| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Prosím podaďte. Mít dítě v 17?

 Celkem 17 názorů.
 Tomáš, budoucí otec 
  • 

Prosím podaďte. Mít dítě v 17? 

(9.7.2000 12:26:05)
Chtěl jsem se zeptat co bychom měli dělat, když já(18) a moje přítelkyně(16) čekáme dítě, již třetím týdnem a zřejmě si ho budeme chtít si nechat, pokud nenajdeme jiné řešení. Nad potratem jsme uvažovali, ale došli jsme k závěru, že asi nejvýhodnější bude si ho nechat. A abych nezapomněl, jak se to stalo. Samozřejmě, že jsme si plánovali mít dítě až tak v 25, ale jednou, když jsme se milovali tak nám praskl prezervativ. Šli jsme na gynekologii(ale až za 4 dny), paní gynekoložka dala mé přítelkyni prášky po kterých měla podle ní potratit(?) a tak jsme si mysleli, že je vše v pořádku, ale není...
...žádám Vás proto, aby jste mi a mé přítelkyni poradili, protože jsme v koncích. A taky nevíme jak by to přijalo okolí...
Moc Vám předem děkuji
 marcela 21, dcera 14 mesicu 
  • 

Re: Prosím podaďte. Mít dítě v 17? 

(10.7.2000 7:58:06)
Ahoj Tomasi,

stalo se, myslim si, ze jste se rozhodli dobre, nechte si ho. Bude to asi tezke. Nevim jak jste na tom s bydlenim, asi chodite jeste do skoly a taky nevim v jak velkem meste bydlite. Pokud to je na vesnici, tak to budete mit tezke. Taky bude hrat velkou roli, jak se k tomu postavi Vasi rodice.
Pak si musite uvedomit, ze s prichodem toho drobecka se Vam prevrati zivot o 100%. Jste na to pripraveni? Nebude zadne vecerni chozeni do kina, na disco, zadne dlouhe vyspavani o vikendech atd. (pokud teda nebudete mit rodice, kteri radi a ochotne pohlidaji). Odmenou za to, ale bude prvni usmev,slovo jako mama,tata, prvni kroky... To jsou nadherne veci.
Ja sama jsem mela dite pomerne brzo. Bylo mi 20 a mela jsem ho planovane. Nelituji. Nemyslim, ze bych se o neco ochudila nebo mi neco uteklo. Mam sice trochu jine starosti nez moji vrstevnici se kterymi jsem chodila do skoly, ale diky miminku jsem ziskala zase nove
kamaradky - maminky.
Proto si mysli, ze pokud se na to citite, tak si to mimco nechte. Mozna bude nekdo rikat, ze jste moc mladi a manzelstvi nevydrzi neni to pravda. Zalezi jen na Vas jak si to zaridite. Moje babi se vdavala v 16-ti a moje teta se ji narodila, kdyz ji bylo take 16.S dedou jsou spolu uz 46 let.
Drzim Vam palecky. Pokud si budete chtit popovidat vic napis mi na mh@i.cz. Nevim odkud jste. Ja bydlim v Praze.

Mejte se a dejte vedet jak jste se rozhodli

Marcela a Maruska
 Michaela, 3. měsíc těhotenství 
  • 

Re: Prosím podaďte. Mít dítě v 17? 

(10.7.2000 16:14:35)
Zdravím Tě, možná budoucí taťko. Tak za prvé - na okolí se zvysoka vykašli, nemysli na předsudky, nemysli na falešné hry na spořádanost apod. Jediné, co je důležité a co se počítá je Tvoje partnerka, Tvoje zázemí, Tvá rodina, prostě ti, na kterých Ti záleží. Za druhé - nevěšte prosím hlavu, co když se pořád ještě pletete? A když ne, jestli budete mít malého špunta, nezbyde vám přece nic lepšího, než se na ten zázrak těšit, nee? Samozřejmě, nikdo vás nebude lakovat, že to bude jednoduché, ale nejste na tom takhle sami a jediní. Já sama totiž znám jednu právě 16-ctiletou maminku, která si svého těhotenství dokonce nejdřív nezodpovědně několik měsíců vůbec nevšimla (nemluvě o partnerovi). Žádná z rodin pak do poslední chvíle nechtěla vzít na sebe tu těžkou věc, že se postaví za bezradné mladé rodiče a pomůže jim, protože byli jak nešťastný šafářův dvoreček. Nakonec do porodnice odjížděli s papíry k oddání miminka k adopci a s přesvědčením, že to tak bude pro všechny lepší... Do týdne si pro miminko jeli! Můj známý, který to podobně jako my nerad viděl, na to následně utrousil poznámku: " A to kolem toho museli dělat tolik cavyků?"... A teď to hlavní - všichni teď svorně přiznávají, že by jim bylo zle z pomyšlení, kdyby si uvědomili, že někde jim běhá syn, vnouče. A teď? No jsou moc šťastní, moc se snaží malého dobře vychovat, obě babičky i dědečkové pomáhají a i když se té mladé mamině ani nepovedlo pořádně dostudovat, je to prostě mamina a s pomocí všech okolo to určitě zvládne. Tak to bylo pár slov na povzbuzení z reálu. Také si osobně myslím, že potrat je i riziko i smutná věc. Držím vám každopádně moc palečky, ať vám to dopadne, jak nejlíp může. Ať všechno zvládnete a stojíte jeden při druhém.
 Jana, 23 let, roční syn 
  • 

Re: Re: Prosím podaďte. Mít dítě v 17? 

(13.7.2000 22:38:46)
Tomáši, Míša má pravdu. Teď si asi proti sobě poštvu pár lidí, ale myslím si, že takovéhle situace by se neměly řešit potratem. To miminko přece nemůže za to, že antikoncepce selhala. Stejně jako všichni ostatní, kteří sem psali, si myslím, že byste měli zvážit všechny okolnosti a dispozice, jak byste se o miminko starali a tak- no, nebudu opakovat to, co už tady jednou bylo napsáno. Ale myslím si, že pokud dojdete k závěru, že byste skutečně mít dítě prostě za žádnou cenu nemohli, tak by se to asi mělo řešit adopcí. Vím, že to není lehké rozhodnutí a nijak to nepodceňuju. Ovšem můj pocit (nikomu ho samozřejmě nevnucuju) je ten, že je lepší čas od času přemýšlet nad tím, že někde po světě běhá moje dítě a věřit, že ho adoptoval někdo, kdo ho má opravdu rád, než se rozhodnout pro potrat a pak se celý život trápit nad tím, jak by asi to malé vypadalo, jaké by mělo vlásky, oči, jak by se učilo chodit a mluvit apod. apod. a trápit se při pohledu na jakékoli jiné dítě. Potrat je sice to nejjednodušší řešení, ale nese s sebou následky - pokud ne fyzické třeba v podobě neplodnosti ženy, tak zcela určitě psychické. Ne nadarmo se mezi psychiatry i veřejností vžil pojem "postabortivní syndrom". Těch žen, které si ho prožily a prožívají, je spousta a to, co jsem mezi svými známými vyslechla a v různých knížkách přečetla, bych nikomu nepřála. Ale abych sem vnesla trochu optimismu - znám 2 maminky (jedna z nich je moje vzdálená příbuzná), jedna měla dítě v 16 letech a druhá v 17 a obě se shodly na tom, že to, že by jim něco utíkalo, nepociťovaly zas tak dramaticky, spíš to dítě bylo pro ně svým způsobem obohacující. A pokud můžu mluvit za sebe, tak jak dítě roste a začíná chodit a mluvit, tak těch radostí přibývá a starostí ubývá. Moc a moc Vám přeju, abyste se rozhodli správně a nenechali se moc ovlivnit okolím.
Mějte se hezky.
 Jana 30 a 16ti měsíční synek 
  • 

Re: Prosím podaďte. Mít dítě v 17? 

(10.7.2000 23:13:37)
Ahoj Tomáši,
já osobně tuto zkošenost nemám, ale moje kamarádka na den stará jako já má nyní 15ti letou dceru. Když jsme si šli společně pro vyuční list, tak už měla Terezku na ruce. Vím, že to pro ní nebylo lehké. Teď nemyslím zázemí rodiny, ale to, že zatím co já si začala užívat nočního života a ostatních vylomenin které ostatně k tomuto věku vícemémě patří, ona měla starosti o kterých se mi do mých Třicetin ani nezdálo. Nutno ovšem podotknout, že "tatínek" se na ní takzvaně vykašlal. Až když byly Terezce tak asi dva roky mohla si vyrazit. Bylo to ovšem něco úplně jiného. Jako by pro nás byla z jiného světa. No jistě, vždyť za poslední dobu měla podstatně jiné zážitky než my ostatní. Timto vás nechci odradit, ale jak již bylo napsáno v jiném příspěvku život se otočí o 180%. To je velká pravda. I ty Tomáši si musíš položit otázku jestli si dokážeš odříct zábavu se svými kamarády a budeš přes den a po nocích řešit společne s tvojí partnerkou problémy s říháním, kakáním, kojením, a prďíky. Pokud si na toto odpovíš ano, tak ti přeji jen to nejlepší.
A držím palečky ať vám to vyjde na celý život, je to daleká cesta vydlážděná tolerancí a láskou.
Jana
 Mirka (28), holčička 5.měsíců 
  • 

Re: Prosím podaďte. Mít dítě v 17? 

(11.7.2000 3:25:03)
Milý Tomáši,
už není co říct, předchozí pisatelky řekli všechno. Já oceňuji, že se k tomu stavíš i ty se zájmem a odpovědností. Držím Vám palce, ať všechno zvládnete a rodiny Vám pomohou. Doufám, že nedopadnete jako moje máma, která ode mě utekla, když mi byl rok a jí už 19let "za životem". Dotěď jsem se s tím nesmířila a nedovedu to pochopit. Chci Vám přát ať jste dobří rodiče a máte krásné a zdravé dítě. Jestliže pro Tebe nebo Tvoji partnerku mohu něco udělat, nebo něco poradit napište.
Adresa je jménem.
Ahoj Mirka
 Daniela, 24, (snad už brzy těhotná) 
  • 

Re: Prosím poraďte. Mít dítě v 17? 

(11.7.2000 8:10:29)
Milý Tomáši,

víte, že si to nakonec musíte rozhodnout jen vy dva, ale sdělím Vám alespoň zkušenost mojí maminky.
V 17 letech čekala dítě. Podle jejích rodičů on nebyl ten pravý (maminčin otec byl ředitelem významného podniku a maminčin přítel neměl ani maturitu) a ačkoli již měli všechno nachystané (svatbu a na miminko se těšili), donutil ji nakonec její táta k potratu. Přítel ji kvůli tomu opustil. Po čase s mým tatínkem se jí nedařilo otěhotnět. Když se to povedlo, porodila v 6. měsíci a jejich chlapeček zemřel (v porodnici nebyl inkubátor). Celkem po šesti letech od interrupce se narodila má sestra. Ač maminka nakonec má tři dcery, všechna těhotenství byla od začátku riziková (skoro celých 9 měsíců v nemocnici na lůžku).

Moje spolužačka měla první dítě v 16 letech, jejímu klukovi bylo 17. Klape to skoro 10 let. Bydlí v domku jejích rodičů.
 Šárka, syn 13 let, dcera 11 let 
  • 

Re:Mít dítě v 17? 

(11.7.2000 9:27:25)
Ahoj Tomáši,
názorů a rad ke tvému problému již bylo plno, přesto si myslím, že ti mám pořád co říct, víceméně také díky vlastní zkušenosti. Otěhotněla jsem krátce před svými 19.narozeninami, byli jsme stejně staří, oba krátce po škole a to dítě jsme tehdy chtěli - tedy plánovali, moje těhotenství nebyl omyl (!!!). Dnes mě zaráží ta šílená naivita a nezodpovědnost. Obdržela jsem těhotenskou legitku a můj kluk povolávací rozkaz. Rodiče nás obou se zkraje stavěli k dítěti i manželství velmi negativně, takže zatímco budoucí taťka narukoval, já sama vyřizovala svatbu a všechny věci okolo. Nedovedeš si představit, jak snadno a rychle člověk dospěje a osamostatní se! Svatba se vydařila, den po ní odjel můj drahý novomanžel na cvičení do kazašské stepi a já ho asi tři měsíce neviděla. Když se na podzim narodil náš syn, pustili taťku z vojny domů jen proto, že mu ve stejné době zemřel otec. Zkrátka rodinná idylka! Do 15 měsíců jsem Davču vychovávala sama, protože tatínka nám domů pouštěli tak jednou za půl roku. To ještě byla vojna na dva roky a ne takovej čaj jako teď. Uvažoval jsi vůbec o tom, že půjdeš taky na vojnu? Na civilce rodinu asi neuživíš.... No ale dál. Po vojně jsme konečně byli rodina, měli vlastní byt, já natěšená, jak si to manželství a rodičovství báječně užijeme. A ejhle! Náš tati najednou zjistil, že je mu 21, kamarádi juchaj do hospůdky a na diskotéky a on, doposud zavřenej v kasárnách či předtím pod bedlivým okem rodičů, by měl najednou doma sedět a rodiny si hledět? Nastala krize a to dost hluboká. Uvědomuješ si, Tome, tento fakt? Ne teď, z pozice, že zatím o nic nejde, nic po tobě vcelku ještě nikdo nechtěl, nic zatím nemusíš. Ale neznám kluka (a to jsem byla přesvědčená, že toho svojeho znám naprosto dokonale), kterému by se chtělo okolo 20 let sedět doma, žehlit plínky a utírat prdýlku ne vždy zcela naladěnému miminku. Navíc, nezlob se na mě, otcovské pudy přicházejí podstatně později, ve 20 je kluk cokoliv jiného, jenom ne zodpovědnej táta, to mi nikdo nevymluví. Já jsem se poučila! Samozřejmě, můj příběh má hepík, jinak bych nedělala chytrou, náš tati dostal časem rozum, částečně díky druhému dítěti, které jsem si trošku vyvzdorovala, ovšem spíš taky dozrál. Děti začaly mluvit a myslet a on v nich objevil partnery. Dneska sám nad sebou kroutí hlavou a stydí se za sebe. A teprve dneska, po třicítce, jsme zjistili, že asi máme ten správnej věk na to mít děti. Dneska bychom si miminko už zcela jinak vychutnali. Nelituju toho, co se stalo. Máme prima rodinu a skvělé děti, které jsou dneska už spíš našimi kamarády. Na další dítě se necítíme, hlavně z finančních důvodů. Ale Tomáši, zamysli se nad vším ještě jednou. Polož si pro a proti. Rozhodně nejsem zastánce potratů, to v žádném případě. Ale jsi ty sám natolik zodpovědný a dokážeš předvídat svůj další vývoj, aby tvojí holčině a případné budoucí mamině nezbyly nakonec jen probdělé slzavé noci? Jestli se cítíš, máš odvahu a sám si věříš, tak držím palce, ať to dobře dopadne. I když.... Kdyby to přece jen byl planý poplach, počkejte radši aspoň do těch dvaceti..... Šárka
 Radka, bezdětná 
  • 

Re: Prosím podaďte. Mít dítě v 17? 

(11.7.2000 13:45:46)
Ahoj,
blahopřeji k miminku. Z Tvého zodpovědného přístupu soudím, že z Tebe bude dobrý otec, takže se neboj a okolí neber tolik vážně. Mám pro Tebe dva tipy, které se Ti budou možná hodit, až Tě přepadne pocit, že Tě miminko příliš svazuje.
1) Najdi si partu kamarádů, kteří mají také malé děti. S nimi můžete trávit dovolené a víkendy, vymýšlet různé hry pro děti i pro sebe a navzájem si pomáhat. Taková parta je k nezaplacení a možná ji vytvoříš i pomocí tohohle servru.
2) Víš, že do kina se dá jít i s docela malým miminkem? To si koupíš lístek úplně na kraj řady co nejblíž k východu a kočárek postavíš čelem k sobě. Miminko pravděpodobně film prospí, ale když začne plakat, dá se s ním rychle vyjít do předsálí a uklidnit.
Určitě se i s miminkem dá ledacos podnikat. Jen směle do toho.
Přeju hodně štěstí a zdraví, budete to potřebovat.
Držím palce
Radka
 Šárka, syn 13 let, dcera 11 let 
  • 

Re: Mít dítě v 17? Odpověď 2. pro Radku 

(12.7.2000 8:31:18)
Radko, promiň, ale z tvého příspěvku je patrné, že ještě dítě nemáš a ačkoliv neuvádíš věk, čiší z tebe patřičná naivita. Nezdá se mi, že kvalita rodinného života a všestranná spokojenost se odvíjí od toho, jestli rodinka vyrazí s miminkem do kina (což samo o sobě je pěkná kravina!). A dále, tvoje rada najít si prima partu kamarádů s dětmi je sice fajn, ale máš dojem, že osmnáctiletej kluk si bude rozumět s taťkama o půl až jednu generaci staršíma, kteří jsou myšlením daleko někde jinde, anebo jsi toho názoru, že zodpovědných osmnáctiletých otců jsou v naší zemi plné houfy? Jak už jsem uvedla ve svém prvním příspěvku, jakkoliv se může Tomáš jevit zodpovědně a prvoplánově i nadšeně, jsem k celé této věci velmi skeptická .....
 Radka 
  • 

Re: Odpověď 2. pro Radku 

(13.7.2000 8:21:54)
Ahoj Šárko,
je pravda, že jsem asi příliš velký optimista, ale ne naivní. Jen se snažím lidem důvěřovat, protože sama nemám ráda nedůvěru. Ty rady jsem převzala od své kamarádky, která opravdu chodila s miminkem jednou měsíčně do kina. A proč mi to připadá důležité? Problémy mladých rodin nejsou přeci většinou z toho, že by nezvládli péči o dítě, to se přeci naučí. Potíže jsou spíš z pocitu, že jim něco uteklo, zatímco jejich vrstevníci si užívají. Možná se mýlím, ale je to můj názor.
Ptala ses na můj věk. Je mi 25 let a děti nemám, protože se zatím nedaří, ale snad už brzy.
Jinak tvůj postoj docela chápu.
Zdraví Radka
 Šárka, syn 13 let, dcera 11 let 
  • 

Re: Re: Odpověď 3. pro Radku 

(13.7.2000 10:12:42)
Ahoj Radko,
jsem ráda, že jsem se spletla a že opravdu nevidíš rodičovství tak jednoduše, jak mi to v prvním příspěvku připadalo. To, že mladí rodiče mají pocit, že o něco přicházejí, vím velmi dobře z vlastní zkušenosti, právě proto si myslím, že by se nejméně do dvaceti (kluci spíš ještě déle) rodiči stávat neměli. To, že s miminkem vyrazí do kina (jakkoliv mi to připadá kontroverzní nápad), jejich problémy nevyřeší. Tady jde spíš o ty party a hrr akce, pamatuji si to sama ze svého mládí a i dnes vídám kolem plno juniorů (mám jich několik i v rodině), kterým spíš než vyrazit do kina jde o to vyrazit kamkoliv, neplánovaně, a pořádně zapařit. A to se zkrátka s miminkem zmáknout nedá. Kamarádky z party zaňuchňaj nad kočárkem, pět minut se budou rozplývat, ale potom se kvapně rozloučej a hurá na tah. Kamarády nenadchne ani ten načančaný kočárek. Nemá je čím oslovit. A pokud v sobě mladý "tatínek" nenalezne dostatečnou dávku zodpovědnosti a odříkání (nenalezne!), dříve nebo později pocítí touhu vyrazit s nimi (a vyrazí!). A kdo potom drží černého Petra? Samozřejmě mladinká maminka. A toho bych se bála nejvíc. Protože na nastalou situaci se začnou nabalovat další a další konflikty a nedorozumění a může to v důsledku znamenat začátek konce. Nechci strkat všechny do jednoho pytle, nejspíš by se i našly světlé výjimky, ale jelikož jsem si to sama zažila a nakonec jsem nebyla jediná ( v mojí generaci nebylo těhotenství záhy po maturitě nic zvláštního), vím dobře o čem mluvím. Samozřejmě mohou vypomoci rodiče. Ale pokud budou úlohu pečovatelů o miminko suplovat příliš často, sejmou tím zcela zodpovědnost z biologických rodičů a jejich dozrávací proces se tím ještě zpomalí. Tobě přeju, ať se ti těhotenství brzy podaří, ale všem teenagerům bych ráda vzkázala: "milujte se, ale s množením radši ještě počkejte...!"
Šárka
 Radka 
  • 

Re: Re: Re: Odpověď 3. pro Radku 

(13.7.2000 10:38:12)
Ahoj Šárko,
děkuji za dopis.
Radka
 Káča 
  • 

Re: Prosím podaďte. Mít dítě v 17? 

(11.7.2000 14:48:40)
Milý Tomáši, asi Ti to bude připadat trochu kruté, ale žasnu jak Ti všichni radí si dítě nechat. Moje mateřské "já", podpořené letošním prvním potratem a následným běháním po doktorech v naději, že to vyjde příště, mi říká dítě si nechat. Ale rozum doslova křičí, to přece nejde. Nevím, každý člověk je jiný, ale uvažoval jsi někdy o tom, co z Vás bude za rodinu? Víš vůbec, co stojí průměrný nákup na týden a to bez mimina doma, kolik je mateřská, jak se bude cítit Tvá dívka, která bude doma zavřená, pokud máte vůbec nějaké své doma? A pokud ho nemáte, neměli byste řešit situaci s tím, kdo Vám to doma poskytne? Ono se to hezky píše na internet, ale realita je tvrdá. Pokud máte jen trošičku šanci být dobrou rodinou a pokud se smíříte se stálým odříkáním, nechte si toho drobečka, pokud si ale nejste jisti, jděte od toho.
Ale nevěš hlavu, pokud si myslíš, že ve třetím týdnu Ti někdo 100% řekne jestli máte miminko, chtěla bych ho poznat. Pokud jsem se setkala s gynekology, nikdo si to nerisknul tvrdit dřív než v pátém týdnu.
Napiš, jak to dopadlo. Přeji hlavně zvolit správně Káča.
 Irena. 35let, syn 18 
  • 

Re: Prosím podaďte. Mít dítě v 17? 

(13.7.2000 14:26:06)
Milý Tomáši,

Především byste si měli ujasnit, jak zajistíte základní životní podmínky pro sebe a své dítě:
-Kde budete bydlet?
U jedněch z rodičů, každý u svých?
Soužití dvou generací v jednom bytě není opravdu to nejšťastnější a pořídit si vlastní bydlení je finančně velice náročné.
-Jaký je postoj Vašich rodin?
Pomůžou vám nebo ne a případně v čem a do jaké míry. Jste schopni se o sebe a o dítě postarat bez jejich větší pomoci?
-Jak dokončí maminka, případně i vy studium?
Člověk bez kvalifikace dost těžko sežene slušnou práci, natož pak matka s malým dítětem. Umožní škola matce individuální, večerní či dálkové studium? A pokud ano, opravdu zvládnete se starat o dítě, domácnost a po nocích studovat?
- Z čeho budete žít?
Jaký je váš plat, pokud nestudujete, jaké dostanete sociální dávky? (pro výpočet doporučuji server www.mpsv.cz) A jaké budou Vaše výdaje na bydlení, jídlo, oblečení, dopravu? Vyražte do obchodů a podívejte se, co stojí plenky,kočárek,postýlka, dupačky, dětské botičky, dětská výživa, Sunar atd. Samozřejmě, že nákup oblečení a vybavení můžete řešit nákupem z druhé ruky, ale i to něco stojí. Zeptejte se rodičů, kolik měsíčně vydají za jídlo. Také byste si měli uvědomit, čeho všeho se budete muset vzdát. Především bezstarostného mládí. A to vám nikdo nikdy již nevrátí. Dítě není hračka, která se odloží, když nás omrzí.
Svého volného času a svobodné volby. Každé rozhodnutí budete muset dělat s ohledem na dítě.
Ranního vyspávání a klidných nocí.
Vašeho drobečka nebude vůbec zajímat, že jste nevyspalí a unavení.
Mnoha přátel, protože oni budou mít zcela jiné zájmy než vy. Oni se budou bavit, cestovat, sportovat a vy budete prát plínky a vařit, žehlit, uklízet a jezdit s kočárkem. Váš svět bude zcela jiný. Budete se prostě od svých vrstevníků lišit a přijdou chvíle, kdy jim budete závidět a představovat si, co byste všechno mohli kdyby...
Také přijdou okamžiky, kdy budete mít pocit, že to nezvládnete, že vám všechno přerůstá přes hlavu.
Věřte, že budete mít starostí a problémů víc než dost. A občas se vám to všechno bude zajídat. A to vše se odrazí ve vašem vzájemném vztahu a možná i ve vztahu k dítěti.
Zdá se Vám, že přeháním, že vaše láska vše překoná? Možná. Před 19ti lety jsem řešila stejný problém. Mě bylo 17, mému klukovi 18, oba jsme bydleli u rodičů, studovali. Oba jsme byli ještě skoro děti a čekali jsme dítě. Dnes je z našeho "problému" krásný a zdravý mladý muž, kterého snad už brzo opustí puberta.Jen doufám, že můj syn nepůjde ve stopách svých rodičů. Věřte, že být rodičem v 17 letech je velice náročné. Zvládnout se to sice dá, jen je otázka, za jakou cenu. Toho odříkání, kompromisů a problémů je tu strašně moc. My jsme se rozhodli pro dítě a nelituji, ale svému dítěti bych se to snažila rozmluvit.
Přeji Vám hodně štěstí .
Irena
 Mirka 28, syn 3 roky 
  • 

Re: Prosím podaďte. Mít dítě v 17? 

(16.7.2000 15:53:16)
Milý Tomáši..
V této situaci je dobrá rada nad zlato! Když mě bylo 16 let, byla jsem přesvědčena, že kdybych náhodou otěhotněla, nešla bych nikdy na potrat a rozhodně jsem si byla jistá, že bych se dokázela postarat o miminko...
Dnes jsem šťastná, že jsem byla takové zkušenosti ušetřena, protože dnes vím co takové dítě potřebuje a není to jen přebalit a dát spát!
Dnes vím, že kdybych tenkrát otěhotněla a ponechala si miminko, bez pomoci rodičů by to určitě nešlo. V 16-ti letech si člověk myslí (i v 18-ti), že je dospělý a zralý....bohužel později zjistí, že v 18-ti letech je jen dospělý...
Proto jedna rada ode mne....promluvte si s rodiči. Zřejmě nebudou nadšení, ale milují vás a určitě poradí lépe než my tady, protože znají vaší osobnost!
Měj se hezky a ať se vaše sny splní...Mirka
 Lucka (22) bezdetna 
  • 

Re: Prosím podaďte. Mít dítě v 17? 

(21.7.2000 16:05:57)
Mily Tomasi,

moje rada je jednoznacna. Bojujte za to nenarozene mimco jak nejvice to pujde.

Kdyz mi bylo 16, otehotnela jsem. Memu priteli bylo 18 a jiz byl zamestnany. Jenze to, ze jsem tehotna jsem se dozvedela 14 dni po nasem rozchodu. Byla jsem pevne presvedcena, ze to dite chci. Jenze pak me moje matka premluvila (vlastne donutila), abych se ditete vzdala. Jenze potrat se nepovedl. Podstoupila jsem radu dalsich zakroku a lecila jsem se temer ctyri roky. Nikomu bych to neprala zazit.

I kdyz pominu tu fyzickou stranku, ktera se vylecit dala, je tady jeste ta psychicka a i kdyz uz je to sest let, ten pocit zoufalstvi, beznadeje a bolesti je stale ve me.

Prosim, nedopust, at se to stane i vam. Preji vam obema, abyste to vyresili co nejrozumneji a pokud se rozhodnete miminko si nechat, tak preji pevne nervy a hlavne lasky, porozumeni a tolerance.

Lucka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.