydleni... ...ale je pravda,ze to male je dulezite a nesmi se mu ublizovat.. essi@email.cz
|
|
|
Šárka, syn 13 let, dcera 11 let | •
|
(12.7.2000 10:42:36) Milá Klárko, tvůj příběh je neveselý a nejhorší je, že všechna trápení a příkoří odnášíš nevinně ty a tvůj klubající se mrňousek. Je to moc nespravedlivé. Neuvádíš, kolik let je tvému příteli (a tobě), ale předpokládám, že bude ještě mladý a nepříliš zodpovědný. Možná ho nastalá situace zaskočila a nedokáže se s ní vyrovnat. Bojí se, že něco ztratí a o něco přijde. Zaráží mě ale, že nenacházíš podporu u jeho rodičů, že se oni nesnaží o nápravu, protože na rozdíl od něj by oni již rozum mít měli. Já jsem si něco malinko odlišného zažila, můj kluk a manžel se nezaleknul těhotenství, které si moc přál, ale až hotové rodiny, do které po návratu z vojny vstoupil. Nebudu to více rozebírat, přečti si můj příspěvek Tomášovi, který řeší těhotenství (možná) své 16leté přítelkyně. Je pravděpodobné, že tvůj kluk časem pochopí, co je pro něj důležité a srovná si v hlavě priority. V tuto chvíli se chová sobecky a zraňuje tě a asi by bylo opravdu lepší se sebrat a vrátit k mamince, pokud to jde. Věřím, že tě neodmítne a myslím si, že jedině tam získáš klid pro zdravý vývoj tvého miminka. Buď si váš nastávající taťka svoji chybu včas uvědomí a rád si pro tebe přijde, nebo se bude dál chovat tak jako dosud, v tom případě ale za nervy a trápení nestojí a bude ti líp bez něj. Kdyby tě snad náhodou odmítli i tvoji rodiče (pevně věřím, že tak zlé to není), ještě stále existují azylové domy pro maminky (jako krajní řešení). Držím ti palce a doufám, že nám dáš vědět, jak to dopadlo. Šárka
|
|
Iva, 26 | •
|
(12.7.2000 15:34:54) Ahoj Kláro,
po přečtení tvého dopisu mě jako první slovo napadlo HRDOST. Neseď v koutku , ta tvoje bezmocnost může toho tvého provokovat víc,než kdyby ses s ním hádala. Seber se a odjeď k některému z rodičů a zkus se nějak aktivně zaměstnat,i když bys nejraději jen seděla a brečela. Já vím, že je to těžké, ale přemluv se a řiď se mozkem, ne jen emocema, nelituj se. Choď třeba hodně ven, plavat.. - pohyb uvolňuje hormony "dobré nálady", uvidíš!
A to, že tvoji rodiče žijí ve spokojeném vztahu, ti neubliží, oni tě určitě podpoří a nabídnou ti zázemí, což asi u "tchánů" (nelekl se tvůj přítel té chystané svatby?) nemáš.
Ja samozřejme nevím, kdo z vás jaký je, kolik vám je let,jaké máte zkušenosti, jak dlouho se znáte , jaké jsou vztahy mezi vámi všemi atd. Vím jen, že jsem se kdysi dávno chovala podobně a tím jsem si své utrpení jen zhoršovala. Pak přišel najednou ten zlom ( ta hrdost), a rozchod - z mojí strany. To mi bylo 21. (Teď je mi 26,vzala jsem si bezva kluka a čekáme miminko!)
Samozřejmě rozchodem to nemusí skončit u vás! Třeba se ten tvůj zmatený přítel dá dohromady, když zjistí, že nesedíš v koutku, vždy připravená mu zase padnout kolem krku, a přiveze si tě brzo zpátky. A pokud ne... tak buď ráda, že sis ho nevzala! Zůstaň sama sebou a těš se na prcka. Když budeš šťasná mamka, on se hned nějaký fajn taťka objeví.
Takže: hlavu a bradu vzhůru!!!
|
|
Eva, 26 let | •
|
(12.7.2000 15:50:02) Ahoj Kláro!
Naprosto souhlasím s tím, co ti napsala Iva. Měla by ses zamyslet nad budoucností svého dítěte. Pokud chceš setrvat v současném vztahu, asi budete deprimovaní všichni tři. Soustřeď se víc na toho drobka, který tě bude potřebovat a ne na přítele, který si nejdřív musí udělat pořádek v hlavě. Je smůla, že se tak začal chovat až teď, ale nad tím nemá už smysl přemýšlet.
Buď víc aktivní a nečekej, jestli se nezmění. Možná právě tvoje závislost na něm ho odrazuje od převzetí zodpovědnosti za svoji rodinu. Zeptej se kteréhokoliv chlapa, jestli ho víc přitahuje sebevědomá ženská nebo taková, která se bez něho neobejde.
Takže jak říká Iva: hlavu vzhůru, neponižuj se a mysli na sebe a dítě.
Budu ráda, když se ozveš, jak to s tebou vypadá.
|
|
Helča (26) 37. týden 1. mimi | •
|
(12.7.2000 22:44:15) Klárko, každé rada Ti může připadat marná, ale povím Ti příběh. Jedna rozvedená maminka 4 letého chlapečka se zamilovala do našeho známého. Byli spolu skoro dva roky, když mu oznámila, že i oni spolu budou mít miminko. Byla šťastná jako blecha, protože lékaři jí šanci na druhé dítě nedávali skoro žádnou. Opustil ji v 16. týdnu, vrátil se k bývalé ženě a dítěti. Zůstala sama, podruhé zklamaná. Jezdili jsme za ní s manželem co se dalo, aby se necítila tak sama. JEHO jsem od té doby odmítla vidět.V dubnu se jí narodil druhý krásný chlapeček. (4,05 kg a 54 cm) Vydržela dost ( telefonáty bývalé manželky ve stylu - Abys toho fakana potratila apod.) a já dodnes smekám před tou silou, se kterou to zvládá. Bydlí v jedné místnosti u maminky a jejího přítele se svými dvěma kluky. Dnes už se tomu směje a objímá ty dva malý mužský. Vždycky nás vítá, když přijedeme a povzbuzuje mě do posledních dnů těhotenství. Ona povzbuzuje mě a mělo by to být naopak. A co je nejdůležitější...nedávno mi pošeptala, že prý se moc líbí jednomu modrookému muži, a že jí při pomyšlení na něj šimrá u žaludku.... Přeju jí i Tobě všechno dobré. Buď silná a na nic jiného než na Tebe a dítě neber ohledy. Vždycky si řekni, je tohle pro moje dítě nebo pro mě dobré? Jakmile upřímně odpovíš ne - jdi od toho. Funguje to, ale je to těžké. Já jsem se léčila psychofarmaky rok ze silných depresí a víc, než cokoli zabírala právě tahle otázka a ještě důležitejší odpověď. Klidně se ozvi, pokud budu ještě celá napíšu ti. Ahoj Helča
|
Eva, ,15 týden | •
|
(13.7.2000 14:17:54) Po čtení tvého příběhu ti moc fandím, aby to všechno dobře dopadlo (s mimčem i s Vámi dvěma). Uvádíš, že jsi ve 14.týdnu a termín porodu máš 18.1.2001. Já mám nyní uveden 15.týden a termín porodu 3.1.2001. Nejsem z toho vůbec moudrá a nevím jak k tomu pan doktor přišel. Jak to je u tebe, myslíš,že týden souhlasí.Eva
|
Klára | •
|
(13.7.2000 14:27:54) Kdy jsi měla poslední měsíčky.Ale já jsem dnes 1.den 14 týdne.Koukám do kalndáře,třeba ty jsi poslední den 15 .týdne.Napiš.klára
|
Eva, 15.týden | •
|
(13.7.2000 14:33:49) Já jsem měla poslední měsíčky 29.3.2000 a kdy ty? Eva
|
Jitka, 25 týden | •
|
(13.7.2000 15:30:38) Omlouvám se, že se vám pletu do debaty, ale taky mě trochu zaráží výpočty termínu porodu. V knížkách je uváděno, že termín porodu je buď 9 měsíců od početí ( např. početí 5.1. a porod 5.9. ) nebo 9 a půl měsíce od poslední menstruace, přičemž je počítáno, že po 14 dnech po menses byla ovulace a početí. V mém případě byla poslední menstruace 21.1.00 a tak mám termín zapsaný v průkazce na 28.10.00. Podle UZ mi v 22.týdnu stanovili termín na 8.11.00. A podle početí ( o němž jsme docela přesvědčeni ) by to mělo být 6.11.00. Tak vlastně vůbec nevím kdy toho našeho drobečka uvidím.
|
|
Jitka, 25 týden | •
|
(13.7.2000 15:30:38) Omlouvám se, že se vám pletu do debaty, ale taky mě trochu zaráží výpočty termínu porodu. V knížkách je uváděno, že termín porodu je buď 9 měsíců od početí ( např. početí 5.1. a porod 5.9. ) nebo 9 a půl měsíce od poslední menstruace, přičemž je počítáno, že po 14 dnech po menses byla ovulace a početí. V mém případě byla poslední menstruace 21.1.00 a tak mám termín zapsaný v průkazce na 28.10.00. Podle UZ mi v 22.týdnu stanovili termín na 8.11.00. A podle početí ( o němž jsme docela přesvědčeni ) by to mělo být 6.11.00. Tak vlastně vůbec nevím kdy toho našeho drobečka uvidím.
|
|
Jitka, 25 týden | •
|
(13.7.2000 15:30:39) Omlouvám se, že se vám pletu do debaty, ale taky mě trochu zaráží výpočty termínu porodu. V knížkách je uváděno, že termín porodu je buď 9 měsíců od početí ( např. početí 5.1. a porod 5.9. ) nebo 9 a půl měsíce od poslední menstruace, přičemž je počítáno, že po 14 dnech po menses byla ovulace a početí. V mém případě byla poslední menstruace 21.1.00 a tak mám termín zapsaný v průkazce na 28.10.00. Podle UZ mi v 22.týdnu stanovili termín na 8.11.00. A podle početí ( o němž jsme docela přesvědčeni ) by to mělo být 6.11.00. Tak vlastně vůbec nevím kdy toho našeho drobečka uvidím.
|
Jitka, 25 týden | •
|
(13.7.2000 15:36:58) Vůbec nechápu proč se můj příspěvěk před dokončením zapsal a navíc 3x. Omlouvám se. Dokončím však svou myšlenku. Chtěla jsem Vás všechny poprosit o sdělení Vašich termínů, abychom si vzájemně mohli porovnat správnost výpočtů. Může to být docela zajímavé.
|
Hanka | •
|
(13.7.2000 15:51:03) Termíny porodu, které máte uváděny v průkazkách jsou počítány podle posledních měsíčků. K prvnímu dni posledních měsíčků je přičteno 40 týdnů. Používají k tomu většinou taková "kolečka" pro usnadnění výpočtu. Ale je to dost orientační, protože každá z Vás mohla otěhotnět v trochu jinou dobu, podle cyklu ( toto je počítáno na 28-denní ). Ale také by mě zajímalo jak se liší tyto data u ostatních nastávajících maminek. Já mám tyto informace jen zprostředkovaně, mimčo plánuji až tak někdy za rok, ale tyhle stránky mám moc ráda. Tak se všechny mějte moc hezky a jsem zvědavá co se tu objeví za další termíny porodu. Škoda, že to jak se doktoři trefili se dovíme až za dlouho. Hlavně ať jsou ale Vaše mimča v pořádku - vždyť je jedno jestli to bude 11.12. nebo třeba o 5 dní později.
|
|
Linda, 18. týden | •
|
(13.7.2000 16:50:50) Ahoj, Nejsem ani tak zmatená z vypočítávání termínu porodu jako z počítání týdnů těhotenství. První den poslední menstruace byl u mne 7.3.2000, termín porodu mám stanovený na 12.12.2000 - toto mi vyšlo jak podle mých výpočtů, tak podle paní doktorky, která, po provedení ultrazvuku stanovila druhý termín - 8.12.2000. Podle výpočtů bych teď měla být na začátku 17. týdne, ale podle paní doktorky končím 18. týden a přitom to obě počítáme od již zmíněného prvního dne poslední menstruace. Tak nevím. Když už tak píšu, zeptám se na jednu věc: byla jsem si dnes pro výsledky screeningu na vrozené vady - naštěstí je vše v normálu- a zmínila jsem se paní doktorce, že podle toho, co jsem vyčetla z moudrých knih a z Internetu, mělo by v tomto stadiu děložní dno dosahovat cca k pupíku (nebo asi na 2 prsty pod), což u mne ani náhodou nedosahuje. Paní Dr. mě prohmatala břicho a taktéž konstatovala, že mám skutečně dělohu nějak nízko (asi 10 cm pod pupíkem, ale už cca 14 dní dost silně cítím skoro všechny pohyby miminka). Udělala mi ultrazvuk, miminko je prý v pořádku, ale přesto mi to dělá trochu starosti. Má nebo měla některá z vás podobný problém? Navíc jsem do dnešního dne nepřibrala ani 1/2 kila, i když bříško se mi trochu zvětšilo. Prosím napiště vaše zkušenosti. Díky. Přeji všem krásná a hlavně zdravá miminka.
|
Helča 37. týden 1. mimi | •
|
(13.7.2000 21:33:24) Lindo! Já mám taky bříško skoro kapesní a nízko. Od začátku se se mnou nic nedělo, vdávala jsem se na konci 20. týdne a nikdo nic nepoznal. Do té doby jsem přibrala cca 2,5 -3 kg. Včera mi zrovna doktor říkal, že mám bříško malé a v diagramu v průkazce, na poslední straně je křivka růstu bříška a my jsme celou dobu na spodní možné hranici ( včera děloha a její výška 29 cm a přes břicho 104 cm) Takže je to věc individuální, naše mimi bude prý drobnější, ale OK.Také ale doktor říkal, že je to tím, že mám pevné břišní svaly a tudíž se mi bříško "nevyvaluje", dodnes mám normální pupík s důlkem a když si lehnu na záda, mám na břiše polovinu fotbalového míče. První termín nás čeká 19.7. další 7.8.2000. Známí mě typují na 32. týden. Neboj, vidíš, že na tom až zas tak nezáleží. Hlavně že je prcek v pořádku. Hodně štěstí Helča
|
|
Jitka, 25 týden | •
|
(14.7.2000 9:10:03) Lindo, určitě se netrap tím, že moc nepřibíráš. Samozřejmě, že záleží na tom jaké jsi byla postavy před otěhotněním. Miminko si vezme co potřebuje. Pokud je žena velmi štíhlá až hubená tak by měla nabírat trochu více, protože v prvních měsících si tělo vytváří zásoby na kojení, ale vlastní děloha a miminko jsou docela lehké. Já byla před otěhotněním tak akokát ( 54kg/168 cm ). Tuto váhu jsem měla cca do 16 týdne. V 19 týdnu jsem měla 2 kg navíc. Bříško se mi rychleji a viditelněji začalo zvětšovat od 20 týdne. Nyní mám 4,5 kg navíc a přes pupík 78 cm ( oproti 64 cm ). Dost lidí mi říká, že na 6. měsíc nevypadám, ale já se cítím fajn a myslím, že bříško už mám hezky velké a krásně kulaté. A miminko je rozhodně v pořádku. Co se týká toho uložení dělohy těsně pod pupíkem tak to moc nedokáži posoudit, ale domnívám se, že u mě to bylo stejné. I pohyby jsme vždy cítila jen níže pod pupíkem. Ber to tak, že alespoň neutratíš moc za těhotenské oblečení, protože Ti dlouho vydrží vše původní co bylo jen trochu volnější. A hlavně si myslím, že ten nárůst teprve přijde. Mě připadá, že teď rostu před očima. Užívej si toho drobečka v bříšku a nenech se znepokojit.
|
|
|
|
Šárka, syn 13 let, dcera 11 let | •
|
(14.7.2000 7:59:03) Ahoj Jitko, i když jsem trochu mimo hru, nedá mi to, abych se nepřidala. Tvoje datumy se totiž naprosto ztotožňují s mými, které jsem měla před 14 lety (pominu-li jednodenní rozdíl vzhledem k přestupnému roku). Tehdy se ještě na UZ nechodilo povinně, tudíž jsem na něj šla až tehdy, když už bylo doktorům divné, že tak "přenáším". No a ejhle, Davídek se narodil přesně 8.listopadu, zcela donošený a akorát. Zpětným propočtem tohle datum na den klaplo na 9 měsíců. Tak hodně štěstí...
|
|
Jitka,6letá Pavlínka a 8týdenní Peťulka | •
|
(15.8.2000 22:42:46) Ahoj Jitko, chtěla bych ti napsat, jak to bylo u nás. Já jsem měla termín porodu podle poslední menstruace (1.9.99) stanovený na 8.6.00, podle prvního ultrazvuku na 17.6.00,podle druhého ultrazvuku na 9.6.00, podle posledního na 4.6.00, podle internetu nám to vyšlo taky někdy na začátku června a nakonec se naše mladší dcerka narodila až 21.6.00, kdy v porodnici mi řekli, že vycházejí z ultrazvuku 17.6.00, takže jsem vlastně rodila až po 42 týdnech těhotenství. Trvalo to dlouho, ale to čekání stálo za to. Máme krásnou Petrušku. Tak si s termínem narození tvého drobečka nelam hlavu. Narodí se, až bude na to pravý čas. Zdraví taky náhodou Jitka.
|
|
|
Tulda 16. týden | •
|
(18.7.2000 11:37:24) Ahoj Evi koukám, že jsme na tom skoro podobně já měla poslední měsíčky 27. 3. tp mám 1. 1. 01 ale po ultrazvuku ho posunul na 9. 1. 01 Měj se fajn Tulda
|
|
|
|
Denisa,14.týden | •
|
(15.7.2000 12:37:07) Milá Evo,..jsem ve 14.týdnu a termín mám 9.1.2001.Třeba budeš moudřejší..já teď tedy ne,ale ono to bude stejně veliké překvapení a možná se potkáme!!napiš dmikesova@yahho.com drž se!Denisa :)
|
Eva, 19.týden | •
|
(2.8.2000 9:16:45) Ahoj Deniso! Reagovala jsi na můj dotaz ohledně termínu porodu. Chtěla jsem ti napsat, ale na Email dmikesova@yahho.com nelze odepsat. Nemáš ještě nějakou jinou adresu? Eva
|
|
|
|
|
* | •
|
(13.7.2000 15:39:01) Jsem v 5.týdnu. V pondělí jsem příteli řekla, že jsem těhotná. V úterý se během dopoledne, kdy jsem byla v práci, odstěhoval. Po neděli jdu na potrat.
|
Iva (bezdetna) | •
|
(14.7.2000 6:37:30) Fakt jdes na potrat? Ja vim, ze je to tezky, ale rozmyslela sis to dobre? Ja to vidim z druhe strany, mam opacny problem - nemuzu otehotnet, at se snazim sebevic.. zkus si to jeste rozmyslet, jo? Nerikam, ze to svobodne matky maji jednoduche, ani nerikam, ze az se narodi, pritel se ti vrati.. promysli to kvuli sobe i kvuli tomu miminku :))))))))
|
|
Šárka, syn 13 let, dcera 11 let | •
|
(14.7.2000 8:16:34) Milá hvězdičko, nepíšeš, kolik ti je let a jaká je tvoje situace, ale vzhledem k tomu, že pracuješ a máš vlastní byt, tak asi nebudeš úplně mladá nezodpovědná holka. Víš, tvůj přítel se zachoval naprosto hrozně sobecky, v podstatě se vypařil, aby nemusel vůbec nic řešit, nechal celý problém jen a jen na tobě. Ale jsi opravdu pevně přesvědčená, že potrat je to jediné řešení? Víš, i když na jednu stranu radím Tomášovi, aby svoje předčasné rodičovství ještě zvážil, přesto nejsem zastáncem potratů a i dnes bych hodně váhala, jestli se neplánovaného těhotenství "zbavit" anebo utáhnout opasky a mít tři děti. To, že případné další miminko už nebudeš moct mít, je jeden z možných problémů. Psychický stres si poneseš celý život (pokud nejsi nějak extra otrlá). Co když se tvůj přítel jen leknul a za pár dnů se objeví a bude chtít situaci řešit? Víš, těžko se radí, když o tvojí situaci nic nevím, je to jen a jen tvůj život, ale přesto mě trochu děsí, jak strašně rychle a pragmaticky jsi všechno ukončila....
|
|
Jana, roční syn | •
|
(14.7.2000 23:33:34) Já se připojím k pisatelkám předchozích příspěvků. Nechoď prosím na potrat! Spousta lidí se snaží potraty zlehčovat, ale faktem je, že ženy si nesou pak následky (fyzické, třeba v podobě neplodnosti, ale hlavně psychické) celý život a některé příspěvky z této diskuse to potvrzují. Já osobně znám 4 ženy, které potrat podstoupily a jsou z nich psychické trosky, při pohledu na jiné děti brečí a pořád přemýšlejí, jaké by to jejich malé mělo vlásky, jak by se učilo chodit, mluvit, že by už šlo do školy a strašně toho litují (něco podobného jsem psala už Tomášovi, kdybys měla čas a chuť, můžeš si můj příspěvek přečíst)... Úplně chápu, že jsi na dně, ale lidi právě když jsou na dně, mají tendenci jednat zbrkle a zkratkovitě. Asi bys tohle rozhodnutí měla pořádně zvážit a nebrat to jako jediné možné řešení - dost mě vyděsilo, žes tak jednoduše napsala "po neděli jdu na potrat". Jak ti radily i ostatní, zkus to prodebatovat s rodiči a pokud by to nepomohlo, existují azylové domy pro maminky v obtížné situaci, v Brně je taky jeden takový dům pro ženy, které okolí nutí k potratu... Myslím, že pomoc bys našla i na www.prolife.cz, mohli by ti třeba poskytnout právě zmiňované kontakty na azylové domy, psychickou pomoc apod. pokud by to bylo potřeba. Snad ti pomůžou i příspěvky z této diskuse. Vím, že není lehké starat se o dítě jako svobodná matka, ale dá se to zvládnout - většinou se ty maminky, které se dostaly do podobné situace jako ty, shodují na tom, že dítě je to jediné, co mají a co jim dělá v životě radost. Ztratila jsi partnera (i když to není definitivní, možná se vše v dobré obrátí, ráda bych tomu věřila), ale když půjdeš na potrat, tak ztratíš i dítě (a možná taky možnost mít jednou další). Budu ti moc držet palce, abys tímhle těžkým obdobím prošla a aby ses rozhodla správně. Kdybys měla možnost, tak se ozvi, jak vše dopadlo.
|
|
Mirka 28, syn 3 roky | •
|
(16.7.2000 16:57:11) Ahoj maminko... Stůj a přemýšlej! Kdyby se přítel neodstěhoval, žádný potrat by se nekonal a ani ve snu by tě nenapadlo na něj jen pomyslet! Třeba jemu dojde, že udělal hloupost a může to napravit. Ale ty, když půjdeš na přerušení, nebude co vrátit! Za 8 měsíců budeš koukat na novorozeňata a přemýšlet nad tím, že si mohla taky mohla chodit hrdě s kočárkem jako ostatní maminky...kdyby... Chlapů je spousta a co víš jestli by tě neopustil později. Ale to mimnko je jen jedno ! Proč o jeho životě rozhoduje někdo, kdo s ním zatím nechce mít nic společného...???? Jsi na svého přítele moc naštvaná a zklamaná. Jak tě mohl takhle odkopnout, ale přeci ty to samé neuděláš tomu malému. Víš že: ... ve třetím týdnu, má dítě 1,8mm a jeho srdce začíná pracovat vlastním tepem? ... ve čtvrtém týdnu už má 4-5mm, začínají se mu rozvíjet plíce, játra a ledviny. Rostou mu ruce a nohy, v nichž už jsou nervy. ... V šestem týdnu se už učí uchopovat ... V osmém týdnu má už dítě 4cm a už umí polykat. ... V devátém týdnu se už učí cucat paleček ... Ve dvanáctém týdnu už jsou vyvinuty všechny orgány dítěte. Má 9 cm a má už nezaměnitelné otisky prstů.... Vím, že je to jen tvá věc jak se rozhodneš, ale rozhoduj se s chladnou hlavou a bez emocí z jeho odchodu! Až by jsi držela poprvé ten malý uzlíček v ruce, tvé pocity by ti mnohonásobně vynahradily dnešní bolest... Budu ti držet pěsti ať se vše rozjasní...ahoj Mirka
|
|
Karin ,25 let | •
|
(17.7.2000 14:07:13)
Ahoj hvězdičko !!!
také já Tě prosím, nechoť na potrat ! Ten malinký tvoreček pod Tvým srdcem nemůže za svého "tátu", který si Vás nezaslouží! Vím, že Tvá situace je složitá, ale Tvé děťátko na Tebe spoléhá. Vždyť je na Tebe plně odkázané. Díky Tobě dýchá, žije. Máš jedinečný dar dát život malému tvorečku, který v Tobě najde určitě bezvadnou maminku, která ho bude chránit před celým světem. Ono Ti vše bude oplácet svou přítomností. Víš, znám mnoho lidí, kteří by si miminko moc přáli, ale ono stále nepřichází. Nenech se o tento obrovský dar ochudit. Žádný chlap nestojí za to, aby jsi kvůli něj připravila o tak vzácný dar. Držím Tobě i miminku palce.
Karin
|
|
Karin ,25 let | •
|
(17.7.2000 14:08:18)
Ahoj hvězdičko !!!
také já Tě prosím, nechoť na potrat ! Ten malinký tvoreček pod Tvým srdcem nemůže za svého "tátu", který si Vás nezaslouží! Vím, že Tvá situace je složitá, ale Tvé děťátko na Tebe spoléhá. Vždyť je na Tebe plně odkázané. Díky Tobě dýchá, žije. Máš jedinečný dar dát život malému tvorečku, který v Tobě najde určitě bezvadnou maminku, která ho bude chránit před celým světem. Ono Ti vše bude oplácet svou přítomností. Víš, znám mnoho lidí, kteří by si miminko moc přáli, ale ono stále nepřichází. Nenech se o tento obrovský dar ochudit. Žádný chlap nestojí za to, aby jsi kvůli něj připravila o tak vzácný dar. Držím Tobě i miminku palce.
Karin
|
Eva 31, Honzík skoro 4, 28. týden | •
|
(17.7.2000 14:22:05) Ahoj, zní to možná ode mne jako pokrytectví (před několika měsíci jsem tu dost intenzívně bojovala proti zákazu interrupcí), ale až s Honzíkem jsem si uvědomila jedno: existuje na světě jen jeden jediný člověk, pro kterého jsi pár let opravdovým středem vesmíru, pro kterého jsi nepostradatelná bytost v tom nejhlubším slova smyslu. Není to manžel ani nikdo blízký z rodiny - je to tvoje dítě. Neříkám nechoď na potrat, máš jistě své důvody, které nezná nikdo z přítomných diskutujících. Říkám jen: v klidu a bez přehnaných emocí a zodpovědně to ještě uvaž. Nenalhávám ti, že to je jenom krásné, je to moc těžké, často saháš na dno a máš pocit, že už opravdu nemůžeš, ale dobře vychovat dítě, je vlastně to nejlepší, co můžeš v životě udělat. Ať se rozhodneš tak nebo tak, přeju ti hodně štěstí.
|
|
|
Marie (bezdětná) | •
|
(18.7.2000 10:51:44) Milá hvězdičko, nevím, jak ses rozhodla, já jsem před třemi lety prožila něco podobného a vyřešila jsem to potratem. Dneska už vím, že to bylo špatně... Mám pořád ještě psychické problémy a nemůžu říci, že bych byla šťastná. Jestli si chceš popovídat, ozvi se.
|
radim | •
|
(18.7.2000 14:04:50) Mila Marie muzes mi napsat na uchac@pvt.net dik
|
Marie | •
|
(22.8.2000 13:34:06) Vazeny Radime,
psala jsem pred casem vzkaz pro Hvezdicku a vy jste se ozval s tim, at vam odepisu na vasi e-mailovou adresu. Dlouho jsem o tom premyslela a dneska jsem rada, ze jsem to neudelala. Pote, co jsem mela moznost cist vase prispevky do diskusi tykajicich se interrupci a vase materialy na strankach Prolife, chci jen rici, ze byste nic nepochopil. Rozumim vasemu stanovisku a chapu jej, krome toho disponujete celkem slusnym presumptivnim aparatem a interpretacnimi schopnostmi, ale jako clovek, ktery neprosel procesem tryzniveho a bolestneho rozhodovani jako ja a ostatni zeny, nevite, o cem mluvite. Ja jsem tim vsim prosla a prochazim take pocity, ktere na vasich strankach oznacujete jako postabortivni syndorm, presto bych se nikdy neodvazovala nekomu radit, co ma a nema delat. To je rozhoduti naseho svedomi. Sve viny si neseme kazdy sam a rozhoduje o nich jeh Buh. Ja mohu kazdemu nabidnout svou tryznivou zkusenost, aby jeho rozhodovani ziskalo dalsi argument, ale nic vice. A pokud se rozhodne pro potrat, hluboce jej lituji, ale NESOUDIM a NEODSUZUJI. Dokud jsem neprosla zlou zkusenosti poslednich tri let, byla jsem podobne netolerantni, jako vy.
|
Jana, 23 let, roční syn | •
|
(25.8.2000 0:28:50) Milá Marie,
(předem se omlouvám ostatním, že budu tak trochu off-topic, ale pokud bych tenhle vzkaz zařadila do jiné rubriky, patrně by se nedostal ke správným očím:-)
Ráda bych se zamyslela nad Vaším příspěvkem (a potažmo i nad příspěvkem Hvězdičky). Přiměla mě k tomu Vaše poznámka na adresu pana Radima - cituji "byla jsem podobně netolerantní jako vy". Víte, fascinuje mě, jak se lidé v tomto diskusním fóru, ve fóru o interrupcích a i ve fóru hnutí Prolife ohánějí tolerancí. Jak VY definujete toleranci? Podle mě TOLERANCE znamená: vyslechnout si jiný názor, neodsuzovat jej, neříkat "to je blbost" nebo "ty jsi špatný (á), protože to a to říkáš nebo děláš". Tolerance je podle mě to, že někomu v klidu vysvětlím svoje názory a pak vyslechnu názory toho druhého (nebo naopak), v ideálním případě společně najdeme nějaké konstruktivní řešení. Až potud se možná shodneme. Píšete ale, že byste se nikdy neodvažovala někomu radit co má a nemá dělat. Aplikujme to na potraty. Já, pokud bych měla podobnou zkušenost, jako vy, bych dokonce považovala za svoji povinnost říct např. své kamarádce "víš, tohle bych na tvém místě nedělala", pravděpodobně bych ji i prosila, aby to nedělala a vysvětlila jí všechny důvody, proč, nabídla bych jí jiné možné řešení. Pochopitelně všechno citlivě a s ohledem na její situaci, hned bych do ní neryla způsobem "potrat je vražda", jako to mnohdy dělají někteří členové hnutí Prolife a proto mnoha lidem hýbou žlučí. Z Vašeho příspěvku jsem však pochopila, že je lepší skoro nic neříct a nechat druhého, aby se řídil výhradně svým svědomím. A to přece nejde!!! Nejde schovávat alibismus za toleranci! I svědomí se musí v průběhu života formovat a mohou k tomu přispět právě názory jiných lidí. To je to samé, jako kdybychom řekli "Já bych tedy z okna určitě neskákala, ale když ona chce, nebudu jí bránit, budu tolerantní." Protože interrupce skutečně takovým skokem z okna je - nechá na člověku nesmazatelné stopy (koneckonců, asi to prožíváte na vlastní kůži). A věřte, že existuje spousta žen, které podstoupily interrupci v době, kdy neexistovala žádná hnutí typu Prolife, která by vysvětlila, co potrat je a co ženy mohou prožívat, když jej podstoupí, která by nabídla jinou možnost - těmto ženám nikdo nenabídl alternativu, myslely si, že potrat je jediné možné řešení. Určitě by ve své době byly za podobnou osvětu vděčné (příspěvek jedné paní - myslím, že se jmenovala Kateřina - z diskuse o interrupcích je toho důkazem). Ještě bych chtěla dodat, že zkušenost s interrupcí na vlastní kůži (naštěstí) nemám, ale toto rozhodování se týkalo mojí sestry, takže ne, že bych tak úplně nevěděla, o čem mluvím. Souhlasím s Vámi, že hnutí Prolife je v některých směrech zbytečně radikální a tím si lidi spíše odrazuje, ale jinak si myslím, že v mnoha směrech může pomoci, právě tou osvětou. Informuje, poskytuje svědectví ostatních žen... A teď k Hvězdičce. Víte, mě už připadalo podivné, že prostě jenom napsala "po neděli jdu na potrat." Proč tedy psala do diskusního fóra? Nepředpokládám, že z čirého exhibicionismu, takových žen, které jdou na potrat je x, to se přece extra nemusí anoncovat na rodinném diskusním serveru. Takže zbývá možnost, že Hvězdička hledala nějaké stéblo, kterého by se mohla chytit. A myslím si, že takových "stébel", čili příspěvků do diskuse, se sneslo dost. Četla jsem je všechny a o ŽÁDNÉM bych si netroufla říct, že byl netolerantní a odsuzující (mimochodem, všimla jste si, že všichni s drobnými obměnami psali "konečné rozhodnutí je na tobě" a nikdo nenapsal něco v tom smyslu, že potrat je vražda a že ona bude špatná, když jej podstoupí?). Hvězdička však patrně měla jiný názor. V jednom svém krátkém příspěvku, který byl adresovaný Vám, napsala: "díky za to, že mě rovnou nesoudíš." Znamená to snad, že měla pocit, že ji ostatní soudí? Četla ty příspěvky vůbec? A jsme tam, kde jsme byli. Co je to SOUDIT, ODSUZOVAT, TOLERANCE? Mě to spíš připadá takto: pokud se mi něco nelíbí, nebo pokud se nějaký cizí názor radikálně liší od mého - pryč s ním, je netolerantní, hned mě odsuzuje!!! Normální by podle mě byla reakce - aha, tak tohle jsem nevěděla, díky za to. Ale to se evidentně v diskusích na ožehavá témata nenosí. Budu vděčná za reakci, ráda se dozvím, že se v něčem, co píšu, mýlím. Pokud jsem se Vás něčím dotkla, upřímně se omlouvám. Mějte se hezky.
|
Marie | •
|
(25.8.2000 10:14:46) Milá Jano,
díky za Váš příspěvek, ale mám pocit, že příliš nevidíte rozdíl mezi jednotlivými skutečnostmi. Říci: "já jsem to udělala a má to pro mne ty a ty důsledky..." a říci "na tvém místě bych to nedělala..." je diametrálně odlišné. A ať je Vám ten člověk blízký sebevíc, což v případě Hvězdičky nepadá na váhu, nikdy si sebe na stejném místě představit nedokážete. Takže pro mne spočívá tolerance právě v téhle, pro mnohé, věřím, velmi tenké a často matné hranici.
Svět není černobílý a je sice pravda, že mezi zlem a dobrem vede rovná silná čára, lidské rozhodování však takto většinou nevypadá.
Zdraví Vás Marie.
|
|
|
|
|
* | •
|
(24.7.2000 9:58:51) Maruško, díky za to, že mě rovnou nesoudíš. Jestli si chceš promluvit, ozvi se na dixx@centrum.cz.
"Hvězdička"
|
Jirka - táta za tři měsíce 30 let | •
|
(27.7.2000 11:22:46) Ahoj Hvězdičko, přestože nejsem žena, dovol abych přispěl svojí troškou do mlýna a přidal i pohled druhé strany. U nás ta situace nebyla tak jedno- stranná, díky problémům nedořešeným v průběhu našeho vztahu před těho- tenstvím vznikaly rozepře a obou- stranné dojmy, že s tím druhým už nemůžeme být či ten druhý nechce být s námi. Myslím, že to nebylo ni z jedné strany zdaleka pravda a jen to, že jsme nedokázali hned najít pravý způsob komunikace nám bránilo sdělit své pocity, vyslechnout toho druhého a napravit chyby co dělá snad každý. Nevím jak dlouho Váš vztah trvá, zda patří ten Tvůj k zodpovědným, nebo těm " co si ještě málo užili" či snad dalším co jsou ve vztahu jen aby nebyli sami a o milování svého partnera se nemohou ani zmí- nit, ale nemám dojem ostatních, že by za nic nestál. Pro nás, ač jsme děťátko chtěli, to bylo díky těm výše zmíněným problémům trochu ne-čekané a snad i brzy - nutnost tak řešit zásadní otázky pohledu našeho společného života a vymezení mezí kam smíme(každý je má jiné),v době kdy se má pár těšit na objevování tolika nových věcí, nás zbytečně stresovala. V situaci, v jaké jsi se nedivím žes napsala tak málo,ale přesto bych se Tě rád zeptal, na to jestli jste někdy trochu plánovali, mluvili o děťátku, jak dlouho jste spolu a jak jste staří. Může být, že ač jste možná spolu chtěli být, na tohle jste připraveni nebyli, že je ještě nevyspělý, nebo to byl pro něj příliš velký šok. Každý člověk je sebestředný a je tak možné, že díky nesděleným pocitům a pohledu na situaci, to chápe jako omezení své svobody a neví o co krásného tak může přijít. První co bys měla zvážit, a to úplně bez emocí, či s pomocí někoho nezaujatého, je zda jsi na to sama jestli by Ti třeba ráda nepomohla rodina. Pod srdcem nosíš človíčka, který za nic nemůže a má právo žít- teď bys neměla spěchat s tak vážným rozhodnutím, i když pro ně asi není moc času, je tím posledním které by Tě mělo napadnout - je těžké chtít v téhle situaci vše zvládnout a čekat mimčo, ale je to jediná věc kterou by měl člověk udělat, pokud to neplánoval, nezvládl nebo připu- stil aby se to stalo. V průběhu čekání maličkého můžeš vše promyslet a pak rozhodnout -pokud své rozhodnutí nebýt s Drobe- čkem nezměníš, je hodně těch kteří budou šťastni, budou-li ho moci přijmout za vlastního. Čekání hodně změní a i úplně jistá rozhodnutí pak ztrácí svou váhu. Držím Vám všem palce a přeju moc elánu a štěstí. Jirka
Pokud chceš, napiš přímo na můj mail.
|
|
Marie (bezdětná) | •
|
(28.7.2000 12:15:04) Milá Hvězdičko,
díky za odpověď. Bohužel teď nemám moc dobrý přístup k Internetu - jakmile se dostanu na svoji domovskou adresu, napíšu Ti. Přeji hodně síly. Marie
|
|
|
|
Jirka - táta za tři měsíce 30 let | •
|
(27.7.2000 11:20:39) Ahoj Hvězdičko, přestože nejsem žena, dovol abych přispěl svojí troškou do mlýna a přidal i pohled druhé strany. U nás ta situace nebyla tak jedno- stranná, díky problémům nedořešeným v průběhu našeho vztahu před těho- tenstvím vznikaly rozepře a obou- stranné dojmy, že s tím druhým už nemůžeme být či ten druhý nechce být s námi. Myslím, že to nebylo ni z jedné strany zdaleka pravda a jen to, že jsme nedokázali hned najít pravý způsob komunikace nám bránilo sdělit své pocity, vyslechnout toho druhého a napravit chyby co dělá snad každý. Nevím jak dlouho Váš vztah trvá, zda patří ten Tvůj k zodpovědným, nebo těm " co si ještě málo užili" či snad dalším co jsou ve vztahu jen aby nebyli sami a o milování svého partnera se nemohou ani zmí- nit, ale nemám dojem ostatních, že by za nic nestál. Pro nás, ač jsme děťátko chtěli, to bylo díky těm výše zmíněným problémům trochu ne-čekané a snad i brzy - nutnost tak řešit zásadní otázky pohledu našeho společného života a vymezení mezí kam smíme(každý je má jiné),v době kdy se má pár těšit na objevování tolika nových věcí, nás zbytečně stresovala. V situaci, v jaké jsi se nedivím žes napsala tak málo,ale přesto bych se Tě rád zeptal, na to jestli jste někdy trochu plánovali, mluvili o děťátku, jak dlouho jste spolu a jak jste staří. Může být, že ač jste možná spolu chtěli být, na tohle jste připraveni nebyli, že je ještě nevyspělý, nebo to byl pro něj příliš velký šok. Každý člověk je sebestředný a je tak možné, že díky nesděleným pocitům a pohledu na situaci, to chápe jako omezení své svobody a neví o co krásného tak může přijít. První co bys měla zvážit, a to úplně bez emocí, či s pomocí někoho nezaujatého, je zda jsi na to sama jestli by Ti třeba ráda nepomohla rodina. Pod srdcem nosíš človíčka, který za nic nemůže a má právo žít- teď bys neměla spěchat s tak vážným rozhodnutím, i když pro ně asi není moc času, je tím posledním které by Tě mělo napadnout - je těžké chtít v téhle situaci vše zvládnout a čekat mimčo, ale je to jediná věc kterou by měl člověk udělat, pokud to neplánoval, nezvládl nebo připu- stil aby se to stalo. V průběhu čekání maličkého můžeš vše promyslet a pak rozhodnout -pokud své rozhodnutí nebýt s Drobe- čkem nezměníš, je hodně těch kteří budou šťastni, budou-li ho moci přijmout za vlastního. Čekání hodně změní a i úplně jistá rozhodnutí pak ztrácí svou váhu. Držím Vám všem palce a přeju moc elánu a štěstí. Jirka
Pokud chceš, napiš přímo na můj mail.
|
|
|
Fany, 26 | •
|
(13.7.2000 18:17:41) Ahoj Klaro, stalo se mi temer totez co tobe. Preslo ho to samo asi za tyden. Kdyby se mi podobna vec prihodila dneska, po prvni promluve tohohle druhu bych si sbalila kufr a odesla (nejlip v dobe, kdy neni nikdo doma). Pokud te rodice maji radi, jiste se nane muzes obratit, nebo na hodnou kamaradku, tetu atd... Vsadila bych se, ze te najde rychle. Pak bych ale byla nekompromisni a v cele situaci zjednala definitivni jasno. Pokud by se nahodou neobjevil, nemas tak jako tak ceho litovat. Jestli se mate radi, velmi pravdepodobne se cela vec urovna, jenom se nikdy nenech vehnat do pozice "toho zavisleho", to primo vyvolava podobne excesy. S tou svatbou si to jeste rozmysli, chces se opravdu vdavat? Jo, a od rodicu, notabene od jeho rodicu, bych se odstehovala co nejdriv, to ti radim uprimne, z vlastni zkusenosti. Otazku samostatneho bydleni bych zaradila do programu, az se prijde omluvit ( ja osobne bych si damostatne bydleni dala jako podminku). Neves hlavu, dopadne to DOBRE, protoze to zvladnes zaridit, aby to dobre dopadlo, ver si. Drzim ti palce, Fany
|
|
Denisa,14.týden | •
|
(15.7.2000 11:31:27) Milá Kláro,..UKLID,UVAŘ,VYKOUPEJ SE,HEZKY SE OBLÉKNI,NAMALUJ SE,VEM SI PÁR NEZBYTNÝCH VĚCÍ A NACHVILKU SE UBYTUJ V HOTELU popř.U KAMARÁDKY..beze slova.Jistě máte společné přátele..,rodičům to řekni..a počkej.Když se "nesrovná",nestojí za to!Je to těžký,vím.Hlavu vzhůru a drž se.P.S.A pamatuj,že nejsi sama!!!Denisa
|
|
Alena,syn 7 měs. | •
|
(16.7.2000 20:00:04) Nikdy není konec !
Dítě je pro ženu velmi důležité,vím to z vlastní zkušenosti.Když jsem otěhotněla,chtěl můj manžel,abych šla na potrat.Obrečela jsem to,že budu na všechno relativně sama ...Teď vím,že jsem dobře udělala,když držím spícího syna v náručí - jsem nejšťastnější ... Samozřejmě je důležité,zda děťátko sama uživíš,ale třeba pomohou jeho rodiče nebo někdo jiný... Nerezignuj a nepřemýšlej,kde chceš být,ale kde můžeš být !!! MYSLI NA MIMINKO,ve velmi krajním případě ho můžeš dát po porodu k adopci - ale nevěřím tomu... Drž se !!A napiš nám všem jak jsi se rozhodla ... Ahoj Alena
|
|
miminko a miminko | •
|
(17.7.2000 7:28:40) Ahoj maminky,
pořádně si to rozmyslete, ale my stejně věříme, že se rozhodnete správně.
Vaše malá miminka
|
|
Karin ,25 let | •
|
(17.7.2000 13:50:08) Ahoj Kláro,
přečetla jsem si Tvůj dopis a je mi z něj smutno. Nechápu, proč je táta Tvého miminka takový srab. Teď, když potřebujete Ty i miminko nejvíce lásky a jistoty se tak zbaběle zachová. Vím, jaké to je, když bydlíš u rodičů svého kluka. Jsem 3 roky vdaná a zatím celou dobu žijeme u rodičů mého manžela ve dvou malých pokojících. Kláro,pokus se o celé situaci promluvit s rodiči Tvého partnera.( Pokud s nimi dobře vycházíš). Vždyť oni jsou budoucí babička a dědeček. Vím, že Tvá situace je moc složitá, ale v současné době nejvíc záleží na Tvém miminku, kterému budeš určitě dobrou maminkou. Kláro, nejsi žádná loutka, s kterou může Tvůj partner pohazovat podle nálady. Jsi žena, která pod srdcem nosí ten největší poklad. A je mi líto Tvého kluka, že to zatím nepochopil.! Opravdu si zasloží Tebe a Tvé miminko ???? Tvé děťátko prožívá vše s Tebou. Hodně si s ním povídej,dávej mu už teď svou lásku !!! Držím Tobě i Tvému miminku palce. Karin
|
|
Radka, dcery 10 a 2 roky | •
|
(18.7.2000 0:54:21) Ahoj Kláro, před 10 lety se mi stalo něco podobného. S tím rozdílem, že už jsme byli svoji. Tchýně nechtěla být babičkou a její hodný synáček nechtěl maminku rozhněvat. Prosadila jsem si dítě. Manželství se rozpadlo 3 měsíce po narození dcerky. Chci Ti jen říci: seber všechnu sílu a odstěhuj se. Mužský, který přemýšlí, co cítí k partnerce ve 14 týdnu těhotenství, je přinejmenším nezralý, nezodpovědný a v podstatě nepoužitelný pro rodinu. Opustil Tě v době, kdy ho moc potřebuješ a to se nedělá. Od takového utíkej, co Ti síla stačí. Utěšovat se tím, že snad příjde k rozumu není právě nejlepší. Selhal jednou, selže po druhé, potřetí, po dvacáté... Moje vlastní zkušenost. Jediný výsledek bude, že se odrovnáš psychycky. A není nic horšího pro tvé dítě, než nešťastná maminka. Upni se teď k jeninému cíli: dívej se dopředu, těš se na miminko, snaž se být krásná pro sebe i své okolí, navštěvuj své přátele, věnuj se sobě, svým koníčkům a ostatní hoď za hlavu. Žádný chlap na světě nestojí za to, abys prolévala kbelíky slz a strašně se trápila. Tím spíš, že všechno cítí i Tvoje miminko. Po světě běhá strašná spousta chlapů, kteří budou stokrát lepšími tatínky pro Tvé dítko a tisíckrát lepšími partnery pro Tebe. Život nekončí ale začíná. Přeju hodně, hodně síly, odvahy a štěstí. Uvidíš, dobře to dopadne. Radka.
|
|
Monika(11týden těhotenství) | •
|
(19.7.2000 15:32:36) Je vidět, že to nevzdáváš a držím palce tobě i tomu maličkému, tvému příteli ne, prostě za to nestojí. Chlap, který již teď utíká od zodpovědnosti nebude stát zanic nikdy. Pokud víš, že ti někdo z rodičů je schopen pomoci alespoň do začátku, využit této pomoci abys zabránila postižení dítěte díky tvým psychickým problémům. Vrať se tam, kde jsou tvý přátelé a kde se za vás postaví. Snaž se tak najít v sobě vnitřní rovnováhu a uvidíš, že se vždycky najde hodný tatínek, který si vás vezme. Čím dříve se dáš dohromady, tím větší bude šance, že někdo rád vstoupí do tohoto rozhetého vlaku, pokud bude moci být již u narození dítěte. Držím palce.
|
|
Kamila/35 týden těhotenství/ | •
|
(20.7.2000 15:12:27) Ahoj Kláro, víš některé příběhy jsou si neuvěřitelně podobné... Snad Ti pomůže, když budeš vědět, že nejsi v takovém průšvihu úplně sama. Náš "tatínek" je pravděpodobně trošičku nevyspělý a o svého budoucího potomečka dosud moc zájmu neprojevil. Teprve během těhotenství, které je mým prvním - je mi 28, jsem zjistila, kolik mám opravdových přátel a na kolik mě podpoří vlastní rodiče... Ve 2-5 měsíci jsem trpěla velmi podobnými stavy jako ty - noci jsem probrečela, nejedla jsem nebo jsem se naopak přežírala. Být maminka je ale taky o obrovské zodpovědnosti, tak jsem se nakonec vzpamatovala a i když pořád nevím, jestli budeme jenom 2 nebo 3 /manželství mi nikdo ani nenabízel/ se ještě ukáže. Ale věř mi,zatím minimálně pohled na stále se zvětšující bříško a povídání si s tím ukopaným a ŽIVÝM tvorečkem stojí za to!!!! Měj se moc hezky a opatruj vás.Kamila
|
|
PALUŠA | •
|
(22.7.2000 22:48:09) NEVNUCUJ SE MU A DEJ MU PŘÍEŽITOST K TOMU, ABY POZNAL, JAK MOC MU JE BEZ TEBE SMUTNO, KDYZ NEJSI S NIM!
|
|
Katka, 29.tyden | •
|
(24.7.2000 16:25:42) Mila Klaro, z vlastni zkusenosti vim, ze ted zazivas tezke obdobi. Me se stalo neco podobneho v 2. mesici tehotenstvi. S pritelem jsme meli znamost 6 let, bydlela jsem u neho, je nam 31 let, pokouseli jsme se o dite a po roce jsem konecne otehotnela. Byla jsem stastna. Kdyz jsem byla ve 2. mesici tehotenstvi, tak me pritel surove zbil a velice sproste mi nadaval, protoze jsem s nim nechtela hrat sachy. Zirala jsem. Rval na me, ze se chce venovat svym zajmum,ze nejdulezitejsi je pro neho jeho duchovni rozvoj atd. Kdyby me nezbil nevim, zda bych odesla, ale za teto situace jsem nevidela jine reseni. Pritel mi parkrat rikal, ze pro neho je nejdulezitejsi jeho duch. rozvoj, jeho zajmy, svoboda atd. a ja jsem byla tak hloupa a slepa, ze jsem v tom nevidela projevy sobeckosti. Spis naopak, mela jsem pocit, ze jsem na nej zla atd. Ted po 5 mesicich to vidim jinak a divim se sama sobe, jak jsem mohla byt tak naivni. Odchod byl pro mne citove velice tezky a vycerpavajici, ale ulevilo se mi. Myslim si, ze jsem udelala dobre a zatim niceho nelituji. Mam sice obavy, zda dokazu dite dobre vychovat bez otce, zda mu budu umet vysvetlit proc zrovna ono nema tatinka, jak to budu vse zvladat (moji rodice bydli ode mne 190 km), z ceho budeme po dobu me materske zit, obcas citim zklamani atd. Na druhe strane jsem se rozhodla, zvazila jsem vsechna mozna pro a proti sveho rozhodnuti a protoze jsem se rozhodla podle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi, jsem ochotna ( a myslim si, ze i schopna) vsechno prekonat. Mila Klaro, myslim si, ze nejdulezitejsi je, aby se clovek rozhodl co dal podle sebe, podle sveho svedomi. Muze Ti radit kdekdo, ale kazdy bude radit jinak. Pokud se rozhodnes sama za sebe, budou se Ti prekazky prekonavat snaz. Drzim Ti palce a radim, nestresuj se, skodis sobe a diteti a za to nic a nikdo nestoji.
|
|
|