| Katka, Maruška 3m. | •
 |
(17.2.2001 17:32:30)
K napsání tohoto příspěvku mě inspiroval velice nepříjemný zážitek – porod, který se odehrál v Praze Motole.
Část první doby porodní jsem strávila v noci v temném pokoji. Kontrakce jsem strašně špatně snášela. Moc mi pomohlo chození a sezení na míči To mi službu konající porodní asistentka důrazně zakázala – je to prý nevhodné. Nakázala mi, abych si lehla a spala. (K čemu mi byl předporodní kurz, kde nám říkaly, jak je vhodné např. chodit, uvolnit se na míči atp.?) Následující hodiny jsem byla zoufalá bolestí, potřebovala jsem něčí přítomnost a povzbuzení. Pak už jsem jen byla v šoku, ani jsem nemohla mluvit – pravda, nebylo s kým. Ta paní se vytratila a už se neukázala. Pak se asi ráno vystřídaly služby. Přišla jiná asistentka (mladá a docela sympatická). Myslím, že se mnou chtěla komunikovat, ale když jsem otevřela pusu, tak ze mě nevyšel ani nejmenší zvuk.Musela jsem si vzít všechny věci (boty, oblečení, tašku) a jít do porodního boxu. Divila se, že mi to tak dlouho trvá a proč se utoho tak kroutím. Takhle že tam prý nikdy nedojdu. Asi nikdy neviděla prodní bolesti …....
Na porodním lůžku jsem strávila v leže na zádech další nekonečné hodiny. Pořád kolem někdo chodil a huboval, že se svíjím bolestí, a že chudák dítě proto nemůže ven. Vnímala jsem jen tu strašnou bolest a světlo zářivek, do kterých jsem celou dobu koukala.
Pak jsem najednou ucítila tlak, dobré znamení, že děťátko je jen pár centimetrů od našeho světa. Bylo mi to ale jedno. Nějaké hlasy kolem mě křičely, ať tlačím proti ruce – jen na břiše jsem měla dvě a nějaké mezi nohama. Nevěděla jsem, co mám dělat. O cokoliv jsem se pokusila, hned se křičelo, že to dělám špatně. Tak jsem raději už nedělala nic. Ani nevím, jak se miminko narodilo.
Po čtyřech dnech nás naštěstí pustili domů.
Jak tedy rodí profesionálky?:
Část první doby porodní předpisově prospí, další část stráví nehnutě v leže na zádech nakonec dítě bez problémů vytlačí při první kontrakci.
Porod už nikdy nechci zažít. Poslední dobou mě v noci budí noční můry a opakují se mi moje nepříjemné zážitky. Asi jsem úplně nemožná, že jsem nebyla schopná zvládnout takovou přirozenou věc, jako je porod.
Přeji vám všem lepší zkušenosti a šťastné rozhodnutí při výběru místa, kde budete rodit!
Katka
|
| Lenka (Šárka 9 měsíců) | •
|
(17.2.2001 20:22:53)
Ahoj Katko,
je mi moc líto, jak probíhal Tvůj porod. Já profesionálkou rozhodně nejsem (rodila jsem poprvé), ale vzpomínám na to ráda. Mám asi obrovskou kliku, že jsem nerodila v Motole, ale v Podolí. Je jasné, že při bolestech se nedá spát. Mě sestřička jen poradila, ať se snažím mezi stahy odpočinout. To že jsem běhala kolem postele běhěm stahu jí bylo jedno. Také se chodila na nás dívat každou chvilku a chtěla přesně vědět, co cítíme. Opravdu tě nechali nést si tašku a věci do porodního boxu? To snad není pravda. Mě už při příjmu (to mi ještě nic nebylo, měla jsem jen odteklou vodu) všechny věci vzali ač jsem se po tašce natahovala. Nedivím se, že když jsi první fázi porodu prožila tak, jak píšeš, že jsi byla vyděšená a neschopná ničeho.
Pokud si o tom chceš s někým "poklábosit" po mailu - třeba Ti pomůže, když to s někým rozebereš - tak mi napiš na adresu : lenka@checkin.cz
Jestli to nechceš rozebírat, tak zkus myslet na výsledek té noční můry, kterou je malá Maruška. Určitě za to stála. Ahoj lepší sny a pocity přeje Lenka
|
| klara , 2,5 mes kluk | •
|
(12.6.2006 12:35:55)
ahoj,
ja mam z Motolem velmi dobre zkusenosti. Nez jsem sla do porodnice, procitala jsem prispevky o porodu a hrozila se jaka me ceka bolest.
Nakonec jsem pri indukovanem porodu kontrakce vice mene zaspala a rano se divila kdyz me hnali rovnou na sal a za 2 hodiny byl kluk na svete.Ty 2 hodiny jsem travila intenzivnim tlacenim ktere prekonalo porodni bolest. Takze se opet potvrdilo pravidlo, ze kazdy porod je individualni a nema cenu se dopredu stresovat. Treba vas porod bude tak bezbolestny a pohodovy jako muj. Dopredu to nikdy nikdo neodhadne.
|
|
|
| Magda, 2 deti | •
|
(17.2.2001 21:53:00)
Mila Katko,
taky te lituju. Citila jsem se stejne po svem prvnim porodu, mela jsem podobne zazitky. Moc se to nezlepsilo ani po case, k dalsimu diteti me manzel hodne premlouval. Bala jsem se cele druhe tehotenstvi, abych si od toho strachu alespon trochu ulevila, chodila jsem na cviceni, kde jsme trenovaly porod proti gravitaci..... Moc jsem tomu neverila, ale trenovala jsem neuroticky pilne. Kupodivu to funguje, z vlastni zkusenosti ti mohu rict, ze jsem pak dite behem jedne kontreakce vytlacila...To ovsem nemeni nic na tom, ze to je zbytecne a absurdni, stresovat se a namahat, aby pan doktor popr., porodni asistentka nemuseli ohybat zada a cekat o neco dele..... ach jo. Po druhe jsem taky sla rodit jinam, byla jsem mnohem spokojenejsi. Rodila jsem s EA, coz mi vyrazne pomohlo snest vsechen stres z porodniho salu a diky tomu jsem pak zvladla ohlidat si, co se deje s ditetem po porodu, coz se mi jevilo (a jevi) jako zasadni.
Az teprve hezky zazitek z druheho porodu mi pomohl prekonat trauma z toho prvniho.
Drzim ti palce a zkus se trapit co nejmin.
|
| Anka | •
|
(20.12.2006 10:07:33)
Milé maminky, již rodivší i nerodivší !
Jsem medik v posledním ročníky-skoro doktor...Mám pro vás jedinou radu:pokud se vám něco nelíbí, OZVĚTĚ SE!! Nejen v porodnici, ale i na jiných odděleních...Pokud sebou nechate "vorat" tak vám opravdu není pomoci...klidně řekněte veškerému zdravotnickému personálu, co se vám nelíbí. Může vám být přece úolně jedno, co si myslí, ne? Stejně tam po takové zkušenosti už nejspíš podruhé rodit nebudete a na jiných odděleních si vás zcela určitě zapamatují a přístě se k vám budou chovat jinak, protože jste TA,CO SE UMI OZVAT ! Máte právo během porodu si dělat to, co vám přinese úlevu, jen v 2.době porodní se snažte dělat to, co říká porodník..tlačit mimo kontrakci totiž opravdu nemá smysl :-)
Anka
|
| Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 | 
|
(20.12.2006 12:08:50)
Anko, moc díky za tvůj příspěvěk, mluvíš mi z duše. Taky si myslím, že se musí maminky ozvat, a když třeba nemůžou při porodu sami, tak ať se ozve jejich doprovod. Nenechat si všechno líbit a stěžovat si i po porodu. Myslím, že většina primářů odd. ocení hodnocení ať kladné nebo záporné a bude se snažit z toho vyvodit důsledky. Vždyť je v jejich zájmu aby "jejich" porodnice měla dobré renomé a tím pádem i hodně rodiček.
Krásné a lehké porody všem!!!
|
|
|
|
| Marie, Kristýnka 5 měsíců | •
|
(19.2.2001 0:21:48)
Ahoj, Katko.
Je neuvěřitelné, že se lékařský personál ještě někde může takhle chovat. Chápu, že jejich platy nejsou nic moc, ale to naše mateřská taky ne, a přesto rodíme děti. Ohledně porodu mám skvělou zkušenost z Podolí. Už jen prostředí je uklidňující, personál (alespoň ten, který se věnoval mně (a manželovi)) byl naprosto profesionální a příjemný. Rodila jsem s křížovými bolestmi a protože se porod nejprve pomalu a nepravidelně rozbíhal, zato pak jsem během hodiny stihla všechno, co normálně probíhá 4 a více, takže manžel málem nestihl přijet, nestihla se už EA aplikovat - nebyla by účinná.
První 3 měsíce jsem na bolesti nemohla zapomenout, ale musím říct, že příroda to má dobře zařízeno. Uvidíte, že den za dnem budete zapomínat alespoň kousíček té špatné zkušenosti. A nakonec touha po druhém děťátku překoná všechny ošklivé zážitky. Tak to zatím probíhá u mne a tak mi to potvrdily všechny moje kamarádky.
Držím palce, aby ten proces byl co nejkratší. A hlavně podruhé šťastnou ruku při výběru porodnice!
Marie
|
| Jitka + Danielka (5let) + David (7měsíců) | •
|
(7.10.2005 0:57:11)
Ahoj Katko,
mám podobně nepříjemný zážitek z Motola.
Starší dceru jsem rodila v Podolí. Porod probíhal celkem normálně, jen jsem jako 30ti letá prvorodička (i po kurzu) byla ze všeho stejně vykulená. Měla jsem EA a manžela u sebe. Tlačili jsme jí 1 a 1/4 hodiny. Asistentka mi skákala po břiše s takovou vervou, až mé holčičce vykloubila obě nožičky v kyčlích. PS - vytlačovala jí ve špatném úhlu.
Od 10dne po narození měla po 4 měsíce Pavlovovi třmínky. Vše už je v pořádku, ale přesto jsem se rozhodla změnit gynekologa.
Začala jsem chodit do Motola. Má lékařka je výborná ženská a své poslání miluje a je opravdu na svém místě. Proto jsem se rozhodla, že hošana porodím v Motole.
Porod jako takový, včetně přípravy, průběh, až do převozu na oddělení šestinedělí byl úžasný! Párkrát jsem zatlačila a byl na světě. Lékařka mě tak povzbuzovala, že to šlo samo. Kvůli ortopedickým problémům jsem měla opět EA. POZOR - služebně starší sestry nemají rády mladé matky, které si ulehčují utrpení EA. Na šestinedělí vám to dají pěkně sežrat, pokud máte nějakou zdravotní potíž.
Bohužel jsem si při porodu blokla krční páteř, přidala se viróza a teplota stoupla na 38,5. Neuvěřitelná bolest hlavy a absolutní nehybnost, mě degradovali na "ležáka". A už to bylo! Nedej bože, aby se vám něco přihodilo v nemocnici. Bohužel jsem se nemohla starat o prďolu, tak mi ho sestry vozily na přikládání. Vrchní sestra ani nepozdravila a s kyselým obličejem mi zaparkovala vozíček u postele a zmizela. S vypětím sil jsem si mimi vyndala.
Nikdo se nezajímal o to, co se mnou je a co se mi přihodilo. A že by mi dali nějaký prášek? Až další den panadol.
Druhý den se přišla podívat má lékařka a s hrůzou zjistila v jakém jsem stavu a začala jednat sama. Přišlo za mnou na pokoj několik specialistů. ORL, neurolog a rehábka. Má lékařka dostala (předemnou) od vrchní vynadáno, že kvůli mým vyšetřením jim zvedla náklady. Od té chvíle se o mne postaraly jen žákyňky a po 3dnech mi pan doktor na vizitě s úsměvem oznámil, že jdeme domů. Myslela jsem, že žertuje! Ale sestra mě odzbrojila slovy - cituji " Jste absolutní ležák a my vám tu nebudeme léčit virózu. Pořiďte si domů placenou chůvu." A dveře se zaklapli.
Nebyla jsem schopna slova.
Naštěstí mám bezva manžela a mamku, takže jsme to zvládli. 9dní pekla, než se našel človíček, který mi pomohl.
Motol specielně má tak napnutý rozpočet, že vlastně nesmíte onemocnět. Oni nemají na to, aby vám pomohli.
Promiňte, dost jsem se rozepsala, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat. Malý se narodil 8.3.05 v 01.20h a 11.3.05 jsme už v poledne byli doma. Normálně bych se asi radovala, ale za těch okolností které se seběhli...?
Všechny moc zdravím a dejte si pozor na Motol!!! Není to jako před 10ti lety, kdy byla péče suprová.
Jen Ti chci Katko říct, že ať se přihodí cokoli, radost z toho malého tvorečka všechny bolesti a trápení překoná mnohonásobně. Máme jako ženský dar, že útrapy rychle odsuneme a bolest během pár hodin zapomeneme. Příroda to dobře zařídila.!!!
Ahoj Jitka
|
| Věra. | 
|
(7.10.2005 1:07:07)
Nepotěším tě, ale s virosou a bloklými zády - to není indikace na delší pobyt porodnici, pokud jseš po gyn. stránce a dítě v pořádku.
Nemocnice nemá hrát sociální roli, ale starat se o ty, co potřebují akutní, speciální péči.
Mělas velkou smůlu, nicméně, nemocnice ti těžko, ve chvíli kdy je přeplněná zajistí péči jako v sanatoriu.
O tohle se má postarat rodina a sehnat někoho na chvíli na výpomoc, bohužel, řeší se to takto i jinde ve světě , ba hůře.....
Pokud místo má, proč ne, protáhnout pobyt, jestli byla přeplněná---nedá se nic dělat. :-((((
|
| Jana 2 kluci | •
|
(19.2.2006 11:48:47)
Nezlob se že ti tohle píšu ale nemyslím si že se tohle děje všude. Rodila jsem v roce 2004 v českolipské nemocnici. Na oddělení šestinedělí bylo vše v pořádku co se týče gynekologického hlediska, den kdy jsem měla jít i s chlapečkem domu jsem dostala teplotu 37.5 primář mě nechal pro jistotu v nemocnici o další 3 dny déle že nebude nic riskovat. Druhý den jsem teplotu již neměla a ani jiné příznaky. Starali se i mě velice dobře nemohu si stěžovat vedle mě ležela paní kterou zase pustili o den delé jen proto že nebyla na stolici. Nevim jak je to jinde ale já tak špatné zkušenosti nemám
|
| jana sláva | •
|
(29.4.2006 15:39:52)
ráda si čtu vaše články a proto napíšu že sem i já rodila v motole a bYli velice netolerantní k bolestem rodila sem poprvý a as manželem u porodu takže sem myslela že to bude v klidu manžel byl oporou ale sestřičky a paní doktorka na mě nebyli moc přějemný řikali mi že sem uřvana hysterka manžel je sice seřval ale pak na pokoji mě ani nenaučili kojit když sem se snažila sama
|
| kristina,1kluk | •
|
(8.7.2006 11:09:40)
Když tak tady čtu ty příspěvky,nestačím zírat. Většina žen co si stěžuje na porodnici rodila poprvé,při druhém porodu změnila nemocnici a bylo to super. A není to náhodou tak,že první porod je horší než další? Že porodnice v tomto nehraje roli? Já rodila v Motole v únoru 2006 a bylo to super. Personál se choval skvěle a to jsem u porodu neměla manžela. i na oddělení šestinedlí to bylo bez problémů. Na porodním sále vedle v boxu rodila paní,která celou dobu nesnesitelně doslova ječela,nikdo jí ale neokřikoval a nenadával jí do hysterek. To jen já v duchu,fakt se to nedalo poslouchat :o))
|
| Radka - 2kluci, 2holky | 
|
(3.8.2006 16:23:52)
Myslím, že 1. porod rozhodně neznamená nejhorší. Vím, o čem mluvím, poprvé jsem rodila před 21 lety, v době těžké totality(1985), kdy neexistovala taková vymoženost jako otec u porodu. Bylo mi 20, půlnoc a mně praskla plodová voda. Rychlý převoz do porodnice, tam hodinové sepisování papírů, pak teprve se na mě porodní asistentka "podívala" a že si prý můžu lehnout na hekárnu (= příšerná místnost se dvěma lůžky). Rozhodla jsem se pro pochodování porodním sálem a pozorování mého rodného města z okna. Podotýkám, že všude tma, jen nouzové osvětlení, já prvorodička a na sále sama. Asi za 1/2 hodiny mě přišla sestra zkontrolovat, zavolala doktora a nelžu - v 1.50 se mi narodil prvorozený syn. Sama se divím, že jsem nebyla nijak vyjukaná a všechno takhle zvládla bez dnešního předporodního kurzu.
Druhý syn byl v pětadvaceti, porod taky rychlý, ale řekla bych, že přece jenom bolestivější než první.
Na "stará kolena" jsem si troufla ještě pořídit 2 dcerky (2000 a 2002), takže porodnictví něco úplně jiného, absolvovali jsme s manželem předporodní kurz, protože u toho chtěl být, masáže, vířivka, velmi příjmný a vstřícný personál porodnického oddělení a přesto, že porod probíhal bez komplikací a v termínu, určitě byl ten poslední nejtěžší (nebo nejbolestivější). Přece jenom, už mi bylo skoro 37.
Chci tím jenom říct, že každý porod je prostě jiný, záleží na mnoha faktorech, zejména na fyzické a zdravotní kondici maminky a rozhodně se prvorodičky nemusí bát, že by první porod musel být nejdelší a nejhorší, spíše bych doporučila nenechávat ho až po třicítce, vidím to i ve svém okolí.
Přeji všem maminkám krásné zážitky z porodu, protože ta chvíle, kdy se miminko vyklube na svět, je opravdu tak neskutečně krásná a ničím nenahraditelná a je-li u porodu tatínek, je to okamžik dvojnásobně sváteční a vzácný,že se na to nedá nikdy zapomenout...
Všem přeji hodně zdraví, štěstí,lásky a radost z dětiček
|
|
|
| Xena. | 
|
(30.3.2007 23:26:03)
Nu pravě,Před tim se psalo, že mame vše řikat co nám na pruběhu porodu nelibi, jen že se to pak vymsti,personal bude od toho hnusnejší na rodičku.
|
| Novotňásci | 
|
(18.4.2007 15:40:18)
Já mám jinou zkušenost.Po druhé jsem rodila v Prachaticí.Měl ajsem jednu malichernou připomínku(technický detail)Nikdo nebyl hnusnej a ještě mipoděkovali za upozornění.Bylo to vylepšení pro další maminky.Hnusnej je jen blbec.Inteligentní člověk to příjme bez problémů.
|
| marcela | •
|
(22.5.2007 9:12:58)
Při mém pobytu na gynekologicko-porodnickém oddělení ve Šternberku (1985) kdy jsem ležela na rizikovém-jsem se jednou podivila nad jídelníčkem. V jednom dni byla fazolová polévka,kapusta a na večeři ještě cosi dalšího,taky nadýmavýho. Bylo mi strašně líto těch mamin-co ležely s nohama nahoře-na špalkách a bály se pohnout-aby nezačaly krvácet. Jenom jsem se zmínila-kdo asi komponuje takový jídelníček,jaký sadista -a ještě tentýž den jsem byla předvolaná na sesternu. Tam si mě dietní sestra postavila do latě,vysvětlila-že ona,na rozdíl ode mě-je kvalifikovaná a co že si vůbec myslím...jestli se mi něco nelíbí-tak tam nemusím být a podobně. Já jí taky řekla od plic-co si myslím o takové stravě...prostě jsme si vyměnily pár vřelých slov....A byla jsem ráda--že už jsem se do této nemocnice nemusela nikdy vrátit!
|
| Beezi,V+J | 
|
(22.5.2007 9:48:38)
Marcelo, nejsem ze Šternberka ani okolí a o příslušné porodnici nic nevím. Máte ale pocit, že je opravdu relevantní psát sem zkušenosti více než dvacet let staré?? Je možné, že ani za dvacet let se to nezměnilo, ale i tak by sem tu zkušenost měly napsat maminky, které to zažily teď. K čemu je nám tady vědět, co se ve Šternberku dělo v roce 1985??
|
| Novotňásci |
|
(22.5.2007 22:36:34)
Milá Bezzi,taky neznám nemocnici ve Štenberku,ale podobný jídelníček v porodnici máme i u nás v Českých Budějovicích.A ani bych se nedivila,kdyby stav před 20lety byl stejný i nyní.Mám kamarádku,která u nás rodila před 20lety a tak jsem mohla posoudit jak vařili tehdy a teď-stejně.Lépe řečeno teď nevaří vůbec,jídla si nechávají dovážet z jiné jídelny.Tedy horší než tehdy.A to je krajská nemocnice.Na jídlo si stěžuje tu každý.Ono není zrovna vhodné podávat lidem upoutaným na lůžko nadýmavá jídla a o to spíš,když matka kojí.Chudák mimísek.
|
| ....... | •
|
(30.5.2007 9:03:44)
V Českých Bdějovicích je opravdu žalostná situace s jídlem , je to něco neuvěřitelného.
Ráno se snídaněma chodí už i večeře , jak jinak než hnus a studené , chudák personál , musí to celý den skladovat v lednicích pak vyndavat a neustálý koloběh , jídla jsou nezdravá , pro mamky s dětmi někdy nadýmavá , prostě hnus, balený salám , no už teď se mi otáčí žaludek.
Obědy se vozí z MENZY , fuj , jen představa těch nádob na dopravu .
Hygiena by se asi divila.
V nemocnici chybí personál a minulých měsících museli jídlo na táci a do fines nandavat UKLIZEČKY . Ano , čtete správně , ukližečky ,ne , že ony by byly podřadné , ale jen ten pocit , že celé dopoledne se máchají v kýblu , samá infekce a pak šup - do jídelny!!!!!!!!!!!!!!!
Pacienti , pak průjmovali , zvraceli , já osobně skončila na neschopence na 1 měsíc..
Tak bacha , mamky.
|
|
|
| Jana | •
|
(4.8.2007 7:59:28)
no tak s tim plne souhlasim....na co je nam prispevek stary 20 let!""""
|
|
|
|
| Já a on | •
|
(11.8.2007 22:36:28)
bože můj, kdo to psal???
|
|
|
|
|
| jana sláva | •
|
(29.4.2006 15:39:59)
ráda si čtu vaše články a proto napíšu že sem i já rodila v motole a bYli velice netolerantní k bolestem rodila sem poprvý a as manželem u porodu takže sem myslela že to bude v klidu manžel byl oporou ale sestřičky a paní doktorka na mě nebyli moc přějemný řikali mi že sem uřvana hysterka manžel je sice seřval ale pak na pokoji mě ani nenaučili kojit když sem se snažila sama
|
| Bára a Naty | 
|
(27.7.2006 16:04:27)
Taky se musím zastat Motola. Rodila jsem tam v lednu 2001. Už týden před porodem jsem ležela na riziku. Všude byl nesmírně příjemný personál, pan doktor mě během porodu hladil po ruce, chválil až jsem si připadala jak malá holčička, co si rozbila koleno. Když mi po 5ti dnech na šestinedělí řekli, že nás domů nepustí, protože slečna má žloutenku a musí se svítit, ozvaly se mé rozhozené hormony a usedavě jsem se rozplakala. Sama bych se dnes nazvala hysterkou. Ale paní doktorka si ke mě sedla, hladila mě a schovívavě pravila, že chápe, že to šestinedělí je těžký. Až mě to rozesmálo. Tak nevím, strávila jsem tam celkem 3 týdny a jestli nám bude dopřáno ještě jedno mimčo, určitě se chystám rodit zase v Motole.
|
|
| Dáša - 1 dítě | •
|
(26.4.2007 22:17:48)
Zdravím,
tak si tadu čtu a nedá mi než se podělit taky. Taky jsem nezvládala porod a i když už je to ted 7 měsíců pořád ještě jsem skálopevně rozhodnutá že podruhé už NE! neskromně si dovolím o sobě říct, že co se týče bolesti vydržím hodně ale tohle bylo i na mě moc!
Mám opačný zážitek z personálem - rodila jsem v Ivančicích a musím říct že kdyby nebylo porodní asistentky a zástupu doktorů tak nevím jak bych dopadla. Do porodnice jsme přijeli v jednu v noci, kontrakce jsem měla už po minutě a tak jsem čekala vynadání že jedeme pozdě. Ale od samého přijetí na mě byli všichni příjemní a nikdo mi nedal najevo že zdržuju (strávili jsme na porodním pokoji víc než 11 hodin)nebo že fňukám. Dokonce můj partner (teprve nedávno z něj vypadlo že to byla obrana před tím co viděl) uváděl asistentu a doktory v záchvaty smíchu. Mne do smíchu vůbec nebylo, měla jsem nepravidelné kontrakce a křížové bolesti takové síly že jsem nebyla schopná mluvit a pohnout nohama. Ale nikdo na mě nekřičel a snažili se mi všemožně ulevit. Do dnes nevím proč jsem byla tak zarputilá - nebo spíš otupělá - že jsem si nenechala něco dát proti bolesti. Samotný porod nakonec proběhl hrozně překotně, byla jsem ještě pořád málo otevřená i přes vyvolávací injekci, zaslechla jsem něco o necelých 9 cm ale protože se miminko začalo dusit tak se muselo jít na věc! Tlačila jsem jak lokomotiva, na břichu jsem měla snad osmery ruce a pořád nic. Paradoxně za to mohlo mé silné pánevní dno a pevné břišní svalsvo. Nakonec se to k mé velké úlevě povedlo - máme krásného zdravého chlapečka Ondřeje. Jen bude rozmazlený jedináček .. :o)
|
|
|
| jana sláva | •
|
(29.4.2006 15:40:03)
ráda si čtu vaše články a proto napíšu že sem i já rodila v motole a bYli velice netolerantní k bolestem rodila sem poprvý a as manželem u porodu takže sem myslela že to bude v klidu manžel byl oporou ale sestřičky a paní doktorka na mě nebyli moc přějemný řikali mi že sem uřvana hysterka manžel je sice seřval ale pak na pokoji mě ani nenaučili kojit když sem se snažila sama
|
|
| jana sláva | •
|
(29.4.2006 15:40:08)
ráda si čtu vaše články a proto napíšu že sem i já rodila v motole a bYli velice netolerantní k bolestem rodila sem poprvý a as manželem u porodu takže sem myslela že to bude v klidu manžel byl oporou ale sestřičky a paní doktorka na mě nebyli moc přějemný řikali mi že sem uřvana hysterka manžel je sice seřval ale pak na pokoji mě ani nenaučili kojit když sem se snažila sama
|
|
| jana sláva | •
|
(29.4.2006 15:47:26)
ráda si čtu vaše články a proto napíšu že sem i já rodila v motole a bYli velice netolerantní k bolestem rodila sem poprvý a as manželem u porodu takže sem myslela že to bude v klidu manžel byl oporou ale sestřičky a paní doktorka na mě nebyli moc přějemný řikali mi že sem uřvana hysterka manžel je sice seřval ale pak na pokoji mě ani nenaučili kojit když sem se snažila sama TAK MĚ SEŘVALI ŽE ONI MAJ DLOUHOU PRAXI V KOJENÍ A O CO SE TAM SNAŽÍM NEMUSÍM PSÁT ŽE TĚCH SLZ BYLO HODNĚ
|
|
| Lenka, syn 2,5 | •
|
(10.8.2006 14:37:04)
Já rodila taky v Motole, byla jsem moc spokojená, akorát semtam nějaká sestřička na šestinedělí byla trochu méně mluvná, ale to je snad všude. Jinak jsem s Motolem měla ještě další zkušenost. 3 týdny po porodu jsem měla bolesti břicha a teplotu 38 °C. Manžel nelenil, nešel do práce, a že jedem do Motola (já ani nechtěla, že to přejde). Proběhly všechny vyšetření vč. gynekologického (těch pár týdnů po porodu nic moc). Načež pan doktor na gynekologii mi řekl, že to je všechno v pořádku, pouze zánět vejcovodů ?? by prý nepoznal na ultrazvuku, tak to prý bude jiný problém. Na chirurgii mě vyšetřovali horem dolem a taky nic nezjistili. Primář chirurgie rozhodl, že se do mě ještě večer podívají. Nemusím snad moc popisovat svoje pocity, když odešel manžel, malého si odnesli na odd. šestinedělí (dle předpisů nemocnice nemůže být se mnou na chirurgii) a zůstala jsem sama s tím, že ve 21,00 jdu na sál. Moje první operace v životě, moje první narkóza v životě. Dopadlo to tak, že mi vyoperovali slepé střevo, které bylo zanícené a vzhledem k tomu, že bylo přilepené na stěnu břicha, nebylo vidět na ultrazvuku. Ještě týden jsem si v nemocnici poležela, na kojení mě vozili za malým na šestinedělí, kde se k němu sestřičky chovali moc hezky, dokonce ho měli v autosedačce, když seděli v kanceláři, aby ho měli na očích. Když bylo malému 4 týdny, šli jsme domů. Byla jsem moc šťastná. Na chirurgii byli všichni moc fajn, dokonce jsem ležela na nadstandardním pokoji a nechtěli za to ani korunu (když jsem byla ta maminka od miminka) a na šestinedělí byly sestřičky taky super. Přeju všem jenom pozitivní zážitky z nemocnic, i když to není pravidlem.
|
|
|
| Lipka | •
|
(5.7.2006 23:50:52)
Asi vám nikdy nebylo takhle zle, jinak nechápu vaši reakci.
|
|
| Evelin | •
|
(27.10.2006 10:26:56)
To je sice hezké že pokud je plno má maminka s péčí o virozu atd smůlu,mám pocit že takovéhle virozy atd by se neměly stávat ani v nejlepší porodnici natož přístup by mohl být lepší než laxní neboli vůbec :(((((((((.Každopádně si hradíme pojištění tak že nějaké porod a jdi dom at se stará rodina????????tak to pardon.
|
|
| Simon | •
|
(29.12.2006 9:25:30)
Proboha, co to tady vedeš za blbý kecy? Jaký sanatorium? To už snad opravdu člověk nemůže být nemocný? Neplatíme snad dost na zdravotním pojištění? Jo, holt, dát tak sestříčkám po bonboniérce a kafíčku a pánům doktorům po litříku, možná by se přístup k pacientům změnil. Hnus, maras, je to tady v téhle mizerný zemičce ještě horší než za bolševika....
|
|
|
| Radka - 2kluci, 2holky |
|
(1.8.2006 15:30:03)
Milá maminko,
zdá se mi až neuvěřitelné, co zde popisuješ. Snad v 18 století, ale dnes??? Zvláště v době, kdy mají nemocnice svůj rozpočet, je naprosto nemyslitelné, aby přístup personálu byl takový. Pravděpodobně mají zájem, aby k nim už žádná maminka rodit nepřišla a aby tudíž měli klid a mohli přemýšlet, kde ještě "ušetří". Pryč s takovým zařízením, Ať rychle zkrachuje včetně personálu, možná by se zase něco hnulo k lepšímu.
Přeji radost z ratolestí a hlavně lepší zdravotnictví nám všem!
|
|
| Alena | •
|
(7.8.2006 17:41:28)
Zažila jsem něco podobného, u porodu mi zlomili žebro a jestli to někdo zažil, tak ví jaká je to bolest a jak dlouho trvá než se to zahojí. No a v porodnici, jsem si neustále stěžovala, že něco s tím žebrem mám, nicméně pod svícnem je nejvíce tma, asi jsem málo naléhala, prostě moje stížnosti nebrali nijak vážně. Neumíte si představit utrpení, když jsem měla dítě zvednout z postýlky a přemístit sebe i jeho do nemocniční postele, která je poměrně vysoká, ke kojení a najít tam nějakou vyhovující polohu, když každý můj pohyb byl bolestivý - dole sešitá hráz,nahoře zlomené žebro...A když už se mi to podařilo a mimčo bylo nakrmeno, tak jsem skoro brečela, protože jsem nevěděla jakým způsobem ho mám zase dostat zpět do jeho postýlky...Po propuštění z porodnice jsem si ihned došla na chirurgickou ambulanci, kde mi doktor zlomeninu potvrdil. Nezlobím se na doktora, který mi toto způsobil, ono můj porod byla vypjatá situace a jsem ráda, že to dopadlo, jak dopadlo. No, ale jsem naštvaná na ten hluchý personál nemocnice, který nebral mé stížnosti na vědomí. Ke spokojenosti by mi stačilo málo, aby mi některá z ošetřovatelek, žákyněk podala dítě ke kojení a pak ho zase uložila zpět.
|
| Zuzana+Terezka | 
|
(18.10.2006 12:27:02)
Dobrý den, zapojuji se do diskuze poprvé. Já rodila na Bulovce císařským řezem a na šestinedělí mi śestra miminko vždy jen tak nějak z donucení přišoupli k posteli, oznámila nakojte jí, za dvacet minut si pro ni přijdu. Kdo byl někdy na operaci, umí si představit, co je to za nadlidský výkon otočit se na bok, pak se posadit, pak si stoupnout vyndat mimi z postýlky a to samé s miminkem zpět do postele, pak s miminkem opět vstát, uložit ho do postýlky a sama si znovu lehnout. No nezdařilo se mi to ani jednou, vždy přišla sestra v polovině mého výkonu (dvacet minut samozřejmě již uběhlo), čapla mimi a řekla "Jéžiš no ta je hladová, musim jí odvézt a dát jí najíst".
A zmizla i s miminkem. Ani omylem mi Terču nikdo do postele nepodal, kojení mi bylo vysvětleno způsobem "támhle na zdi visí plakát, tam si to přečtěte" a Terezku dál spokojeně a v klidu dokrmovali glokozou. Chodila jsem na předporodní kurzy, v o to větším šoku jsem byla z této Baby friendly hospital, celé jsem to tam probrečela.
Dodatek: Po propuštění z porodnice měla Terezka velmi silnou žloutenku, náš pediatr urychleně s paní primářkou domluvil fototerapii a my v sobotu v osm večer jeli na dětské. Čekali jsme s týdenním mimim na chodbě hodinu a půl (vůbec jsem netušila kde a jak odstříkám mléko a malou nakrmím - kojit mě nenaučili). Aniž by alespoň přišel jakýkoliv lékař, jakási sestřička oznámila, že najednou nemají pro nás místo a odporoučela nás k Apolináři. Bylo půl desáté večer. No bylo mi hrozně, po císaři jsem byla stále zcela vyčerpaná, ale u Apolináře vše dobře dopadlo, naučili nás hned při této první návštěve kojit a dál už to dopadlo dobře. Skutečně vše záleží na tom, na jakého "vola" člověk narazí. Všem budoucím maminkám moc držím palce a nebojte, pozitivních zážitků je mnohokrát víc.
|
| miuška | 
|
(19.10.2006 14:32:33)
Zuzano,
můžu se zeptat kdy jste rodila? já únoru 2005, na Jipku ozili přes den mimi co 3hod, pobyla jsem tam cca 30hod a potom jsem byla pravda na nadstandardu a mimi měla až na mé vycukání už u sebe pořád, na mé přání, nedokrmovali, kontrolovala jsem si to dekursu, s kojením se nabízeli pomoci, ale já ji nepotřebovala, nemůžu si stěžovat ...
|
|
|
|
| Monika | •
|
(20.8.2007 17:52:47)
Nedá mi to nereagovat na příspěvky z motolské nemocnice.Já sama jsem rodit v Motole nechtěla, nicméně zákon schválnosti mě sem stejně dostal a to týden po porodu, kdy jsme byly s miminkem přijaty pro dechové potíže. Zřejmě se jim nehodilo, že mají příjem okolo páté hodiny ranní, protože jsem uslyšela, jak to sestry rozebírají a některá tam prohlásila:"Když oni taky musí přijmout každýho." Měla jsem chuť hned odejít,jenže o týdenní miminko se bojí asi každý, obzvlášť třicetiletá prvorodička, což mi bylo také několikrát předhozeno.Žádný doprovod na vyšetření, dostala jsem malou do ruky a obíhávala jsem si s ní vyšetření týden po porodu, celá bolavá, sešitá, pěkně po pavilónech všechno sama.
Motol pro mě zůstává stále noční můrou.
|
|
|
| Karin Jarošíková, Agátka 8 měsíců | •
|
(13.11.2007 20:18:02)
Dobrý den všem,
jsem z Orlové, malé město u Ostravy, rodila jsem v Havířově a bylo to úžasné. Personál skvělý, všechno fajn, taky si myslím, že to je i o tom, jak se k tomu ta ženská postaví, hysterky prostě nemá rád nikdo :o)vše jsem měla skvělé, za 2,5 hodiny byla malá na světě, ale já už se 8 měsíců hrabu z psychického šoku, který mi tento zážitek přichystal...bylo to to nejkrásnější, co se mohlo stát, že se nám narodila dcera, manžel byl se mnou, ale já mám jaksi v hlavě blok a vím, že nechci už rodit přirozenou cestou, ale další dítě určitě chceme...a věřte mi, že nemá cenu mě přesvědčovat o tom, že to chce čas, já mám v hlavě zcela něco jiného, bohužel :o( Ale jinak fandím všem ženským, které chtějí a preferují přirozené porody...Hodně štěstí holky
|
|
|
| Marcela + Vanda 9 měs. | •
|
(19.2.2001 8:12:58)
Teda, ten popis porodu byl fakt děsný: Takhle nějak mi to popisovala moje teta, která rodila před 16 (!) lety. Nevěřila bych že je to ještě možné.
Taky, protože jsem od kamarádek slýchala takové řeči jako "další dítě už nikdy", jsem byla zvědavá sama na sebe. Musím říct, že je opravdu všechno v lidech a je nutné si před porodem dobře vybrat. I když je fakt smůla když porodní kurzy říkají něco jiného než se děje na porodním sále. Já jsem nakonec měla štěstí a nějaký pocit, že druhé dítě nikdy, jsem vůbec nezažila. Dokonce jsem hned po porodu byla vysmátá a zdálo se mi jedno dítě málo :)), ale ani přesto si nepřipadám jako profesionální mamina :))
K tomu tlačení proti ruce. Stalo se mi to samé - vyzkoušela jsem hodně poloh pro porod. Ve spoustě mi šlo tlačení samo, ani jsem o tom nemusela přemýšlet. Když ale nastaly komplikace a já si musela lehnout na záda a tlačit na zádech, vůbec to nešlo a tudíž jsem zažila i ruku na podbříšku a radu tlačte mi do ruky. Chtělo to pekelné soustředění a výsledek nebyl stejně nic moc. Tudíž ti pro další porod (jako že stejně asi bude :)) doporučuji vybrat porodnici, kde si budeš moci zvolit porodní polohu sama.
Raduj se z miminka a na porod se snaž nemyslet - za čas už se ti to vážně nebude zdát tak hrozný :), to miminko za to přeci stálo, ne?
|
|
| Jana, dcera 2 roky | •
|
(19.2.2001 8:40:14)
K Motolu stojí za to si přečíst některé starší příspěvky z loňského roku. Je to hrůza, když tam fungují takoví odborníci, jako MUDr. Vrtiška.
Jana
|
|
| Petra, 26 let | •
|
(19.2.2001 11:53:39)
Ahoj Katko,
opravdu me moc mrzi tvuj zazitek z porodu. Ale tvoje otazka k cemu ti byl predporodni kurz je nasnade - to vam tam nerekli, ze porodnici si muzes vybrat a jit se do ni podivat, ptat se jak vypada porodni sal, v jakych polohach muzou maminky rodit, jakym zpusobem tisi rodickam bolest atd, atd.? A kdyz ses citila opustena, vydesena a nemela s kym promluvit kde byl tvuj manzel nebo otec ditete, pripadne nejaka tva kamaradka? V nekterych porodnicich nemusi byt u porodu jen manzel ci otec, muzes si tam s sebou vzit napr. kamaradku, maminku, otce proste toho kdo je ti nejblizsi a o koho se muzes v tezke chvili oprit. Pokud namitas, zes k porodu nikoho nechtela, protoze se stydis, nebo ti neprislo vhodne, aby na tebe manzel koukal jak rodis. Ver, ze osoba u porodu vidi jen to co videt chce. A navic primo u porudu byt nemusel, stacilo aby s tebou nekdo byl prave tu noc, kdys mela bolesti a nikdo tam nebyl. Mohl ti pomoci do porodniho boxu (to je hrozne oznaceni, vzbuzuje to ve mne hrozne asociace) a pak pockat venku. Nezlob se ale porod si opravdu nezvladla, a tim nemyslim skutecny fyzicky porod (ten zadna z nas nemuze dopredu naplanovat i kdyby jich za sebou mela treba 10) ale jeho organizaci!!! Mela jsi 9 mesicu na vyber porodnice, event. osoby, ktera by sla k porodu s tebou. Mam pocit, ze jsi na predporodnim kurzu nedavala moc pozor co se tohoto tyce.
Ale jak jiz bylo napsano, cas ti opravdu da na mnohe zapomenout a jestli se preci odvazis k druhemu miminku, nezapomen, ze do Motola uz asi NE!
Hodne stesti
Petra
|
| Anna | •
|
(19.2.2001 22:46:01)
Promin Petro, ale muj manzel byl donucen se dve hodiny divat, jak silene trpim pripoutana vleze na jednom boku k monitoru, pripadalo nam to jako vivisekce. Jeho pritomnost mi hodne pomohla az po porodu, kdyz odesel s miminkem a ja mela bajecny pocit, ze kontroluje, co se s detatkem deje. Nejake prilozeni na me bricho se totiz ac slibeno nekonalo. Jeho doprovod pro me, jako pro rodici zenu zadne slusnejsi zachazeni neprinesl /pokud nezakalkuluji moznost, ze bez nej by se chovali jeste hur/.
Predporodni kurzy jsme navstevovali, manzel v te porodnici navic drive stazoval, ale teprve kdyz jsem tam rodila ja si toho odporneho chovani personalu vsiml.
Moje kamaradka mela velmi spatne zkusenosti i v doporucovanem Podoli, bohuzel proste jen zalezi na tom, kdo ma i v dobre porodnici sluzbu a jakou ma prave naladu.
Myslim, ze kazda maminka, ktera jde poprve rodit pravem ocekava vlidne a profesionalni zachazeni, snazi se pripravit na bolest ale vubec si nepripousti /pokud nema dost kamaradek, ktere nedavno rodily/, ze by se k ni mohl nekdo chovat spatne, proste to vubec neceka a tim padem se na tuto moznost nemuze pripravit. Asi se tomu rika pozitivni pristup, ja jsem na nej ale take doplatila strasne. Ahoj Anna
|
| Lída, 3 kluci a holčička | •
|
(13.8.2001 12:39:55)
Po zkušenostech s prvním porodem jsem se už pokaždé ptala třeba při monitorování: "Na který bok si můžu lehnout?" (Na zádech se mi zvedal žaludek, což jsem neopomněla zdůraznit.) A posléze: "Podívejte, nestačilo by to už? Dost mi to vadí." Vždycky to pomohlo.
Při čtvrtém porodu byl personál skvělý (dvě velmi příjemné mladé sestřičky), paní doktorka se objevila při příjmu a poté až po vlastním porodu, kdy víceméně jen podepsala papíry. A byl to skvělý rychlý porod (4 a čtvrt hodiny od prvních stahů) s minimálními zásahy.
|
| Zenefa |
|
(2.5.2005 13:36:25)
Bože, 4 porody.....Tak to já bych absolutně nezvládla.Máš můj obdiv!Upřímně.Ale někomu to prý jde samo, tak nevím...
|
|
| Zenefa |
|
(2.5.2005 13:36:35)
Bože, 4 porody.....Tak to já bych absolutně nezvládla.Máš můj obdiv!Upřímně.Ale někomu to prý jde samo, tak nevím...
|
| Sonja, Miška 2,5r. | •
|
(3.10.2005 9:04:43)
Tak to souhlasím, 4 porody - do toho bych asi taky nešla i přes to, že jsem na prvorodičku porodila za 2hodiny a 15minut od odtoku plodové vody a kontrakce mi začali hodinu po tom...
Sonja
|
|
|
|
| Lenka, 2 děti | •
|
(19.2.2003 14:52:54)
Když vám miminko nedali na bříško - proč jste se neozvala a nebo váš muž? Když něco chci, tak si o to řeknu, a nebudu si potom stěžovat.
|
| Barča | •
|
(23.2.2003 19:14:50)
Jen tupec nebo nelida se může domnívat, že žena po devíti měsících těšení se na miminko, ho po porodu ani nechce vidět nebo pohladit. Proto bych nic nevičítala vyčerpaným maminkám po porodu, ale spíše bych odsoudila zdegenerované zdravotníky v porodnici.
|
| chytračka | •
|
(23.2.2003 22:35:00)
zdegenerovaná jste spíš vy, kdepak jste asi udělala chybu a napsala špatně íčko ?:-) má tam být tvrdé y,ne ?Tak nejdčív vraťte školné a pak poučujte české zdravotníky
|
| Barča | •
|
(24.2.2003 8:00:37)
Že by nějaká zdegenorovaná zdravotnice. Obsah příspěvku se ti nelíbil Chytračko? V mém příspěvku jsem psala o tom, že odnést ženě po porodu dítě a ani jí ho nedat přívítat, je podle mě zvrhlost. Personál využívá chvilkové slabosti ženy po porodu a v době, kdy se nemůže bránit s ní manipulují ve svůj prospěch. Museli by totiž se ženou komunikovat a chvíli u ní postát. Možná, že jsem udělala pravopisnou chybu, ale ta nikomu moc nevadí. Větší chybou je, když se někdo k druhému člověkovi chová nelidsky a to se v porodnicích stává dost často.
|
|
| MiŠ | 
|
(22.7.2003 19:44:55)
myslím, že si se dostala zcela mimo okruh této diskuse, zkus navštívit server s výukou českého jazyka, třeba tam najdeš uspokojení
|
| Lenka Nova,tri dospivajici dcery | •
|
(13.10.2004 15:44:03)
Jestli jsi kravo z Motola,tak zalez nekam hluboko pod zem....
|
|
|
| Ilona | •
|
(15.8.2003 10:26:14)
To se zase ozval někdo, kdo dělá jen ostudu tomu co zbylo z nešeho zdravotnictví. Stará zakomlpexovaná fůrie!
|
| misa2 | 
|
(1.10.2003 16:47:50)
Ackoliv jsem pracovala 5 let jako sestra nikdy jsem nepiochopila, proc se ve zdravotnictvi jednu dobu( za totality) tolik darilo hulvatskym krutym a nevychovanym furiim. Nechapu proc by zena, ktera ceka dite/zvlast to prvni/)by mela byt servavana, melo by s ni byt jednano hrube a melo by dochazet k pripadum, ktere jsou tu popisovany. Je pravda, ze porod i pres to, ze se pro laika zda znacne drasticky, vetsinou rodicka i dite prekonaji bez ujmy. Ale to neni duvod privodit matce psychicke trauma, takze se mnohem vic nez porodu boji porodnich asistentek a ostatniho persolanu. To snad neni nutne. Jiste, pokud prilis podleha strachu a mohla by sobe nebo diteti ublizit, je na miste ji uklidnit, ale rozhodne ne servat, ale davat ji v teto situaci najevo svou nadrazenost, je uz primo patologicke. Jak jsem uz psala byla jsem na nekolika operacich a ruzne bolestivych zakrocich, k nezdvorilostem stran sestrer nedochazelo, naopak treba sestry na JIPce byly velice mile a prijemne, takze skutecne nechapu, proc se ten pristup u porodu lisi. Jak jsem uz psala, v obou pripadech, jak jako pacientka, tak jako rodicka, je zena bezbranna, vydesena a potrebuje pomoc, ale proc je v nekterych porodnicich pristup tak neprofesionalni to tedy skutecne nechapu.
|
| Helena | •
|
(19.12.2004 8:06:41)
Jak tady ctu vase zazitky,tak je mi nanic.
Co tak epiduralni anestezie? Anebo neco jineho?Moje dcera ceka mimco ale kvuli sveho pritele(dostal dobrou praci)se odstehovala do Ceska.Chtela jsem aby rodila v USA,tady vam snesou modre z nebe a snazi se udelat vse aby byl porod co mozna nejlepsi.Ted se bojim ,ze moje dcera bude taky trpet.Mame hodne konekci,pomuze to?Hrozi ji taky cisarsky rez,tak nevim. Helena
|
| Aniccka, syn 7 mesicu | •
|
(27.2.2005 15:06:01)
Ja jsem rodila v zatci a nemam nejmensi duvod si stezovat, mela jsem komplikovany porod, sest dni pred porodem uz jsem byla v nemocnici na oxytocinu a monitoru, z toho tri dn jsem mela porodni bolesti. Porodni asistentky se vsechny chovali bajecne, ochotne mi nosily piti, pomahali mi do sprchy, povidali si se mnou, radily mi jak se uvolnit pri kontrakci. Pote co mi propichly plodovou vodu jsem zavolala pritele. I toto se mi nabidla asistentka ze udela za me. Ani pritel si nemuze stezovat na predporodni peci. Pri samotnem porodu u me bylo nekolik lekaru, dve asistentky a detsky lekar se sestrou. Je asi na miste dodat ze jsem byla prvorodicka a syna jsem tri tydny prenasela. Samotny porod probehl rychle, ihned pote odnesli syna na vedlejsi mistnost, aby ho lekar vysetril, zmeril a zvazil. Musim rict ze jsem na nej celou dobu videla a pritel byl u nej. Za par minut mi ho donesli a zcela nechali na me jestli si ho necham u sebe nebo ho dam k detske sestre dokud si neodpocinu. Celou dobu po porodu byl syn se mnou na sale (cca 4 hodiny), porodni asistentka tam zustala s nami a o synka se starala, o me samozrejme take. S naprostou samozrejmosti se se mnou bavila o prozitem porodu a jeho komplikacich, take mi vysvetlila jake leky a proc mi davali. Kdyz mi dokapala kapacka s oxytocinem tak me asistentka odvezla n sestinedeli, kde mi pomohla dojit do postele a za chvilku mi prinesla vsechny me veci. Po celou dobu nez jsme sli domu tak vzdy minimalne jednou za dve hodiny se na nas prisla podivat, zeptat se jak nam je, jestli neco potrebujeme nebo jestli treba nechceme napit. Noseni jidla do postele bylo pro ne take samozrejmosti.
Mela jsem tezky a komplikovany porod, take si rikam ze dalsi site uz nechci, ale musim rict ze personal ktery se o me dele nez tyden staral byl vynikajici, ani jednou jsem nemela pocit ze by me nechali napospas mym bolestem a obtizim. Rodila jsem ve statni nemocnici, ani jsem nemela zaplaceny nadstandart a pokud vim tak takto ohleduplne se chovali ke vsem budoucim maminkam a miminkum.
|
|
| Ika | •
|
(3.4.2005 22:18:04)
Rodila som v Anglicku a porodne assistanky boli fantasticke.Som rada,ze uz i v Chechach a na Slovensku sa to zlepsuje.Dufam,ze take stare furie uz pojdu skoro do "zasluzeneho" dochodku a urobia miesto normalnym a ludskym sestram.Co som si tiez vsimla,ze vela zien ktore pracuju i na gynecologii su menej citlive ako muzi.Kde je zenska solidarita?
|
| iva,2 deti | •
|
(26.5.2005 14:31:49)
Pôrod je jedinečná udalosť a zdravotníci sú povinni ti pomôcť, aj ked si niektorí berú príklad z ministra Zajaca a chcú na tebe len zarobiť.
Rodila som za socializmu a zdravotníci boli otrasní, nestarali sa o rodičky a nič jej neuľahčili, najviac mi pomohli upratovačky a sanitárky. Druhý pôrod bol po "nežnej" a skoro ma nechali zomrieť aj s dieťatkom. Pracujem v zdravotníctve, a nechcela som platiť aj keď viem, že aj za pôrod sa stále platilo.Odporúčam všetkým budúcim mamičkám - ak môžte plaťte, zistite si aká je obvyklá taxa, zistite si aká je tam starostlivosť, vyberte si také zariadenie, kt. vám bude vyhovovať.
N i k d y nechoď rodiť do Košíc, vybav si Šacu alebo Krompachy.
Ak sa ti niečo nepáči sťažuj sa ! /každý má svojho nadriadeného/
Rómovia to už pochopili.
|
|
|
| Ika | •
|
(3.4.2005 22:18:16)
Rodila som v Anglicku a porodne assistanky boli fantasticke.Som rada,ze uz i v Chechach a na Slovensku sa to zlepsuje.Dufam,ze take stare furie uz pojdu skoro do "zasluzeneho" dochodku a urobia miesto normalnym a ludskym sestram.Co som si tiez vsimla,ze vela zien ktore pracuju i na gynecologii su menej citlive ako muzi.Kde je zenska solidarita?
|
|
| motýlková víla... | 
|
(28.3.2007 13:31:09)
Myslím, že není třeba se děsit, toho, že bude Vaše dcera rodit v Česku. A na nepěkné chování zdravotnického personálu žádne konekce nepomohou, jen je lepší uvážit kterou porodnici si vybrat a pak spolupracovat. Porod není žádná nemoc, ale strašná dřina s krásnou odměnou, která za trochu bolesti stojí, ne ? nebojte se všechno dobře dopadne
|
| Renata, jeden mrňousek | •
|
(18.4.2007 9:56:46)
Ufff... Tak tohle bych opravdu nechtěla zažít. Já jsem se podle ohlasů rozhodla pro porodnici v Českém Krumlově. A na pobyt tam ráda vzpomínám. Prostředí je tam příjemné, porodní asistentky bezvadné, usměvavé. Já jsem zrovna na míči strávila téměř celý porod a porodní asistentka mi radila jakou polohu zvolit, aby se mi ulevilo, předváděla, jak správně dýchat, kdy zatlačit a tak. Doktoři a doktorky profíci a na novorozeneckém oddělení samé příjemné a ochotné sestřičky, za kterýma mohl člověk přijít kdykoliv. Všichni jsou tam moc bezva, i uklizečky se na vás po ránu usmívají:)Vřele doporučuji!
|
|
|
|
|
|
| Jana | •
|
(4.4.2004 15:16:02)
Milá chytračko,
ty se zase nejdřív nauč psát na počítači bez překlepů a pak buzeruj ostatní! Jestli si plníš kurz z češtiny, tak máš asi špatnou adresu!
|
| Adéla | •
|
(2.8.2005 8:00:14)
Je smutné, že i při tak důležitých věcech, jako je porod, se dokáží některé ženy zhádat do bezvědomí. Pro mě je to nešťasné, čtu tohle, abych získala zkušenosti před porodem, ne, abych četla nadávky.
|
|
|
| michala | •
|
(22.6.2005 1:16:42)
Nebudu se vyjadřovat ke stavu našeho zdravotnictví, porod jsem měla krásný, v nemocnici, kterou jsem si vybrala, mám na to krásné vzpomínky. Jinak, když už jste u toho pravopisu, tak se nejdřív naučte prstoklad na klávesnici.. :-))
|
|
| Šárka | •
|
(13.7.2005 23:09:04)
Tak nejdčív vrať školné Ty...
|
|
| whatever | •
|
(11.2.2006 23:16:13)
kravo blba!
|
|
|
|
| Kamila | •
|
(16.4.2004 20:07:50)
Je mi velice líto vasich osklivých zázitku z porodu,mel by to být ten nejhezcí zázitek pro maminku..........Jsem nyní v 11.týdnu tehotenství,takze me porod taky ceká a to poprvé........ale myslím si,ze vse je v lidech,takze je zbytecné nadávat na jednu porodnici,zálezí na lidech.Sestry které se takhle chovají nemají v nemocnici co delat,mají být milé,hodné,prívetivé...........jsem sama sestra,pracuji na JIPU pro deti a mám tuhle práci moc ráda,neumím si predstavit,ze bych nekdy byla zlá.......i kdyz se obcas nasli rodice,jejichz názory mi vhánely slzy do ocí,vzlást kdyz clovek tuhle práci miluje a delá maximum.......ale to je jiná stránka veci.......preju vám rychlé porody,hodné porodníky a zdravé deti:-))))
|
| Jana (Kuba, Zuzanka) | 
|
(3.6.2004 13:39:47)
Ahoj maminy, ja rodila v HK pred rokem a kousek - porodnice se přestavovala, tak byly sály na dětské klinice.Ale všichni byli moc milí a hlavně manžel tam se mnou vydržel celých 12hod.Jinak samozřejmě nic moc zážitek, ale kluka máme krásnýho, klíďo bych do toho šla znovu...
Hlavně se porodu nebojte a myslete na něco veselejšího :-).
|
|
| Veronika , Alexandr 10měsíců | •
|
(25.8.2004 17:51:35)
Na těhotenství i porod jsem se pečlivě připravovala a manžel mi v tom pomáhal.Kupovala jsem si různé časopisy a knížky pro maminky a dost mi poradily.Přes internet jsem si vybírala porodnici a jelikož v městě kde žiji je nemocnice na kterou je jenom samá kritika,jsem byla ochotná rodit kdekoliv,jenom aby to splňovalo mé požadavky.Nakonec jsem se pro jednu takovou rozhodla.Na den otevřených dveří jsme se s manželem jeli na tu porodnici podívat,abych se s tím prostředím seznámila.Nebylo to blízko a proto jsem na předporodní kurzy nechodila,ale domluvila jsem se s jednou velice ochotnou vrchní sestrou jestli by mě stručně neseznámila s tím, jak bude asi porod vypadat.Bylo mi řečeno,že dítě dostanu hned po porodu k prsu,že manžel může být celou dobu u mně a že epidurál můžu dostat kolikrát budu chtít,ale většinou stačí na 3krát.I přes veškerý strach z prvního porodu jsem byla ráda,jakou porodnici jsem si vybrala.Když nastal ten den,tak v době kdy mě vyšetřovali a dělali ozvy dítětě,můj manžel musel 2hodiny sedět na chodbě.Na konec ho za mnou pustili a já jsem byla hrozně ráda,že ho u sebe mám.Už když jsme příjeli do porodnice jsem měla takové bolesti,že jsem myslela,že mi doktorka řekne,že půjdu zachvilku rodit,ale byla jsem otevřená jenom na 1cm.Sama se divila,že už mám kontrakce po tak krátkých intervalech.Nechali mě tak a poslali i s manželem na pokoj,kde jsem si měla počkat než se otevřu.Tak po dvou hodinách za mnou doktorka chodila a říkala,že se vůbec neotevírám.Asi po 12hodinách v silných bolestech jsem byla otevřená na 3cm.Vyloženě jsem je prosila,jestli by mi nemohli dát epidurál,ale pořád se k tomu nikdo neměl a bylo mi řečeno,že je to zbytečné.Po naléhaní mého manžela mi ho nakonec dali a já jsem hodinu a půl měla opravdu klid.Ale ty stejné bolesti,ne-li ještě větší se zase vrátily.Myslela jsem si,že porod zvládnu,že budu statečná a nebudu řvát jako nějaká hysterka,ale zklamala jsem sama sebe.A nejvíc ze všeho mě nakonec mrzelo,že to všechno se mnou musel manžel prožít a všechno to viděl.Po několika hodinách jsem prosila o další epidurál.Prý už ale žádný dostat nemůžu.Přišla doktorka,propíchla mi vodu a já jsem si musela jít lehnou a zase čekat.Po 25hodinách jsem byla otevřená jenom na 5cm.Doktorka sama viděla,že už nebudu mít sílu na to abych ještě porodila dítě a že to samo ani nepůjde a rozhodla se pro císařský řez.Přešla jsem teda na operační sál a anesteziolog mi měl dát znovu epidurál.Měla jsem mít umrtvený jenom spodek,abych mohla být při vědomí a i u císařského řezu vidět,jak dítě příjde na svět.Manžel byl se mnou a tak jsem byla v klidu,ale anesteziolog mi toho dal asi víc a umrtvil mě od krku dolů.Jsem astmatik a tím že mě umrtvil skoro celou,se mi stáhly plíce a já jsem cítila,že nemůžu dýchat.Říkala jsem,že se mi špatně dýchá,ale doktor oznámil,že se mi nemůže špatně dýchat.Já jsem vážně lapala po dechu a myslela jsem,že se mi to jenom zdá.Začalo se mi toči v hlavě a viděla jsem zatměně a rozmazaně jen ty obrovské světla nademnou.Slyšela jsem ještě doktora jak se ptá,na co jsem alergická,ale já jsem nebyla schopná vydat hlásku.Manžel odpověděl za mě,ale doktor zařval,že se ptal mě.Když uviděl,že už nereaguji,nasadil mi kyslík.Dotýkal se mě prstem a ptal se jestli to cítím,ale já jsem už necítila nic.Nevím co se stalo potom,ale jediné co si pamatuji bylo,jak mě probírali a říkali. "Maminko podívejte se,máte krásného chlapečka." Co se stalo potom opět nevím,ale probudila jsem se až na pokoji na všelijakých hadičkách a vedle mě byl můj manžel.Ještě několik hodin jsem necítila celé tělo a musela jsem si vyloženě vyprosit,aby mi donesli alespon ukázat syna.Sny a představy o tom,jak bude porod vypadat jsou na nic,protože realita je úplně jiná.Dnes je to 10měsícu po téhle zkušenosti a ještě 3měsíce po porodu se mi o tom zdálo,ale když vidím jak se na mě moje zlatičko směje,jsem ráda že ho mám,ať už na svět přišlo jakkoliv,je tady.Tady se mnou a s tátou.A ještě něco.... moc bych chtěla poděkovat svému manželovi,protože bez něj by to bylo mnohem horší.Děkuji.
|
| Lenka, 1 mimi | •
|
(26.8.2004 6:55:44)
Veroniko, proč jsi ze sebe zklamaná, že jsi porodila zdravé dítě? Zakřičet si u porodu je normální, to že některá nevydá ani hlásku ještě neznamená že je statečná a ta která křičí není automaticky hysterka. Někdo má prostě porod komplikovanější a někdo snažší. Je škoda, že některé ženy mají pocit, že musí při porodu sami sobě nebo okolí (manželovi) něco dokazovat. Přeju hodně štěstí!
|
| Kordelia |
|
(5.7.2006 21:44:21)
ach jo...ked som bola ziacka a sledovali sme porod,stanicna sestra zafucala na stonajucu rodicku:Boooze,ked na to nemam,tak do toho nejdem... O par rokov neskor sa mi kamaratka stazovala,ze jej pri porode jedna sestra povedala to iste.Popis sedel na stanicnu...Asi je to jej oblubeny sposob ako "pomoct hysterkam".Ja som prisla do porodnice o druhej v noci a strcili ma do tmavej vzdycharne,kde som si samozrejme hned zasvietila.Sestra strcila hlavu do dveri:Citate? -Nie. -Tak zhasnite. Blik! a uz jej nebolo :-
|
|
|
| Lenka, 8 měsíční dcera | •
|
(1.10.2004 1:19:36)
Celých 9 měsíců jsem se připravovala na porod s obavami, všichni mě ale utvrzovali v tom, že to bude bez problémů. Měla jsem strach z otho jak se bude chovat personál, jeslti nebudu mít komplikace, proto jsem si vybrala velmi uznávanou porodnici. V den D, mi ráno v 7 hodin odtekla plodová voda, manžel mě odvezl do porodnice, kde mě přijala nevlídná porodní asistentka. Nadávala mi, že nemám ručník a že všude teče plodová voda, po sepsání administrace, mě uložil an apokoj a řekla počkejte přijde Vás vyšetřit lékař. To bylo v 9 hodin ráno, ve 12 ještě nepřišel, alemě už začali silné kontrakce. Prosila jsem sestřičku o prohlédnutí a říkala jsem jí že zřejmě už to začalo, kontarkce se stup"novali a byly po 5 minutách. Konečně jsemse v půl 2 dočkala doktora, který řikal, jste otevřená na 5 cm, tak si běžte lehnout, já s epřijdu podívat. v půl desáte večer jsem už plakala bolestmi ale stále jsem nebyla dost otevřená. Psychicky jsem byla dost na dně, protože personál si zřejmě myslel, že sivymýšlím.
Celou nocjsem protpěla v bolestech a teprve v půl 6 ráno mě převezli do boxu, touž jsme nemohla ni chodit. Manžel mohl konečně zamnou, měla jsem aspoň v něčem oporu. Požádala jsem o epidurál, jelikož už jsme nemohla bolestí vydržet, bohužel epidurál mi dali až v 13 hodin odpoledne. Pořád jsem ležela na sále a nebyla dostatečně otevřená. Manžel nevydržel phled na mě a šel si stěžovat, a do dneška jsem mu vděčná. Přišel sám primář a najendou šlo vše jak po másle, do půl hodiny byla malá na světě a byl nejvyšší čas, museli jí dávat kylsík a mnohé další zdravotní problémy prodlěla a do dnes se lečí s dýcháním. Na slova pana primáře nezapomenu- proboha proč jste neudělali už davno císaře-- ano moje dcera se narodila po 32 hodincáh odtoku všechny plodové vody. Moje představy o prorodu byly správné, ale musím říct, že jen díky neodbornému přístupu personálu.
|
| MartaZ | •
|
(1.10.2004 12:46:07)
To je strašné. Kde jsi rodila?
|
|
| MartaZ | •
|
(1.10.2004 12:46:36)
To je strašné. Kde jsi rodila?
|
| Haluška | 
|
(1.10.2004 13:03:43)
U takových příběhů by opravdu bylo vhodné napsat, v které porodnici jsi rodila. Abychom věděly, kam rozhodně ne...
|
| Petra,Matyáš-6 měs. | •
|
(1.10.2004 13:53:39)
V březnu tohoto roku se mi narodil syn Matyáš. Bydlím v Olomouci, fakultní nemocnice - porodnice dříve patřili mezi neoblíbené - neměli dobrou pověst, ale jelikož to byl můj první porod, nechtěla jsem jezdit desítky kilometrů někam jinam.
Musím říct, že přístup personálu, porodní asistentky, ženské sestry i doktoři byli fantastičtí. Nikdy jsem to nezažila. Nemůžu si na nikoho vůbec stěžovat. Přestože můj porod trval přes 20 hod, musím říct, že se všichni snažili mi ho spříjemnit a ulehčit. Takže olomouckou porodnici s klidným svědomím doporučuji!!!! Neděly se tam žádné hrůzy, co jsem si tady přečetla.
|
| orchidej | 
|
(3.10.2004 14:48:22)
Rodila jsem už před pěti lety,to jsme zde ještě neměli krásnou novou porodnici při Fakultní nemocnici, takže jsem rodila v Městské porodnici na Fifejdách,ale nemohu si stěžovat.Vždy se najde někdo něpříjemný,já měla ale štěstí, že protivná hubená zrzavá lékařka šla po noční domů a nastoupili lékaři-muži, což s podivem znamená lidský přístup.O půlnoci jsem ucítila podivné tlaky, začla trochu krvácet a tak mě odvezli.Ležela jsem sama na pokoji,zvládla klystýr a chodila do sprchy hopsat na míči.Nikdo mě nekomandoval jako v příspěvcích tady.Pořád mi nechtěla prasknout voda, neotvírala jsem se, ale přišel skvělý lékařs otázkou, že bych to už asi chtěla mít za sebou. To se ví, uběhlo 12 hodin a stále nic, jen bolesti se stupňovaly.Doktor propíchl vodu a chodil se každou půl hodinu dívat na otevření, přičemž mě kontroloval prsty a otevření jemně pomáhal.Po třetí hodině odpolední zavelel jet na sál, šla jsem po svých, ulahla. Bylo mi vysvětleno, jak tlačit a jedem.Po 16hodinách bez vody a jídla (prý kvůli případnému císaři)jsem ale neměla sílu a když ani našestý pokus se mi nepodařilo porodit, poprvé na mě doktor zvýšil hlas, takže jsem zabrala, on mi skočil na břicho a malá byla venku.Jediné nedopatření bylo mé nastřižení, které nebylo nutné, jak jsem omylem zaslechla z rozhovoru lékaře s praktikantkou, která si to na mě poprvé vyzkoušela.Ale budiž, zašilo se, zahojilo.Tak se mamky nenechte strašit a hlavně ani v porodnici neztraťte svou hrdost a nenechte si vše líbit...
|
| Petra Jiřinová | •
|
(28.2.2007 12:29:19)
Já jsem také roila na Fifejdách obě evé děti. První porod jsem zvládla za 5hodin a vše bylo v pořádku. Ale druhý byl nejhorší zážitek v mém životě. Do porodnice jsem přijela, protože mi začala odtékat plodová voda. Rodila jsem 14.hodin musela jsem ležet a celou dobu mě monitorovali, protože malá měla tachikardii po píchnutí zbytku plodové vody bylo toho asi 7litrů a pan doktor nás hned upozornil, že něco nebude v pořádku. Kontrakce jsem měla nepravidelné, ale hrozně silné. Měla jsem kapačku na rozjetí porodu, ale nějak to nezabíralo pan doktor přišel vždycky po hodině a vyšetřil mě, po osmi hodinách mi zdělil, že jsem otevřená na 3cm myslela jsem, že se mi to jenom zdá. Pan doktor řekl, že bychom měli zvážit císař, ale přišel nějaký druhý chitrák, a řekl, že nevidí důvod, že druhorodičky rodí i 13hodin. Tak jsem tam ležela asi další 3hodiny a otevřela jsem se na 5cm pan doktor řekl, že mi dají epidural, že to zrychluje porod a nebudu mít tak silné kontrakce. Jenže ten epidural mi sice kontrakce urychlil, ale jsem asi jediná ženská na světě, které to od bolestí vůbec napomohlo. Takže nebudu to prodlužovat rodila jsem po 14 hodinách a samotný porod byl šílený. Malé se vůbec nechtělo ven asi 5x jsem vždycky vylezla na stůl a zase dolů na rozdýchání. Malá se narodila asi za hodinu. Dali mi ji na břicho asi na 2minuty a řekli mi, že jí musí dát do inkubátoru že má zápal plic. Druhý den si mě zavolal doktor, který mě rodil řekl mi že paní doktorka z dětského nemá čas a že mi všechno tedy poví on. Řekl mi že malá má daunův syndrom, že on to pozná, že už odrodil tolik dětí že už to má v oku, a taky je možnost poruchy zažívaní, nebo srdce , jícnu a já nevím co všechno, protože jsem začala plakat. A nebo taky může být v pořádku, toho dauna jak on říkal má. Za dva dny jí museli převézt do Poruby a tam ji operovali pro neprůchodnost střev. Taky PV poslali na genetiku a na výsledky jsme čekali 14. dnů. Výsledky byly negativní to zn. že Vendulka je v pořádku a daunův syndrom nemá. Malé zjistili ještě jednu nemoc byli jsme měsíc v motole, ale už je naštěstí vše v pořádku. Vendulka má už 8.měsíců a je to zdravé a veselé miminko. Přeji všem maminkám aby si nemuseli projít tím co já a ať mají zdravá a spokojená miminka.
|
|
|
| Petra, Hanička 9měsíců | •
|
(29.11.2004 21:09:44)
V únoru 2004 jsem v Olomoucké porodnici rodila své první dítě. Ještě než mě přijali na porodní sál, jsem pár hodin ležela na gynekologickém odd. TAm byly sestry nepříjemné. Začala jsem se bát, že to bude pokračovat i na porodním sále, ale byla jsem velice mile překvapená. Sestřička, která se o mě starala byla moc milá a hodná. Stále mě chodila kontrolovat a starala se o mé "pohodlí". Bohužel porod nedopadl dobře, ale díky bystrosti a pohotovosti sestřičky nedošlo k nejhoršímu a má dcerka přežila.
Tím chci jen říct, že na Olomouckou porodnici nedám dopustit a vřele ji všem doporučuji. Velice příjemné prostředí, příjemný personál a hlavně - v případě komplikací odborný zásah lékařů z neonatální jednotky.
Po porodu mě přeložili z JIP opět na gynekologické odd., kde jsem cítila ten "chlad sester".(místo abych se radovala z tak významné události jako je porod, jsem byla psychicky zničená a bála se o život svého děťátka - zrovna v té době jsem potřebovala pochopení, soucit a snad i povzbuzení...ale toho jsem se od sester v žádnem případě nedočkala).
A ještě jednu maličkost. U porodu byl i můj manžel. Říká se, že sestry se chovají jinak k samotným rodičkam a jinak k rodičkám s doprovodem. Sestřička na porodním sále se ke mě chovala perfektně i v době, kdy manžel se mnou ještě nebyl.
Přeji všem porod bez komplikací.
Petra
|
| Katka Přerov | •
|
(30.11.2006 12:35:46)
Mám podobnou zkušenost. V průběhu těhotenství jsem neměla žádné obtíže - jen s manželem - po 7 letech se ukázalo, že k sobě prostě nepatříme. Takže na porod jsem byla sama. Rodila jsem v Přerovské porodnici. Porod trval asi 18 hodin, trošku komplikovanější než se očekávalo vzhledem k nulovým problémům v průběhu těhotenství. Ačkoli je to už hodně dlouho (synovi bude v dubnu 8let, dodnes si pamatuji jak tam na mě byli všichni hodní. Dostala jsem k sobě jednu sestru a ta se o mne výtečně starala, pomáhala mi se otočit do pohodlnější polohy, otírala mi upocené čelo a vlhčila vysušené rty. Neměla jsem zaplacený nadstandart, ani známého a přesto, když oné sestře končila směna, přišla za mnou a (občas přece jen musela odběhnout jinam)řekla: "Já už končím, ale to Vaše miminko chci vidět!" Počkala se mnou dalších 6 hodin přes čas a malého mi přidržovala aby mi neupadl. Byl to takový anděl a dodnes ji vidím před očima - myslím, že to určitě nedělala kvůly té čokoládě co jsem jí pak dala jako poděkování. Spíš asi dělala to co vždycky chtěla .....
|
|
|
|
|
|
| Jitka, Max 09/02 | •
|
(29.4.2006 11:11:19)
Můj syn se narodil po 52! hodinách od odtoku plodové vody a nástupu do porodnice. Dodnes nechápu, proč mě nechali tak dlouho trápit, když porod nepostupoval, nakonec dělali císaře strašným fofrem na poslední chvíli... v Praze na Bulovce!!!
|
|
|
|
|
|
| janina123 | •
|
(16.7.2006 18:50:24)
Ahoj,
vim, ze tento clanek bzl napsan pred par lety, ale odpovedi na nej se objevuji porad.
Diskuze me tu naprosto zaujala a tak jsem si rekla, ze take neco pridam.
ja souhlasim s tim, ze vise popsany porod se proste nepovedl.
Setkala jsem uz mockrat s tim, ze si maminkz stezuji, jak na ne bzl personal zly a jak tohle bylo spatne a tamto, ale nadruhou stranu je velkou pravdou, ze svedomita priprava (masaz hraze, predporodni kurzy i s partnerem, eventuelne cviceni, shlednuti video materialu, obejiti porodnic a seznameni se s jejich planem porodu) se vyplati a porod velmi usnadni.
Ja chapu, ze prah bolesti mame kazda jinde a ze jsou i aspektz, ktere tak zcela ovlivnit nejde jako je velikost panve nebo miminka, eventuelne komplikace, ktere mohou nastat.
Existuje ovsem take urcita mira, po kterou si porod mohu ovlivnit ja sama, jako je napriklad vyber porodnice, sepsani porodniho planu, svedomita a pecliva priprava me i manzela na porod a verim, ze takto pripravena budu daleko lepe spolupracovat u porodu s personalem a on se mnou, nez pokud opravdu doslova za 9 mesicu neudelam vubec nic a pak budu prekvapena, ze nekde lezim sama a nebo, ze jsem za strasnzch bolesti privazana na luzko na natoceni monitoru (to jste mimochodem prvni, koho znam a znam jich dost, pro koho bylo i natoceni monitoru nesnesitelnou bolesti).
Jana
|
| Effelein | •
|
(19.7.2006 16:12:47)
No nic proti přípravám,MÁŠ PRAVDU, ale co když je daná osoba svobodná matka, rodinu v pr.. a kamarádku plus minus žádnou? Co když daná osoba trpí GBS pozit. a stálými výtoky, přes které, i přes léčbu nemůže masírovat hráz /to by se v tomto příp. nemělo/, co když trpí depresemi, nebo se na ně léčí? A ještě k tomu..jako správná svobodná matka jednoduše nemá prachy na to, čemu se dnes říká předporodní kurzy, nebo na nadstandart, či rovnou úplatky? Co když je v tom prostě sama a personál, protože je to už dneska dvacátý šestý porod na ni prostě nemá čas, o to míň náladu?
Já rodím za pár dnů. Z POMADu - neboli nejlepší agenturou pro matku a dítě pod sluncem - jsem utekla co nejrychleji, jelikož za 10min. masáže zad jsem zaplatila 140Kč a ještě jsem pomalu nemohla platit předem, protože paní ředitelka prý nemůže ještě vědět kolik spasmů mi bude muset rozmasírovat. Přičemž, jestli paní ředitelka tomu, co mi prováděla, říká masáž, tak já jsem Jan Pavel II. Cvičení téměř o ničem-za ty prachy. Častečně neprofesionální, na můj vkus, krom toho mi při předčasném odchodu borka cvičitelka /údajně sestra z Motolu/ vběhla do kabiny, jak si to jako představuju:) Při slovu rizikové těhotenství mě už něchtěli vzít skoro nikam. Kdybych neměla tak úžasného muže, snážela bych to ještě hůř a už teď se bojím, že na mě v porodnici nevyjde nadstandart. Aby jsem třeba kvůli nepříjemnému personálu ztratila mlíko-to se mi nechce. Sunar je drahý. Mimoto-to, co tady v Praze nazývají nadstandartem /za 1100-1700 na den!/, to je v mém kraji naprosto obyčejný standart-dobře-Tv chybí, ale to mě fakt vůbec neštve. Sestry mmj rády přikrmují a hráz doktoři nastřihavájí někdy zbytečně moc, aby měli rychlejší porod. Nese to své. Předpokládám, že to myslí určitě dobře...to je ovšem hold všude a člověk se prostě musí umět bránit, i když má křeče porodní. Nakonec, někteří doktoři jsou naopak k nezaplacení, takže taky nemůžu soudně házet všechny do jednoho pytle. Problém je, že tady v Práglu to jede, jak se říká, na běžícím pásu. Nepochybuju o tom, že se zdravotnický personál snaží co mu síly stačí, když mají na starost takové továrny na děti, ale když řeknu, že některé sestry berou od starých lidí pajsku za utření prde.e, asi není třeba dodávat, jaký mám názor na 80% zdr. péče v Praze. Polovinu z těch 80% je na žaloby.
Opravdu a upřímně- vy pražané mnohé možná nevidíte, protože nemůžete třeba ani moc srovnávat- ale osobně jsem v šoku ze zdejších poměrů a můj muž taky. Je to cizinec a nelíbí se mu především a právě přístup zdejšího lékaře k pacientovi. Proto, ženské, braňte se a nebojte se otevřít pusu, ptát se, a případně se teda bránit. Já si lékařů, sester a ošek vážím za jejich práci, každý to taky dělat nemůže, ale jsou placeni od toho, aby pomáhali, přitom mnohdy lidem spíš i ublíží. Když už jsme u té psychologie-někteří složili Hippokratovu přísahu - a především - sami si vybrali, to co chtěli, pokud na to nemaj, ať jdou jinam.
|
| Erika, v očekávání | •
|
(24.7.2006 18:09:01)
Zrovna teď sem si přečetla tvůj článek a trochu mě naštvalo to co si napsala o zdravotnících, hlavně sestrách.Já jsem taky zdravotní sestra, nedělám teda v porodnici, ale to je v podstatě jedno. Jestli si myslíš, že sestry berou úplatky za utírání zadků, tak promiň, ale o zdravotnictví asi moc nevíš, protože tohle je jedna ze základních věcí a úplně běžných, kterou podle mě každá sestřička bere úplně normálně a nenechává si za ni platit. A to že zdravotníci spíše ubližují než pomáhají...!? Jestli se tak moc bojíš jít rodit do porodnice, aby "po tobě náhodou nechtěli úplatky za to, že ti budou pomáhat rodit", tak si poroď klidně doma a nestěžuj si tady takovým hnusným stylem na zdravotníky. Třeba pochopíš, že jejich pomoc je potřeba a budeš jim nakonec vděčná, že tam byli. Já teda nevím jaké máš zkušenosti, ale vypadá to, že jich moc nebude. Tak až nějaký budeš mít, napiš sem o tom, třeba se tvůj názor změní.
I když na začátku článku s tebou v některých věcech souhlasím, co se týče nedostatku peněz a drahých věcí v dnešní době, ale tím ostatním si mě opravdu nachomýtla! Já budu taky na podzim rodit, nejspíš v Brně - Bohunicích, tak doufám, že se na šestinedělí nesetkám s takovou maminkou, která má názory jako ty, "jen pomlouvat a nadávat" a ještě to ani nemít sama zkušené. Hlavně mluvit o tom, co kde slyšela a k tomu nabalovat další a další nesmysly.
|
| Alex, Dan 4 roky | •
|
(5.8.2006 0:23:04)
Ahoj, teď jsem si přečetla, že se chystáš rodit nejspíš v Brně - Bohunicich, tak jsem Ti chtěla jen doporučit, aby jsi zrovna tam nešla. Teď tam rodila moje švagrová a i když měla napsaný císařský řez, protože malá nebyla otočená hlavičkou dolu, ale konvem pánevním a ona sama, že má velice úzkou pánev, tak pan doktor NEVIDĚL důvod, proč by měla rodit císařem a nechali ji trápit 24 hodin. Já z osobní zkušenosti bych Ti doporučila porodnici na Obilňáku, protože jsem tam byla velice spokojená. Byla jsem rozhodnutá už dopředu, že půjdu tam, protože jsme věděli, že se malý narodí určitě dřív (od doktorů - narodil se o tři týdny dřív) a protože jsem věděla, že je tam nejlepší péče o předčasně narozené děti, tak jsem chtěla mít jistotu, že vše bude v pořádku. Ale i o mě se starali velice hezky, akorát jsem si ten porod moc neužila :-) protože jsem tam přijela o půl desáté večer a malý se narodil za hodinu a tři čtvrtě ve čvrt na dvanáct. Porodní asistenka, která mě měla na starosti mi hned po příjmu řekla, že pokud budu šikovná, že bude do deseti minut venku. No, tak šikovná jsem nebyla i tak to ale bylo rychlé. Přála bych to takhle všem. Porodní asistenka byla velice hodná a když si vzpomenu, jak tam ležela skoro na zemi, protože jsem já seděla na vaku a ještě jsem se zapírala nohou o její tělo a ona při tom mohla krásně pomáhat malému, tak je to úžasné, jakou musí mít fyzičku, když tam tak třeba leží u nějaké jiné maminky třeba osm hodin. Třeba jsem měla jen štěstí, ale věřím, že takových porodních asistentek je a bude hodně. Plánujeme ještě další miminko, tak doufám, že to mou zkušenost nezkazí.
|
|
|
| Erika, v očekávání | •
|
(24.7.2006 18:13:01)
Zrovna teď sem si přečetla tvůj článek a trochu mě naštvalo to co si napsala o zdravotnících, hlavně sestrách.Já jsem taky zdravotní sestra, nedělám teda v porodnici, ale to je v podstatě jedno. Jestli si myslíš, že sestry berou úplatky za utírání zadků, tak promiň, ale o zdravotnictví asi moc nevíš, protože tohle je jedna ze základních věcí a úplně běžných, kterou podle mě každá sestřička bere úplně normálně a nenechává si za ni platit. A to že zdravotníci spíše ubližují než pomáhají...!? Jestli se tak moc bojíš jít rodit do porodnice, aby "po tobě náhodou nechtěli úplatky za to, že ti budou pomáhat rodit", tak si poroď klidně doma a nestěžuj si tady takovým hnusným stylem na zdravotníky. Třeba pochopíš, že jejich pomoc je potřeba a budeš jim nakonec vděčná, že tam byli. Já teda nevím jaké máš zkušenosti, ale vypadá to, že jich moc nebude. Tak až nějaký budeš mít, napiš sem o tom, třeba se tvůj názor změní.
I když na začátku článku s tebou v některých věcech souhlasím, co se týče nedostatku peněz a drahých věcí v dnešní době, ale tím ostatním si mě opravdu nachomýtla! Já budu taky na podzim rodit, nejspíš v Brně - Bohunicích, tak doufám, že se na šestinedělí nesetkám s takovou maminkou, která má názory jako ty, "jen pomlouvat a nadávat" a ještě to ani nemít sama zkušené. Hlavně mluvit o tom, co kde slyšela a k tomu nabalovat další a další nesmysly.
|
| marec | 
|
(1.8.2006 14:17:51)
Porod,který byl popsán na začátku a spousta dalších jsou jak z hororu.Opravdu není norma, že takhle porody probíhají,ale zřejmě sem píší ty,které něco takového zažily. Sama jsem rodila 2x v Brně na Polní a na přístup asistentek při porodu si nemůžu v nejmenším stěžovat. Jiné je to na šestinedělí,tam jsou sestry opravdu rády, když jim příliš nekomplikujete život a službu. Nicméně, poprvé jsem tam rodila v roce 2000, a když jsem zde rodila i podruhé v roce 2003, zaznamenala jsem spoustu změn. Lepší porodní boxy, na šestinedělí pouze rooming-in oproti roku 2000 a další menší změny. Taky jsem měla za ty 4 dny štěstí na sestry na novorozeneckém i na šestinedělí.
Takže si, myslím, že i v té Praze, kde se sice narodí v jednotlivých porodnicích x-krát více dětí než někde na Polní a mají tam více práce, se mnohé za těch pět let změnilo. Nebo je snad možné,aby byl mezi naším hlavním městem a ostaními městy takový rozdíl???
A k těm Bohunicím, zrovna nedávno, jsem potkala známou, která tam rodila před 3 roky a dokonce je zaměstnanec nemocnice, za pár dní bude rodit a do Bohunic nechce, docela jí tam prý podělali porod, že by to snad i žalovala. Pak si vyberte. A můj soukromý průzkum na tuto porodnici: Skoro všechny mé známé, co zde byli, rodili císařem, při jednom porodu průměrně velkého dítěte byla zlomena klíční kost a vcelku malokterá mamina, zde rodící kojila déle než 6 měsíců.Asi se tam s tím moc nepářou.
Jiné maminy, co byly na Obilňáku si porod jen chválily a šly by sem opět.
Ale asi platí všude to, že pokud po sestrách a doktorech nechcete nic navíc, je vše v pořádku všichni jsou spokojení a příjemní. Taky vždy záleží na tom jak svou žádost předkládáte. A chápu, že po porodu není každá maminka naladěna na tu správnou vlnu. Asi stále někde chybí profesionální přístup a personál při nějakém problému chápe situaci jako osobní útok.
Takže přeji příjemný porod, to znamená rychle a bez komplikací.Co se týká bolestí,musí to člověk brát pozitivně, že čím jsou bolestivější, tím taky silnější a tím to dřív skončí,ne?
|
|
|
|
|
|
| Sylvie | •
|
(20.2.2001 19:34:54)
Ahoj Petro,
nevím, jaké zkušenosti s pražskými porodnicemi máš Ty, ale já bych Katku tak neodsuzovala. To, co píšeš, je sice teoreticky pravda, ale praxe je poněkud jiná.
Když jsem byla těhotná, ani mě nenapadlo osobně procházet všechny porodnice - proč? Při porodu nejvíc záleží, jací lidé kolem Tebe jsou a to z jedné exkurze nepoznáš. A zrovna tak informace, které Ti podají, nebývají zas až tak směrodatné - alespoň co mohu posoudit ze svého porodu. Doktor A Ti řekne tohle, ale Ty rodíš s doktorem B a ten se na věc dívá jinak... A řeči, že když víš, kam jdeš rodit, tak jsi klidnější... No, u mně to nefunguje. Teprve po prohlídce porodního sálu a absolvování předporodního kurzu jsem začala mít strach. Takže poslední měsíc těhotenství jsem doma brečela manželovi na rameni, že do nemocnice nechci... Určitě chceš namítat, že jsem mohla jít rodit jinam, ale jako sestra, která v rámci praxe prošla i porodní sály, jsem si uvědomovala, že tenhle sálek je docela hezký - v porovnání s tím, co jsem zažila na praxi. Ale psychicky jsem se klepala ještě hodinu po absolvování exkurze. Co se týká porodní péče v Praze, tak nemyslím, že by mezi jednotlivými porodnicemi byl nějaký podstatný rozdíl. Všude se dodržují klasické postupy a když máš štěstí na personál, nechají Tě porodit podle Tvého. Vycházím ze zprostředkovaných informací - Internet, noviny, kamarádky. Když jsem se zajímala o nějakou statistiku porodnic - myslím tím počet porodů, způsoby porodu, procento císařských řezů, epiziotomií, komplikací během porodu... - nějak se mi nepodařilo ji sehnat. Čímž nechci tvrdit, že neexistuje, možná jo a jenom jsem se k ní nedostala, nevím.
Co se přítomnosti blízké osoby u porodu týká, tak každému vyhovovat nemusí. A kdyby si taková žena někoho s sebou vzala jenom proto, že teď momentálně je to moderní, nepředpokládám, že by jí to nějak pomohlo, spíš naopak. Aby nedošlo k mýlce, já manžela u porodu měla a moc mi pomohl. Ale vím, že ne každý to tak musí cítit. Jenže k přítomnosti otce se váže ještě jedna věc - když žena přijde s bolestmi v noci a doktor nepředpokládá, že by hned porodila, velice často bývá doprovod poslán pryč, "aby si žena mohla odpočinout". A opět nezáleží ani tak na konkrétní porodnici, jako spíš konkrétním lékaři. Pravda, v některých nemocnicích mají nadstandardní pokoje, kde manžel může zůstat i přes noc, jenže každému se může stát to, co mně - všechny byly obsazeny (dopředu rezervovat nešly). A ve svém příspěvku jsi zapomněla ještě na jednu věc - porodní asistentka je školená (nebo aspoň měla by být) k tomu, aby ženě při porodu pomohla, poradila, uklidnila, povzbudila... Takovýto přístup Katka evidentně nezažila.
Ahoj Sylvie
|
| Míša, syn 4 roky | •
|
(21.2.2001 8:59:40)
Ahoj Silvie,
naprosto s Tebou souhlasím, taky mi Petřiny výtky přišly poněkud naivní.
Mám dojem, že zejména pražské porodnice uplatňují metodu "když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají" a před porodem jsou ochotni naslibovat téměř cokoli.
A k doprovázející osobě mám ještě jednu poznámku - jestli s vámi tatínek u porodu bude, nemusí záležet jen na rozhodnutí vás dvou. V Podolí mají jen dva "porodní boxy pro tatínky" a když máte smůlu a jsou zrovna plné, zůstanete samy, ať už jste manžela s sebou chtěly mít, nebo ne. Můžete si to plánovat celé těhotenství, ale když vám pak sestra na příjmu řekne "nejde to, je plno", je to jako dostat pěstí mezi oči.
|
| Magda, 2deti | •
|
(21.2.2001 10:44:17)
Silvie a Miso, tak se k vam takz pridavam, myslim si totez:-). Ale mozna, ze Petra deti jeste nema a moje zkusenost je, ze bezdetnym zenam tohle nikdy nevysvetlis....
|
|
| Katka-houbička, 2 mrňata | •
|
(21.2.2004 22:44:32)
Ahojky,
reaguji jen na "blízkou osobu u porodu". V Hodoníně mi před porodem řekli, že manžela k porodu pustí jen v případě, že budu v tu dobu rodit jako jediná. (Naštěstí to vyšlo, manželova přítomnost, o kterou jsem moc stála, mi velice pomohla.) Před narozením mladšího dítěte (v pražské porodnici) se k nám zase blížila chřipková epidemie (při ní obvykle nikoho dalšího k porodu nepustí), navíc jsem měla pocit, že bych tentokrát chtěla být sama, nechápala jsem, proč to tak cítím, i druhé mimi bylo "plánované", prostě mi přítomnost manžela nesedla. Nakonec u porodu byl, okolnosti tomu napomohly, ale opravdu se tam cítil jako páté kolo u vozu, ani mně to prostě nesedlo. Nedovedu vysvětlit proč. Vztah k dětem to nijak neovlivnilo ani u manžela, ani u mne. Proto bych ani na vteřinku neodsuzovala ženu, která se rozhodne rodit sama. (Moje maminka by si tátu k porodu nevzala už z pudu sebezáchovy - doktoři by křísili tátu, který by už nikdy žádné dítě nechtěl, maminka by musela odrodit někde v koutečku sama bez pomoci zdravotníků.. :-) A přitom si nemyslím, že by si táta mámy dost nevážil, já i sestra ho milujeme.)
Všem maminkám se špatným zážitkem doporučuji co nejrychleji ho nahradit co nejkrásnějším zážitkem, všem budoucím rodičkám přeji příjemné zážitky z příchodu vašich ratolestí na svět, všem držím palce, mějte se krásně!
Katka
|
|
| Hanka, Max 3,5 roku | •
|
(10.7.2004 16:34:00)
To mi přijde docela zvláštní - nevím, o které době přesně mluvíte, já jsem v Podolí rodila v listopadu 2000, kdy právě propukla jakási epidemie porodů a bylo nás tam jak psů. Dorazila jsem v pátek večer a chytla ještě poslední místo na hekárně. Manžela poslali domů, protože jsem se skoro neotvírala. Zavolali jsme mu asi v pět ráno, dorazil v půl šesté, a přestože porodnice praskala ve švech, mohl se mnou manžel být v oddělené místnosti (nevím, jestli tomuhle říkáte porodní box?) až do samotného porodu (cca čtyři hodiny). Ani žádná z ostatních žen, se kterými jsem tam mluvila, si nestěžovala, že by se otec k porodu nedostal.
Ještě poznámka k Motolu - tam mi naopak řekli už při první informativní návštěvě, že manžel může k porodu, jen když budou příznivé podmínky (což blíže neupřesnili) a rooming-in jen pokud bude dost místa, což nemůžou zaručit. Asi měsíc předtím jsem byla v motolské ambulanci, protože můj gynekolog byl na dovolené a jeho sestřička mi řekla, že nejlépe mám jet do Motola. Sestra v motolské ambulanci mě nechala stát 45 min se zablokovanými zády v čekárně a pak se mě zeptala, proč jsem tam vlastně přišla. Když jsem řekla, že mě poslala sesta z gynekologie, opáčila: "A kdyby vám řekla, ať skočíte z okna, tak byste skočila?" Tyhle dva zážitky mi stačily, abych se Motolské porodnici vyhnula velkým obloukem. (Naopak s gynekologickým oddělením mám zatím nejlepší zkušenosti.)
Jinak souhlasím, že všechno je v lidech, a já měla v Podolí štěstí na příjemný a profesionální personál.
Hanka
|
| Haluška |
|
(10.7.2004 16:44:12)
To zdaleka není poprvé, co slyším o Motole takové věci. Mně stačilo, že jsem tam šla na ultrazvuk a čekala jsem 4 hodiny v čekárně... Poprvé jsem tam jela s podezřením na mimoděložní těhotenství a sestra mě klidně odbyla (bylo to v pátek), že doktor musí někam odjet, a že mám přijít v podnělí!!! Byla jsem v takovém šoku, že jsem se nezmohla na slovo. Cleý víkend jsem nevěděla, na čem jsem. Pak se v pondělí ukázalo, že je to normální těhotenství, ale ten strach a stres...
|
|
|
|
| Lenka, bezdětná | •
|
(6.11.2002 8:36:46)
Možná si to představuji naivně, ale nedovedu si představit, že když by mému muži v porodnici řekli: "Je mi líto, ale nemáme tu pro vás teď v noci místo." že by jen tak odešel. Je to můj muž a pokud chce být se mnou a pomoci mi, tak klidně přespí i na lavičce na chodbě. Coapk se neumíte (myslím to všeobecně) ozvat a bránit se?
|
| Hedvika dvě dcerky + bříško | •
|
(6.11.2002 23:55:48)
Obecně platí "drzé čelo poplužní dvůr ":)),někdy je bohužel personál tak nepříjemnej,že jsme se uchýlili až k reverzu - šlo o zastavování porodu a nikdo nechtěl vnímat,že bohužel patřím k menšině pacošů co nestandartně reagují na léčbu a ani je nezajímal kontakt na mého ošetřujícího lékaře - Reverz "zabral",ale povídali si o mě v celé porodnici :)),
Navíc většina chlapů,i když to nepřizná -je strachy bez sebe, a tak jsou zakřiknutější, každy si nemusí projít tolika komplikacemi jako muj muž společně se mnou -sterilita,potrat,předčasný porod,hospitalizace miminka - a tak se k vlastě k vlastímu štěsti :) nemá možnost otrkat. Bohužel.
My jsem tak daleko,že manžel je schopen mě převézt jinam,pokud by chování personálu bylo bezdůvodně neúnosné - vyjímáme okamžiky bezprostřední záchrany života atd :)),ale jsme považováni za dost velké cvoky a já za hysterku :))). Chce se teoreticky připravovat na to co může přijít a přemýšlet o tom . SPOLEČNĚ !!! :))))
|
|
| Kamila | •
|
(6.10.2003 22:25:31)
Víš Lenko, já jsem si až do poslední chvíle, kdy mě manžel vezl do porodnice myslela to co ty, ale pak mezi kontrakcema a na dotaz rozespalé porodní asistentky "Co chci?" když jsem zvonila v jednu ráno na zvonek "porodní sál" tě všechno tak rozhodí a máš v hlavě takový guláš, že si to ani neuvědomíš a poslechneš, když ti personál řekne, že máš do porodu ještě čas a že manžela si zavoláš mobilem až se rozrodíš, jako se to stalo mě. A po hodině na boxu nastaly komplikace, do 5 minut jsem byla na sále připravená na císaře a na volání manžela nebyl čas. Takže se pak v mém případě o porodu naší dcery dozvěděl až za několik hodin, když jsem se probrala z narkózy. Někdy to fakt nejde tak, jak si člověk naplánuje i když se snaží a není jak se říká "líná huba, holý neštěstí".
Kamila
|
| Hela | •
|
(7.11.2003 22:00:01)
Byla jsem rada, ze u druheho porodu manzel neodjel domu ale zustal cekat na chodbe, prestoze ho hnali domu a znelo to logicky. Za pul hodiny mimi bylo na svete a tatinek sotva stihl dobehnout z chodby na porodni sal aby ho hned privital. Podobnych pribehu jsem slysela dost, proto porad doporucuji kamaradkam, aby neposilaly manzele pryc, at cekaji na chodbe, kdyz to nejde domlouvit s personalem.
|
|
|
|
|
| Renata | •
|
(21.2.2001 19:08:43)
Petro, naprosto s Vámi souhlasím. Na svůj porod jsem se důkladně připravovala, do poradny jsem chodila rovnou do ordinace v nemocnici, kde jsem později rodila, moje paní doktorka se mnou prošla celým těhotenstvím a "narodila mi" krásnou holčičku. Lékařku jsem si vybrala na doporučení kamarádky, která u ní již 2x spokojeně rodila. Během těch devíti měsíců se mnou probrala beze spěchu všechny otázky. Byly jsme domluvené, že když to začne mimo její službu, tak přijede. Nakonec jsem malou přenášela, a tak mi porod vyvolávali. V porodnici jsem byla den předem, večer mě navštívil anesteziolog, představil se a podrobně mě informoval ohledně epidurální anestezie. Druhý den vše proběhlo hladce, mimo manžela kolem mě byli dva další lidé, kterým jsem plně důvěřovala, a pak nás najednou bylo o človíčka víc. Myslím, že negativní zážitek z porodu není bolest, ale nevhodný přístup lidí okolo. Tomu se dá předejít právě volbou porodnice a lékaře. A tohle Katka skutečně nezvládla. Ještě bych asi měla dodat, že se moje holčička narodila v Motole a v době mého pobytu v porodnici jsem nepotkala ani jednu nespokojenou maminku. K paní doktorce chodím i nadále a připravujeme se na dalšího človíčka. Bez obav.
|
| Petra | •
|
(22.2.2001 9:56:48)
Renato,
díky za podporu. Už jsem myslela, že mě tu ukamenují.
Opravdu je mi upřímně líto, Vás všech, které jste prožily chvíle narození Vašich miminek jinak (hůře) než jste si představovaly. Ale příspěvky typu: sestra mi nedovolila sedět, chodit atp. mi přijdou přinejmenším divné. Možná jsem na rozdíl od Vás příliš velký tvrdohlavec a paličák, pokud ale mám bolesti (a to bývám dost nesnesitelná) a vím přitom, že chození, sesení či jiný způsob mi uleví tak mě NIKDO, ani porodník či asistentka nedonutí to nedělat. Pokud se mi něco nelíbí a nechci to, tak to prostě neudělám. A pokud Vy ostatní to děláte jinak a slepě poslechnete, přestože Vám jimi vnucovaný způsob "ubližuje", tak pak je Váš "ošklivý" porod taky Váš problém. Mám za to, že každá, která rodila zhruba po roce 1995 a nebyla spokojená, si za to tak trochu může sama.
Petra
|
| Magda, 2 deti | •
|
(22.2.2001 10:43:49)
Petro, prosim te, kolik mas deti?
|
|
| Lenka (Šárka 9 měsíců) | •
|
(22.2.2001 12:16:04)
Petro, v žádném případě nechci házet kámen, ale taky jsem se ptala kolikrát jsi rodila a v bolestech si prosadil TVRDĚ svou. Proč nás neohromíš výsledkem tři porody s úsměvem. Psala jsem, že můj porod byl v pohodě, všichni byli milí, vzpomínám ráda a přesto Katku ani jiné neodsuzuji, protože si myslím, že jsem měla prostě kliku.
Lenka
|
|
| Sylvie | •
|
(23.2.2001 10:33:01)
Ahoj Petro,
taky se přidávám s otázkou, kolikrát už jsi rodila a jak jsi při tom "bojovala" s personálem. Pokud zrovna nemáš porod jako moje kamarádka (měla pocit jako při měsíčkách, k lékaři šla jenom pro jistotu a moc se divila, když jí řekl, že už víceméně porodila...) tak je dost těžké stát si za svým . Netvrdím, že to nejde, já sama taky bojovala, ale pak nastal zlom a já se musela rozhodnout, jestli svou energii vrazím do porodu nebo do dohadování s lékařem. Do nemocnice jsem odešla po sedmi hodinách pravidelných bolestí, tou dobou jsem je měla už po třech minutách. A rodila jsem ještě jednou tak dlouho, akorát že bolesti byly častější. Představ si, že Ti někdo rve ledviny z těla (křeče v břiše nechávám stranou, byly dost otravné, ale v porovnání se zády nešlo o nic), pak máš chvíli na vydechnutí a zase. Přičemž jak porod postupoval, tak jsem při kontrakcích mívala výpadky vědomí, byla jsem soustředěná do sebe a okolí jsem zase začala vnímat až po stahu. To si nestěžuji, mezi stahy jsem byla absolutně šťastná a rozesmátá (hlavně díky manželovi, který se nenechal vyhodit - měli hodně porodů, takže jsme na oddělení putovali z místa na místo, kde zrovna nebyly jiné ženy). K tomu jsem měla zakázáno jíst a pít, takže jsem pila potají vodu z kohoutku na záchodě a dopovala jsem se čokoládou, pro kterou jsem si chodila do šatny (když mám hlad, začne se mi zvedat žaludek a naprázdno dávím). Nevím, jestli bych se bez toho dokázala udržet v pohodě. Box se jim uvolnil asi dvěapůl hodiny před tím, než jsem porodila, takže tuto dobu jsem strávila v nesnesitelné poloze v leže připoutaná k monitoru. Měla jsem chvíle, kdy jsem ho chtěla ze sebe servat a slézt, ale co by se stalo? V lepším případě by mě lékař citově vydíral ("Myslete taky trochu na dítě a nejenom na sebe!"), byl by nepříjemný a snažil by se mne dostat zpátky - což dělal pokaždé, když mi asistentka pomohla do příjemnější polohy. V horším případě by mě označil za hysterku, zdrogoval a třeba i přikurtoval k lůžku (zdrávku jsem studovala před sedmi lety a tehdy nám říkali, že i to je někdy potřeba, když ženy hysterčej a oblbováky se bez souhlasu ženy píchají dodnes, což zjistíš, když si přečteš i jiné diskuse, než tuto). A i kdyby došlo jenom k té první variantě, tak myslím, že by mi to moc nepomohlo. Tou dobou už jsem oceňovala, že na mne manžel nemluví a jenom mě drží a dává "pít" z mokré žínky, každé promluvení na mne jsem vnímala rušivě - a hádat se v tomhle stavu s personálem? Jinak moderní učebnice porodnictví říká, že na klid na lůžku a kontinuální monitor je nejlepší čas zhruba od poloviny první doby porodní a teď už záleží jenom na tom, na jakého narazíš lékaře.
Takže souhlasím s Tebou - je potřeba bojovat a ne slepě přijmout, co nám vnucuje, ale nelíbí se mi, že odsuzuješ ty, kterým už na to nezbyly síly.
Zdraví Sylvie
|
|
|
| Jana, 2děti | •
|
(22.2.2001 11:40:46)
Hmm a aby to bylo úplné, mohla bys nás informmovat, kolik jsi dotyčné paní doktorce zaplatila.
Malinko mě to irituje. Užila jsem si v nemocnici doktorů, co takhle opečovávali "své" pacienty (ty, kterým byly doporučeny kamarádkou..), zatímco své - ty standardní odbyli standardní cestou.
Nebo je můj problém, že nenabízím
doktorům peníze navíc ?
|
| Renata | •
|
(23.2.2001 1:42:41)
Jano, možná Vám to tak vyznělo, ale jste vedle. Do poradny jsem sice párkrát sestrám vzala kafe, ale jinak to celé nebylo o penězích. A na novorozeneckém oddělení nedostali ani to kafe, protože můj muž patří k lidem, kteří ze zásady neuplácejí. Dovolte mi ale ještě jeden postřeh z Motola. Dozvěděla jsem se od jedné ze sester, že dupačky pro novorozence často kupují v secondhandech, doma vyvářejí a nosí do práce, aby oblečení pro miminka bylo dost. Takže přece jen "úplatek" - sotva moje dcera odrostla z nejmenší velikosti, tak jsem se tam s několika dupačkami zastavila. A teď očekávám, že na příští porod na mě budou čekat se slavobránou... Jano, opravdu věříte, že bez úplatků se nedá slušně porodit?
|
|
|
| Anna | •
|
(22.2.2001 20:30:38)
Ahoj, jenom bych ráda v rychlosti podotkla, že jsou ženy, které nechtějí, aby jim jejich dětátko "někdo narodil". Já mezi ně patřím a chci jenom abych mohla důstojně bez hádek a vyrušování porodit své dítě. Ahoj Anna
|
|
| viola | •
|
(29.12.2004 16:14:17)
Našim ženám a maminkám patrně nedochází,že porod prostě bolí-Zařídila to tak příroda,nikoliv lékaři a porodní asistentky.Ta bolest má svůj smysl.Je jedna z prvních obětí pro dítě.Dle vašich příspěvků jsem vydedukovala,že o oběŤ nemáte zájem.Navíc bolest svedete na personál.Ta bolest je vaše a zvládnout ji musíte vy,nikdo jiný.Personál může možná poradit.Kdo chce,může rodit doma,nikdo maminky do porodnic nenutí.Zvláštní je,že spusta z vás volá po přirozených porodech,ale vyžadujete tlumící léky a injekce od bolesti.
|
| Anouk | 
|
(29.12.2004 21:40:58)
Milá violo!
Tak jsem tu díky Tobě strávila cca 20 minut sepisováním odpovědi plné argumentů na tento Tvůj briskní příspěvek.
Abych to pak zas všechno vymazala - jelikož na nesmysly podobného charakteru mi asi fakt nestojí za to odpovídat.
Snad až opravdu nebudu mít co lepšího na práci.....
|
| Linda, dcera Eliška | •
|
(30.12.2005 0:57:27)
stoprocentne souhlasim...
|
|
|
| Kamila B+ Honzík10/04 | 
|
(29.12.2004 22:35:32)
Nevím jaké příspěvky máte na mysli,ale myslím si,že každé mámě je jasné,že porod bolí....pročítám to tady pravidelně a ještě jsem se nesetkala s příspěvkem,kde by se máma divila,že porod bolí,nebo dokonce sváděla bolest na por.asistentky!Váš příspěvek mě akorát utvrzuje v tom,že ne každý může dělat ve zdravotnictví a obzvlášť v porodnictví,kde hormony,por.bolesti atd s maminkama dělaj takové divy,že nejsou schopné odporovat,stěžovat si,jen si nechají všechno líbit.Váš příspěvek ve mě vyvolal vzpomíku-ošklivou(a to i přesto,že pro mě byl porod něčím neopakovatelným-když si dáte tu práci,tak můj příspěvek zde najdete,není to tak dlouho),to když jsem úpěla bolestí při každé kontrakci a por.asistentka mi skoro vynadala,že nemám křičet,že vedle je taky maminka,že mám být ticho a že mě to tak nemůže bolet-na monitoru kontrakce byly slabé...ale radši věřit technice(sto let staré)než subjektivním pocitům rodiček,že jo?Sáhnětě si do paměti,určitě jste milionkrát maminkám u porodu říkala:co jste čekala?Porod bolí!Ale tahle věta opravdu nijak rodičce nepomůže,naopak.Bolest u porodu se dá snést a ty oběti jak píšete každá máma ráda pro své dítě přinese,jen by se jí ulevilo,kdyby viděla,že okolo ní jsou lidé co mají špetku empatie a neberou porody jako na běžícím páse,vzali za ruku,pohladili,povzbudili......já to zažila,ale hlavně díky tomu,že jsem měla u porodu sestru-žákyni,která doufám zůstane taková jak se chovala ke mě i v době až nastoupí jako "hotová"por.asistentka.Od takovýhle holčin se mají "hotové"porodní asistentky dost co učit!Občas je pozorujte jak se k maminkám chovají-s úctou,láskou,empatií............kéž by se takhle chovali všichni na porodním sále!!!!
Ještě jednou děkuju por.asistentkám v Mostě,zvlášť žákyním co tam byli z 30.10 na 31.10.,hlavně díky vám jsem se tam cítila dobře:-)))
|
| Fíkus |
|
(28.4.2006 12:39:22)
100% souhlasím s Violou. Ono opravdu není příjemné když rodíte a posloucháte řev jiné rodičky.( z vlastní zkušenosti ). Jsou takové které hysterčí, že umřou a sprostě nadávají. Ono to není příjemné ani personálu. Já bych se styděla takle vyvádět a to ještě před manželem. Ženský vzchopte se vždyť něco vydržíme.Co se týká výběru porodnic všude můžete narazit na vola a záleží jen na Vás jak s ním zatočíte.
|
|
|
| Matěj 10/04, Ondřej 8/08 | 
|
(4.1.2005 12:55:38)
Mila Violo, Vy jste patrně ještě nerodila. Souhlasím s Kamilou, taky neznám maminku, která by nevěděla, že porod bolí. A pokud jde o oběť, pak si myslím, že maminky se pro své děti rádi obětují, není přece nic hezčího, než dítě, které devět měsíců nosíte v bříšku a pak ho přivedete na svět. Nikdo nesvádí bolest na porodní asistentky či zdr. personál, ale myslím, že v tomhle případě jde o samotný přístup těchto lidí. Sama jsem si prožila nelehký porod (první), ale příjemným přístupem sestřiček a lékařů v náchodské nemocnici, jsem to nakonec zvládla na jedničku. Nevěděla jsem do čeho jdu, věděla jsem, že to bude bolet, ale, že ty bolesti jsou takové, to jsem si jako prvorodička nedovedla představit. Na porod jsem připravená nebyla, protože jsem neprodělala žádný předporodní kurs. Sestřičky byly však natolik milé, že mi vše vysvětlily a podporovaly mě. Člověku to dodá hodně síly a tom to je.
Přeju všem maminkám hodně síly při porodu, zdravé a krásné děti a bezva personál v porodnici.
|
| Martina, 5/04David | •
|
(4.1.2005 19:54:17)
Nebudu Viole opakovat již zde napsané. Vyjádřím to jednoduše, vlastní zkušeností s porodem ve Frýdku-Místku. Věta MUDr. Maráčkové: "Spolu to zvládneme bobku (současně s pronesením věty spiklenecké objetí)." mluví za vše. Bohužel přístup personálu na odd. šestinedělí ZŘEJMĚ způsobil, že jsem neměla pro Davču dostatek mléka. Podotýkám, že jsem se urputně snažila a kojila během pobytu v nemocnici 18 hodin.
|
| Nikitka | •
|
(19.3.2005 14:11:39)
Porod mozna "proste boli",ale jak koho.nekdo to skoro nevnima, a divi se ze "to je cely", protoze ho-JI ty, co si vybraly blbou porodnici strasi svymi desivymi zazitky a ono to vubec tak hrozny neni!
navic v dnesni dobe lze porod uz tak zmedikamentalizovat, ze necitite ani kontrakce, nastrih muzete odmitnout a kdyz je pro vas lepsi, v "lepsich" porodnicich vam absolutne nehrozi siti bez anestezie.takze vsechno zalezi na aktivnim pristupu, informovanosti a vyridilce,ne ze to pasivne prijmu tak, ze to proste boli.
nao¨pak se budu snazit zajistit si porodnici, kde to boli minimalne.a kdo se proste necha odvezt nejbliz svyho bydliste,jeho chyba.
|
| Helča,Kristýnka 4 | 
|
(20.10.2005 0:37:11)
AHOJ,TADY ČTU,ŽE SI MAJÍ MAMINKY PORODNICE PEČLIVĚ VYBÍRAT A JESTLIŽE TAK NEUČINÍ,A NECHAJÍ SE ODVÉZT
DO NEJBLIŽŠÍ PORODNICE NEMAJÍ SI ZTĚŽOVAT JESTLIŽE NEJSOU SPOKOJENY.jENŽE CO MAMINKY KTERÉ JINAM NEMOHOU,TY NEMAJÍ NÁROK NA PROFESIONÁLNÍ A LIDSKÝ PŘÍSTUP?
JÁ MÁM DVĚ DĚLOHY,TAKŽE JSOU VELMI MALÉ.PŘI KONTRAKCÍCH HROZÍ JEJICH PROTRHNUTÍ,TUDÍŽ PŘIPADÁ V ÚVAHU POUZE CÍSAŘ.A TAKÉ Z TĚCHTO DŮVODŮ JE VELKÉ RIZIKO PŘEDČASNÉHO PORODU.U MĚ PROSTĚ JINÁ PORODNICE NEŽ TA V MÍSTĚ BYDLIŠTĚ NEPADÁ V ÚVAHU.UŽ JEDNOU JSEM TAM RODILA-HOROR.ANI NEMÁ DOBROU POVĚST.A TED TAM MÁM JÍT ZNOVU,CO BYSTE RADILI MNĚ?
PA HELČA
|
| Jiřule a 3 skřítkové | 
|
(20.10.2005 12:36:59)
Helčo dojdi se tam podívat(i když jsi tam rodila) já chodím na obchůzku pokaždý a rodim pokaždý ve stejný:-)
Zkus se předem domluvit co by jsi chtěla a co ne.V tvém případě asi moc na výběr nemáš kvůli riziku,ale dohodnout se můžeš zkusit.Přečti si svá práva a práva dítěte at máš čím argumentovat.A věř že se i tam najde určitě nějaká dobrá duše:-) zkus tam s tím jít.Ono je to i jiný,když už budeš vícerodička.Aspon můj první a druhej porod a pobyt na šestined.se nedá srovnat.Přeju vše dobré:-)
|
|
| Barča,17 let,bezdětná | •
|
(2.3.2006 10:52:06)
dneska mi doktorka zjistila,že mám dvě dělohy. tudíž musím používat i dva tampony.je s tím spojená spousta problémů,tak jsem zvědavá,co mě ještě čeká :-/
jedna je normální,druhá trošku menší,tudíž mám i dva čípky a normálně dva vaječníky a pochvu rozdělenou přepážkou...při pomyšlení,že bych měla první dítě potratit a případné druhé rodit císařem je mi toho děcka líto.
jinak,držím ti palce,ať ti všechno vyjde bez větších problémů...
|
| VickyP & Tadeáš & Mikuláš | 
|
(2.3.2006 11:32:08)
Barco a to nejde nejak operativne upravit, abys mohla mit mimi jen v jedne deloze?
Ja o tom teda nic nevim, ale co ti na to rekl tvuj DR.?
Ze budes moci normalne otehotnet a mimi v poradku donosit? Zjisti si maximum informaci
a pokud jsi z Prahy, nevahala bych zajit za nejakym specialistou u Apolinare nebo v Podoli.
Jsi mladounka, takze mimi budes mit za dloho, proto si mylsim, ze je dost casu to resit ;o)
Drzim palce, at je vse ok!!!
|
| Barča | •
|
(2.3.2006 15:54:19)
doktorka mi řekla, že jedna z těch děloh by se rozhodně odstraňovat neměla,protože tam zůstanou jizvy a tak a může se poškodit případně i ta druhá.jediné,co se dá operativně vyřešit je přepážka v pochvě,kvůli které musím zavádět dva tampony a která může způsobovat i nějaké problémy při styku.a za specialistou si budu muset zajít...z Prahy nejsem,ale byla jsem na gyndě v Motole.vůbec,k takovým doktorům chodím už od 9 let a nikdo nic nepoznal!to jenom mě se pořád zdálo něco v nepořádku, ale dostalo se mi rad typu:"to je zbytek panenské blány"ta přepážka..nebo"zkuste jinou velikost tamponů".ale když už nezabral ani ten po porodu :) tak musím používat dva.až při další prohlídce"a víte že jo?už to vidím" :) prý má takový problém jen asi 5% žen,tak doufám,že se nějaký odborník najde :") na netu jsem o tom našla pár článků a docela jsem koukala, co se kdy ve světě stalo, ale snad já s tím nebudou velké problémy :")
|
| Barča | •
|
(2.3.2006 15:58:09)
a ještě je tu riziko,že po odstranění přepážky můžu otěhotnět na obě dvě dělohy :") takže celkem závidím těm "normálním"..
|
| Lenka M, 2 | •
|
(15.3.2006 16:19:55)
Ahoj Barčo. Já úplně zírám, co je všechno možné. Vůbec si nedovedu představit, jak bych měla dvě dělohy a už vůbec ne, jak si zavádět dva tampony. Moje švagrová říkala, že má taky dvě dělohy, a proto bere dva antikoncepční prášky. do každé dělohy jeden. Samozdřejmě jsme se jí smáli, že to není pravda. Až budeš jednou těhotná, ráda si přečtu tvůj článek, jak to zvládáš.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Klára, tříletý syn | •
|
(5.1.2005 12:33:39)
Milá Violo, jste zřejmě tvrdá žena, která při svém vlastním porodu dokázala jednou rukou vyžehlit, druhou rukou uvařit svíčkovou a ve volné chvilce mezi kontrakcemi uplést několik svetříků pro miminko. Čest a sláva vám, jen doufám kvůli nám všem ostatním, že nepracujete ve zdravotnictví....Každý samozřejmě ví, že porod bolí a vyčerpává a s touto bolestí se každý popere jak umí. Neznám nikoho, kdo by byl přesvědčen, že mu bolesti způsobil zdravotník, to je opravdu směšná představa. Co si ale počít s necitlivým a hrubým přístupem porodní asistentky, která by tam ovšem měla být mimé jiné také proto, aby vás povzbudila? Místo toho vám zadupe zbytky vašeho sebevědomí do země a zničí vzpomínku na to, co by mělo být nejkrásnějším zážitkem v životě. Laskavé slovo, účast a pochopení by přitom pro leckterou ženu znamenaly více než epidurál. Nejsou všechny zdravotní sestry stejné, některé jsou určitě výborné. Jsou ale bohužel i takové, které rozhodně nemají na porodním sále co pohledávat.
Jinak přeji všem maminkám štěstí na porodní personál a hodně radosti ze svých miminek.
|
|
| Bara: dcera Terezie 14 mesicu | •
|
(8.3.2005 14:08:27)
Plne s tebou souhlasim.Ja byla v upornych bolestech 22 hodin, i kdyz mi asistentky nabizely epidural, odmitla jsem.Rekla jsem si, ze pokud to ma bolet , tak at to boli.Kdyz jde na svet novy clovicek, tak to proste bolet musi a neda se s tim nic delat a zvladne to kazda zenska, i kdyz nektere jsou na bolest velmi citlive.Sama jsem zdravotni sestra a nejake zkusenosti mam.Mile maminky vzdyt ty mrnata za to stoji, i kdyby to bolelo treba tyden.pri porodu se snazte nemyslet na bolest, ale na to svoje miminko, ktere ma daleko horsi zazitky z porodu nez vy.jen si to spousta maminek neuvedomuje.Je mi teprve 22 let,nekdo mi rika, ze jsem na dite mlada, ale v zivote toho nebudu litovat, ze Terinku mam.I presto, ze jsem po porodu rekla, ze druhe dite nikdy, ted jsem dospela k nazoru, ze urcite druhe ano.Dokonce zaciname s manzelem planovat i to druhe.Moc se na to tesim a ten samotny porod, vzdyt je to velky zazrak.Zdravim vsechny soucasne i nastavajici maminky.Bara s Terezkou
|
| denuli | •
|
(8.3.2005 14:51:05)
.....řekla jsem si, že pokud to bolet má, tak at to bolí....dobře, at to bolí tebe, ale každá se může rozhodnout snad pro anestezii, ne? a každá z nás má jiný práh bolesti,víš? a co zvládne jeden člověk, druhý potřebuje pomoci, od toho jsme lidé.....
takže takový ty řeči, že porod má bolet a podobný kecy, to si musím říct, že to ani nemůžeš myslet vážně, já se ze svého porodu vzpamatovávám dodnes a ještě dlouho budu, já netušila, jaké to může být šíííílenééé:(, chtěla jsem pomoct moc, prosila sem o léky ale nic, holt jsem neměla štěstí na doktora, preferoval přirozený porod, houby mu záleželo na rodičce, kerá trpí......ano a taky miluju, když se k porodní bolesti vyjadřuje muž jakožto pan doktor a jeho to maminko vydržíte bylo moooc bezva:(pro
|
| Viola | •
|
(13.4.2005 14:56:33)
Milá Denuli,
ty asi nejsi připravená na to mít děti.Tobě jaksi nedichází,že u porodu můžeš i zemřít.Pár desítek let nazpět to bylo naprosto běžné/v rozvojových zemích stále je/,přestože je naše porodnictví na špičkové úrovni,maminky si budou stále na něco stěžovat.Souhlasím,že by měl být personál milý,ale pokud není,svět se neboří,dítě i vy jste zdravá.Za bolest u porodu skutečně personál nemůže,nemůže ani za komplikace u porodu,naopak zajistí i přes značné těžko předvídatelné komplikace zdárné ukončení porodu.Za tuhle pomoc,byť by byla bez milého chování/což u některých hysterických rodiček ani snad nejde/má být člověk vděčný.Co vy by jste dělala jako členka některých přírodních národů.Tam ženy rodí bez pomoci,naprosto samostatně a pokud je to bolí,určitě nejsou naštvané na celý svět,ale jsou rády,že žijí a jejich dítě též.
Upozorňuji,že sama mám dvě děti a první porod jsem měla velmi komplikovaný a dlouhý a za mých časů nebyl otec u porodu možný,na hekárně jsem byla sama/nevím proč by sestra měla se mnou trávit čas při mých bolestech,které si stejně musím sama prodýchat a zvládnout/ a až byl čas porodu,ten určil personál,tak jsem prostě porodila.Další procedury/šití,cévkování apod./byly procházkou růžovým sadem ve srovnání s porodem.Personál byl po celou dobu jasný,stručný a bylo vědět,že své práci rozumí,aniž by to musel potvrzovat chápavým úsměvěm.
Dnes se volá přece po co nejpřirozenějším porodu.V tom případě nechápu,proč maminky vyžadují anestetika,porod do vody/jsme snad suchozemci/,aromalampy,hudbu,otce u porodu apod.
|
| Denuli | •
|
(13.4.2005 17:47:46)
Ahojky Violo, je mi jedno, co si myslíš, psala jsem sem svou zkušenost, to se může....:)
Máš právo na názor jaký máš.
Já sama jsem pro epidurál, anestetika, aromalampy, tatínky u porodu...
Ty ne, ale to se může ...
Tož tak:)
Měj se krásně, pa Denuli
|
| Ptáčková | 
|
(13.4.2005 18:04:23)
Ahoj,
chtěla bych se zeptat na Vaše zkušenosti s vedením dalšího porodu po císařském řezu v konkrétních pražských porodnicích.
Ptám se proto, že prý v některých porodnicích přistupují k plánovanému císaři a ani se nepokusí a normální porod.
Předem děkuji za reakce.
|
|
| viola | •
|
(14.4.2005 17:21:28)
Ahoj Denuli,
špatně si mě pochopila.Já sama jsem také pro tatínky u porodu,aromalampy,epidurály apod.Jen se mi nelíbí,že ženy si neustále jen stěžují,pč¨řestože jsou jim tyto vymoženosti dnešní doby nabídnuté.Někdy mám také pocit,že vlastně neví co chtějí,protože se dovolávají porodů alternantivních/tedy naprosto přirozených/ a na druhé straně budou za každou cenu požadovat epidurál.Odmítají také např.holení či klystýr,ale nenapadne je,že tyto procedury mají také svůj smysl.Zkus si představit,že bys byla lékařka a máš po porodu zašívat rozstřihnout hráz,která je neoholená a přes chlupy na ránu nevidíš.Maminky stále požadují samé výhody/což je v pořádku/,ale samy nemají žádnou snahu PA či lékaři práci usnadnit.A on i ten nenáviděný klystýr má také svůj důvod.Není to jen nebezpečí infekce po porodu/to až tak nehrozí/,ale zejména urychlení první doby porodní.Pokud jsou totiž střeva vyprázdněné,porod postupuje rychleji.
Také se měj hezky.
|
| Vlaďka,Danýsek | •
|
(10.4.2006 17:40:54)
Violo
-Podle tebe žena,co napíše že ač o ně prosila, nebyly jí poskytnuty tišící prostředky není zralá na to mít děti?
Může mi někdo vysvětlit tu debilní rovnici co se nejen tady pořád propaguje,že kdo netrpí při porodu jako zvíře není dobrá matka? Podobné kecy mně opravdu zvedají ze židle!!!
Je snad logické že když to neohrožuje dítě,tak si chceme porod maximálně usnadnit a zpříjemnit,ne? A pánům doktorům co zpatra propagují "přirozené porody" bych opravdu moc ráda umožnila to zažít na vlastní kůži.Myslím,že by pak ani necekli!-pokud by se z toho nezbláznili..
|
| lenka syn 6.let a 3.roky | •
|
(10.4.2006 18:18:12)
Vladko ja s Tebou souhlasim me taky prosila jsem u 2.syna o epidural bylo mi receno na co vzdyt se tak krasne otvirate jelikoz jsem vedela uz od 1.porodu jak to boli porad jsem na tom epiduralu trvala,ale pak mi bylo receno,ze uz je pozde.Jestli se nam podari jeste jedno mimi tak urcite jenom s EPIDURALEM.Znam takove hrdinky co jedine prirozene bez niceho a pak vyjou bolesti jako syreny.
|
| Jarka | •
|
(10.7.2006 15:54:01)
Rodila jsem 2x a pokaždé s epidurálem a vůbec se za to nestydím. Poprvé jsem po porodu jěště na sále začala krvácet a byla nutná revize, tak mi prostě jenom přidali trochu více epidurálu a já nemusela dostat narkozu. Podruhé mi epidurál nabídli, ale řekli at se rozhodnu sama, že si myslí, že druhý porod je vždycky rychlejší a že bych to mohla zvládnout bez. Souhlasila jsem. Když ale porod vůbec nepostupoval a já se přestala otvírat i když kontrakce jsem měla skoro pořád + křížové bolesti, požádala jsem o něj, napíchli mě a malej se narodil necelou hodinu potom. Říkali mi, že když přestanou bolesti, tělo se přestane podvědomě bránit a porod se rozběhne.
A jěště něco - kdybych při příjmu narazila na nějaké opravdu nepříjemné chování ze stran personálu, prostě se otočím a jedu jinam.Jsem přeci svobodný člověk a ne číslo.....Samozřejmě za předpokladu, že by mi už nekoukala hlavička :)
|
| Grem + Tomáš 97 + Karolína 06 | 
|
(10.7.2006 16:05:48)
Souhlasím s tím že jsme svobodné amůžeme se rozhodnout..ale je to zklamání když jsme si vybrali a oni na poslední chvíli zklamou...
|
| Olina | •
|
(14.7.2006 10:34:08)
Co soudite a jake zkusenosti mate z Neratovic ?? je tu hafo příspěvků, ale k Neratovicím jen maličko........díky
|
| Katka. | 
|
(15.7.2006 19:35:09)
Olino, můj gynekolog mi Neratovice doporučoval.
Bohužel tam ale není dětská JIP.
Sice slibují miminko do 30 minut transportovat do Motola, ale pokud tam nebude volné lůžko pro maminku, pojede miminko samo a maminka zůstává dál (sama) v Neratovicích.
Tak nám to alespoň řekli :(((
To mě silně odradilo, protože jsem měla gestační diabetes a komlikace při a po porodu se daly očekávat (naštěstí nenastaly).
Šťastně a spokojeně jsem porodila v ÚPMD Podolí a příště tam jdu zase.
|
|
|
|
|
|
| Jarča a Terezka(19.02.2006) | •
|
(16.9.2006 10:51:48)
Milé maminky,hodně z Vás zde píše,jak strašný porod jste zažily a jak moc to bolelo.Věřím každé z Vás - žádný porod není stejný.Jen bych chtěla podotknout,že na nás - na rodičky - působí hodně věcí.Zejména je to strach z neinformovanosti.Já jsem zdrav. setřička a o těch se říká,že jsou nejhorší pacienti.Opak je ovšem pravdou.Díky mé profesy jsem se dotala na por. sál jako sestra a není nic lepšího proti strachu a nevědomosti.Tak jak je porod vídán v televizi je neskutečné!!!!Maminky,nezapomeňte na to,že televize je jen televize!!!!!Ve skutečnosti,je porod něco tak krásného!!!!!Vážně,když jsem byla u prvního porodu,tak jsem štěstím plakala i když jsem s rodiči neměla nic společného a viděla je poprvé v životě.Jak jsem již psala: strach z neinformovanosti,z toho co ženu čeká je nejhorší.Stejně tak maminky co již rodily a straší nastávající mamči!!!!!!!!Každý porod je jiný,každá mamča vnímá bolest jinak.Některá je ,,cíťa,, jiná má pro bolest ,,uděláno,,.Já patřím do druhé kategorie.Zvládla jsem porod jedna dvě i když také nebyl zrovna nejkratší a už vůbec nepíši,že nebolel.Bolel,bolí každý.Rodila jsem 12 hodin,přičemž 4 hodiny mi porod nepostupoval- 4 hodiny jsem měla prav. bolesti po 2.5 minutách.Nic příjemného,ale nic na co by se umíralo...Rozhodně jsem ani nepomyslela na nějaké utiš. léky...Chtěla jsem to zvládnout sama a také a to je důležité jsem se bolestem nepoddávala jako nutnému zlu,ale brala jsem je jako součást porodu.A hlavně jsem si říkala,že oni mi neubližují,právě naopak.Právě porodní bolesti Vás poposouvájí blíž a blíž k setkání s Vaším milovaným miminkem.Berte to nastávající maminky třeba zrovna tak jako já : radujte se z kontrakcí.Né kvůli tomu,že bolí,ale kvůli tomu že jste blíž k miminku a taky si říkejte: a zase o kontrakci méně,to se to hezky krátí.Neberte to tak,že když začnete rodit,tak že Vám postupně kontarkce narůstají,ale berte to tak,že se zkracují...
Nechtěla jsem tímto článkem nikoho urazit...Jen jsem chtěla napsat i jiný pohled na porod.A nemyslete si.Nejsem žádná zasloužilá matka od tří dětí. Je mi 21 let a mám jednu dceru - Terezku nar. 19.02.2006. Další mimčo neplánuji,ale kdyby ano,rozhodně se nebudu strachovat z porodu.Je to přirozená věc a každá mamča to zvládne... Odměnou jí je to nejkrásnější mimi pod sluncem......
|
| Cita | 
|
(2.11.2007 22:34:18)
Po delší době sem sem zase mrkla a musím ti říct: je fajn, že si neměla tak silné bolesti, přeju ti to, ale moc se pleteš v tom, že to je tvoje zásluha, a že máš pro bolest uděláno...někoho porod bolí míň a někdo trpí k zešílení a je nefér pokud žebráš o epidurál a ten kdo ti ho může dát, nedá...a ty nechápeš proč...
Měla jsi zkrátka jednoduchý porod bez silných bolestí, přeju ti aby případný další dopadl také tak.
|
|
|
| Radka,1 dítě | •
|
(20.2.2007 9:26:36)
Úplně souhlasím s názorem,že pokud chce někdo epidurál,ať ho dostane,vždyť je dnes možnost ve všem se svobodně rozhodnout. Chlapi neví o čem porod je,jinak by měli kolikrát k dětem mnohem lepší vztah.Ale kolikrát i matky se chovají k svým dětem,jako by ani nebyly jejich.
|
|
|
| piky | •
|
(13.6.2006 12:58:00)
Jak si tady tak čtu historii článků, tak mi přijde, že Viola na mě jednoznačně působí jako nějaká stará zakomplexovaná fůrie nebo tak něco?! Nic proti, ale Viola evidentně má od svých porodů pár desítek leta ted se vidí jako velká hrdinka. Vůbec nechápu proč prudí do ostatních a všechny sune do jednoho pytle a sebe staví mimo všechny rodičky. No nic. Stejně už je to pěknou dobu zpět, co to psala, ale stejně mě to rozčílilo.
|
| Lucka,Katka 3r. | •
|
(8.2.2007 15:50:48)
Musim s tebou jedine souhlasit.Viola mi presne pripomina sluzebne starsi sestry v porodnici.Rodila jsem vTrebici a na pokoji jsme se baly poprosit o prasek od bolesti.Jednou jsme to zkusily a to byste mely slyset.Nastesti to zaslechl doktor a sestry spucoval.Ted jsem po dlouholetych komplikacich tehotna rizikove po IVF a ke vsem problemum a starostem aby vse dopadlo dobre mam nocni muru z teto porodnice a porad nevim kde vlastne skoncim.Myslim si,ze bolest prozivame kazda jinak.Ja jsem se snazila spolupracovat a pri kontakci jsem spis potichu knucela.Urcite se to da zvladnout bez hysterickeho kriku.A hlavne je potreba alespon snazit se omezit strach,rekla bych,ze cim vic se clovek boji tim vic citi bolest.A za dalsi manzel u porodu je strasne dobra vec,ovsem musi chtit jit dobrovolne.Sestrickam navic odpada prace jako kdo s vami chodi do sprchy,pomaha vam apod.Preji vsem krasny porod a hodne sil.
|
|
|
|
|
| Michaela | •
|
(22.6.2005 2:29:26)
Milá Violo, souhlasím s Vámi. Očekávám také příval ¨pěkných ¨ odpovědí. Rodila jsem v roce 2003, byl to můj první porod, na žádné předporodní kurzy jsem nechodila, zdá se mi to jako vyhazování peněz, za něco, když stejně v hodince H je to ženě k ničemu. Veškeré informace jsem čerpala z časopisů, knih a internetu. Probrala jsem to i s kamarádkami, mamčou. Porod se mi začal rozbíhat ve 2,00 ráno, byla jsem doma, ležela jsem, pak když jsem každých 15 minut běhala na záchod, jsem si řekla, že bych si mohla sbalit věci do porodnice. Bylo to den před prvním termínem porodu. Sbaleno jsem měla během chvilky, zbytek noci jsem si četla, ráno v 7,30 jsem vzbudila manžela, že je to tady. V 8 jsem byla přijatá na porodní sál, jela jsem z K.Varů do Ostrova cca 10 km. Po příjmu mi porodní asistentka řekla, že jsem otevřená 5 cm, šla jsem se osprchovat, pak na další vyšetření, napojení na monitor, kde jsme doplnili s manželem porodopis, opět vyšetření a mezitím kontrakce začaly přibírat na intenzitě, byla jsem otevřená během 3/4 hodiny, mohla jsem jít tlačit. Por. asistentka mi řekla, kdy a jak mám tlačit, kdy ne, pak začaly kontrakce slábnout, přišel doktor, napíchnul mi provokačku a během 2 minut byla Lucinka na světě. Celý porod trval 3 hodiny. Ano, bolelo to, epidurál jsem odmítla, ale zase to nebyla taková bolest, aby jí člověk nevydržel. Ještě když je to bolest s vyhlídkou krásného konce. Dřív ženy měly daleko horší a těžší podmínky k porodu a také to zvládly, jinak bychom asi vymřeli.. nemyslíte? Takže nebuďme zhýčkaní a nehledejme chybu hned u personálu porodnice... některé názory zde mi připadají, jak od rozmazlených ufňukaných kačenek..K těm hysterkám, někdy to opravdu přeháníte, v rodině mám primáře gynekol.- porodnického oddělení, tak vím, čeho všeho je žena schopná a nestačím se ani divit. Je mi 28 let. Všem nastávajícím maminkám přeji krásný porod, zdravé miminka. Je to krásný okamžik, tak si ho nekažte.
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(22.6.2005 12:21:55)
Milá Michaelo,já rodila dvakrát a na oba porody vzpomínám jako na krásný zážitek.Ovšem chápu maminky,který to tak nemají,radši by rodily bez bolesti atd.Možná si většina maminek spíš stěžuje na přístup personálu.Což je ovšem stále dokola,takže to nebudu rozebírat.
To že máš doma pana primáře neznamená,že víš něco víc než ostatní maminky.Já mám 10 let praxe a opravdu hysterickou maminku jsme zažili jednou.
Za to mám pocit,že přibývá lékařů nad jejichž kousky se normální člověk taky nepřestává divit.
jenom to,že se někomu nelíbí přístup personálu neznamená,že je hloupá kačenka.Chápu,že z vyprávění to máš jinak než to mnohdy je ve skutečnosti.ne každej musí být nadšenej z pánů doktorů a nás sester.A já je chápuůJá nadšená nejsem taky.Buď ráda,že jsi rodila normálně a zvládla jsi to a neodsuzuj ostatní
|
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(22.6.2005 17:44:49)
a zřejmě se k tobě personál chová jinak,když máš v rodině pana primáře.to ti nedošlo?
|
|
| Linda | •
|
(8.4.2006 11:25:12)
Milá Michaelo,
došlo Vám, že ne každá žena rodí tak hladce jako jste porodila Vy? Asi ne....Kdyby jste rodila 30 hodin jako já, tak by jste asi podobný článek nenapsala.A to už se vůbec nezmiňuji o chování personálu....
|
|
| pavla 2 dcerusky | •
|
(6.5.2006 17:14:26)
tak tak mate pravdu jasne ze to boli jasne ze jim musi lezt hysterky na nervy me taky lezly kdyz jsem byla v porodnici a ty prehnane vystrasene zeny ktere to asi nezvladnou a urcite umrou tak proc maji deti kdyz na to nemaji.me slo o to v porodnici hlavne nikoho neotravovat svym klvilenim protoze jsem tam byla podruhe a z toho co se neslo kolem za rev mi poprve bylo velmi uzko jsme prece silne zeny co se rozhodly porodit dite.obe holcicky me pri prichodu na svet bolely je to jasny ale nikdy bych si nevzala epidural kdyz mluvime o alternativnich porodech proc sfetovat dite i sebe pri jeho prichodu na svet.ne jsme alternativni tak mame byt silne a ne jecet a volat maminku a vyhrozovat ze asi umreme.
|
| Martina | •
|
(6.5.2006 17:29:50)
Ahoj Pavlo, Promiň ale s Tvým názorem nesouhlasím. Doufám že jsi to nemyslela vážně nebo možná jsem to špatně pochopila. Ale přeci když se někdo bojí bolesti nebo má jiný práh snášenlivosti bolesti, přece to neznamená že by neměl mít dítě. To je přeci o něčem jiném a i takové tak trochu hysterické matky mohou být skvělé matky. Mě samotnou čeká za několik týdnů porod (poprvé), samozřejmě že se budu snažit mojí bolestí "neotravovat" okolí, (myslím že dost vydržím), ale jelikož jsem to nikdy nezažila a nevím jak velká a trvající ta bolest bude, tak je možné že i já tam budu vyvádět. Ale samozřejmě že nechci.A samozřejmě pochopím když budu já v "pohodě" a vedle mě řvoucí mamina.Spíš mi jí bude líto.V tomto by jsme měly být tolerantní.
|
| Martina | •
|
(6.5.2006 17:35:55)
Ještě k epidurálu, ten je pro miminko zcela neškodný, maximálně může mít po aplikaci nějaké komplikace mamina. Taky bych chtěla rodit bez něj, ale pokud budou bolesti opravdu silně nesnesitelné, tak jsem asi pro.
|
| karin77 | 
|
(6.5.2006 18:30:49)
Martino-epidurální analgezii (kdybys ji mít nemohla z jakéhokoliv důvodu, lékař ti to řekne, protože se podrobně na sále při příjmu ptají na anamnézu)ti dají jen do určité fáze porodu (teď přesně nevím, na kolik musíš být otevřená, mě se lékař ptal, zda ji chci hned při příjmu na sál), takže spoléhat se na to, že až ti bude nejhůř, necháš si ji píchnout, je mylné, protože tehdy, když už to hodně bolí, tak ti ji už nepíchnou, protože by bylo už pozdě, začíná zabírat zhruba za 20minut po aplikaci a působí asi 2hodiny, pak se může látka dopíchnout (zavedený katetr je připravený k aplikaci analgetika, většinou ho přilepí na záda).. Mě se anesteziolog a porodní asistentka pořád ptali, jestli chci analgetikum přidat. takže je lepší jít do porodnice již rozhodnutá, zda ji chceš či ne.. každopádně ti přeju, ať máš porod rychle za sebou a hlavně ať máš zdravé miminko, to je důležité..
|
| Martina | •
|
(7.5.2006 21:40:51)
Karin děkuji, asi máš pravdu že bych to, jestli chci epidurál měla říct hned při příjmu. Nenapadlo mě, že by mi to pak už nemuseli chtít píchnout. Ale když já pořád ještě nevím jestli bych ho opravdu chtěla. Vůbec nevím jak se rozhodnout. Mám docela strach z komplikací.
|
| karin77 |
|
(8.5.2006 12:19:38)
Marti-neboj se toho, Dr. u příjmu se Tě bude ptát na anamnézu (třeba alergie, prodělané nebo stávající nemoci, léky které užíváš atd.) a podle toho určí, zda by epidurál byl pro Tebe vhodný či ne. Komplikace a reakce na jednotlivé léky jsou popsány podrobně a je jich hodně, ale vyskytují se jen u velmi malé části lidí.. Jaké komplikace máš na mysli?
|
| Martina | •
|
(8.5.2006 15:10:31)
Karin mám na mysli hlavně nějaké ochrnutí, brnění končetin, někdo říkal že vpich cítil ještě půlroku potom, bolesti hlavy atd. Jinak já jsem doufám zcela zdravá, bez alergie, léky neberu taky žádné a do teď jsem neměla ani žádné problémy v těhu (ťuk,ťuk).Páteř mám snad také v pořádku, o žádném problému nevím.Tak snad v tomto problém nebude.
|
|
|
|
|
| Monika,3 děti | •
|
(1.7.2006 19:16:44)
Epidural je největší hovadina co může mamina chtít,protože při porodu nespolupracuje jak má,má to vliv na dítě i mámu a ne že ne.Žádná chemie není neškodná,to je blbost.Byla jsem tam třikrát a vydržela jsem to a to děti nebyly žádní mrnousové dcera měla 3,60kg a 48cm,syn 4,00kg a 50cm a druhý syn 4,370kg a 55cm,tak myslím,že to vydrží každá at to stojí co to stojí i pár chvil nepřijemné bolesti.STOJÍ TO ZA TO!
|
| Jája | •
|
(2.7.2006 9:34:00)
Milá Moniko, epidurál je věcí názoru, rozhodně to není hovadina. Každá máme jinou fyzickou a psychickou kondici na zvládnutí porodu. Není porod jako porod. Je to věcí každé z nás jestli si bude chtít trochu ulevit a získat tak větší sílu na vlastní porod. Ten samotný porod stejně bolí a musí se vydržet i s epiduralem, ale ta žena, která má epidurál a vše probíhá o.k. má pak mnohem větší pocit klidu a má dost sil na vlastní tlačení - může si tak lépe porod vychutnat jako krásný zážitek a nemusí se pak dalšího porodu tolik obávat (to mluvím samozřejmě o té lepší variantě, ne o problémech s nástřihem,či šitím, které také ovlivňují zážitek z porodu)
Maminka s velkými křížovými bolestmi, upoutaná na monitor má pak opravdu podle tebe spoustu energie a chuti do toho vrcholového výkonu tlačení? Pak jistě po porodu prohlásí jak se pekelně těší na další miminko :o) IRONIE
Nevím proč si porod nezpříjemnit. Já sama budu rodit v prosinci a jsem rozhodnutá v případě potřeby pro epidurál, pokud vše bude probíhat rychle a bude se mi snad zdát, že to zvládnu pak si jej dát nenechám, ale v případě, že se budu trápit x hodin a bude se mi zdát, že na porod nemám dost sil pak se jednoznačně budu dožadovat epiduralu.
Odpůrci meddikamentů jsou někdy na velkém omylu, každý lékař vám řekne, když vás bolí hlava vemte si prášek od bolesti, neuškodí vám tolik jako intenzivní bolení hlavy, která vám může způsobit horší problémy než ten samotný jeden prášek jednou za čas. A epidurál je jednou za čas - někdy i jednou za život :o)
|
| Líza | 
|
(2.7.2006 9:36:53)
každý lékař vám řekne, když vás bolí hlava vemte si prášek od bolesti, neuškodí vám tolik jako intenzivní bolení hlavy
No to ti fakt každý lékař neřekne....;-)
|
| Jája | •
|
(2.7.2006 12:00:55)
O tom ta diskuse ale není. Je o porodnicích. Reagovala jsem na epidural a mírně to srovnala s práškem na bolest.
Takže mi chceš říct Lízo, že když ti vyrvou dvě osmičky a bude tě bolet pusa tak si nevezmeš prášek? protože by ti mohl uškodit? A když máš migrénu tak s ji vychutnáš pěkně 10 hodin v posteli :o) Prášky od bolesti jsou na bolest a když je nejíš každý den neuškodí ti. Epidurál je taky jen pro jednou a neuškodí tobě ani miminku naopak to prospěje psychické pohodě a radosti. Každá žena má právo si ho zvolit. Neodsuzuji pisatelku, že je proti epiduralu odsuzuji to, že napsala,že je epidural hovadina a škodí :o)
|
|
|
|
| Mirka,3 děti | •
|
(15.7.2006 15:16:30)
Moniko,také mám 3 děti,také to byli cvalíci.Rodila jsem bez Epi,ale kdybych měla možnost,hned bych ji využila.Poprvé jsem si při porodu zlomila kostrč,úžasné problémy na několik let.Druhý porod OK,třetí nedávno také nic moc.Rodila jsem v noci,bohužel v naší nemocnici v noci EPI nedělají,píchli mi tedy kapačku proti bolestem.Vůbec to nezabralo,naopak bolesti byly intenzivnější,byla jsem potom jako opilá a bylo mi hrozně zle-tedy jsem si vyzkoušela všechny nežádoucí účinky léku.Jen bych chtěla říci,že každý se může svobodně rozhodnout,zda Epi nebo ne.Nemá cenu hrát si na hrdinku.samozřejmě se to musí zvládnout i bez léků,je to náš úděl,ale proč tolik trpět,když bychom nemusely.To patří středověku.
|
|
|
|
| karin77 |
|
(6.5.2006 18:19:50)
Pavlo-já teda taky nemůžu s tvým názorem souhlasit. Každá jsme jiná, jinak snášíme bolest a máme jinak dlouhé a náročné porody, takže mít na všechny jeden metr je holý nesmysl.. já mám za sebou 2porody (i já si zanaříkala, u prvního porodu i nahlas, druhý byl rychlejší a tudíž mě to nebolelo tak dlouho a kdybych rodila potřetí, tak jdu do epidurálu zas), slyšela jsem taky hodně nahlas naříkající maminky (jsem vystudovaná zdravotní sestra, takže jsem takové viděla i na praxi), ale nikdy jsem je neodsuzovala, protože nikdy nevíš, jak budeš reagovat při samotném rození Ty. Určitě napíšeš, že tobě by se to nestalo, jsi asi hvězda. Já jsem si nechala v obou případech píchnout epidurál(v těhotenství jsem to studovala v knížkách, časopisech i konzultovala s Dr), a zpětně musím napsat, že jsem ráda, a mým oběma dětem to nijak neublížilo!!!! Naopak, pomohlo mi to lépe snášet a ovládat bolest, soustředit se na důležité věci a na své miminko! tak nepiš hovadiny a nestraš budoucí maminky. Kdyby to bylo životu děťátka nebo mamince nebezpečné, tak by se to nepoužívalo. proč nevyužít výhod moderní medicíny, to se rovnou můžeme vrátit na stromy a lovit zvěř v tlupách. Nikomu nic nevnucuju, kdo špatně snáší bolest a chce rodit s epidurálem, ať to zkusí, kdo je pro přírodně vedený porod, ať si epidurál nedává.. je to na každé rodičce a pro okolí o toleranci..
|
|
| Vlasta, 3 děti | •
|
(12.5.2006 8:48:23)
Nedá mě to a musím taky něco napsat Rodila sem 3x a více méně přirozeně.Ani jednou na koze. Co se týká bolest tak mě hodně pomohla teplá voda, masáž zad při kříž. bolestech a hlavně jsem každou kontrakci prodýchávala.Když se soustředíte na dýchání tak to je podle mě snazší. Je taky lepší mít možnost volného pohybu při 1. době porodní rycleji se otevíráte. Jinak doporučuji si napsat porodní plán.Ujasníte si alespoň sami pro sebe co chcete. Nemusí to podle něj dopadnout, ale může ho mít např. tatínek nebo doprovod a komunikovat za vás.
Zpětně hodnotím své porody jako výstup na vrchol hory, hlavně s tím dýcháním, ale i s euforií po dosažení vrcholu.
Jinak, když mají v porodnici polohovací křeslo na porod, tak z něho nelezte na kozu dá se nastavit, aby vám to vyhovovalo a je i na 2dobu porodní.Hlavně na ní.
|
| Veverka1206 | •
|
(12.5.2006 10:35:07)
ahojky devcata....delam ve zdravotnictvi uz 20let,rodila jsem jednou a opravdu zadny problem 4hodiny povazuji za prochazku ruzovym sadem a bez strihani...epidural bych nechtela ze dvou duvodu-je nutne mit doktora,ktery to umi dobre pichnout a nadavkovat/a jak to laik pozna?/ a dalsi vec je,ze kdyz neco neni v poradku-lepe to poznas..vim,lehce se mi mluvi,kdyz jsem to mela v pohode,ale jde o decko a tak to musime vydrzet,pomoc prirode prirodnimi prostredky,ale to neznamena,ze nesmekam pred devcaty,ktere meli tezke porody a vydrzely a nebo,ze nechapu ty,ktere mediciny vyuzily,ale po 20 letech na aro a salech a u sanitky vim o cem mluvim,kdyz reknu sikovny doktor..a pozor,malokdy se to poji s lidskym chovanim ..je dobre si zjistit,ktery je ten pravy a sikovny..L
|
|
|
| Stana,syn 2,5roku mimi 20tt | •
|
(7.8.2006 13:19:11)
Ahoj Martino,
obávám se, že ten kdo nepochopil jsi ty ne Pavla. Je to určitě tím,žes ještě nerodila. Nezapomenu,jak při porodu mého prvního dítěte někdo vedle strašně "řval".Seděla sem ve sprše, zacpala sem si uši a zpívala abych to neslyšela a brečela. Tohle člověku který začíná rodit fakt nepřidá uvidíš sama. A není potřeba (a to sem neměla pěkný porod) u toho řičet na celé kolo, uvidíš sama.
|
| Mirek | •
|
(7.8.2006 13:48:14)
Musim se podelit dnes se nam ve Frydecke porodnici narodilo druhe dite.Prvni je syn 3.roky a ted mame dceru.Muzu tuto porodnici velice doporucit byli jsme spokojeni i moje zena.Ta predevsim.
|
| Martina, David 2004 | •
|
(8.8.2006 14:27:04)
Mirku, blahopřeji k narození dcerušky. Tuto noc jsem taky strávila ve frýdecké nemocnici, jen na druhém konci než tvoje holky, na gynekologii a bohužel jsem o bobka přišla ve 14 týdnu. Naštěstí máme doma chuligána, jsou mu 2 roky a 3 měsíce, takže si ještě moc dobře pamatuji jaké to bylo štěstíčko, když se nám narodil. Taky mu ještě určitě pořídíme sestřičku nebo bratříčka a rozhodně půjdeme rodit do FM. Přeji vaši rodince super chvíle prožité "SPOLU".
|
| Mirek | •
|
(10.8.2006 10:40:44)
Martino mockrat Ti dekujem za prani k nasi dcerce.
|
| mirek | •
|
(10.8.2006 10:50:08)
Moc se omlouvam,ale nejak to dneska blbne odeslalo se to vicekrat.Jeste jednou se omlouvam
|
|
|
| Mirek | •
|
(10.8.2006 10:40:45)
Martino mockrat Ti dekujem za prani k nasi dcerce.
|
|
| Mirek | •
|
(10.8.2006 10:40:45)
Martino mockrat Ti dekujem za prani k nasi dcerce.
|
|
| Mirek | •
|
(10.8.2006 10:40:57)
Martino mockrat Ti dekujem za prani k nasi dcerce.
|
|
| Mirek | •
|
(10.8.2006 10:41:07)
Martino mockrat Ti dekujem za prani k nasi dcerce.
|
|
| Mirek | •
|
(10.8.2006 10:41:07)
Martino mockrat Ti dekujem za prani k nasi dcerce.
|
|
| Mirek | •
|
(10.8.2006 10:41:39)
Martino mockrat Ti dekujem za prani k nasi dcerce.
|
|
| Mirek | •
|
(10.8.2006 10:41:40)
Martino mockrat Ti dekujem za prani k nasi dcerce.
|
|
| Mirek | •
|
(10.8.2006 10:41:57)
Martino mockrat Ti dekujem za prani k nasi dcerce.
|
|
| mirek | •
|
(10.8.2006 10:48:03)
Martino mockrat Ti dekujem za pranicko k nasi dcerce.Moc nas mrzi,ze jsi zrovna v tu chvili kdy moje zena rodila Ty jsi o sve dite prisla.A uvidis,ze za par mesicu uz tady budes psat svuj pribeh o svem porodu a svem miminku.Moc Ti to s manzelkou prejeme .Moje holky uz zitra pusti domu tak uz se se synem moc tesime.Pejem Ti hodne stesti k novemu otehotneni.
|
|
|
|
| Radka, 2 děti | •
|
(7.8.2006 20:00:09)
Stáňo, nedá mi to, musím se Martiny zastat, ona jen chtěla říct, že nemůže soudit někoho, když nebyla v jeho kůži. Já jsem u prvního porodu byla taky jako myška. U druhého porodu jsem nejprve poslouchala křik paní v sousední místnosti (bylo mi jí líto, ale rozhodně mě nerušila) a pak jsem sama musela křičet (svůj první porod jsem do té doby považovala za poměrně těžký). Nedovedu si představit, jak by ta paní zaťala zuby a mlčela, musela mít strašné bolesti. On každý zvuk zkušené porodní asistentce může napovědět, jak se porod vyvíjí a křik ji upozorní, že něco není v pořádku. Ta paní šla v zápětí na císaře - málem jí praskla děloha a já jsem se zas dověděla, že dítě špatně rotovalo - v podstatě se tlačilo proti kosti. Teprve po druhém porodu vím, jak to může bolet, takže nikoho nesoudím.
|
| Emina | •
|
(12.8.2006 17:18:33)
No, presne tak! Skoro kazdy porod boli, nektery snesitelne a nektery nesnesitelne a mezi tim je kontinuum. Mam pet deti a zazila jsem oba extremy sama na sobe, takze odsuzovat nekoho, ze rve bolesti... budte rady, ze vy samy jste nemusely. Fakt je kazdy porod jiny.
|
|
|
| Cita |
|
(2.11.2007 22:55:30)
Stáňo, je smutné, že v českých porodnicích se ještě používají boxy, kde jeden druhého slyší, ale někdy se při porodu prostě nedá nekřičet. Snad to nikdy nebudeš muset zažít.
|
|
|
|
| Magda | •
|
(6.5.2006 18:39:18)
Pavlo,to co píšeš jsou úplné hovadiny.Epidurál nikoho nesfetuje.Ani maminu a dítě už vůbec ne.Pro ty co snášejí špatně bolest je to super věc.A že si některé z nás u porodu zakřičí na tom přece nic není.Už tě vidím,jak jsi ani nepípla....
|
| nicol-H | 
|
(9.5.2006 18:33:14)
Pavlo-ses uplne blba! kdyz se tak nemas rada ze jdi jde hlavne o to nikoho neotravovat,je to tvuj problem,ale laskave nepis kraviny o vecech o kterych vis kulovy-epidural.
Myslim ze te pekne stve ze sis ho nedala tak tu od nej zrazujes jine,aby nahodou nekdo nemel lepsi porod nez ty! .-)
a ze pohrdas zbytecne ustrasenymi maminkami? no a co? tak to emocionalne prozivaji-kazdy jsme jiny.ale je to 100x lepsi nez byt jak kus ledu.
no proste tvuj prispevek byl uplne zcestny,-nikdo se tim,prosim neridte!!!
jestli nekdo epi chce nebo ne je kazdyho vec a takovyhle "znalkyne" udelaj vic skody nez uzitku.fakt je nejlepsi pochybnosti konsultovat s doktorem-jak je psano vespod tehhle stranek.
|
| :-(((( | •
|
(9.5.2006 21:36:52)
Nicol H, už se laskavě vyrovnej s tím, že jsi neschopná porodit dítě přirozenou cestou a nezáviď těm, které to pokládají za normální. Jsi ubožačka.
|
| Raluca | •
|
(9.5.2006 21:59:40)
Je pravda, ze s Nicol vzdycky uplne nesouhlasim, ale mnohem horsi nez jakekoli extremni nazory mi prijde, kdyz nekdo napise takovou hloupost a jeste se pod to nepodepise. To je proste normalni zbabelost a Nicol se na rozdil od tebe, anonymni prispevatelko, alespon pod sve nazory podepise.
A mimochodem, tentokrat s ni musim souhlasit, protoze prispevek, na ktery odpovidala, skutecne nema hlavu ani patu.
Howgh
|
| nicol-H |
|
(9.5.2006 23:31:22)
mily anonyme,ja myslela ze schopna porodit dite je kazda,jak tu obcas ctu :-)
jestli o mne takova trapka jako ty napise ze jsem ubozacka,tomu se muzu tak mozna zasmat,jestli uznam za vhodne ze mi stojis za to pohnout kvuli tobe koutky ust :-)
ja jsem se svobodne rozhodla a muj porod nema nic spolecneho s epiduralem pri "normalnim"porodu,na ktery jsem reagovala .-)
páá
|
| lenka syn 6.let a 3.roky | •
|
(10.5.2006 8:32:32)
Holky sice jsem obcas s nazory Nicol nesouhlsila tak ted ji musim podporit.Ja mela 1.porod opravdu tezky.Ale zadny epidural tehdy nebyl nebo se aspon v nemocnici kde jsem rodila nepodaval.Proto jsem si u 2.porodu zjistovala cim bych si mohla ulevit od bolesti.No napadl me epidural jenze byl tam asi ne moc nadseny doktor a kdyz jsem si o neho rekla pry uz bylo pozde.No nevim jestli tak pozde bylo,kdyz jsem jeste 6.hod rodila toto neposoudim.Ale stopro jsem ho chtela a jestli se nam podari jeste jedno mimi doufam tak ho urcite budu chtit a uz se nenecham odbyt.Jo to miluji jak nektere hrdinky jsou pro prirozene porody a pak delaji ze sebe hysterky.Ty ,ktere chcete ze sebe delat hrdinky jak nejste super kdyz rodite bez pomoci tak si rodte nikdo Vas neodsuzuje tak nechte zeny rodit i jinymi zpusoby nez jen podle Vas.Kazda mame jiny prah bolesti.
|
| lenka syn 6.let a 3.roky | •
|
(10.5.2006 8:34:52)
Jo a anonymne nekoho za neco urazet tak to je opravdu nejaky D...L.Kdyz uz tak se podepisu.
|
|
|
|
|
| natalie,synator 7let+gemini na cestě | •
|
(2.8.2006 10:01:16)
Je takováhla blbost ještě vůbec možná?
Proboha čemu říkáš"porodit přirozeně"?Porodit přirozeně je podle mého názoru doma,bez lékařských zásahů.No jestli to zvládneš,možná budeš pro někoho frajerka a můžeš se poplácat po rameni...ale většina rodiček si je vědoma,že i naprosto bezproblémové těhotenství,kdy přišla ženská na sál přímo z horské tůry,se může ošklivě zvrtnout během pár vteřin a matce i dítěti může jít o život a kdyby nebyla možnost např.okamžitého císařského řezu,tak je po nich..
Ale co,přirozeně se dají i natáhnout bačkory..a to je teprve "vodvaz",panečku!
Rodila jsem před 7 lety(bylo mi 22let),porodnici jsem si vybírat mohla jak jsem chtěla,stejně by mi to k ničemu moc nebylo,jelikož se vyskytly problémy a nakonec rozhodnutí viselo na posádce sanitky..porod trval 36hodin(bez epidurálu)-bolesti byly ošklivé,počítala jsem s tím-neotvírala jsem se..
Neřvala jsem,neprosila jsem(možná jsem měla)..narazila jsem za tři směny i na dvě nány(dnes už si nepamatuju ani jejich obličeje) a když jsem dostávala klystýr,tak si přišla uklidová četa dát do skřínky fidlátka(dva byli chlapi),no a podobné veselé historky bych ještě mohla přidat.
Ale co-at si jiné zařvou-je prokázáno,že vydaný zvuk při fyzické námaze sílu znásobí a prodlouží.
Také jsem se setkala s tím,že sestra mi nadávala,že při kontrakcích nespím,apod-neohradila jsem se,stejně jako jsem se neohradila v X dalších případech,ačkoliv jsem v běžném životě velmi samostatný a bojovný jedinec,již od školky jsem bojovala proti"autoritám"a i s vědomím trestu jsem se zastávala těch slabších a zakřiknutých,notýsek vždy rudě popsaný za drzost a nerespektování příkazů
...najednou to nešlo..prostě to nebylo možné..jako bych ztratila hlas..(jak se podobně stalo Katce)
Kamarád,gynekolog mi po letech vysvětlil,že ženy se dostávají do jakéhosi tranzu,posunutého stavu vědomí,kdy jsou v uplně jiném světě,takže malovat si,že budu praktická,skvělá a užasná,když jsem taková v práci,je naprostá naivita.
Byla jsem přes všechny kurzy a tuny literatury vyjukaná malá holka neschopna říct á ani bé.Měla jsem strach o život svýho syna a prostě jsem najednou nebyla bojovná a dělala jsem co mi říkali,že je dobré pro něj..v pohodě už jsem stejně nebyla.
pak jsem ztratila i sílu-a to si představte již po 12 ti hodinách bez jídla a pití a 24 hodin bez spánku(začalo to totiž odpoledne předchozí den)-jsem to ale špatná matka-nic nevydržím,snad bych raději neměla mít děti-nejsem připravena a to čekám za tři měsíce dvojčata!Opovážlivost..
Toto vše nepíši kvůli sobě,já už zapomněla
takže to shrnu:Při porodu není vždy možné hopsat na míči ve sprše a smát se tomu s partnerem ruku v ruce jako z reklamy na životní pojištění,není zdaleka vždy možné zvolit polohu jakou chceme,jsou situace,kdy se nebudete moci hnout a pište si,že situace,kdy matka leží na sále,má v každé ruce jinou kapačku a přes břicho monitor je skutečná(já ji zažila)
Porod je vypjatá situace a ne každý ji může mít pod kontrolou.
Oponovat indiánkami,černoškami z kmene Masajů,apod je velmi romantické a někomu dodá pocitu síly,ale ráda bych upozornila na to,že mortalita jak žen tak novorozenců je také velmi vysoká(a to jsou opravdové ženy,ne jako my tady vyrostlé na éčkách a bojící se studené sprchy) a ještě nedávno se říkalo,že těhotná si nosí smrt za pasem.
Ne nejsem ten typ,co si bere prášek-u mě doma ibáč nenajdete,ráda piji bylinky,ba co víc,sbírám si je,nemarodila jsem spoustu let,ne proto,že bych nic nechytla,ale proto,že jsem "musela" do práce a ted až půjdu rodit dvojčata,předem budu hlásit,že nechci nic,co by oblblo mou mysl-ale epidurálu se zřejmě nevyhnu,ačkoliv ho nechci a bojím se ho.
V případě dvojčat je totiž podáván kvůli uvolnění a rychlejšímu porodu-a to nejen u nich-existuje spousta důvodů proč se podává,zdaleka ne jen na popud"neodvážných"matek.
A budu ráda,když vůbec porodím normálně jak to má frčet,protože u dvojek se většinou rodí císařem a velmi málokdy v termínu.Budu ráda,kyž je donosím tak,abysme nemuseli být dlouho v nemocnici.
Polohu si nebudu moci vybrat vůbec a zkušenosti s mono porodem jsou mi k ničemu,stejně jako s mono těhotenstvím-je to jako čekat a rodit jiný živočišný druh-nic neplatí.
Milé hrdinky,profi rodičky,lze vám jen závidět,jak super jste zvládli bolesti bez ztráty květinky a ještě zatočili s personálem,kterému jste dali lekci z morálky,jistě svou odvahou oblažujete příbuzenstvo na rodiných oslavách..ale ženství není o tom osočovat jiné ženy,že nejsou tak skvělé a dokonalé jako vy,ale umět je povzbudit a držet spolu,umět jim poradit přesto,že se cítíte jako super ženy.Povyšování se jedné ženy nad druhou a její odsuzování smrdí komplexy a z těch nic dobrého nevzejde.
Co třeba nabídnout ženě,která má trauma,at už skutečně měla hrozný porod,či je citlivější utěchu a radu jak na to příště?Třeba přímo říci:řekni tohle a tohle?Tak reaguj když po tobě chce někdo toto?třeba je některá hysterka..fajn,víme,jsou takové,nejčastěji ty,které měly vcelku rychlý a bezproblémový porod..no a co?Tak to jim budeme závidět a cpát jim,že kdo nerodil X hodin a netrpěl jako ten dobytek neví co je rodit?Komu tím kdo pomůže?Nevím,jestli se masíruje ženské ego více mírou utrpení u porodu anebo vysazováním na nočník...
|
| Marta | •
|
(2.8.2006 10:35:04)
Taky dobrej výlev, jen co je pravda :)))
|
|
| Lea | •
|
(2.8.2006 14:17:55)
Natálie na co tím reaguješ? Nechápu co jsi tím svým příspěvkem chtěla říct,jediný pocit který mi po přečtení zůstal,je že ty jsi matka hrdinka-všechno zvládáš,taková ta typická "tvrdá žena",kteá měla nejhorší podmínky,ALE zvládla to,jako kdyby jsi byla jediná. Brrr-a co se týče přirozeného porodu(ač tedy nevím na čí příspěvek jsi reagovala),tak je to ten,že tě sestry a lékaři pokud možno neomezují,kotrolují,aby se nic nestalo,ale na druhou stranu tě nechají poslouchat tvé tělo a nenutí tě ležet,pokud to není nutné,nenastřihnou tě pokud to není nutné atd atd...Neznamená to,že budeš rodit někde s domorodkyní ve křoví!!!!!!!
A to jak píšeš,že i bačkory se dají natáhnout přirozeně mi přijde nechutné! Možná tomu nebudeš věřit,ale kolikrát mohou lékaři a sestry spackat porod víc,než když budeš rodit doma s porod.asistentkou!A proč ne?Tebe k tomu nikdo nenutí!!!
Jinak přeji krásné a hlavně zdravé dvojčátka!
|
| natalie | •
|
(2.8.2006 18:00:33)
tak to jsi můj příspěvek pochopila opravdu špatně a evidentně jsi ho nedočetla do konce-kde nabádám supermatky,aby nebyly tvrdé k těm,co to podle nich nezvládly-já to taky nezvládla,jak jsem popsala výše.
Tvrdá rozhodně nejsem a měla jsem tam strach,dokonce jsem tam tajně brečela! Zažila jsem tam tři směny- je snad patrno,že si asi nemyslím,že můj porod byl jaksi organizačně v pořádku.Vím velmi dobře jaké jsou klady i zápory porodu doma,či v nemocnici,kdysi jsem totiž také měla nápad rodit doma.Než jsem si zjistila všechna fakta.
Slo mi především o to,že nechápu,jak můžou do sebe ženský šít takovým způsobem,že nechápu,že v případě,kde by si měly pomoci na sebe utočí.Ze se mi nelíbí,že nemají slitování-ale ženské jsou na sebe obvykle zlé,že?
Já bych taky chtěla rodit tak,aby mi do toho nikdo nekecal a mohla si dělat co budu chtít,ostatně pár větami tam dávám najevo,že nejsem zrovna člověk,který se spoléhá na doktory a léky,které nám cpou.Jenže já právě hrdina nebyla,nedovedla jsem odmítnout co mi bylo nuceno,hlavně ze strachu-vždyt jsem rodila poprvé.bohužel podruhé si nebudu moci zase nic vybrat.
A také ti ušla nadsázka,s kterou byl příspěvek psán-včetně těch bačkor co tě tak popudily.Ale i smrt je součástí života.a bohužel se tak stává někdy potom,co někdo neodhadne riziko.Prosím,zaměř se na poselství toho příspěvku,ne na omáčku kolem něj.Myslím,že to co jsem chtěla říct není špatné-ale to je asi chyba,možná kdybych byla utočná jako vosa,jak zde bývá zvykem,udělala bych líp,než tím,že se zastávám těch,co taky brečely jako já.
|
| Marta | •
|
(2.8.2006 19:10:56)
No, Natálie, já jsem tedy poselství tvého původního příspěvku taky zrovna nepochopila, možná je v něm té nadsázky a ironie až moc, na mě to působilo poněkud agresivně ;-) Teď když jsi to trochu objasnila tak souhlasím, ženský jsou tu na sebe někdy fakt trochu moc drsný - trochu víc tolerance, pochopení (nebo aspoň snahy) a útočnosti by občas neuškodilo.
Jinak taky přeju zdravá dvojčátka a ať na ten druhý porod vzpomínáš jen v dobrém ;-)
|
| natalie | •
|
(2.8.2006 19:46:02)
Mrzí mě,že se mi nepovedl-reagovala jsem na spoustu věcí,ale ten hlavní spouštěč byl tento příspěvek od anonyma,který je o něco výše:(a zní):
"Nicol H, už se laskavě vyrovnej s tím, že jsi neschopná porodit dítě přirozenou cestou a nezáviď těm, které to pokládají za normální. Jsi ubožačka."
Kdo tohle napsal..to je mazec.
To mě nas..takže pak asi bylo té ironie více,než se hodilo,ale jsem jen člověk.Těhotný k tomu:-))
..Takže pokud je agrese tolik patrná-věřte,že vůči jedu té pisatelky.Ono to dost dobře na skle nejde nasměrovat tak,aby to padlo uplně správně na správnou hromádku.
Schopná-neschopná-na tom až tak nezáleží,ale takhle se s lidmi nejdená přece.jasně měla jsem na takovou tupost vůbec nereagovat,proti tomu stejně člověk nic nesvede,ale nějak v ten moment..
|
|
|
| Lea | •
|
(2.8.2006 23:45:26)
Natalie to se pleteš,dočetla jsem tvůj příspěvek do konce a četla jsem ho opravdu několikrát,abych na tebe zbytečně nezaútočila,ještě než jsem svou odpověd odeslala,tak jsem se xkrát vracela a znovu četla.
Prostě jsem nechápala na co reaguješ a je pravda,že to na mě celé působilo dost zle,ale jsem také těhotná a k tomu občas horká hlava,takže chápu,že jestli jsi někde četla něco,co tě velmi naštvalo,že jsi reagovala tak jak jsi reagovala.
Také nemám ráda,když na sebe lidi útočí!A také se tu kolikrát dost divím-no spíš děsím těch reakcí.
Nicméně nám všem přeju co nejlepší a nejméně bolestivý porod ať už jsme si ho zvolili kdekoli:-)
|
| natalie | •
|
(3.8.2006 7:09:47)
Jsem ráda,že jsme to vysvětlily-často se s tím člověk na netu setkává,když nevidíš člověku,který něco říká do tváře a neslyšíš ton hlasu.
Celé to vyzní často naprosto opačně.Také je fakt,že jsem chtěla vyhrknout vše najednou a pak z toho vznikl guláš-tento problém jsem měla už ve škole při slohovkách.Mějte se a také přeji hezký zbytek těhotenství a aby s tebou zacházeli u porodu dobře..já myslím,že za 7 let jak slyším se změnilo strašně moc a tak doufám v to samé.
|
| Jindřiška E. | •
|
(3.8.2006 9:11:26)
zaujatá místními emocemi jsem se doklikala na anonyma(uff) a zjistila jsem, že tedy sice reaguje hnusně a žlučovitě, ovšem reaguje na neotřesitelné tvrzení oslovené pistatelky(což znám z mnoha diskuzí), že porodit normálně se nedá a ani se to nemá zkoušet a že jediná možnost dneška je plánovaná sekce. Navíc to tvrdí, aniž by kdy porod zažila. Také trochu mimo, zvlášť čtou-li to těhotní lidé, ne?
|
|
| marec |
|
(3.8.2006 12:02:47)
Tady z těchto posledních příspěvků mluví hlavně strach. Rodila jsem dvakrát, první porod 16 hodin, druhý 4 hodiny, oba ve stejné porodnici, oba bez komplikací,nicméně bolest a vyčerpání mě neminuly. O co byl druhý porod kratší o to byli bolesti intenzivnější.
Třetí porod mě čeká asi za měsíc a jsem z toho mnohem více vystrašená, než při prvním, mám strach, protože vím do čeho jdu, přestože rodit umím. Po druhém porodu mě několikrát sestry, které se k němu připletly, chválily. Nechodím na kurzy pro těhotné, protože bych se asi cítila ještě hůř, natož, abych se zašla podívat do porodnice... A nakonec i zvažuji, jestli budu vůbec rodit v porodnici, kde jsem byla s péčí při porodu maximálně spokojená a po porodu mi bylo jasné, že sem chci zase...
Proč to píšu, všechny, které nás to čeká, máme strach, který je o něco větší, než by bylo nutné. Porod je závažná věc, ale je přirozená a komplikace nejsou běžná záležitost, většina porodů proběhne v pořádku. A ať už jsou to dvojčata nebo vyvolávaný porod nebo zdlouhavý porod. Naštěstí na většinu hned zapomeneme.A asi není nutné si ty těžké chvíle připomínat, oživovat je a děsit se jimi už dopředu. Důležitější je věřit, že to bude dobré, věřit svému tělu, svým pocitům, ale i personálu, který nám přece nechce ublížit (snad).
A epidurál je, myslím, skvělá věc, neslyšela jsem nikoho na něj nadávat. Ovšem já sama bych se bála komplikací, které se mohou vyskytmout(tak u 1 procenta lidí).Holt se bojím a taky doufám, že 3.porod bude snažší než druhý,takže by mi ho ani nestihli dát...
Na této diskuzi si vyléváme své pocity a někdo je víc vystrašený,někdo to zvládá líp, tak asi není třeba soudit ani ty, které mají tendence oponovat a napadat druhé. Snad je spíš politovat.
No taky tu píšu pěkné bláboly,je to jen taková moje úvaha, tak ji taky,prosím moc nesuďte:-). Nejspíš se tady snažím utěšit sama sebe.
Přeji všem porody bez komplikací a radost z miminek!!!!
|
|
|
|
|
| Petra B., 17tt dvojcatka | •
|
(2.8.2006 20:51:08)
Ahoj, uvazuju o Kladenské porodnici, podelite se se mnou o Vaše zkušenosti? Jsou např. vybaveni na porod dvojcatek v pripade predcasneho porodu?
|
| Hanka A kluk 02+dvoj.holky 04 | 
|
(3.8.2006 11:36:02)
Ahojky.Nemám konkrétně zkušenosti s porodnicí v Kladně, jsem z Prahy a nám se narodila dvojčátka v 33T byla jsem s holkama na nedonošeneckém oddělení.Nemohu si stěžovat.Jinak do Thomayerov nemocnice sváželi mimča z různých koutů Benešov... a byla tam i maminka s dvojčátkama z Kladna.Zdraví Hanka
|
| Senedra | 
|
(5.8.2006 0:21:01)
V Kladně jsme rodila před rokem, ale ne dvojčata. Až na jednu ženskou sestru si nemůžu stěžovat. Rozhodně se vyplatí ozvat se a ptát se.
Na předporodním kurzu nám říkali, že v případě komplikací zajišťují převoz do Prahy na specializované pracoviště.
Přeji bezproblémový porod a zdravé děti.
|
|
|
| natalie | •
|
(5.8.2006 13:01:01)
Petro,ano v kladně mají perinatologické centrum-na jejich stránkách je uvedeno,že jsou schopni se postarat o miminka od 30.týdne
|
|
|
|
|
|
|
|
| Cita |
|
(2.11.2007 22:42:05)
Zas jedna se snadnými porody..
|
|
| Cita |
|
(2.11.2007 23:40:42)
Tak tohle je přesně o mě.
Ano, já jsem po téměř čtyřech hodinách kontrací bez přestávek )o hodinách předtím nemluvím), kdy se porod zastavil na 8 cm, ve chvíli kdy už sem byla tak vyčerpaná, že už sem nemohla ani řvát a kdy mi začínalo být všechno jedno, ve chvíli kdy sem zaslechla dr jak říká, tohle trápení nemá smysl jedeme na sál, tak v téhle chvíli sem zavolala mami...cítila sem se v tu chvíli nějak propojená se všemi ženami, které rodily přede mnou a bylo to něco jako rozloučení..takhle napsaný to vypadá blbě..
A taky sem to byla já, kdo křišel o smrti, křičela sem, že moje holčička umírá..a měla sem pravdu, po porodu nedýchala..(dneska je v pořádku)
Tyhle příspěvky mě tak uráží, že nemám ani dost silné sprosté slovo, které bych mohla použít..
|
|
|
| Cita |
|
(2.11.2007 22:40:11)
Michaelo, promiň, ale hloupá husa jsi tu ty. Zas jedna co se chlubí něčím, na na čem nemá až tak moc zásluhu. Prostě jsi měla snadný porod, tak se nechlub.
|
|
|
| Táňa | •
|
(13.2.2006 18:03:07)
Naprosto nechápu Váš postoj. Myslím, že podceňujete psychiku. Ten rodíci tvor je člověk, který cití!!!! ne stroj, u kterého máte součástky sestavit nebo opravit předepsaným způsobem!!!!
|
|
|
| Petra,syn 3 roky | •
|
(22.5.2005 13:12:28)
Nedá mi to se nepřipojit do diskuze. Pročítám si tady všelijaké příspěvky,co se týče porodu a nestačím se divit. Ale jsem ráda,že sae najde nějaká maminka,která má s porodem takové zkušenosti jako já.
Já jsem sice po porodu už skoro 3 roky,ale pořád při představě na porod,mám děsné dilema. I když teď napíšu co chci,určitě si většina z vás řekne,že jsem hysterka,ale vůbec ne!!!
Já tedy nerodila v Praze,ale v Kolíně a tady bohužel je jen jedna porodnice,takže nebylo na výběr. Rodila jsem v 39.týdnu a to tak,že mi v 22h.praskla plodová voda,žádné bolesti,pohoda,ještě jsem se stihla vysprchovat a obvolat rodinu,že vyrážím do porodnice,byla jsem vysmátá. Během 10 minut tu byl švagr a jely jsme,za pár minut už jsem šplhala do 4.patra na porodní sál. Pořád nic,tam mě na vyšetřovně vyšetřily,švagrová byla ze mě hotová,že jsem tak v pohodě,ale to jsem totiž pořád netušila co mě čeká,je mi 25 let a mám jedno dítě-stále.
Na vyšetřovně do mě neustále strkaly prsty,což pro mě už po čase začalo být dost bolestivé a nepříjemné-dostala jsem klistýr,ptaly se mě jestli ho chci,pokud prý ne,nemusím,ale já se radši chtěla vyprázdnit,protože se mnou byl po dlouhém rozhodování u porodu manžel a nechtěla jsem,aby se před ním po,už takhle rád vyprávěl každému na počkání,co jsem tam vyváděla a že prd vydržím.holt ukecaný chlapy,který nikdy porodní bolesti a porod a vše okolo toho nemůžou pochopit.
ale dále-oholily mě a šla jsem na sál na monitor,který měl ukázat,jestli půjdu na tzv.hekárnu,nebo budu ještě ten den rodit. Tak jsem si tam skoro půl hodiny ležela,sledovala hodiny a smála se s manželem, Kolem asi 23 h.už jsem ale začala pociťovat nepříjemné tlaky v podbřišku a pak už to jelo. Sestra mě přišla odpojit z monitoru a oznámila mi,že už bych m,ěla něco cítit,no ano,cítila jsem. Vedle mě rodila ještě jedna maminka a ta byla slyšet,jak jen lehce sténá a měla tam taky manžela a já prohlásila,že ani nepípnu,že mi to bude před nimi trapný. Tak tam běhala ode mně k ní jedna doktorka a neustále do nás sahala prstama a tím zjišťovala,která z nás bude rodit první a kdy. Bylo mi řečeno,že já porodím první a pak to bylo naopak,porodila sousedka a já asi 2 minuty po ní a všechno se úplně obrátilo. Když na mě přišly ty nejhorší bolesti,které se sesypaly během 20min.kousala jsem manžela do ruky,abych nemusela řvát nahlas,manžel byl vykulenej a na omdlení,asi si říkal,co se to děje. Ale pak už to nešlo,když na mě přišlo to nejhorší,zařvala jsem si z plna hrdla bez ohledu na kohokoliv a řvala jsem brečela jsem,že už nemůžu,že to nezvládnu,nešlo to,fakt,navíc mi ani neporadily jak mám tlačit,ani jak dýchat nic,jen při stahu zatlačit,ale já už byla tak pak vyřízená,že jsem odmítla tlačit,ale o epidurál jsem si taky neřekla a ani mi ho nikdo nenabízel,proto teĎ UŽ VÍM,ŽE DRUHÉ DÍTĚ KDYŽ BUDE,TAK JEDINĚ S EPIDURÁLEM,JINAK NENENENE...
Za minut půlnoc,tedy ve 23:55 byl syn na světě. Já vyřízená,totálně vyčerpaná jsem pak ani necítila,když mě šili,asi mě nastříhly proto,že jsem špatně tlačila,tak aby to ulehčily mě i sobě. Jedině jak mi pomohly,bylo,že mi sestra tlačila břicho dolů. Jinak poloha nepohodlná,protože když jsem zatlačila,tak jsem zadkem klouzala dolů po té posteli a po dotlačení jsem se zase sama šplhala nahorů. Je to na dlouhé psaní,já jsem byla šťastná,že jsem vše měla za sebou za 2 hodinky,chápu,že ty,co rodí v děsných bolestech x hodin,jsou na tom o hodně hůř,ale mě to stačilo. Nejsem žádná cimprlína,ale tohle jsem nečekala.tu bolest,mavíc nepravidelnou,vůbec jsem neměla pravidelné kontrakce a tak pak už jsem jen tlačila atlačila,abych to měla za sebou a taky asi už z toho zoufalství,jsek syna trochu přimáčkla,protože měl po porodu fialovou hlavičku a doktoři a sestry se na něj chodily dívat jako na nějakou raritku. Teď už je vše dávno za námi,ale druhé dítě nechci a když už tak za hodně dlouho a s EA. Pa Petra
|
| Ivana a sosanky | 
|
(24.5.2005 18:29:34)
nevím jestli se to dá srovnávat, ale tohle je můj zážitek. Vyvolávali mi porod ve 39. tt,naše dvojčata byla obě hlavou dolu a tak nic nebránilo kalsickému porodu. V osm hodin mi dali tbl.a začalo to. Kontrakce cca za dvě minuty a síla vcelku dost velká. Po hodině dr po vyš prohlásil,že se moc neotvírám a dostala jsem znova tbl. a vše se opakovalo.Sestra mě upozornila,že to bude něco jinného než klasický porod ,že bolesti budou častější a síla větší. Pak se to obohatilo o infuzní terapii s oxitocinem a tak dále. O kontrakcích po víc jak čtyřech minutách se mi mohlo jen zdát..., velkou oporou mi byl manžel který trpělivě snášel mé stisky a to jak jsem se na něj věšela v bolestech. Ve finále v půl jedenácté v noci, kdy už jsem byla opravdu vyšťavená jsem byla otevřená na sedm prstů a tak se dr rozhodl pro sekci. Byla jsem upřímě ráda,že ty bolesti už mám za sebou.Po té co mi dali epidurál jsem i vtipkovala s anesteziologem. Je to právě čtrnáct dní,a už jsem v pohodě a na ty bolesti si téměř nevzpomenu. Neříkám,že bych příště chtěla znovu takový porod ,ale za pokus přivést miminka na svět přirozenou cestou se platí i bolestí.
|
|
|
|
| Novali | 
|
(17.2.2007 23:02:09)
Ahojky jasně bolelo to tři dny co jsem žila v bolestech už dnes nepokládám za tu nejhorší věc co jsem prožila v roce 2004 jsem docela vážně onemocněla střevní potíže u mě trvaly už od porodu ale tentokrát to bylo v háji žila jsem v bolestech týdny než zjistili co to je nemocnice jsem si užila dosyta i všech kolonoskopií a enteroklýz je to crohnova choroba celkem jsem v neustálých bolstech žila 4měsíce a každý prdík a denní průjmy doslova rodila každý pohyb střv bolel jako čert teď budu rodit zas a abych pravdu řekla bolsti se už příšerně bojím a jestli začnu panikařit :-) to opravdu nevím budu se snažit to přežít v klidu vždyť to bude zas jen na tři dny možná že i kratší dobu...
|
| gabka mathiasová,5 let,8 měsícu | •
|
(24.7.2007 20:57:41)
ahoj,souhlasím stebou.taky mi našly crohna,někdy je to děs,porod byl proti tomu zlatý,celé těhotenství jsem byla v pohodě,jen ted to začíná trochu zlobit,tak jsem zvědavá,co se z toho vyklube.Gabka
|
|
|
|
| Petra,1 dítě | •
|
(17.7.2005 21:26:02)
Ahoj Violo,myslím si,že tu nikdo nesvádí bolest na personál,spíše tu voláme po slušném chování ze strany personálu...
Já měla hrozný porod opravdu díky personálu,ale před 16 lety (dodnes nemám další dítě),kdy kolem mě chodila uklízečka,koukala mi mezi nohy a pozpěvovala "ty p..čo",když přicházela sestra (a já byla celou dobu přivázaná a v každé ruce kapačku,prý na urychlení porodu),jelikož šel zadečkem,tak uklízečka zmizela,sestra se na mě podívala a řekla mi do očí,no co je ,co hledíte,neumíte rodit? Ani jste se neotevřela a tváříte se,jakoby vás někdo vraždil,poté odešla,bolestí jsem nemohla ani mluvit,natož se bránit....
No bylo to v srpnu 1989 ve vítkovické nemocnici v Ostravě a musím říct,že noční můry mám dodnes,nechci tu popisovat,jak to bylo dále,přesto jsem skončila císařem,syn byl velký 4,5 kg a já se za celou dobu neotevřela ani o 1 cm(2dny bolestí na zádech),prostě příšerné,taky jsem po porodu byla pološílená,po čase to trochu přešlo a radovala se z krásného a zdravého syna...
|
| hana | •
|
(18.7.2005 7:01:31)
Péto, to je hrůza. To bych neverila, co si můžou v nemocnici dovolit. Některé sestry jsou nechutný.
|
|
| Zuzu+Markétka, 6 měsíců | •
|
(6.8.2005 21:50:34)
Ahoj,
nedá mi to, abych se nepodělila i já o svůj zážitek.
Rodila jsem teď v lednu ve Vítkovické nemocnici. Personál se ke mě choval skvěle. Chodila jsem na vyšetření a ozvy dítěte co tři dny skoro měsíc - dceru jsem přes dva týdny přenášela a už mi hrozilo umělé vyvolávání porodu. Sestřičky na gynekologické vyšetřovně byly naprosto skvělé a dokázaly mě uklidnit, když už jsem byla naprosto na dně z toho, že tak dlouho přenáším. (první termín jsem měla na 23.12.2004, druhý termín jsem měla stanovený na 6. 1. 2005, rodila jsem až 21.1.)
Když přišel den D, přijeli jsme s manželem do porodnice kolem třetí ráno. Sestřička na příjmu byla usměvavá a příjemná. Ani jsem neměla moc strach ze samotného porodu. Po prvním vyšetření mě doprovodila na První dobu porodní, kam za mnou pak přišel i můj manžel. Tam mě ale přebrala další sestřička, která se tvářila tak, jako bych ji svou přítomností rušila a byla na mě dost nepříjemná. Vzhledem k tomu, že jsem jí dala najevo, že na ni začínám být alergická, přestala za mnou docházet a kontrolovala mě už pak její kolegyně, která pak později pomáhala na svět naší malé. Skoro celou dobu do porodu jsem strávila ve sprše na balonu. Rodila jsem na nadstandartním pokojíčku, mohla jsem chodit, ležet, sedět i cvičit podle libosti. Nikdo mi nic nezakazoval, sestřička mi radila, jak správně prodýchávat kontrakce.
Vodu jsem si ze začátku píchnout nedala, bolesti se ještě jakš takš daly vydržet. Ale po dalších pár hodinách jsem se nechala ukecat manželem a k propíchnutí vody jsem svolila. Nutno podotknout, že než k tomu došlo, voda mi během 15-ti minut praskla sama. A pak už to šlo jak po másle.
Nejhorší byla doba, kdy mi přivolaný lékař i sestřička zakázali tlačit. To se prostě už nedalo vydržet a já řvala jak hysterický pavián - ještě teď se za to dodatečně stydím. :-) Naštěstí to netrvalo dlouho a malá se narodila dvacet minut po odtoku vody.
Začali mě šít a hned po prvním ošetření a zkontrolování malé (manžel byl u ní celou dobu, mohl si ji podepsat atd.) mi ji dali na břicho. Pak nás převezli na pokoj, kde jsem měla strávit příští tři hodiny po porodu. Ani ne hodinku po porodu za mnou na porodní oddělení mohli přijít i mí rodiče, takže viděli malou Maki ještě nevykoupanou a lehce nateklou. Byl to moc fajn pocit mít je tam taky.
Po těch třech hodinách mě přesunuli o patro výš na normální pokoj.
V porodnici jsem strávila celkem pět dní a musím říct, že jsem si je užívala. Učila jsem se postarat o malou a cokoli jsem chtěla vědět, na vše mi sestřičky i lékaři ochotně odpověděli.
TAk nevím, asi opravdu záleží na tom, na koho v porodnici narazíte.
Zdravím všechny a nastávajícím maminkám přeji hodně štěstí, zdravá miminka a bezva personál v porodnicích.
ZUZU
|
|
|
| Lenka M, 2 | •
|
(12.6.2006 19:48:46)
Souhlasím s Violou. Je to asi nejpravdivější a nejlepší článek co jsem četla.Pěkně napsáno!!!!!!!!
|
|
| Bleška27 | 
|
(17.6.2006 21:50:41)
tak tohle je názor vhodný mého smíchu, jen škoda, že nejsme my ženy - trpitelky tak toleratní a nedokážeme se smířit s tím, že když už nás to musí bolet, musíme tedy i trpitelsky a obětavě snášet protivnost a neochotu personálu, a troufáme si očekávat a vyžadovat přístup, který by nás v téhle těžké chvíly povzbudil a ulechčil nám trochu situaci - jak jsme holky sobecký!!! Bože tahle holka je fakt tele!!!
|
|
| Cita |
|
(24.7.2006 14:11:43)
No zírám :( Tyhle, s dovolením, kecy jsou tak strašně neomluvitelné...Každý porod je jiný, každá máma rodí jinak velké dítě, má jiné proporce atd. atd....Řeči metr osmdesát vysoké ženy, která porodí 2,5 kilové dítě během čtyř hodin od prvního stahu...c c c
Zkus si představit, že máš hraniční velikost pánve, velké dítě, tak šílené stahy že se nemůžeš ani nadechnout a po prvním dítěti tak zjizvené hrdlo, že na osmi centimetrech, při největších bolestech nejsi půl hodiny jako jiné ale tři hodiny...když kolem tebe krouží jestli už to bude císař nebo ne, protože dítěti klesá tep a ono pořád ještě nesestoupilo...když konečně porodíš a tvoje dítě nedýchá..má zlomené klíční kosti aby ho vůbec dostali ven, kefalhematom jak nemohlo projít, ty rozestouplou sponu, potrhanou močovou trubici, téměř rupturu konečníku...Zkus si představit, že když už se ti podaří popadnout dech a zařvat si o epidurál, který nedostaneš, protože přece rodíš podruhé..Zkus se potom dívat na svoje 4,5 kilové dítě v inkubátoru na kyslíku, které v tu chvíli upřímě nenávidíš (ach bože)..a PAK si se mnou přijď popovídat o hysterii při porodu...
Mluvím o druhém porodu, první ještě šel..
Jsem přesvědčená že tohle všechno je prostě evoluce, děti se rodí čím dál tím větší a za několik generací už přirozeně nebude rodit nikdo...Jak bych asi přežila sama v lese..:O( a po porodu co, bez plastiky močové trubice, bez zašití...a bez kyslíku pro mojí holčičku?
Zoufalé je jenom to, že tomu kdo tě rodí a ten zrovna preferuje přirozený porod nevysvětlíš, že každý porod je jiný a vůbec nejde jakousi vyšší nebo nižší toleranci bolesti, ale o OBJEKTIVNĚ větí a menší bolest..a když ten člověk může pomoci a neudělá to...
Panebože..kecy, kecy, kecy..
A nemít děti, protože vyrábím obřátka? Tak to je jednoduše diskriminace...
|
| Katarina | •
|
(24.7.2006 19:36:51)
Blbé, že jsi měla blbý porod, ale to neznamená, že jsi příkladem evoluce, to jako myslíš, že lidstvo vyhyne neschopno se rozmnožit:)?. Vy, co jdete rodit poprvé, neděste se.
|
|
|
|
|
| Lenka (Šárka 9 měsíců) | •
|
(21.2.2001 21:30:14)
Petro,
ono se to bezvadně plánuje, ale většinou je všechno úplně jinak. Dítko neuvádíš, nevím, zda víš, že : těch devět měsíců uteče strašně rychle - než zjistíš, že jsi těhotná, pak se rozkoukáváš a hledáš nějaký ten kurs. Tam se dozvíš o možnostech projít si porodnice. Ale břicho stále roste a roste. Pokud chodíš do práce, dokulíš se domů a jseš ráda, když za tebe manžel udělá večeři. S nástupem na mateřskou začíná jiný kolotoč : příprava výbavičky, jéje ještě chybí vanička ... A hle do porodu zbývá měsíc. Ten poslední měsíc už toho moc nenaběháš.
Měla jsem kliku - Motol jsem vzdala už ve třetím měsíci a přešla do Podolí. Člověk musí mít asi opravdu trošku štěstí i na výběr porodnice. Přečti si v minulých příspěvcích, jak rozdílná hodnocení jednotlivých porodnic napsaly různé maminky. Nevíš kdo tam zrovna bude a jestli ho zrovna nebudou bolet zuby.
Naplánovat pobyt mě blízké osoby u porodu bylo těžké : manžel se rozhodl až když ho doktoři posílali domů, maminka druhý den odjížděla do zahraničí ... Proto říkám, že člověk plánuje, život mění. V duchu jsem si představovala dramatickou jízdu Prahou do porodnice, zatím jsme jeli v naprostém klidu.
|
|
| PEPPI | 
|
(15.6.2005 20:16:19)
Prosím Petru,která mi psala na meil,může se mi ozvat?Ztratila jsem její meilovou adresu a moc mě to mrzí!!!Je z Mělníka?!Pracovala v laboratoři a já jsem z Ostravy.Díky.
|
| PEPPI |
|
(15.6.2005 20:16:56)
A má asi 3-měsíční Lucinku.děkuji.
|
|
| 18.11Sauni13 | 
|
(16.6.2005 9:04:05)
Kdopak mi napíše čerstvé dojmy z Bohunic?
Já jsem tam rodila před šesti lety a nemám si nač stěžovat..
|
|
|
| MOPR, syn 16 měs. | •
|
(26.6.2006 15:18:38)
Ahoj, ono to není tak jednoznačné, ty jsi bezdětná, viď? Nebo naopak porodní asistentka :-)? Já jsem rodila v Podolí a bohužel jsem strávila 1,5 dne v kontrakcích sama bez manžela, protože mi předčasně odtekla plodová voda a jeho se mnou prostě nehospitalizovali. Byl se mnou až na sále a to už jsem byla docela mimo. Je to skoro rok a půl a dodnes mě to strašně mrzí. Nácvik masáží nám tedy moc platný nebyl... Ale jak už několikrát v této diskusi padlo, čas vše spraví a já na porod vzpomínám jako na nejkrásnější zážitek v životě, vždyť od té doby jsme tři!
|
| Lenka | •
|
(27.6.2006 12:36:32)
Ahoj,naprosto tě chápu,že chceš mít při porodu trochu klidu a neslyšet,jak vedle tebe někdo naříká.Bohužel u Apolináře je tohle problém.Rodí se tam prakticky kolektivně...Také jsem zvažovala,jestli jít jinam,ale potom profesionalita porodníků,PA a pediatrů zvýtězila.Tím,že je u Apolináře nejvíc porodů u nás,setkávají se různými maminkami-s nemocnými,hysterickými,po IVF,po transplantacích atd a tím pádem jsou dobře připraveni na cokoliv.To se týka i miminek.Nesmíš myslet na to,proč ta mamina vedle tak křičí a soustřed se jen na sebe a na dýchání.Chápu,že někdy je to těžký.Určitě se tam zajdi podívat,to ti pomůže.
|
| Ivča | •
|
(27.6.2006 13:32:45)
musim to jit proste omkrnout, spise se stavim take k tomu mit radsi komplet peci, nez byt nekde, kde to tak treba az tak neni, a pak se pripadne obavat preusnu atd,clovek preci jen nidky nevi.......diky za radu. Ale uprimne se toho uz ted dost bojim,ale prosli tim vsechny, tak ja musim taky, zase ten mrnous bude to svetlo na konci celeho a to za to rozhodne stoji:-))
|
|
|
|
| Alena Červinková | •
|
(31.5.2007 11:18:20)
To snad nemyslíš vážně! Já sama mám roční dcerku a mám bohužel podobné zkušenosti jako Katka. Já na svůj porod sice vzpomínám ráda a nebojím se případného druhého porodu, ale zkušenosti s personálem mám bohužel podobné. Také jsme poctivě navštěvovala předporodní kurz a vybírala porodnici. Měla jsme možnost vybrat si ze tří,které v našem městě jsou a ve všech jsem se byla podívat. Nakonec jsme si vybrala. No bohužel, ne vše fungovalo tak, jak mi při "informační" návštěvě v porodnici řekli. Epidurál prý samozřejmost, není problém. No nakonec se na mě anesteziolog nepřišel ani podívat. Porordní asistentky vám vše vysvětlí, nebojte se.. Výsledek: Asistentka se na mne přišla podívat cca jednou za hodinu a to jen koukla jestli žiju a zase šla. Protože bylo více maminek, tak pro mě neměli ani postel a nechali mě sedět v jakési místnosti, něco jako sklad. Nakonec jsem se drze vnutila do místnosti s vanou o které jsem věděla ze své informační návštěvy. Díky bohu. A porod sám?? Zvládla jsme ho v podstatě sama. Díky bohu, že nenastaly žádné komplikace a vše dobře dopadlo. Prostě personál hrůza a děs a to jsem si porodnici poctivě vybírala. Inu, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají... Bohužel...
|
|
|
| Jarmila 2 děti | •
|
(19.2.2001 16:56:11)
Nic si z toho nedělej. NENI TO TVOJE VINA!
Z prvního porodu (1993) jsem měla dost podobné zážitky a hrozný pocit viny.
(Nebyla jsem schopna dělat, co mi říkali- tlačit na zádech, nehýbat se, mlčet, bylo mi hrozně nepříjemné jak na mně furt někdo při rození čumí, sahá..., že se nesmím otočit na bok...) A závěr byl, že jednou stačilo a nikdy více.
Pak jsem si přečetla Odentův Znovuzrozený porod a vina ze mě
spadla. Bylo to JEJICH pochybení, ne moje. A druhé dítě jsem za hlasitého naříkání, ležíc na levém boku, v soukromí útulného pokojíku porodila v CAPu (srpen 1998). A tak
mé dva porody jsou úplně rozdílné zážitky - první je jeden z mých nejhorších životních zážitků a druhý jeden z nejkrásnějších.
A Tobě se to příště taky povede,
hlavně najít tu správnou porodnici. (Ale, kam bych šla já dneska rodit, nevím.) Chce to nový CAP.
Jarmila
|
|
| hela, 3letá dcera | •
|
(20.2.2001 10:26:42)
Chtěla bych vám všem popsat můj porod v "alternativní" porodnici ve Vrchlabí v roce 1997 (teď tam možná nastaly nějaké změny). Vybrala jsem si tuto porodnici záměrně, měli tam tehdy ( a snad i teď) možnost rodit ve vodě nebo na stoličce, otce u porodu a možnost vybrat si nástřih ano či ne, holení a klystýr ano či ne apod. Jsem člověk, který velice špatně snáší bolest a snad i proto byl pro mě porod traumatickým zážitkem, přestože na personál si (až na jednu nerudnou sestřičku) nemůžu stěžovat. Paní doktorka a sestry byly vynikající a jsem jim dodnes vděčná, protože si umím představit, že porod v nějakém stresujícím prostředí bych asi zvládala ještě hůře. Byla jsem tam šestnáct hodin, kdy jsem měla pořád horší a horší bolesti, posledních šest hodin bylo peklo. Skákala jsem na balónu, sprchovala se (to přinášelo největší úlevu) a nakonec mi napustili bazének, ale já v něm nevydržela, musela jsem se hýbat. EA zde bohužel nedávají, dali mi jen nějakou injekci na spaní, ale spát jsem stejně nemohla, budily mě bolesti. Měla jsem tam tehdejšího manžela a cítila jsem se bezpečně. Pro porod jsem si vybrala polohu na stoličce a musím říci, že to byla dobrá volba. Tlačila jsem velice usilovně, aby už bylo dítě venku a já se zbavila té bolesti. V jednu chvíli už jsem nevydržela a křičela na ně, ať mě zabijí, že tu bolest nesnesu, ale sestry to vzaly vcelku s klidem. Na úplně poslední fázi porodu (dítěti už koukalo temínko hlavy)jsem se nechala přemluvit na lehátko, ale odmítla jsem si nechat přivázat nohy, to mi přišlo ponižující, a povolila jsem nástřih (i když jsem původně nechtěla) a nelituji toho, protože dítě okamžitě vylítlo ven a bylo to za mnou (šití bylo ve srovnání s předchozím zanedbatelné). Nakonec jsem dostala pochvalu za poslední fázi, že jsem dítě vytlačila rychla a nemělo ani šišatou hlavu. Dodneška se však poněkud stydím za posledních šest hodin porodních bolestí, kdy jsem byla šílená bolestí a opravdu jsem vyváděla. I proto mám pořád ještě strach mít druhé dítě, i když vím, že se k tomu v následujících letech odhodlám. Ale asi si budu zjišťovat možnosti EA, aby se můj příšerný zážitek (myslím ty bolesti) neopakoval. Přesto mám dobrý pocit z toho, že jsem alespoń zvolila dobrou porodnici. Po porodu mi dítě dali na břicho a měla jsem je stále u sebe, což bylo jistě pro dítě dobré (pro maminku to má nevýhodu, že si nemůže po porodu odpočinout, ale musí hned začít s péčí). Proto jsem vděčná tehdejšímu personálu u porodu. (Pouze těsně po porodu, kdy jsem s dítětem ležela po porodním sále, přišla paní vybírat koše a bouchala kovovými víky tak strašně, že malá začala plakat a nebyla k utišení. Paní uklízečka asi žádný kurz o klidu o porodu neabsolvovala). To však považuji spíše az drobnost (nemůžeme být zatím tak nároční,že?). Přeji všem maminkám co nejméně bolestivé porody!
|
| Emma | •
|
(14.6.2001 11:35:29)
No, to tedy zírám... jsi tak šílená bolestí,až chceš aby tě sestry zabily - ale máš čas myslet na to, že přivázané nohy ti připadají ponižující? Ty jsi tedy číslo...
|
| Kamila | •
|
(28.7.2006 10:50:26)
a kde přivazují nohy? Já rodila 3x a ani jednou jsem se s tím nesetkala
|
|
|
|
| Monika (Michalka 1,25 , Vojta 4,25 roku) | •
|
(20.2.2001 10:46:07)
Já rodila dvakrát. Poprvé v Českých Budějovicích - hrůza. Celou dobu jsem byla sama, sem tam se na mě pan dokror podíval, občas mi změřili monitor, občas mi píchli injekci. Nechtěla jsem se otvírat, bolesti ale byly hrozné. Od prvních bolestí 15,5 hodiny trvalo než se Vojta narodil. Stejnou porodnici si jiné maminky chválily. Od prvních bolestí porodili za 3-4 hodiny a některé měli u sebe manžela.
Čekala jsem, že druhý porod bude méně bolet a bude kratší. Od prvních bolestí jsem porodila za více jak 24 hodin, kromě píchání plodové vody mi dali taky kapačky oxitocinu a stejně jsem se špatně otevírala. Naštěstí byl se mnou manžel, který za mě vydýchával kontrakce (já byla večer po probdělé noci úplně bez sil), doktoři i asistentky byli velice příjemní a moc mě povzbuzovali. Podruhé jsem rodila v Motole. Myslím, že když je přítomen tatínek dítěte, či jiný človíček, je i personál daleko příjemnější.
|
|
| Mirka, syn, 9 let | •
|
(20.2.2001 12:21:05)
Ahoj Katko,
myslím, že máš zážitky ještě celkem dobré. Já jsem rodila v Brně, v porodnici, ve které dřív pracovala moje teta. Při příjmu to bylo bezvadné, služba byla hodná, doktor mě utěšoval, že na prvničku jde všechno rychle...Pak se vystřídaly služby a začalo peklo. Přišel nerudný starý chlap, prohlásil, že ten zadek (moje spolutrpící) bude nejdřív zítra a já že do rána nemám nárok. Pak odešel na vedlejší oddělení - oslavovat odchod jedné z kolegyň na mateřskou. Pak už byly jen dlouhé hodiny bolestí a ponížení, když přišla naštvaná porodní asistentka s tím, že když už tam jsme, musí se teda podívat - podívala se zvenčí a zdálky... a odešla. Kolem páté hodiny se mi udělalo zle a jedna z maminek, která tajně pronikla do zakázaného území (zdravotní sestra, které vadilo, že už jsme víc jak hodinu samy), zavolala zvonkem asistentku. Následovala nejhorší hodina v mém životě. Asistentka mi řekla, že jsem hysterka, a odešla si dojíst chlebíček. Poté si sáhla a zaječela:"Proboha, ona rodi a to děcko už nedýchá" a pokusila se mě dostat na sál. To nešlo - neudržela jsem se na nohou a v půlce cesty jsem spadla na zem. S doktorem mě tam jaksi donesli a pak zjistili, že dítě nejde ven. Následoval nástřih, vakuumextraktor, dvakrát bezvědomí, kyslík, opět bezvědomí a půl hodiny operování s tím, že jsem tak roztrhaná, že to asi nesešijou. Teprve později jsem se dozvěděla, že jsem měla rodit na boku - personál zanedbal prohlídky a tak nezjistil, že dítě jde ven pod špatným úhlem. V té chvíli jsem ale věděla jediné - metr ode mě ležel můj syn a nedýchal. Násedovalo kříšení dítěte, jeho odvoz na JIP a doktorka, která mi hned po porodu sdělila, že dítě bude v nejlepším případě nepohyblivé, ale pravděpodobně dementní, a že ho mám rovnou dát do ústavu. Pak doktor, teď už úplně opilý, s tím, že kdyby se někdo ptal, musím říct, že jsem tlačila sama, protože jestli dítě zemře, tak ho zavřou...Oba jsem poslala do ... i když dodnes nevím, jak se mi to povedlo. Pak telefon - moje sestra a hlasitá odpověď mému muži, kterému řekli, že dítě to asi přežije... Pak už jen tma... A druhý den opět jiná směna - maminka na vedlejší posteli, která mi držela hlavu, abych mohla pít, sestřička, která se všech zeptala a pak mi do pokoje propašovala mého muže v plášti z doktorské šatny(tehdy do porodnice nesměl nikdo), doktorka od novorozenců, kterou jsem slyšela přes zeď, jak hledá, kde vlastně miminko skončilo a pak se dohaduje, aby ho vrátili - denně mi o něm povídala a pomáhala mi...
Dneska je můj syn už velký klacek, pohyblivý je až moc a ve škole má převážně jedničky. Zbyla nám lehká LMD a dysgrafie - s obojím se dá žít. A taky poznání, že všechno je v lidech....Takže - profesionálka tedy nejsem a asi ani nebudu. Ale jednu věc: u porodu musí být někdo z rodiny - neumím si představit, že by si personál dovolil před cizím člověkem to, co jsem zažila já.
|
| Ilona, syn 7 let | •
|
(21.2.2001 14:10:10)
NO KOMENT! Strašné! Také jsem zažila hrozný porod a nechci už ho zažít znovu ale proti tomuhle to nebylo nic. Jedno je jisté .. když je u toho přítomný někdo z rodiny, nikdo z personálu si určitě nedovolí takové necitné chování.
|
|
| Eva, 23.týden | •
|
(23.2.2001 9:30:58)
Ahoj Mirko,
to co jsem si přečetla bylo dost otřesné. Ale asi je to pro prvorodičku důležité, znát i tuhle variantu - totiž že porod nemusí být "bezva zážitek". Chci se tě zeptat, po téhle zkušenosti - co si myslíš, může se holka nějak bránit, může sama chování personálu nějak ovlivnit. Asi takhle, kdyby jsi měla poradit třeba své sestře, jak se má chovat, co by to bylo?
Díky
Eva
|
| Mirka, syn - 9 let | •
|
(23.2.2001 17:21:10)
Ahoj,
k tomu, co bych udělala podruhé - v první řadě bych si s sebou někoho vzala - i když třeba ne přímo k porodu, určitě do porodnice - dneska už to jde. V druhé řadě bych si vzala mobil - v mém případě se totiž personál spolehl na to, že než se budu schopná postavit na nohy, tak už budou střízliví a nikdo jim nic nedokáže a za třetí - kdokoliv, kdo je doma na telefonu, musí vzbouřit živé i mrtvé a shánět dítě - jak mu je, jak vypadá, jestli dýchá...To je asi nejdůležitější věc, protože ty se, i když polomrtvá, můžeš bránit, ale miminko ne. Existuje zásada, že se převáží ten, kdo je schopen převozu, což v mém případě bylo dítě, jenže na oddělení, kam ho převezli, je doktorka informovala, že jsem se dítěte zřekla (byla to ta, co chtěla podepsat papíry o umístění v ústavu), a tak mi dítě nechtěli vydat, dokud jsem nepřišla osobně. Otec má právo návštěv u dítěte, což porodnice rády popírají, a je důležité co nejrychleji zjistit, kde dítě je - mého syna odvezli jinam, protože se proti všem předpokladům v sanitce rozdýchal a tak ho vzali do nejbližší porodnice. Zatímco moje matka ho s mým mužem našli už první den večer, personál ho našel až za dva dny, i když snaha byla. Zajisti si návštěvy a co je důležité - pravidelné objektivní informace o dítěti od někoho zvenčí. Zjisti si také, jestli v případě průšvihu zůstane dítě v porodnici - u mě sice měli inkubátory, ale ne JIP, a jestli - pokud Tě propustí dřív, je možné nosit dítěti odstříkané mléko - doktorka mi řekla, že mateřským mlékem zvýším synovy naděje na uzdravení o 70%, což není málo...
Doma pak měj všechno nachystané tak, abys první nejméně tři měsíce kupovala jen nejnutnější jídlo - všechno ostatní se dá uskladnit do zásoby a já nesměla dva měsíce nic zvednout - pak mi nakoupené věci přišly vhod.
To je asi všechno - mimochodem mám sestru, má dvouměsíční holčičku a šlo to hladce - švagr si ovšem vynutil, že bude i u císařského řezu, takže bere léky pro uklidnění...:o)))
|
|
|
| nesmysl |
|
(6.3.2003 23:36:37)
Tak to co popisuješ, to je teda holý nesmysl, ale jinak si umíš vše dobře vybarvit. Rodila jsi v Africe mezi domorodci? Při takovém porodu - že jsi vůbec přežila...Trochu sis vše přimyslela....
|
| Jana | •
|
(13.3.2003 15:38:15)
Bola si pritom, videla si, zazila si to? Ak nie si niekto z personalu tak asi NIE. A ak nie co tu splietas o primysleni a vymysleni? Nesud ked nepoznas!!!!
|
|
| Karolína | •
|
(9.7.2003 12:59:43)
Nikomu nic zlého nepřeji, ale také dnes tě "Nesmysle", když pravděpodobnost takového zážitku je podstatně menší, něco takového může v nemocnici potkat, a to i na jiném oddělení, než porodním, pokud jsi náhodou muž.
|
|
|
| misa2 | •
|
(1.7.2003 17:42:14)
Asi bych se nemela ozyvat, protoze jsem nikdy nerodila. Dite jsem si elice prala, ale nez jsem mela moznost se lecit pro neplodnost, onemocnela jsem a s onkologickym onemocnenim to uz skutecne neslo. Ale strasne me sokovalo to o cem ctu, byla jsem na spouste operaci a ruznych zakroku, jen velice vyjimecne se mi stalo, ze by se nekdo choval jen nezdvorile, ale tak hrube, vulgarni a neuctive chovani ktere je tu dost casto popisovano( a vubec nepochybuji, ze k nemu dochazi-slysela jsem o tom uz mnohokrat) si nedovolil nikdy nikdo, a proste si neumim dat dohromady, ze asistentky- zeny, ktere jiste nekdy samy rodily, se dokazi takto chovat se dokazi takto chovat k zenam, pro ktere musi byt chvile porodu velice frustrujici. Proste si neumim vysvetlit, proc je nekdo neochotny nebo dokonce hruby, ci riskuje zdravi nebo zivot rodicky nebo ditete. Proc se proste lide nechovaji lidsky. Ve zdravotnictvi dosud preziva hodne nedostatku, v mem pripade se tykaly hlavne chybnych diagnoz, na ktere jsem mela" stesti", ale nikdy jsem nezazila, ze by me sestra nebo lekar primo urazeli nebo vedome riskovali muj zivot. Jiste, neco jineho je nemoc a porod, ale v obou pripadech je clovek bezbranny a potrebuje pomoc, takze proc zrovna porody jsou povestne timto, vuci rodicce negradujicim chovanim, podcenovanim jejich pocitu a mnohdy i naprostou lhostejnosti, kdyz skutecne jde o mnoho. Nechapu to. misa2
|
| Jana, dva synové | •
|
(2.7.2003 8:26:46)
Postoj k rodícím ženám zde diktují porodníci a submisivní ženské sestry jim to žerou a ten postoj udržují vchodu (pilné včeličky). Nic jiného v tom není.
|
| misa2 |
|
(20.7.2003 20:08:27)
To je tedy svym zpusobem vic nez paradoxni protoze malokdo je v nemocnici takovy srab jako muz+navic doktor, kdyz je v roli pacienta.
|
|
|
| Hela | •
|
(7.11.2003 22:30:43)
Vis Miso, taky jsem to uplne nechapala, zvl. po otresnem zazitku behem prvniho porodu. A pak jsem narazila na jeden clanek (ho-o-odne dlouhy) na netu od nejake ruske vedkyne, antropolozky nebo etnografky, uz nevim. Zaujal me uz samotny nazev a pak jsem ho cetla asi 3! hodiny, byl to snad nejaky uryvek z jeji vedecke praci o tom, ze i v moderni spolecnosti (na priklade Ruska)prezivaji prvky porodniho obradu, ktery je znam u primitivnich narodu, kde pro zenu to byla jakasi zkouska dospelosti. Nejpodstatnejsim pry bylo to, ze zena byla OBJEKT obradu, nemela do toho co mlouvit, musela jen poslouchat a mlcky snaset vsechno, jak bolesti, tak arogantne, SCHVALNE ponizujici chovani porodni baby. Proste komplet jak to bohuzel zname z ceskych porodnic. Bylo toho v tom clanku hodne. Zaver byl, ze takove chovani lekaru-porodniku a PA v soucasnosti nejde vysvetlit tim, ze je necemu podobnemu ucili na fakulte, neni to ani v knihach, neni to tim, ze tito lide jsou hulvati; pry casto ani neuvedomuji, ze tim skodi rodickam. Pry tradice, ktera pokracuje od praveku, je silnejsi, nez jednotlivec, je nekde v podvedomi, lekar nebo PA CITI, ze je to "spravne" chovani, ze tak delali lekari a PA pred nimi, ze tak to ma byt,ze proste je to jako silny proud reky, ktery unasi cloveka.
Beru to jako zajimavou teorii. Bohuzel jestli neco na tom je pravda, nebude tak jednoduche zmenit nese porodnictvi ;-(
|
|
|
| Dagmar Cvilinková - zrovna snažící se o mimi | •
|
(25.7.2003 9:50:38)
Paní Katko,
mám slzy v očích a strašný pocit. Je mi na nic. Je mi 23 let, a zrovna jsme s manželem v období, kdy se začínáme snažit o těhotenství. Hodně se o všechno zajímám, o výživu, o změny v mém těle, o vývoj plodu, o všechno, i o porod. Ale taková (Vaše) zkušenost mě naprosto odrazuje. Myslím, že nezáleží kde to je, jestli v Brně, Praze, Ostravě.. Záleží vždy na lidech, kteří se o rodičku starají!!! Je mi hrozně při pomyšlení, že takoví necitlivý, bezohlední a ..(to bych byla sprostá) existují. Bohužel to není minulost, ale přítomnost a jistě i budoucnost. Takoví lidé prostě jsou, ale nevím proč se dávali na tento obor - porodnictví. Je mi fakt do pláče. Jsem z Havířova, tady na tu porodnici jsem moc dobrých zkušeností neslyšela, proto mě to trápí o to víc. Pokusím se najít (třeba na internetu) jiné porodnice v mém okolí, které by mi vyhovovaly (hrozně bych uvítala možnost vybrat si porodní polohu).. No ale nebudu předbíhat, zatím těhotná nejsem, a tak až se to, dá-li Bůh, povede, pak budu řešit porod.. Mějte se moc hezky, a přeji plno nádherných a spokojených zážitků... Dáša
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(25.7.2003 12:33:26)
Ahoj holky
ozvěte se mi prosím někdo,kdo rodil ve Vrchlabí na mejlík pisingr@seznam.cz Díky
|
|
|
| Martina | •
|
(10.11.2003 17:15:31)
Źe musí být u porodu někdo z rodiny máš 100% pravdu, protože jinak jsou schopný v nemocnici zašantročit tebe i dítě.
|
|
| Vladan | 
|
(12.12.2003 15:53:15)
Totéž se stalo mé matce, když rodila mě. Nyní je mi dvacet tři a s máti máme dost důvěrný vztah, takže i tuto, poměrně intimní informaci, mi řekla.
Neručím za pravdivost, ale tohle by si dost těžko mohla vymyslet.
Když přišla na porodní oddělení, dali ji na pokoj(přišla dřív a porod měl být prý "až za dlouho").
Druhý den ráno přišel doktor, podíval se na ni a ptal se "tak co, maminko, porodíme?" Máti, protože rodila potřetí, přikývla.
Takže byla přemístěna na "hekárnu". Tam za ní prý sem tam přišla nezkušená, mladá asistentka, která jí říkala "hlavně prosím vás nekřičte". Mamka rodila potřetí, takže jí bylo hloupé nekřičet.
Bylo to osmého ledna a ještě se oslavoval návrat do práce. Sem tam se stavil doktor, podíval se z dálky a říkal "Maminko, to bude holčíčka, ona se dlouho strojí." Tak když se strojí, tak se strojí.
Maminka trpěla jako Job, ale podle přání asistentky "nekřičela".
V devět hodin ráno nová doktorka přišla, a zjistila, že se jí rodička "propadá do komatu a jéžiš, já neslyším ozvy".
Takže podle popisu mamky na ni doktorka nalehla (ˇprý už nebyl čas ani na císaře) a já jsem vyběhl ven. Mamka ale cítila nějaké mravenčení v nohou a pak už si nic nepamatuje.
Díky tomu jsem získal poporodní obrnu a mám naštěstí jenom drobnou kosmetickou vadu - pokleslé levé víčko a jsem nemotora. Dá se s tím žít.
Ale máti řekli, že nebudu chodit, mluvit a doporučili jí ústav. Nedala se - Díky, mamko!
|
|
| Vladan |
|
(12.12.2003 15:53:22)
Totéž se stalo mé matce, když rodila mě. Nyní je mi dvacet tři a s máti máme dost důvěrný vztah, takže i tuto, poměrně intimní informaci, mi řekla.
Neručím za pravdivost, ale tohle by si dost těžko mohla vymyslet.
Když přišla na porodní oddělení, dali ji na pokoj(přišla dřív a porod měl být prý "až za dlouho").
Druhý den ráno přišel doktor, podíval se na ni a ptal se "tak co, maminko, porodíme?" Máti, protože rodila potřetí, přikývla.
Takže byla přemístěna na "hekárnu". Tam za ní prý sem tam přišla nezkušená, mladá asistentka, která jí říkala "hlavně prosím vás nekřičte". Mamka rodila potřetí, takže jí bylo hloupé nekřičet.
Bylo to osmého ledna a ještě se oslavoval návrat do práce. Sem tam se stavil doktor, podíval se z dálky a říkal "Maminko, to bude holčíčka, ona se dlouho strojí." Tak když se strojí, tak se strojí.
Maminka trpěla jako Job, ale podle přání asistentky "nekřičela".
V devět hodin ráno nová doktorka přišla, a zjistila, že se jí rodička "propadá do komatu a jéžiš, já neslyším ozvy".
Takže podle popisu mamky na ni doktorka nalehla (ˇprý už nebyl čas ani na císaře) a já jsem vyběhl ven. Mamka ale cítila nějaké mravenčení v nohou a pak už si nic nepamatuje.
Díky tomu jsem získal poporodní obrnu a mám naštěstí jenom drobnou kosmetickou vadu - pokleslé levé víčko a jsem nemotora. Dá se s tím žít.
Ale máti řekli, že nebudu chodit, mluvit a doporučili jí ústav. Nedala se - Díky, mamko!
|
| Helena | •
|
(12.12.2003 19:49:15)
PANEBOŽE to je šílený. Nemám k tomu co dodat, je zírám a oklepala jsem se hrůzou při pomyšlení, že by něco takového mohlo otkat i mne. Snad nejstrašnější na tom je to, že i dnes je něco takového možné. Bohužel.
|
| Lukáš | 
|
(12.12.2003 23:55:07)
A kde je to možné Heleno? Panebože? L.
|
|
|
|
| Laďka | •
|
(14.6.2004 15:00:55)
No to je strašné!!! Když to čtu, vůbec se mi nechce být těhotná a rodit! Plánuji miminko příští rok, ale po těchhle článkách je mi zle. Celý život mám panickou hrůzu z porodu a když čtu ještě tohle, je to ještě horší. Pane bože, dej, aby všechno probíhalo v pořádku, rychle a dobře. Přeji všem ženám pohodový porod!
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) | 
|
(15.6.2004 0:06:59)
Laďko, jestli máš opravdu panickou hrůzu, tak ti za prvé doporučuju do podobných diskusí vůbec nechodit - vždyť už jen název naznačuje, že je to o problémech a že tě to nutně musí vynervovat ještě víc, než jsi. Za druhé zajdi do diskuse "strach z porodu" - asi před měsícem se tam rozjela slušná debata na téma děsení prvorodiček příšernými příběhy a snažily jsme se tam ty největší fámy a strachy několika děvčatům na základě jejich konkrétních dotazů rozmluvit a vysvětlit.
Strach z porodu je strach z neznámého, hodně ti pomůže sbírání informací - ne strašidelných historek, ale informací. Pomůže ti předporodní kurz a pomůže ti snaha vnímat miminko, zkus se do něj vcítit, snaž se nemyslet na sebe a na svůj strach, ale na to, že musíš někomu maličkému, kdo tě potřebuje, pomáhat a chránit ho.
|
|
| Jitka, 2měsíční holčička | •
|
(17.6.2004 11:54:26)
Jestli Ti do toho můžu kecat, udělej něco pro to, aby ses své panické hrůzy zbavila a budeš na porod ráda vzpomínat jako já. Já se porodu sice nebála, ale abych neseděla celé těhotenství na zadku, chodila jsem na specielní kurzy s cvičením. Vede je jedna příjemná, zkušená porodní asistentka a ta sama tvrdí, že porod je z 90% psychika a z 10% tělesné faktory a má pravdu. Sama jsem si to na sobě potvrdila. Na porod jsem se úžasně těšila, bolesti jsem brala jako pomocníky, ne jako něco otravného a přestože, jak jsem později zjistila, byl celý můj porod dost rizikový a teoreticky měl být z určitý důvodů i dost bolestivý, jsem z něj dodnes uchvácená a hrozně se těším, až budu rodit znovu. Navíc jsem zkraje byla naštvaná, že do mne tak dlouho šťourali, až to rozhýbali o týden dřív - tehdy, kdy chtěli oni a ne malá a můj nález byl velmi pomalý. Pak jsem se v určité chvíli dala dohromady a přestože asistentka tipovala při nejlepším 6-8 hodin od té chvíle do produ, bylo to za 1,5 hodiny (porod celkově 4,5 h - tlačení asi třičtvrtě minuty) a říkala, že nechápe, že se to nějak zlomilo a od té chvíle hrozně rozjelo. Až zpětně jsem si to dala dohromady a uvědomila si, že to bylo od té chvíle, kdy jsem si vyladila psychiku. Takže držím palce a otěhotni až tehdy, když se na to budeš těšit!
|
|
| Jitka, 2měsíční holčička | •
|
(17.6.2004 11:56:17)
Ten komentář byl pro Laďku (její reakce 14.6.)
|
|
|
|
| Milka | •
|
(20.2.2001 19:54:38)
Vůbec ti nezávidím tvoje zážitky. Nedovedu si to vůbec představit, protože jsem rodila také v Motole (2/2000) a byla jsem moc spokojená. Nevím, jestli je to tím, že jsem měla porod rychlý, měla s sebou manžela, rodila během čtyř hodin a dopoledne nebo měla jen kliku na personál. Jen vím, že všichni byli milí, asistentka mě během 2. doby vyhnala do sprchy, aby se mi ulevilo a mimčo šlo rychleji ven, hlavní dohlížející doktor mě přišel uklidnit, že dcera je v pořádku a atmosféra byla v pohodě, i když měli tři porody najednou. Asi prostě klika. Doufám, že se brzy oklepeš a zapomeneš, protože to, co se ti stalo, je hrozné a někdo v nemocnici by zasloužil padáka. Držím palce Milka
|
|
| Sharon | •
|
(20.2.2001 23:30:33)
Katko, kdybys napsala, že jsi rodila před 10-15 lety, tak bych to i pochopila, protože podobně příšerný přístup jsem měla v porodnici tehdy poprvé taky. Dokonce jsem o tom i napsala příběh, který se od tvého v podstatě vůbec moc neliší, protože jsem byla toho názoru, že TOHLE si nemůžu nechat pro sebe. Jsi na tom ještě relativně dobře, protože mě sepsula záhy po porodu odporná babice s gumovejma rukavicema, že jsem jim tam teda ale udělala bordel!!! Divím se jen, že Motol, který působil děsivě i tehdy (mám na mysli porodnici, pochopitelně), má takhle prima personál i nadále... neměla by se poptávka řídit podle nabídky???
|
| Soňa, jedna dcera, další mimi na cestě | •
|
(21.2.2001 10:16:36)
Ahoj Sharon,
já jsem podobný přístup zažila v ÚPMD Podolí v roce 1998. Nějakou dobu po porodu jsem si zašla za vrchní sestrou a stěžovala jsem si. Vůbec nic nechtěla pochopit. Když jsem se jí ptala, proč ženám neumožňují rodit v jiných nejpříhodnějších polohách, než vleže na zádech s nohama ve třmenech, odborně mi odpověděla: "Aby se ten bordel po vás dal dobře umejt. Co chcete za ty prachy,co dostáváme." Na další otázku,proč na tzv. hekárně nemají židli, aby si na ni mohla rodící žena odpočinout v první době porodní,její odborná odpověď zněla:" Sedět při porodu na židli je nehygienické!" Na to jsem jí já řekla, že je potřeba zkvalitnit práci porodních asistentek: " Vy mi sem rodit už nechoďte!!!" křičela na mne. Možná, že se to tam za dva roky změnilo, ale já bych tam rodit již nemohla. Neumím si představit,že bych se znova setkala se stejným personálem, jaký tam byl v roce 1998. No, vlastně to mám také zakázané od vrchní sestry. Z Podolí jsem si odnesla těžké trauma.
Soňa
|
| Sharon | •
|
(22.2.2001 1:23:57)
Soňo, je děs a hrůza, že se něco takového odehrálo před 3 lety... můj sajrajt pod porodním lůžkem vadil asistentce v roce 1986 a tehdy se přece jen myslelo trochu jinak... no, vidím, že jestli bych ještě někdy chtěla rodit, hodně moc budu přemýšlet, kde... :-)
|
|
|
| Monika, tři porody | •
|
(25.2.2001 10:06:53)
Ahoj,
jsem z menšího města než je Praha a u nás koluje pověst nevyhlášenější porodnice v Čechách - Motol -, dokonce mi bylo doporučeno tam jet rodit. Ale představa, že absolvuji 100 km mě děsila, tak jsem raději rodila u nás v Hradci Králové. Bylo to v říjnu 2000 a bylo to super. Ovšem před 15-ti lety hotová katastrofa! To co tu píšete o samotách, neochotě personálu, bachařském přístupu sester, kecy jako "nechoďte mi tu s tou vodou!", když jsem si dovolila popocházet s odteklou plodovkou..., nic proti tomu co následovalo - po porodu mi nechali odborníci kus lůžka v břiše, to se vznítilo, přidaly se šílené horečky, šílené bolesti, už jsem se viděla na onom světě, a tak tak mě stihli čtyři dny po porodu odoperovat pro akutní zánět pobřišnice! Sotva jsem se z toho vyhrabala oznámili mi, že pokud s tím někam "půjdu", musím si uvědomit, že mi to neprojde, protože "oni" drží spolu. To byl rok 1986.Proto, žádná porodní bolest by mě neviděsila tolik, jako špatně provedená práce, která nechá následky navždy, ať už dítě nebo matka, totiž "pozdě bycha honit!"
|
| Olga, 2 děti | •
|
(18.4.2004 17:39:19)
To mi přesně připomíná můj první porod v roce 1991. V noci, když mě manžel přivezl do porodnice v Pelhřimově, mě sestra přivítala slovy : Co zvoníte jako byste to už měla mezi nohama?. První ledová sprcha. Potom manžela poslala domů a mě po předporodních "úpravách" zavřela v malé tmavé místnosti, abych mohla spát. To jsem samozřejmě nemohla a až do rána jsem se kroutila v bolestech bez jakéhokoliv dozoru sester. Celé dopoledne se bolesti stupňovali a jen občas se na mě přišla sestra podívat. Těsně před polednem přišel velmi mladý pan doktor, prohlédl mě a řekl, ať si jdu na porodní sál, že budu rodit. Byla jsem tak zesláblá, že mi těch několik málo kroků připadalo jako maratón. Když jsem se položila na lůžko, sestra mi přivázala nohy a odešla. Zůstala jsem tam sama. Bylo mi dost hrozně. Ovšem za chvíli přišel pan doktor a spolu s ním asi osm mediků, kteří můj porod sledovali. Pan doktor vedl porod a zároveň i odborný výklad pro mediky. Takže z odborného hlediska mám porod zmáknutý. Když dítě stále nešlo ven, nalehla na mě sestra takovou silou, že dcera byla venku okamžitě. Sice jsem měla potom skoro měsíc modré břicho, stejně nejhorší na celé věci bylo, že pan doktor mi nechal kus placenty v děloze a já po porodu dostala zánět pobřišnice.
Druhý porod v Brně na Obilním trhu...velká poklona a dík celému personálu!
|
|
|
| Monika, tři porody | •
|
(25.2.2001 10:08:07)
Ahoj,
jsem z menšího města než je Praha a u nás koluje pověst nevyhlášenější porodnice v Čechách - Motol -, dokonce mi bylo doporučeno tam jet rodit.Proto mě překvapuje, že to tam není tak super! Ale představa, že absolvuji 100 km mě děsila, tak jsem raději rodila u nás v Hradci Králové. Bylo to v říjnu 2000 a bylo to super. Ovšem před 15-ti lety hotová katastrofa! To co tu píšete o samotách, neochotě personálu, bachařském přístupu sester, kecy jako "nechoďte mi tu s tou vodou!", když jsem si dovolila popocházet s odteklou plodovkou..., nic proti tomu co následovalo - po porodu mi nechali odborníci kus lůžka v břiše, to se vznítilo, přidaly se šílené horečky, šílené bolesti, už jsem se viděla na onom světě, a tak tak mě stihli čtyři dny po porodu odoperovat pro akutní zánět pobřišnice! Sotva jsem se z toho vyhrabala oznámili mi, že pokud s tím někam "půjdu", musím si uvědomit, že mi to neprojde, protože "oni" drží spolu. To byl rok 1986.Proto, žádná porodní bolest by mě neviděsila tolik, jako špatně provedená práce, která nechá následky navždy, ať už dítě nebo matka, totiž "pozdě bycha honit!"
|
|
|
| Anna | •
|
(21.2.2001 23:12:10)
Ahoj ,
také mě po porodu /indukovaném/ pronásledovaly strašné noční můry, cítila jsem se jak po brutálním znásilnění. Asi po půl roce to pomalu přešlo, ale v dalším těhotenství jsem se začla budit politá ledovým potem, klepala jsem se a bylo mi příšerně /měla jsem opravdu na co vzpomínat/. Manžel navrhoval plánovaný císařský řez, už TO nikdy nechtěl absolvovat znovu. Já jsem se přece jen rozhodla bojovat a ve třetím měsíci těhotenství začla hledat nějakou psychterapii. Pečlivě jsem sbírala všechny možné informace, po čase jsem zjistila, že vzhledem k tomu, že hlavním původcem mého zruinovaného stavu nebyl porod, ale zdravotnický personál jsem začla pátrat v oblasti alternativní medicíny. Kamarádka mě začla přesvědčovat k návštěvě kinezioložky a já se asi po měsíci váhání objednala. Během nekolika sezení v průbehu posledních tří měsíců těhotenství jsme probraly a "ošetřily" všechno, co se k mému budoucímu porodu vztahovalo /většinou to znamenalo porody předchozí, ale i spousta jiných věcí, jako nedostatek sebedůvěry.../, masírovala mi akupresurní body, užívala jsem si tvůrčí představivost atd. Na porod jsem se začla TĚŠIT, fakt. Prostudovala jsem spoustu knih o asertivitě, učila jsem se chránit osobní svobodu a umět se vyjadřovat jasně /myslím, že bych teď mohla klidně obstát v profesionální armádě např. jako vyjednávač s teroristy, tak pečlivě jsem se na pobyt v porodnici pripravovala/.
A výsledek? 50ti minutový bezbolestný porod, protivným sestrám jsem se vysmála a s velmi příjemným doktorem jsem si dobře popovídala, nicméně přes všechnu mou asertivitu mi miminko vzali, ačkoli mi bylo bezvadně a chtěla jsem hned vstát jsem se přece musela podrobit nemocniční rutině, prostě příští porod /bude-li se nějaký konat si chci pěkně užít, jako žena, matka a ne jako vojanda na bitevním poli. Nedávno jsem četla nádhernou knihu Znovuzrozený porod od M. Odenta a pěkně jsem si pobrečela, moc ji všem doporučuji. Člověk teprve když si jí přečte pochopí, jak je celý systém porodnictví u nás špatný, postavený na hlavu.
Bohužel musím končit, zdravím A.
|
| Petra, nastavajici maminka | •
|
(27.2.2001 11:28:21)
Ahoj Anicko, mam k Tobe prosbu, jak se mohu objednat ke kineziologovi?? Zacinam mit nocni muru ze vseho, co me muze v souvislosti s porodem potkat a nevim, jak "z toho ven". Mam pocit, ze porod "cisarskym rezem"je nejoptimalnejsi reseni...
Moc dekuju za odpoved. Petra
|
| Anna | •
|
(27.2.2001 22:00:14)
Milá Petro,
adresář kineziologů nalezneš na stránkách www.onebrain.cz seznam je zpracován tak, že můžeš hledat podle počátečního písmena města, kde bydlíš. Jestliže jsi z Prahy, ozvi se mi na adresu anna@ananda.cz , pošlu ti kontakt na paní, kterou mohu opravdu doporučit /občas pracuje i v Č. Budějovicích/.
Porodu se neboj, držím ti palce
Anna
|
| petra | •
|
(28.2.2001 13:10:34)
Ahoj Anicko, dekuji za odpoved, bohuzel se mi nepodarilo kontaktovat Te pres E-mail, pokud mi muzes doporucit pani, se kterou mas dobrou zkusenost, budu jen rada. Dekuji a mejte se krasne.
|
| Jana,24.týden | •
|
(28.2.2001 17:04:27)
Ahoj holky,
ze vsech prispevku, ktere tu jsou je jasne, ze zazitek z porodu asi nejvice ovlivnuji lide, ktere se o Vas v teto chvili staraji. Protoze i ja bych chtela na porod sveho miminka vzpominat jako na nejhezci zazitek, zajimalo by me, jake jsou moznosti vybrat si a poznat personal, ktery se o me bude starat.Vim, ze sestry si asi nevyberu, ale rada bych si vybrala alespon lekare, ktery se o me bude starat posledni tydny tehotenstvi a k memu porodu prijede do nemocnice, se kterou spolupracuje.
Pokud mate s timto postupem jakekoli zkusenosti, dejte mi prosim vedet.
Diky
Jana
|
|
|
|
| Gábina, 8 týden | •
|
(22.3.2001 18:34:03)
Ahoj Petro, nám pocit, že mám stejný problém jako ty! Čekám dítě, je plánované, ale ndovedu si to vychutnat!Mám tak strašný strach z porodu, že už si nevím rady.Moje dítě bude jeden velký NERV, až se narodí.Nevíš něco o tom, zda-li se dá císřský řez naplánovat? Někdo říká, že ano, někdo, že ne!
Žádné přemlouvání a povídání o prvním tělesném kontaktu s dítětem, mě bohužel neuspokojují!Díky Gábina
|
| Jitka ( 12 týden ) | •
|
(10.2.2004 21:00:47)
Ahoj Gabino!
Jsem ve 12 týdnu těhotenství a mám podobný problém jako ty a Petra.
Na miminko jsme čekali 2 roky a teď když jsme se dočkali, nedokážu se z toho těšit. Děsí mně porod, vůbec si neumím představit, že to budu muset prožít a ustát. Ráda bych si s Vámi vymněňovala informace, 605 286828.
|
| Andrea a Kuba 12/03 | 
|
(10.2.2004 21:31:18)
Jitko klid!
Já měla stejný strach jako máš ty.Celé těhotenství jsem se zbytečně nervovala.Nakonec porod ze zdravotních důvodů vyvolávali.Trvalo to sice trochu déle 40h(spíše vyjímka)a vše bylo OK.Pokud ti mohu doporučit pečlivě si vyber porodnici.Pokud jsi z Prahy,doporučuji Podolí.Sama jsem tam rodila a jsem nadšená.Perfektní personál jak v poradně,na interně,na rizikovém,tak na sále i na 6nedělí.Prostě všude.
|
| Pavla, syn 10 měsíců | •
|
(21.4.2004 20:37:25)
Holky, nebojte, zvládnete to, já mám stejně pozitivní zkušenosti s Podolím, bylo to tam dobré, hlavně lidské, takže se nebojte, všichni Vám budou ochotně a s úsměvem pomáhat!!!!! Na porodním sále jsem zažila několik směn porodních asistentek a všechny byly příjemné a milé, nikdo na mě nekřičel a netvářil se nepříjemně. Největší "nepříjemnost a šok" byl čekatelský pokoj, kde jsem strávila 1 noc, která pro mě byla psychicky horší, než celý následný vyvolávaný porod. U čekatelského pokoje byl k dispozici jen 1 záchod a 1 sprcha se studenou vodou - pro všechny rodičky. Přežila jsem a na porod se skutečně těšila, vše proběhlo v klídku, i když se to docela vleklo. Dneska na to fakt vzpomínám ráda. Pokud bych měla znovu rodit, tak určitě v Podolí.
Držím palečky
Pavlka
|
|
|
|
|
|
|
| Eva M. (3 porody) | •
|
(21.2.2001 23:45:46)
Ahoj ženské, ráda se s Vámi podělím o své zkušenosti. Nebudu psát o bolestech, ty se daly vydržet a děti za to stojí; budu psát o zkušenostech s lidmi...
----
Poprvé jsem rodila zkraje roku 1990 na Vinohradech, kam jsem byla odvezena neplánovaně jeden večer. V porodnici, kam jsem správně patřila a kterou jsem znala, měli zrovna nějaké technické problémy
:-(
Doma jsme v té době neměli telefon, manžel ani nikdo jiný nebyl doma a sanitku mi šel zavolat jeden téměř cizí pán ze sousedství do telefonní budky o pár bloků dál - takže jsem nemohla k porodu nikoho vzít, což byla škoda! Mám velmi nepříjemné vzpomínky na porodní asistentku z vinohradské porodnice, na ztemnělé opuštěné chodby porodnice, kde jsem byla sama - rodila jsem v noci a byla jsem tam v místnosti pořád sama - bohužel, žádný doktor, ani žádná jiná maminka! Sestra se přišla jen formálně do dveří podívat tak jednou za půl hodiny a zase zmizela neznámo kam, neboť mi tvrdila, že budu rodit až druhý den dopoledne a že ona to přece pozná. Já jsem sice měla dojem, že to jde docela rychle - měla jsem všechny děje v těhotenství a během porodu důkladně nastudované! - ale asistentka mi nevěřila a tvrdila, že si vymýšlím, že to nemůže být tak rychle. Na dosah jsem neměla ani telefon či tlačítko pro přivolání pomoci. Ono to ale opravdu šlo rychle a sestra nikde -jen tma v cizích prostorách okolo mě a ticho široko daleko. Nechybělo mnoho a porodila jsem sama na hekárně, přestože jsem se usilovně snažila netlačit. V duchu už jsem si opakovala, co má dělat maminka, když rodí sama (lehnout si na bok, dávat pozor, aby se rodící dítě neuhodilo do hlavičky atd.) Chvíli před půlnocí nakonec sestra přišla zase jen tak do dveří a chtěla zase odejít. Zadržela jsem ji slovy: "Sestro, já už ale OPRAVDU rodím!!!" Tak se neochotně vrátila ode dveří, přišla se na mě podívat zblízka a sama uviděla, že UŽ!!! - a rychle odběhla, přiběhli s doktorem, pak jsem musela honem vedle na porodní sál (víte, jak blbě se chodí těsně před porodem?) a musela jsem honem tlačit, což mi vleže vůbec nešlo, ale oni na mě spěchali, že dítě už nutně potřebuje ven kvůli kyslíku... Nakonec se syn dostal ven ještě před půlnocí a naštěstí začal dýchat sám, ale pamatuju se, že se na sebe sestra s doktorem při porodu i po něm nějak divně dívali... Až později jsem pochopila proč (v nemocnici mi nikdo nic neřekl). Synovi se asi opravdu v nějakém okamžiku nedostával kyslík, takže k nějakému poškození jeho mozku opravdu došlo... naštěstí nemá poškozenou inteligenci a normálně se hýbe, ale má velmi výraznou a silnou tzv. lehkou mozkovou dysfunkci, s jejímiž následky se potýkáme dodnes. Kdo z rodičů má doma dítě s LMD, ví, o co jde. Dnes vím, že syn se opravdu potřeboval narodit o chvíli dřív a že jsem neměla být skromná, tichá a ohleduplná k únavě porodní asistentky, neměla jsem dát na její "zkušenosti" a na její přezíravé poznámky "Vy budete rodit až zítra dopoledne, tak co mi tu vykládáte, že to jde rychle". Prostě - měla jsem věřit vlastním znalostem, byť vyčteným, a měla jsem spoláhat především na signály vlastního těla! Kdybych nebyla tichá, ale hysterická (což je mi z duše protivné), kdybych brečela nebo křičela, asi bych takto donutila sestru, aby byla u mě celou dobu (opravdu můj pobyt na porodnici netrval dlouho) - a syn mohl být na světě o pět minut dřív... a mohli jsme tak být ušetřeni dlouholetého trápení, stresů a nervů s LMD. Kéž by si ta sestra někde v koutku třeba jen četla nebo háčkovala...!!!
-----
O rok a půl později jsem zažila další porod, bohužel velmi předčasný. Tentokrát jsem se octla v Podolí a pro lékaře i sestry mám jen slova obdivu a chvály. Byli neuvěřitelně milí, ohleduplní, laskaví atd. Snažili se mé těhotenství aspoň trochu prodloužit kvůli tomu drobečkovi, který by ve mně potřeboval ještě růst... Jenže přes jejich maximální snahu porodní stahy pokračovaly a nakonec jsem musela jít "na císaře". Naše miniaturní miminko nevážilo ani kilogram a strávilo dlouhé měsíce na tamní jednotce intenzivní péče. Miminku i mě se dostávalo opravdu té nejlepší péče, byli ke mně neuvěřitelně hodní, citliví, laskaví, všechno mi vysvětlovali, co dělají, co se s malým děje a proč. Dovolovali mi za ním chodit, jak často jsem chtěla. Na tamější JIP jsem byla téměř jako doma a mohla jsem dlouhé hodiny sledovat, s jakou neuvěřitelnou láskou, péčí a nasazením pečují o ty mrňousky v inkubátorech a jak doslova bojují o jejich každý dech. Mnohokrát bojovali i o život toho mého mrňouska. Jenže můj chlapeček byl hodně nedonošený, takže ho jeho nezralé tělíčko různě zrazovalo... až ho po roce a 4 měsících zradilo definitivně a on odešel do nebe. Přestože to tedy dopadlo smutně, mohu o Podolí a tamějších lékařích říkat jen to nejlepší - dělali opravdu všechno, co mohli, a snad ještě víc. Ale záchrana a uzdravení mého chlapečka - to by byl zázrak, a ty neumí ani ten nejlepší doktor na světě.
------
S lékaři z Podolí má opakované a výborné zkušenosti i moje kamarádka, která se tam octla celkem pětkrát - z toho byly tři samovolné potraty, ale to není chyba lékařů, kamarádka není zcela zdravá a je tedy téměř zázračné, že díky neskutečně laskavé a ochotné péči lékařů z Podolí se podařilo aspoň dvě její těhotenství dotáhnout do úspěšného porodu.
-----
Svůj poslední porod jsem zažila v roce 1996 v Krči a bylo to skvělé! Do porodnice jsem na doporučení lékařů raději přijela o něco dříve, abych byla po ruce, kdyby se se mnou dělo špatného - mé bříško po předchozím císaři nebylo v nejlepším stavu. Naštěstí všechno probíhalo ukázkově dobře. Celou dobu (asi čtyři hodiny) u mě byly dvě nesmírně laskavé, citlivé a milé asistentky a průběžně se na mě chodil dívat i bezvadný doktor. Mohla jsem chodit, sedět atd. podle toho, co jsem zrovna chtěla. Když jsem něco potřebovala, okamžitě mi to podali. Ačkoliv byl můj třetí synáček poněkud větší a porod pro mě byl velmi namáhavý a bolestivý i vzhledem k bříšku po císaři, zvládli jsme to společně úplně skvělě. Na bezvadné a laskavé chování porodních asistentek i doktora mám ty nejlepší vzpomínky a od té doby svým kamarádkám říkám, že kdybych ještě náhodou měla rodit znovu, tak určitě v Krči. Moje sousedka rodila v Krči v roce 1995 a taky byla moc spokojená!
---
Závěr? Záleží na lidech -jako ostatně vždycky. V Krči se ke mně chovali tak naprosto skvěle, ohleduplně a citlivě, že mi tam nikdo z rodiny ani nechyběl! Snad jen kdyby tam byl někdo se mnou, mohla bych se hned podělit o radost nad zdravým synáčkem.
---
Kdyby však býval se mnou byl někdo u prvního porodu na Vinohradech, chování té sestry by bylo určitě lepší a cítila bych se tam mnohem lépe! Už proto, že bych věděla, že ten někdo blízký může přivolat pomoc, když už maminka je zkroucená bolestmi a nedokáže si pomoc přivolat sama. U vleklých a těžkých porodů může být přítomnost někoho blízkého velkým dobrodiním.
---
Kdybych ještě náhodou otěhotněla, určitě bych si do porodnice vzala s sebou někoho blízkého - pro psychiku je důležité, když s Vámi někdo "trpí" a pomáhá Vám - právě Vám osobně a s láskou - od personálu to asi nemůžeme očekávat, že budou s plným nasazením a 100% pozorností obskakovat každou maminu, zvlášť když je porod dlouhý a nebere to konce a vedle Vás rodí další tři maminy...
---
Když už se Vám stane, že narazíte na neochotný a bezohledný personál, pak plně souhlasím s těmi, kdo píší, že před dalším člověkem, který by tam byl s Vámi, si na Vás = zuboženou rodičku tolik netroufnou a budou se k Vám chovat mnohem lépe, byť jen z obav z možného postihu.
Vzhledem k možnému nedostatku prostoru pro přítomnost tatínků u porodu - zvlášť když najednou rodí víc maminek - bych Vám doporučila spíš přítomnost ženy - kamarádky nebo maminky. Potom tolik nehrozí, že Váš doprovod bude vykázán ven. Navíc, když u sebe máte ženskou, která už sama rodila, mohou být její zkušenosti i přístup velkou pomocí, protože už ví, o co jde, a dokáže s Vámi soucítit daleko víc než mužskej, který si stejně moc nedokáže představit, co se s Vámi děje, a částečně je mu trapně, stydí se, je mu to dlouhý a neví co dělat - nebo taky občas prý mužským selžou nervy a odejdou pryč nebo se "složí" k zemi...
---
A když budete mít tu smůlu, že se octnete v porodnici samy a zároveň narazíte na beozohledný nezájem personálu, tak křičte, plačte, hlastiě hekejte atd. - i když je Vám toto jednání cizí a i když to třeba není ještě tak strašné! Sice Vás budou mít plné zuby, ale (snad) Vás neopustí a nenechají zcela bez pomoci - a nebudete mít problémy s poškozeným dítětem!
Těch pár minut, v nichž asistentky "musejí" dotelefonovat s kamarádkou nebo dojíst chlebíček a tudíž "nemohou" být u Vás, může být osudných pro Vaše dítě a někdy i pro Vás! Nedejte se! Je to Váš porod, Vaše dítě, Vaše zdraví i zdraví Vašeho dítěte! Znám ve svém okolí více případů, kdy se dítě vinou personálu narodilo pozdě - a tudíž přidušené a s většími či menšími trvalými následky.
I můj brácha byl kříšený, protože se taky narodil pozdě - mamince druhorodičce taky nevěřili, že UŽ rodí! A pak bráchu křísili, dva dny se nevědělo, jestli vůbec přežije... No přežil, vypadá a chová se vcelku normálně, ale následky jsou na něm patrné dodnes (je mu 25 let). Prostě: nenechte kvůli pár minutám opoždění u porodu zkazit Vašemu dítěti i Vám celý život!!!
---
Držím Vám všem palce a přeji hodně hezkých a zdravých miminek a hodně lásky! A nebojte se, ženské, ty děti za tu bolest stojí! Můj nejmladší syn mi dnes denně říká, jak mě má rád, pořád se tulí... a můj starší syn na prahu puberty mi dodnes maluje občas srdíčka a píše vzkazy se slovy "Nejmilovanější a nejlepší mamince na světě". Lásku svých dětí bych nevyměnila za nic na světě. A Vám všem přeji hodně lásky od malých i velkých!
:-)
|
| Magda, 2 deti | •
|
(22.2.2001 8:32:08)
Ahoj, tak zase nekdo spokojeny ve FTN......:-) Mam jenom dve deti a dikybohu jsem nezazila neco tak smutneho, jako ty s druhym detatkem. Ale jinak se uplne ztotoznuju s tim, co pises na tema "ale dyk vy este nerodite, mamco......". Stalo se mi presne totez s prvnim ditetem, dite bylo krisene, nasledky nastesti jen velmi lehke, ale dodnes patrne... .
Stalo se mi to v r. 1995 v Zemske, na byvalem 2. sále, uz je to dlouho.. Pres veskere mozne vyhrady jsem tenhle pristup ve FTN nezaznamenala, ani u sebe, ani u kamarádek, ktere tam rodily taky.
Takze...nedejte se..
|
|
| Alžběta, 1 dcera | •
|
(3.3.2001 20:44:35)
Ahoj,
plně souhlasím s tím, že základ co nejsnadněji prožitého porodu je mít u sebe někoho blízkého. Nemyslím si, že tatínek, který není u porodu má horší vztah k dítěti než ten, který u porodu je, ale maminka má větší jistotu. Já sama jsem manžela pojímala jako svou "tělesnou stráž", s tím, že když bude potřeba, bude slušně či neslušně otravovat personál tak dlouho, až se nám bude věnovat. Nebylo to potřeba, ale možná právě proto, že byl se mnou komunikativní a pozorný manžel. A totéž platí i o jiných blízkých u porodu.
Alžběta
|
|
|
| Jitka,Barunka (18 měsíců) | •
|
(22.2.2001 21:32:48)
Ahojky!
Vůbec nebuď smutná,úplně chápu,co jsi cítila za bezmoc.Já prošla v těhotenství individuálním předporodním kursem s vlastní porodní asistentkou.Na porod jsem se vyloženě těšila, připadalo mi to hrozně jednoduché a hlavně nádherné.A skutečnost?Jelikož jsem ještě 10 dnů po termínu nechtěla spontánně rodit,tak se doktor rozhodl při kontrole miminka (byla ve 100% pořádku)porod uměle vyvolat.Podle mé asistentky mohl ještě min 4 dny počkat.Nevadí,rodilo se a já se na to těšila,měla jsem tam manžela i asistentku,tak proč ne.Miminku se na svět ale vůbec nechtělo,personál byl STRAŠNĚ nepříjemný-nutily mě,stejně jak Tebe,dlouhé hodiny ležet a trápit se v bolestech.Po nekonečných 7 hodinách mé trápení ukončily císařským řezem.Nastalo obrovské zklamání a pocity viny,že jsem někde zklamala,ale myslím,že vše je opravdu jen v lidech!!!Jedno vím jistě-do Chebské porodnice už mě nikdo nedostane.Tak si držme palce,aˇse nám podruhé daří líp. Klidně se ozvi,ráda Ti napíšu.
Ahoj Jitka
|
| Renča, syn 6 let, dcera 1 rok | •
|
(25.2.2001 23:29:24)
Jitko, dovolte ještě doplnit moji informaci o "císařích". Řekla bych, že va vašem případě zcela selhal doktor, který se rozhodl porod vyvolat a pak to nezvládl, takže pocit viny si rozhodně nepřipouštějte. Pokud je srdeční rytmus miminka v pořádku, čeká se často i 14 dní, jen je třeba denně chodit na monitor, někdy je lépe už být přijatá v porodnici neboť denní dojíždění je únavné. Škoda, že vaše asistentka neprotestovala důrazněji.
Kamarádka po prvním plánovaném císaři (miminko bylo obráceně) rodila podruhé přirozeně a zcela bez problémů. Jen epidurál jí již předem odmítli neboť prý by vzhledem k předchozímu cís. řezu mohly nastat komplikace (přece jenom je děloha již jednou řezaná a šitá). Ten zákaz se prý týká i jiných utišovacích prostředků, ale možná to bude záležet i na doktorech. Panu "doktorovi" z Chebu se určitě zdaleka vyhněte. Jitko, ať už budete rodit jakkoli, přeji vám, ať je miminko zdravé a ať jsou při jeho narození mimo milujících rodičů jen milí a chápaví odborníci.
|
| Jitka,18-ti měsíční Barunka | •
|
(27.2.2001 20:26:28)
Renčo,moc Ti děkuju za odpovědi.
Druhé miminko plánujeme až za rok,ale už teď nad vším hodně přemýšlím.Naštěstí mám gynekoložku se kterou se dá mluvit a něco určitě vymyslíme.Jen ne výlet do Chebu.
Měj se fajn a ještě jednou díky.
Jitka
|
|
|
|
| Dáša,holka 11,kluk 2 roky | •
|
(22.2.2001 23:05:46)
Milá Katko,je mi Tě líto,protože porodit dítě je krásný zázrak života.Možná je skutečně lepší dívat se na to z druhé strany,ne tak,že jsem tu já,ale spíš se soustředit na to malé nemohoucí,kterému vlastně chci pomoci.Od té chvíle,co ho nosím chci mu být nápomocna na tomhle světě.Mě dost pomohla vědomá relaxace,nesoustředit se na bolest,ale na samotnou práci,kterou musím vykonat.Řečí kolem je mnohdy lepší si nevšímat,protože i když jsem sama zdravotnice, vím, že ne každá žena pracující v tomto oboru se pro tuto práci hodí.Tím myslím,že práci nebere jako poslání.Měj se!
|
|
| Renča, syn 6 let a dcera 1 rok | •
|
(23.2.2001 22:41:49)
Na porod svého syna jsem se velmi pečlivě připravovala, navštěvovala jsem předporodní kurzy, prošla si všechny 3 brněnské porodnice, zpovídala kamarádky, co už rodily. Pak mi týden před termínem v noci praskla voda. Z porodnice mi řekli, ať přijedeme okamžitě. Běžné vyšetření, klystýr, řekli, že zatím nic, manžela poslali domů dospat, mně dali na převlečení "andělíčka", který mi byl stěží do pasu a řekli, ať chodím. Na chodbě čekal jiný tatínek, polonahé se mi tam chodit opravdu nechtělo, tak jsem si sundala z postele prostěradlo a zabalila se. Tehdy mě seřvali poprvé. Cca ve dvouhodinových intervalech se na mě chodila dívat sestra, monitorovali srdíčko syna. Tak to probíhalo až do večera, dvakrát se vyměnily služby, já pořád nic. Pak přišel jiný pan doktor a první co udělal, seřval mě, že ještě pořád nemám stahy. Kolem desáté večer mě prohlédnul a opět naštvaně zahlásil "doprdele, to děcko je tam jak zadrátovaný" (později mi to bylo přeloženo do lidštiny jako "děložní hrdlo je zcela uzavřené"), nevím jak dlouho ve mě šmátral, protože bolest byla tak velká, že jsem na chvíli ztratila vědomí. Pak najednou byla skoro půlnoc a jiná sestra mi řekla, že jsou problémy se srdečními ozvami a budou muset udělat císařský řez. Operační sál byl na druhém konci porodnice, vedle běžící sestra mě za jízdy holila, takže jsem byla dost pořezaná. Na operačním sále se mě zeptali, zda jsem něco jedla nebo pila. Řekla jsem že mi dávali nějaké prášky, které jsem zapíjela. Takže mě pro změnu seřvala anestezioložka, že přece musím vědět, že před operací se nepije. Pak si někdo všimnul, že ve formuláři nemám vyplněné jméno pro holčičku. Na mé vysvětlení, že po amniocentéze víme na 100%, že je to kluk, mi řekli, že to je nezajímá, že to tam být vyplněné musí. Tak jsem ještě před usnutím vypisovala formulář. Probudil mě manžel, který mě vezl na pooperační oddělení, od něj jsem se dozvěděla, že syn je krásný a v pořádku. Ráno jsem se probudila, nade mnou šibenice s kapačkou, ze mně hadice do pytlíku. Syna jsem poprvé viděla skoro poslední z rodiny. Na pooperačním bylo 12 obsazených lůžek, maminka jsem tam byla jediná mezi ženami vyššího věku po různých zákrocích. Syna mi nosili na kojení. Kapačky mi dávali další dva dny, vypadala jsem jako narkoman, ruce samá modřina a díra, protože jim to "nějak nešlo napíchnout". Když jsem volala sestru, že mě ruka hrozně bolí, řekla mi, že je to normální. O hodinu později jiná sestra s křikem vyběhla od mé postele, protože zjistila, že moje ruka je trojnásobná, neboť jim to vyteklo jinam, než do žíly. Třetí den mě přeložili na maminky. Můj normálně nízký tlak ukazoval 80/50, byla jsem zelenošedá, po dvou metrech chůze jsem omdlela, takže někoho napadlo, dát mi na převoz kolečkové křeslo. Sestra na maminkách mi na pokoj hned dala i syna, přestože jsem jí řekla, že se mi točí hlava a mám potíže dojít k umyvadlu. Když jsem upadla podruhé, cestou na WC, řekli, že si ho teda ještě jeden den nechají na novorozeneckém. Naštěstí jsem se rychle zlepšovala - nikoli jejich zásluhou. Za další dva dny jsem si dovolila pořádat o výměnu ložního prádla a košile. Pro změnu mě seřvali, že jsem tam teprve 3 dny a tak prý nemám nárok. O další dva dny později jsem už nárok měla, ale neměli dost košil, takže jsem musela zůstat v té staré a zakrvácené. Na chodbě byla jediná sprcha asi pro 7 pokojů (21 maminek), maminky do ní chodily kouřit, takže jsem se tam často ani nedostala umýt. Syn měl úbytek na váze, sestry mě poslaly odstříkat mléko. Když zjistily, že jsem "něco" nastříkala, řekly, že mléko mám, že jen špatně kojím. Na moji námitku, že těch pár kapek ve sklenici je výsledkem hodinové práce s nahříváním a masírováním, mi řekly, že to půjde, že se musím víc snažit. Další den konečně jiná sestra rozhodla, že mu dají Nutrilon. Od toho dne jsem střídavě kojila a přikrmovala, syn přibral a mohli jsme konečně domů. Mimo syna jsem si odnášela i ošklivou vyrážku na zádech a zadku, prý z agresivních pracích prostředků. Těch 12 dní v porodnici v Brně je ta nejhorší zkušenost, kterou jsem kdy ve zdravotnictví udělala. Myslela jsem si, že vše zvládnu díky předporodní přípravě a manželovi. Bohužel vinou personálu porodnice jsou pro mě ty nejkrásnější zážitky z narození dítěte spojeny s ponížením a urážkami. Dceru jsem rodila o pět let později, o vánocích, v Praze v Motole, plánovaným císařským řezem v epidurální anestezii. Všichni se ke mě chovali slušně a ohleduplně. A pak mi jen lékařka řekla: "Maminko, je to Kateřinka." Dceru jsem viděla hned, pak ji umyli a hned zase přinesli, takže po zbytek operace jsem ji měla vedle sebe. Lékař i lékařka, co mě operovali, i sestry mi poblahopřály ke krásné holčičce. Rovněž na JIP a na maminkách se všechny sestry snažily nám všem pomoci, poradit. Najednou i mé žíly šly lehce napíchnout, košili jsem si mohla převlékat podle potřeby, manžel i syn mohli kdykoli Kačku vidět, podržet. Sestry se hned zajímaly, proč dcera nepřibírá a zjistily, že mám mléko příliš vodové. Nosily mi pro dceru z jiného oddělení speciální mléko Nenatal, protože jiná mléka dcera blinkala. Prostě dělaly vše, aby se maminky i miminka cítily dobře. Proto mě Katko překvapila vaše zkušenost z Motolské nemocnice. Nevím, zda se tam za uplynulý rok vyměnil personál, možná jste měla zrovna pech na ty nejhorší, nebo já štěstí na ty nejlepší, těžko říct. Mně však po prvním porodu v Brně Motol připadala jako skutečný ráj. Každopádně vám přeji, ať se z toho nepříjemného prožitku brzy dostanete.
|
| Jitka,18-ti měsíční Barunka | •
|
(25.2.2001 21:38:52)
Renčo, Tvůj popis synova porodu je v mnoha detailech hodně podobný tomu mému (blíže jsem o něm psala 22.2. v reakci na Katčin článek).Brzy plánujeme druhé díte, na které se už teď všichni těšíme. Po příšerné zkušenosti s prvním porodem mám ze druhého strach.Prosím napiš mi,jak to bylo s Tvým porodem dcerušky.Císařský řez jsi měla naplánovaný na vlastní žádost nebo ze zdravotních důvodů?Chtěla bych druhý porod zvládnout přirozeným způsobem a doufám,že to nakonec všechno dobře dopadne.Předem díky za radu.Jitka (marbes@atlas.cz)
|
| Renča, syn 6 let, dcera 1 rok | •
|
(25.2.2001 22:59:10)
Jitko, císařský řez u dcery mi doporučila doktorka v poradně. Ke konci těhotenství se totiž ukázalo, že se stejný problém (zcela uzavřené děložní hrdlo bez náznaku změn, žádná "spolupráce" mých orgánů...) téměř určitě bude opakovat. Lékaři v Motole s jejím návrhem po mém vyšetření a po zhodnocení průběhu mého prvního porodu také souhlasili. Já jsem jen požádala o epidurál, neboť jsem tentokrát nechtěla přijít o moment narození svého dítěte.
|
|
| Jorga, 2 synové - 4,5 roku a 3 měsíce | •
|
(13.3.2001 21:01:46)
Ahoj Jitko,
nevím, jestli Ti tohle povídání k něčemu bude, můj první porod nebyl tak příšerný jako Tvůj, ale taky nic moc.
Císařský řez jsem měla plánovaný kvůli očím (riziko zanedbatelné, ale oční lékař se chtěl "sichrovat", jak mně osobně sdělil), ve spinální anestezii. Operovala mě moje paní doktorka, dovolila přítomnost manžela (což tehdy zdaleka nebylo zvykem), ale tím idylka skončila. Po porodu synka odnesli na ošetření aniž bych ho viděla (manžel šel s ním), pak mně ho ukázali zamotaného v zavinovačce ze vzdálenosti asi metrové - měla jsem v té době 6,5 dioptrie a byla jsem na tu dálku tak nanejvýš schopná zhruba odhadnout, že asi má hlavu - a pak ho odvezli pryč. Žádné přikládání, žádný tělesný kontakt, nic. Sestřičky z JIP pak celý den přemlouvaly ty z novorozeneckého, ať mně ho přinesou, k večeru se to podařilo - sestra mně ho ukázala ode dveří a chystala se odejít. Když jsem si ho vymínila aspoň na chvilku k sobě, chtěla vědět, proč. Když jsem jí řekla, že se na sebe chceme chvilku dívat, sdělila mně, že "stejně je slepej". Poněkud mě tím vyděsila, než se zjistilo, že zastává předpotopní názor, že novorozenci nic nevidí. Pak jsem si ho další den objednala s tím, že chci zkusit přikládat - přinesli mně ho nakrmeného, takže z toho (kupodivu) nic nebylo. Taky mně ho nakrmili Nutrilonem, ačkoli jsem jim do jakéhosi dotazníku psala, že jsem alergická na kravské mléko a měl by tudíž dostat hypoalergenní stravu. Sestřička mně vysvětlila, že ho nekrmí kravským, ale kojeneckým mlékem. Na můj argument, že to se dělá z kravského, opáčila: "Ne, to se dělá z prášku." (!) Naučili ho na flašku, na novorozenecké mě nepustili, protože jsem měla dreny, ale odmítaly za mnou chodit mně pomoct s kojením, protože neměly čas... Nakonec jsme to nějak rozchodili, i to kojení se zvládlo, ale zopakovat jsem si to tedy rozhodně nechtěla.
Podruhé jsem si dlouho dopředu sehnala potvrzení od očaře, že můžu rodit, jak chci, všude a všem jsem to zdůrazňovala, že hodlám a chci rodit přirozeně (nakonec si to i zapsali do karty), odmítala jsem vyvolávání (i když donekonečna bych to asi nezvládla, měla jsem 2 různé termíny a 19. den po prvním a 6. den po tom druhém už by mně porod bez cavyků vyvolali, naštěstí jsme to zvládli v hodině dvanácté - o pouhý 1 den dřív), na sále jsem se pak bránila zákrokům, co mně síly stačily a můžu říct, že jsem byla spokojená. Všemu jsem se sice neubránila (např. podání oxytocinu a nástřihu), ale on byl synek spíše větší (55 cm, 4,4 kg) a celý porod trval 20 hodin (z toho druhá doba 2 hodiny), takže oni to asi opravdu nemohli nechat déle bez zásahu, i když se mu podle monitoru dařilo dobře. I přes to to ale byl skutečně nádherný zážitek a na to, že přirozený porod je lepší než císař, bych byla (samozřejmě jen za sebe) ochotna přísahat.
Jak se tak dívám, je to trošku dlouhé psaní, ale mířím k tomu, že i po císařském řezu a špatných zkušenostech se dá zažít krásný přirozený porod - člověk se musí snažit, ale nejen to - musí taky mít štěstí na dobré lidi a co nejmíň komplikací.
Brzké otěhotnění a krásný druhý porod přeje
Jorga
zaba@atlas.cz
|
|
|
| Ivča, zatím jenom plánující | •
|
(26.2.2001 10:22:34)
Pro Renču.
Prosím, napiš mi, v které porodnici v Brně jsi měla tyhle strašlivé zážitky s porodem, chtěla bych se toho pokud možno vyvarovat. Laickým předporodním procházením porodnických pracovišť zřejmě nelze nic posoudit ani porovnat.
Děkuji za odpoveď.Iva.
|
| Renča | •
|
(27.2.2001 0:51:51)
Ivčo, bylo to na Obilňáku před šesti lety - ten časový údaj udávám proto, že se to tam možná od té doby zlepšilo (moc bych to všem přála!!!!!). Dokonce jsem četla nedávno o Obilňáku mnoho chvály - moderní technika, nové postupy... Jenže k čemu je nejlépe vybavená porodnice, kde personál nezvládá základní etické principy. Možná jsem stejně jako Katka, která tuto diskusi začala, měla jen smůlu, že sloužili zrovna ti "horší". Problém jen je, že jsem tam slušného a milého člověka nepotkala celých 12 dní.
|
|
|
| Katka, 15. týden, první těhotenství | •
|
(4.4.2001 17:23:57)
Milá Renčo,
po přečtení tvého příspěvku se mi udělalo zle a vyrazila husí kůže.
To snad není ani možný!!! Jsem sice v 15. týdnu, ale vzhledem k tomu, že to mám v práci "za pár", snažím se dozvědět na Rodině co nejvíc. Je mi tě moc líto, ale i všech maminek, které prožili něco takového jako ty a výše zmíněná Katka s Maruškou. Já jsem zatím rozhodnutá rodit v Bohunicích, doufám, že tvá zkušenost nesouvisí právě s touto porodnicí, jestli ano, prosím dej mi vědět. Opatrujte se a všechno přebolí.
Katka
|
|
| Lida | •
|
(19.6.2002 13:13:31)
Je mi moc lito, ze mate takove spatne zkusenosti s porodem. Ja mam 13ti mesicni holcicky (dvojcatka) a chtela bych se s Vami podelit o nadherny zazite meho porodu.
Bydlim v Anglii, takze jsem rodila v Anglii - na soukrome klinice.
Protoze muj tlak poslednich par tydnu pred porodem zacal byt trochu osklivy, tak mne muj pan doktor doporucil cisarsky rez (take kvuli tomu, ze se moje druha holcicka poslednich par tydnu prestavala hybat a mohla by mit problemy pri porodu).
Byla jsem objednana na ctvrtek 8:00 rano. Prisla jsem se svym manzelem a obrovskym brichem do porodnice v 7:30. Ve dverich mne privitala vrchni sestra s usmevem na tvari - "Lido, uz tu na Vas vsechny cekame", okamzite mne odvedli na pokoj, kde muj manzel vybaloval veci do skrine, zatimco se na mne vrhly 3 sestry - jedna holila, druha narizovala monitor, anesteziolozka se mezitim vyptavala na rutinni veci a seznamovala mne s prubehem anestezie. (to vsechno probehlo za neuveritelny 15 minut). 5 minut pred osmou mne pozadali prejit s manzelem na operacni sal, ktery se nachazel o 2 patra vyse. Mezitim, zcela komicky zazitek, kdy knovoj lidi ..ja a obrovske bricho, muj manzel, porodni asistentka, anesteziolozka a pomocnice, ktera mi nesla nahradni zupan, byl zastaven pomocnici, ktera podava jidlo se slovy..."nemuzete mi odejit bez toho, nez si objednate jidlo"...podavajic mi jidelni listek (se 4mi ruznymi jidly na tento den) a vsichni (vcetne celeho personalu na sale) cekali, az si ja a manzel vybereme, na co asi tak budeme mit po porodu na obed chut. Privedli mne na sal, poprosili, at si sendu na operacni lehatko. Mezitim se ujali meho manzela a zacali ho navlekat do "zelenych hadru". To uz se na mne vrhli anesteziologove a opet porodni asistentky, ktere na mne pripnuly ruzne monitori a anesteziolozka mi zacala davat "epiduralku". Vsichni byli ve vyborne nalade, vcetne mne a meho manzela, ktery mne drzel za ruku, kdyby mne nahodou neco zabolelo.(Nic nebolelo, podotykam). Kdyz epiduralka zacala zabirat, tak muj lekar s jeho asistentkou pristoupili k operaci. Trvalo to pouhych 5 minut, kdy za neustale vtipkovani a vesele nalady na sale nam doktor najednou rekl.."a prvni miminko se prave rodi...a je to holcicka!" (Krasne prekvapeni, zamerne jsme nechteli predem vedet, jakeho jsou ma dvojcata pohlavi, ale alespon jednu holcicku jsem si prala). Kristinku mi bez jakehokoliv umyvani okamzite predali do ruky, a ja jsem se s ni mohla mazlit, zatimco se rodilo druhe miminko. Byla jsem tak omamena laskou ke Kristince, ze jsem skoro prosvihla narozeni meho druheho miminka... to jsem jenom zaslechla .." a druha holcicka", ani jsem se nestihla podivat, jak mi ji z briska vytahuji. Porodni asistentka mi ji ihned prinesla ukazat, zabalila ji do pleny a dla ji tatinkovi na pomazleni. Pak si toho moc nepamatuji, protoze moje oci jenom prebihali z jedne holcicky na druhou. Zasivani a cisteni trvalo nejdele, jeste asi dalsich 40 minut, ale to jsme vubec nevnimala. Pak si vzali Kristinku na vazeni, mereni atd., potom Lucinku (stale jsem jednu nebo druhou nebo obe chovala). Potom mne odvezli do predsali (povinne monitorovani na dalsi 2 hodiny), kde jsem lezela s obouma holcickama prisatyma na prsou a spolecne s manzelem se kochali neskutecnym stestim. Po 12te hodine nas vsechny prevezli na muj osobni pokojik (s televizi, lednici a koupelnou), ulozili holcicky vedle me postele do (rikala jsem tomu vanicky) a prinesli ten "dulezity obed", ktery jsem s chuti snedla - moc mi behem porodu vyhladlo (uz vim, proc to bylo tak dulezite), dokonce jsem ukradla zmrzlinu memu manzelovi, stejne ji moc nema rad. Pak jsme pozadali personal o 2 sklenicky na sampanske - tata otevrel flasku, ktera se mezitim v lednici hezky vychladila, a napili jsem se na zdravi nasich prekrasnych holcicek. Odpoledne uz probihalo normalne, koupani holcicek (za me pritomnosti); prichod kamaradek, kamaradu a pribuznych; prijimani kvetinovych daru (dostala jsem od ruznych lidi 13 obrovskych pugetu, takze muj pokoj se promenil v kvetinarstvi), mezitim jsem s pravidelnosti prikladala jednu, ci druhou, ci obe holcicky k mym prsum. Byla to nadhera.
|
|
| Renca, Misa 2roky,3mesice | •
|
(1.12.2002 23:19:01)
Svagrova se chysta rodit,prosim mate - li zkusenosti za posledni dobu s porodnici v Prerove,napiste.Chce,abych byla u porodu,je to vhodne,kdyz sama mam pouze jednu zkusenost?Ne,ze bych nebyla odvazna,ale prece jen ...
|
| Marta, syn | •
|
(2.12.2002 9:26:03)
Prave premyslim, kde rodit, a o Prerove z posledni doby neslysim nic pozitivniho (ale nechci takhle verejne pomlouvat). Prvni dite jsem tam rodila. Porod byl ok, ale nebyl nijak komplikovany. Vybaveni porodnich mistnosti bylo dost dobre. Ted mam vetsi duvod se bat, ze budou nejake komplikace, takze vyberu asi Olomouc.
Chudaci tatinkove treba nemaji s porodem zadnou zkusenost a taky do toho jdou. Tak spis uvaz, jestli dokazes byt pro svagrovou oporou (jestli tu dost narocnou vec opravdu chces pro ni udelat, jestli dokazes zachovat nadhled, jak mas nastudovany prubeh porodu...)
|
|
|
| misa2 |
|
(9.7.2003 15:02:30)
Renco, to je vazne horor, ja jsem z brna a muhu dosvedcit, ze mistni porodnice "Obilňák"( smer na Masarykovu ctvrt) je skutecne tak desiva, lezela jsem tam jednou s gynekologickymi problemy a uz samotny fakt ze 1WC pripadalo na 1 chodbu mluvi sam za sebe, pak jsem soustedila vsechny sily, abych sla do Buhunic( je tam porodnice, u Vyskace/ 17cti patrova budova nemocnice/a podle toho co popisovala kamaradka skutecne skvela. Problem byl jen v tom, ze tam v 95 roce rodily bud zeny s komplikacemi nebo VIP, proste normalni rodicka skoncila v mestske porodnici"na Obilňáku", dnes je to snad vsechno trochu lepsi a doufam ze, porodnice arealu Bohunic je pristupna i beznym rodickam. Ale do mestske porodnice bych nesla ani lezet a skutecne pokud to tam neprodelalo nejakou drastickou zmenu k lepsimu, tak se mi to pro porod zda velice frustrujici.
|
| Jeanne | •
|
(10.7.2003 19:18:00)
Ahoj, rodila jsem v Brně - Bohunicích a proto chci všechny varovat!!! Porod a porodní oddělení bezva, šestinedělí - hrůza.
Příkrmy běžně, spíše vítané (sestra se mi chlubila, že přikrmuje 90% maminek), nechtěla jsem příkrm - i když jsem ještě nekojila, malý nešel s poklesem váhy na 10% porodní váhy a i tak byly mi vnuceny příkrmy pod hrozbou, že mi mimčo jinak dají na kapačky, takže jsem začala přikrmovat, abych se dostala co nejdříve pryč. Bohužel jsem se už stala černou ovcí, do karty bylo poznamenáno nechce příkrmy a personál šestinedělí mi od té doby celý zbývající pobyt dovedl velmi, velmi znepříjemnit (nemohla jsem uvěřit, že jim to stojí za to). Ti co neuškodili ani nepomohly, kojit mě nenaučili a když jsem si po 2 dnech pozvala do porodnice svoji porodní asistentku, ta mě a mimčo rozkojila za 5 minut!!! Když jsem pak nechodila pro příkrmy, že už kojím, bylo mi to zpochybňováno, že to není možné, že nemůžu kojit a že si mám dál chodit pro příkrmy.
Vůbec jim na šestinedělí nejde o kojení, to jsem poznala na vlastní kůži. Chování personálu je otřesné, je jedno, že jste v šestinedělí, cloumají s vámam hormony a potřebujete klid i kvůli tvorbě mléka, připadáte si tam hůř jak v koncentráku.
Tento zvrat nastal v této porodnici zhruba něco před měsícem a já byla opravdu přímo otřesena chováním personálu. Z nemocnice jsem šla totálně psychicky zlomená.
Proto hlavně prvorodičky varuji před touto porodnicí.
Pokud máte někdo podobnou zkušenost s šestinedělím v Brně - Bohunicích, napište mi prosím na e-mail.
|
| Sona | •
|
(28.8.2003 22:51:42)
Vidite a podle nynejsich aktualnich zkusenosti:
Bohunice-porodni odd. dobry,sestinedeli-otres
Obilnak - hruza!!
A pritom ja rodila na Obilnaku pred rokem a pul a byla jsem 100% spokojena...Nechapu...
|
| Dana | •
|
(29.8.2003 7:28:28)
to bych neřekla. To co tu čtu poslední dobou tak na Obilňák jen samou chválu. Naopak šestinedělí v Bohunicích tu každý haní, hlavně kvůli té jejich podpoře kojení.
já na Obilňáku rodila vloni a spokojenost.
|
| Sona | •
|
(29.8.2003 12:42:00)
No vidis,ja bych to byla taky nerekl.Vsak jsem psala,ze ja na Obilnaku byla naprosto spokojena.Kamaradka v kvetnu rodila v Bohunicich a na porodnim to pry bylo bezvadny, sestricky hodne atd. No a na sestinedeli des a hruza s ucenim kojeni. Presne jak pises i ty. No a ma druha kamaradka tedka rodila na Obilnaku, museli ji kvuli nejakym problemum (spatna poloha a zamotana snura) vyvolavat porod a dopadlo to tak,ze se od zacatku prijmu do konce porodu ubehly jen 4 hodiny s tim,ze miminko se ji na ceste „zasprclo“ a museli ji nasilim vytahovat ven.Prosila o cisare a nic.Takze tam zkolabovala a miminku zlomili klicni kost a taky ji museli krisit.Chapu,ze kdyz je mimco v takovem stavu a byla na JIP,musi se mleko odstrikavat,ale domnivam se,ze by pak nemela mit v propoustecim listu psane,ze je PLNE KOJENA.Takze tedka doma odstrikava mleko,dava mu tisici leky a je smirena s tim,ze sve miminko nebude moc nikdy kojit.A to bylo leta letouci touzebne ocekavane a vymodlene dite.A tedka nevi,co s ni bude... Asi se neda jednosnacne doporucit,ktera porodnice je dobra,kazdy rok nebo mesic je to jinak.Rodicky a deti jsou zbozi na bezicim pasu jinak se to neda rict.
|
| Dana | •
|
(29.8.2003 16:23:17)
to je teda hrůza co tu píšeš.
Ale myslím, že kvůli jednomu případu se nedá soudit porodnice.
Moje kamarádka rozhodně nechtěla jít do Bohunic, protože rok před jejím porodem v Bohunicích zemřelo při porodu dítě její sestry.
Tak šla na Obilňák, při komplikovaném porodu dvojčat jedno nezachránili, druhé vyvázlo tak tak. Te´d už je z ní teda krásná zdravá dvouletá kočka, ale kamarádka si pořád říká "co by asi bylo kdybych šla tam a né tam" chápeš v člověkovi to hlodá a hlodá. a taky pořád opakuje "příště už tam nejdu" ale tohle se stává ve všech porodnicích.
víš ono je těžké soudit doktory když jednak nemáme lékařské vzdělání (aspoń já ne) a jednak jsme u toho nebyly. třeba měli důvod pro to toho císaře tvé kamarádce neudělat, nevím. A co se týče kojení tak zrovna v tomhle případě je to ta poslední věc :o(
já se pro Obilńák rozhodla, jednak kvůli vybavení a hlavně kvůli známému docentovi :o))
nevím jistě ale i když jen odstříkává a nedává jiný příkrm tak se jedná o plné kojení, ne? Je jedno jestli kojí přímo z prsa nebo dává mm z lahvičky.
D.
|
|
| Zuzka, Jakub 5/01 | •
|
(2.9.2003 8:55:30)
Uz je trochu dýl, co jsem rodila v Bohunicích, ale porod byl super paní doktorka Mužíková dělala "co mi na očích viděla" atmosféra bezvadná a když Vám hned po narození miminka řeknou, že máte opravdu moc krasné miminko, jste blahem bez sebe.
Šestinedělí nebylo růžové, naučit se kojit atd., ale vše se dá zvládnout, pokud se sestřičkama a doktorama komunikujete, tak jsem se dozvěděla, vše co jsem potřebovala vědět a byli jsme spokojeni, jen ty vnucované dudlíky jsme odmítali ...
|
|
|
|
|
| renča | •
|
(14.3.2006 23:54:45)
Sama sice s Bohunickou porodnicí zkušenosti nemám, ale všech pět kamarádek co tam rodilo, skončilo s kojením do 2 měsíců a nikdy se pořádně nerozkojilo.Miminkům tam cpou nutrilon už první dva dny, kdy ještě maminy nemají mléko a mimčům stačí jen mlezivo ... ale o tom tam asi nemají ani páru. Je mi z toho na nic,když vidím jak to někde dokážou pokazit a maminkám tak srazit sebevědomí.
Já jsem rodila na Polní (u Milosrdných) a až na malinké drobnůstky je tam podpora kojení maximální.
|
| Hana | •
|
(15.3.2006 0:01:43)
Renčo,
k těm Bohunicím - já nesouhlasím. Mám zkušenost nejen vlastní, ale taky od jiných známých a nikdo Nutrilon nedostal. Kojení naopak podporovali.
|
| Darča | •
|
(15.3.2006 8:27:31)
Nemohu souhlasit, rodila jsem tam před 11. měsíci a dcera dostala hned první den po porodu Nutrilon, aniž by mě někdo naučit správnou techniku kojení - spíš se o to ani nikdo nesnažil, je to tak pro sesty lepší, mít co nejmíń práce
|
| Lenka M, 2 | •
|
(15.3.2006 16:26:31)
Já jsme rodila v Břeclavské nemocnici a kojila jsem 2 roky. Tam jsou miminka jen kojené, a pokud nemají maminky mlíko, tak můžou dětem dávat glukozu. O Bohunické porodnici jsem bohužel v posledních dvou letech slyšela také samé horší věci. Ale asi záleží na člověku.
|
| Avi+ | 
|
(15.3.2006 17:10:49)
Já jsem rodila v Bohunicích v únoru, takže dodávám čerstvé info. Opravdu se první dny podává Nutrilon, protože chtějí ,aby jste po každém kojení vážily a nakojily první den 10, další den 20ml atd. Pokud ne, nabídnou vám příkrm. Já jsem ho vděčně přijala, protože jsem nechtěla trávit celé dny s křikem malé.A taky vím, že mám moc citlivé bradavky a hned mě popraskají, takže nepřicházelo v úvahu, abych malou měla u prsa stále.Takže jsme překlenuly první 3 dny bez mléka, to se začalo dělat až na konci 3. dne a od 4.dne stále plně kojíme. Sestřičky až na jednu byly velice příjemné, pokud se člověk zeptal, tak ochotně poradily, pomohly a naučily mě kojit s kloboučkem.Chce to se ZEPTAT!:-))Nikdo se vám nebude vnucovat, na to si myslím mají sestřičky málo času.
|
|
|
|
|
| Hanka,3 děti | •
|
(20.3.2006 11:09:33)
Já jsem v Bohunicích porodila své 3 děti. Dva první jsem kojila každého 15 měsíců a svoji 10měsíční dceru kojím pořád a hodně, takže se nebojím, že bych to opět těch 15 měsíců nevydržela. A kojit mě naučili v porodnici, kde jinde. A byli na mě vždycky hodní, brečela jsem jenom kvůli hormonům. Takže já proti porodnici BRno-Bohunice nemůžu říct půl slova špatného. H
|
|
|
|
| | •
|
(14.7.2003 18:53:36)
míšo te´d už to platí spíš naopak.
Bohunice - teror
Obilńák - pohoda
:o)
|
| misa2 |
|
(19.7.2003 18:31:26)
To je klidne mozne, ja byla na Obilnaku nejaky rok po revoluci a podminky tam byly vskutku desive, jinak v Bohunicich jsem za posledni dva roky snad petkrat lezela a zdalo se mi to tam dobre, ale nebyla jsem na gynde. Z gyndy v Bohunicich mam z posledni doby jen spatne vzpominky na doktora, ktery me proste odmitl prevzit do pece. Jinak na ostatnich oddelenich Bohunic, kde jsem byla byl perzonal prijemny a zvlast na JIPkach velmi obetavy. Lezela jsem i na interne, ktera je v arealu, ale k Buhunicke nemocnici nepatri, i tam byl perzonal prijatelny. Vazne to jako nemocna nemohu asi tak posoudit.
|
|
|
|
|
| Jana,3 děti | •
|
(25.2.2001 20:54:53)
Ahoj Katko,právě jsem si dvakrát přečetla Tvůj příběh a nemohu ani mluvit.Jsem matkou třech dětí a hlavně porodní asistentkou tělem i duší.Momentálně jsem na mateřské dovolené s devítiměsíční dcerkou a před porodem jsem pracovala v CAP na Bulovce.Musím se přiznat,že se za "své" kolegyně,které sice neznám velice stydím.Doufám ,že opravdu platí pravidlo, že boží mlýny melou pomalu,ale jistě, a že na zmíněné osoby brzy dojde.O tom ale teď psát nechci.Chtěla bych se pokusit pohladit tvé "JÁ" a říci Ti,že čas hojí rány a když se obklopíš těmi správnými lidmi,tak určitě také zvládneš přivést na svět děťátko bez podobných intervencí.Raduj se teď z malé Marušky a vychutnávej si každý den a až dospěješ do stádia, že by jsi zatoužila po dalším děťátku, tak dej o sobě vědět. V porodnictví svítá na lepší časy a myslím,že už brzy nebude problém mít SVOU porodní asistentku a tím předejít většině nepříjemných a určitě zbytečných situcí.Záleží jen na tobě. Hlavně určitě nic nenech náhodě.Nabízím Ti radu a pomoc všude tam,kde budu moc.
Jana
|
| Jana,3 děti | •
|
(9.3.2001 19:59:24)
Zasílám dodatek ke svému článku,který se ti Katko může hodit.Je to má E-mailová adresa:
5xdvorakovi@quick.cz
Ahoj Jana
|
|
|
|
| Markéta29+Emma8měs. | •
|
(26.2.2001 21:01:28)
Katko,
Ty jsi porod zvládla, důkazem je Maruška, jenom personál, který se o Tebe "staral" by zasloužil ponořit v koši do Vltavy, jako nepoctiví kupci :-)
Profesionálky rodí doma (viz článek "Porod doma - proč ne?" a následná diskuse), což mi přijde v našich podmínkách dost riskantní.
To, co mi už dlouho vrtá hlavou je, proč neexistuje řešení pro "neprofesionálky", kterým porod doma nepřipadá bezpečný, ale porodnic se bojí (po přečtení Tvého zážitku a jiných v následné diskusi se nikomu, kdo se porodnic bojí nedivím)? Myslím tím sanatorium soukromé, kde si člověk může péči zaplatit (když to tedy nejde ve státních zařízeních)? Existoval CAP, který doktoři přivedli ke zrušení, snad aby jim rodičky "nerozmazloval", proč nemá následovníky (alternativní porody jsou dnes možné snad pouze ve Vrchlabí)? Proč existují soukromé gynekologické ordinace, kliniky umělého oplodnění, plastické chirurgie... a ne porodnice? Nebo se snad mýlím a existuje soukromá porodnice, kde se ke člověku chovají jako ke člověku, a "dovolí" mu (cítíte, jak to slovo dovolí zní absurdně?) porodit přirozeně? Jestli existuje a víte o ní někdo, sem s adresou, možná jsem jen málo informovaná a dětí není nikdy dost (zvlášť těch dobře narozených)!
Markéta
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(28.2.2001 8:50:03)
Markéto,
soukromá porodnice existuje např. v Táboře a jmenuje se Natalis. Adresu najdeš v seznamu porodnic na Rodine, dokonce i vyjádření maminek,které tam rodili. Ale poku nejsi z okolí Tábora,tak nevím jestli Ti to pomůže.
Ahoj
|
|
| Helča 25 a Štěpán 8 m. | •
|
(3.3.2001 22:12:21)
Ahoj, bolí mne srdce, když si čtu vaše dopisy, já jsem naštěstí měa štěstí. Rodila jsem v Neratovicích (kousek od Prahy) a byla jsem strašně spokojená. Není to přímo alternativní porodnice, ale dá se tam připlatit na nadstandartní péči (dřevěná postel a skříňka místo plechu, barevné povlečení, manžel na pokoji, soukromí, telefon atd.) Já jsem sice nadstandart neměla ale i ten standart je tam vlastně "nad". Je to malá porodnice s intimní atmosférou, milé sestry, pododní "míče" apod. jsou samozřejmostí, já sama jsem prochodila celou noc na chodbě, trvalo to dva dny než se to "rozjelo" ale všichni byli super, i během porodu (začátkem) jsem se mohla sprchovat horkou vodou, což mi dost ulevovalo (a Štěpánovi vytočilo tep na plné obrátky) - samotný porod od začátku otvírání trval 7 hod. a všichni byli maximálně ochotní. manžel byl pořád se mnou a nakonec si Štepánka sám odnesl do inkubátoru.
Zkrátka, na bolest jsem zapoměla, pamatuju si jen to štěstí a že to bylo takový legrační dobrodružství. Doporučuju ti, až začneš pomýšlet na další mimčo, zajeď do Neratovic a nech si to tam ukázat. Je to tam super.
Helča
|
|
| Eva 28 + Zuzka 6měs. | •
|
(9.3.2001 21:42:17)
Slyšela jsem o soukromé porodnici v Neratovicích, kde se personál chová velice profesionálně a mile za cca 20 tis. Sama jsem porodila u Apolináře a moc se mi to líbilo. Zasloužil se o to MUDr. Kaprál, který má zlaté ruce a smysl pro humor. Mohu ho všem nastávajícím maminkám vřele doporučit. Zpočátku jsem se zdráhala nechat si zavést epidurální anestezii, ale po 4 hodinách hekání na sále bez valného výsledku jsem se nechala přesvědčit. Pak to šlo jak po másle! Takže už se skoro těším na dalšího potomka. Ať žije doktor Kaprál!!!
Eva
|
| Tereza, Vendula 2roky, Matěj 3měsíce | •
|
(15.4.2001 22:12:56)
Můj porod před třemi měsíci také vedl pan doktor Kaprál. Vím to jen díky tomu, že mi ochotná porodní asistentka napsala na lísteček váhy a míry Matěje a jméno doktora a por. asistentek. Pana doktora jsem viděla asi 10 minut během porodu, protože přišel na poslední chvíli a vytlačení Matěje(4190g) mi trvalo kolem pěti minut, protože měl široká ramínka. Pak řekl, že nám tady paní propláchla ušní bubínky a že čtyřkilové děti jdou na svět trošku hůř. Lehce si zažertoval s manželem, když zezelenal u šití. Dodnes ho ve snech vídávám, jak mi s rukama za zády kouká do rozkroku a čeká, co se bude dít.
Neratovice jsou prý hezké, ale kamarádce tam zanedbali poporodní krvácení do dělohy, které se mělo operovat do dvou hodin po porodu a oni jí operovali 48 hodin po porodu, když už kolabovala. Díky jejich péči měla šestinedělí půl roku a za nadstandartní pokoj a péči zaplatila pouhých 20.000Kč.
|
|
| Adéla, Jenda 6,5 měsíce | •
|
(19.4.2001 23:30:14)
Na Neratovickou nemocnici jsem toho moc dobrého neslyšela. Mají skvělého primáře, ale v noci je to o život. Já sama jsem rodila v nemocnici na kladně. zažila jsem vyvolávaný porod, který mi zrovna moc optimismu nedodal. Dítě mělo špatné srdeční ozvy a já byla pořád napojená na CTG, nemohla jsem chodit či sedět na míči. Rodila jsem v noci a radili mi, abych zavolala manžela až později, že to bude dlouho trvat.Prcek byl za dvě hodiny na světě, ale byly to dvě nejhorší a nejdelší hodiny mého života. Můj manžel dorazil až když byl Jenda na světě. Jeho přítomnost mi moc pomohla při šití. Dítě šlo kleštěmi, a tak bylo co zašívat. Cítila jsem každý steh. Příště si manžela zavolám hned, protože s ním to určitě zvládnu a budu v pohodě. Možná zkusím CAP. Máte s ním někdo zkušenosti? Poraďte nám.
Adéla
|
|
| Diana, David 10.2.2001 | •
|
(22.4.2001 20:41:43)
Je mi moc líto těch hrozných porodních zážitků z Motola. Neratovickou nemocnici, na jejímž gyn.-porodnickém oddělení jsem v únoru rodila, bych doporučila všem, které stejně jako já nechtějí vstoupit do soukolí zaběhané rutiny ve velkých nemocnicích. Není pravda, že by tam porod stál 20.000 Kč, mě vyšel asi na 3.800, z toho 2000 byly za nadstandardní polohovací porodní lůžko. Podrobnější mail jsem napsala do hodnocení porodnic. Všem ráda odpovím na podrobnější otázky.
|
|
|
| heli | •
|
(27.5.2004 18:30:30)
Kamaradka rodila ve Vysokem Myte a byla uplne maximalne spokojena. Ovsem tahle porodnice uz dlouho bojuje o preziti. Doufam ze se jim to povede, porodnice v Chrudimi ma totiz uplne prisernou povest.
|
|
|
| Dana, Lucie (19 měs.) | •
|
(27.2.2001 23:09:36)
Milá Katko,
nezoufej, časem se z toho vzpamatuješ a budeš se těšit na další dítko. Já jsem první noc po porodu vůbec nespala, jenom se klepala hrůzou, ačkoli personál v Podolí se ke mně choval skvěle a manžel byl u porodu se mnou. Mnoho měsíců mě pronásledovala děsná představa toho, že můj muž moc chce další dítě a já tudíž budu muset znovu rodit.
Teď po roce a půl už to nevidím zdaleka tak černě a začínám se těšit na další miminko, které bychom si chtěli tak za rok pořídit.
Hlavu vzhůru, raduj se z miminka,
bude líp!
|
| Esetka | 
|
(5.3.2004 14:14:26)
Víte u někoho to nepřebolí NIKDY :-(((
Moje máma NECHCE abych měla dítě. Často jsem si kladla otázku proč asi?, ted už to vím.
Záleží to na povaze bohužel, jsou povahy, které se oklepou a jdou dál, ale jsou povahy kde to zůstane navždy zakořeněné.
|
| Alena | •
|
(5.3.2004 19:26:27)
Esetko,
hm, to mi přijde divné. Mám za sebou dva velmi těžké porody :o((, ale přesto (mám holčičky) doufám (ikdyž je jim 8 a 5 let) že jednou děti mít budou. To přeci k dětem patří, ne? První porod trval 30 hodin, ukončen byl kleštěmy. Druhý porod byl o deset hodin kratší, ukončen sekcí.
|
|
|
| Iveta, dcera Alička 7měs. | •
|
(7.2.2005 10:40:22)
Plně souhlasím, časem to všechno opravdu přejde. Já jsem při porodu měla velké štěstí na porodnický personál, všichni se o mě bezvadně starali, řídili se porodním plánem (ten všem nastávajícím maminkám doporučuji udělat a upozornit na to, že ho máte v porodnici). Užila jsem si na balonu, ve vaně, ve sprše - no prostě co jsem chtěla, to jsem měla. Přesto jsem měla porod dost bolestivý a nepříjemný, malá byla dlouho v porodních cestách a já dlouho na sále. Naštěstí tam byl se mnou manžel a to taky dost pomohlo. V šestinedělí jsem nechtěla o žádném dalším dítěti ani slyšet. Teď už pomalu plánuji (i když zatím jen v tichosti), že by malá přece jen nějakého sourozence potřebovala.
Takže budoucí maminky, nebojte se nic, hlavně se pořádně vyptejte, jak to chodí v porodnici, kterou jste si vybrali. Běžte se podívat na porodní sál - to většina těch "lepších" porodnic umožňuje, omrkněte vybavení a jděte do toho. Držím palce.
|
|
|
| Jana, syn 10 měs. | •
|
(4.3.2001 20:43:54)
Milá Katko,
při čtení Tvého příspěvku se mi ježili vlasy na hlavě a spílám všem doktorům a sestrám, které se chovají takovým způsobem. Jak je možné, že tito lidé pracují ve zdravotnictví a navíc v porodnictví !!!
Věděla jsem, že situace není stále ještě růžová, ale něco se přece za poslední roky zlepšilo a v mnohých porodnicích se objevují první vlaštovky zdravého přístupu k porodům a rodičkám. Já jsem rodila úplně jinak a byl to pro mě tak krásný zážitek, že se snad ani slovy popsat nedá. Již jsem dávno zapomněla na ty běžné porodní bolesti, které doprovází samozřejmě každý porod, a klidně bych teď rodila znovu. Nepíši Ti to proto, abych se chlubila. Spíše bych Tě ráda ubezpečila, že se naštěstí dnes dá rodit přirozeně a hezky, aby jsi se dalšího případného porodu vůbec nebála. Rozhodně si nemysli, že jsi něco nezvládla. Pokud někdo něco nezvládl, tak jedině ti v Motole. Bylo by to povídání na několik hodin a já tu přecejen nechci zabírat tolik místa. Takže kdybys měla někdy zájem a zrovna dlouhou chvíli (ha ! ha ! obě víme své, viď?), tak mě zkus zavolat na 0602/335279.
Zdraví Jana
|
|
| Vendula | •
|
(9.3.2001 13:07:25)
Katko,
v Motole jsem rodila před patnácti lety a jak tak koukám, moc se tam od té doby nezměnilo...Jako bys popisovala mé pocity.
|
|
| Sonja, dvě dcery | •
|
(16.3.2001 22:31:04)
Ale zvládla. A nejen porod, ale navíc lidskou blbost. Taky to znám. Pamatuju si, jak jsem za sebou po zemi po dlouhé chodbě táhla peřinu a trvalo to snad půl hodiny, než jsem došla z pokoje na předsálí. Podruhé už to bylo lepší. Byla jsem o tři roky starší a taky drzejší. Podruhé už jsem si dokázala prosadit, to co jsem chtěla. Byl to můj porord, ne jejich. Nenech se znechutit.
|
|
| Ivana, Petřík za pár dní 2 roky | •
|
(27.3.2001 0:22:04)
Nedokážu pochopit takovou větu, že už nikdy nechci zažít porod. Chápu však, že Vás první zkušenost moc mrzí. Ale já mám trochu jinou zkušenost. Pokud mohu říci za sebe, já ani nevěděla do čeho jdu, protože jsem absolovovala pouze 1/2 předporodních kurzů a dozvěděla se co dělat v 1. době porodní dál nic. Díky rizikovému těhotenství skončilo mé těhotenství předčasným porodem ve 34. týdnu. Porod proběhl bez vážnějších kompikací fyziologicky. Ačkoli byly již porodní asistenky nervozní při 2. době porodní, dokázaly mi poradit. Samozřejmě že jsem prožívala dost velké bolesti při otevírání a také mě napadaly různé věci, protože to trvalo celou noc a malý se narodil až před polednem, ale jediné co jsem si celou dobu přála, aby vše bylo v pořádku a byli jsme zdrávi. Dnes mohu říct, že porod bolí víc než dost, ale ta bolest mi za to stojí, abych chtěla ještě další dítě. Myslím si, že žádná žena na světě není profesionálka, jenom to každá jinak snáší a jinak prožívá.
|
|
| martina,2 děti,3 a 1/2 roku | •
|
(29.3.2001 21:09:42)
Myslím, že čas trochu Vaše trauma vyhladí. Ale myslím si, že příště si musíte vybrat lepší porodnici. Nemůžu tomu uvěřit, že by se v Praze nenašla dobrá porodnice. Já jsem z Brna a rodila jsem 2x v Bohunicích. Personál byl vždy příjemný a lidský, všichni se chovali profesionálně. Absolutně mne nijak neomezovali, pouze mne vedli a pomáhali mi. Z obou porodů ( vždy u nich byl manžel ) mám jen ty nejlepší vzpomínky. Na tu bolest , bez které se žádný porod neobejde, už jsem dávno zapomněla. Přeju Vám, ať jste při hledání úspěšná a holkám z Brna doporučuji Bohunice. Martina
|
|
| Hanka, Šíma 3,6, Emma 1měsíc | •
|
(15.4.2001 18:55:22)
Milá Katko, jsem měsíc po porodu, tak se mě tvůj příspěvek hodně dotkl. Nenech se otrávit a plánování další rodiny nedělej na základě špatné zkušenosti, která tě tolik poranila na těle i na duši.Jednou by ti mohlo být moc líto, žes neměla odvahu mít další dítě. Já jsem byla po prvním porodu -cisařem -strašně zklamaná a vše jsem velmi špatně snášela, protože jsem chtěla rodit normálně. Teď po druhé jsem se moc bála, aby to nebyl druhý císař porodila jsem nakonec normálně- hodně jsem se na to připravovala, vybírala porodnici a měla u sebe manžela a cítím se skvěle, jsem ráda, že jsem to překonala. Myslím, že je dnes i možné dohodnout si epidurál či plánovaného císaře, pokud bys opravdu nechtěla rodit s bolestmi. Každý má právo rozhodnout si, co je pro něj lepší. Pro zahojení dušičky bych ti doporučila Doktorku Pečenou - bývalá porodní asistentka a dnes psycholožka - dělá přípravy na porod -práci s bolestí -hypnózu. Moc mi pomohla.
Kontakt je 02/67910176. Má narváno, ale snad by se našlo místečko, můžeš se na mě odvolat.
Držím moc palce a vše si dobře rozmysli a dej tomu čas
Hanka Slobodová
|
|
| Lucie Buriánková, 2 holčičky (35 a 5 měs.) | •
|
(25.4.2001 21:27:14)
Tak tohle je teda síla. Já jsem odrodila obě dcerky v porodnici ve Frýdlantě v Čechách a celkem to šlo. Moc mi pomohla přítomnost manžela, který po druhém porodu byl snad víc "vyřízený" než já. První porod totiž sice trval 16 hodin, ale noc jsem se snažila prospat. Manžela poslali ve 22 hod. domů, ať načerpá sílu, že si pro něj zavolám. Přiběhl v 7.10 a v 7.30 hod. byla Barunka na světě. Druhý porod byl rychlejší, jen 5 hodin. Ale nepoměřitelně bolestivější. Vlastně byl úplně jiný a Kristýnka vyletěla ven jako po másle. Stahy ji doslova vypudily. U Barunky byly stahy nestahy, děloha si dělala co chtěla. Tak mi musela pomoc porodní asistentka s dalším doktorem a to tak, že mi lehali na břicho, až jsem měla modřiny kolem klíčních kostí. Nicméně, bylo to účinné a holčička je naprosto zdravá. Porodní asistentky byly bezvadné u obou porodů. Je to malá porodnice, takový rodinný typ. Možná, že tam nemají super vybavení jako ve velkých porodnicích (např. mimča se váží ještě na obyčejné váze se závažím), ale přístup sestřiček a doktorů-ek byl velmi příjemný. Je toho ještě mnoho, co bych chtěla v superlativech napsat o této malinké porodnici, ale musím se jít věnovat mým koťátkům.
Všem z okolí Frýdlantu vřele doporučuji, ať si tam zajistí porod. Jsem z Liberce a myslím, že jsem udělala moc dobře. Přeji všem budoucím maminkám jen dobré zkušenosti v této nejkrásnější chvilce života.
|
|
| Ráchel, dvě děti (6 m, 4 roky) | •
|
(2.5.2001 20:58:33)
milá Katko,
je mi líto, že jsi měla tak špatnou zkušenost. Chtěla bych tě jen povzbudit, aby sis místo "porod už nechci nikdy zažít" řekla "TAKOVÝ porod už nechci nikdy zažít". Příště nechoď sama (tatínek miminka, sestra, kamarádka - prostě někdo ochotný být s tebou a pomáhat ti je nezbytnost)a také jdi do jiné porodnice... Já sama jsem nelitovala, že jsem se u druhého porodu nedržela "tradice" a šla jinam.
Užívej si svou holčičku a přeji Ti mnohem hezčí a příjemější druhý porod!
|
|
| Michaela Benešová | •
|
(3.5.2001 21:59:16)
milá Katko, mám stejný zážitek jako ty. i stěma nočníma můrama. Spravil to druhý porod.Už jsem věděla co mám dělat a co ne. a nikdo mi to nevymluvil, protože vím jak by to dopadlo.Až po druhém porodu jsem na sebe dokázala být hrdá, a smazat ty noční můry. I když ten konec by se dal udělat i líp.Skrátka ten třetí porod by byl už dokonalý,ale 2 deti mi stačí.Po 2. jsem rodila U Apolináře:na porodním sálu mi to vyhovovalo , ovšem na oddelení šestonedelek to byla katastrofa.Myslím hygienu. prosím Tě, ber to jako skušenost, která tě posune dál. Nezatrpkni.Ahoj zdraví Míša
|
|
| Veronika Šimonová, dvě děti 14 a 8 let | •
|
(7.5.2001 12:33:47)
Až do této chvíle jsem si chtěla vybrat porodnici a to zrovna Motol nejsem tím příliš nadšená, ale něco velice podobného se mi stalo před 8 lety u Apolináře na Praze dvě. Už 10 dnů před porodem jsem ležela na tzv. rizikovém předporodním oddělení, když jsem dostala kontrakce ze kterých jsem měla obrovskou radost,(první dítě se narodilo císařských řezem a druhé jsem chtěla zažít "normálně") bylo mi v podstatě vyhubováno, že jsem je dostala velice brzy. Potom co následovalo byl pouze zlý sen nic se nedělo i když jsem říkala,že mám silné a nepravidelné kontrakce na konci prvého dne mi byla milostivě přivolána lékařka, která konstatovala, že jsem se ještě vůbec neotevřela (po celém dnu) a nebylo jí to vůbec divné, pak následovala noc, kdy mi bylo řečeno, že mám spát dostala jsem i nějký prášek dnes už bych si nic nevzala!!!! Po něm jsem jaksi usnula, ale asi ve tři hodiny v noci mne zbudily silné stahy, tak jsem tedy chodila potmě a potichu nemocniční chodbou na G 1, aby mě nikdo neslyšel v 5, 00 hodin jsem se osmělila a zaťukala na sestru, která mi sdělila, že je teď na sále nebude budit určitě, že spí a že mám počkat až přijdou v 6.00 střídat. Tak jsem čekala, pak nastal fofr asi v 7.00 nastoupil jiný doktor, kterému bylo zřejmě divné,že jsem ještě neporodila a tak jsem šla rychle ale velmi rychle na porodní sál. Tam už to šlo naráz, protože zjistili, že mám zkalenou plodovou vodu jasné znamení toho, že se dítku ani matce nevede dobře a následoval císařský řez, protože ozvy plodu byly již nepravidelné. Operační sál měli připravený snad za 5 minut. Nikomu nepřeju tu hrůzu kterou jsem prožívala než mi dali narkózu, ty bolesti předtím a ten strach po probuzení z narkozy zda-li bude dítě v pořádku. Dnes je dcerce už 8 let vyvíjí se dobře, ale bylo to velké štěstí. Takže už nikdy Apolinář!!!!
|
| Zuzana, 2 kluci buci | •
|
(9.10.2001 12:00:23)
Poprve jsem rodila v r. 92 v Brandyse nad Labem - protekcne.Snad proto na me byl nastvany na koho jsem se podivala.Muj manzel mel v te dobe jiz milenku,takze jsem byla psychicky na dne a vlidne zachazeni jsem potrebovala snad o to vic.Bohuzel me jen odvedli do pokoje (protoze mi jen odtekla plodova voda) a celou noc se na me neprisel nikdo ani podivat, prestoze kontrakce jsem jiz mela.Rano v 6 me prozkoumali a sdelili, ze se oteviram velmi pomalu.A zase na par hodin sama.Po obede me "pripravili" a soupli do hekarny (dve kozene postele naproti sobe).Kdyz uz jsem nemohla bolesti vydrzet a sestry me slysely snad i na sesterne (odkud se linula vune cigaret),daly me na sal a podporily kapackou.Tlaceni jsem nebyla schopna ovladat a ani nevim, jak syn prisel na svet.Z oblouzneni jsem se probrala az druhy den rano,kdy me dost nevybirave nutily jit do sprchy atd.Tenkrat jsem prisahala, ze druhy porod uz nikdy! Po sesti letech jsem ale nasla fajn muzskeho a zatouzili jsme po holcicce.Sedm let po Brandyse jsem rodila v Rakovniku.Do porodnice jsem odjizdela s desnym strachem, ale jinak mi skoro nic nebylo.Ulozili me do prijemneho predsali a skoro celou noc jsem prospala (sestra byla vedle v pokoji).Druhy den mi doktor navrhl vyvolani porodu (byla nedele, hezke pocasi, asi mel chut rodit).S manzelem jsme to probrali a souhlasili.Po vyvolani porodu jsem asi jeste hodinu tlachala se sestrickou o jeji vnucce (to zabralo bajecne), pak me oholila a dala mi klystyr (trochu jsem se hadala, ale ujistila me, ze to porod urychli), hodinu jsem trpela na zachode a ulevovala si ve sprse oprena o zidli. Sprcha byla bajecna.Pak me doktor prohledl a rekl, ze uz to bude (nechapala jsem - tak brzy?)Pichli mi injekci a uz jsem si ani nestihla lehnout do postele a fofrem na sal. Manzel nestihl ze salu utect, takze me drzel za ruku a po nekolika kontrakcich byl druhy syn na svete.Jeste ze salu jsem volala mobilem rodicum a usmivala jsem se jako idiot.Lepsi porod snad nikdo nezazil.
Hlavne jsem tim chtela rict, ze zadny porod neni stejny. Muze byt lepsi (ale i horsi). Hlavne po prvnim porodu clovek vi, do ceho jde a vi, co od doktoru chce a co ne. Chcete epidural? TRVEJTE NA TOM. Budte asertivni a trvejte si na svych pravech. Nenechte s sebou vlacet ani sestrami ani doktory.
|
|
| Jana syn 6let | •
|
(1.8.2002 14:46:08)
Ahoj.Nesouhlasím s názorem ženy že by dítě nikdy nechtěla jsem nevěřící ale tohle je rouhání.Dítě je dar a štěstí na celý život.Mám 6letého syna a i když je stále nemocný nedokážu si představit život bez něj,Ale abych neodbýhala.Měla jsem rodit v Podolí měla jsem tam zařízený nadstandartní pokoj v den mého porodu mě odmítl.Jela jsem sanitkou k Apolináři a i když jsem měla zkalenou plodovou vodu čož znamená že se dítě dusí jsem rodila za osm hodin císařem.Málem jsem o něj přišla ne jen že ho museli křísit ale ještě k tomu měl omotanou pupeční šnůru kolem krku.Jsem zdravotní sestra ale takový přístup jsem ještě nezažila ze stran svých kolegů zdravotníku.Připadala jsem si že všechny obtěžuju když jsem požadovala mísu /měla jsem infuze a přivázaná kde se dalo/ Je mi z toho na nic jaké je zdravotnictví,ale i přesto ¨miminko je něco neuvěřitelně krásného" S pozdravem Jana
|
|
|
| Jasna (dite 12 mesicu, druhe v ocekavani) | •
|
(6.6.2001 0:36:15)
Ahoj,
Se zajmem jsem si precetla tvuj clanek. Bohuzel takovych clanku jsem cetla na Internetu behem tehotenstvi jiz vice.
Nemam zkusenosti s rodenim ditete v Cesku, jelikoz se moje dcera narodila v Kanade.
Co si ze sveho porodu pamatuji, ze jsem mela kolem sebe 3 fantasticke zdravotni sestry, jednoho obdivuhodneho doktora a jednoho skveleho manzela, ktery me behem celeho porodu drzel za ruku a hladil me po vlasech.
Kdyz se dcera narodila, sam ji odstrihnul pupecni snuru, odnesl na kojenecke oddeleni a vratil se ke me zpet. Behem 24 hodin jsme byli vsichni tri z nemocnice propusteni domu. Do mesice me ceka druhy porod ve stejne nemocnici a se stejnym doktorem, tudiz se ani nezapozastavuji nad tim, co me ceka.
Doufam, ze na pristi porod budes mit stejne skvele vzpominky, jako mam ja.
Zdravi te (a vsechny doma v Cesku)
Jasna
|
|
| Nada, 28 let, syn 6 let | •
|
(20.6.2001 4:28:26)
Mila Katko, to, co jsi zazila, bylo strasne. Ale mas Marusku, musis byt pro ni v pohode! Nekdo dalsi uz ti urcite napsal spoustu rad a kontaktu na soukrome kliniky a na psychoterapeuty. Ja mam moc dobrou s psycholozkou v krizovem centru, ktere zridil magistrat naseho mesta. Zkus tedy zavolat na ustrednu nebo primo na socialku, ktera ti vyplaci davky.
Ja ti z celeho srdce preji, aby tvoje dusicka byla uz zdrava a aby to zle odeslo nekam daleko. Vzdyt je to vsechno jejich vina, ne tvoje. Tve telo reagovalo prave tak, ze to bylo tve telo. A pokud byste chteli dalsi miminko, ale nechtela jsi potkat takove zle lidi, hledej dlouho dopredu jen ty dobre. Prvni lekarka meho syna me problemy pozorne vyslechla s tim, ze kazdy doktor musi byt v prve rade psycholog, a prave ona mi dala kontakt na krizove centrum.
Verim, ze byste milovali i osvojene dite, takze vas muze byt vice i bez toho strachu.
|
|
| Denika | •
|
(12.8.2001 16:29:28)
Úplne Ťa chápem,Katka,viem si to predstaviť.Ja mám tiež bábo,13 mesačného synčeka.Pracujem v nemocnici,v ktorej som rodila a asi len vďaka tomu a faktu,že pôrodník je naším známym,som rodila takto:dieťatku sa na svet akosi nechcelo,takže po celej noci strávenej doma v bolestiach som prišla už zbalená ráno do pôrodnice.Po celý čas bol so mnou aj môj manžel(tiež to muselo byť "vybavené").Tam mi lekár prepichol plodový vak,infúzne mi nasadili oxytocín a dali ma ľahnúť na pôrodný stôl.Okrem asi hodiny,kedy som musela vstať a ísť sa prechádzať,lebo som sa otvorila na 5 cm a ďalej sa nič nedialo,som celý čas až do 15.30,kedy sa narodil malý,ležala na tom úzkom tvrdom lôžku a znášala tie príšerné bolesti.A to som to mala,ako sa vraví "vybavené".Na sestričky sa naozaj nemôžem sťažovať,boli milé,skôr tu na ženu pôsobí to chladné neosobné prostredie a neraz,bohužiaľ,je aj personál prepracovaný,takže dokopy to nie je bohviečo.Určite to vie poriadne znechutiť.Katka,prežila si si svoje,ale je to už za Tebou.Máš určite krásne dieťatko,tak si to materstvo naplno vychutnaj.A neboj sa ďalšieho pôrodu-nič nie je rovnaké a Ty to zvládneš,uvidíš.Držím Ti palce,to dieťatko stojí za to.
|
|
| Alena, dva kluci | •
|
(17.9.2001 23:00:08)
Mila Katko,
velice me mrzi co jsi zazila v porodnici a mozna o to vic, ze jsem zdravotni sestra. Znam ten pocit, kdyz se neda jinak pomoci nez drzenim za ruku. Jsem velice nastvana na zdravotnictvi, ze nevychovava sestry a lekare k citlivemu pristupu k pacientum. Sama jsem mela stesti na sestery i lekare. MUj prvni syn se narodil v Apolinarske I.(nejsem zamestnankyne)a druheho syna jsem porodila v zahranici, oba porody byly stejne profesionalni. Zalezi jen a jen na lidech. Jsi velice statecna zena, vubec se netrap a uz zapomen na svou spatnou zkusenost z Motola. Vis, spatne zkousenosti nas posouvaji dal v zivote.(Vzpomen si, spalila jsi se nekdy o kamna nebo jsi neposlechla maminku a..) Nedopust, aby te lide z Motola pripravili o leta stesti stravene s detmi, ktere te miluji.
Hodne stesti a sily.
Alena
|
|
| Eva, dva dospivajici synové | •
|
(18.9.2001 14:09:35)
Dej tomu cas, proste to boli. Nedrasej se tim, co jini udelali spatne: nejvic nas pouci, co jsme spatne udelali sami! Tudiz nejvic se dozvime z nejhorsich veci. - A taky: nic neni nikdy stejne. Drzim palce a KLID. Divej se na ni, jak si dumpla palec (nebo neco podobne nezneho) a POVIDEJ SI S NI! Predstav si, jaky desy musela v Tobe zazivat ona?! Ty jsi "aspon" vedela, o co jde! Tak uz si to vzajemne odpustte a POVIDEJTE SI SPOLU, proto jste se potkaly...
A jen tak mimochodem: POROD JSI ZVLADLA! Mas miminko? Mas! Jsi mama? Jsi! Tak dost.
Papa a mejte se.
|
|
| Melinda | 
|
(29.5.2002 21:37:33)
Ach můj bože! Jak mě to připomíná můj porod v Motole!!!! Nejdříve mi vtrhla asistentka na toaletu a zvedla mě z ní, přesto, že jsem konala přirozenou potřebu čištěn před porodem. Potom muže poslali ve 2 ráno zaplatit složenku, jinak prý nebude u porodu ( po naší stížnosti u ředitele nemocnice jde tento poplatek složit na místě), to je výhodné, zvlášť, když rodíte předčasně jako my...Nekonečných 8 hodin strávených v poloze na zádech, nikdo u nás nebyl, občasné zařvání mým směrem " Netlačte, neřvěte, dejchejte"...Žádná anestesie, žádný soucit, žádný zájem....
Taky už nebudu rodit - hrůzný zážitek mě ještě dneska budí ze sna!
Jo, a ta chyba je 100% v Motole, ne v nás! Bára.
|
| Davida | 
|
(30.5.2002 10:48:33)
Já tady taky sbírám zkušenosti s Vrchlabím a orientuju se...atd.
Co říkaly holky na těhotenském cvičení, tak všechny porody ve Vrchlabí prej byly O.K., žádné se zatím nepodařilo nedojet, žádnou na příjmu neodmítly! A buď se ubytovali v pensionu i s rodinou, nebo byli v blízkosti na chatě či jeli z Prahy když začali kontrakce (po 15-20 min.), tak nevím...
A ještě ke kojení, já kojila zásadně dle potřeb miminka, někdy i po 2 hodinách a plně (bez jakéhokoliv příkrmu) celých 8 měsíců! A musím říct, že první 2 roky mimčo nemarodilo a nějaké záněty průdušek a středního ucha jsme nezažili do teď (už je z něj dítě školou povinné).
|
| kaMyš | 
|
(5.11.2002 18:59:01)
Ano, vše potvrzuju, v pohodě jsem dojela z Prahy. Díky porodnici ve Vrchlabí pro mě vzpomínka na porod vždycky bude úžasným zážitkem. Ale pozor - nejen díky Vrchlabí - v předporodním kurzu nás paní Konvalinová učila, že velikou roli hraje psychická i fyzická kondice. A pro ty, co nemohou rodit ve Vrchlabí - doporučuji hlavně se INFORMOVAT, co z toho, co vám v českých porodnicích budou tvrdit, je pravda, a co přežitek... A raději vzít s sebou manžela, partnera nebo kamarádku/dulu, na dobu, kdy nebudete už mít chuť se s personálem hádat...
|
|
|
|
| veronika, 26 let | •
|
(12.7.2002 2:03:20)
ahoj Katko,
z blbě vedeného porodu se může stát trauma na celý život. Moje máma to doteď "nerozdýchala". Vztah matky a dítěte je průběhem porodu vždy velmi ovlivněn. Zkušenosti mých kamarádek, které si také začínají pořizovat děti, jsou spíš negativní, i když ne tak příšerné, jako je ta tvoje. Intenzivně hledám alternativu, která by mi vyhovovala. Nenech to vyhnít - bude tě to trápit pořád. Mé kamarádce velmi pomohlo holotropní dýchání. Kohokoliv budeš chtít navštívit - sežeň si reference.
veronika
|
|
| Jana | •
|
(12.7.2002 10:23:25)
Milá Katko,
buď naprosto v klidu, nebyla jsi v tom sama. Myslím si, že průběh porodu hodně záleží na personálu nemocnice.
Na narození svého syna jsem čekala 12 hodin. Taky po mě požadovali, abych si zalezla na "hekárnu a neobtěžovala". Moc mi pomohlo chození a ulevilo mi od křížových bolestí. Nejhorší je, některé sestry a doktoři se k tobě chovají, jako bys byla k..., která otěhotněla. Neuvědomují si, že tím samým způsobem přišli na svět i oni.
Nejlepší bylo, když ke mně přišel lékař - primář a xhtěl mě vyšetřit na stole. akorát v době, kdy jsem tam měla vylézt, začali mi kontrakce. Samozřejmě jsem se schoulila do klubíčka a čekala, až bolest ustane. "Pan doktor" na mě začal řvát, ať dělám, že nemá čas, že to tak nemůže bolet, že je ještě brzo. Měla jsem to štěstí, že moje tchýně byla zaměstnaná jako sestra na šestinedělí a díky ní se můj syn narodil živý. Když pan lékař odešel, přišla za mnou po 5 minutách, abych si šla lehnou na porodní sál. Oponovala jsem, že lékař řekl, že jsem málo otevřená. Jen mávla rukou, a tak jsem mazala. S vedoucí sestrou a ostatními mi prdli nějaké injekce a porod začal do půl hodiny. Naštěstí se měnila směna a přišel i jiný lékař, který postup vrchní sestry schválil, protože se můj syn již narodil přidušený. Přinesli mi ho ukázat až večer a v pořádku - naštěstí. Dodnes však nevím, co se stalo.
A co se týče Tvého stresu z dalšího porodu, prožívala jsem naprosto stejné dny. Měla jsem z těhotenství takový strach, že jsem si nechala v šestinedelí dát antikoncepci. Po čase mi sice vzpomínky zůstali, avšak ta hrůza se vytratila.
Vše je skutečně na přístupu personálu nemocnice, v dnešní době je tolik možností ulevit od bolesti, je vidět, že neměli zájem. Je smutné pozorovat, v jakém stavu je dnešní zdravotnictví. Brala jsem vždy zaměstnání lékařů a sester jako poslání. Vím, že je to ohromně náročná práce, ale bohužel, dnes jde každému o koryto a ne o člověka. Je to smutný!
Přeji ti hodně hezkých chvil s dcerkou a věř, že vše přejde.
|
| Sandra | •
|
(12.7.2002 23:39:59)
To sou neuvěřtelný kydy, IO tykve pisatelky
|
|
| Sandra | •
|
(12.7.2002 23:40:04)
To sou neuvěřtelný kydy, IO tykve pisatelky
|
| Věra M | 
|
(17.12.2002 21:57:10)
Milá Sandro,
zapojuji se do diskuze dost pozdě, ale dříve jsem bohužel na tvou "reakci" nenarazila. Snad si to přečteš. Tvoje neuvěřitelně cynická poznámka o "kydech a IQ tykve" mě tedy docela dostala! Prosím tě kolik dětí jsi porodila a jak probíhaly tvé porody? Mohla bys nám "nepoučeným" poradit jak se to správně dělá? Já jsem rodila jenom dvakrát. Moje porody byly velmi hezké a to nejen díky skvělému personálu porodnice v Neratovicích. Ale podle tvého názoru to možná jde ještě lépe! Bohužel ze zdejší diskuze vyplývá, že ne všude se k maminkám chovají jako k ženám, které se chystají přivést na svět nový život. Mám dojem, že tobě citový život naprosto chybí. A to dodnes. Pokud tato tvoje poznámka byla myšlena vážně, nezbývá nám všem (věřím, že se ke mně připojí víc maminek)než tě ze srdce politovat. Asi jsi to v životě neměla lehké a nejspíš tě ani nic lepšího s tvým přístupem nečeká. Přeji ti krásné Vánoce a napiš si Ježiškovi o malou dávku tolerance a hodně štěstí při případných porodech!
Mimochodem a při tvém IQ - co jsi měla na základní škole z jazyka českého?
Zdraví Věra.
|
| Laura03 |
|
(31.1.2003 22:55:16)
Milá Věro,
na Sandru se nezlob. Podle projevu usuzuju, že to není žena, ale pubertální mladík. Nechtěl(a) reagovat na článek, ale jen nám sdělit, že existuje!
Takže, milá Sandro, víme o tobě a jsme rádi, že někdo tak blbej existuje! O to víc můžeme my vyniknout!
Světu mír!
Laura
|
|
|
|
| Sandra | •
|
(12.7.2002 23:40:27)
To sou neuvěřtelný kydy, IO tykve pisatelky
|
| Eva | •
|
(19.7.2002 13:31:50)
Sandro, podle sebe soudím Tebe? Když se ti to nelíbí, přepni na jiný kanál a neurážej!
|
|
| Hana | •
|
(23.7.2002 15:16:17)
Jeden dotaz - Sandro uz jsi rodila? Ja dvakrat. Pokazde v jine porodnici. V te prvni se to da prirovnatk pribehu Katky, v te druhe - uzasny pristup jak lekaru, tak sester. Nebudu zabihat do podrobnosti.
Katko :-)) - niceho se neboj, zapomenes a urcite si poridite brasku nebo sestricku :-)) Jen ti radim - dobre si vyber, kam pojedes rodit, fakt dost na tom zalezi. Drzim palce a preju hodne zdravi tobe i holcicce.
Sandro - takze kdyz o tom nic nevis tak mlc a a prepni si na jine www stranky. Urazet umi kazdy. Myslim, ze tve IQ se te tykvy skutecne priblizuje... a nebo ze by to bylo IQ houpaciho kone?
|
| Wenusche | 
|
(2.8.2002 9:06:50)
Mile damy, kdyz uz chcete vest debatu na tema "neci IQ", tak si to po sobe aspon prectete, at tam priste nemate hrubky.....
Osobne se domnivam, ze v tomhle pripade muze dost pomoct partner u porodu, ze v pripade dalsiho svedka se i ten nejneprijemnejsi doktor aspon trochu ovlada, nebo se pletu? Ma s tim nekdo zkusenost?
|
| Jana | •
|
(6.8.2002 10:59:23)
Milá Veroniko. Jistě je fajn mít vedle sebe při porodu partnera, jenže ne vždy a ne všude tato možnost byla a je. Já ji alespoň před 17 lety neměla.
|
|
| alice | •
|
(20.2.2005 13:38:04)
chtěla bych vidět tebe v takové situaci. asi by ti moc nepřidalo, kdyby se tvůj partner by´t ve snaze pomoci hádal s personálem nemocnice, místo toho, aby seděl u tebe a prožíval všecko v klidu s tebou. takový silácký kecy přímo miluju.
|
| valda,dvě děti | •
|
(13.4.2005 12:42:35)
Milá Alice,
pročpak se tvůj partner hádal s personálem?Je snad vystudovaný porodník,rozumí problematice vedení porodu lépe?Nemám ráda neumětely,co do všeho kecají a přitom ničemu nerozumí.Když byl tak chytrý,proč tě neodrodil sám doma?
|
|
|
|
|
| Alena | •
|
(14.12.2002 15:20:21)
Tak nevím Sandro, nad koho IQ bych se měla pozastavit, když svůj příspěvek musíš odeslat 3x!
|
|
| Monika | •
|
(4.12.2004 18:43:13)
Ty hvezdo, umis napsat i neco jineho? Nikdy jsem nikomu nic zleho neprala, ale tobe preji, at si to u porodu pekne uzijes( az jednou budes rodit), pak mozna tyto clanky od vsech tech maminek budes respektovat.
|
|
|
|
| Monika | •
|
(31.7.2002 11:40:45)
Jsem svobodná, bezdětná. Nikdy jsem děti moc nechtěla. Myslím, že nejsem ten typ ženy. Po přečtení těchto článků jsem se rozhodla definitivně. Děti nechci!
|
| SanDee | 
|
(4.8.2002 23:46:37)
Nevím jak vy, ale já rodila (2x) v Domažlické porodnici (je to docela vyhlášená nemocnice-negativně).Při prvním porodě jsem to moc dobře nesnášela, bolesti po 7-1 minutě jsem měla 25hodin, nepomohlo píchnutí plodové vody, ani následné kapačky.O přístupu sester ani nemluvě. Když už to konečně vypadalo k porodu, neměla jsem ani sílu tlačit...všichni na mě řvali a také jim nic nebylo dobré. Ve finále mi medička vytáhla dítě špatným směrem a praskla pupeční šňůra...no katastrofa.
Když jsem rodila druhé dítě, nebylo to o moc lepší....Přesto:když jsem spatřila (u obou dětí) ten nádherný uzlíček plný života, jak nádherně pláče, jak krásně dýchá a projevuje sílu k životu na všechnu bolest jsem zapoměla a byla jsem jako opitá tímto zázrakem života!!!!!!!!!
OPRAVDU TO STOJÍ ZA TO!!!!!!!!!!!!!!!!!!
|
|
| Alka, 3 děti | •
|
(16.12.2002 13:04:52)
Má milá, nikdy neříkej nikdy.
my taky plánovali jen dvě děti a nakonec máme tři (a jsme moc rádi). Co až potkáš někoho koho budeš milovat tak, že přímo fyzicky zatoužíš po společném dítěti. Možná už po něm toužíš teď, jen to ještě na vědomé úrovni nevíš! Já jsem vůbec netušila, že toužím po dalším dítěti, teprve, když jsem zjistila, že jsem těhotná (neplánovaně), když jsme se rozhodli, že si "to" necháme, pocítila jsem znovu fyzickou touhu po tomhle dítěti. Jako kdyby to naše maličká věděla, v těhotenství se mi velmi vylepšil zdravotní stav Zmizele nespavost, roztěkanosl, naštvanost, přibrala jsem jen 3,5kg, neobjevilo se ani krvácení, ani cukrovka jako ve druhém těhotenství) Prostě celé těhotenství byla pohoda i přes amniocentézu kvůli věku, mimochodem nebolí víc než odběr krve. Celé to završil pěkný porod, na který ráda vzpomínám (i tatínek).
Nenech se proto odradit, není to vždy tak špatné a pozitivní přístup (dobře to dopadne( je půl úspěchu. Neodříkej se dětí, mohla bys litivat. Alka
|
|
|
| Blanka |
|
(11.8.2002 11:38:18)
Dalšího porodu se neboj, i když všude se najde nějaký blbec, který ti zkazí dojem z pobytu v porodnici (nebo kdekoliv jinde), i když vše ostatní je v pohodě.
Rozhodně si s sebou k porodu někoho vezmi. Mě manžel nepomohl žádnými masážemi ani otíráním čela, ale tím, že jsem tam nebyla sama, mohla jsem si povídat a tak.
Taky se asi vyplatí nespěchat, a jet tam až když jsou kontrakce pravidelné a časté. (Nebo odtekla voda, ale s tím nemám zkušenost.)
Druhý porod je taky snazší, navíc už víš, o co jde.
|
| Ori, 3 děti |
|
(11.8.2002 13:48:26)
Ahoj holky,
máte nějakou zkušenost s Podolím? Rozhoduju se mezi Capem a Podolím, ale do CAPu k MuDr. Dvořákovi jsem pozvaná až za 14 dní, tak přemýšlím že kdyby se začalo něco dít dřív, tak co dělat:-)
|
| Martina+Madlenka+Kačenka | 
|
(11.8.2002 23:14:11)
Ahoj Orionko, zkus se podívat o pár stránek dozadu, tam jsem já i řada dalších maminek o Podolí psala. Mám jen dobré zkušenosti, ale už jsem to sem psala tolikrát, že bych se nechtěla opakovat, třeba by mě pak někdo podezříval, že si mě Podolí vydržuje jako choící reklamu :-) . Také můžeš zkusit vyhledávání s heslem Podolí. Přeju porod bez komplikací a krásné zdravé miminko.
|
|
| Dianka (04+06+09) | 
|
(12.8.2002 14:06:42)
Orionko, můžeš se podívat na www.upmd.cz, ale to Ti toho moc nepoví. Myslím, že každá porodnice má své plus i mínus, stejně tak i my tady. Jako velkou výhodu bych viděla to, že na porodním sále není žádná hekárna, každá maminka má svůj pokoj-porodní sál. Klystýr snad nikomu nenutí, akorát doporučují, ale není problém ho odmítnout nebo doporučuji si nechat od gynekologa napsat Yal, je to příjemnější forma, není toho tolik a můžeš si ho aplikovat sama. Většinou Ti mimčo už nikam neodnesou (ošetřují ho až snad na jeden sál u Tebe), pokud není problém a Ty si o to řekneš, dají Ti ho hned na břicho, můžeš tu darovat pupečníkovou krev, tatínka u porodu tu berou jako samozřejmost... Myslím, že Ti tu se vším vyjdou vstříct, ale musíš si o to vždycky říct, bohužel tu ještě ne všechno berou jako samozřejmost, je to tu přece jenom trochu konzervativní. Ma sále jsou porodní stoličky, vaky... Ale nevím, jak moc se používají. A vždycky jako všude platí, že záleží na koho zrovna kápneš... Ještě něco si chtěla vědět?
|
|
|
|
| Denisa, porod nikdy vice | •
|
(23.8.2002 21:50:44)
Ahoj Katko,
mam dvouleteho chlapecka a zkousenosti s porodem a porodnici velice podobne jako ty. Jelikoz jsem je zrovna vcera popsala v prispevku na jine strance, posilam ti jen cestu jak se k ni dostanes, at to nepisu cely znova. Je to na Hlavni strance, v okenku Vyberte si porodnici, pak si kliknes hned na tu prvni kliniku, je to porodnice u apolinare, a uplne dole jsou zkusenosti maminek s porodnici, muj prispevek se jmenuje Denisa Hojdarova, Nikdy vice.
Co se tyce toho nocniho probouzeni, tak ja jsem to mela tak minimalne do pul roku po porodu, ze jsem se budeila hruzou ze jsem zase v porodnici.
Mysli, si ale, ze ty jsi porod prece zvladla, porodila si normalne, to ja jsem to nezvladla, po nekonecnych hodinach jsem je uprosila at mi udelaji cisarsky rez, navic mi po tehotenstvi zustaly roztrzene brisni svaly, takze od te doby uz jsem absolvovala dve dalsi operace bricha, reknu ti, kdyby mi nabilzeli miliony, tak porod uz nikdy vice.
Preju ti at na tu hruzu brzo zapomenes, mne uz se to docela vede.
denisa hojdarova
|
| Sajko | •
|
(9.9.2002 16:02:19)
Nevím jak rodí profesionálky, ale já jsem se po svém zážitku z 2 měsíců ležení v době rizikového těhotenství na Obilním trhu v Brně a následného porodu císařem, vzpamatovávala 12 let, než jsem se odhodlala přijít do jiného stavu. Čekala jsem dvojčata a neustale jsem musela poslouchat poznamky ošetřující lékařky, že jsou hypotrofní (nízká váha).To že neslyšely jedny ozvy jim bylo jedno. Samozřejmě, že když se rozhodli pro porod bylo po 3 dnech již pozdě a jedno dítě nepřežilo. Přitom porodní váha v 8. měsíci byla u syna 2,5kg což je u dvojčat slušné. Personál byl hnusný (omlouvám se, ale musím to tak napsat). Domů mě propouštěli a vůbec jim nevadilo, že jsem ještě dole zašitá. No prostě hrůza, raději ani nevzpomínat. Když jedu dnes kolem této porodnice, mám husí kůži.
|
|
| PEPPI |
|
(16.6.2005 18:05:19)
Tvůj příspěvek je psán docela dávno a pevně věřím,že to"přešlo".Taky jsem měla šílený zážitek(málem jsme"zařvali"oba-já i mimi).Jenže po 6-ti letech můj synátor začal"žebrat",že je mu smutno a chtěl by miminko..Tak jsme se do toho s mužíčkem pustili.Stejně myslím,že až otěhotním,ty zážitky z porodu se budou vracet..Jen pevně doufám,že to zvládnem,protože vím,že se nesmím nechat zatlačit do kouta a vím,co chci.Pa
|
|
|
| Dáša. | •
|
(9.9.2002 21:55:33)
Ahoj Katko,
to jsi teda narazila na příšerný lidi!! Kéž by za to mohli pěkně zaplatit. Ty nejsi špatná, ty jsi úplně normální, to oni by měli jít zametat chodníky, a ne pracovat v porodnici. Moje zkušenosti z porodnice taky nejsou nic moc. Doslova mě šokovalo, jak necitelně se k nám chovaly ženské sestry. Stěžovala jsem si, ale co je nějaké stěžování proti tomu trápení, co si tam člověk prožije. Moc ti držím palce a věř tomu, že ty jsi úplně normální ženská, která umí rodit, jenže oni ti v tom zabránili. Měj se moc hezky, Dáša
|
|
| Babeta | •
|
(4.10.2002 3:03:39)
Ahojky všechny,které jste na tento příspěvek odpovídaly,
málem jsem už chtěla nechat vzpomínky na porod vyblednout, ale vaše články mě vybídly k tomu, abych také přidala něco ze svých zkušeností a úsudků.
Rodila jsem plánovaně v jedné nejmenované porodnici přes 30 km vzdálené od místa mého bydliště, protože tam měla porodnice dost děsnou pověst, kterou podpořily i zkušenosti mých kamarádek. S manželem jsme se proto důkladně připravili nejen na porod /předporodní příprava pro nastávající maminky a tatínky/, ale "natrénovali" jsme i trasu do porodnice, aby nás nic nezaskočilo.Jakmile mi doma odtekla plodová voda, odvezl manžel psa ke kamarádce na hlídání, já si mezitím sbalila věci, našlechtila se a vyjeli jsme /byl to ve třiceti můj první porod, takže jsem nemusela spěchat/. V nemocnici si sestřičky myslely, že si z nich utahuji, když jsem nalíčená a s úsměvem oznámila, že jdu rodit.Ten úsměv mi ale nevydržel dlouho. Zjistilo se, že budu muset dostat "urychlovací" injekci a kapačku, ale ještě předtím, jak je běžné, jsem "musela" /nemusela, ale protestujte hned od začátku..../ absolvovat holení a klystýr. Na pokyn sestry jsem na toaletu disciplinovaně nešla po stanovený časový limit, ale potom už bylo příliš pozdě. Prostě jsem to nestihla včas. Nepřála bych vám prožít to, co já potom. Bylo mi sděleno, že ti, co mají na starost úklid již odešli, vyfasovala jsem kbelík, hadr, gumové rukavice a bylo mi řečeno, ať si po sobě ten záchod uklidím. Bylo mi hrozně. Nejen proto, že díky bříšku /přibyla jsem 28 kg!/ jsem se za mísu neměla šanci dostat, ale cítila jsem se jako matka na počátku porodu hrozně ponížená a navíc jsem měla strach, abych si do těla na poslední chvíli nezanesla infekci. Nakonec jsem to zvládla tak napůl. Porod přišel dříve, než se původně čekalo, souhra injekce, kapačky, a mého poctivého pohupování na míči způsobily rychlost, můj věk a dlouholetou horskou turistikou asi příliš posílené svalstvo se podepsaly na "důraznosti" porodu, takže jsem ve finiši chtě nechtě křičela jak Viktorka, až jsem si s ohledem na personál i manžela sama s omluvami dávala před ústa složený ručník, aby to nebylo moc slyšet.
Druhý den ráno po porodu za mnou přišla na pokoj uklízečka a přišla mi vynadat, že jsem neuklidila tu toaletu dobře a kdo to má uklízet.Mohu vám,milé dámy, sdělit, že pár hodin po tak vyčerpávajícím výkonu /museli mi dávat kyslík, protože jsem ztratila hodně krve/ jsem našla naštěstí dost sil na to, abych paní uklízečce jasně sdělila, co si o jejím přístupu k její práci a k pacientům myslím. /Opravdu nevím, co by dělala v domově důchodců, kde je toto na denním pořádku několikrát za směnu./Omluvit se za úmyslné nebo nedbalé jednání bych považovala za normální, ale já se měla omluvit za to, co bez ohledu na mou vůli a navíc díky dodržení pokynu zdravot. personálu moje tělo nezvládlo?
Jsem dnes pyšná na to, že jsem se dokázala ozvat a nedopustila jsem, aby mě někdo v době, kdy jsem byla dost oslabená, ponižoval, dost mě ale mrzí, že jsem si později nedokázala důsledně stěžovat na vedení nemocnice.
Stejně tak ale na druhou stranu musím přiznat, že jsem na konci porodu poznala, že bolest a strach mohou běžné vnímání, chování a jednání člověka změnit natolik, že někdy jsou nervozita nebo razantnější vystupování personálu do jisté míry oprávněné /nehledě na to, že zjitřená rodička vnímá mnohdy tyto projevy velice citlivě a osobně/. Říkám - do jisté míry, protože předpokládám, že kurs psychologie rodící ženy porodníci a jejich asistenti absolvovali a pokud je to únosné, měli by se snažit ženě spíše naslouchat,chápat ji, uklidňovat ji, povzbuzovat a chválit. Vždyť ona na rozdíl od nich nerodí své 858., ale první nebo druhé dítě!
Chtěla jsem jen říci, že konkrétní "neperfektní" porod je často výsledkem působení obou proměnných - ženy i personálu. Ženy, která může propadnout fyzickým pocitům, panice, i personálu, který mohl ztratit citlivost vůči jedinečnému člověku a jedinečné chvíli v jeho životě . Je proto prima, když je u porodu tatínek, který na jedné straně svou ženu miluje a je schopen se jí v případě potřeby zastat, ale na druhou stranu tím, že fyzicky nerodí může usnadnit věcnou komunikaci mezi oběma stranami.
A tak vzpomínám na porod se vztekem na jednu sestru a uklízečku i s vděčností za trpělivost těch ostatních.
|
|
| Babeta | •
|
(4.10.2002 3:03:43)
Ahojky všechny,které jste na tento příspěvek odpovídaly,
málem jsem už chtěla nechat vzpomínky na porod vyblednout, ale vaše články mě vybídly k tomu, abych také přidala něco ze svých zkušeností a úsudků.
Rodila jsem plánovaně v jedné nejmenované porodnici přes 30 km vzdálené od místa mého bydliště, protože tam měla porodnice dost děsnou pověst, kterou podpořily i zkušenosti mých kamarádek. S manželem jsme se proto důkladně připravili nejen na porod /předporodní příprava pro nastávající maminky a tatínky/, ale "natrénovali" jsme i trasu do porodnice, aby nás nic nezaskočilo.Jakmile mi doma odtekla plodová voda, odvezl manžel psa ke kamarádce na hlídání, já si mezitím sbalila věci, našlechtila se a vyjeli jsme /byl to ve třiceti můj první porod, takže jsem nemusela spěchat/. V nemocnici si sestřičky myslely, že si z nich utahuji, když jsem nalíčená a s úsměvem oznámila, že jdu rodit.Ten úsměv mi ale nevydržel dlouho. Zjistilo se, že budu muset dostat "urychlovací" injekci a kapačku, ale ještě předtím, jak je běžné, jsem "musela" /nemusela, ale protestujte hned od začátku..../ absolvovat holení a klystýr. Na pokyn sestry jsem na toaletu disciplinovaně nešla po stanovený časový limit, ale potom už bylo příliš pozdě. Prostě jsem to nestihla včas. Nepřála bych vám prožít to, co já potom. Bylo mi sděleno, že ti, co mají na starost úklid již odešli, vyfasovala jsem kbelík, hadr, gumové rukavice a bylo mi řečeno, ať si po sobě ten záchod uklidím. Bylo mi hrozně. Nejen proto, že díky bříšku /přibyla jsem 28 kg!/ jsem se za mísu neměla šanci dostat, ale cítila jsem se jako matka na počátku porodu hrozně ponížená a navíc jsem měla strach, abych si do těla na poslední chvíli nezanesla infekci. Nakonec jsem to zvládla tak napůl. Porod přišel dříve, než se původně čekalo, souhra injekce, kapačky, a mého poctivého pohupování na míči způsobily rychlost, můj věk a dlouholetou horskou turistikou asi příliš posílené svalstvo se podepsaly na "důraznosti" porodu, takže jsem ve finiši chtě nechtě křičela jak Viktorka, až jsem si s ohledem na personál i manžela sama s omluvami dávala před ústa složený ručník, aby to nebylo moc slyšet.
Druhý den ráno po porodu za mnou přišla na pokoj uklízečka a přišla mi vynadat, že jsem neuklidila tu toaletu dobře a kdo to má uklízet.Mohu vám,milé dámy, sdělit, že pár hodin po tak vyčerpávajícím výkonu /museli mi dávat kyslík, protože jsem ztratila hodně krve/ jsem našla naštěstí dost sil na to, abych paní uklízečce jasně sdělila, co si o jejím přístupu k její práci a k pacientům myslím. /Opravdu nevím, co by dělala v domově důchodců, kde je toto na denním pořádku několikrát za směnu./Omluvit se za úmyslné nebo nedbalé jednání bych považovala za normální, ale já se měla omluvit za to, co bez ohledu na mou vůli a navíc díky dodržení pokynu zdravot. personálu moje tělo nezvládlo?
Jsem dnes pyšná na to, že jsem se dokázala ozvat a nedopustila jsem, aby mě někdo v době, kdy jsem byla dost oslabená, ponižoval, dost mě ale mrzí, že jsem si později nedokázala důsledně stěžovat na vedení nemocnice.
Stejně tak ale na druhou stranu musím přiznat, že jsem na konci porodu poznala, že bolest a strach mohou běžné vnímání, chování a jednání člověka změnit natolik, že někdy jsou nervozita nebo razantnější vystupování personálu do jisté míry oprávněné /nehledě na to, že zjitřená rodička vnímá mnohdy tyto projevy velice citlivě a osobně/. Říkám - do jisté míry, protože předpokládám, že kurs psychologie rodící ženy porodníci a jejich asistenti absolvovali a pokud je to únosné, měli by se snažit ženě spíše naslouchat,chápat ji, uklidňovat ji, povzbuzovat a chválit. Vždyť ona na rozdíl od nich nerodí své 858., ale první nebo druhé dítě!
Chtěla jsem jen říci, že konkrétní "neperfektní" porod je často výsledkem působení obou proměnných - ženy i personálu. Ženy, která může propadnout fyzickým pocitům, panice, i personálu, který mohl ztratit citlivost vůči jedinečnému člověku a jedinečné chvíli v jeho životě . Je proto prima, když je u porodu tatínek, který na jedné straně svou ženu miluje a je schopen se jí v případě potřeby zastat, ale na druhou stranu tím, že fyzicky nerodí může usnadnit věcnou komunikaci mezi oběma stranami.
A tak vzpomínám na porod se vztekem na jednu sestru a uklízečku i s vděčností za trpělivost těch ostatních.
|
| Lukáš |
|
(4.10.2002 16:01:12)
Jsem skutečně otřesen.
K tomu, jak se k Vám zachovali, mohu jen říct, že podobně hovadské (mírnější výraz se nehodí) jednání zaslouží potrestat.
Věřím, že kdyby primář oddělení zjistil, že asistentka nutila rodičku uklízet WC postaral by se o to, aby se nic podobného již nikdy neopakovalo.
Nerozumím tomu, proč nenapíšete kde se to stalo a která neprofesionálka s hulvátským chováním to byla.
L.
P.S.: Když kritika, tak adresná.
|
| Babeta | •
|
(6.10.2002 10:46:30)
Lukáši,
nejprve Vám chci poděkovat za Vaši empatickou reakci na můj článek. Ptáte se mě ale také na závěr,proč neuvádím jmého porodnice a nechci Vaši otázku nechat vyznít doztracena /mohlo by to vypadat, že vše, co jsem uvedla, byla jen "novinářská kachna"/.
Víte, jak jsem napsala, to, že jsem se bezprostředně neozvala na primarátu, mě mrzí. První dny po porodu jsem to měla v úmyslu, ale zaneprázdněnost vším, co rodiče zaměstnává "překlenula" ten kritický čas, kdy je člověk nejnaštvanější a nejodhodlanější. A přičtu-li k tomu to, že si po odeznění nejpalčivějších potíží po porodu člověk při pohledu na své mimčo stále více uvědomuje vděčnost vůči těm, kteří ho v pořádku dostali na svět, jistě si dokážete představit, s jakými rozpaky se člověk potýká. Říká si: "Mám tam přijet a poděkovat za dobře zvládnutý porod a hned vzápětí vyrukovat se stížností? Nebo mám postupovat opačně a nejprve si stěžovat a pak děkovat? /Vždyť péče ostatních lékařů a sester byla ve srovnání s tím, co jsem slyšela o naší "domovské" nemocnici, nesrovnatelná/.
A uvádět teď, po dvou - a něco - letech sídlo porodnice, mi připadá nefér. Nechci pošpinit všechny, kteří v porodnici pracují, kvůli někomu, jehož jméno jsem si tehdy nezjistila , a kdo možná ani už není tamním zaměstnancem. Snad jsem příliš shovívavá a za každou cenu se snažím nebýt nespravedlivá, i když bych na to po tom, co jsem zažila, asi neměla brát až takový ohled.
Ještě jednou děkuji za Váš ohlas a pokud Vás v roli tatínka porod čeká, přeji, abyste si jej nemusel "okořenit" podobnými nepříjemnými chvilkami, které byste později nejradši "vyřadil" ze vzpomínek.
|
| Lukáš |
|
(6.10.2002 21:47:03)
Milá Babeto,
to jak se k Vám chovali v "nejmenované" porodnici mě skutečně pobouřilo.
Jsem porodník a věřte, že kdybych zjistil podobné chování v naší porodnici, řádil bych jako tygr.
Dobrá pověst porodnice se totiž buduje roky a ztrácí se v několika minutách. Vždycky mě mrzí, když tady čtu jak se k někomu chovali kolegové a kolegyně nepatřičně a cítím něco jako "kolektivní vinu" českého zdravotnictví. Za jedinou cestu jak stav změnit považuju důslednou " sebeobranu " pacientů. Jednak si nedat všechno líbit a v případě, že i tak se někdo chová podobným způsobem, stěžovat si.
Na několika dalších místech jsem zde četl, že pacient je klient, platí tak má nárok...
Domnívám se, že většina zdravotníků ve svých pacientech nevidí "platící zákazníky" a myslím, že je to dobře. ˇˇCasto omílaný " partnerský vztah" s pacientem znamená oboustranné slušné jednání. Není to tedy jen záležitost zdravotníků, ale i pacientů.
Bohužel neexistuje web, kde by si zdravotníci zoufali nad neslušností a hrubým jednámím některých pacientů :) Chovat se nejen slušně, ale i mile ke slušnému pacientovi je snazší než se nutit do úsměvu v případě, že je někdo hrozně protivný, nebo dokonce hrubý ( jsou i sprostí).Tvrzení, že " profesionál" má zvládat i hrubosti pacienta, který trpí a tak má nárok na cokoli je poněkud idealistické. Pro neslušné jednání zdravotníků není omluva stejně jako pro neslušné chování pacientů.
L.
|
| Tana, 2 deti | •
|
(7.10.2002 9:10:19)
Pane doktore Lukasi,
po ctyricet let jsme nemeli moznost byt "platicimi zkazniky" v temer zadnem oboru a urcite vite jak to (ne)fungovalo. Misto instalaterske firmy jste musel volat melouchare, a na toaletni papir se staly fronty. Nezlobte se, ale vyraz "partnersky vztah" (mezi lekarem a pacientem) mi prilis zni jako "soudruzsky vztah". Nevidet v pacientovi platiciho zakaznika nas muze rychle dostat o dvacet let nazpet. I lekar je jen clovek a i on podleha prirozenemu lidskemu chovani. Pacient mi nic neplati, takze mu nejsem nic dluzen ani povinovan. A pokud se nechova podle mych predstav, tak s nim proste zametu jako s hadrem. To neni prilis profesionalni pristup. Nemyslite, ze stres z pobytu v nemocnici a vazna choroba muze zmenit pacientovu psychiku?
|
|
| Kateřina | •
|
(7.10.2002 9:50:59)
Mé životní zkušenosti jsou naprosto jednoznačné - jdu-li k lékařovi, který není tzv. na pojišťovnu (vše platím) jsem objednaná na přesný čas (většinou dorazíme o něco málo později - lékař s tím počítá - proč by nepočkal, vždyť mu jeho čas navíc zaplatím), už na mě !vždy! s úsměvem čeká jak on tak jeho asistentka, případně i sestřička. Nestalo se, že bych čekala. Ošetření je na úrovni v souladu s moderními poznatky, opět se nestalo, že by něco bylo nepříjemné nebo stresující, např. při ošetření zubu (za poslední 3 roky díky tomu, že chodím každé 3 měsíce na preventivní prohlídku - jsem já ani celá naše rodina neměli jediný kaz, všechny moje děti dosud neměly ani jeden kaz) pokud by bylo nutné vrtání - v tom případě se nejdříve dáseň namaže znecitlivujícím gelem, pak je aplikována injekce a vše proběhne naprosto bezbolestně za uklidňujícího hovoru lékaře, který je s rodinou dokonale obeznámen. Je velmi příjemné být ošetřován lékařem, který mimo jiné ví, jak se jmenují vaši psi. Podobně to probíhá všude, je jedno zda je to internista alias rodinný lékař, gynekolog nebo zubař. Podmínka je pouze jedna - vše platím.
Jednou jsem ale onemocněla náhle, můj lékař byl v zahraničí a nezbylo než navštívit běžnou pohotovost - chodby ponuré, lavice v čekárně pamatovaly snad šedesátá léta, čekárna plná kašlajících a smrkajících lidí - pouhé nakouknutí stačilo a rozklepala jsem se strachy (vzhledem k tomu, co jsem si kdysi se zdravotnictvím prožila, reaguji na vše naprosto iracionálně), odešla jsem (to čekání by bylo minimálně na 4 hodiny, potvrdila to i sestřička, které se manžel zeptal, možnost objednání neexistovala) - naštěstí se už ozval ze zahraničí náš doktor, který pak zavolal do naší lékárny, co nám mají dát za antibiotikum, že jim pak dá recept. Jen pro úplnost já i manžel platíme maximální možné zdravotní pojištění jako osoby samostatně výdělečně činné + navíc pojištění z našich platů. Za správné bych považovala zřízení zlatých karet pro tuto skupinu lidí. Pak bychom si nepřipadali tak zneužiti systémem, který u nás je.
|
| Jana, dva synové | •
|
(7.10.2002 10:51:31)
Kateřino,
já bych zase zrušila povinné pojištění. Myslím si, že by se naše zdravotnictví velice brzy zefektivnilo. Naše rodina řeší úplně stejný problém jako vy - platíme si kvalitní zdravotnickou péči.Zkušenosti se "státní péčí" máme špatnou.
|
|
|
| Lucajda, Vojta 4 měsíce | •
|
(7.10.2002 11:54:46)
Nedá mi to abych se tě nezeptala právě proto, že jsi z oboru. Už jsem tady jednou ventilovala svůj porod v Českých Budějovicích. Je to krajská nemocnice, takové malé město ve městě, tudíž vše pohromadě. Jde mi o toto: hned po porodu jsem ležela na gynekologii (syn byl dva dny na JIPce) s paní, která porodila velmi brzy. Dětičky obě v kritickém stavu, jedno s Downovým syndromem a ona sama se silnou poporodní depresi. Nakonec z porodnice utekla dřív než jí vyndali stehy po císaři a obě děti tam nechala, přestože byly velmi chtěné a ona po umělém oplodnění. Všechny sestry věděly jak na tom je, věděl to lékař na JIPce, gynekolog na oddělení a nikoho nenapadlo zavolat psychologa. Později jsem ležela asi deset dní na neonatologii s maminkami předčasně narozených dětí. Mnoho z těch dětí na tom bylo velmi špatně, maminky měli vyhlídku na tři čtyři měsíce zde strávené. Psychologa by potřebovaly všechny. Bylo mi řečeno (přítel mého otce je v této nemocnici primářem na kardiologii), že je možné si zde psychologa vyžádat. Není mi však jasné, jak si žena ve velmi špatném psychickém stavu sama vyžádá psychologa, když jí patrně ani nenapadne, že na to má nárok? Jaká je praxe u vás?
|
|
| Alka, tři děti | •
|
(16.12.2002 12:37:00)
Lukáši,
vcelku s Vámi souhlasím, svůj poslední porod jsem zde popsala, moje zážitky z něj jsou velmi příjemné (ne, že byvh neměla bolesti, ale přístup personálu byl skvělý), stačí málo, neponižovat ženu, která se chystá přivést na svět nového člověka, nedávat najevo, že otravuje, že aby jí bylo vyhověno, by se muselo... Na druhé straně uznávám, že jsou situace, kdy se nediskutuje ( a já nediskutovala když se jednalo o vysoký TK, přesto lékař správně odhadl, že když tatínka vykáže mému tlaku to neprospěje).
Zažila jsem při prvním porodu "socialistickou" porodnici (ležet, ležet, mlčet, případně poslouchat cinkot sklínek - svátek pona primáře a pro mne 6 hodin bez nějěkého náznaku zájmu, to až 7. den ze mne vypadl kus lůžka najednou bylo cítit jak má kde kdo nahnáno) Druhý porod byl po rizikovém těhotenství vcelku slušný (otec u porodu - personál si je dobře vědom, že on je dost při vědomí na to aby si stěžoval a jiná porodnice).
A protože pokud je někdo nespokojen většinou si stěžuje, já byla spokojena sebrala jsem dost odvahz a napsala pochvalu. Proč? Protože si myslím, že to tak mezi slušnými lidmi má být. Vcelku konstatuji za posledních 16 let posun k lepšímu. Alka
|
|
|
| Jitka, 2 kluci | •
|
(12.12.2002 19:26:09)
Milá Babeto!
Dnes jsem si přečetla Váš příspěvek a prostě - smekám před Vámi.
Nejen za heroický výkon rajónů při porodu, ale také za váš komentář o psychice maminek, spolupráci s personálem atd.atd.
Napadá mě v souvislosti s Vašimi slovy jen pokora, vyzrálost, rozum.
Váš zážitek byl otřesný, jeho protagonistky by zasloužily nejspíš vyhazov. Přeji vám, ať tento prožitek mnohonásobně vynahradí radost z děťátka - hodně štěstí a zdraví vám všem.
|
|
|
|
| lenka,prvorodicka | •
|
(14.10.2006 17:42:05)
Porod me ceka zacatkem ledna pristiho roku,takze jsem jen chtela nacist nejake clanky Vas,zkusenych.Rodit budu v zahranici(anglie)-nedelam si zadne iluze.
Myslim si,ze kazda zena jde rodit s urcitym optimismem a urcite ne s pocitem,ze porod nezvladne,ze ocekava urcitou ucast pritomneho personalu,dobrou naladu,uteseni,pochopeni,vedomi,ze je o ni postarano...
Pak treba staci kysely oblicej sestricky,dlouhe cekani bez povzbuzeni,jakasi vsednost-a najednou budouci maminka citi zklamani,protoze je v tomto obdobi precitlivela a zranitelna(aniz si to treba pripousti) a z ocekavane jedinecnosti porodu(o to vic,je-li to poprve) se stava nutne a rutinni pretrpeni v nemocnici.
Me staci,kdyz tady jdu na obycejnou prohlidku-cekam skoro 3 hodiny na zmereni tlaku a kontrolu srdecnich ozev u ditete...
Vse je tu uspechane,nezorganizovane,zmatek sam o sobe.Sestra vam propichne zilu zkrz na zkrz jen proto,ze ma od rana hlad a zizen a pak se jim sverte...
|
|
|
| Petra,5 dětí | •
|
(11.10.2002 9:16:00)
Ahoj, něco podobného jsem zažila před šestnácti lety s mou nejstarší dcerou. V porodnici se chovali hrozně, nejdříve mě přijali, pak když mě bolesti přešly, mi nadávaly, že jim zabírám místo a že mě odpoledne propustí domů. Odpoledne jsem začala rodit a probíhalo to podobně jako popisuješ, všechno bylo špatně, prý jsem ufňukaná, může to trvat dlouho, tlačila jsem jindy než oni chtěli atd.
Jaký byl můj šok, když jsem po čtyřech měsících přišla opět do jiného stavu. Bála jsem se do té porodnice vůbec odjet a i při dalších dětech jsem měla strach, že jedu zbytečně brzo a že mě tam ty bolesti přejdou. Při druhém dítěti jsem čekala až budu mít bolesti po pěti minutách a pak že pojedeme. Nakonec jsme vzbudili souseda a ten nás odvezl do porodnice. Tam jsme přijeli v půl dvanácté a ve třičtvrtě byl syn na světě. Soused skoro padl do mdlob, když jsme mu to pak říkali.
No, myslím ale, že dneska je trochu jiná doba, určitě bych doporučila při porodu tatínka. Právě v okamžicích, kdy není nikdo nablízku a člověk si připadá s těmi bolestmi sám, je tam někdo blízký a navíc může v případě potřeby zavolat personál. Pak si dnes můžeš vybrat porodnici a někde je i možnost se tam jít předem podívat a pohovořit s nimi. Můžeš jim říct o svých negativních zážitcích a asi o slonu zpanikařit (to já taky dělám), aby tě dokázali přesně vést a pomáhat.
Je škoda, když na tento zážitek, byť bolestivý a nepříjemný, ale končící malým drobečkem v náručí, pak člověk vzpomíná jako na horor a zdá se mu o tom v nejčernějších snech. Hodně síly přeje Petra
|
|
| Kučka, třicetiletá, bezdětná | •
|
(12.10.2002 17:33:59)
Takovéto a mnohem horší zážitky slýchám ze všech stran. Mám strašnou nepředstavitelnou hrůzu z porodu. Nechápu, proč musí ženy po roce 2000 rodit stejně jako před sto lety. Argumentuje se tím, že je přirozené a normální. No a co? Já nechci trpět jako zvíře, když to není přece vůbec nutné.
|
| Marcela | •
|
(12.10.2002 17:59:56)
Neboj, můžeš rodit plánovaným císařským řezem naprosto bezbolestně. Ráno přijdeš a do hodiny jsi zpátky na pokoji s tatínkem a miminkem. Žádné porodní bolesti se nekonají, po operaci ti, aby tě nic nebolelo dají něco taky. Tímto způsobem jsem bezbolestně porodila už dvakrát.
|
| Petra, zatim bezdetna | •
|
(16.10.2002 13:59:00)
Marcelo, prosim, dej mi vedet, kde se da rodit cisarem. Zkousela jsem se na to informovat a vsude mi sdelili, ze cisar neni na prani.. Pritom vim, ze v zahranici je to jedna z moznosti. Ted zvazuji epidural (kdybych se fakt nikde nedohodla). Diky!
|
| Oz | •
|
(16.10.2002 21:05:59)
Petro, nechci se ti plést do tvých věcí, ale mám dojem, že císař bolí víc, aspoň podle toho, co jsem slyšela vyprávět. Sama jsem zažila pouze normální porody, které sice bolely, ale hned pak jsem byla v pohodě. Když jsem byla na návštěvě za kamarádkou týden po císaři, stále se stěží mohla pohnout a byla dost hotová, brala prášky proti bolesti a nemohla mimi ani nosit, ani pochovat na břiše. Jenom jsem ti chtěla napsat svůj názor, nepřesvědčuji tě.
|
| Lida a 2holky |
|
(17.10.2002 16:50:00)
Oz,
nevim co jsi slysela vypravet, ale ja jsem cisar mela a musim potvrdit, ze cisar vubec neboli (co by na tom melo bolet, kdyz mas epidural), po operaci ti daji utisujici prostredky, takze to neboli a proste beres utisujici prostredky, dokud by si snad , i minimalni, bolest citila. Urcite to neboli vice (spis bych rekla mene) nez nastrih.
|
| ? | •
|
(17.10.2002 18:41:04)
A kojení při té spoustě léků?
|
|
| *Aida* | 
|
(17.10.2002 19:01:32)
Rekla bych ze pokud k tomu neni lekarsky duvod, je lepsi rodit normalne. Sama jsem po CS pocitovala bolest jiz 20 minut po operaci a leky jsem odmitala, jelikoz mi ani vysoke davky morphinu nezabraly. A samozrejme jsem kojila, takze leky jsem nechtela tak jako tak. Jde o velkou operaci s delsi dobou rekonvalescence a je treba si uvedomit i dopad na dalsi zdravi zeny a to zejmena v dalsim tehotenstvi.
|
|
| Světluška |
|
(19.12.2003 15:17:01)
Milá Lindo,
já zatím nemám vlastní zkušenosti s porodem,čeká mě to v březnu a musím říct,že se na to samozřejmě těším,ale mám také obavy,aby vše dopadlo dobře.Ale přeci jenom mám nějaké zkušenosti co se těchto věcí týče,protože pracuji jako zdravotní sestra na ARu a tudíž sem asistovala anesteziologovi jak při sekcích,tak při provádění epid.anestezií.Chci jenom říct,že každý člověk je úplně jiný,tudíž i tak reagujeme na různé životní situace a následně veškeré lékařské zákroky.Jsou lidé,kteří stejný zákrok snášejí velmi dobře,aŤ už se jedná o drobnost nebo nějaký velký výkon a jsou lidé,který stejný zákrok i když ho provede stejný tým ve stejné nemocnici,prožijí velmi nepříjemně.Proto si myslím,že jakýkoliv lék.zákrok či anestezie,pokud není opravdu důvod(ohrožení života,či zdrav.důvody indikujicí tyto kroky)by si měl měl každý člověk rozmyslet,je to myšleno obecně,ale míním to jako reakci na "dobrovolný císařský řez".Každá narkóza představuje zásah do organismu a přestože jste relativně zdraví a ani předoper.vyš neodhalí žádné překážky v provedení daného zákroku,nikdy nevíte jakou reakci,či do této doby skryté zdrav.problémy to může spustit.V dnešní době se velmi často provádějí sekce(pokud to okolnosti dovolí)v epidurální anestezii,miminko hned po narození vidíte,ale ženy často špatně reagují na velký pokles tlaku silnou nevolností až zvracením a také bývají velmi nepříjemné tlaky v břiše při vyndavání miminka,což samo o sobě nebolí ,ale přesto z nich mají velmi špatný pocit.Co se týče poporodních bolestí,opět každý člověk reaguje jinak,má jiný práh bolesti.Ty zřejmě patříš k těm šťastnějším,ale opravdu to některým maminkám trvá delší čas ,než se dostanou do takové fyzické formy,aby si mohly užívat šťastné chvilky se svým děťátkem bez problémů.Připomínám,že tohle je pouze můj názor na dané téma a nerada bych aby se někdo cítil nějak dotčený tím co jsem zde napsala.
Markéta.
|
| Nel | •
|
(19.12.2003 15:22:38)
díky za příspěvek, který sice nebyl určený mně, nicméně jsem ho přivítala. Možná mě taky čeká sekce a jsem ráda připravená na to, co se může dít, protože pak má člověk možnost se nad to povznést a nenechat se překvapit nepříjemnostma. Kdybys měla ještě nějaké podrobnosti, budu za ně vděčná. Jak dlouho obvykle sekce trvá?
|
| Michala+Míša+Via | 
|
(19.12.2003 22:01:22)
Nel, já měla v květnu plánovanou sekci z oční indikace. Měla jsem ji naplánovanou 4.den po termínu, tj. v pondělí, ale Míša už chtěl ven a začala mi odcházet voda. Takže to bylo rzchle v neděli podvečer, bez klistýru a s plným žaludkem. Manžel ani nestačil přijet a už jsem byla na sále. Tam mě nejdřív všechno připravili, a až na konec jsem dostala celkovou narkozu (mám skoliozu). Nevím, jak dlouho ho vyndavali, ale asi jen malou chvíli, pak ho hned ukázali manželovi. Já se probudila na JIP, kapačka a kyslík. Asi za 2 hodiny, hned jak jsem registrovala, mi ho donesli ukázat, a aby si cucnul. Ráno hned vstát z postele a chodit, překlad na normál oddělení. Musím říct, že to byla ta nejhorší bolest, co jsem zatím měla. Při sebemenším pohybu jsem myslela, že umřu. Ale hlavní je pořád chodit, rozhýbat to. Pak se to prý rychleji hojí. Ale ta bolest je ukrutná!!!!! já potom hodně krvácela, měla jsem hemoglobin pod normu, dostala jsem horečku. Ještě min měsíc jsem cítila bolest v jizvě. A jak jsem měla mělo hemogloobinu - únava, bledost, nic jsem sama nezvládala, naštěstí tu byla moje mamka, tak mi pomohla.
Snad jsem na tom byla ale líp než holky, který musely nejdřív rodit normálně, a pak vysílený je teprve řízli.
|
| Renča, Natálka 2r | •
|
(15.3.2006 0:23:09)
Tak já jsem musela nejdřív rodit normálně 36 hod a pak kvůli nepravidelným ozvám malé jsem měla císaře pod epidurálem. Možná díky tomu epidurálu jsem byla celkem brzo v poho...i když ta bolest byla fakt hlavně ten první den otřesná. Jak jsem ale viděla malou, tak jsem se snažila dělat fakt vše pro to, abych byla co nejdřív ok. U každého je to ale individuální. Teď je to necelé tři roky a šla bych do toho znovu :o)) Ta bolest prostě stojí za to a když je z toho pak zdravé mimi, je to ta největší odměna pro každou maminku.
|
|
|
| Světluška,bříško 33týden | •
|
(13.1.2004 13:06:30)
Ahoj Nel,jsem ráda,že mohu poradit,ale podotýkám,že je to z pohledu zdr.sestry,hlavní slovo má vždy lékař.Takže co se týče sekce:pokud se jedná o plánovaný porod císařským řezem,je to jednoduší v tom,že se vlastně nemusí nijak pospíchat,je čas vše řádně připravit o to je nižší riziko jakýchkoliv mimořádných kpmplikací tzn.veškerá potřebná vyš. a hlavně je rodička lačná což je velmi důležité při použití celkové narkózy.U plánovaných sekcí se dnes velmi často(záleží na porodnici,používá epidurální anestezie.Takže maminka ,pokud se tento druh anestezie podaří spolehlivě aplikovat,protože ,né vždy to lze nebo se podaří správně,je při vědomí,uvidí miminko hned po porodu a poté jí anesteziolog,pokud chce,může dát nějaké sedativum,či hypnotiku,aby mohla odpočívat.Jak už jsem uvedla,tento způsob je minimálně bolestivý,ale přesto má i své nepříjemnosti,jako jsou nevolnosti při poklesu krevního tlaku a nepříjemné tlaky při vyndávání miminka.Co se týče délky trvání sekce,bývá to většinou něco kolem 1hodiny,samozřejmě záleží na spoustě okolností,takže to může být i o něco déle.POkud se jedná o akutní sekci,kdy se jedná o život rodičky,dítěte,či obou ,jde vše velmi rychle co se týče uvedení do celkové narkózy(pokud opravdu není čas na svodnou anest.) po co nejrychlejší vyndání miminka,samozřejmě,že jak operační,anesteziologický a tým dětského lékaře je v maximální pohotovosti a je připraven na veškeré možné komplikace.
To by bylo ve stručnosti asi tak vše,snažila jsem se to podat co nejsrozumitelněji,ale určitě je vždy dobré se na vše ptát ošetř.lékaře,protože ten ti dá informace tak jak to chodí ve vaší nemocnici,hlavně co se týče používání epidurální anest.,protože v menších nemocnicích to nemusí být i v dnešní době samozřejmostí.
Měj se moc hezky a věřím,že vše dopadne tak jak má
a budete se s partnerem a celou Vaší rodinou těšit ze zdravého miminka.
S pozdravem Světluška.
|
|
|
|
|
| Jája | •
|
(17.10.2002 23:01:20)
Ahoj-mrkněte do diskuze:Císařský řez
Jája
|
|
|
| Jana,rocni syn | •
|
(5.11.2002 12:19:42)
Myslim, ze cisar na prani se nedela nikde -proc taky, je to pro maminku zbytecna zatez. Ja jsem za zadnou cenu nechtela epidural, takze mi nakonec dali nejaky oblbovak a taky to slo (ne ze bych byla srab, ale porod trval sestnact hodin, vecer mi praskla voda, celou noc jsem mela stahy a pak mi zacali davat oxytocin a to fakt bolelo). Vetsina mych kamaradek rodila s epiduralem a hrozne si to pochvalovaly, hlavne kdyz mely delsi porod, podarilo se jim se i trosku prospat. Takze jestli se opravdu bojis bolesti, zkus ten epidural. I kdyz mezi nami devcaty - boli to hodne, ale je to jen par hodin a vysledek jsou tydny, mesice, roky malinkych rucicek a upatlanych pusinek a usmevu.
|
| Lenka (syn 4 roky) | •
|
(4.1.2003 17:27:38)
Zdravím všechny a také jsem se rozhodla přispět svým neopakovatelným zážitkem.Rodila jsem na Vinohradech,do poradny jsem přišla v pátek ráno,kde si mě hned nechali,že do večera porodím,měla jsem silné kontrakce.Odpoledne mě začali bolesti,dostala jsem však injekci,která vše oddálila,jelikož prý musí udělat EEG,kvůli kterému,mimochodem, jsem měla "naordinovaný" císařský řez,který ve Vinohradské nemocnici nechválili,že není potřeba,budu mít na sále větší dohled,přitom ze strany neurologa hrozilo,že mi opět může prasknout cévka v hlavě.Nicméně byl pátek,sobota opět bolesti,do večera jsem prý měla porodit,neděle,pondělí,úterý...mimochodem stále bolesti,v úterý večer už jsem to nemohla vydržet,ale službu měla sestřička,která mi řekla,že to nic není a dala mi na spaní rohypnol.Ráno sklidila veliký políček a v osm hodin jsem se dostala na sál,kde mi porodní asistentka šla "píchnout plodovou vodu"a na můj dotaz,zda to bude bolet odpověděla:"Co by na tom asi mělo bolet,nevíte?"-Nebolelo.Než přišel manžel jsem se nesměla hnout,jen ležet na zádech a to celou dobu,potom když dorazil jsem se mohla otáčet i na bok.Když jsem cítila,že už musím tlačit,porodní asistentka mi pověděla,že tedy ještě nesmím,že nejsem připravená,nicméně,když odešla,měla jsem hlavičku venku a potom byl fofr.Synek se nám narodil ve 12 hodin,ale tento porod už NIKDY.Nyní se moc dloho snažíme odruhé miminko,před měsícem jsem potratila,poradíte mi někdo,kam jít a nebát se?Co Apolinář?Děkuji za odpovědi:-)
|
| Ja a zase ja | 
|
(10.1.2003 20:38:45)
Lenko,já jsem u Apolináře rodila 2x,v celku to šlo,ale já tam byla před více neř 4 lety.ale slyšela jsem,že nejlepší je to v Neratovicích až na to,že kamarádka tam porod musela zaplatit sama,ale nemohla si to vynachvílit.
|
| tangerine2 |
|
(10.1.2003 21:32:57)
Tohle jsem se dočetla o Neratovicích,tak to posílám:
Jen ne Neratovice!! Lezela jsem tam pred porodem skoro cely tyden a kdyz si
to ted zpetne (jako uz "zkusena rodicka") promitam, tak jsem mela velke
stesti, ze se mi nakonec narodil zdravy chlapecek (v Motole). Mist na
nadstandartnich pokojich je malo a ty obycejne pokoje jsou hrozne - maminky
napriklad musely prebalovat miminka na svych postelich, na koupani i za
detskym lekarem s miminkama jezdili do jine mistnosti. V Motole mozna neni tak
osobni pristup, ale zato je velmi profesionalni (i co se tyce vybaveni). Kazdy
rooming pokoj je dvouluzkovy a je tam prebalovaci pult i vanicka (a doktori
chodi za miminkama).
|
| Adéla |
|
(12.1.2003 20:20:13)
Dobrý den , dovolím si reagovat na tento příspěvek , protože jsem v Neratovicích rodila v r. 2001 a nyní se tam chystám podruhé. Myslím si, že informace tak jak je sdělená v příspěvku je vytržená ze souvislostí. Celá porodnice má cca 25 lůžek , tudíž je patrné že se nejedná o velké zařízení , takže není ani tolik nadstandardních pokojů , jako v jiných porodnicích. V Neratovicích měli v r. 2001 3 nadstandardy. Ostatní pokoje byly po 4-5 lůžkách ( to si již nepamatuji přesně), každý pokoj (nejen nadstandard) měl vlastní sociální zařízení.Normální pokoje působí velmi vzdušně a světle a jsou vybaveny klasickým nemocničním zařízením tj. postelí, skříňkou u postele , vlastní skříní na oblečení a velkým jídelním stolem s židlema, telefonem. Nadstandard je pochopitelně vybaven ještě např. televizí, ledničkou.Dále musím říci , že je pravda, že na koupání se jezdí na sesternu , kde je zádroveň i vyšetřovna pediatra, ale mě to přišlo super obzvlášť pro maminky z vícelůžáků, protože jim sestřička postupně zavola na telefon do pokoje a zvala si je po jednom , kde se jim mohla věnovat.Tím se zabránilo celodenímu courání na pokoj, jak ze strany sester, tak lékařů a myslím , že spousta maminek mi dá za pravdu , že není nic protivnějšího když nemáte přes den chvilku klidu a neustále se vám v pokoji střídají návštěvy, uklizečky,sestry, vizity apod.
Navíc článek budí dojem , že jedete na koupání s miminkem přes půl baráku a přitom se jedná jen o pár metrů přes chodbu, právě z důvodů toho, že Neratovice jsou malé a útulné zařízení. Na závěr bych chtěla podotknout, že mi nepřijde fér srovnávat velkou fakultní nemocnici jako je Motol s městskou nemocnicí, protože Motol je velice specializovaná klinika na různá vážná zdravotní postižení a zásahy a takovéto vybavení z pochopitelných důvodů nemůže být součástí každé nemocnice , protože by se prostě neuživila. Nevidím nic špatného na tom převážet takto závažné případy na specializovaná pracoviště. Samozřejmě tím nechci říct , že pokud budete v průběhu porodu potřebovat císařský řez , že vás budou převážet někam jinam , to ne, ale pochopitelně , že pokud v průběhu těhotenství zjistí, že miminko má těžkou srdeční poruchu a bude potřebovat operaci okamžitě po narození je jasné , že vám doporučí zařízení např. Motol , kde pro vás i miminko můžou udělat daleko více.
A ještě musím říci, že já osobně si porodnici nevybírala podle toho jestli budu dítě přebalovat na posteli nebo na přebalovacím pultě(osobně mezi tím neshledávám žádné rozdíly),ale podle toho jak milý a vstřícní na mě lékaři a sestry budou a jaké mi nabídnou soukromí a klid nejen při porodu, ale i po něm.
Rozhodně všem Neratovice doporučuju ,protože je to takové příjemné zařízení, kde maminky , které jako já nemají odvahu jet 150 Km z Prahy do Vrchlabí mohou důstojně porodit svoje miminko.
Všem přeju krásné a pohodové porody Adéla
|
|
| Vladka,Danysek | •
|
(27.11.2005 17:38:36)
Kdo tohle muze napsat o Neratovicich, je u mne debil! je pravda, ze jednoluzkovych je nedostatek, zato jsou luxusni jak pokoj v hotelu-sama jsem diky plne kapacite a zdrzeni propousteni jedne pani na nej cekala dva dny na dvojluzkovem, ale i ten byl v pohode a vsude byl prebalovaci pult a tak!proc myslite ze je tam nedostatek pokoju?! asi proto,ze si rodicky mezi sebou tuhle porodnici hodne doporucuji, tudiz je o ni velky zajem(asi proto ze je dobra,ne?!) a (bohuzel) neni nafukovaci!
|
|
|
|
| Hela | •
|
(17.9.2003 23:58:39)
Taky jsem mela otresny zazitek v Vinohradske porodnice v roce 97. Bohuzel, neco takoveho se nezapomina, porad a porad se ta vzpominka vracela, ted uz je to konecne pryc, proto nechci rozepisovat, co se tam delo, jen ze chovani porodni asistentky bylo velice hrube a porod probihal tak, jak to popisujete, priputana na zadech aj. Proto porodit sve druhe dite jsem chtela v CAPu na Bulovce, doufala jsem, ze budu moci se volne pohybovat a por. asistentky budou lidstejsi (rok 99). Do CAPu jsem nakonec nemohla kvuli komplikacim, ale presto na Bulovce jsem byla spokojena. Personal se choval stejne hezky ke vsem : k Ceskam, Romkam (i k te bez dokladu), cizinkam. Treti dite (pred dvema mesici) se taky narodilo na Bulovce. Sice uz nebydlime mezi Vinohradskou nemocnici a Bulovkou, ted jsme nejbliz ke Krci, ale zase se vratili vspominky na zazitek na Vinohradech, hrozne jsem se bala ne bolesti, ale ze se ke mne budou chovat jako by nebyla clovek, takze manzel nakonec souhlasil, abych sla na Bulovku, tam jsem se citila bezpecne po predchozi zkusenosti. Bulovku doporucuji. Po me tam porodily tri me kamaradky, jsou spokojene.
|
|
|
|
| nesmysl |
|
(6.3.2003 22:55:20)
Milé maminky i ty nastávající,
porod je to nejkrásnější na světě, ač je provázen komplikacemi, samozřejmě bolestmi bez kterých to asi nejde. Každá prožívá to zrození jinak, ale mám pocit, že je Vás čím dál víc tím větších "poserek", které ač měli porod normální, tak to nafukují a zveličují do takových měřítek, že by takový porod jak některé popisujete nezvládla ani Vaše matka - a jste na světě !!
Mám 3 děti, z toho dvojčata, mé porody nebyly zdaleka tak bezvadné jak některé z vás, ale jde o to, aby dítě bylo zdravé, a další - jako bolesti - nástřih - císař - atd. - to přeci patří k tomu. Kdyby byly před 100 lety maminy tak ubrečené tak,jsme dodnes vymřely !!! ˇClověk, kterému uřízli nohu, prožívá větší a trvalejší bolesti než VY!!! Tak se vzpamatujte a přestaňte brečet. I ten nejhorší porod je odmněněn - zdravé a krásné dítě !!!
|
| Ája, 33. týden | •
|
(6.3.2003 23:47:16)
Nesmysle,
asi jsi to nějak nepochopila... třeba s těma bolestma většina z nás asi dost počítá, už jenom proto, že nechceme zbytečně léky proti bolesti, které můžou průběh porodu narušit...
Jinak kdo chce, ať se nechá nastřihnout třeba až ke krku a udělat si císaře až na záda, když mu to nevadí ;o))... mně by to vadilo a proto chci jít do takové porodnice, které budu důvěřovat, že to udělá opravdu až v momentě, kdy to bude pro mé děťátko nezbytné, a ne jen z vlastní pohodlnosti.
Promiň, ale to, že si mám nechat všechno líbit, protože na konci toho procesu je přece zdravé děťátko, to pro mě není argument... já chci zdravé děťátko I slušné zacházení, pokud je někdo ochoten na to druhé zapomenout, jeho věc, já se podle něho rozhodně řídit nebudu.
|
| nesmysl |
|
(6.3.2003 23:58:28)
Prvorodička? No, to je jedno, ale jak před porodem odhadneš, že lékaři a zdr.sestry udělají vše tak jak to nyní vidíš ty a představuješ si to...Ono rodit děti, dělat vše pro jejich zdravé narození a někdy i záchranu je o něčem jiném než o tom, co si pod tím vším představují rodičky. Vy máte tu svoji bolest, kterou potom popisujete všem jako to nejhorší co Vás mohlo potkat... Ale vděk, že vše proběhlo tak, aby bylo dítě normální, zdravé...Jste prostě ubožačky...
|
| Dája | •
|
(7.3.2003 0:10:57)
Nesmysle - je to nutné takto napadat ostatní? Napadáš rodičky a přitom jsi jednou z nich. Ta debata nebyla o dících, nýbrž o tom co nevyhovuje.
Trochu tolerantnosti a slušnosti by neuškodilo. Dája
|
|
| Ája, 33.týden | •
|
(7.3.2003 0:27:01)
Hm, tak děti rodí porodníci a ne rodičky. Zajímavé. To si tedy klidně můžu vzít na dobu svého porodu dovolenou, když mě tedy vlastně vůbec nebude zapotřebí :o))
Připomínáš mi člověka, kterému v restauraci přinesou připálené rozblemtané jídlo, a on si nejenže nestěžuje, ale je vděčný, že se najedl a už nemá hlad. Ostatním, kteří si stěžují, pak předhazuje, že jsou nemožní rozmazlenci a že by se měli stydět.
Klidně si jez, co chceš, a roď si jak chceš, když ti to tak vyhovuje. A klidně i nadávej těm, co se nechtějí spokojit se vším. Tvoje věc. Ale myslím, že my náročnější na tom budeme v konečném součtu líp.
|
|
| alka, 3 děti | 
|
(7.3.2003 8:09:41)
Milý nesmysle!
Máš poněkud podivné názory, dnes už přece i oficiální medicína připouští, že duševní pohoda těhotné má velký vliv na plod. Z čeho usuzuješ, že při porodu je to jinak? Aby se dítě narodilo nejen tělesně, ale i duševně zdravé, je potřeba, aby se maminka při porodu vyhnula zbytečnému stresu. Sám porod je stresující záležitost, tak proč ještě stresovat rodičku chováním personálu. A že si to tahle maminka vymyslela? Zažila jsem něco podobného - co se personálu týká - při porodu za totáče, když jsem rodila měl pan primář svátek. Ani zdaleka nemá být cílem porodu jen přežití rodičky a dítěte. Sama mohu porovnat jaké miminko byl můj nejstarší syn, a jaká je dcerka narozená v pohodě s příjemným personálem, který se netváří, že rodička obtěžuje.
Zamysli se, než někoho odsoudíš! Pěkný den přeje Alka
|
|
|
|
| Smysl | •
|
(7.3.2003 0:04:22)
To zdravé a krásné dítě by stejně u většiny nastávajících maminek přišlo a to i bez přispění lékařů. Chceš říci, že kdyby se ženy nepodřizovaly nesmyslným procedurám porodníků, tak by měly všechny děti nemocné nebo mrtvé? Ale to je holý NESMYSL, nesmysle.
|
|
| Světluška,bříško 33týden | •
|
(13.1.2004 13:43:38)
....nemyslím,že je na místě hned takto všechny odsuzovat,ne každý vydrží to co druhý a musím říct ,že z mého pohledu zdravotní sestry,která se v tomto prostředí donedávna každodenně pohybovala,je na obou stranách ,jak v řadách pacientů,tak v řadách zdr.personálu spoustu lidí,kteří si se slušným chováním opravdu nedělají žádnou starost.Ale ta snaha by měla být na obou stranách.Musím říct,že mi někdy přímo odporné chování některých pacientů,bralo chuť nejen do práce.A na druhou stranu jsem se někdy musela stydět za to,jak se chovaly některé kolegyně či lékaři.Ale rozhodně si myslím,že na slušné chování má nárok každý z nás,protože ať chceme ,nebo ne,většina z nás se někdy ocitne v roli pacienta a určitě nemá dobrý pocit z důvodu,ze kterého tam musí být,ač není třeba nijak závažný,tak proč by měl snášet ještě neslušné,či urážlivé chování z stran personálu,nebo si připadat,že obtěžuje.
.....na druhou stranu tyto stránky slouží,aby jsme si navzájem sdělovali své starosti,žádosti a rady,tak proč si to takto nesmyslně znepříjemňovat.Možná naše babičky a maminky neměly takové možnosti jako mi dnes a proto tak pokorně snášely to co se od nich čekalo jako samozřejmost,nehledě na to kolik z nich na to doplatilo svým životem.Ale dnes si přece jenom(naštěstí)každá z nás může zvolit jakou cestou půjde její život a i to jestli udělá vše pro to,aby byl co nejpříjemnější jak pro ni,tak pro její nejbližší..víc opravdu nemám co říct.
|
|
| Světluška,bříško 33týden | •
|
(13.1.2004 13:44:08)
....nemyslím,že je na místě hned takto všechny odsuzovat,ne každý vydrží to co druhý a musím říct ,že z mého pohledu zdravotní sestry,která se v tomto prostředí donedávna každodenně pohybovala,je na obou stranách ,jak v řadách pacientů,tak v řadách zdr.personálu spoustu lidí,kteří si se slušným chováním opravdu nedělají žádnou starost.Ale ta snaha by měla být na obou stranách.Musím říct,že mi někdy přímo odporné chování některých pacientů,bralo chuť nejen do práce.A na druhou stranu jsem se někdy musela stydět za to,jak se chovaly některé kolegyně či lékaři.Ale rozhodně si myslím,že na slušné chování má nárok každý z nás,protože ať chceme ,nebo ne,většina z nás se někdy ocitne v roli pacienta a určitě nemá dobrý pocit z důvodu,ze kterého tam musí být,ač není třeba nijak závažný,tak proč by měl snášet ještě neslušné,či urážlivé chování z stran personálu,nebo si připadat,že obtěžuje.
.....na druhou stranu tyto stránky slouží,aby jsme si navzájem sdělovali své starosti,žádosti a rady,tak proč si to takto nesmyslně znepříjemňovat.Možná naše babičky a maminky neměly takové možnosti jako mi dnes a proto tak pokorně snášely to co se od nich čekalo jako samozřejmost,nehledě na to kolik z nich na to doplatilo svým životem.Ale dnes si přece jenom(naštěstí)každá z nás může zvolit jakou cestou půjde její život a i to jestli udělá vše pro to,aby byl co nejpříjemnější jak pro ni,tak pro její nejbližší..víc opravdu nemám co říct.
|
|
| Smysl | •
|
(25.3.2004 15:37:53)
Dovoluji si upozornit, ze nasi predci rodili bez ponizijiciho klistyru, vyholovani, neustalych kontrol genitalii a "porodni babu" znali osobne, predtim nez vubec otehotneli. Bolest neni totiz ten problem. Dnes se nikdo nezajima o psychiku. Ma kamaradka velmi citliva mela kvůli temhle porodnim nesmyslum, tak naruzsenou psychiku, ze nebyla schopna se o dite starat a stale plakala. Pritom si ho tak moc prala a byla tak stastna cele tehotenstvi. Jenze pro Tebe je to zrejme v poradku co? Jestli Ty rada ukazujes na verejnosti sve intivmni mista neznamena to, ze to jinym nevadi. Nejsi nahodou byvala k....?
|
| Renda | •
|
(25.3.2004 16:45:12)
Teda SMYSL, tebe bych nejradši poslala do p... Nevím, co je divného na tom, když ukážeš před doktorem genitálie. Nebo při tzv. pžirozeném porodu se neukazují? Já myslím, že jsem ho zažila a bez ukázky mých genitálií se to neobešlo. Na klystýr jsem se těšila posledních 14 dní před porodem, nakonec jsem ho díky matce přírodě nepotřebovala, a vyholila jsem se sama. Ráchat si ochlupení pár týdnů v očistcích mi nepřipadá zrovna hygienické. Poporodní plačtivka může přijít na každou a myslím, že to je spíš o hormonech.Pa
|
| Smysl | •
|
(25.3.2004 17:06:50)
Reagovala jsem na jeden prispevek, ktery se mi ani trochu nelibil :) Ja teda rodila o par let pozdeji a mela jsem uz u sebe svoji PA, ktera mela s porodnici smlouvu. Byl to velmi krasny zazitek. Porod bez klistyru, bez nastrihu, jen trochu jsem se natrhla a rychle se to zahojilo . Desi me to co nektere zeny museli prozit a nechapu, jak to nekdo muze povazovat za normalni.
|
|
|
|
| Di,11měsíční syn | •
|
(10.11.2004 21:56:06)
Jsi šílená žena!Zajímalo by mě,jestli zvládáš všechno tak s přehledem,jako o tom píšeš.Pokud ano,jsi velmi ochuzena-vždyť naše strachy,bázně a obavy jsou právě tím,co nás dělá jedinečnými!Ty jsi zřejmě snadno zaměnitelná osoba,která nemá opravdové přátele.
|
|
|
|
| Petra, syn 2 roky | •
|
(4.11.2002 22:53:54)
Před porodem jsem odmítala posloucht zážitky z porodů jiných maminek a i zde na rodině jsem se těmto tématům vyhýbala. Rodit jsem šla s tím, že to zvládnu, protože to je fyzický výkon - sportuji, na to jsem zvyklá, o mou psychickou stránku se postará můj manžel. Porod bych označila za pohodový - 6 hodin od příjezdu do porodnice, Fáfa přišel na svět po třetím zatlačení. Ten pocit, kdy jsem cítila, jak se "dere" na svět je pro mne k nezaplacení a stále je to pro mne hluboký zážitek. Jsem ráda, že jsem o něj žádným způsoben nepřišla a vše jsem si mohla prožít. Na druhou stranu souhlasím s tím, aby každá budoucí maminka měla možnost se rozhodnout, jakým způsobem přivede na svět svoje dítě.
|
|
| Helena, čtyřměsíční dvojčata | 
|
(8.12.2002 20:30:27)
Já tedy nevím, ale rodila jsem císařským řezem a byl zážitek na celý život. První den na JIPce byl super, pod kapačkami a infuzí proti bolesti byl vyzívaný, ale poté, co mě přeřadili na normální pooperační pokoj, konec srandy. Břicho mě bolelo, dostala jsem sice čípky proti bolesti, mohla jsem dostat i injekci, ale bolelo to i přes to. A to nemluvím o tom, že mě dali v porodnici na pokoj po čtyřech a druhý den po porodu, nám dali na pokoj maminku, která rodila normálně a miminko chtěla mít za každou cenu u sebe. A měla.Takže jsme tam byly tři ženské po operaci a jedna mamka s miminkem, které nás vyspat nenechalo.Takže řeči o tom, že císařský řez nebolí, že je to naprosto super, když se probudíte a máte miminko,bez bolestí, jsou jen řeči.Alespoň dle mého názoru.Nejsem žádný cimprlich a něco vydržím, ale pro mě byl porod skutečně zážitek na celý život.
|
| *Aida* |
|
(8.12.2002 22:52:33)
Mila Heleno,
a ted si predstav ze ja rodila cisarem neplanovane, po 27 hodinach bolesti. Zadna JIPka se nekonala, miminko jsem mela u sebe po celou dobu a hezky jsem se starala, tedy ze zacatku spise vyzvanela na sestricky :o))). Tady (UK) Ti miminko neodnesou ani na 5 minut at uz rodis jakkoliv a mas ho u sebe jaksi automaticky (samozrejme s vyjimkou kdy dite ci matka vyzaduji intenzivni peci, za coz se cisar nepovazuje). To jen tak na srovnani, aspon jsi k tem svym nemusela kazdych 5 minut vstavat a jen Te vyrusovalo to mimco vedle.
PS: Vedle na pokoji byla maminka s dvojcaty, ktera se narodila ve 36tt a byla na tom stejne jako ostatni, deti hned u sebe. Myslim ze maminky by tu protestovaly kdyby jim miminka nekdo chtel brat :o))). Jo a ctvrty den uz jsem byla doma.
|
| Mimla | •
|
(9.12.2002 14:16:08)
Aido, ale Helena odpovídala někomu, kdo tvrdil, že císař je naprostá zívačka oproti normálnímu porodu. Myslím, že upozornit, že to nemusí tak být bylo docela k věci.
|
| *Aida* |
|
(9.12.2002 14:31:28)
Mimlo,
vzdyt jsem to psala :o). Zadna brnkacka to teda nebyla, i kdyz je samozrejme rozdil mezi planovanym a neplanovanym cisarem. Ja jsem byla v bolestech jeste hodne dlouho...
|
|
|
| Helena,Evička+Alex 8/02 |
|
(12.1.2003 16:19:42)
Ahoj Aido,
já jsem taky rodila císařem neplánovaně.Měla jsem s ním sice rodit, ale až o šest neděl později.Když mi odtekla plodová voda, tak mi lékař řekl, že to miminko, co bylo původně jako Áčko je teď Béčko a protože původní Béčko mělo správnou polohu, tak jsem měla rodit přirözenou cestou.Takže jsem celou noc měla bolesti a když ráno zjistili, že mimi nesestupuje, tak se rozhodli pro urychlený císařský porod. Po porodu jsem taky byla schopná chodit, děti se narodily v 11.10 hodin a druhý den v šest jsem již došla k umyvadlu a poté jsem již chodila k dětem.Ale musím přiznat, že jsem měla rozkousaný ret od toho, jak jsem se snažila nebrečet.A nebrečela jsem.Za čtyři dny po porodu jsem byla s dětmi a starala se o ně. Ale nemůžu říct, že to nebolelo.Je pravda, že jsem rodila pod narkozou,a nikdo se mě na možnosti epiduralu ani neptal.Asi to bude jiné.A je pravda, že nejhorší byl druhý a třetí den po operaci.
|
|
|
| Jana N (1 a 2 dcery) | •
|
(21.12.2002 0:43:10)
První dítě se narodilo díky včasnému a rychlému zásahu lékařů kleštěmi. A to jsem byla moc ráda, že jsem si na ten konec "vydyndala" epidurál. A před tím jsem věděla, že jsem nejen na konci, ale přímo hluboko za koncem svých možností a sil. (Možná to bylo nestandardními srůsty v porodních cestách po předchozích gyn. i negyn. operacích.) Dítě však přestálo bez úhony, i když jeho Ag. skóre nebylo nic moc.
Dvojčata se narodila císařským řezem v pátek v poledne (taktéž s epidurálem). A nechali mne na kapačkách do večera. Večer jsem se prošla k umyvadlu. Ráno jsem si došla na konec oddělení za dětmi. Léky proti bolestem jsem nepotřebovala, snad jen v souvislosti s léky na zavinování dělohy. Čím to bylo? Snad praxí s operacemi? Nemyslím si, že by moje schopnost zvládat bolest se za těch několik málo let změnila. Pro mne byl porod císařským řezem i poporodní zotavování se procházkou růžovou zahradou. Nebo že by to bylo naprosto skvělou prací lékařů v Brně - Bohunicích (Koudelka, Mužíková) a sester (Kumherová), jméno anestezioložek při porodu jsem si nezapamatovala, ale byly taktéž skvělé? A hlavně nemusela jsem se bát, že to druhé dítě "nestihnu v pořádku porodit". Já jsem věřila, že když si ten císařský řez naplánují, že stihnou vytáhnout obě děti živé a zdravé.
Tolik moje zkušenost.
Podotýkám však, že jsou i ženy, které dokáží dítě porodit i normálním způsobem. A že císařský řez přece jen je operací, která - bez ohledu na kvalitu personálu nemocnice - může mít svá neeliminovatelná rizika.
|
| Lenulík |
|
(31.12.2002 2:09:32)
Rodila jsem dvakrát, pokaždé císařským řezem. První byl příšerný, před deseti lety, druhý úplně skvělý letos v létě. Ve stejné porodnici-na Kladně. Skvělý přístup asistentek, lékařů i sestřiček na šestinedělí, přítomnost manžela a klídek a pohoda na nadstandartním pokoji způsobily, že zotavení bylo dvakrát rychlejší. Nejvíc záleží na lidech a na přístupu maminky. Já jsem si pořád představovala, jak budu jezdit s kočárkem. Dokonce se mi podařilo i půl roku kojit a to i přesto, že syn byl čtyři dny na JIPce v inkubátoru, takže jsem nemohla přikládat již od prvních hodin. Ale přesto mám pocit, že jsem byla ošizena o možnost si porod tzv. odpracovat. Vlastně nevím, co je tedy lepší. Fakt je, že jsem si při druhém císaři nechala udělat sterilizaci, takže mám vystaráno s antikoncepcí. To je taky plus. A hlavně mám dvě zdravé děti. Při klasickém porodu bych možná neměla ani jedno.
|
| Martina,syn 18 měs. | •
|
(8.1.2003 21:50:34)
Mé těhotenství probíhalo do osmého měsíce v pohodě.Všechno mi připadalo hrozně jednoduché,nechápala jsem stěžování si ostatních maminek na těhotenství.V osmém měsíci jsem se jeden den probudila a nepostavila jsem se.Měla jsem hrozné bolesti v kyčli a v celé noze.Noha byla jednou taková než ta druhá a fialová.Diagnóna zněla-zánět hluboké žíly a rozsáhlá žilní tromboza LDK.Několik týdnů jsem proležela v nemocnici na rizikovém těhotenství.Za tuto dobu jsem se musela naučit píchat si injekce do břicha-zpočátku pro mě nepředstavitelná věc,později jsem byla ráda,že se alespoň ještě na několik týdnů před porodem dostanu domů,tak jsem se ochotně učila...Před prvním termínem porodu-pro mě rizikového,mě přijali do nemocnice a trpělivě jsem čekala,zda-li přijde porod sám.Marně.Po dvou týdnech čekání mi lékaři zavedli pilulku pro vyvolání porodu.Bolesti přišly,převezli mě na "hekárnu",doktor mi píchl plod.vodu,pro zvýšení kontrakcí jsem ještě dostala kapačku.Vše bylo marné,bolesti byly příšerné,několik hodin jsem měla kontrakce po dvou minutách,ale stále jsem se neotvírala.Bylo to hrozně dlouhé,vyčerpávající a hlavně nekonečné.O půlnoci nastaly další komplikace,slábly ozvy plodu.Sestřičky mě připravily na císařský řez.Po cestě na operační sál jsem nic nevnímala,všechno mi bylo jedno...Takový stav jsem ještě nikdy předtím nezažila.Omdlévala jsem z příšerných bolestí.Jelikož jsem měla žilní trombozu,rodila jsem pod celkovou narkózou.Ztratila jsem spoustu krve.Po probuzení z narkózy jsem cítila jen bolest po operaci a bylo mi opravdu zle.Narodil se mi krásný,zdravý chlapeček.Několik dní po porodu jsem se zařekla,že už nikdy nechci nic tak hrozného zažít.Ke všemu jsme,kvůli mé chorobě,leželi v porodnici dva týdny,to bylo také hrozně dlouhé.Dnes už jsem skoro zdravá,tromb se postupně vstřebává,další těhotenství není vyloučené,po testech se ukázalo,že trombóza u mne není rodová,ale vznikla ze zátěže organismu z těhotenství.Často se mi zdá o mých nedobrých zážitcích,ale už nyní vymýšlíme s manželem nové jméno pro děťátko,které plánujeme tak za dva-tři roky.
|
| ARadka, 23.tyden |
|
(9.1.2003 11:05:14)
Ahoj Martino,
se zaujetim jsem si precetla Tvuj mail, je mi lito, ze jsi si prozila tak otresne zazitky,ale jsem moc rada, ze uz to mas za sebou.Muzu se Te zeptat, jakou zvysenou namahu si podstupovala, abychom " my maminky v ocekavani", mohli predejit nejakym problemum. Chodila jsi behem Tveho 1. tehotenstvi do prace?
Diky za rady a mejte se
radka
|
| Martina,syn 18 měs. | •
|
(9.1.2003 13:27:27)
Ahoj Radko,
je mi líto,že Ti nemůžu napsat žádný recept na to,aby jsi se vyhnula trombóze v těhotenství.I když jsem před otěhotněním dělala instruktorku aerobiku,v těhotenství tedy taky,lékaři-specialisté,mě ujistili,že problém nebyl v mé zvýšené aktivitě,ale prostě jsem NÁHODOU jedna z těch,kterou tato nemoc v těhotenství postihla.Prostě se to stává.Těhotenstvím,jak známo,se zatěžuje vlastně celé tělo víc,než normálně.U mě začala protestovat právě ta hluboká žíla.Tím,jak děloha tlačila na kyčel,vytvořila se tam krevní sraženina-tromb.Já jsem ke všemu čekala,pořád jsem si řikala,že to nic nebude a tím se vytvořil ten ošklivý zánět.Kdybych šla k lékaři dříve,možná by nebyla ta sraženina tak rozsáhlá.Do práce jsem do té doby chodila.Pracuji s PC,takže taky žádná zátěž.Bolesti začaly v zádech na levé straně a postupně se stěhovaly do kyčle,kde se tvořila sraženina.A pak už ty bolesti byly tak nesnesitelné,že jsem lékaře vyhledat musela.Psychicky jsem na tom také nebyla nejlépe,ale vše se po narození Filípka vrátilo do normálu.Držim Ti palce,aby u Tebe proběhlo vše v naprostém pořádku a pohodě-ta je pro miminko důležita.Ahoj,Martina.
|
| ARadka, 23.tyden |
|
(9.1.2003 14:58:23)
Martino,
diky moc za odpoved. ja si nekdy pripadam jako hypochondr, ale asi je lepsi to resit za vcas.
Hezke odpoledne
radka
|
|
|
|
|
|
| Vlaďka,Danýsek | •
|
(27.11.2005 17:57:24)
ahoj, úplně se tebou souhlasím.Ač při císaři můžou nastat taky komplikace, je to cesta, jak svoje děti porodit skoro bezbolestně, bez negativních pocitů a s větší šancí na to, že jsou zdravé-nejou zdeformované, nemají poporodní nádory, neoběsí se na pupeční šňůře...zaplať pán bůh za císaře!
|
| kety | •
|
(28.11.2005 1:46:27)
Císař ,že je bezbolestný? Ha, ha. Rodila jsem tak i tak, a rozhodně bych raději znova rodila normálně, ale to je téma do jiné diskuze.
|
| Jiřina,Julie 3/01,Martin 1/06 |
|
(28.11.2005 9:49:02)
Přidávámse k tobě Kety, císař je asi tak bezbolestný, jako když vám někdo řekne, že rodit je jako jít na velkou ( většinou chlapi).
|
|
| Vlaďka,Danýsek | •
|
(28.11.2005 16:49:00)
Kety a Jiřino:
To teda nevím kde jste rodily, ale já mám s císařským řezem téměř bazbolestnou zkušenost (plus výjimka toho téměř se konala čtyři dny po,když to přišlo k sobě, ale to bylo jen takové tupé škubání při prudším pohybu).Nebo jste po tom nedostávaly tišící prostředky? Bůh suď, ale já jsem na bolest jinak strašnej srab, jen tak někdo na mně v tomhle nemá, ale císaře teda já osobně jako bolestivou záležitost nehodnotím..
|
| Petra | •
|
(3.12.2005 23:52:07)
I já se připojuji ke Kety a Jiřině, že císařský řez není zrovna bezbolestná záležitost. Mám za sebou 2 a po obou jsem si nemohla bolestí ani z lehu sednout. A tišící injekce jsem dostávala. U druhého jsem ještě jako bonus získala natrhlý močový měchýř a následně zašitý močovod. 3 měsíce jsem chodila s "hadicí" ze zad (vývod z ledviny aby neměstnala moč). A to se stane coby dup, neboť jak známo v břiše je toho ukryto krom miminka hodně... Závidím maminkám přirozený porod už jen pro to, že si mohou užívat miminko prakticky bezprostředně po porodu. Já oba viděla až 2.den. To, že vás po "císaři" nic nebolelo vám samozřejmě ze srdce přeji. Veselé vánoce :-).
|
| Katka 2 děti brzo tři | •
|
(4.12.2005 11:13:45)
Milá Jindro,
nic se neví dopředu. Jsem ten zastánce rodit ve větších nemocnicích kde je JIP pro novorozeňata. První těhotenství probíhalo bez problémů! Cítila jsem se najlépe za všech tří těhotenství, které jsem zažila. Bylo to také vzhledem k věku, bylo mi 19 let.Ale problém nastal, že stále nepřicházeli porodní bolesti. A tak jsem šla na vyvolání. Tělo nereagovalo jak mělo a tak jsem se po celodenním trápení neotevřela a porod skončil císařem. Syn měl silnou žloutenku a byli jsme v porodnici celkem 15 dní.Ve třiceti se mi narodila holčička a vše bylo v pohodě. Porodila jsem přirozeně a byl to moc krásný zážitek. Dnes mám termín , zatím nic a jsem zvědavá jak to dopadne!
Věřím, že stejně jak před čtyřmi lety!!!
Zdraví Katka
|
| Zuzka | •
|
(4.12.2005 13:57:19)
Před rokem jsem v Porubě rodila dvojčátka.Myslela jsem,že když je nová porodnice,tak se tam budou snažit.Chyba!Měla jsem rizikové těhotenství po um.oplodnění,děti jsem přenášela.Nechávali mě celkem 3xrozrodit,nakonec to vždycky přešlo.Už jsem byla z toho mimo,protože jsem cítila,že to prostě není v pořádku.Nakonec se po třech dnech porodních bolestí milostivě rozhodlo,že provedou CS.A bylo málem pozdě:syna už tahali zaklíněného v kostech,dcerka v pořádku.Sestry na šestinedělí byly protivné,bylo jich málo na tolik maminek.Když děti plakaly a já nevěděla,jak nakojit,nikdo se nezajímal a ještě jsme dostaly seřváno.Sestra přišla jen jedinkrát za noc se podívat.Když některé miminko plakalo,ještě jsme dostaly(maminky)vynadáno,že to neumíme!
Do Poruby už NIKDY!!!!
|
| sestra | •
|
(4.12.2005 15:04:03)
jestli se někdo v roce 2005 nechává seřvávat, tak je idiot a dobře mu tak.Chtěla bych to "seřvávání" vidět.
|
| Zuzka | •
|
(4.12.2005 15:25:40)
Sestro,potrefená husa se nejdřív ozve,že?No comment!
Jetsli si některé sestry myslí,že jsou bohové a můžou všechno,tak ať si to myslí dál!Proč se nezeptaly,jestli něco nepotřebujeme?Jedno vlídné slovo a bylo by to jiné.Potřebovaly jsme jako prvorodičky poradit a ne se nechávat v noci seřvat!Přála bych Vám,abyste tam v tu chvíli byla.
|
|
| Katka dvě děti brzo tři! | •
|
(4.12.2005 18:14:40)
Milá Zuzko jsem moc ráda, že všechno dobře dopadlo a vy i miminka jste v pořádku!!!!!
Sestro, jestli jste skutečně zdravotní sestra, tak nechápu co vyčítáte paní Zuzaně. Zajímala jste se někdy trochu o psychologii? Hlavně co se děje s organizmem ženy v těhotenství a po porodu? Co prožívají? Co se děje s jejich tělem vlivem hormonů? A hlavně chudák paní Zuzka co si zažila ještě před porodem!Ten strach o děti!!!Dala bych jí medajli za statečnost!!!Sama jsem rodila už dvakrát a vím jak mi bylo po porodu. Stále na brečení a byla jsem citlivá na každý pohled lidí okolo sebe. Jsem ráda, že sestřičky na šestinedělí byly milé a rozdávaly úsměvy. Podle mě správně školený personál!
Zuzanko užívejte si děti a radujte se z nich, na ošklivý začátek jejich života určitě brzo zapomenete!!
Jejich láska vám k tomu pomůže!
Zdraví Katka
|
| Zuzka | •
|
(4.12.2005 18:40:23)
Ahoj Katko,
děkuji za podporu.Nejsem žádná citlivka,vydržím ledacos.Ovšem jako prvorodička jsem potřebovala aspoň trošičku poradit.S kojením,s dětmi.Kdybych měla jedno,třeba by to nebylo takové drama.Ale když začnou hlady plakat obě..,nebo měly větříky,co já vím.
Sestra přišla opravdu jen jednou za noc a ještě vynadat,že děti pláčou a nevím si s nimi rady.Paní na pokoji taky prvorodička,taky vyplašená ze všeho a to samé.Asi to není jednoduché na noční,když je slyšet dětský pláč,který neutichá.Ale to si snad má sestra rozmyslet,kam půjde.V tomhle případě snad by jim vyhovovala jen pitevna-tam je klid,aby je nikdo náhodou neobtěžoval.A nejsem sama,kdo má tuhle zkušenost.Určitě jsou tam i hodnější sestry,já jsem bohužel narazila na tyhle.
|
|
| sestra | •
|
(4.12.2005 20:03:23)
Já jsem ten příspěvek napsala pod adrenalinem a asi nebyl pochopen. Chtěla jsem jím jenom říci, že nevěřím tomu, že dnes si někdo dovolí špatný přístup k pacientovi. Nebudu sem tahat to, že moje práce není psychicky ani fyzicky snadná, natož aby byla honorovaná.Nejvíc bolí ovšem, že není ani morálně doceněna neboť v našich krajích je velmi módní pacientské bájesloví o tom, jaký je zdravotník zvíře.Neudělám s tím nic. Své povolání mám ráda a osobně se v něm cítím fajn, pacienti mi volají a i o Vánocích si vzpomenou. Obecné přijetí české zdravotní sestry coby váženého " řemesla" nehrozí, proto nás většina odchází do zahraničí.
Kdyby si někdo dovolil na mém pracovišti seřvat pacienta, je s ním rozvázán pracovní poměr, pracuji ve FN.
|
| Miskulka,Dany a Beatka |
|
(4.12.2005 20:20:35)
Milá sestro,
při mém prvním porodu jsem si zažila své a bylo toho secsakra dost!Přidusili mi miminko,které dodnes nese následky.Jenom pro to,že se doktor na nás vykašlal.Pak mě nechal skoro vykrvácet,jelikož jaksi"zapoměl"ve mě kus placenty.A nebýt milé a hodné sestřičky,která mě kontrolovala co chvíli a dostala mě na operační sál přes výtky a námitky pana doktora,tady dneska nepíšu:-((
Pak mi na posilněnou nosila silné hovězí vývary.Dneska sestřičce napíšu pár řádek o vánocích,velikonocích..vděčím jí za život a nic za to nechtěla.
Chápu,že práce sestry je dosti namáhavá a není jednoduchá.Jak jsem byla vděčná za jakékoliv vlídné a milé slůvko!Sice prvorodička,ale malý se hezky přisál a pil mlíčko.Takže s kojením jsem pomoct nepotřebovala.
Ale moje kamarádka taky rodila v Porubě a shodou okolností taky dvojčátka jako Zuzka a bylo to příšerně podobné-až mi běžel mráz po zádech při čtení.A ten samý přístup.To přece není náhoda!!!!
|
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(5.12.2005 7:43:30)
ahoj sestro,taky jsme sestra a upřímně...někdy se za to pěkně stydim.Obzvlášt když vidim jak se někteří zdravotníci ještě dneska chovají.Ono stará škola je stará škola.A tech nových stále není moc
|
| Nico | •
|
(5.12.2005 9:43:04)
Ahojky, nejsem zdravotni sestra, ale taky pracuji ve zdravotnictvi a byla jsem nekolik let take v nemocnici. Je velice narocne pracovat denne s lidmi, kteri nejsou v pohode. Kazdy pacient ma sve trapeni a kazdy se s nim vyrovnava po svem. Moje predstava o spravnem fungovani vztahu zdravotnik - pacient je zalozena zejmena na empatii, pochopeni a touze pomoci uplne neznamym lidem. Po pravde receno je zdravotnik vystaven obrovskemu tlaku, ktery si pacient, ktery ocekava absolutni vlidnost a maximalni nasazeni ani nemuze uvedomit. Take zdravotnik je jen clovek a ja sama kolikrat neudrzim nejakou raznejsi odpoved, ale VZDY je to reakce na chovani pacienta ve smyslu - jste vsichni lini, pomali, nechcete mi pomoci a jeste ke vsemu si uctujete obrovske doplatky na leky, jste zlodeji. Kolikrat jsem se setkala s oslovenim, ktere snad ani nebudu zverejnovat - to vse zcela bezduvodne, protoze si sproste chovani jednak nemohu dovolit, ale hlavne se neslucuje s mou predstavou o vykonavani tohoto zamestnani. Ale nemuzu se nechat pred ostatnimi pacienty urazet a osocovat, protoze to potom bude mit vliv take na jejich citeni a ja potrebuji aby ke me meli duveru. Takze asi tak.
|
| Lenka | •
|
(5.12.2005 9:58:56)
Když semtam ležím v nemocnici,tak se chovám tak,jak chci,aby se sestry chovaly i ke mě.
Práce ve zdravotnictví není určitě ohodnocena tak,jak by měla.O tom není debat.Ale co je velice zajímavé,že se sestřičky Slovenky chovají o mnoho líp,než ty"naše".Zase-jak která.Ale měla jsem a mám možnost srovnat.Že by to bylo tím,že si váží toho,že tady mají víc peněz než u nich?Nevím.
Taky jsem byla v porodnici před půl rokem a byla jsem svědkem,jak sestra seřvala druhorodičku,protože si nevěděla rady s kojením.Nadala jí,že je neschopná,že by snad měla vědět,jak se kojí,když už jedno dítě doma má!Maminka nebyla protivná,prosila ji,ať třeba zavolá doktora,že to není normální..Nakonec byl problém v miminku-trávicí ústrojí nebo tak.Ale maminka byla z toho nešťastná,plakala,dost se jí to dotklo.A tu sestru ani nenapadlo přijít a aspoň se omluvit!To je o člověku a přístupu.
|
| Majka | •
|
(5.12.2005 10:08:28)
Ahoj, všechny tady zdravím!
Tak vás tady tak čtu... Já ještě nemám žádné děti, ale před cca třemi lety jsme ležela na ortopedii v pražském Motole a přístup sester byl katastrofa. Já tam byla s prkotinou, utržený meniskus, ale vedle mě, na pokoji, ležela starší paní s amputovanou nohou. Věčně se něčeho musela doprošovat. Vypadalo to, že při každém přání to sestry obtěžuje, ty průpovídky, co u toho měly! Paní proakoval obvaz, bolela ji kanyla, kterou měla zavedenou v zádech, pozvracela postel a sestry se jí ptaly, zda to chce převléknout! Prostě ostuda. t paní se celý ten měsíc, co tam bez nohy ležela, nemyla, rpotože představa sester o hygieně byla taková, že jí po rukou přejely vlhkou žínkou. To´t vše. Navíc se k ní chovaly jak k mentálně nesvéprávné, co jen obtěžuje s nemožnými dotazy. paní třeba plakala, že už ři dny má mít umělou nohu a nacvičovat chůzi, sestra ani nezavolala na příslušná místa, kde to vázne. Mezitiím přišla rehabilitační sestra, ta paní vynadala,že nemá ještě tu umělou nohu.
Jak tady čtu zážitky z porodnice, tak někdy je to taky dost hrozný. Řada maminek si stěžuje, že jim dají dítě pozdě na kojení. Já tedy děti nemám, ale problém je pak asi v tom, že když se dítě nenakojí do určité chvíle po porodu, tak potom nechce pít? A to to ty sestry nevedí?!Jak může setsra matce vynadat, že neumí kojit? to je snad práce té sestry jí to naučit.
|
|
| Nico | •
|
(5.12.2005 10:12:00)
Souhlas, je to o cloveku. Ale ne kazdy ma na to zvladnout ten stres. Osobne se velmi divim, ze sestra, ktera nema ke sve praci vztah, dela v porodnici... Vzdyt tehulky a cerstve maminky jsou tak citlive. Ja si takove chovani nenechavam libit, protoze si vzdycky reknu - ok, ja to ustojim, ale treba bude tenhle clovek vriskat na nekoho, kdo se tim bude trapit. Posledne jsem si stezovala na chovani jednoho pracovnika ditribuce a dokonce se konala i omluva. A myslim, ze priste si dotycny pan nejake vystupy odpusti.
Mozna je to i v jinych zemich, ale v nasem zdravotnictvi existuje take jeden zajimavy jev. V momente, kdyz se provali, ze jsem "z oboru" dochazi zpravidla k velmi radikalni zmene v chovani a pristupu. Je to smutne, ale je to tak. Kdyz muj dedecek lezel v nemocnici, nemel nikdy zadny doktor dost casu venovat moji mamince par slov o jeho stavu. Kdyz jsem tam nabehla ja a predstavila jsem se i s titulem a komentarem, ze jsem z oboru, rozhovoril se par primar na dvacet minut a dokonce mi ukazoval rentgenove snimky.
Nevim...ja odpovidam na dotazy stejne cloveku normalnimu a cloveku s papirem na hlavu...
|
|
|
|
| Darka 1dite | •
|
(16.2.2006 0:40:27)
Na to musim reagovat. Nektere sestry jsou fakt cunata. Rodila jsem v Moste s tatinkem u porodu a vse bylo okej. Jen mi nesla ven placenta, tak mi ji vyndavali pod narkozou a prisla jsem o dost krve. Tri dny jsem nemohla vstat z postele, jak se mi tocila hlava. A sestry na sestinedeli? HOROR!Do sprchy mi pomahala spolubydlici, protoze zadna sestra nemela zrovna cas. Pri mereni teploty mi upadl teplomer a sestra mi na ferovku rekla, že mi da facku, ze za tohle pacientky bije. Byla jsem z ni mimo a jestli to myslela z legrace, tak me to teda smesne nebylo. Bylo mi tak zle, ze jsem se na nic nezmohla (normalne bych se do ni pustila).A to nemluvim o cevkovani - snad nebude kricet jako ta posledne(krikla otevrenyma dverma na chodbu na jiínou sestru, me polil studenej pot) Bezne taky bylo, ze kdyz se maminka nedostavila k obedu z toho duvodu, ze kojila, sestra vyjela, ze tam neni od toho, aby skovavala obedy a ze je divne, ze vsechny maminy koji v dobe obeda (deti zrejme mely pojit hlady). Mozna se to muze zdat jako malickost, ale kdyz jste v takovem prostredi deset dnu a citove naladena, je to hrozne...
|
| Pavla BH | •
|
(12.3.2006 23:53:06)
Normalne se do debat nezapojuji, ale vas prispevek mi pripomnel muj porod...a tak vam jenom chci napsat, ze muj zazitek byl stejny jako vas, vcetne teplomeru, ktery se mi omylem podarilo rozbit...po trinactihodinovem tezkem porodu... sice mi sestricka nerekla, ze me zmlati, ale at okamzite vysazim na stul 30 korun, na takove jako jsem ja pry nikdo neni zvedavy a at si uvedomim ze vsechno neco stoji, anebo ne, at nedavam ty penize, ty jsou nanic, at okamzite sezenu prvni navstevu, ktera se za mnou chysta, a bez teplomeru at nechodi...ted kdyz na to zpetne vzpominam, tak si sama sobe vycitam, ze jsem nebyla drsnejsi, normalne jsem asertivni tak akorat, ale tehdy, tesne po prvnim porodu, jsem kvuli podobnemu zachazeni v nemocnici v Benesove probrecela nekolik dnu...zacalo to hned porodem, vyvolavali mi miminko po zatezovem testu, citila jsem, ze se porod rozbiha, ale, jako na potvoru (:)), v devet vecer, kdy se to zrovna panu doktorovi ani nocni sestre nehodilo...po mnoha urgencich se na mne prisel podivat pan doktor...ackoliv jsem mu popisovala, ze zacinam rodit, dostalo se mi rady, at nehystercim a do ruky mi vrazil diazemap, pry na uklidneni...zkratim to, opravdu jsem zacinala rodit a taky jsem porodila (se schovanym diazepamem v kapse zupanu :)...S kojenim opet problem, jedna sestra nas servala ze kojime tak, druha ze kojime jinak...z toho strachu jsem malem prisla o mliko a trvalo mi dalsi mesic nez jsem se rozkojila (ale zas mi to vydrzelo pres dva roky )...do dneska si vycitam, ze jsem si na pristup nestezovala...Jinak v Benesove je to moc hezke, jen skoda, ze je tam takovy personal, pak je uplne jedno jak to tam vypada....Podruhe jsem rodila nedavno v Motole a vsichni byli tak hodni a profesionalni, ze jsem tomu ani nechtela verit...
|
|
|
|
| nicol-H |
|
(5.12.2005 12:23:58)
Sestro:
tak se omlouvam za prudsi reakci a osloveni na konci, ale opravdu jsem to (a asi ne jedina) spatne pochopila..
Je pravda, ze platy ve zdravotnictvi jsou katastrofalni,i to,ze i zdravotni personal jsou jen lidi,ale do prace by meli chodit s tim,ze nechali problemy doma-to patri k profesi.. Taxikar taky nemuze jit nalitej do prace a rict ze mel blbej den tak se napil..,jinak prijde o papiry,stejne tak by -jak pises,bylo spravne kdyby byl s neprijemnym personalem ve zdravptnictvi rozvazan prac.pomer.
To totiz neni o znalstech mediciny,ale o psyhcice..
Ja si radsi vsechno zaplatim soukrome, protoze na to co hradi pojistovna neverim,akorat bych mela psychickou ujmu-urcite jsou hodni lekari a sestry bez nadstandartu,ale je to risk.
Jenze je hodne lidi,kteri si nadstandartni peci nemohou financne dovolit a ti si taky zaslouzi mile a lidske zachazeni!!! v tomhle state je bordel ve vsem,skoda slov,ale myslim,ze by vubec nebylo na skodu,kdyby se pri prihlaskach na zdravotni obory delaly psychologicke testy..
Nica
|
| Věra | •
|
(5.12.2005 12:33:19)
Nicol, řeči o placení si za své a nespoléhaní na pojištění jsou od zdravých mladých a bezdětných úchvatné.
Ano, proč si nepřiplatit za pokoj s TV a známého doktora na telefonu?
Ubezpečuju vás ale, že jakmile by došlo na komplikace po porodu, císaře, nebo nedejbože komplikace u dítěte s krátkodobým pobytem na přístrojích, velmi ráda se obrátíte na pojištění a řeči "platím si sama" vás velmi rychle přejdou.
Jde o statisíce a miliony, na tohle má jen málokdo , váš příspěvek je hodně hodně naivní.
Přeji abyste nic podobného nikdy nemusela řešit, psát na internet hrdinské řeči je jednoduché a dovede to každý.
|
| Nico | •
|
(5.12.2005 12:53:20)
Napsala jste to dobre. Je pravda, ze pacient si neuvedomuje naklady na leceni i prevenci. Me nevadi kdyz si za neco priplatim - at uz dobrovolne ci z duvodu nedostatecne podpory pojistovny. Nevadi mi to z toho duvodu, protoze znam pozadi. Vzdy, kdyz pacient dela sceny pri placeni doplatku na leky, hlasim mu plnou hodnotu pripravku a ve spouste pripadu se ten clovek zamysli. Posledne se takto jedna dama v kozisku rozcilovala nad doplatkem radove desitek korun na antibiotika a vyslechla jsem si latereni na pojistovnu, ktere platila cely zivot. Kdyz jsem ji rekla, ze ta priserna pojistovna ji k tem triceti korunam pridava jeste 450,- musela sama uznat, ze to neni tak desne. Taky mohla dostat penicilin bez doplatku, ale ten by ji tak nepomohl. Dobre a citlive informovany pacient se taky na vec diva jinak. chce to opravdu zdravotniky, kteri maji trpelivost a jsou schopni spoustu veci brat s nadhledem.
|
|
| nicol-H |
|
(5.12.2005 13:23:02)
Věro, ja nemluvim o techhle tezkych pripadech, jake popisujete vy,to je pak clovek rad ze se z toho ma vubec sanci vylizat, ale ubezpecuji vas, ze kdyby slo o zivot mych blizkych, prodam auto i dum a budu bydlet na ubytovne jen abych jim zajistila tu nejlepsi peci.
Navic nejsem bezdetna,takze vim o cem je rec. Napriklad detska vakcina diky tomu,ze se z trhu stahnul druhy dodavatel a ten jeden ma ted monopolni postaveni,stoji misto nedavnych 4500 nyni bez par stovek 6000.Od noveho roku to mela pojistovna hradit vsem detem,ale prvni,co udelal novy ministr Rath-čurák jeden-(pardon,ale ja uz si nemuzu pomoct! bylo,ze tenhle navrh smetl ze stolu.
-Taky nemame miliony,i kdyz si nestezuju a tech 6000 za vakcinu jsme dali misto Silvestra na horach.Radsi budu sedet na zadku nez aby se moje dite trapilo vic nez musi...
Taky jsem psala,ze vim,ze je spousta lidi kteri si to proste dovolit nemohou i kdyby se staveli na hlavu a i ti si zaslouzi lidske zachazeni a nemeli by do zdrav.zarizeni vstupovat se strachem co se jim stane a jak s nimi bude jednano....Vubec si nepripadam naivni a vim ze mam celkem stesti ze mi nic nechybi,vubec to neberu jako samozrejmost...Ale vim jiste, ze kdyby to bylo mozne a nemela bych vubec penize na zbyt, treba na toho "cisare" si proste nekde pujcim a budu to holt splacet...-To jde i u plastickych operaci.
|
| nicol-H |
|
(5.12.2005 13:31:21)
A ještě-ohledne pojistoven jsou porad nejaky skandaly, napr.zubari kdyz reknete ze jsem u vseobecny,tak si to hradite sami a s pojistovnou si to vyridte vy,protoze kdybychom meli cekat az zaplati tak zkrachujeme...
-to jsem si vyslechla a radsi zmenila pojistovnu pote co mi to poradil i muj gynekolog.Je pravda,ze pojistovny-konkretne vseob.plati pozde a malo,nektere veci vubec nehradi,zato si nedavno postavila "sidlo" za x miliard,kde je vsechno z mramoru a pozlaneny...-na tohle platime zdravotni pojisteni?..
|
| Lída,3 kluci a holka | 
|
(5.12.2005 13:45:48)
Nicol,
jen pro upřesnění: pokud máš na mysli sídlo VZP v Orlické ulici na Vinohradech, tak to si nepostavili, ale zrekonstruovali. Mramor i zlacení tam už byly předtím, a kvůli památkářům se to muselo zachovat v původní podobě. Ubezpečuju tě, že kanceláře nejsou ani zdaleka tak honosné. Jsou to spíš kamrlíky. Ale ne, že bych si nemyslela, že VZP plýtvá. :-)
|
| nicol-H |
|
(5.12.2005 14:03:38)
Ja nevim kde to sidlo je, jen si vzpominam, ze jsem to slysela v TV zpravach-proste neco o jejich sidle a o vyhozenych miliardach...Je to ale pravda,at to je jak to je...Na co je to pojistencum dobry? rekla bych ze tak maximalne na vztek,kdyz si pak duchodci musi doplacet leky-a pro VERU:
Takovy prumerny duchodce, ktery ma kolem 6000 duchod a plati minimalne 2500 najem, musi obracet kazdou korunu a i tech 30 Kč je pro nej dost, protoze to je osminka masla a chleba-snidane na cely tyden... Na co teda clovek cely zivot pracuje, a z platu se mu ztrhava nemala castka na socialni a zdravotni(mnohem vice samozrejme na zalohu na dan, ale tenhle stat si nezaslouzi ani korunu,stejne zajistuje jen to nejnutnejsi (pro obcany-verejne statky a transfery obyvatelstvu)a zbytek jde na korupci a do kaps,na predvolebni kampane-nedivim se,ze ve stredoveku hazeli radni z oken a dole chytali na vztyceny vidle....)
A kdyz teda takovy clovek pracuje a plati zakonne srazky, proc teda nema tyhle veci uplne zadarmo,kdyz navic duchod ktery pobira je uplna almuzna?!! A privydelat si nema kazdy prilezitost a kdyz uz, tak je to omezeny...mne to nekdy pripada, ze stat urcuje horni hranici zivotni urovne matek na matersky a duchodcu! Bordel!
|
|
|
|
|
| xxx | •
|
(21.8.2006 10:33:51)
píčo jedna!
|
|
|
|
|
|
| nicol-H |
|
(4.12.2005 19:55:39)
Milá SESTRO...
procpak se nepodepises a nenapises,v ktere porodnici pracujes? Ty by sis to zaslouzila,aby si od tebe nikdo nic nenechal libit,jenze zena ktera mam za sebou x hodin bolesti a vyjukana ze vseho vcetne ditete s kterym se teprve seznamuje a jeho place,kdyz nezna pricinu,vetsinou je rada ze je rada a prinejmensim neceka ze se k ni nekdo bude chovat jako prase,natoz aby byla pripravena se branit.
Mne se tohle nastesti nestalo na vlastni kuzi,ale znam dost takovych maminek.
Nevim jak si vubec muzes dovolit soudit takovou situaci a navic matku,na jejimz miste jsi asi nikdy nebyla,protoze bys nemohla zplodit tak debilni prispevek na tuhle diskusi,ty kozo blba!
|
|
| Lipka | •
|
(5.7.2006 23:33:26)
Když máte například rozřezané břicho, bolestí téměř nejste schopná mluvit, tečou vám slzy po tvářích s vědomím, že to musíte prostě vydržet a nevíte jak dlouho ještě, dítě máte odvezené nevíte kam a nevíte, kdy ho uvidíte a sestra chodí kolem vás s chladným obličejem a hodinu a půl vám zapomene přinést čípek proti bolesti a pak se na vás oboří, že po císaři vstáváte nějak pomalu, asi nebudete mít na to ohradit se proti seřvání. Chybí vám srdce a elementární soucit k člověku. Nechápu, proč děláte sestru
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jirka, děvčátko pět měsíců | •
|
(27.4.2006 18:48:24)
Manželka rodila plánovaným císařským řezem k vůli možným komplikacím v celkové anastezii. Musím říci, že díky péči pana doktora proběhla operace zcela bez problémů. Manželka se ještě ten samý den postavila na nohy a osprchovala.Naši malou dostala ihned poté, kdy se probrala z narkózy a starat se o ní začala hned druhý den. Musím říct, že ten pocit psychického klidu při porodu císařským řezem, kdy jsme se nemuseli bát o miminko, byl pro nás oba k nezaplacení. Druhý den už manželka chodila bez vážnějších problémů a od druhého dne začala i kojit (dříve než většina maminek, které rodily normálně). Později jsem se dozvěděli, že díky císařskému řezu se manželka a naše malinká vyhnuly nebezpečné bakteriální infekci, o které doktoři nevěděli. Manželka byla v báječné kondici a všem třem nám tento způsob porodu ohromně vyhovoval (při propuštění jenom naše malá byla zcela bez problémů, ostatních šest dětí mělo komplikace a čtyři z nich dokonce nepropustili).
|
|
|
|
|
|
| Kahlan+5 | 
|
(14.10.2002 14:06:49)
Rodila jsem letos v cervenci ve Vrchlabi, uplne prirozene, bez utisujicich prostredku, ale rozhodne jsem pri tom netrpela jako zvire, a to jsem si pred porodem myslela, ze mam dost nizky prah bolesti. Bylo to cele naprosto skvele a uz se tesime na dalsiho spuntika. Neposlouchej stale jen hrozne zazitky, podivej se na diskusi v sekci porodnice (Vrchlabi) a uvidis, ze mnoho zen ma na porod ty nejkrasnejsi vzpominky. A hlavne psychika dela snad nejvic, jit rodit s tim, ze to bude peklo, je nejlepsi cesta k tomu si peklo opravdu prozit.
|
| Jarmila Hnilová 1syn | •
|
(25.7.2006 12:42:39)
Když jsem šla rodit já nemyslela jsem si,že porod je peklo ,měla jsem ty nejlepší myšlenky,a přesto to nejlépe nedopadlo.Myslým,že hodně záleží na personálu
|
|
|
|
| Věra, synové Dan 2,5 roku, Šimon 6 měs. | •
|
(17.10.2002 23:24:55)
Milá Katko!
Od tvého prvního porodu už uplynulo spoustu času a já doufám, že je ti líp a máš už špatné vzpomínky dost vybledlé na to, aby tě ještě dnes v noci strašily. V prvé řadě bych ti chtěla říct že není pravda, že jsi porod nezvládla! Ty jsi jej zvládla skvěle, protože tvoje dceruška se narodila zdravá a jistě se má hezky k světu. Ten kdo nezvládnul tvůj porod byli profesionálové z porodnice v Motole, kde jsi rodila. A oni by z toho neměli spát a mít noční můry! Taky bych jim to přála. Strašně ráda bych ti pomohla pokud bys měla zájem a chtěla přece jenom ten porod ještě jednou risknout. Můžu tě ubezpečit, že porod se dá i nádherně prožít a vzpomínat na něj jako na krásný zážitek jehož vyvrcholením je narození nového milovaného človíčka. Já jsem poprvé rodila vpodstatě bez předporodní přípravy (nějak jsem ji nestihla absolvovat), ale v porodnici velmi přístupné v chování k maminkám i miminkům a tak se Dan narodil do příjemného prostředí bez stresu i když první doba porodní byla poměrně dlouhá a vysilujcí. Ale k druhému porodu jsem byla skvěle připravena z předporodního kurzu.Ten vedla nepřekonatelně milá porodní asistentka, která mi přijela i porodu Šimona. Celý průběh porodu jsem si neskutečně užívala. V bolestech první doby porodní jsem se usmívala a strašně jsem se těšila až se na Šimonka podívám a poprvé ho pohladím. Samotný porod (druhá doba porodní)proběhl velmi rychle a při tlačení jsem si hezky zařvala a jak mi to pomohlo! Na přednáškách nám naše porodní asisrentka říkala: "Když Železný hází oštěpem a řve u toho jako protržený taky mu nikdo nenadává. Je to přece vítězný ryk! A tak si klidně zakřičte, když vám to pomůže!" Její těhotenské cvičení a předporodní přednášky byly přímo balzámem na duši. A to je nejdůležitější: být vpohodě psychicky. Nemyslet na nic jiného než na své pocity a na to miminko, které se dere na svět a těší na mámu usměvavou a plnou lásky a pohody, která ho chce mít od první chvíle u sebe a vždycky mu bude nablízku, aby mu pofoukala bolístku a splnila každé jeho miminkovské přání v tomto pro něj novém a cizím světě. Neméně důležitým je taky tatínek, který by u toho měl také být aby pomohl a podpořil psychycky tebe a aby si taky mohl miminko pochovat a potěšit se s ním hned v prvních chvílích jeho života. Také pro miminko je první kontakt s tatínkem důležitý. Pocity miminek bychom neměli podceňovat. I ona už mají vlastní potřeby v novém světě a potřebují "psychickou potravu" od obou rodičů aby se cítila bezpečně. A tento pocit je pro ně nejdůležitější. Ty se taky potřebuješ cítit bezpečně. A v rukou příjemné porodní asistentky, kterou si můžeš zvolit a za podpory svého partnera určitě další porod prožiješ krásně a smažeš tak nepříjemný zážitek z amatérského a bezcitného přístupu motolského personálu. Pokud si budeš chtít ještě popovídat napiš mi na moji adresu a můžeme možná spolu ještě spoustu věcí probrat a snad i vyřešit. Držím ti palce a pokud budeš mít zájem ráda tě poznám. Ahoj Věra. (verka.m@quick.cz)
|
|
| Zuzava* | 
|
(20.10.2002 14:53:53)
Ahoj holky, já jsem zatím rodila dvakrát a za půl roku mě to čeká potřetí. Tak mi to nedá se nevyjádřit k porodům. Ten druhý byl totiž taky z těch, co by člověk nerad opakoval.
První byl syn. Narodil se v Brně -Bohunicích, celý porod trval od odtoku plodové vody dvě a půl hodiny, nestačili mi dát klystýr a holili jaksi narychlo. Jen mírně mě poděsilo žertování asistentky ve smyslu tak já si vezmu tuhle, ale já jsem nerodila, už ani nevím, jak se to vlastně dělá... Rodily jsme zaráz dvě, ta druhá maminka křičela a já, když mě asistentka pobízela "Jen si taky zakřičte, to pomůže," vyzkoušela, že skutečně ano a ječela jak na lesy. Po porodu se mě ještě na sále (je to patnáct !let, mobily neexistovaly) zeptali, jestli máme doma telefon a přimo v porodním sále mě zavezli k telefonu a vytočili číslo, takže jsem mohla sdělit rodině, že je to kluk. Byla jsem moc spokojená, jen mi vadilo, že jsem pak syna nemohla mít u sebe. Tenkrát to ale byla novinka, nebyli na to zařízení.
O pět let později jsem rodila už v jiné časti země. Z první porodnice, kde mě přijali večer s "odtokem plodové vody" (o tři týdny před termínem) mě ráno vezla sanitka se sestrou (druhý porod a první tak rychlý, báli se, že porodím cestou, ha ha) do sousedního okresu, v mé porodnici totiž začali ráno v sedm malovat. Tam mě předali do čekárny a začal horror. Napřed na mě doktor asi pět minut doslova řval, kdy že mám přijít - ihned, když jsem mu řekla, že voda odtekla včera večer. Nepustil mě ke slovu a tak se až pak dozvěděl, že nejdu z domu, ale z jiné porodnice. Samozřejmě se pak neomluvil. Zapomněli mi taky předat veškerou dokumentaci, ta se pak málem ztratila, honili jsem ji až po narození. Ale to byl začátek.
Na porodním sále mi píchli do ruky jehlu, dali neuvěřitelně šmajdavý stojan na kapačky, přiměli chodit sem a tam a k tomu vyslékli doslova donaha. Rozepínací vetchá košilka končila v polovině zadnice, a spodní ze tří šňůrek na zavázání vpředu ve výši klíční kosti. Všechny okna byly otevřené, strašný průvan. Bylo mě hrozná zima, konec března, okna se ale nesměla zavřít,župan skrz jehlu v ruce nešel obléct a ponožky mi zakázali. Když jsem si je přesto tajně z tašky vzala, doktorka mi je doslova stáhla z nohou, prý na sále je mít nemohu (hádejte, co měla na nohách ona, a to neležela a nerodila) Na moji stížnost že mi je zima mi dali prostěradlo! na přikrytí. Taky jsem se cítila děsně vyčerpaná, ale nesměla jsem si ani sednout ani lehnout, doslova mě honili s tím stojanem, co dalo hroznou dřinu uřídit, jak nadmutou kozu. Doba stahů se mi zkracovala a pak zas prodlužovala, vždy mě položili na sál (skoro nahatou bez přikrytí)a po nějaké době zas vyhnali chodit. Byla jsem tam tak dva dny, bez jídla a pití, jen druhý den mi dali půl hrnku čaje, až se zas směny vystřídaly a divili se, že tam ještě jsem. Zažila jsem tam neuvěřitelné věci. Všem ženám neustále nadávali "Nekřičte, to vám nepomůže!" Věděla jsem, že mi to už jednou pomohlo, tak jsem jim řekla, že prostě křičet budu. Koneckonců, když vám dupnou na nohu, zařvete, a logika, že vás noha stejně bolí... Jedna maminka tam rodila celý den , stále naříkala, bylo vidět, že má velké bolesti. Odpoledne kolem páté začala volat sestru, dost zoufale, bylo vidět, že už nemůže. Jen jsem to pozorovala z vedlejší koje,a viděla, jak ta mladinká sestra naschvál za tou paní nejde. Chodila okolo, utírala stolky a ignorovala ji, což ani moc nešlo, protože ji volala dost zoufale. Bylo mi z toho špatně a vyloženě jsem si netroufala se ozvat. Pak za ní nakonec přišla, podívala se na ni a doslova pomstychtivě jí řekla "No, to ještě nebude, to si ještě počkáte!" a zas odešla. Další matka tam porodila druhou dceru. Chtěli syna, a tak byla asi zklamaná, a taky nedovolili otcům účast u porodu, protože fungovali pro tři okresy, tak se po porodu sesypala a začala plakat a říkat, že jí je zle, že chce mluvit s manželem aspoň po telefonu. Doktorka jí znechuceně řekla, že kam by přišli, kdyby matkám volali otce na telefon (v Brně mi to sami nabídli, a ani jsem to psychicky nepotřebovala!), že ať si počká, a pak si zavolá sama. Víc se jí nevěnovali, i když z toho byla celá pryč.
Protože můj porod nepostupoval, přidali mi do kapačky nějaké jednotky oxytocinu. Stahy mi ale nezačaly na těch správných místech, cítila jsem sevření na hrudníku a začala se dusit. Šla jsem za sestrou, lapala po dechu, a sestry na sebe volaly něco jako kolik toho má? a ta od papírů volala zpět Dvě! A jiná ji opravila Ne, šest, ale nepiš to tam, primář napsal dvě, on by byl naštvanej, že jsme to změnili". Naštěstí to za chvíli přešlo, ale ten děsný pocit že taky můžu umřít, a v papírech je to dobře, aby se pan primář nezlobil...ten zážitek, že mě ve sprše chytly známky poslední fáze porodu, a sestra mě seřvala, že za sebou nechávám mokré stopy a že mi musela za mnou na sál přinést pantofle...
Nejzajímavější na tom celém bylo, že až u samého porodu se ukázalo, že vlastně mi plodová voda neodešla, museli blánu nakonec protrhnout až v poslední fázi porodu. Prý to byla jen jakási hlenová zátka, což se rozezná jen kápnutím nějaké chemikálie. Tuto zkoušku ale nikdo neudělal, takže jsem vlasně ani nerodila, ty tři dny mě tam trápili úplně zbytečně, dcera si mohla ještě tři týdny počkat, a já nemít trauma na celý život.
Protože poslední fáze byla překotná, rodila jsem nakonec na nerozloženém stole a odrodil mě doktor, který v tu chvíli na sál přivedl budouci matku dvojčat k odebrání krve pro případnou autotrasfúzi, tedy jinými slovy šel tak náhodou kolem...
No, stalo se. O několik týdnů později proběhla tiskem zpráva, že v této porodnici (byla to porodnice v Havířově) jedna rodička skočila z okna. Řekla jsem si, že se jí ani moc nedivím.
Zní to jako bych si to přikrášlila, ale spíš tu pár věcí chybí, než je navíc....Teď, když budu rodit potřetí, budu každopádně chtít, aby byl otec se mnou, a asi si to dopředu víc pohlídám, kde a s kým to vlastně bude. Je to totiž všechno hlavně v lidech.
Přeji všem maminám, co je to odradilo od dalších dětí, aby časem pozapomněly a braly to tak, že porod, když moc, trvá čtyři dny, a dítě pak máte pro radost i starost napořád...
A držte mi palce.
|
| Alka, 2 synové, 1 dcera | •
|
(16.12.2002 10:03:02)
Žádný strach, třetí porod ti dopadne určitě dobře, Sama mám 3 rozdílné zkušenosti, rodila jsem za hluboké totality, syn 16 let, za raného kapitalismu, syn 10let a letos, dcera 3 měsíce. Teď, při posledním porodu jsem si pečlivě vybírala, kde svou holčičku přivedu na svět. Více než špičkové vybavení porodního sálu a pokojů šestinedělí jsem se zajímala o zvyky a přístup personálu. (Obecně, malé a menší porodnice mívají lidštější přístup, netrvají na dodržování nesmyslných příkazů jen proto, že je nškdo vymyslel.)
Takže jsem svou holčičku přivedla na svět na klasickém porodním sále, ale téměř v sedě, za vydatné pomoci manžela, který mi velmi pomohl jak při vlastním porodu tak v první době porodní. Mohla jsem chodit, využívat míč, křeslo (i manžela), Asistentka monitorovala občas ozvy (ve stoje, když jsem nechtěla ležet), můj tlak (200/130) jinak byla ve vedlejší místnosti a my s manželem mohli nerušeně "pracovat" k porodu. Při porodu samém nebyl manžel posazen na židli (jako při porodu druhého syna), ale právě on mi pomohl do polosedu ve kterém jsem porodila naši holčičku (tři a třičtvrti kg) bez nástřihu a bez jediného stehu). Rodila mne asistentka, lékař přihlížel, malou mi hned položili na břicho, po dotepání přestříhli pupečník, poté malou ošetřili na vyhřívaném lůžku (za tatínkova dohledu) a já s lékařem porodila placentu. Pak jsem maličkou poprvé přiložila k prsu. Bylo úžasné, jak se snažila sát. Další hodinu jsme prožili na sále všichni tři společně. Bylo to něco nádherného. Když malou odnesli k podrobnějšímu vyšetření a doumytí (mázek), povídali jsme si s manželem na sále ještě asi půl hodiny, telefonovali přátelům.... Pak mne manžel vyprovodil až před pokoj (standardně dvoulůžkový) a odjel domů za staršími dětmi. Na pokoji mě navštívila lékařka, která mi doporučila, vzhledem k tlaku, který byl stále vyšší, abych na noc (byl večer) nechala malou sestřičce. podotýkám doporučila, ne nařídila. Zdálo se mi to rozumné, proto hned zavolala dětskou sestru, která mi nabídla, že i v noci mi malou přinese, kdykoliv bude chtít pít (takže přišla za 3,5 hod, pak za 2 hod pak za 4hod.). od rána jsem ji pak měla u sebe.
Ještě k personálu, několikrát denně se sestry zastavily, jestli něco nepotřebujeme, před porodem se zeptala sestra zda chci jejich košili nebo vlastní (ale doporučila mi pro dobu porodu jejich, abych si svou neumazala, využila jsem toho, byla normální plátěná přes hlavu. Kdykoliv jsem se na někoho z personálu obrátila s prosbou nebo dotazem, snažili se vyhovět, nikdo mne neodbyl, že otravuju nebo že si vymýšlím.
Na svůj třetí porod mám jen ty nejhezčí vzpomínky a doma nádhernou, pohodovou holčičku (věřím, že vliv na to ja¨ká malá je má právě i průběh porodu).
Dobře si vyber porodnici, držím palce a hodně štšstí.
|
| Věra M |
|
(17.12.2002 22:11:36)
Alko, prosím tě, zveřejni jméno porodnice, kde jsi rodila. Myslím že tvůj příspěvěk byl natolik inspirující, že by spouta maminek uvítala, kdyby mohly v takové porodnici přivést na svět to svoje miminko. Děkuji ti za ně! Věra.
|
| Alka, 2 kluci, 1 holčička | •
|
(18.12.2002 8:39:28)
Rodila jsem letos v září,v porodnici ve Stodě po pečlivém výběru porodnice, kdy jsem prošla všechny porodnice v Plzni a všude jsem narazila na něco, co mi nevyhovovalo. Alka
|
|
|
|
| Danka,14m Mareček | •
|
(16.11.2005 23:19:50)
Ahoj,všetky maminy,len tak "brouzdám" po nete a hľadám niečo o cvíčach pre tehule,lebo som ich začala viesť.No a pri prečítaní niektorých príspevkov mi naskakuje husia koža a prinútilo ma to napísať pár riadkov.Je mi veľmi ľúto,že maminy možu mať traumu a zlé sny aj pol roka po porode.Ja som sa snažila pred vlastným porodom byť ľudská,prístupná a teraz po vlastnej skúsenosti budem snáď ešte empatickejšia:-)Nemožem sa sťažovať,Mareček ma "potrápil"necelých 6hodín,čo je na prvorodičku myslím v poho,no a bolelo to fest:-) a zatiaľ sa mi do druhého nechce,ale určite neskor chcem,možno aj tretie.Prajem všetkým ženám čo najrýchlejšie,nekomplikované porody a príjemný personál.No a potom si "už len"užívať nekonečné more lásky,čo človek cítí k svojej bábike. MUDr.Daniela Křížová
|
|
|
| Veronika | •
|
(23.10.2002 22:51:57)
Ahoj Katko!
Upřímně s tebou cítím a chápu Tvé noční můry...České zdravotnictví a porodnictví je ještě hooodně vzdáleno ideálu a přestože jsem ještě nerodila, tak zážitky mých známých jsou podobné.
Hlavu vzhůru a doufám, že ti bude miminko dělat jen radost...
|
|
| lenka a Natálka | •
|
(25.10.2002 14:45:33)
No ted už se mi to čte s lehkostí, mám totiž tři měsíce po porodu. Ale když si vzpomenu, tak mi také není nejlépe. Přenášela jsem sou dcerušku 14 dní až nakonec mě přijali do nemocnice s tím, že mi budou vyvolávat porod. Začalo to celkem nevině nějakou kapačkou a žádná reakce. Pak to byly 2 dny plné kontrakcí a bolestí. Po těchto vyčerpávajících dnech jsem byla totálně na dně psychicky i fyzicky a snad bych už ani normálně neporodila. Následoval císařský řez a pak druhý den ráno jsem viděla svoji holčičku. V porodnici jsem si říkala, že už nikdy !!!! nebudu rodit. Teď když se koukám na dceru a ona se na mě usmívá, protrpěla bych i horší bolesti, jen abych tento úsměv viděla znova a znova. Když se teď dívám na fotky z porodnice, tak se skoro nepoznávám, tak hrozně to se mnou zacloumalo.
Ráda bych poděkovala všem, kdo se o mě v Děčínské porodnici starali / a že jsem tam viděla snad všechny směny sestřiček a doktorů /. Všichni byli moc fajn.
Porod rozhodně není nic příjemného, ale stojí to za to. Moje Natálka mi to každý den připomíná.
|
| Věra M |
|
(25.10.2002 21:37:51)
Tak nevím jestli to co napíšu, někomu pomůže nebo ne, ale přesto bych ráda vzkázala všem maminkám, které teprve čekají na ty svoje drobečky: Počkejte si na to , až si oni sami řeknou, že je ten pravý čas se narodit. Já jsem první porod měla také vyvolávaný jako lenka Natálku. Nebyla to sice dvoudenní vyčerpávající práce končící císařem, ale přesto se to nedalo srovnat s druhým porodem, kdy jsem si na počkala na Šimonovo rozhodnutí: "Maminko tak jdeme na to!" Už tři dny po "termínu" jsem měla pocit, že se musím nechat zapsat do Guinesovy knihy rekordů, protože žádná jiná matka tak dlouho dítě nenosila. Pak nastoupila fáze zoufalství: "Jestli do zítřka neporodím, jdu na vyvolání!" Na tohle mi kamarádka řekla: "Jestli to uděláš, něčím tě praštím! Já jsem dceru přenášela 17 dní!" Za této morální podpory jsem se uklidnila a řekla si, že navěky to miminko v bříšku nosit nebudu a vydržela jsem. Šimona jsem přenášela 8 dní a porod jsme spolu zvládli moc krásně. Ráda na ty chvíle vzpomínám. Byl to nádherný zážitek sice "poněkud bolestivý", ale zakončený zrozením toho nejkrásnějšího miminka na světě. Ten krásný pocit se dá jen těžko slovy popsat. Proto píšu tento vzkaz maminkám čekatelkám: pokud nenastanou nějaké zdravotní potíže, nechejte prosím rozhodnout své miminko o tom, kdy chce k nám na svět. Miminko nemá v bříšku hodiny ani kalendář a přesto z nás všech nejlíp ví kdy je ten pravý čas. A taky se vám odmění tím, že bude při samotném porodu s vámi určitě spolupracovat líp, než když ho začnete "vyhánět" dřív, než je plně připraveno. Termíny porodu , které vám lékaři počítají podle menstruačního cyklu jsou tzv. přesné součty nepřesných čísel a proto věřte sobě, svému tělu, svému miminku a Matce přírodě. A já Vašim miminkům přeju, aby se jim tady líbilo už od prvních vteřin jejich dobrovolné cesty k našemu světu!
|
| Věra, syn 7 měs. | •
|
(22.8.2003 14:21:28)
Já jsem taky přenášela, 14. den po termínu mi bezúspěšně vyvolávali porod a teprve při císaři zjistili, že mám v cestě druhou placentu se kterou nikdo nepočítal.Na přirozený porod bych mohla čekat až do blízké smrti.
|
|
|
|
| Martina J. 1 dcera | •
|
(7.1.2003 21:44:08)
Je mi lito, ze mate takovehle osklive zkusenosti s porodnici v Motole. Ja tam rodila take a nemuzu si je vynachvalit.
|
|
| petra,marianne 5mesicu | •
|
(31.1.2003 17:57:13)
Zaujal me popis porodu profesionalek,muj porod tak opravdu probehl,ale bez stresu to nebylo.Porod mi vyvolavali,protoze po vice nez mesicnim oddalovani prestavala fungovat placenta a temer chybela plodova voda.Rodila jsem na zacatku 36.tydne tehot.,poprve a "cizojazycne"-v Kalabrii.Navecer mi aplikovali gel na delozni cipek,zacaly mirne kontrakce,vecer ustaly,spala jsem,rano v 9:30 jsem dostala kapacku,musela jsem lezet na posteli napojena na pristroje,vse pripravene i na cisarsky rez,v 11:10 se pri treti kontrakci narodila Marianne.Porod byl vse jine nez prirozeny,pritomnost manzela nemozna,ale pristup personalu vynikajici,od doktora,ktery se mnou prodychaval kontrakce az po sestricku,co mi rekla"uz jsi hezci,jsi mama".Myslim,ze jde vic o ten pristup,nez o polohu pri porodu.P.S.
omlouvam se za hacky a carky,mam italskou klavesnici.P.P.S.hure to prozivala moje 2000km vzdalena mama.
|
|
| Petra Zábrodská, Kristina 3roky, David 6týdnů | •
|
(1.2.2003 9:21:22)
POROD MÉ DCERY před necelými 3 roky byl, v rámci možností dobrý.Jedna, druhá a třetí porodní doba následovaly po sobě.Zato porod syna, 21.12.2002 to byl POROD...MĚLA JSEM DLOUHO POCIT, ŽE JSEM TO NEZVLÁDLA-byla jsem hysterická, ječela jsem"ZASTAVTE TO"apod...Měla jsem 2hodinový stah a nestíhala jsem, co dělá moje tělo, co po mě chce por.asistentka, jedním slovem HRUUUZA.
Ale každý se s bolestí vypořádává jinak...a co že jsme nezvládly??? nemáme u sebe krásná miminka????A KDO JE PORODIL???ZVLADLA JSI TO DOBRE!!!Jsi úžasná!Porodila jsi dítě, jsi jeho MAMINKA A KDO JE VIC?
Petra.
|
| Jitka_holky_2000_2002 | 
|
(2.2.2003 12:13:00)
Petro krásně jsi to napsala !!!
Jitka
|
|
| petra,marianne 5mesicu | •
|
(2.2.2003 22:09:09)
To je presny,libi se mi to.At se to rodi hodinu nebo cely den,hlavne kdyz je na svete a vsechno v poradku.
|
|
| Lenka,holky 4roky a 4měsíce |
|
(18.5.2003 21:43:32)
Ahoky, také jsem nedávno rodila po druhé a můžu říci, že jsem dlouho žila s pocitem, že to nebylo nějak ono, byla to prostě hrůza, bylo to příliš rychlé, takže jsem občas nevěděla co mám dělat. Ale narození dcerky je fantastické, je to něco úžasného na co člověk jen tak nezapome, i když se říká, že jo. Při prvním porodu člověk neví co ho tam čeká, teda já jsem tušila, ale skutečnost je jiná. Ale před druhým porodem jsem si postupně všechno vybavovala... né že bych se nějak bála, ale věděla jsem co mě asi tak čeká, i když taky není všechno stejné.
Všem těhulkám držím palečky a ať se toho nebojí, ono se to přeci přebolí :o) a ten pocit, když se dítko narodí, je tím nejkrásnějším co může být.
|
|
|
| B-eruška | 
|
(17.3.2003 23:26:48)
Ahoj.Úplně tě chápu,že se ti už do dalšího porodu nechce.Já jsem měla krásně rychlej porod,a do druhého se mi také moc nechce.Ale ještě to budu muset jednou vydržet,protože s partnerem chceme ještě chlapečka.Rodila jsem o těchto Vánocích přesně na Štědrý den v Plzni ve Vojenský nemocnici.Byla jsem prvorodička a celý porod,včetně kontrakcí, mi trval pouze dvě hodinky.Personál byl skvělej,i když si až na poslední chvíli všimli,že začínám rodit,asi také nepočítali s tím,že to půjde tak rychle. Na sále jsem si připadala jako na fotbalovém stadionu,kde mě všichni povzbuzovali,abych dala už konečně "gól".Myslím,že hodně záleží na tom,jak se k tobě personál chová.Pokud se přece rozhodneš k dalšímu porodu,tak si vyber jinou nemocnici,nebo si raději zaplať nadstandartní péči.Já můžu porod ve Vojenský nemocnici jenom doporučit.A z Nesmyslu si nic nedělej,vážně plácá jenom nesmysly.
|
| Jana 22, Stephanie 3 tydny | •
|
(19.6.2003 17:59:21)
Ja jsem rodila v Anglii, musim rict, ze jsem se na to vubec netesila, moje porodni asistentka-Jenny(tady nechodite na gynekologii behem tehotenstvi) byla silenej bordelar a lempl a pri predstave, ze bych na sale mela mit nekoho podobneho jsem silela. Nakonec mi museli porod vyvolat, byla jsem prekvapena milym a docela profesionalnim chovanim porodnich asistentek. Porod mi od prvno kontrakce az do konce trval 3 hodiny. Moje porodni asistentka Anne byla super, hrozne podporovala, taky muj manzel byl skvelej. Nikdo jiny tam nebyl, nebyla to potreba. Stephanie vazila 3380g a merila 51cm (a to me Jenny strasila s predcasnym a dlouhym porodem a malinkatym miminkem), nsrodila se bez komplikaci a bez kriku - teda jejiho.
Spis nez do porodu se mi nechce do dalsiho tehotenstvi, ale mozna, ze ten rychlej porod byl nahrazkou za 9 prozvracenych mesicu.
|
|
|
| Jana ,dvouletý Kubík | •
|
(19.7.2003 22:59:49)
Ahojky,po přečtení tvého příběhu jsem se úplně rozpomněla na svůj porod.Rodila jsem taktéž v Motole.vybrala jsem si tu porodnici jen z důvodu dostupnosti a pak z důvodu kvalifikace doktorů.Chyba...Můj syn byl velký,ale ani to neovlivnilo chování lékařů a asistentek.kubík měl podle ultrazvuku 5,083 kg a natodil se "pouze" se 4,500kg a 56cm.několikrát nás vraceli domů,že si vymýšlím a nemám žádné porodní bolesti strávila jsem dva dny v bolestech(a to nejsem žádná padavka,mám za sebou několik operací a problému se spodkem).Nechali mě trápit sse skoro celý den na porodním křesle...nakonec musel malý kleštěma,protože moje děloha byla tím stahováním tak vyčerpaná(nemluvě o mně),že nemohla malého vytlačit..skákali mi po břiše...zapírali nohy..já se snažila ze všech sil..měla jsem to štěstí,že měo službu pan doktor teslík a ten mi přišel udělat ten kleš´tový porod...Já byla bez krve,vyčerpaná,ale nejvíc mě štvalo to,že ohrozili moje dítě....Bohužel nemůžu mít dítě normální cestou a proto se teď chystáme na další pokus IVF...ani ten hrozný zážitekj mě neodradil..Kubík stojí za to..akorát porodnici už budu vybírat lépe...nerada bych zažila přístuop sester,které na mě řvaly a tvrdily,že to dělají proto,že to na matky funguje...Rozhodně se nenech odradit od dalšího miminka..jen si asi dáme pro příště větší pozor na výběr porodnice.Přeji hodně zdraví a a´t dcerka jen prospívá.
jana
|
|
| Jana ,dvouletý Kubík | •
|
(19.7.2003 22:59:55)
Ahojky,po přečtení tvého příběhu jsem se úplně rozpomněla na svůj porod.Rodila jsem taktéž v Motole.vybrala jsem si tu porodnici jen z důvodu dostupnosti a pak z důvodu kvalifikace doktorů.Chyba...Můj syn byl velký,ale ani to neovlivnilo chování lékařů a asistentek.kubík měl podle ultrazvuku 5,083 kg a natodil se "pouze" se 4,500kg a 56cm.několikrát nás vraceli domů,že si vymýšlím a nemám žádné porodní bolesti strávila jsem dva dny v bolestech(a to nejsem žádná padavka,mám za sebou několik operací a problému se spodkem).Nechali mě trápit sse skoro celý den na porodním křesle...nakonec musel malý kleštěma,protože moje děloha byla tím stahováním tak vyčerpaná(nemluvě o mně),že nemohla malého vytlačit..skákali mi po břiše...zapírali nohy..já se snažila ze všech sil..měla jsem to štěstí,že měo službu pan doktor teslík a ten mi přišel udělat ten kleš´tový porod...Já byla bez krve,vyčerpaná,ale nejvíc mě štvalo to,že ohrozili moje dítě....Bohužel nemůžu mít dítě normální cestou a proto se teď chystáme na další pokus IVF...ani ten hrozný zážitekj mě neodradil..Kubík stojí za to..akorát porodnici už budu vybírat lépe...nerada bych zažila přístuop sester,které na mě řvaly a tvrdily,že to dělají proto,že to na matky funguje...Rozhodně se nenech odradit od dalšího miminka..jen si asi dáme pro příště větší pozor na výběr porodnice.Přeji hodně zdraví a a´t dcerka jen prospívá.
jana
|
|
| Zlatka,děti 16 a 5 | •
|
(22.7.2003 9:32:22)
Mezi oběma porody to bylo skoro na den 11 let.Vždy to bylo o lidech.Na obě děti jsem se velmi těšila.Druhé dítě mi pomohl(téměř doslova)přivést na svět manžel,neboť zkušení porodníci mysleli, že ještě čas nenadešel.Na tohle mám dost mlhavé a nepříjemné vzpomínky,nebot vlastně ohrozili mé dítě.Radost z děťátka přehluší za čas tyhle strasti(mluvím z vl.zkuš.).Zdravotní erudici dnešní porodníci mají,ale psychologicky někdy nic moc a v tom to je.
|
|
| Zlatka,děti 16 a 5 | •
|
(22.7.2003 9:32:28)
Mezi oběma porody to bylo skoro na den 11 let.Vždy to bylo o lidech.Na obě děti jsem se velmi těšila.Druhé dítě mi pomohl(téměř doslova)přivést na svět manžel,neboť zkušení porodníci mysleli, že ještě čas nenadešel.Na tohle mám dost mlhavé a nepříjemné vzpomínky,nebot vlastně ohrozili mé dítě.Radost z děťátka přehluší za čas tyhle strasti(mluvím z vl.zkuš.).Zdravotní erudici dnešní porodníci mají,ale psychologicky někdy nic moc a v tom to je.
|
|
| Zlatka,děti 16 a 5 | •
|
(22.7.2003 9:32:40)
Mezi oběma porody to bylo skoro na den 11 let.Vždy to bylo o lidech.Na obě děti jsem se velmi těšila.Druhé dítě mi pomohl(téměř doslova)přivést na svět manžel,neboť zkušení porodníci mysleli, že ještě čas nenadešel.Na tohle mám dost mlhavé a nepříjemné vzpomínky,nebot vlastně ohrozili mé dítě.Radost z děťátka přehluší za čas tyhle strasti(mluvím z vl.zkuš.).Zdravotní erudici dnešní porodníci mají,ale psychologicky někdy nic moc a v tom to je.
|
|
| Anička | •
|
(22.8.2003 0:17:36)
Tak já měla něco podobného.Rodila jsem U APOLINÁŘE-naštěstí jsem měla u sebe svého muže(tedy až když jsem byla na porod.sále)-a tam jsem si taky pěkně protrpěla bolestmi.Nëjprve jsem začala mít první bolesti okolo jedné ráno(kdy jsem se přemístila na tzv.hekárnu),kde mi neustále říkali to samé co tobě-ať jdu spát,ať odpočívám,ať jdu nabírat síly.Ale copak to jde?!Ta pitomá ženská snad ještě nikdy nerodila,když mi cpala takové nesmysly!!Myslela jsem,že jí sežeru (za ty kecy).Takže jsem celou noc prochodila,protelefonovala(se svým mužem) a probrečela.Ráno mi napíchali nějaké srágory,brali mi krev(kdy se sestra nemohla ani trefit-přitom mám žíly dobré) a pak si mě tak nějak nevšímali.Okolo chodily ženský na příjmy a snad hned rodily-jak mašiny.To bylo taky strašný-chápeš,já tam ležela a svíjela se v bolestech od jedné(a to jsem nevěděla,že to bude ještě horší!) a ony si přišly,odrodily a bylo to.No a na sál jsem se dostala až okolo 13hod.,kdy už jsem tam měla svého muže(fakt nebýt jeho,tak jsem tam zešílela a chcípla).Tam jsem též musela pololežet,s napíchanou kanilou a ješte něčím/ani nevím čím),ale každopádně jsem nemohla kvůli tomu ani chodit,a ani nic jiného.Takhle jsem tam trpela snad do čtyř,kdy mylostivě přišli a píchli mi epidurál(mou záchranu-i když ne na dlouho),kdy jsem se naprosto vyčerpaná na hodinku vyspala(i muž).Ale po probuzení nastal pro mě šok!To byly bolesti!!!Myslela jsem,že že praskne a rozkočí se pánev.Úplně jsem cítila jak mi tam ta hlavička stále sestupuje-no a to trvalo do porodu.Kdy si mě tam fakt nikdo nevšímal,jen sem tam přišla mlaďounká porod.asistentka,koukla se jak jsem či nejsem otevřená,nic neříkala a mizela.Ani mi neřekla jak dýchat,nebo tak,víš,prostě děs!!Nejradši bych jim tam všem(i doktorům) nafackovala.Ale už je to za mnou a to mi věř,že jsem si hned jak malej vylezl oddychla.
Jsem tam na ně naštvaná,protože prostě vědí,že tam mají prvorodičku,nechají jí se trápit,neporadí,neřeknou nic a jen čumí.Jo,a přímo při porodu jsem tam měla tuo asistentku,pak ještě jednu,snad tři doktory,možná i snad uklízečky,ale vůbec jsem je nevnímala.Ještě,že jsem tam měla toho mužskýho,protože jsem nic nevnímala,nikoho neslyšela-jen jeho a nikoho neviděla.
Lituji jen jednoho-toho,že mi malýho nedali hned břicho-abych ho hned cítila a pořádně viděla.
Přinesl ho muž až když už byl zabalený,tak jsem byla vyčerpaná a roklepaná,že jsem se ho ani neodvážila pochovat.A ta protivná dětská sestra neustále otravovala,že už ho musí odnést.Přitom jsem se dozvěděla,že miminka mohou zůstat hned po porodu,po ošetření u maminek déle.Tak nechápu,proč mi ho alespoň tu půl hodinku nenechali.
Jsem moc ráda,že ho mám.I toho,že mám chlapa,který to tam semnou vydržel a že jsem se mu nezhnusila.Je to už rok,ale určitě budeme chtít ještě holčičku.Tak doufám,že druhý porod bude příjemnější,teda spíš snesitelnější.
Anička
|
|
| Káča-Radim a Ninka | •
|
(26.8.2003 8:44:07)
Katko neboj, já také nejsem profesionálka v rození. Narozdíl od Tebe nerezignuji, což je určitě pro okolí lepší, ale hysterčím a odmítám poslouchal někoho jiného než manžela. První porod zvládl v Podolí, bez epidurálu -27 hodin, pokud počítám začátek křížových bolestí, což já už považuji ze svého pohledu za porod...Druhý zvládl ve Francii za asi 10-12 hodin, ale s epidurálem, takže proto nemám pojem moc o čase. V obou případech jsme měli štěstí na velmi příjemný personál a v obou případech mě nechali absolutně manželovi na krku...Rozdíl byl v přístupech. U nás jsem mohla vše - míč, sprchu, pytel...ve Francii se rodi od dvou cm na stole a nesmíš se pohnout, protože máš monitor na břiše. Vyřeší to epidurál, o jehož "naprosté neškodnosti" Tě přesvědčují celé těhotenství....Z mého hlediska je to jedno. Mě když něco bolí, tak mě to bolí a okolní svět ¨jde mimo mě a jsem schopná seřvat kohokoliv, jen aby mi to pomohlo od té bolesti. Takže určitě nejsi jediná, kdo porod nezvládá :-) a vidíš, i já mám dvě děti...Ono to časem všechno nějak přebolí a za ten výsledek to určitě stojí.Zkus příště najít porodnici, kde můžeš mít někoho s sebou pořád. Stačí ten pocit, že Tě někdo poslouchá.
|
| Petra 24 | •
|
(26.8.2003 23:40:48)
Milá Káčo, rodit ve Francii bych teda nechtěla. Mám jedno dítě a neumím si představit, že bych ho rodila přilepená několik hodin na porodním stole. Zlaté naše porodnice!!!!! A to je Francie země Evropské unie.
|
| Hela | •
|
(7.11.2003 22:59:01)
Stejnym zpusobem jsem rodila v Cechach pred 6 lety, za kazdy pohyb jsem dostala vynadano. Bez epidurala, bez cehokoliv, pry jsem mela jen spravne dychat. A k tomu dost hrube chovani PA.
|
|
|
|
| bludicka | 
|
(24.9.2003 3:42:12)
S Motolem mám obdobné ( ještě horší ) zkušenosti ( týká se to především sester ).Navíc mám nezapomenutelné zážitky ze svého nočního příjmu na odd. šestinedělí.Never more!
|
| misa2 |
|
(4.10.2003 17:17:55)
Porad nechapu, proc na vetsine klinik se chovaji slusne ale na porodnim je hodne zprav o neprofesionalite stran sesret i lekaru. Skutecne nechapu duvod.
|
| Katka, Maki, *03 a Anicka, *08 | 
|
(5.10.2003 17:17:42)
Vim, ze na tuhle porodnici jsou tady velmi ruznorode reakce, takze bych chtela napsat svoji zkusenost, cimz nejlip podekuju. Mala se narodila 29.9. prave tam. Porod jsem mela velice pohodovy a do porodnice jsem nechvatala, prakticky celou prvni dobu porodni jsem stravila v klidu doma a na balonu, hlavne proto, ze mi bolesti nijak hrozne nepripadaly a nevidela jsem duvod proc do nemocnice spechat. Vzbudila jsem se ve trictvrte na dve s tim, ze tohle vypada na porod, a do peti hodin jsme byli na kontrakcich po deseti minutach. Spat se samozrejme nedalo, vleze ty bolesti byly dost neprijemne, na balonu a v houpacim kresle to bylo fajn. V pul seste jsem vzbudila muze, ze se pomalu vypravime, jeste jsem si asi hodinu polezela ve vane a vyjeli jsme. Do porodnice jsme prijeli se stahy asi po peti minutach, coz mi pripadlo akorat, bylo to chvilku pred sedmou hodinou. Byla jsem rada, ze tam nikoho zbytecne neprudim v noci a musim rict, ze mi pak porodni asistentka podekovala za ohleduplnost.:)) Nevim proc, doma bylo lip, tak kam u prvniho porodu spechat. Dostalo se mi tedy mileho prijeti, doktor me prohlidl a zkonstatoval, ze jsem otevrena a muzem jit rovnou na sal, za chvilicku ze bude mimi na svete. Porodopis jsme vyplnovali z rychliku, vetsinu udaju vytahl z manzela behem pripravy. Holeni ani sprchu jsem neresila, byla jsem pripravena z domova (coz sestricka taky ocenila), prinesla jsem si Yal, ale sestricka mi ho vymlouvala, ze jednak neni ani moc treba a taky ze neni cas. Nakonec mi ho na me prani zavedla (neni proc se bat, neni to skoro citit), ale zabrat uz nestacil hnali me na sal. Na sale mi pustili vodu, cimz zesilily kontrakce na hranici unosnosti, nastesti to byly jen dva stahy, pak jsem zacala tlacit. Druha doba byla narocnejsi, mam ze sportu velmi pevne panevni dno a nemohla jsem dostat malou ven, trvalo to skoro dve hodiny a byla to fakt drina.
Vsechno ale probihalo ve velke pohode za uzasne podpory vsech kolem, coz jsem zpetne nechapala vzhledem k tomu, ze tam rodily dalsi snad tri maminky a vedle me probihal cisar. Nicmene celou dobu se mnou byl manzel, lekar, ke kteremu jsem chodila cele tehotenstvi stal vedle me, ale nezasahoval, nebylo potreba, spis jsem ho asi strasne pokopala, kdyz jsem se o nej zapirala. Porodni asistentka me taky neopoustela, moc me povzbuzovala a pomahala, radila s dychanim a nakonec me ukecala (ja nechtela) k polze vklece, kdy jsem byla zavesena na ni a muzovi, protoze vpolosede bych asi rodila jeste ted.
Na konci se me dokonce nekdo ptal, jestli nemam nic proti nastrihu, takze rozhodne to neprobihalo automaticky, ale u me nebylo co resit, mala by proste neprosla bez uhony, to bylo jasny i mne, museli me fiknout poradne. Bylo to citit, ale nijak to nebolelo, stejne tak nasledne siti. Malou mi hned pak prilozili na bricho, pak sla s tatinkem na osetreni a pak nas vsechny nechali dve hodky na sale odpocivat. Mezitim tam zasla detska lekarka, ktera mi ukazala, jak malou prilozit k prsu.
Ze vsech kolem sebe jsem mela opravdu bajecny pocit, ze jsou to jak dokonali profesionalove, tak empaticti lide a az zas vyrazim rodit, tak jedine k Apolinari. Nasla by se snad jen jedina vec, ktera me trochu deptala, a to, ze na sale jsou boxy, oddelene slabou stenou, takze vse slysite a ja asi nemela stesti na sousedky, protoze slyset ty vykriky utrpeni od ostatnich mi chvilemi pripadalo horsi nez ty bolesti.
Pobyt na sestinedeli byl uz standardne nemocnicni, pripadal mi horsi nez porod, ale ne vinou personalu, proste ty nemocnice nemusim kdyz neumiram. Pece tam byla taky fajn a kdyz tak ctu stiznosti na jidlo, tak mne tam docela chutnalo, samozrejme v mezich moznosti.:)
|
|
|
|
| Ivana Burelli | •
|
(6.11.2003 12:05:19)
Katko, nevim kolik ti je let, ale ja poprve rodila ve 32 letech a doktor muj porod pozdeji oznacil za prumerne narocny. Rodila jsem v Neratovicich u Prahy a musim rict, ze vsichni na mne byli moc hodni. Presto byl porod pro mne tou nejhorsi zivotni zkusenosti. Byla jsem plna bolesti, strachu a pocitu neschopnosti. Nebrecela jsem, ale rozhodne jsem k tomu nemela daleko. Jeste po trech letech mi naskakuje husi kuze a vsechny ty reci, ze az se miminko narodi, vsechna bolest bude pryc a na vsechno se zapomene. Kdepak. S odstupem tri let se domnivam a zaroven uklidnuji, ze porod je individualni zalezitost a nikdo do te matky a jejich pocitu nemuze videt. Pro mne to bylo hrozne, ba strasne a nikdo mne nepresvedci o tom, ze je to krasny a nezapomenutelny zazitek. Problem byl, ze jsem si prala jeste jedno miminko a nevedela jak to udelat, abych to trauma obesla. Nakonec jsem se sverila doktorovi a domluvili jsme se, ze dalsi porod bude cisarem. Proto ti vlastne pisu. Pokud bys prece jen nekdy jeste zvazovala dalsi dite, tohla mozna pro tebe muze byt reseni. Pocit, ze jsem neco nezvladla, ten mam, ale co se da delat, treba mne to casem prejde. Je prece spousta matek, ktere rodi snadno a potom nezvladnou vychovu. Ja nezvladla porod, ale budu delat vse pro to, abych zvladla vsechno ostatni. A co je dulezitejsi pro moje dite? Porod nebo to, co pro nej ti rodice udelaji?
Drzim ti palce Ivana
|
| Suchajka | 
|
(7.11.2003 21:59:54)
Ahoj Ivano,
mluvíš mi z duše!je mi přes třicet a je pravda,že sem se porodu vždycky šíleně bála,dokonce chodila psychiatrovi 2x týdně nekolik měsíců před porodem a musela brát léky na psychiku. Vypověděla jsem psychiatrovi všechny hrůzy,které mě napadaly a vždy sem od něj odcházela s tím,že se bojím vlastně hlavně svých představ o bolesti,ze které zešílím. Nezešílela sem.Skoro.... Žiju.Miminko je zdravé. Chodím dál na psychoterapii,snažím se o porodu co nejvíc vypovídat,vypsat a číst další zážitky ostatních žen,a to mi pomáhá se částečně vypořádat s tou hrůzou,co sem zažila. A další porod -jen pokud se mi povede se domluvit na císaři. Miluji své dítě,věnuji se mu a není mi nic zatěžko,ale ta bolest a vůbec, i těhotenství, byly celé extrémní zátěž, pro mě absolutně nepřirozená a neradostná a závidím maminkám,co si všechno kolem užívají a mají krásné zážitky, vyrovnané se svou ženskostí a svým údělem.
|
| Hela | •
|
(7.11.2003 22:51:03)
K psychiatrovi jsem nechodila, ale vyraz "uzivat si tehotenstvi" mi nic nerika, myslela jsem jen na to, ze musim ho nejak prezit. Porod aspon je relativne kratky, rikala jsem si, ze bude to trvat jen nekolik hodin, na rozdil od tehotenstvi. Poprve jsem se strasne bala, po prvnim otresnem porodu v "konzervativni" nemocnice mela jsem naprostou hruzu. Zajimave, ze behem samotneho porodu pokud me "neotravovali"(jako v prvni nemocnice, a to kazdou chvili), strach mizel a bylo mi naprosto fajn, az na tu bolest :-) Sve deti mam moc rada, jen tehotenstvi a porod jsem prozivala asi jinak, nez vetsina(?) maminek a radsi moc o tom nemluvila, aby nevypadala jako divna. Je fajn vedet, ze nekdo to citil stejne.
|
| hela 2 | •
|
(7.11.2003 23:09:50)
Ani já jsem si těhotenství moc neužívala. Bylo mi od začátku zle. opravdu zle. prostě ZLE. Nejsem žádný kverulant,ale když už se to opravdu nedalo vydržet, začala jsem se obracet na všechny strany a dožadovat se pomoci. Můj doktor, pohotovost, nemocnice v motole, gyn, motol riziko, můj doktor, pohotovosta tak pořád dokola a celou tu dobu jsem si připadala jako obtížný hmyz, který otravuje a obtěžuje svým bzučením. odpovědi typu: každou těhotnou bolí záda, všem těhotným otékají nohy (ačkoliv jsem vytrvale zdůrazňovala, že mi otéká pouze jedna a to je snad divné, ne?) všechny těhotné mají závratě a točí se jim hlava, každé těhotné se hůře dýchá... byla jsem zřejmě za hysterku. nebudu to natahovat. gradovalo to, až mě jednou v noci ve 29. týdnu odvezla do nemocnice záchranka. tam zjistili, že mě jen bolí noha a hůř se mi dýchá a položili mě do postele. po deseti hodinách jsem kvílela bolestí a omdlévala, začali si mně tedy všímat. bylo za 5 minut 12. měla jsem totálně ucpanou hlavní žílu v levé noze a obrovský tromb připravený doplout si to až do mého srdce se zarazil v třísle, kde ho dál nepustila hlavička mého - naštěstí tehdy už dost velkého - miminka. tehdy mi těhotenství téměř zachránilo život. všechno šlo najednou rychle. z hysterky pacientkou, v synitce z motola na jipku na karlák, péče, starost, strach, přístroje, injekce, kapačky, strach, strach, strach. dopadlo to dobře. zbytek těhotenství jsem strávila na riziku u apolináře - Děkuju doktorům i Bohu, že jsem mohla své miminko donosit - císař byl tehdy na spadnutí, ale mé prosby asi zabraly. máme zdravého skoro ročního kluka, porod sice náročný,ale oproti tomu předtím skoro čajíček a obrovská zkušenost. A pro Vás maminky čekatelka rada: NEDEJTE SE. KDYŽ SI MYSLÍTE, ŽE JE VÁM ZLE A CÍTÍTE, ŽE JE VÁM ZLE, TAK SE NEDEJTE A KŘIČTE. VYNUŤE SI POMOC, PÉČI A POZORNOST. MÁTE NA NI PRÁVO. NEČEKEJTE AŽ VÁM POMŮŽOU, DONUŤTE JE, AŤ TO UDĚLAJÍ. NEVADÍ, ŽE BUDETE ZA HYSTERKY, ALE URČITĚ NEBUDE POZDĚ. Nikdy předtím jsem těhotná nebyla a nevěděla jsem, jak bych se měla cítit. Teď už vím, že vždycky poznáte, když to není ono. Nevím jak, ale poznáte, tak si věřte a nedejte se.
|
| Marketa,Ondra8/00,Lukáš5/03 | 
|
(7.11.2003 23:24:47)
Nedá mi,než se alespoň krátce zapojit.Rodila jsem dvakrát,oba porody jsem si fakt "užila" a to přes veškerou péči všech zúčastněných.Měla jaem alespoň to štěstí,že jsem zdravotní,přesněji gynekologická sestra a rodila jsem v" domácím" prostředí.Obě děti byli drobečci-4400/54cm a 4200/55cm.První těhotenství jsem si docela vychutnala,druhé,s pobíhající dvouletou ratolestí okolo ,již méně.Navíc jsem se cítila tak nějak negativně-nevím jak to popsat,ale jestli za celé těhotenství jsem tak 10 X vstala s pocitem radosti,tak to bylo hodně.Větu,že těhotenství,je nejkrásnější období ženy,fakt musel říci rozhodně chlap!Všem čekatelkám přeji hodně štěstí a věřte,všechno"TO" stojí za to.
|
| Azalka, lupínci 3,5 a 2 | •
|
(8.11.2003 10:53:20)
Ahojky Markéto,
to jsem ráda, že nejsem sama, kdo rodí zásadně slůňata (4230/52 a 4300/54). Ráda bych ještě mimčo, ale představa,že bych to musela absolvovat znovu, je děsná. Přitom bych si moc ráda prožila porod, na jehož konci bych měla sílu těšit se z "výsledku" :-)
A.
|
|
|
| Emina | •
|
(8.11.2003 14:55:43)
To podepisuju bezezbytku. Zažila jsem při svých těhotenstvích a porodech téměř kontinuum mezi euforickým těhotenstním a šťastným porodem a příšerným těhotnstvím a patologickým porodem, přičemž jedno a druhé lze libovolně kombinovat. Ať to bylo jakkoliv, vždycky se někde vynořil někdo, kdo mě zkoušel považovat za blbečka a vysvětloval mi, co a jak si mám myslet a cítit. Tomuhle je dobré se nepoddat. Když vám lékař vykládá něco nesrozumitelného, co ale zní poplašně, musíte se ho ptát tak dlouho, až podá konkrétní vysvětlení. Oni někdy nepřemýšlí nad tím, jak jejich řeči působí, jsou rádi, když jim sono ukazuje něco patologickéhé, protože to je "zajímavé". Normální plody vidí téměř neustále. Perlička: jednou mi UTZ naměřili podle délky stehenní kosti sloní dítě a upozorňovali, že asi neprojde pánví. Tak jsem se bála. Dítě mělo 3110g a 50cm a prošlo samo bez nástřihu. V porodopise bylo "podezření na hypotrofický plod".
Někdy je fakt těžký udržet si nadhled:).
|
| misa2 |
|
(28.11.2003 18:28:30)
Ja tim prochazim uz nekolik let, tedy ne pochopitelne tehotenstvim, ale velice rozporuplnymi vysledky a "hlaskami" lekaru. Bylo mi nalezeno podezreni na vse mozne, takze pri kazdem nalezu si uz rikam, ze to snad nebude treba jist tak horke, jak se to uvari...Zajimave je, ze veci u kterych slo skutecne o zivot, byly prehlednuty jako trapne banalni, napr. plicni embolie, castecna ochrnuti jicnu atd. Je jen velice malo doktoru, kterym bych verila a to spis proto, ze se neboji konzultovat s jinymi kolegy, nebo si neco v literature najit, suverenum se vyhybam na hony, a posledni zdravotnici, ktera mi tvrdila, ze plicni embolie mohla byt opakovane zkusobena psychicky jsem poslala ... hadejte kam. Proste je nutne se hned nevydesit a i kdyz nalez nezni nejlepe, rict si, ze se uz tolikrat spletli, a zacit vec resit az tehdy kdyz je to skutecne nezbytne a to z vlastni zkusenosti mohu potvrdit byva pomerne zridka. Takze klid a odvahu, panikarenim nicemu nepomuzete a je na to vzdycky casu dost.
|
| Aura+holčička(8/03)+bříško |
|
(2.12.2003 20:37:14)
Měla jsem rizikové těhotenství, po genetickych testech nas posilali na odběr plodové vody, porod - ač ve Vrchlabí, tak poněkud komplikovaný. A to všechno u prvního miminka... Manžel mi byl obrovskou oporou, ale občas bylo dost těžké ten nadled někde "najít"... U porodu musím ocenit obrovskou pomoc porodní asistentky (vlastni, "placene":-))) Protože nás při prohlídce Vrchlabské porodnice upozornili, že při více probíhajících porodech nemusí být porodní asistentka u první doby porodní stále, tak jsme se "pojistili" a domluvili jsme se s pražskou porodní asistentkou, která za námi do Vrchlabí dojela.Rodila jsem 27 hodin a vědomí, že u mě je stále někdo (střídali se s manželem), kdo mi pomáhá, mě obrovsky těšilo.V závěru porodu mě dokonce naše asistentka Janička uchránila od kleští, protože ve mě nějakým způsobem ještě našla sílu tlačit...Takže, mohu doporučit, pokud chcete rodit v klidu a v pohodě, nelitujte peněz a normálně si vlastní asistenku k porodu "pořiďte". Koneckonců - "porodné" to zaplatí a za zdravé, krásné a spokojené miminko to stojí.
|
|
|
|
|
|
|
| Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 |
|
(4.3.2006 22:27:43)
Dobrý den,
přečetla jsem všechny příspěvky a je mi hrozně líto všech maminek, které zažili tak děsné porody ať už z fyziologických příčin nebo z důvodu pochybení lékařů a sester.
Já mám porod teprve před sebou je mi 33 let a jsem v 20tt. Bude to můj první porod a proto prosím maminky, které stejně jako já, rodily poprvé ve vyšším věku, aby mi napsali zkušenosti nejlépe na moji e-mailovou adresu.
Jestli někdo víte, prosím, napište, jaké jsou rozdíly u porodu prvorodiček ve dvaceti a v 33 letech? Těhotenství zatím prožívám naprosto bez problémů, jsem na tom mnohem lépe než mladší těhulky. Moc děkuju za rady a reakce.
|
| lucka | •
|
(5.3.2006 1:30:30)
Firstovko,
ty rozdíly jsou značně individuální.
Já jsem poprvé rodila skoro ve 34, podruhé ve 36, v obou případech naprosto bez problémů já i miminko. Moje dvaceti a něcoleté kamarádky měly dost komplikací, rodily císařem.
Takže si myslím, že věku se nemusíš bát.
|
|
|
|
| Denisa, Adélka 4 roky | •
|
(5.12.2003 12:37:22)
Milá Katko,
tvé pocity, bohužel, znám velmi dobře, jen ti musím, říct, žes porod zvládla. Já jsem nakonec neporodila a museli mi provést císařský řez - kvůli děťátku, kterému se nedařilo dobře.
Rodila jsem u Apolináře a také jsem v době stahů přes celou noc nesměla mít u sebe muže. Ráno a celé dopoledne mě neustále vnitřně vyšetřovali a musela jsem ležet na zádech. Mohla jsem také na balon. To už u mě muž byl a bylo to o mnoho lepší. Nicméně přirozený porod to nepřipomínalo ani z dálky, což ovšem po rizikovém těhotenství asi ani nikdo neočekával.
Dodnes mám vztek, když myslím na porod i poporodní péči. Co chybělo nebyla profesionalita, ale dobrý "lidský" přístup. Ještě jsem se neodhodlala k dalšímu těhotenství, protože budu muset opět celou dobu ležet. Zní to asi sobecky, ale pro mě je v podstatě těhotenství jako choroba. Tak přemýšlím, jak ten třičtvrtěrok doma a v nemocnici (pokud otěhotním) přežít a pokud možno si alespoň trochu užít.
Měj se hezky, užívej miminka a přeju ti, abys na nepříjemnosti co nejdřív zapomněla.
|
| Jarka, dcera Terezka 4,5 měs. | •
|
(11.12.2003 23:34:58)
Pročítám se tady zkušenostmi maminek při porodu a musím říct, že i já jsem zažila dost špatného ve chvílích před narozením dcery. Rodila jsem v OV-Porubě-nová, moderní budova. Bylo to v červenci. Začalo to tím, že při uvedení na porodní pokoj se mě asistentka ptala v čem budu rodit, jestli prý mám svojí košili..neměla jsem, takže to chvíli vypadalo, že budu rodit nahá...Požádala jsem o toaletní papír, který jsem si zapomněla, nebylo mi pomoženo-naše zdravotnictví musí šetřit, takže si po klystýru pomož jak umíš. Měla jsem už časté stahy, takže porodní asistentka nějak nechápala, že mě nemůže vyšetřovat uprostřed stahu, kdy se kroutím v bolestech. Řekla mi jen, že to bude ještě 100krát horší...chápete to? To se dozví člověk ve chvíli, kdy nejvíc potřebuje povzbudit. Navíc mi řekla,že všechno dělám špatně...musela jsem ji poprosit, aby mi poradila, jak mám tedy dýchat a chovat se "předpisově".Když už jsem musela tlačit-začala probíhat poslední fáze vytlačení dítěte, musel mi manžel přivolat personál, jinak bych musela asi odrodit sama. O nějakém průběžném sledování a pomoci se nedá vůbec mluvit. Hned po porodu mě vyvezli na chodbu, kde mi dceru na chvíli přiveli ve vozíčku a pak mě přesunuli na JIP-z důvodu, že na novorozeneckém oddělení není místo. Strávila jsem 6 hodin na JIP bez možnosti vidět dceru, použít mobil atd. Nebýt manžela, který do nemocnice stále volal a domáhal se informace co a jak s námi bude, nevím, kdy bych se z JIP dostala. Po této špatné zkušenosti se přidaly problémy s kojením-hodně rozbolavělá prsa, žádná rada co s tím, jen mě dávali jako odstrašující příklad "špatné techniky kojení" pro ostatní. Po několika dnech doma jsem dostala zánět prsu a srávila jsem pár dní v nemocnici. Musím poznamenat, že jsem celé těhotenství proležela v knihách a teoreticky se připravovala. Praxe je pak jiná. Není čas hledat informace, je stres, dítě křičí hlady, jste unavená, vyčerpaná, bolavá...Nebýt mé rodiny, která mi moc pomohla, nevím, jak bych ty první dny a týdny zvládala. Byla jsem na tom psychicky dost špatně. Asi jsem narazila v nesprávnou chvíli na nesprávné lidi. Příště to snad bude lepší.
|
| Jana CAM | 
|
(12.12.2003 13:16:24)
Jarko,
OV Poruba má určitě spoustu odborníků, ale vzhledem k tomu jaký tam mají nával maminek, tak mám dojem že nestíhají a ta kvantita se pak logicky projeví v kvalitě. Porodní asistentky to tam určitě nemají jednoduché a na lidský přístup a soucítění tam myslím není čas. Spousta maminek tam jde, protože to tam je nové a hezké! To že jsou tam nové skřínky a hezky vymalováno nenahradí mamince lidský přístup a podporu, nemluvě o tom, že tam chybí i praktické pomůcky, jako je např. obyčejná žíněnka nebo pořádně nafoukaný balón. Ale kdo chce mít hezké fotky z porodního sálu, tak si určitě přijde na své. J.
|
|
| Věrka čekatelka | •
|
(12.12.2003 13:36:34)
Milá Jarko, je mi líto, co jste si musely prožít. Já byla jednu dobu taky rozhodnuta jít do Poruby, ale po několika sezeních společně s porodní asistentkou jsem se rozhodla vzít si přímo ji k porodu v jiné porodnici už proto, abych nemusela řešit něčí špatnou náladu. A jsem si jista, že mi tato asistentka pomůže v těch, jak píšeš, nejtěžších chvílích a bude se stále chovat jako člověk. Opravdu dlouho jsem nad tím uvažovala. Hezké prostředí je jedna věc a personál, na který se můžu obrátit bez toho, abych se ptala, jak se "předpisově chovat" věc druhá. Věřím, že případný tvůj další porod budeš prožívat mnohem příjemněji.
|
| Reník2 |
|
(8.1.2004 17:02:35)
čauki, chtěla bych zeptat, jestli nemáte některá zkušenosti s porodnicí v Ostravě-Vítkovicích?Prý se to tam dost změnilo, přístup personálu je prý taky supr..
|
|
|
| Iva, 5 měsíční syn | •
|
(31.1.2004 14:32:02)
Já rodila v Náchodě. Měla jsem u porodu svoji sestru, která mi moc pomohla. I personál byl
fantastický jak při porodu, tak v prvních dnech
po porodu.
Na této nemocnici je znát, že je ve spolku nemocnic
zaměřených na kojení.
Ale začnu od začátku. Při přijetí do nemocnice
mě posadili v sesterně do velice pohodlného křesla,
abych v klidu mohla odpovídat na jejich dotazy.
Pak mě přemístili na pokoj. Tam jsem strávila 5
hodin bolestí než přijela moje sestra. Mezi tím
mě od zkolabování zachránila sestřička, která každých 15 min. chodila, aby se na mě podívala,
poradila a dodala sebevědomí. Pak už to měla v
rukou moje sestra. Byla jsem napojená na monitor,
tak že mi hlásila, kdy jde stah nahoru, jak mám
dýchat a kdy se uvolnit. Bylo na ni znát, že už
rodila. Po dalších 6 hodinách, kdy se kloučkovi
nechtělo na svět mi dali kapačku a odvezli na
porodní sál. Tam se mnou skoro celou dobu už byly
sestry a paní dr. Nývltová, která byla naprosto
fantastická. Po dalších 5 hodinách se konečně
hošíček narodil. I když na této nemocnici je znát,
že ve zdravotnictví opravdu nejsou peníze ochota
personálu vše zastřela. Po porodu dětské sestry
chodily pomáhat s kojením. Vlastně mě zachránili,
abych kojení nevzdala. 2 x jsem prodělala zánět
prsu a vždy jsem jim mohla z domu zavolat a oni
ochotně poradili co dělat, aby popraskané bradavky
byly co nejméně namáhány. I když porod byl strašný
a druhé dítě už kvůli tomu nechci - sestřičky a
paní doktorka mi "zachránili život a nervy".
|
|
| Radka, Alex 6 měsíců | •
|
(20.9.2004 23:28:25)
Rodila jsem v porodnici v Mostě. Byla jsem prvorodička a bolesti mi začaly ráno asi okolo 2. hodiny. Jelikož jsem měla kontrakce již po 5 minutách v 6 hodin ráno jsem dorazila do porodnice. Tady mne prohlédly a sdělily, že rodit ještě nebudu a šla jsem na přípravu (klystýr, hekárna). Tady mi během dne natáčely ozvy a prohlížely, ale stále jsem se neotvírala, avšak bolesti byly stále horší. Službu konající lékař mi tedy sdělil, že dostanu kapačku na utlumení bolestí. Konečně jsem si v 19. hodin během tlumenějších bolestí "trošku odpočinula", aby se bolesti s větší intenzitou objevily po 2 hodinách. To ke mně přišla sestra s tím, aby se zeptala jak mi je. Když jsem řekla, že mám opět hrozné bolesti, zeptala se jestli nemám snížený práh bolestivosti, že to bude ještě horší, a že když chci miminko musím něco vydržet. Ve 22. hodin mi praskla plodová voda, ale bohužel se stále nic nedělo, prý se neotevírám, a tak mi stále natáčely ozvy. Nejlepší by bylo kdybych prý ležela na zádech, ale to se pří nejlepší vůli 2-3 hodiny co jsem byla připojena na přístrojí nedalo vydržet, tak se opět sestřička hrozně divila, že to nejde. Po půlnoci jsem už doslova prosila lékaře ať mi to nějak urychlí, nebo dají epidurál. Bohužel mi řekl, že to nejde, a že anesteziolog bude až ráno. Asi ve 2 hodiny ráno, když mne konečně na mé prosby odpojily abych se šla uvolnit do sprchy, kam jsem musela dojít sama, jsem začala hrozně krvácet. Z té sprchy jsem se nemohla dostat (jednak kvůli hrozným bolestem, jednak kvůli krvácení) až přeci jen jsem se dostala ke své posteli - sama naprosto vyčerpaná. Doktor mi řekl, že je to krvácení normální, když jsem ho několikrát za sebou upozornila, že to asi neńí normální jelikož mi každých 5 minut musely sestřičky měnit 2 silné vložky, usoudil, že by se na to mohl podívat jiný lékař. Ve 3.30 hod když mne viděl druhý lékař, řekl okamžitě na sál na císařský řez. Ve 3.42 hod ráno se mi narodil chlapeček, který byl okamžitě ještě na sále oživován a převezen na dětskou JIP.
Mohu jen poděkovat dětskému oddělení, že mi děťátko zachránili, protože již bylo skoro pozdě. Ovšem tím jsem se dostala ke svému chlapečkovi až 3. den, kdy jsem začala zkoušet kojit. Bohužel jsem odcházela z porodnice až po 12 dnech jelikož se nechtěl přisát, ubýval na váze, a tak jsem ho musela začít dokrmovat.
Mohu říct, že po této zkušenosti už opravdu nemám "chuť" mít další dítě, a už vůbec ne rodit v porodnici v Mostě.
Naštěstí Alexíkovi je dnes již přes 6 měsíců je zdráv a má se čile k světu.
|
|
|
|
| Denisa, Adélka 4 roky | •
|
(5.12.2003 12:37:26)
Milá Katko,
tvé pocity, bohužel, znám velmi dobře, jen ti musím, říct, žes porod zvládla. Já jsem nakonec neporodila a museli mi provést císařský řez - kvůli děťátku, kterému se nedařilo dobře.
Rodila jsem u Apolináře a také jsem v době stahů přes celou noc nesměla mít u sebe muže. Ráno a celé dopoledne mě neustále vnitřně vyšetřovali a musela jsem ležet na zádech. Mohla jsem také na balon. To už u mě muž byl a bylo to o mnoho lepší. Nicméně přirozený porod to nepřipomínalo ani z dálky, což ovšem po rizikovém těhotenství asi ani nikdo neočekával.
Dodnes mám vztek, když myslím na porod i poporodní péči. Co chybělo nebyla profesionalita, ale dobrý "lidský" přístup. Ještě jsem se neodhodlala k dalšímu těhotenství, protože budu muset opět celou dobu ležet. Zní to asi sobecky, ale pro mě je v podstatě těhotenství jako choroba. Tak přemýšlím, jak ten třičtvrtěrok doma a v nemocnici (pokud otěhotním) přežít a pokud možno si alespoň trochu užít.
Měj se hezky, užívej miminka a přeju ti, abys na nepříjemnosti co nejdřív zapomněla.
|
|
| Monika, Honzík 3,5 | •
|
(26.1.2004 9:18:21)
Taky jsem nerodila jako profesionálka. V Pradubické porodnici vyhlášené hulvátským chováním asistentek i lékařů. První šok byla odpověď na otázku:"Mohla by jste mi prosím říct, co se budě dít, jak bude porod probíhat a co čekáte ode mně?" Ptala jsem se jako ženská co rodí prvně a která skoro nic o porodu neví, i když jsem měla přečteno co se dalo a i internet jsem projela detailně. Odpověď asistentky zněla:"Co chcete, porodit musíte!" První dobu porodní jsem strávila na chodbě. Chodila jsem a chodila a chodila, manžel se mnou. Stahy jsem měla tak silné, že mi doslaova a do písmene podrážely nohy. Nebyla jsem schopná zůstat stát. Manžel mně držel co mohl. Asistetky se se po třech hodinách přišly podívat co se jako děje, když jsem při stahu padla na kolena až to zadunělo. Pak přišel pan doktor a dali mně na monitor. Při vyšetřování při stahu jsem už bohužel doktora přestávala vnímat. Zaplať pánbůh, že ho napadlo dát mi epidurál, ale se slovy:"Dejte jí to nebo ji nevyšetřím jak vyvádí!" A pak přišla první světlá chvilka - anestezioložka - žena. S pochopením a klidem mi vše vysvětlila a provedla. Pak panu doktorovi skončila služba a přišla doktorka žena. To už jsme v porodnici byli 12 hodin. Paní doktorka se rozčílila jen mně uviděla, kdo mně přijal, proč tam trpím tak dlouho, proč nikdo nevolal primáře... malej už namonitoru při stahu vůbec nebyl vidět. Dostala jsem speciální sondu. Malej se narodil po 16-ti hodinách od příchodu do porodnice. Kdyby mi manžel nevyprávěl jak to všechno bylo ani bych to nevěděla, nevnímala jsem skoro nic. Paní doktorce jsem vděčná, že se malej nenarodil císařem, i když prý musely asistentky trochu zatlačit na moje břicho. Pan primář mi řekl, že za 38 let praxe neviděl tak silné stahy - prý jsem ho tlačila ven a zároveň držela vevnitř. Bohužel byl to tak traumatický zážitek, že druhé dítě asi mít nebudeme , možná kdyby si ho manžel porodil sám.
|
| Jana, Stephanie 8mes.,brisko | •
|
(1.2.2004 19:52:37)
Ahoj Moniko,
ja jsem nerodila v Cechach a ani jsem nemela tak spatny porod, cele se to odehralo od prvni kontrakce do porodu placenty za 3 hodiny. Zato jsem si uzila s anglickyma porodnima babkama. Tady o tebe nepecuje doktor, ale nejaka zenska, ktera ma kurz. Ale vis co se rika, kazdy porod muze byt uplne jiny, mam kamaradky, u kterych byl prvni porod priserny a druhy v pohode a naopak, co takhle zmenit nemocnici? Prece te nikdo nemuze nutit, rodit v Pardubicich. Hodne stesti Jana
|
|
| Martina | •
|
(10.8.2004 14:38:14)
Jak je vidět, tak to není jen v tom, jak která žena snáší bolest, ale také v tom, že u každé ženy opravdu ta bolest může být jiná, jinak silná, jinak silné stahy... Naši zdravotníci to všechno škatulkují, porovnávají a tak když nějaká žena křicí, tak si myslí, že je padavka a ta která zase porodí bez křiku, tak je hvězdou a vzornou matkou, přitom to právě může být v tom, že ta druhá žena měla porod s menšími bolestmi a ten horší porod by taky nezvládla.
|
|
|
| Žofie | 
|
(2.2.2004 18:49:26)
Ahoj,
při čtení Tvého příšpěvku mě rozbolelo břicho. Já sama mám za sebou tři porody. První v roce 1986 v Karviné - neskonalá hrůza, tehdy jsem přísahala, že už nikdy !!!!! Druhý v roce 1993 v Havířově, byl u toho můj manžel a přestože byl kratší, byl stejně bolestivý - ale byl skvělý !! Personál byl milý, manžel mě opečovával a když naše dcera vyklouzla na svět, v tu chvíli jsem na bolest zapomněla. Připadala jsem si jako mistr světa, dala jsem život človíčku a všichni mě chválili a obdivovali. Třetí porod jsem absolovala v roce 2000 taky v Havířově, byl kraťoučký cca 2 hodiny, bolest byla menší, ale stalo se něco pro mě nepochopitelného, nemohla jsem miminko vytlačit, já, která rodila na první nádech, prostě to nešlo, při tlačení mě zachvátila neskutečná bolest. Opravdu jsem se snažila, ale při tlačení ze mne šly jen steny a vzlyky. To co následovalo, mě poznamenalo na celý život. Asi padesátiletá porodní asistentka mě častovala hnusnými poznámkami - co nám tady vyřváváte, no no, nedělejte nám tady scény, nehrajte divadlo, nemusí vás slyšet celá nemocnice. Bylo to tak ponižující a zraňující, připadala jsem si jako ten poslední odpad, který měl tu drzost a vůbec se narodil. Dlouho jsem pak měla hrůzné sny a mé sebevědomí se nedalo ani změřit, žádné nebylo.
Proto mám jen jednu radu, nakopat takový personál okovanou botou do oblasti prdelní, protože milý přístup dokáže u porodu neskutečné divy, všechno se dá vydržet a ten pocit uspokojení a vítězství vymaže všechno špatné. Přeji všem, aby na takové "odborníky" nikdy nenarazili.
|
| Ela,syn 5měsíců | •
|
(21.2.2004 22:40:09)
Ahoj přečetla jsem si několik hodně starých příspěvků a ten Váš. Já jsem rodila nedávno a mohu díky bohu říct,že personál byl celkem fajn,porod na to,že byl první probíhal také celkem rychle-cca 4hodiny.Jedna sestra se sice občas nevhodně uculovala,když jsem se svíjela,ale druhá sestra a doktor byli naprosto bezvadní. Nešetřili chválou a povzbuzením,ikdyž se mi v tu chvíli třeba zrovna moc nevedlo. Doufám,že pokud se v budoucnu rozhodnu pro dalšího mimíska setkám se s lidmi neméně milými jako byli tito...v Kadaňské nemocnici. Musím také pochválit sestřičky na oddělení,vysvětlily mi všechno ještě dřív než jsem se na to stačila zeptat sama :o) Hrubí a zlí lidé by podle mého názoru neměli ve zdravotnictví vůbec dělat. Nedokážu pochopit proč si tito lidé léčí nějaké své komplexy na pracovišti,mělo by to být trestné-alespon nějaké finanční sankce.
|
|
| Toranoko | 
|
(1.3.2004 11:47:05)
Od toho by tam měla maminka mít někoho u sebe, aby se jí zastal, pokud by personál měl k něčemu takovému sklony. On si ten personál možná i míň troufne, když tam někdo bude. Ale jinak souhlasím, takové lidi by bylo potřeba vyhodit od této práce, bez ohledu na to, jak dlouho ji dělají.
|
| fialenka |
|
(24.3.2004 22:19:00)
Přečetla jsem opravdu všechny příspěvky a jsem ráda, že to není "můj případ". Nejsem sice zasloužilá matka, mám zatím jen jednu dceru, ale zrovna uvažujeme o dalším dítěti, takže otázka porodu bude doufám už brzo zase aktuální. Já rodila na Bulovce, podotýkám že ne v CAPu, ale nemůžu si stěžovat, porod trval 15 hodin, byl bez komplikací a jediné co mi na celém pobytu v nemocnici pilo krev, byla strava na odd.šestinedělí, a hrozné vedro ve všech pokojích, přičemž nám sestřičky zakazovali větrat, s tím, že mimča by nastydla. Výsledek byl ten, že většina mamin i dětí měla rýmu a kašel z toho horkého, suchého vzduchu. Takže si myslím, že to ani tak není o tom v jaké jste porodnici, jak vypadá porodní sál a pokoje atd., ale o tom jací jsou lékaři a sestry kteří se účastní Vašeho porodu. Já můžu říct, že pro mě byl porod zatím tím nejkrásnějším co jsem zažila a jsem šťastná, že jsem měla takové štěstí.
|
|
|
|
| Ivča a Kubíček | 
|
(31.3.2004 21:52:52)
Ahojky Katko!!!
Reaguju na ten šílený zážitek co jste prožila.Nemůžu uvěřit,že může někdo zhnusit takový zážitek,na který by maminka měla vzpomínat,jako na ůžasný zázrak.Já jsem rodila před 7 měsíci v Brně na Obilním trhu,na tak profesionální přístup,který jsem tam zažila,nemůžu v životě zapomenout.Byli všichni naprosto ůžasní a mně moc mrzí,že Vy jste zažila takový horor.Snad Vám pomůže na vše zapomenout,Vaše určitě krásná a zdravá Maruška.Při dalším výběru porodnice buďte opatrnější.Věřím,že to bude dobré.Držím Vám pěstičky.
|
|
| Vlaďka 4 děti | •
|
(22.4.2004 21:20:17)
Časem vám ten odpor k porodu zmizí.Uvidíte,že budete chtít mít ještě dítě.Při 3 dítěti jsem měla tak velké bolesti,že jsem myslela,že polezu po zdi a taky jsem tvrdila,že už nic a dnes mám čtvrté dítě a nelituji toho.Při bolestech chce opravdu hodně chodit,ale když budete mít nějaké příště tak si určitě vyberte jinou porodnici.Porod je opravdu ten nejhezčí zážitek v životě ženy a byla by škoda kdyby jste si to nezkusila znovu a s tím krasným pocitem když to miminko přijde na svět.
|
|
| Zuzana(Nathi 3,5roku,Lorenzo 8mesicu) | •
|
(30.4.2004 22:56:44)
Ahoj vsem maminkam a jejich krasnym miminkam.Mela jsem hruzu ze vsech tech negativnich zazitku z porodu a nejak me to vyprovokovalo k tomu, taky neco napsat.
Mela jsem moznost rodit dvakrat, jednou v Cechach a podruhe ve Svycarsku a muzu rict, ze tak jak jsem rodila podruhe, bych prala rodit vsem budoucim maminkam.
Prvni miminko prislo na svet v roce 2000 v male porodnici v Bilovci na Morave, vse bylo myslim snesitelne, drzela jsem se zuby nehty, at nejsem povazovana za hysterickou, kricici matku.20 hodin jsem se trapila a svijela bolesti a nakonec mi Nanynku stejne vzali cisarem.Co me opravdu nastvalo, byl fakt, ze v 16.hod.rekl pan doktor manzelovi, ze porod bohuzel skonci cisarskym rezem, ale ja se na operacni sal dostala az po 20.hodine, tak me bolesti tak trosku prodlouzili."Hezke" take bylo, ze pan doktor mi po sestinedelni kontrole chtel napsat ucet na 5 000KC , za to, ze se porodu zucastnil, ale nejak zapomnel dodat, ze v porodnici mel zrovna v ten den sluzbu, takze tam byl tak,jako tak.Penize jsem mu samozdrejme nedala a koupila jsem miminku o neco vetsi vybavicku.Pan doktor ani nepipl, nejspis si uvedomil, ze zasel trosku daleko. To byl porod cesky, tak trosku o penezich.
Druhe tehotenstvi a porod jsem si prozila uz v novem domove v Kilchbergu.Tim, ze se kolem me v druhem tehotenstvi porad motala mala Nanynka, nemela jsem moznost navstevovat kurz pro tehulky, ale i tak jsem to vse zvladla.Rodila jsem v porodnici, ktera, vubec, jako porodnice nevypadala, alespon zevnitr.Porod mi byl vyvolan, jelikoz jsem uz byla po terminu a miminko nemelo v brisku misto.Rano v 8hod me prijali i s manzelem a ubytovali nas v porodnim pokoji, to co jsem videla, bylo uzasne.Pokoj byl snad 50m2 velky, vymalovany na svetlounce ruzovou,na strope mraky a obloha, v jednom rohu velka vana, tak velka, ze se do ni v pohode vesla rodicka s manzelem i porodnikem.Porodni postel byla taky velika,abychom se na ni mohli s manzelem valet spolecne.Pokoj mel i vlastni toaletu, proste uzas.
Ve 14hod me zacali prvni vetsi bolesti a to jsme byli zrovna s manzelem na prochazce v lesiku za nemocnici, dosli jsme se ukazat asistence a ta rekla, ze bychom radeji uz nemeli nikam ven a mame cekat na pokoji, slo to vsechno pomalu, bolesti byly porad castejsi, ale nepravidelne,okolo pulnoci, jsem se s pani doktorkou domluvila na epiduralu a to byl teda zazrak,usla jsem i s manzelem na dve hodinky,po probuzeni na me cekalo dalsi krasne prekvapeni,vymenila se sluzba u asistentek a nastoupila pani, ktera ve svycarsku uz 20 let bydli,ale puvodem je Ceska a ja mohla mluvit tak, jak mi zobak narostl.Snazila jsem se dychat foukat a delat vse, abych to uz mela za sebou, ale nedarilo se.O pul ctvrte rano, jsem rekla, ze to nejde a ja chci cisare, pani doktorka souhlasila a za 5 minut byl pripraveny sal, manzela prevlekli do zeleneho munduru, me pridali trosku vic narkozy a sli jsme na to.
Mela jsem hrozny strach, ze budu citit, kdyz me budou rezat, ale necitila jsem vubec nic, jen jsem strasne nedockave cekala na to, az uslysim kricet to nase miminko,a hura v 4:40 se ozvalo a kricelo pekne nahlas, hned mi ho dali na prsa a zbytek si uz vubec nepamatuju, nechtela jsem ho pujcit ani manzelovi, byl to nadherny pocit, ktery zna asi kazda novopecena maminka.
Chci podekovat moc moc pani porodni asistence Dagmar Kubias a pani doktorce Dagmar Pollmächer, i kdyz se me podekovani nejspis obema Dasam nedostane, alespon maji dobre jmeno u maminek, ktere si clanek prectou.
Drzim vsem palce a preji zdrava, krasna miminka.
|
|
| Hanča + Kíťa + těhotenství | •
|
(14.5.2004 13:05:56)
Ahojky,
opravdu tomu co tu píšeš se nedá až věřit. Takhle mluvili opravdu naše prapra. Já osobně při prvním porodu byla spokojená jak s personálem tak se vším. Rodila jsem v Brně na Obilňáku. Porod proběhl rychle a hladce. Zaplať za to...Když jsem porodila, řekla jsem si klidně druhé až tak strašný to nebylo. ale potom jsem dostala zánět prs. Ležela jsme se 40 horečkama a bolestí a to byl pro mně zlom a řekla jsem ne dítě ne. Ale čas to všechno vymaže teď po 3letech čekám druhý a doufám, že to bude všechno v pohodě. Jak porod tak kojení...
|
|
| Šárka, roční dvojčata | •
|
(24.5.2004 22:36:46)
Milá Katko,
tak to jsme asi dvě nemožné, co nezvládnou tak přizozenou věc jako je porod. Já jsem rodila v Českých Budějovicích a téměř stejným způsobem a se stejným přístupem personálu jako ty. Je to rok a nevím nevím, jestli by mě kdy ještě někdo přesvědčil na dalšího potomka. Skončila jsem "na císaři" a nebylo vůbec o co stát! Jen sestřičky na JIPce byly úžasné - milé , ochotné, vstřícné, chápavé - velký dík a klobouk dolů! No - miminka jsou naštěstí zdravá a docela úspěšně rostou a zlobí, pomáhají pozapomenout. Přeju ti zdravé a báječné miminko, které takhle pomůže i tobě. Hodně štěstí a radosti!
Šárka
|
|
| Jitka-porod v polsku |
|
(27.5.2004 11:32:01)
Ahoj,
jmenuji se jitka. Bohuzel ani moje zkusenosti nepatri mezi nejlepsi. Mam za zebou dve neuspesne tehotenstvi. Vsichni jsme byli plni ocekavani,ale hlavne i obav kdyz jsem zjistila,ze uz nejsme sami.Bali jsme se,zda se timhle razem uda. Prvnich ctrnact tydnu jsem musela kvuli komplikacim prolezet. Vsechno jsem snasela delne, protoze jsem se nemohla miminka dockat. Byla jsem jenom zaskocena naprosto chladnym pristupem lekare. Navstivila jsem jich nekolik,ale vsude to vypadalo podobne. Neni tady nic takoveho, jako jeden den, kdy chodi jenom tehotne maminky navstivit lekare. Zapomente o hodine na kterou jste domluveni. V praxi to vypada tak, ze sedite v preplnene cekarne-pokud mate stesti,ze si je kam sednout. Cele tehotenstvi jsem litovala,ze mi muj zdravotni stav neumoznuje jet do cech.
Citila jsem se odstrkovana. Lekari zde jsou zavaleni pacientkami a na nejake udelovani informaci, nebo utesovani proste nemaji cas.
Moje dceruska Simonka prisla na svet 22prosince. V ten den jsem sla na kontrolu srdecni aktivity plodu. Byla jsem dva dny po terminu. Stvrdily, ze plodu slabnou ozvy a ze bude lepsi kdyz zustanu v nemocnici. Dale jsem se dovedela, ze mam nevidolne lozisko. Umirala jsem ze stachu o sve dite. Nastesti muj muz byl cely cas se mnou a to mi pomahalo. Bylo mi receno, ze pokud nenastane dalsi zhorseni aktivity plodu, pocekame do druheho dne. To bude mit sluzbu muj lekar a vyvolaji mi porod. Snad z tech nervu jsem po trech hodinach dostala bolesti.Byly opravdu velke ze jsem se nemohla ani hnout. Zavolala jsem sestru,ktera me podepla do monitoru. Povedela mi, ze si nemam na co stezovat "pri porodu bude jeste hur". Najednou jsem ucitla, ze mi odeslo trochu vody. Sestra zavelela, ze se mam zvedat. Sli jsme do pana doktora. Pri vysetreni odesly vody plne krve a ja skoncila na operacnim sale. Po operaci mi povedeli, ze se mi oddelovalo lozisko. Dalsi sok nastal kdyz mi rekli,ze svoji dcerusku uvidim az druhy den. Prece si pani musi po cisarskem rezu odpocnout. Druhy den jsem presla do prvniho patra. Dostala jsem prohnutou postel na ktere jsem se mohla z bolesti sotva hnout.Dalsi moje zazitky z nemocnice nepatrily mezi prijemne.Simonka prisla na svet v pondeli o desate vecer. Nemocnici jsem opustila na vlastni zadost v patek rano. Vsechno jsem nesla statecne. Moje krasna, zdrava dceruska byla velkou motivaci. Doma jsem potom proplakala dve hodiny a zjistila, ze jsem nejstastnejsi clovek na svete. Neprijemne zazitky se obcas vraci, ale neprikladam tomu vetsi vyznam. Jedno vim urcite. Dalsi dite chci porodit v cechach.
|
| Kamila B+ Honzík10/04 |
|
(27.5.2004 12:28:41)
JITKO:-)
RADUJTE SE Z DCERUSKY A SNAZTE SE ZAPOMENOUT:-)))TAKÉ VÁM MOC GRATULUJU A PREJU HODNE STESTÍ A HONDÝCH LIDÍ OKOLO SE BE PRI DALSÍM PORODU:-)))
|
|
|
| Marcela, 2 kluci, + 20 týden | •
|
(28.5.2004 12:25:43)
Ahoj maminy,
vzhledem k tomu, že čekám třetí dítě, začala jsem zase šmejdit na rodina.cz. Zaujala mě tato diskuse. Mám kluka 11 let, druhého 1 rok. Prvního jsem rodila ve vydlaždičkovaném sále v Českém Brodě, (jako v márnici), 2 hodiny jsem ležela sama přikurtovaná vleže s nohama za krkem, nikde nikdo, bylo slyšet někde smích a cítit kouř z cigaret, pak dalších pět hodin zase přikurtovaná na jiném sále, s jehlou v každém hřbetu ruky. Nohy mi odumíraly, měla jsem je fialové a zmrzlé na kost, manžel ještě nedorazil, kdo šel kolem, ten do mě šáhnul...Byl to děs běs, v hlavě mi znělo jenom - už nikdy už nikdy už nikdy.
Druhého chlapečka jsem rodila v Praze Krči. Trvalo mu to ještě o hodinu déle, rodila jsem ještě k tomu od 22:00 do 6:00 ráno, takže únava děsná, ale nedalo se to vůbec srovnat. Mohla jsem do sprchy, na míč, chodit, ležet, sedět, cokoliv, nikdo mě neotravoval, nepíchal, nenutil do ničeho, sestra se vždycky přišla zeptat, jestli něco nepotřebuju. Sama mi doporučila injekci proti bolesti, bylo ale už pozdě. Až už mi nešlo chodit, pomohla mi s manželem na porodní lůžko, mohla jsem ležet na boku schoulená do klubíčka, jen mi podepřela horní nohu, aby se neuzavíraly porodní cesty. Až při prvním tlaku mi pomohla s nohama do stojek a za 10 minut byl maly venku.
Myslim, že ty bolesti byly určitě stejné, trvání porodu také, ale ten přístup lidí okolo a otravování pořád s nějakýma injekcema vitaminů a pojdte sem a dejte si nohy sem a nehýbejte se, vytáhnou se vám jehly - to bylo nejhorší, na co si vzpomínám.
Teď čekáme holčičku, nepřemýšlím o jiné porodnici - budu s radostí rodit v Krči.
|
|
| Lucie + Nikča 2 roky | •
|
(5.6.2004 19:44:20)
Já jsem rodila také v Motole a i když porod byl dost děsný na personál si tolik stěžovat nemohu. Jen na směnu která byla přes noc a dostalo se mi přesně stejných instrukcí že mám spát. Nevím jestli příslušná asistentka již někdy rodila, ale spát při kontrakcích po 5ti minutách opravdu nejde.
Ráno po výměně směny už to bylo lepší, hlavně díky přítomnosti manžela a později i epidurálo to šlo jako po másle. Poporodní péče byla skvělá, ale jestli ještě budu rodit, tak asi zvážím jinou porodnici.
|
| Misa3 | 
|
(12.6.2004 15:39:37)
Tedy jak uz jsem se zminila nerodila jsem ,ale ted jsem byla na gynekologicke operaci na Obilnaku v Brne. Takze mohu jen porovnat s ostatnimi nemocnicemi. Bezne preoperacni oddeleni, kde jsem byla pred operaci i po ni, bylo dost desne, pokoje po 6-7 pro vsechny pacientky v beznych pokojich 2WC a 1 sprcha, na kterou jsme staly rano frontu. Na stenach chodby byly nadherne malby od studentek umelecke skoly (pod vedenim profesoru): Propocitavala jsem, kolik to tak stalo a kolik by za to asi bylo WC.:-)) Pokoje byly velke ratejny, kde chybelo krome zasuvky ve stene jakekoli zarizeni pro pacientky.( tedy zadne male svetlo, zadny centralni kyslik, zadny meric tlaku atd..)na pokoji, kde nas bylo 6 jsme byly 2 po operaci, 2-3 po zakrocich, 2 tehotne se gestozou. Jedna z nich zacala krvacet, ocekavala jsem okamzitou reakci lekaru, prohlidky, UZ atd, a nedelo se vubec nic, dokonce 3 hodiny potom, kdyz jsem odjizdela sanitkou, se na ni nikdo nepodival. Dost mi to lezi v hlave a porad doufam, ze to dopadlo dobre. Pece personalu prumerna, v kritickych chvilich podprumerna, nic moc, vsechno pomalu, jakoby neustala obava neco udelat na vlastni pest a za neco prevzit odpovednost...
No nic, zato ARO bylo skvele, bajecne sestricky a skvela pani primarka, sice dost prisna, jak na personal, tak na pacienty, ale malokdy jsem mela takovy pocit jistoty, a duvery v to, ze je naprosty profesional, ze udela vse, a nic nazanedba. Pochopitelne nevim, jak vypadaji ostatni oddeleni, asi bych rekla, ze po technicke strance stejne, ale hlavni jsou lide a vse zavisi na tom jake jsou tam sestry, porodni asistentky, pripadne lekari...kdyby to predoperacni bylo nejhorsi z celeho spitalu, tak by to celkem slo.
|
|
|
| Helena | •
|
(14.6.2004 13:50:57)
Mám podobný zážitek z porodnice v Jablonci n. N.
Synovi je už 13 let, a já jsem až po porodu dcery pochopila, že tento strašný, stresující porod bude určitě i příčinou jeho LMD. Kdybych mohla, tak bych ještě teď po těch více než 13ti letech doktorovi i těm dvěma odporným fůriím "rozbila hubu". A nevylučuji, že to ještě neudělám.
Dceru jsem rodila také v Jablonci o 5 let později na generální stávku lékařů a zdravotního personálu. Jela jsem do porodnice příšerně vyděšená, protože jsem měla hrůzu z toho, jak si na mě vylejí vztek, že si dovoluju rodit, když oni stávkují. Opak byl pravdou. Porod probíhal velmi příjemně a já na něj ráda vzpomínám. V porodnici byl jen nezbytně nutný personál (ostatní byli stávkovat v Praze před ministerstvem) a panoval klid a dobrá pohoda. Rodila mě velmi madá a velmi přijemná doktorka, celou dobu jsme si povídali o škole, o promoci, dokonce jsem se i smála.
Je to v lidech. Bohužel ve zdravotnictví je většina otrávených fůrií, kteří dávají svým pacientům najevo svou nespokojenost.
|
| Kamila, syn 4r. | •
|
(7.7.2004 13:42:13)
Paní Heleně:
mám podobně hrozný zážitek z porodu v HK. péče průměrná, ale o to mi ani nejde. nečekám od našeho zdravotnictví zázraky. naštvalo mě však, že normální průběh porodu se ke konci změnil na porod rizikový a bylo nutné použít kleště a dítě (přidušené, samo nedýchalo) dát na kyslík. doktoři měli prostě dost času, pořád čekali, že nakonec porodím sama (ani náhodou, neměla jsem už sílu, žádné kontrakce, ke konci časté bezvědomí) a k akci je vyburcovalo až to, že přístroj zjistil, že dítě nedýchá. takže opravdu na poslední chvíli ho vytáhli. nevím, proč ty kleště nepoužili dříve, sama jsem nebyla schopna dítě protlačit ven - sestra pořád volala ještě kousek, už vidím vlásky - ale to říkala už hodinu a nakonec to řešil narychlo přivolaný primář a 2 doktoři. to vím od manžela - ke konci porodu si toho moc nepamatuji. výsledek je bohužel ten, že syn je hyperaktivní a má zřejmě i LMD - na potvrzení čekáme. bude muset chodit do spec. školky, protože v bšžné MŠ má problémy s adaptací. a to pravděpodobně jen pro velké váhání lékařů hradecké porodnice.
|
| Janka.b | 
|
(26.7.2004 14:13:05)
Zdravím Vás, mám také špatnou zkušenost s porodem a to v Jablonci nad Nisou z června 2001, když jsem rodila svého syna - 1. dítě. V noci odtekla voda, jeli jsme do porodnice, manžela zatím poslali domů, začaly kontrakce, ale neotvírala jsem se. Občas se někdo přišel podíva, změnily se tři služby, pak mi dali nějakou kapačku, abych se začala otvírat, ale pořád nic, jen kontrakce už nepřestávaly. Neměla jsem sílu tlačit, dojít na porodní sál, ani dýchat. O kyslík jsem si musela říct. Nakonec (po 20 hodinách) po mě začaly hopsat 4 sestry a pomáhaly dítě vytlačit. Rodila mě mladá doktorka, která si moc nevěděla rady a kdyby nepřišla lékařka z lůžkového oddělení (shodou okolností matka té mladé lékařky¨), tak bych snad neporodila. NAŠTĚSTÍ syn se nepřidusil a je zdravý. Já měla ztrátu krve a dnes, když občas uvažujeme o druhém dítěti, tak si pomalu zjišťuji, jak je to z epidurální anestezií nebo s císařským řezem. Ale zatím to jsou jen úvahy.
|
|
| Iveta a tři chlapečci | •
|
(3.8.2004 0:01:57)
Chápu ,přesto císařský řez, pokud není nutný raděj nepodstupuj, vím o čem mluvím,mám za sebou tři! Raděj epidurál.!Iveta
|
|
| Monika, 3,5 syn +39tt | •
|
(11.10.2005 1:16:21)
Paní Kamilo, zaujal mě Váš příspěvek. Mám v podstatě stejnou zkušenost s prvním porodem a tudíž hrůzu z druhého porodu (jsem 39tt). Poprvé jsem rodila v Brně na Obilňáku. Stejně jako Vy nechápu, jak se normální průběh porodu nakonec změnil na porod kleštěmi. Doktoři se na mě chodili jen tak dívat, nikoho nezajímalo, že jsem unavená, že po 20 hodinách bolesti nemám sílu tlačit a vyburcovalo je až když dítě přestávalo dýchat. Výsledek: "utrhli" mu levou ruku - poškodili mu nervy v rameni tak, že ručka byla zcela mrtvá. Syn se narodil v 17.05 hod a řekli mi, že je zdravý! (i když dle fotek, které udělal manžel po porodu než ho zabalili, to bylo vidět okamžitě). Až druhý den kolem 10.00 hod. mi doktorka před ostatními 3 matkami na pokoji oznámila, že mám postiženého syna. Noční můra - chování personálu na šestinedělí a zpětně i na porodním - oni byli všichni tak milí, že jen čekali a čekali... V jednom příspěvku paní radila, ať křičíme, ječíme a nenecháme personál napokoji a já jsem si slíbyla, že u druhého porodu nebudu ta hodná "to nevadí, já to vydržím, to nevadí já počkám" - budu křičet, protože chci zdravé dítě!
|
|
|
|
| Iva, 3 děti | •
|
(29.6.2004 12:55:22)
Mám 3 děti, všechny přišly na svět přirozenou cestou - myslím tím, že ne císařem. Po porodu prvního dítěte jsem byla rozhodnuta po těch zážitcích žádné dítě již nemít. V noci jsem se budila hrůzou, sednout pořádně jsem si nemohla asi půl roku, na pohlavní styk jsem raději ani nemyslela. Když se mě někdo zeptal na další dítě, hrůzou jsem se zpotila. To trvalo 9 let. Potom najednou jsem už další mimi chtěla stůj co stůj. Rozhodla jsem se, že se mi něco podobného jako při prvním dítěti už nesmí stát. Při druhém porodu to kupodivu bylo ještě horší než při tom prvním. Sice na mě nikdy nekřičel, ale taky nepomohl, i když tam byl manžel - naštěstí. Píchali do mě něco horem dolem, na dotazy, co to je, sdělovali, že vědí sami, co je pro mne to nejlepší. Mně ovšem bylo stále hůř, přestala jsem vidět, nebyla jsem schopná mluvit, jak mi otekl jazyk, stále jsem omdlévala. Asistence jsem stále tvrdila, že je něco špatně. Prý ne, mám se držet. Když mě nechali lehnout na porodní lůžko, všechno se zhoršilo. Nemohla jsem dýchat. S vypětím všech sil se syn vpořádku narodil. Potom se zjistilo, že je přirostlé lůžko. Bylo mi stále hůř a dusila jsem se. Chtěla jsem zvednout, ale prý to nejde. Zajímavé je, že při 3. porodu to vpohodě šlo. Potom se snažili manžela odstranit z porodního sálu. Naštěstí se nenechal. Při tom, jak se pokoušeli lůžko vyprostit, ho přetrhli. Stále jsem krvácela - bylo slyšet, jak krev stále crčí do nějakého lavoru. Pak řekli, že si nevědí rady. Zavolali primáře - to už jsem byla v bezvědomí. Po nějaké době mě probrali a primář se ptal, kolik jsem dostala injekcí a proč jsem neřekla, že mi je špatně. Naštěstí tam byl manžel, takže mu řekl, že jsem stále říkala, že po těch injekcích mi je stále hůř. Porodní asistenka se neobtěžovala tyto léky vůbec zapsat do karty - prý si myslela, že porod bude raz dva a proto to nepovažovala za nutné. Primář mi sdělil, že vzhledem k tomu všemu mi není možná dát narkozu a že to čištění budu muset nějak vydržet. Musím říci, že to byla opravdu příšerná bolest. Porodní asistenka řekla, co vyvádím, protože ona přece ví, že to nebolí. Nenáviděla jsem ji a kdybych mohla, zmlátila jsem ji. Dívala jsem se na její oči - byly chladné a nenávistné. Primář mě potom nechal odvézt i s dítětem na nadstandartní pokoj - i když jsem ho neplatila. Byla jsem ve velmi špatném psych. stavu - nechtěla jsem mluvit. Něco se ve mně vařilo a kdybych promluvila, už bych to nezvládla. Naštěstí na poporodním byla sestřička, která mi moc pomohla. Na vizitu ke mně chodil pouze primář - byla jsem ráda, nikoho jiného bych nesnesla. Potom se stalo to, že se drze přišla na malého podívat ta dotyčná asistentka se slovy - no vidíte, takový hezký chlapec. Nemuseli jsem s Vámi mít takové problémy. To jsem nevydržela a začala na ni řvát ať vypadne. Dostala jsem hyst. záchvat, řvala, vyskočila z postele a doslova ji vykopala z pokoje. Nepřemýšlela jsem a ani se neovládala. Dostala jsem injekci a usnula. Pro probuzení mi všechno došlo a docela jsem měla strach z reakce ostatních. Kupovivu se nic nedělo. Primář se mi přišel osobně omluvit za chování asistenky při porodu i potom a potom i přinesl písemnou omluvu této asistentky, protože jsem ji už nechtěla vidět. Tímto to pro mne skončilo, cítila jsem klid, nebyla jsem v depresi. Asi jsem potřebovala vybouchnout.Když jsem čekala 3. dítě, tak jsem porodnici navštívila osobně /samozřejmě jinou než předtím/ a měla jsem velmi nepříjemné otázky. Popsala jsem jim i dopodrobna předchozí porody a sdělila jsem porodnici, kterou jsem si vybrala, že pokud se to bude opakovat, budu je žalovat. Ničemu se nedivili ani mě neodmítli. Nakonec jsem tam porodila. Také tam byly komplikace, ale vzhledem k jejich připravenosti se všechno zvládlo. Ale i po 3 dětech nechápu, jak někdo může psát, že porod je to nejkrásnější, co existuje. Pro mne to vždy byla velká bolest - nic krásného jsem tam neviděla. Krásné okamžiky pro mne začaly, když ke mně přiložili děti. Ale proto jsem ty porody vydržela - pro ně. Myslím, že to tak je i u ostatních maminek.
|
| JITKA+Heda4/04&Teodor9/05 | 
|
(29.6.2004 14:01:24)
Ivo,
nezlobte se, ale já nemohu neragovat - porod může bolet a přesto být krásný a ne jen přiložení již narozeného dítěte. Když jsem četla Váš příspěvěk, trpěla jsem s Vámi, to jo a zároveň chápu, že pro Vás nemohl být porod krásný, ale já jsem například rodila před 2 měsíci a okamžitě po porodu jsem začala vzpomínat na porod jen s radostí a stále se snažím vybavit si každičký detail, protože je to prostě něco fascinujícího. Ne, nejsem z těch, které porodily za 1/2 hodiny a bez bolestí. Porod jsem měla fajn - za 4 hodiny, i když byly komplikace, které by mohly u jiných znamenat neuvěřitelnou hrůzu. Chci jen osvětlit, jak může být porod pro někoho krásný, ač bolí. V mém případě je to, myslím, tím, že jsem z těch šťastných, kteří dokáží dobře snášet bolest a také se ráda peru s nástrahami, protože pak mám dobrý pocit, že jsem to zvládla, ale především jsem nad tím mechanizmem moc přemýšlela - je to prostě úžasné, zázrak, jak je to zařízené. Co je taková tupá, přirozená bolest proti tomu, kdyby naše tělo nebylo uděláno tak, že se dokáže děložní hrdlo rozevřít a pak zase zavřít a kdyby dětská hlavička nebyla měkká a...atd. Vemte si, že bychom museli rodit tak, že by se rozřízlo břicho nebo jiná část těla? Pominu-li dobu, kdy neznali narkózu, tak stejně co vím, porod císařem je po probuzení mnohem větší žůžo, než ten přirozený. Nechci tvrdit, že pokud Vy to tak vnímáte, je to špatně. Subjektivní pocity jsou strašně rozdílné, ale nerada bych brala iluze těm, kteří se jako já, dříve než jsem porod mohla zažít, na ten zážitek těší, protože takový pozitivní přístup může také pomoci - mně tedy pomohl - porod se mi líbil a nemůžu se dočkat, až dcerka trochu odroste, abychom si mohli pořídit další!
|
| Kamila B+ Honzík10/04 |
|
(30.6.2004 15:01:47)
JITKO:-)))
DEKUJU ZA VÁS NÁZOR A ZA TO,ZE JSTE HO SEM NAPSALA:-)PO PRECTENÍ CLÁNKU PANÍ IVY MI BEHALA HUSÍ KUZE PO ZÁDECH,ALE PRESTO VERÍM,ZE POROD,JE KRÁSNÝ,I KDYZ BOLESTIVÝ,A HLAVNE JINAK NEZ V BOLESTECH ASI DÍTE NA SVET NEMUZE PRIJÍT:-)A PATRÍ TO K TOMU.VZDYT NA KONCI TOHO VSEHO JE UZLÍCEK STESTÍ V NÁRUCÍ!!!!PREJU VSEM MAMINKÁM ZDRAVÁ MIMINKA A USMEV NA TVÁRI
|
| Analeh a zlobidla D+L | 
|
(30.6.2004 15:14:49)
Co k tomu říct? každá to snášíme jinak,myslím bolest a to kolem porodu,ale i přes bolesti,strach je nejkrásnější když ten malý uzlíček držím v ruce a na vše zlé hned zapomenu.Chápu pisatelku ale maminky co vás teprve porod čeká nebojte se dá se to přežít a výsledek fakt stojí za to :o)
|
|
| JITKA+Heda4/04&Teodor9/05 |
|
(30.6.2004 15:20:03)
Milá Kamilo s miminkem v bříšku,
jsem ráda, že mohl můj optimismus někomu prospět. Chci dodat jen tolik: během těhotenství jsem chodila na cvičení a u téže paní pokračujeme s holkama ve cvičení po porodu a s miminkama a tak mám možnost vidět průběh těhotenství a následně porodu u spousty rozdílných lidí. Nechci někoho balamutit, ale zhruba z 20 případů se u 19 potvrdila teorie, že kdo se porodu bál nebo už v těhotenství vyšiloval z poslíčků a hrozně to prostě prožíval, tak měl opravdu porod nic moc. Ty, co to braly s nadhledem-jako běžnou součást života a žádný horor nebo se dokonce těšily, měly porody jedna radost. Vyjímku tam tvořila opravdu jediná maminka, která vypadala vpohodě a porod měla trochu dělší (měla první dítě už v docela vyšším věku - tím to může být, že je vše příliš zpevněné a hůř se otevírá), ale dnes jsem s ní zrovna mluvila a říkala, že to stejně hodlá znovu vydržet a pořídit prckovi sourozence. Takže držím palečky a pak dejte schválně vědět, zda také Váš případ potvrdí mou teorii.
P.S. Možná se Vám narodí můj "datovec" (13.11)
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) |
|
(1.7.2004 10:01:56)
Jitko, připiš si ke své statistice náš předporodní kurz 8:2 - 8 těch předem vystresovaných s těžkými porody a nás dvě "nezodpovědné" matky (rozuměj neprahnoucí po zaručeně pravdivých historkách matek, babiček a kamarádek, které se nás v rámci poučování o tom, jaká je to hrůza snažily vynervovat, zajímavé že ne svými příběhy, které zas až tak dramatické nebyly, ale že sousedka má kamarádku a ta málem umřela atd.), které jsme se na porod těšily, připravovaly, sháněly informace, vybíraly porodnici, aby co nejlépe odpovídala našim představám a obě jsme byly v rámci možností v pohodě a považujeme náš porod za zázrak a dar.
Ivy je mi moc líto, ale věřím pevně tomu, že se proboha v tom zdravotnictví alespoň něco změnilo k lepšímu, což částečně dokládá její poslední porod, kdy si pečlivě vybrala jinou porodnici a personál přistoupil na její kategorické požadavky. To že tento porod také nedokázala označit za pozitivní zážitek si vysvětluju tím, že předcházející dva pro ni byly tak traumatizující, že se nedokázala těchto zážitků zbavit a pořád byla ve skrytu duše napjatá, kdy se zas něco stane.
Jinak holky, kdokoli máte z porodu strach, je tu i samostatná diskuse "strach z porodu", nebojte se zeptat, mluvit o tom svém strachu, shánějte si informace. Je to pravda, že porod se může stát krásným a mimořádným okamžikem vašeho života.
|
| JITKA+Heda4/04&Teodor9/05 |
|
(2.7.2004 10:28:51)
Ivo,
píšu si ;-)
..a doufám, že naší společnou osvětou jednou zvítězíme v boji proti oblibě vyprávět k dobru kdykoli a kdekoli hrzůzostrašné zážitky z porodu.
|
|
|
|
|
| Martina | •
|
(2.7.2004 17:12:20)
Chtěla bych reagovat na Váš příspěvek kvůli porodu císařem. První dítě jsem rodila císařem, vše bylo naprosto v pohodě, bylo to plánované. Chtěla jsem raději celkovou narkozu, takže jsem nic necítila, žádné porodní bolesti. Pravda máte jizvu, ale já předtím byla operovaná na slepé střevo a přišlo mi to stejné. Navíc jizva není hrozná, doktor si dal záležet. Druhé dítě jsem si více méně vynutila, že zkusím přirozený porod, nakonec jsem porodila s epiduralem. Je hezčí, že to dítě hned dostanete do náruče. Ale proč to píšu, s jizvou po císaři bylo mnohem méně problému, než s jizvou po nástřihu. Po cisaři jsem se milovala po třech měsících, s tou jizvou dole po půl roce se zatatými zuby. Přirozený porod prosím, ale tohle znásilnování ženkych orgánů mi vážně vadí a když už to udělají, at proboha mi to umrtví když to šijí, at si dají záležet. Měla jsem tam bolestivé hrbolky a moje dokrorka na plastice mi to tam dávala dohromady ještě rok po porodu.
|
| Marcela, dvě děti | •
|
(14.7.2004 0:15:50)
ahoj,
já to měla přesně obráceně a vůbec tedy nesouhlasím. první dítě přirozený porod (dokonce vyvolávaný) a samozřejmě šití. Po roce a půl císař. Dokonce i ten slepák jsem před časem měla taky. pokud mohu srovnat, po přirozeném porodu jsem během týdne byla v pohodě - dokonce již 3 dny po porodu jsem seděla na tvrdé židli a kojila. Ne že bych chtěla, ale nic jiného mi nezbylo a paradoxně mi to pomohlo v rekonvalescenci. Druhou dítě jsem rodila plánovaným císařem a nechala jsem si tedy jen lokální anestezii, takže jsem dcerku viděla hned, jak mi jí vyndali z břícha. Ovšem pak to bylo hrozné, jizva mi hnisala, dlouho mě to bolelo, nemohla jsem se vůbec vzpamatovat. Ještě i dnes (10 měsíců po) mě to občas dost svědí a nemám jizvu zhojenou. Pokud budu ještě rodit a bude to možné, dala bych přednost přírodě.
|
| Martina+L. 2 kluci | •
|
(16.7.2004 10:07:19)
Až dnes jsem si všimla Tvé odpovědi. No on ten nástřih není zrovna "přírodní" - přirozený. Já jsem při druhém porodu dost zanedbala výběr porodnice. V porodnici, kde jsem rodila, byly nastřižené skoro všechny rodičky, dnes bych si zvolila porod ve Vrchlabí, i když je to přes půlku republiky. Kluci jsou od sebe 6 let. Po dobré zkušenosti z toho prvního porodu jsem se strašně moc těšila na ten druhý a že konečně porodím klasicky, no nevěděla jsem do čeho jdu :)))) Ono asi záleží na dokrotech a taky já se o tu jizvu po císaři opravdu starala, koupila jsem si nějaký gel na jizvy (v lékarně) a taky jsem byla 2x na kontrole u lékaře Ty ne? Kdežto o nástřih se nikdo nestaral, jestli je to v pořádku, až moje doktorka po šestinedělí, když jsem byla na kontrole... Já si nebyla schopna sednout víc než týden a pak jen opatrně. Ještě že jsem měla zkušenosti z kojení mého staršího syna a tak jsem to nějak zvládala v pololeže, být to první dítě tak ho snad nekojím. Taky jsem možná přemýšlela, že jsem dole hodně citlivá, strašně mě bolelo šití, horší jak celý porod, ještě dnes když si na to vzpomenu brrrr. No nevím, asi to všechno záleží na doktorech...
|
| Haluška |
|
(16.7.2004 11:08:09)
Co se týče šití, mám podobnou zkušenost. Prostě asi některé ženy citlivější jsou, protože mě to taky hrozně bolelo. A doktor mě šil taky hrozně dlouho. Jinak bych asi měla z porodu jen v podstatě dobré zážitky. Rodila jsem v Podolí a PA mě nastřihla opravdu ve chvíli, kdy to bylo nutné, už tak jsem byla dost potrhaná vevnitř a bez nástřihu by to bývalo dopadlo asi ještě hůř. Nevím, jak by to zvládli třeba ve Vrchlabí, slyšela jsem, že se tam nástřihy většinou nedělají ani u prvorodiček. Nicméně ta dálka mě dost odrazuje.
|
| JITKA+Heda4/04&Teodor9/05 |
|
(19.7.2004 7:39:34)
Můžu se jen zeptat, vy kdož tu říkáte, jak šití neúnosně bolí, umrtvili vás při něm? Mně teda jo, sice to taky trochu bolelo a mne to otravovalo ještě proto, že už jsem chtěla mít svůj klid a věnovat se miminku a pořád do mne někdo šťoural a ňípal, ale tak nesnesitelné to nebylo.
|
| Martina+L | •
|
(19.7.2004 10:31:17)
No tvrdili mi, že ano, ale nejspíš to bud nenechali pořádně působit, nebo to neumrtvili dost, fakt nevím. Ale můžu říct jedno, když jsem pak byla u doktorky na plastické chirurgii, tak mi říkala, že se tam musí dát větší dávka, protože je tam mnohem více nervových zakončení, než kdekoliv jinde na těle. Možná by bylo nejlepší, kdyby se k tomu mohl vyjádřit některý z lékařů - porodníků. Jak je vidět nejsem jediná, kterou šití bolelo víc než porod :( Četla jsem taky dikusi v oddílu "strach u porodu", takže bolestivé šití mělo opravdu dost maminek.
|
| JITKA+Heda4/04&Teodor9/05 |
|
(19.7.2004 15:15:27)
Martino,
nám tvrdili při prohlídce porodnice, že jsou nějak omezeni stavem maminky po porodu, že ta dávka umrtvení nemůže být tak velká, takže ty dávke, které používají jsou asi jen na přilepšení. Já tedy cítila přesně propíchnutí jedno a druhé, pak jak protahuje nit a ještě za to tahal, aby to bylo pěkně utažené :-)))), ale mám tu výhodu, že dobře snáším bolest a musím říct, že jsem tu snášenlivost cíleně vytrénovala, ale každému to asi nejde. Každopádně je pořád lepší šití nástřihu, než nešikového samovolného potrhání. Jinak všem na hojení vřele doporučuji řepíkovou mast, moc se nelitovat a hend si sedat, pak to co nejdříve začít rozmasírovávat pohlavním stykem a kdyby se něco šklebilo (mně se to asi 10 dní po porodu stalo), tak gel z dubové kůry - zatáhne dokonce už i napůl zhojené rozšklebení.
|
| Martina+L | •
|
(19.7.2004 16:42:40)
Statečná opravdu nejsem a bolest snáším dost špatně. Škoda, že jsem nevěděla dřív co na jizvu použít aby se to hojilo. No s tím sexem, my se milovali asi tak po 4 měsících, jenže já se nedokážu tvářit vzrušeně a v pohodě, když mě to bolí a navíc orgasmus nikde (před druhým porodem jsem ho měla vždy, pravidelně), a můj manžel veškerých pokusů zanechal, ani se mu nedivím... Oba jsme se velmi trápili, já víc, vzrušila jsem se bez problémů a po milování toužila, ale jak do mě vnikl tak byl konec:( Mělo to dost špatný vliv na mou psychiku, byla jsem dost podrážděná, což se projevilo na mém chování jak k manželovi, tak k dětem. Nakonec jsem se rozhodla navštívit soukromou kliniku a doktorka mě bolestivé hrbolky odstranila, ovšem nevím z čeho byly, prostě to špatně srostlo. Ted, rok po porodu, jsem konečně štastná a spokojená. Chlapečka mám velmi hodného a užívám si mateřství i milování.
|
| Haluška |
|
(19.7.2004 21:03:55)
Martino,
mám podobnou zkušenost. Jizva mě bolela ještě dlouho a taky to dlouho trvalo, než jsem z milování něco měla. Každá jsme jiná,někdo je víc v pohodě, někdo míň. Proto pevně doufám, že tentokrát se to obejde bez potrhání i bez nástřihu. On se pak ten nesoulad v sexu taky projeví jinde, takže manžel byl pěkně frustrovaný a začalo to mezi námi docela skřípat. Bylo to psycho, protože já měla hlavu plnou mimina a on nedokázal pochopit, že už se mu tolik nevěnuju.
Tohle bych fakt už nechtěla zažít.
|
|
| JITKA+Heda4/04&Teodor9/05 |
|
(20.7.2004 7:44:00)
Martino,
plně to chápu. My jsme začali 3 týdne po porodu a taky to teda bolelo a moc jsem z toho neměla, ale manžel byl velmi chápavý, takže jsme to dělali takovým způsobem a tak dlouho, dokud jsem to dokázala snést a pak jsme to dořešili jiným způsobem. Já osobně z toho mám pocit, že se mi to tímto způsobem opravdu jaksi rozmasírovalo, protože to bylo lepší a lepší a po 2 měsících úplně jak dřív.
|
|
|
|
|
|
|
| Jana+2 |
|
(17.7.2004 22:36:54)
Nejsi citlivka,mě to bolelo stejně a po půl roce je to stále citlivé na dotyk.
|
|
| MarketaS s Natálkou 23.6.04 | 
|
(18.7.2004 10:51:39)
Ahoj MartinoL.
Mám prosbu, mohla bys mi prosím napsat (jestli si teda pamatuješ) jak se jmenoval ten gel na jizvu po císaři?
Mně v porodnici poradili měsíčkovou indulonu nebo domácí sádlo.
Mažu indulonou 2x denně, ale pokud máš něco ozkoušeného, budu ráda za každou radu!!!
Děkuju M+ N
|
| Jana+2 |
|
(18.7.2004 17:50:29)
Ahoj,já jsem si jizvu mazala domácím sádlem, ovšem bez soli,občas heřmánkovou mastí.Jizva postupně vybělí a nebude skoro vidět.Rodila jsem císařem i normálně a skutečně nevím,co bylo lepší..Jo,dobré je nosit vysoké kalhotky (nad jizvu).Chce to čas a budeš O.K.Pa Jana
|
|
| Martina+L | •
|
(19.7.2004 10:04:26)
Já si bohužel nepamatuju tu značku, je to šest let :( Vím, že to byl gel určený na jizvy a byl myslím anglické výroby. Koupila jsem ho v lékarně, byla tam moc milá paní tenkrát a poradila, že je dobrý. Je mi líto, že Ti nemůžu poradit více :(, ale tu lékarnu zkus. Jizvička ted už skoro není vidět, hojilo se mi to moc dobře, nevím jestli to bylo tím přípravkem, nebo prostě proto, že si doktor dal záležet...
|
| Lucie | •
|
(20.7.2004 9:52:40)
Ten gel na jizvy se jmenuje Contractubex. Já ho kupovala příteli, kterej si rozsekl hlavu a doktor mu to dost špatně sešil, takže jizva byla taková ošklivá a rozšklebená a hlavně na dost viditelným místě. Docela ten gel pomohl i když trochu ta jizvička samozřejmě vidět je.
|
| MarketaS s Natálkou 23.6.04 |
|
(21.7.2004 13:02:07)
Lucie, díky za název toho gelu:o) Hned si ho dojedu koupit.
|
| Katuše, syn8, dcera3 | •
|
(13.12.2004 19:26:24)
Ahojky, cisaře jsem si užila 2. Po porvním mi jizva praskla po vytažení stehů. Pomohly mi až sestřičky na nedonošencích, kde jsem se synem ležela. Trvalo dlouho než sjem byla zase v pořádku. Po druhém císaři mi sestřička (v jiné porodnici) poradila jizvo co nejvíce vymývat a masírovat žínkou ve sprše, aby v jizvě nezůstávaly stroupky. VŠECHNO VELMI JEMNĚ, NESMÍ TO BOLET! To se mi hodně osvědčilo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Helena +Anna 2r+Hana 5m | •
|
(20.2.2005 23:43:09)
Milá Ivo ! Fakt jsou pro mě porody nádherný a úžasný a nejkrásnější v životě zážitek ! Přesto, že poprvé na Bulovce nás fyzicky i psychicky dořídili a dodnes jsem se s tím taky nevyrovnala a ještě se neodhodlala ke stížnosti.Podruhé díky první zkušenosti jsem raději rodila doma v naprostém klidu a pohodě, a jsem jen "naštvaná", že tento porod trval velmi krátce, takže jsem si jej už "neužila" tolik jako ten první."Užila" myslím v dobrém smyslu - opravdu ten příchod miminka na svět se vším všudy miluju.Pa Helena
|
| dr.Dvořák - Bulovka | •
|
(5.3.2005 15:47:37)
Vážená paní Heleno, rád bych se blíže seznámil s Vašimi zkušenostmi z prvního porodu v naší porodnici. Prosím, napište mi na můj e-mail dvorakm@fnb,cz. S pozdravem, dr.Dvořák
|
|
| Pája | •
|
(17.5.2005 17:16:41)
Před 6lety jsem rodila svého chlapečka.Podle UZV tvrdili, že mimi je zdravé a nemám se čeho bát!To,že jsem měla rizikové těhotenství a malý chtěl pořád ven,nikoho až tak neznepokojovalo..Mě vlastně taky moc ne,protože mi nikdo neřekl,jak se chovat při rizik.těhotenství.V nemocnici jsem byla 4x a pokaždé na udržování a zklidnění.Malý se narodil 11.7.99,týden po termínu.Od půlnoci jsem cítila bolesti,v 7:30hodin jsme odjeli do porodnice,v 8,30hodin mi píchli"urychlovací injekci"s tím,že malý bude brzo na světě.Ve 12:30hodin mi dali další...Bolesti se stupňovaly a mimi nikde.Vydržím kde co,ale to mi přišlo příliš!V 15hodin mi dali další urychlovák a pořád nic.Nemohla jsem se už ani hýbat,bolestí jsem neviděla,pořád mě přesvědčovali,že to je normální.Když se konečně syn v 15:45hod.narodil,doktor(mimochodem-po roce jsem se dověděla,že mě nerodil porodník,ale pediatr!)řekl"Kurva,ten měl být císařem!!"Měl 54cm a 4,20kg a já prvorodička.Nad ránem jsem skončila na operač.sále,protože opoměl vyndat celou placentu a nedošlo mu,že mě tak velké dítě"trošku roztrhalo".Nebýt hodné sestry,která mě hlídala co půl hodiny a pak co 15minut a dokázala se postavit doktorovi-co mě rodil,dnes tady nejsem!Už jsem další mimi nechtěla!!!Nejen pro to,že skrz"péči rodícího lékaře"malý má DMO,protože ho"trošku přidusil",ale z té hrůzy,že zas prožiji to porodní martýrium!Dneska se s manželem snažíme o druhé miminko a i když mám z porodu strach,věřím,že tentokrát to bude jiné a taky vím,že když budu držet pusu v porodnici,ničeho tím nedosáhnu a bude to jen špatné.Proto se ptám kamarádek,kde rodily,ať si můžu udělat obrázek a nezažít tu hrůzu,co tehdy.Držím všem maminkám palce,ať mají z porodu ty nejlepší zážitky!!!!!!
|
| Jarma (dvě děti) | •
|
(18.5.2005 10:21:38)
Rodila jsem letos v lednu na Bulovce a byla jsem naprosto spokojena. Sice jsem se nedostala do CAPu (byl zrovna obsazen), ale přesto si nemůžu přístup celého týmu porodnického i poporodní péče vynachválit. Doktoři komunikují a konzultují! své postupy s pacientem a dají na jeho žádost!. Všichni jsou milí a profesionální.
Mimochodem před čtyřmi roky jsem jako prvorodička porodila holčičiku 55 cm, 4130 g - normálně, i když se vědělo, že dítě je větší. Ani jsem nevěděla, že by to mohl sám o sobě být důvod k císařskému řezu??
|
| Pavla,1 dítě | •
|
(18.5.2005 11:30:16)
Ahoj,já jsem před 14-ti lety rodila na Bulovce a nemůžu si stěžovat.Na tehdejší dobu byly pokoje celkem na úrovni a i doktor byl celkem v pohodě.Proto se tam chystám i nyní.Zajímalo by mne,jak to tam vypadá i nyní a jak se tam tváří na epidurál.Díky moc za info.Pavla
|
| Jarma | •
|
(18.5.2005 15:10:28)
Tak pokud jde o to, jak to na Bulove vypadá, je to přece jen už straší pavilon, takže "krásné" to tam není :-). Ale já jsem měla nadstandardní pokoj a ten byl opravdu pěkný. Nadstandardů tam není ale bohužel mnoho, takže je to otázka náhody, že zrovna je nějaký volný... Já jsem přišla rodit po týdnu, kdy měli oddělení úplně zavřené, takže bylo v podstatě volno a přitom jednolůžkový nadstandard byl už jen jeden jediný. Ceny jsou 500 nebo 800 za noc (podle toho, jestli je tam TV nebo není). U nadstadardu je možné mít návštěvy i mimo vymezenou dobu a mohou na pokoj - to byl asi hlavní důvod, proč jsem ho chtěla. Jinak tam totiž mohou návštěvy přijít jen asi do 18 hodin a pouze v určeném prostoru - nemohou na pokoj (aby nebyly rušeny ostatní).
Jinak lidsky jsou tam všichni velmi příjemní. Doktor se mnou všechny postupy konzultoval. Chtěla jsem původně rodit v CAPu, ale nestihli ho uklidit :-), takže jsem zůstala v normálním porodním boxu a musím říct, že mi to ani nevadilo. Nabídli mi, že mi z CAPu přinesou , co chci - porodní stoličku apod. a jinak jsem se mohla pohybovat a chovat, jak jsem chtěla. Boxy jsou uzavřené, světlé, nově rekonstruované, barevné a je tam dostatek soukromí. Hezké je, že už tam je přichystaná i postýlka pro miminko. Holení vůbec žádné - ani na to nepřišla řeč. Klistýr podle dohody. Já jsem si přinesla svůj Yal. Tlumiče bolesti mi dali na vybranou, jestli chci. Epidurál mi sami nabídli.
Porod jsem měla docela težký a a dlouhý a i přesto z něho mám dobrý pocit. Doktor mi psychycky hodně pomáhal, podporoval a uklidňoval.
Na šestinedělí jsem byla také spokojena. Sestřičky pomohly, když jsem je požádala.
Bulovku bych klidně doporučila.
|
|
|
|
|
|
|
| Iva - 3 děti | •
|
(19.7.2004 13:10:21)
Pro ty, kteří odsuzují ty tzv. hrůzostrašné histroky chci jen říci, jsem ráda, že Vás nic tak traumatizujícího a deprimujícího nepotkalo. Ale děje se to. Nejsou to historky, ale příběhy ze života. Možná se o tom mluví tolik proto, že každý snad právem očekává, že příchod dítěte na svět je něco krásného, ale místo toho se leckdy žena dočká nezájmu, arogance a nepochopení. Takže z tohoto krásnáho okamžiku se stane noční můra. Po tom všem pak namísto nějaké psych. podpory se matce dostane pouze výsměchu všech okolo včetně lékařů. Jsem ráda, že to všechno si můžu přečíst. Je to pro někoho asi nepochopitelné, ale pomáhá mi, že vím, že v tom nejsem sama. Že nejsem nějaká divná, že mám takový zážitek. Kdyby bylo všechno vpořádku, mohlo by se o tom mluvit u nějakého lékaře třeba ve skupině. Ale pokud se žena vyloženě nesloží, nikoho to nezajímá. Tím, že se o tom mluví, se s tím vším pomalu mohu vyrovnávat a mrzí mě, že ty ostatní to otravuje. Mně to pomáhá. A nejsem nějaká přehnaná citlivka. Ale po prvním i druhém porodu jsem se cítila ponížená a lékaři se ke mně chovali jako k živému inkubátoru. V té chvíli před porodem a při porodu se žena nemůže už nijak brát. Je dána na milost a nemilost sestrám a lékařům a ti to vědí, a proto asi se někteří tak hrozně chovají. Nechci ostatní, které porod čeká, strašit. Chci jen, aby si budoucí maminky řádně vybrali nemocnici a personál, kde chtějí porod zažít. Nestačí jen číst knihy, i já jsem věděla, co mně čeká a co mám dělat. Když ale nastanou komplikace a nejen že Vy nevíte, co se děje, máte strach o dítě a ještě vidíte, že ani lékař se nemůže rozhodnout, co má dělat, pak se teprve pozná ta správná nemocnice. Správně jsem si vybrala u třetího dítěte. I tam byly komplikace, ale protože lékař byl na to připraven, zvládlo se bez bez následků psych. a fyz. Ale je pravda, že trauma z předchozích dvou porodů mě bude pronásledovat asi pořád.
|
| Lenka | •
|
(20.7.2004 12:03:38)
Ivo o nočních můrách z porodu vím svoje, taky jsem si připadala totálně ponížená a stejně jako tobě mi pomáhá, když si o tom můžu promluvit s někým kdo má podobnou zkušenost. Sem přece může napsat svou zkušenost každý i když není příjemná.
|
| Iva, 3 děti | •
|
(20.7.2004 12:20:42)
Lenko díky, už jsem si i tady připadala jako totální blb, který nemá nic jiného na práci, než strašit ty, kteří ještě žádnou zkušenost s porodem nemají. Jsem ráda, že vím, že v tom nejsem sama a že mě někdo chápe. DÍKY, DÍKY.
|
|
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) |
|
(21.7.2004 10:44:22)
Ivo, skutečnost lze popsat různými způsoby, ideálně to demonstruje rozdíl mezi stejnou zprávou podanou ČT a TV Nova. Špatnou zkušenost lze sdělit tak, aby vyzněla jako varování s konkrétními údaji - mám-li díky tomu možnost podniknout "protiopatření", aby se mi to nestalo také, budu za takovou informaci vděčná. Pokud ale někdo píše hodně dramaticky, mám na mysli např. místo "šití mne bolelo hodně, cítila jsem každý steh, mohli mi to víc umrtvit" napíše "šití bylo šílené, při každém bodnutí jehly jsem vyjekla bolestí a ten doktor mi to určitě udělal schválně, já ho prosila, ať mi to umrtví, ale on se tvářil, že ho otravuju, bylo to tak hrozné, nepředstavitelný zážitek, horší než celý porod" pak takovou formulaci skutečné situace považuju za historku, která straší ostatní, které ještě vlastní zkušenosti nemají.
Nepřimlouvám se tu pokaždé za to, aby sem holky neuváděly špatné zkušenosti, ale aby při psaní svých příspěvků trochu přemýšlely nad vyzněním a přestože je to situace plná emocí, aby se pokusily o trochu věcného nadhledu.
|
| Iva, 3 děti | •
|
(21.7.2004 12:40:51)
Máš pravdu, jsou tam emoce. Ale zamyslela jsi se proč? Je to proto, že i když je to už 6 let, zatím jsem se s tím nevyrovnala. Věř mi, že bych chtěla být objektivní. Ale zatím to nejde. Je pravda, že popisování zážitků se časem mění - není už to tak bolestné a osobní. Ale člověk se s tím musí vyrovnat. Já jsem to zatím nedokázala. Jestli Ty jsi to dokázala, přeji Ti to. Ten pocit bolesti už otupěl, ale ten pocit bezmoci, pohrdání, méněcennosti a toho, že pro ně nejsem člověk, ale kus, ten nezmizí nikdy. Už nikdy se tak nechci cítit, už nikdy to nikomu nedovolím. Každý má v sobě různé mechanismy a já vím, že až se někdo ke mně zase takhle bude chovat, okamžitě v mozku se mi vybaví tento zážitek i s těmi emocemi a já budu schopná se bránit a jednat. Ale máš pravdu, uvědomuji si, že ten zážitek u porodu tohle všechno spustil, ale původ všeho je hrůza z toho, co jsem zažila. Příště by se mi to mohlo stát při jiné příležitosti. Ale to já už nikdy nedovolím. Bolest při porodu se dá snést i když je velká - vím to, při posledním porodu to také nebylo bez komplikací. Ten zážitek při 2. porodu byl tak bolestivý proto, že ta bolest nebyla nezbytně nutná, musela jsem ji podstoupit proto, že sestra nedělala pořádně svou práci a všechnu tu bolest ještě násobil ten pocit bezmoci apod. Takže pro mě to bylo hrozné a nepředstavitelné. Těžko se to vysvětluje. Máš pravdu v tom, že Ty můžeš být velmi objektivní, Ty jsi tam nebyla v mé kůži. To co píšu, je jen ve zkratce, byla to souhra náhod, které vyústily v to, co jsem napsala.
A možná je to i stále velmi bolestné proto, že jsem si nedokázala odpustit a tam odtud neodešla. Měla jsem pořád ještě čas, protože i to, co se dělo předtím, mě mělo varovat. Ale já jsem doufala, že to zvládnu, nenapadlo mě, co by se mohlo stát. Kam až to dojde a co to se mnou udělá.
|
| JITKA+Heda4/04&Teodor9/05 |
|
(21.7.2004 15:56:04)
Chci se trochu zastat Ivy. Ač jsem velký odpůrce vyprávění hrůzostrašných historek o porodu (viz mé dřívější příspěvky k boji proti předhazování toho, jak žena musí trpět) a sama jsem si ho úžasně užila a hrozně se těším na další, musím uznat, že nemohu přesně pochopit, v jaké situaci byla. Já osobně snáším bolest dobře, ale raději bych vydržela 2 dny porodní bolesti, protože je to bolest tupá a snesitelná a hlavně prospěšná, ale kyretáž za živa?.. brr.. je to přeci jen zásah do živého masa a navíc, když to vše bylo zbytečné. Bavila jsem se o tom také se zkušenou porodní asistentkou, ke které chodím na cvičení s malou a ta mi potvrdila, že je to šílená bolest, proto se to nikdy (až, jak vidno, na vyjímky) nedělá bez umrtvení. Ona sama dokonce tento zákrok, když mohl někdo jiný, nedělala, protože říkala, že jen když slyšela ten škrábavý zvuk, trpěla za tu ženskou, které to dělala, ač byla umrtvená. Tak v tomhle fakt je mi Ivy líto a netroufám si tvrdit, jestli přehání nebo ne.
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) |
|
(22.7.2004 0:11:52)
Ač jsem se snažila poctivě listovat (ale možná jsem se přehlídla), nenašla jsem původní příspěvek "nejde o žádné přehnané historky" přestože Lenka už tam měla Re:Re: proto jsem si myslela, že reagovala na mne a Jitku (+Heda)z debaty na konci června a jen to přejmenovala, stejně jako Iva přejmenovala odpověď na její povzbuzení na "pro lenku" a taky tam nechala to Re:
Proto jsem reagovala na samotný název příspěvku, chtěla jsem tím říct, co považuju za "historku" - když si někdo záměrně "okoření", aby z toho vyšel jako větší borec, případně okolí jako větší darebák. Nebyla to reakce na konkrétní příběh Ivy +3děti, i když to tak možná vyznělo. Za prvé si myslím, že na to, co podstoupila, to dokázala napsat s maximální mírou věcnosti, která šla. (http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/novep.asp?z_podkategorie=no&id=54&pg=15&Mv=n&string=&monthadd=&monthfrom=&yearfrom=)
Za druhé si myslím, že se do ní nikdo neobouval, většina holek včetně mne vyjadřovala soucit a lítost nad tím, že nepoznala dobrý pocit z porodu a proto mne udivuje, že napsala, že si připadá jako blb. Nesouhlasné názory se myslím ozvaly jedině proto, že vše shrnula do příliš kategorického závěru, že si myslí, že je to tak i u ostatních maminek, že porod vydrží jen a pouze kvůli dítěti - ozvaly se maminky, které se osobně přesvědčily, že lze i jinak.
Napsat reakci mne vlastně spíš než Iva přiměla Lenka, chyba. Ano, každý si sem může napsat svoji zkušenost, ty nepříjemné obzvlášť, aby jim dokázaly další budoucí maminky předejít. Ostatní o rozdílu mezi sdělením zkušenosti a vykládáním historek jsem se pokusila formulovat minule. Příště zvolím jako příklad třeba autonehodu, aby to nebylo tolik osobní téma. Koho jsem se dotkla, tomu se omlouvám, nebylo to míněno osobně.
|
|
|
|
|
| Ina, 4 děti | •
|
(8.8.2004 23:40:15)
Přečetla jsem si většinu příspěvků a díky svým zkušenostem vím, že nejdůležitější je přístup personálu, ať je porod sebetěžší. S arogantním a necitlivým personálem se i z běžného porodu může stát děsivý zážitek, ale i naopak.
Já rodila první dceru za hluboké totality /1985/, ve spádové porodnici. Porod mi začali vyvolávat ve dni termínu, i když tělo nebylo na porod vůbec připravené. Na sále, kde jsme byli s ostatními rodičkami oddělené jen plentami, takže bylo slyšet úplně všechno, jsem strávila dvanáct hodin v poloze na zádech, v každé ruce kapačku. Ten den bylo venku krásně, červenec, sestřičky stály u okna a hlasitě rozebíraly, jestli jít na koupaliště, případně jaké plavky jsou zrovna v módě. Měla jsem velké bolesti, maminky z obou stran měly za pár hodin po porodu a já zůstala na sále sama. Vůbec jsem nevěděla, co si s tou velkou bolestí počít,ale sestřičky se nenechaly rušit. Žádné rady, jak dýchat, co dělat, když je mi z těch kapaček tak špatně. Jen na mě několikrát houkly, že to musím vydržet a ať jsem hlavně potichu. Vedle mé hlavy položily misku na zvratky, ale jak si ji přisunout, když jsem musela mít natažené ruce..Těsně před porodem jsem při jedné obzvlášť silné kontrakci škubla rukou a kapačka se odpojila. Zavolala jsem sestru a ta mě seřvala jako malou holku a šla pro lékaře, že jsem problémová rodička a že jsem si odpojila kapačku schválně! Vůbec jsem se nedokázala bránit. Ani si nepamatuji, jak se dcera narodila, jen vím, že už jsem to strašně chtěla mít za sebou, ať už to dopadne jakkoliv.
Druhé dítě jsem rodila po pěti letech, prostředí bohunické porodnice v Brně se nedalo srovnávat. Jen ty sestřičky...na hekárně se paradoxně nesmělo ani "heknout", neustále nás několik žen okřikovala sestra při každém hlasitějším vzdechu. Při poslední fázi porodu jsem měla u porodu dvě porodní asistentky a jednu z nich, co stála vedle mě, jsem při tlačení mimoděk chytla za ruku. Obrátila oči v sloup a vytrhla se mi, pamatuji se, že jsem se po porodu styděla za svoji slabost. Taky jsem absolvovala kyretáž vzápětí po porodu bez narkózy, nebyla to legrace, ale co následovalo...měla jsem velké křeče v břiše, celé noci v porodnici jsem proseděla na posteli, když jsem si šla pro prášek, sestra mi řekla, že to snad není tak hrozné a že prášek mi kvůli kojení nemůže dát. Lékař při vizitě /co mi dělal revizi-kyretáž/ lehce ironicky prohlásil, že ta dnešní mládež nic nevydrží, že jsem v pořádku, tak co pořád mám? Čtvrtý den po porodu jsem bolestí brečela, konečně je napadlo udělat ultrazvuk a už jsem byla na sále. Následovala druhá revize, tentokrát už s narkózou. V břiše mi totiž zůstaly ještě kusy placenty, první revize byla špatně provedená. No že by se mi snad lékař přišel omluvit za ty řeči, to ani omylem.
Zato další dva porody, to už byla pohádka. U obou byl manžel, myslím, že to byl hlavní důvod milého chování sestřiček i celého personálu. I když jsem měla porody vyvolávané, zdlouhavé, ne jednodušší než ty předchozí, dokonce i tu revizi jsem si zopakovala, atmosféra byla úplně jiná. Poslední mimi jsem rodila před třemi měsíci, porodní sálek na Obilňáku v Brně byl příjemný pokojíček, usměvavá asistentka, která ochotně zodpověděla všechny moje dotazy. Nerozčilovaly ji ani moje otázky KDY UŽ..I to šití se od milé lékařky dalo vydržet. A co mě úplně nadchlo - když těsně po porodu všichni odešli a já zůstala jen s manželem a miminkem...
Dneska už vím, že je hrozně důležité mít vedle sebe u porodu blízkého člověka, ať je to manžel, nebo kamarádka, který ve správnou chvíli umí chytit za ruku a třeba ji jen stisknout. A jaký bude personál, takové budou vzpomínky! Protože na bolest se dá zapomenout.
|
|
| Janka P. (Ondřej 21m.) | •
|
(14.1.2005 14:43:11)
Ivo,
musím napsat, že já jsem ráda, že jsi své zkušenosti napsala. Historky od tebe i ostatních mi pomohly k porodu, na který ráda vzpomínám! Věděla jsem, na co se mám při "exkurzi" v porodnici ptát, co se všechno může stát, přemýšlela jsem, jak by bylo nejlepší reagovat, co všechno může zachránit otec u porodu atd.
Jana
|
| Iva, 3 děti | •
|
(23.1.2005 18:44:09)
Janko P., jsem ráda, že Ti tyhle tzv. hororové články pomohly. Mně pomohlo o tom psát, abych se s tím vyrovnala. Nechtěla jsem nikoho děsit. Opravdu, chtěla jsem jen napsat, co se může stát.
A jestli Ti tahle diskuze pomohla k tomu, že sis všechno ohledně porodu dopředu ujasnila, aby ses vyhnula podobným zážitkům, jsem ráda.
Jestli jsi měla porod bez problémů, přeji Ti to /a trochu i závidím/. Měj se moc hezky a při dalším porodu zase jen pohodu. Ahoj.
|
|
|
|
| Katka dvě děti 10 a 2 | •
|
(24.7.2004 22:21:59)
Porod prvního syna,začal tak, že mě odtekla plodová voda a já musela do porodnice i když jsem ještě kontrakce neměla. Na porodním sále jsem byla celou noc, kdy jsem se vůbec nevyspala, protože jsem byla na 6-ti lůžkové "hekárně" kde ostatní maminky během noci postupně porodily. Během příštího dne mě okukovalo spousta lékařů, sester a mediků a stále se nic nedělo. odpoledne se dostavily první kontrakce, stála jsem se ale neotvírala. Večer, aby byl klid a já se mohla vyspat( podle lékaře) mě píchli Dolsin.Začala jsem zvracet a porod se rozběhl naplno. Po několika hodinách jsem byla úplně vyčerpaná. Nakonec jsem odrodila po 48 hodinách císařským řezem. Syn byl utlumený po Dolsinu a musel být kříšen. Po návratu z porodnice mě dlouho trvalo než jsem se z tohoto traumatizujícího zážitku vzpamatovala. Trvalo mi několik let, než jsem vůbec začala uvažovat o druhém dítěti.Druhou dceru jsem rodila po 8-mi letech a něco tak krásného jako byl její porod bych chtěla ještě jednou zažít. Nepříjemné kontrakce trvaly jen 2 hodiny a druhou porodní dobu jsem cítila jen tlaky a na tři zatlačení byla dcera venku. Na závěr bych chtěla říct co tomu pomohlo:předporodní kursy, příjemné prostředí por. sálu ( jednolůžkový box, trvalá přítomnost milé a trpělivé asistentky)a psychika.
|
|
| Iveta - 34 let | •
|
(16.8.2004 20:17:29)
Milá Katko,čtu tvůj příběh a úplně mi jde mráz po zádech.Vůbec si nemyslím,že by cokoliv byla tvoje chyba,ale naše zdravotnictví je jeden velký průšvih.Vytratila se z něj slušnost a úcta k pacientům.Porod je přece tak citlivá záležitost,při které by maminka měla být v naprosté pohodě,vždyť přivádí v bolestech na svět malého človíčka. Naprosto s tebou cítím a doufám,že na nepříjemné zážitky časem zapomeneš a budeš se těšit z děťátka.
Já mám 10 -ti letého syna a teď jsem v 8 měsíci těhotenství,takže také řeším otázku,kde a jak a s kým rodit,mám velké obavy,abych nenarazila na takové blbce jako ty. Přeji Ti radost z děťátka a už žádné nepříjemné zážitky. Iveta.
|
|
| Janatris, Kuba 2000, Bára 2004 | 
|
(18.8.2004 21:54:35)
Mám podobnou zkušenost, v poradně i na předpor. vyšetření všichni v pohodě, ale při porodu najednou spousta cizích lidí, "Takhle teda rodit nebudu" (to jsem neřekla já, ale asistentka, a reagovala tak na mou polohu), načež jsem byla nainstalována do pro ni vhodné polohy... Přestože jsem dopředu souhlasila s nástřihem a miminko mělo velký váhový odhad, nebyl mi proveden a byla jsem dost natržená... Od toho všeho mě neochránil ani můj muž, který tam byl se mnou. První dítě jsme rodili císařem v epidurálu, a na to vzpomínáme rádi. Při druhém porodu mi však ukázali, že jde pouze o jednu velkou bolest a hlavně všem těm lidem okolo pořád s něčím vyhovovat. Že to bolí nebo mám nějaký problémy - to je jedno, ven se to dostane tak jako tak, a o to jediné jde.
Rozhodli jsme se, že třetí miminko si pořídíme, až dopředu vyřešíme porod. V některých státech se rodička může svobodně rozhodnout, zda chce rodit přirozeně či císařem. Informovali jsme se, a v ČR to zatím stále záleží na rozhodnutí lékaře, který má na sále zrovna službu. Čili nám nezbývá než rodit venku. Protože je to však dost složité z hlediska úřadů, pojištění a v neposlední řadě i financí, stále hledáme nějakou jinou možnost... Nevíte někdo, zda někde v ČR existuje porodnice či porodník, který provede císařský řez na žádost rodičky? Děkuji
|
| Jana+2 |
|
(18.8.2004 23:24:32)
Ahoj,myslím,že objednat si císařský řez u nás skutečně nejde.
|
| Sylvie | 
|
(18.8.2004 23:37:17)
Jde, ale ne legálně. Nejlíp kdybys to probrala se svým gynekologem, možná ti někoho doporučí on. Nebo se rovnou poptala v porodnici, kde hodláš rodit.
S.
|
| Lenka ,dcera 6,5 let | •
|
(19.8.2004 8:23:52)
Císaře může nařídit i psychiatr !
Já už jednoho císaře měla z důvodu,že jsem se vůbec neotevřela,ale 2.bych v žádné případě už nechtěla podstoupit.
Raději 5x rodit normálně než znova císaře.
Rozmysly si to pořádně.Je to operace a s riziky.
Dost to potom bolí ještě asi 1 měsíc a nemůžeš ležet a léčit se.Musíš se starat o mimčo.Zvlášť pokud by jsi na to byla sama.
|
| Zdenka | •
|
(20.11.2004 21:20:13)
Upřímně, taky se divím, že chce někdo císaře dobrovolně. I když... První porod jsem prožívala před 11 lety v Chebu. Už na příjmu mě upozornili,že dítě je velké a zřejmě půjde císařem.Když jsem nesouhlasila (bála jsem se),řekl doktor, že se samozřejmě budou snažit především o normální porod, ale když to nepůjde,bude císař.Bolesti jsem prožívala na hekárně sama. Jedna paní porodila a nikdo jiný nebyl. Jen sestra,která vztekle mlátila sluchátkem telefonu.Naši se u telefonu střídali dost často k její nelibosti. Ale k porodu. Jen dvanáct hodin, ale pan doktor nakonec zjistil,že se neotvírám,a dítě "už by to nezvládlo" a byl císař(navíc svisle). Za těch dvanáct hodin jsem doktora viděla dvakrát a nevěřím, že se otevírání nedá pomoct.
Druhý porod mě čekal před 9 lety. Můj gynekolog mi krátce před porodem s komentářem, že o velikonocích(v době termínu)budou sloužit především nezkušený lékaři+když jsem se neotvírala poprvé,je možné,že se nebudu otvírat zas+navíc druhý císař už chce preciznější řez(nesmí se říznout do první jizvy a zase aby to nevypadalo jako koleje),že mi nabízí, že mi ten císař udělá sám rovnou v nemocnici,kde pracuje.Já souhlasila.
Teď jsem v sedmém měsíci.Přemýšlím,jak to udělat,abych rodila normálně.Ale můj(ten samý)gynekolog mi už od chvíle,kdy jsem mu oznámila,že plánuji otěhotnět "stresuje".Třetí císař mě prý nemine a navíc bych měla podstoupit "sterilizaci".
Nevím,jak koho,ale mě to slovo děsí.Ne,že bych plánovala čtvrté(tak riskantní)těhotenství, ale sterilizace - to už je moc.
Vím, že mě císař asi stejně nemine - mé děti byly až moc velké a třetí prý bude ještě větší (4010g-4350g-?)- ale kdybych měla tu volbu všechno vrátit, druhé dítě bych se pokusila porodit už tenkrát normálně.
|
| Alena, jedno dospělé a jedno dospívající | •
|
(7.1.2005 23:26:37)
Ahoj holky,
sice hledám debatu o kouření puběrťáků, ale diskuse na téma porod mne velmi zaujala. Zkušenost s prvním porodem, cca před 22 lety, byl podobný nako v prvním případě a navíc s tím dodatkem, že stejně po dvou dnech utrpení z toho nakonec byl císař - už jsem nemohla ani dýchat a popravdě mi už bylo všechno jedno. A to jsem nebyla žádná ulekaná mladice. Špatně se mi hojila rána na břichu, výmluvy lékařů - jako vyčerpaný oragnismus atd., 3 měsíce jsem nemohla na propcházce ani ulačit kočárek s dítetem - prostě tank. Úplně jsem záviděla všem maminkám, které rodily normálně. Za pár týdnů - pohoda. A já? Jizva na břichu a na duši mi zůstane po celý život. Divím se proto budoucím maminkám, které uvažují o této variantě porodu. Bojíte se bolesti? Ale ty jsou i po císaři.
S manželem jsem chtěli další - podařilo se to až po velmi dlouhé době. Vše bylo v pořádku, až do nástupu do porodnice - prý první porod císař - druhý také musí být císařem. Nedala jsem se!!!!! Chlapec se narodil - přirozeně. Zvládla jsem to!!! A za cca 10 dnů jsem běhala jako čiperka a byla ráda, že jsme se ubránila i v tak těžké chvíli, kdy vlastně dáváte svůj život a život dítěte do rukou cizího člověka - sice lékaře, kterému chcete určitě důvěřovat - ale kdo ví? Musím podotknout, že dříve tatínkové k porodu nechodili.
Ahoj - Alena
|
| erika | •
|
(12.1.2005 23:47:07)
Ahoj holky!V roce 2000 jsem zjistila,že jsem těhotná.Šla jsem na ginekologii přes známé stím,že pan doktor je moc dobrý.Začalo to stím,že musím do nemocnice,že vnitřně krvácím,a že má podezdření na mimoděložní těhotenství.Udělali lapadoskopii a dopadlo to dobře.Pak jsou kontroly jednou měsíčně tak jsem docházela a vůbec mi nepřišlo divný,že strašně přibírám.Říkala jsem si,že by asi něco doktor řekl.Začátkem osmého měsíce jsem se šla obědnat do Podolí se 45kg navíc.Okamžitě jsem šla na internu a pí.doktorka koukala jako blázen že už semnou dávno něco neudělali,že jim nebylo divný z 60kg se dostat na 105kg.Ještě týden jsem docházala s pláčem na kontroly.Nemohla jsem chodit byla jsem nateklá tak,že jsem se nevešla ani do pantafle o 3 čísla větší.Nakonec mě vzali do porodnice a zjistili cukrovku a jiné a jiné už si to ani nepamatuji.Na ultrazvuku mi zdělili,že má dítě extrémě zvětšenou hlavičku a mimino je moc velké,že mě budou muset odrodit i interna souhlasila jen jeden šílený doktůrek ne.Tak jsem ležela a ležela samozdřejmě přísná dieta a když zjistili,že přibírám kilo za den a piju vodu a jím suchý chleba a už se nemůžu ani pohnout tak porod vyvolají.Už jsem neměla
|
| erika | •
|
(13.1.2005 0:44:28)
neměla ani strach bylo mi vše jedno jen ať už je povšem.A stalo se né ten den to mi oznámili,že se omlouvají,ale rodičky se zbláznily a nemají místo tak jsem zase šla napokoj a čekala jsem až dají vědět.Stalo se až druhý den.Nakonec když chtěli dát vyvolávací pilulku přišel ještě jeden doktor a řekl,že nemůžu rodit normální cestou a zato mu děkuju,že musí udělat císař.Nedovedu si to ani přestavit,že by šlo mímo normal cestou.Dostala jsem celkovou narkózu a dál klasika Díky bohu narodila se krásná zdravá holčička. Po této zkušenosti jsem říkala,že už druhý dítě nikdy.Strašně to bolelo dva měsíce jsem byla úplně hotová,ale tu bolest jsem nakonec zapomněla.A po 3 letech opět těhotná.Průběh 2 těhotenství bylo docela vpohodě samozdřejmě jsem šla k jinému ginekologivi jen jsem přibrala 26kg¨.Tentokrát jsem si prožila i 20 hodin porodních bolestí a nakoc zjistili,že se mimi nedostane ven a šla jsem na další císař tentokrát pod epidurálem bylo to úžasný vše jsem vnímala,ale nic necítila a zase holčina.Další dítě mít nemůžem,ale nám to stačí.Oba dva porody jsem byla v Podolí a musím říct,že poprvé jsem řekla ,že nikdy nikdy a při druhém si je nemužu vynachválit.
|
|
|
| Petra74 |
|
(17.1.2005 13:55:07)
Ahoj všem ne jen současným maminkám,ale i budoucím...
prošla jsem si třikrát těhotenství a pokaždé jinak.
Protože jsem v dětství prodělala dvě operace močových cest, už od deseti let byli moji rodiče upozorňováni na velkou pravděpodobnost, že nikdy nebudu těhotná nebo miminko nedonosím.
Pravdou je, že jsem se svým gynekologem prošla spostu vyšetření a léčbu pomocí hormonů, ale k vytouženému těhotenství přišlo pomocí půl roční léčby hormonu estrogenu (měla jsem prý příliš nízkou hladinu estrogenu).
Těhotenství bylo rizikové a ještě v polovině devátého měsíce se mi holčička v bříšku točila jako na kolotoči. Měla jsem tedy od doktora z ultrazvuku červený vykřičník a upozornění na příčnou polohu. Ač to zní trochu podivně, když jsem ležela na pravém boku, tak byla malá hlavičkou dolů a když jsem se otočila na levý, tak se otočila napříč (a to i po té co jsem ji už 14dní přenášela). Tenkrát si mne nechali v porodnici na základě třech vztahů po sobě, o kterých jsme neměla ani tušní, ale objevili se na monitoru, tak jsem tam zůstala a popravdě jsem byla ráda, vždyť malá už měla být na světě.
Ležela jsem na lůžku, připojená na monitor a poslouchala jsem další dvě maminky sténající bolestí. Trvalo to docela dlouho, když nezabíraly čípky, přišlo na kapačky, a protože porodní asistentka nedala na moje slova, že na levém boku ležet nemůžu, dcerka se otočila a vzápětí doktorka začala dávat pokyny pro všechna důležitá vyšetření pro nutnost císařského řezu. Protože nejprve vše zařídila a potom mi o tom přišla říct (což mne nejprve vylekalo), ale přece jen jsem dostala kuráž, abych se pokusila ještě jednou zkušeným oponovat a řekla jsem ji o tom, že malá se tak otočí když ležím na levém boku, a že se opět přetočí, pokud to udělám i já. A což reagovala nevěřícně, ale po té se vlídně usmála, řekla proč to nezkusit a ještě mi pomohla. Od té doby se z předpokoje nevzdálila a až dokonce samotného porodu, který byl nakonec bez "císaře", byla velice chápavá a citlivá. Při samotném porodu se mi omluvila, že jsem moc úzká a musí mne tedy nastřihnout (což napravilo 6stehů), celou dobu jsme byla připojená na monitoru, v ruce dvě kapačky a kyslík na ústech, ale přece jen to vše vidím jako snadný porod a kdybych si mohla vybrat, tak bych chtěla opět rodit přirozenou cestou.
Druhé těhotenství skončilo samovolným potratem. Pravdou je, že přišlo moc brzy na tom prvním a v danou chvíli jsem druhé dítě nechtěla, protože se objevily trhliny v mém manželství a i když jsem zastáncem možnosti rozhodování matky o tom kdy má být těhotná, nechtěla jsem dát pryč miminko. Ale nezáleželo tenkrát na tom, co chci a prošla jsem si potratem. I když to "vyřešilo" moji situaci, brečela jsem jako malá holka, dokud jsem neusnula vyčerpáním. Proto pro zákaz potratů nejsem, ale ze své zkušenosti říkám, je moc důležité být opatrná a spoléhat hlavně sama na sebe.
Třetí těhotenství bylo nedávno a bylo také rizikové. Na víc jsem teprve hledala doktora (protože jsem se stěhovala) a neměla jsem žádné doporučení, což celou situaci nijak neulehčuje. Pan doktor, kterého jsem oslovila, měl velice příjemné vystupování a to mi stačilo nechat se lapit. Od poloviny těhotenství se vše naklánělo k císařskému řezu (hlavní důvodem byla placenta a vysoké riziko možnosti, že při porodu mohu vykrvácet). Pokud si budu hradit nadstandartní péči, bude mi doktor 24hodin k dispozici. Která maminka by to neudělala, aby bylo postaráno o její miminko?? A tak jsem měla vitamíny, letáčky všeho druhu, různé potravinové doplňky, předporodní kus (s příplatkem), tělocvik pro těhotné (s příplatkem), možnost výběru lékaře (s příplatkem), atd. Při všech výhodách a možnostech by každá maminka musela porodit alespoň čtyřčata, aby si to všechno mohla dovolit a i tak by celé porodné pokrylo jen část výdajů. ("asi po roce jsem viděla v TV reportáž o tom, že tenhle postup je nezákoný")
Tentokrát k císači přišlo. Měla jsem epidurál a celou dobu jsem slyšela co se děje, včetně vtipkování doktorů a sestřiček. První zlá část bylo to neuvěřitelně dlouhé čekání než přišlo k samotné operaci. Nejprve na pokoji a po tom i na sále (na zavedení epidurálu a potom na druhého doktora). Až přišlo k operací připadala jsem si, jako kdybych poslouchala televizi a nekoukala na obraz. Vše bylo tak trochu vzdálené a dalo by se spíš říct, že jsem byla odevzdaná a ne uvolněná. Tedy alespoň do té doby než jsem slyšela, jak na podlahu teče krev, vtípky ustály a nastal neskutečný fofr rukou a instrukcí. Dostala jsem neskutečný strach o miminko a že ho nikdy neuvidím, vše bylo tak černé, že víc to ani už nešlo. Na chvíli jsem upadla do bezvědomí a probudilo mne konejšení doktora, že už je všechno v pořádku.
Vše ale dopadlo dobře, na ještě mokrého synka jsem si alespoň sáhla. 24 hodin jsem musela jen ležet a pít. Dostala jsem tři konzervy krve, kolik kapaček už nevím, po desítce jsem to přestala počítat. :-) Bolesti po té co přestal působit epidurál byly šílené. Nejprve se mi sestřika omluvila, že mi nic nemůže dát, protože jsem stále necítila levou nohu. Bolesti jsem měla i když jsem už i dostávala injekce. Na druhý den mi sestřička pomohla z postele a do sprchy. Musím jen konstatovat, že to byly skutečné muka a pak ještě fakt, že si sama neoblečeš ani kalhotky je docela traumatický. Snažila jsem se za synka a sama za sebe, odpírat si injekce proti bolestem a hlavně dělat pokroky sama na sobě, abysme mohli domů. Většina doktorů a hlavně sestřiček jsou v Neratovické porodnici moc fajn. Měla jsem problém s kojením, neměla jsem ještě třetí den po narození synka mléko,ale díky jedné ze sestřiček jsem rozkojení zvládla a nemusela jsem malého přikrmovat. Doktor za mnou chodil každý večer a pro rychlejší hojení mi dal léky a mast. Přesto, že si myslím, že defacto všichni byli skuteční profesionálové a myslím, že jsem si vybrala dobře, císaře bych už nikdy nechtěla a nikdy bych ho nedoporučila jako možnost volby, když není nutný, tedy pokud zrovna nejste masochista. I když jsem platila za celou dobu těhotenství nějaký podivný příspěvek a platila jsem i za pobyt v porodnici, protože je soukromá a možná jsem snad i platila za ta vřelá a konejšivá slova, stálo mi to za to i když naše finanční situace není zase tak růžová.
Všem maminkám přeji jen ty nejlepší a nejmilejší sestřičky, porodní asistentky a doktory. Zdravá a krásná miminka. Chápajícího a milujícího tatínka.
Petra
|
|
| Petra74 |
|
(17.1.2005 15:49:16)
Ahoj všem maminkám i těm budoucím,
prošla jsem si třikrát těhotenství a pokaždé jinak.
Protože jsem v dětství prodělala dvě operace močových cest, už od deseti let byli moji rodiče upozorňováni na velkou pravděpodobnost, že nikdy nebudu těhotná nebo miminko nedonosím.
Pravdou je, že jsem se svým gynekologem prošla spoustu vyšetření a léčbu pomocí hormonů, ale k vytouženému těhotenství přišlo pomocí půl roční léčby hormonu estrogenu (měla jsem prý příliš nízkou hladinu estrogenu).
Těhotenství bylo rizikové a ještě v polovině devátého měsíce se mi holčička v bříšku točila jako na kolotoči. Měla jsem tedy od doktora z ultrazvuku červený vykřičník a upozornění na příčnou polohu. Ač to zní trochu podivně, když jsem ležela na pravém boku, tak byla malá hlavičkou dolů a když jsem se otočila na levý, tak se otočila napříč (a to i po té co jsem ji už 14dní přenášela). Tenkrát si mne nechali v porodnici na základě třech vztahů po sobě, o kterých jsme neměla ani tušení, ale objevili se na monitoru, tak jsem tam zůstala a popravdě jsem byla ráda, vždyť malá už měla být na světě.
Ležela jsem na lůžku, připojená na monitor a poslouchala jsem další dvě maminky sténající bolestí. Trvalo to docela dlouho, když nezabíraly čípky, přišlo na kapačky, a protože porodní asistentka nedala na moje slova, že na levém boku ležet nemůžu, dcerka se otočila a vzápětí doktorka začala dávat pokyny pro všechna důležitá vyšetření pro nutnost císařského řezu. Protože nejprve vše zařídila a potom mi o tom přišla říct (což mne nejprve vylekalo), ale přece jen jsem dostala kuráž, abych se pokusila ještě jednou zkušeným oponovat a řekla jsem ji o tom, že malá se tak otočí když ležím na levém boku, a že se opět přetočí, pokud to udělám i já. A což reagovala nevěřícně, ale po té se vlídně usmála, řekla proč to nezkusit a ještě mi pomohla. Od té doby se z předpokoje nevzdálila a až dokonce samotného porodu, který byl nakonec bez "císaře", byla velice chápavá a citlivá. Při samotném porodu se mi omluvila, že jsem moc úzká a musí mne tedy nastřihnout (což napravilo 6stehů), celou dobu jsme byla připojená na monitoru, v ruce dvě kapačky a kyslík na ústech, ale přece jen to vše vidím jako snadný porod a kdybych si mohla vybrat, tak bych chtěla opět rodit přirozenou cestou.
Druhé těhotenství skončilo samovolným potratem. Pravdou je, že přišlo moc brzy na tom prvním a v danou chvíli jsem druhé dítě nechtěla, protože se objevily trhliny v mém manželství a i když jsem zastáncem možnosti rozhodování matky o tom kdy má být těhotná, nechtěla jsem dát pryč miminko. Ale nezáleželo tenkrát na tom, co chci a prošla jsem si potratem. I když to "vyřešilo" moji situaci, brečela jsem jako malá holka, dokud jsem neusnula vyčerpáním. Proto pro zákaz potratů nejsem, ale ze své zkušenosti říkám, je moc důležité být opatrná a spoléhat hlavně sama na sebe.
Třetí těhotenství bylo nedávno a bylo také rizikové. Na víc jsem teprve hledala doktora (protože jsem se stěhovala) a neměla jsem žádné doporučení, což celou situaci nijak neulehčuje. Pan doktor, kterého jsem oslovila, měl velice příjemné vystupování a to mi stačilo nechat se lapit. Od poloviny těhotenství se vše naklánělo k císařskému řezu (hlavní důvodem byla placenta a vysoké riziko možnosti, že při porodu mohu vykrvácet). Pokud si budu hradit nadstandardní péči, bude mi doktor 24hodin k dispozici. Která maminka by to neudělala, aby bylo postaráno o její miminko?? A tak jsem měla vitamíny, letáčky všeho druhu, různé potravinové doplňky, předporodní kus (s příplatkem), tělocvik pro těhotné (s příplatkem), možnost výběru lékaře (s příplatkem), atd. Při všech výhodách a možnostech by každá maminka musela porodit alespoň čtyřčata, aby si to všechno mohla dovolit a i tak by celé porodné pokrylo jen část výdajů. ("asi po roce jsem viděla v TV reportáž o tom, že tenhle postup je nezákonný")
Tentokrát k císaři přišlo. Měla jsem epidurál a celou dobu jsem slyšela co se děje, včetně vtipkování doktorů a sestřiček. První zlá část bylo to neuvěřitelně dlouhé čekání než přišlo k samotné operaci. Nejprve na pokoji a po tom i na sále (na zavedení epidurálu a potom na druhého doktora). Až přišlo k operací připadala jsem si, jako kdybych poslouchala televizi a nekoukala na obraz. Vše bylo tak trochu vzdálené a dalo by se spíš říct, že jsem byla odevzdaná a ne uvolněná. Tedy alespoň do té doby než jsem slyšela, jak na podlahu teče krev, vtípky ustály a nastal neskutečný fofr rukou a instrukcí. Dostala jsem neskutečný strach o miminko a že ho nikdy neuvidím, vše bylo tak černé, že víc to ani už nešlo. Na chvíli jsem upadla do bezvědomí a probudilo mne konejšení doktora, že už je všechno v pořádku.
Vše ale dopadlo dobře, na ještě mokrého synka jsem si alespoň sáhla. 24 hodin jsem musela jen ležet a pít. Dostala jsem tři konzervy krve, kolik kapaček už nevím, po desítce jsem to přestala počítat. :-) Bolesti po té co přestal působit epidurál byly šílené. Nejprve se mi sestřička omluvila, že mi nic nemůže dát, protože jsem stále necítila levou nohu. Bolesti jsem měla i když jsem už i dostávala injekce. Na druhý den mi sestřička pomohla z postele a do sprchy. Musím jen konstatovat, že to byly skutečné muka a pak ještě fakt, že si sama neoblečeš ani kalhotky je docela traumatický. Snažila jsem se za synka a sama za sebe, odpírat si injekce proti bolestem a hlavně dělat pokroky sama na sobě, abysme mohli domů. Většina doktorů a hlavně sestřiček jsou v Neratovické porodnici moc fajn. Měla jsem problém s kojením, neměla jsem ještě třetí den po narození synka mléko,ale díky jedné ze sestřiček jsem rozkojení zvládla a nemusela jsem malého přikrmovat. Doktor za mnou chodil každý večer a pro rychlejší hojení mi dal léky a mast. Přesto, že si myslím, že defacto všichni byli skuteční profesionálové a myslím, že jsem si vybrala dobře, císaře bych už nikdy nechtěla a nikdy bych ho nedoporučila jako možnost volby, když není nutný, tedy pokud zrovna nejste masochista. I když jsem platila za celou dobu těhotenství nějaký podivný příspěvek a platila jsem i za pobyt v porodnici, protože je soukromá a možná jsem snad i platila za ta vřelá a konejšivá slova, stálo mi to za to i když naše finanční situace není zase tak růžová.
Všem maminkám přeji jen ty nejlepší a nejmilejší sestřičky, porodní asistentky a doktory. Zdravá a krásná miminka. Chápajícího a milujícího tatínka.
Petra
|
| Petulinda + Klárka + bříško | 
|
(19.1.2005 22:18:15)
Petro 74,
věřím Vám každičké slovo, které jste napsala, jen mám jinou zkušenost.
K lékaři chodím přímo do neratovické nemocnice, nikdy jsem nic nepřiplácela (pouze 300 Kč vyštření NT, protože to bylo na mou žádost). Předporodní kurz jsem absolvovala v mateřském centru v Brandýse nad Labem (50 Kč za přednášku za oba partnery), bylo tam i cvičení (20 Kč za hodinu). V porodnici jsem platila pouze za nadstandartní pokoj. Pak ještě 2000 Kč pro porodní asistentku, protože jsmě si ji vybrali a ona nás doprovázela k porodu v době, kdy měla volno.
Nezlobte se, ale jen mi přišlo, že Váš příspěvek může budit dojem, jaké horentní sumy se za péči v Neratovicích platí.
Jinak máte pravdu, všichni jsou tam skvělí a snaží se maminkám všemožně pomoct, obzvlášť Věrka Nováková s kojením.
S pozdravem Petra
|
|
|
|
|
|
|
|
| Gábi, 2 děti | 
|
(19.8.2004 10:14:59)
Janatris,
nezlob se, ale mě císař na objednávku připadá jako velká hloupost. Co si raději příště vybrat přátelstější porodnici, obstarat si dulu apod. ? ;-)
|
|
| Martina | •
|
(19.8.2004 10:52:11)
Ahoj, taky jsem maminka, která má hezčí vzpomínky na porod cisařem, než normální porod, mě ovšem naopak nutili toho císaře :) Moje kamarádka rodila císařem, protože měla strašný strach z porodu nařídil jí to psycholog, který jí doporudčil psychiatra, ale řešila to až když byla těhotná. Říkala, že to opravdu není problém, jen to stojí určité usilí. Jinak cisaře u nás na požádání mít legálně nejde, v zahraničí to myslím jde, v USA určitě.
|
| janap | 
|
(27.8.2004 11:41:49)
Ahoj, cisare Ti u nas skutecne legalne na zadost neudelaji nejspis nikde. a to je, myslim, dobre. koukni se na to odjinud - co vis o fyziologii porodu, o vsem, co se tyka porodu cestou prirozenou a cestou sekce? zabsolvovala jsem medicinu a dokonce jsem dlouho koketovala s myslenkou delat porodnictvi, chodila jsem stazovat, sekce jsem videla, asistovala u nich. ale sama bych si ji dobrovolne nezvolila. protoze mozna je pohodlnejsi pro me, ale ne pro dite, pokud k cisari nema indikaci. pujc si ucebnici porodnictvi a neco si o tom aspon precti, mrkni se treba na miru rizik a statistiku nemocnosti a komplikaci spojenych s jednou a druhou variantou porodu. i kdyz, nejsem naivni, doporuceni - z knihy - to neni nikdy neco moc. urcite by bylo fajn to probrat s nekym z oboru, kamaradem, duveryhodnym, ale hlavne rozumnym!
sama, ac "kulich", jsem taky nemela zrovna nejradostnejsi zazitek z porodu a z porodnice, vlekla jsem se sama na box, do narozeni ditete (prekotne) zhruba hodina, nastrih mezi kontrackcemi a jeste na dvakrat, zasita sejdrem, takze kapsa, rvala jsem tak, ze maminky na okolnich boxech vzdycky zapominaly hekat, placenta nesla ven, tekly ze me proudy krve, byla mi pres 32 st. venku hrozna zima, nadstandard se taky nekonal, takze jsem vydychavala na miniaturnim triluzaku hysterickou jednoduchou kravici, ktere chybela TV a byla by radsi z okna skocila, nez by cekala na sve termolabilni dite jeste o den dele (byla ve spitale sotva tyden), takze nam ho k nasim detem a bolistkam a haprujicim hormonum a rozbolenym potrhanym zadkum hazela na krk s pravidelnosti doslova ocelovou, aby si mohla a´ hodina jit zakourit. zhruba na trictvrte hodiny. po 24hodinach trpeliveho vysvetlovani, rozhovoru, rozebirani jsem na ni uz jen rvala (za tichych diku sester). a pak prisla nova nocni novorozenecka, stara panna, jejiz snad jeste nejpublikovatelnejsi komentar byl - skoda, ze neni vic deti bez matek ( otocena ku jednomu diteti k adopci), bylo by min komplikaci. kdyz jsem pak v noci rozbalila dcerce plinu a ta byla ruda, rozbehla jsem se v desu za tou nocni jedubabou, nepoucena, s prosbou o konzultaci, abych hned netahala doktora, clovek ma, tim, ze je lekar, porad pocit trapna, ze by zbytecne otravoval, ze by zbytecne panikaril, takze se permanentne jeste vic inhibuje, nez by normalne, ale hlavou mi vířil děs - uz jsem si rikala "rybizove zele" - volvulus - zauzleni strev, krvaci, paneboze, chirurgie, a baba na mou otazku - co myslite, ze to je? - vyjela (podotykam nedelam detske a nikdy jsem ho nedelala a nejsem tak dlouho po skole, abych mela zkusenosti aspon z doslechu) - a to si, pani doktorko myslite, ze vam dcera menstruuje, no to asi ne, ne? jsem pohodar, jsem schopna prezit vsechno, knoura ufnukana jsem rekla bych velmi v mezich, dokazu se o sebe postarat a kdyz mam pocit, ze mi neco nevyhovuje, tak se to snazim v mezich rozumu a slusnosti zmenit. a navic jsem z oboru a byla jsem v rukach znameho. a presto jsem byla zaskocena. vykolejena. zdesena. rozbolavena. smutna. z lidi. ale rekla jsem si, ze mi to nikdo nepokazi (to uz jsem, pravda, rvala jako pominuta manzelovi na chodbe za rohem v naruci :-)) ). Ale nepokazili mi to, ted cekame druhe dite, 14 mesicu po dcerce, oba se moc tesime, ja se zacinam bat o neco driv, ale rikam si, budu si vybirat lip. I kdyz na selhani lidi v jejich profesionalite se clovek asi dopredu proste pripravit nedokaze...
|
| Katerina | •
|
(27.8.2004 12:05:04)
No Jano, doufám, že jsi té babici patřičně odpověděla! A o kteréžeto porodnici píšeš? Abysme věděly ...
|
|
|
| Tuliša |
|
(27.8.2004 21:23:18)
Tak jsem zhruba pročetla tuto diskusi a je mi smutno. Tolik ztrápených a s nočníma můrama se probouzejících mamin - něco musí být špatně... Bohužel jsem jedna z nich. Rodila jsem ve Zlínské porodnici - detaily moc popisovat nebudu, toho hrozného už tady bylo napsáno dost, takže jen stručně - císařský řez po 27 hodinách něčeho hrozného, komplikace, přístup PA, bylo by to na dvě stránky... I manžel má z našeho porodu dodnes "nervy". Vím, že druhé dítě chci, ale bojím se už teď. Říkala jsem si, že půjdu rodit tam, kde mi na požádání dají epidurál /ve Zlíně nedávají na přání/, ale někde jsem četla, možná v této diskusi, že epidurál se po prvním porodu císařem nesmí dávat, nevíte proč? Je to pravda?
|
| Tuliša |
|
(27.8.2004 21:25:47)
Tak se mi ten příspěvek zařadil do diskuse "kde rodit", myslela jsem, že bude v kolonce "porod už nikdy víc". To jen na vysvětlenou.
|
|
| Janatris, Kuba 2000, Bára 2004 |
|
(17.9.2004 11:10:35)
To je nesmysl, že epidurál u císaře vylučuje epidurál u druhého přirozeného porodu. Já měla první porod císařem (v epidurální analgezii) a při druhém porodu (přirozeném) jsem měla epidurální anestezii. Taky je divné, že ho někde "nedělají na přání", rodička na něj má nárok a pojišťovny ho hradí.
Dozvěděla jsem se od své sestry, která teď rodila někde v Praze, že všechny maminky na pokoji šestinedělí lékař neustále upozorňoval, že mají nárok na nějaké injekce proti bolesti a že stačí říct. To je tedy věc. Lékaři, se kterými jsem se u obou svých porodů setkala já, to tajili.
A vůbec, víte, že máte nárok na anestezii i při obyčejném ošetření zubního kazu? A při odstraňování zubního kamene? Mé kolegyni tekly slzy jak hrachy, a když přišla druhý den na pokračování, ošetřoval ji jiný lékař a ten jí okamžitě nabídl anestezii.
Proč tohle lékaři před pacienty tají? To je sadismus... A pokud tohle zatají lékař ženě-rodičce či snad odmítne epidurál, tak to je týrání nejhrubšího zrna! Závání to doktorem Mengelem...
|
| Líza |
|
(17.9.2004 14:49:07)
Jaký Mengele?! Je mnoho důvodů, proč žena nemůže mít epidurál, jedním z nich je třeba to, že ne v každé porodnici je nonstop dostupný anesteziolog, který ho podá. To se dá velmi snadno zjistit předem v té které porodnici. Nikde není psáno, že když ten zákrok pojišťovna hradí, musí ho dostat každý, kdo o něj požádá - někdy to fakt nejde.
Pokud by ti ovšem doktor zatajil, že bolest se dá u porodu tlumit i jinak než epidurálem...ale tak to snad nebylo...
Jinak i epidurál má svoje mínusy. Není všespasitelný. A co se týče zubaře - já si vždycky o anestézii řeknu, a pak nemusím nadávat, že mi ji sám od sebe nedal :-)
|
| Hanka, mimi 8 m. | •
|
(17.9.2004 20:14:27)
Já nevím nic o tom, že by pojišťovna proplácela epidurál na přání. Pokud je k tomu lékařská indikace, tak ano, ale já si o něj zažádala a musela si ho zaplatit. Taky není tak jednoduché jak tady padlo si předem zjistit jestli je v té které porodnici dostupný. Ona totiž porodnice na prohlídce řekne, že ano, a pak když už porod běží, z nich vyleze, že v noci tam na to není anesteziolog, a nebo prostě jen slouží lékař, který ho nevidí rád a oddaluje to tak dlouho až už je pozdě.
|
| Corra | 
|
(18.9.2004 19:24:51)
Hanko,já za epidurál neplatila.Řekla jsem že ho chci,asi za 15 minut přišel anestezolog a já porodila v klidu a v pohodě
|
| Hanka | •
|
(18.9.2004 21:42:56)
Corro, věřím, žes nic neplatila. Vím o porodnicích kde to je zadarmo i o těch, kde se platí přes 3000 Kč (já platila 1500). Nevím čím to je, možná to nemocnice hradí z nějakých svých prostředků, fakt netušim. Ale já si schválně nechala po porodu od své pojišťovny vytisknout seznam všech proplacených výkonů a epidurál tam nebyl. Udělej to taky, schválně.
Ještě bych se vrátila k tomu, co zde zaznělo, že lékaři nenabízejí epidurál při porodu sami od sebe. Oni se totiž poslední dobou množí případy, kdy žena má pak z epidurálu výčitky svědomí a mindrák, že to nezvládla bez něj. Zpětně může vyčítat personálu, že kdyby jí ho nenabídli, tak by to zvládla, ale když jí o něm řekli uprostřed bolestí, že se to odmítnout nedalo atd. Ale proč analgetika nenabídne zmiňovaný zubař před zákrokem, na to odpověď nemám.
|
| Hanka | •
|
(18.9.2004 22:50:47)
Tak jsem se mrkla do poradny MUDr. Padrta zde na rodince a tam v otázkách epidurál a epidurální analgezie potvrzuje, že na přání se jedná o výkon placený. Čili napadá mě pouze to, pokud jsi to neplatila, že si doktor nějakou indikaci vymyslel.
|
|
| Corra |
|
(20.9.2004 8:04:20)
Ahoj Hanko.Tady v předporodních kurzech PA upozornuje maminy že nabízejí Epi. zdarma.Ale musí si o něj rodička na sále říct.
Já jsem epidural využila při třetím-vyvolávaném porodu.První dva porody byly naprosto v pohodě(1 porod-porodila jsem za 6.5 hodiny po začátku stahu a druhý 5.5 hodin)ale ten vyvolávaný mě dal dost zabrat.
U nás chodí k epiduralu doktoři z ARO,zeptám se kamarádky která tam pracuje, jak si vykazují náklady.
Zubařku mám asi hodnější:-)))))Před každým zákrokem se ptá,jestly má píchnout umrtvení a taky jsem ho nikdy neplatila.Nedávno jsem musela jít k cizímu zubaři na dovolené a u té zubařky jsem platila za umrtvení 200 Kč.Chystám se zeptat do pojištovny proč jsem platila.
|
| Jitka | •
|
(30.9.2004 5:52:59)
Pokud by jste některá chtěla porodit za pomoci epidurálu, tak v Krči slouží soukromá firma ANESTAR, je to sdružení anesteziologů, které si v poradně můžete domluvit a kteří vám příjdou hned k začátku porodu a celý ho s vámi absolvují. Je to placená služba, stojí 4200 kč, ale jsou skvělí, šikovní a velmi milí a vstřícní. Pokud se chcete domluvit předem je na ně telef. spojení na č. 61082642 a nebo 61083468.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| HankaJ. |
|
(31.8.2004 21:58:03)
Janatris,precetla jsem si tvuj prispevek a mozna bych ti mohla poradit.Napis mi na mejl.adr.janouskovah@centrum.cz
Hanka
|
|
| Líza |
|
(19.9.2004 10:09:54)
Janatris, na prirozený porod se lze pripravit tak, abys ho zvládla bez vetsích problému, a porodnici si prece muzes vybrat, aby se tam k tobe chovali, jak mají. Já psychiatr jsem a z ruznych duvodu mi medicinsky neindikovany cisar pripada jako nestastne reseni pro dite :-(
|
|
| Pavla | •
|
(15.10.2004 14:37:35)
Ahoj, oficialni cestou to tady opravdu nejde. Ale domluvit se da opravdu vsechno. Slysela jsem, ze ho udelaji v Neratovicich a mel by stat asi 6000,-. Nechci tady delat reklamu Neratovicim a je to bez zaruky. Zkus se tam zeptat.
|
|
|
| Radka | •
|
(28.8.2004 5:28:50)
Milá paní Katko,
píšu dosti opožděně, na Váš příspěvek jsem narazila náhodou. Jen Vás chci ujistit, že vůbec nejste nemožná a nejste sama, kdo si něco podobného prožil. Kdybych měla popisovat svůj porod naší teď už skoro 5 měsíční holčičky, bylo by to na dlouho. Jen stručně - prvorodička, kontrakce začaly dosti často již v 6.00 ráno a porod skončil císařem v 18.00 hod. Od 9.00 hod. vše semnou prožíval i manžel. Křičela jsem bolestí, taky jsem byla "hubována", že neumím dýchat, kroutím se a mimi nemůže na svět atd. atd...
Manžela jsem upozorňovala, že ať se nezlobí, ale k naší holčičce si již nikoho nepořídíme. Byla jsem zlá, když mi tchán ještě v porodnici vtloukal, že by měla mít sourozence.
Za pár týdnů po porodu jsem přesto na vše zapomněla, mám strach z dalšího případného porodu, ale další miminko bych si moc přála.
Takže ať už se rozhodnete jakkoli, je to Vaše volba, zda přivedete na svět další dítě či ne, stále jste silná jako každá jiná žena a hodna úcty, že jste se stala maminkou.
Od svého porodu si vážím úplně každé mámy. Plně jsem si uvědomila také svůj vztak k mamce své.
Hodně štěstí, Radka.
|
| Hanka tři děti, 1-5 let | •
|
(28.8.2004 16:43:26)
Holky s vašima hroznýma zkušenostma s porodu vás moc lituju. Já jsem rodila vždy v Brně Bohunicích a jsem maximálně spokojená. Personál nekutečně přátelský, profesionální, milý, vstřícný. Možná jsou moje zkušenosti ovlivněny tím, že rodím opravdu snadno, skoro s úsměvem (tak za hodinku, dvě je to bez problému venku). Každopádně Bohunice můžu jen doporučit. Příště půjdu zase tam. Pozdravujte tam a hlavně se ničeho nebojte. Porod je hlavně o psychice. Buďte v pohodě a skoro vás to ani nezabolí. Každopádně se to dá vydržet. Věřte tomu, že to nic není, a ono nebude. Myslím, že tam rodí ty zmiňované profesionálky. Přeju vám spoustu zdravých, krásných miminkek.
|
|
|
| dana, 1 dcera | •
|
(20.9.2004 13:09:14)
Ahoj Katuško. Možná se mnou nebude někdo souhlasit, ale moje zkušenost s nemocnicí Motol je taková, že bych si tam od nikoho nenechala ani ostříhat nehty, natož abych tam porodila vlastní dítě. Mám několik svědků nato, že sestra přivázala nahé půlroční dítě k posteli a otevřela na něj okno.Podotýkám, že byl únor. Dokonce mně tam jednou doktor odmítl ošetřit, přestože jsem několik nocí nespala bolestí v kyčli.Takových historek mám z Motola mraky.Taky už mně tam nikdo neuvidí.Já rodila v Podolí a byl to Havaj.Všichni byli milí a hodní, pan doktor byl báječný. Každý Katko není stavěný na to, aby bez problémů vydržel takovou bolest. To přeci není ostuda.Hlavně že je Maruška v pořádku a ty si uvědom, že porod už je pryč a na této skutečnosti už nic nezměníš. Přeji ti, aby jsi si krásně užila mateřskou a aby tvůj případný další porod proběhl mnohem lépe. Měj se krásně. Pa
|
| Kamila B+ Honzík10/04 |
|
(24.9.2004 13:44:10)
MILÁ DANO:-)
MUZU SE NA NECO ZEPTAT?KDYZ JSE VIDELA,ZE PULROCNÍ DÍTE PRIVAZUJOU K POSTÝLCE A OTEVÍRAJI NA NEJ V UNORU OKNO...BYLA JSTESI STEZOVAT????NEBO JSTE JEN NECINNE PRIHLÍZELA A STEZUJETE SI POUZE TADY?PROTOZE TO,CO PÍSETE JE DOST HROZNÝ.JSEM DETSKÁ SESTRA A DOCELA ME TO VZALO,TO CO PÍSETE
|
|
|
| rascal-ka | 
|
(22.9.2004 9:21:05)
|
|
| aschenbroedel |
|
(5.10.2004 13:36:50)
Ahoj Katko, teda muzu ti rict, tvuj clanek me uplne sokoval. Jsi musela natrefit na tu nejhorsi porodnici co se tyce personalu. Pravda je ta ze nevim jak to chodi v ceskych porodnicich, ponevadz ziju skoro 2 roky v Nemecku. Zrovna jsem v 38tt a v nemocnici jsem uz stravila 3 dny pro velmi silne poslicky. Muzu rict mela jsem perfektni servis. U kazde male bolesti te zacnou obskakovat a uklidnovat bavi se s tebou o zivote a tak a tim te i uklidni ze bolesti zapomenes. Ja osobne bych to takhle nenechala. A kdybych mela jen napsat clanek do novin jak to chodi v Praze. Urcite bych jim udelala takovou povest, ze by zkrachovali. Mozna se te ted dotkne co napisu, ale takhle se chovat k budouci mamine umi jen ty nejvetsi kurvy sveta. Jeste rekni ze to neni pravda. Zrovna budouci mamina potrebuje hodne neznosti a pochopeni a ne nejaky idioty co jen rvou a hazi klacky pod nohy. Byt tebou tak to udelam s tim clankem. Alespon by to odradilo i ostatni maminy. Jinak doufam, ze te ty nocni mury opusti co nejrychleji. Bohuzel proti spatne zkusenosti neexistuje pomoc. Ale preji vse nej tobe i miminku. Mej se ahoj
|
| Petra Neomi | •
|
(5.10.2004 17:07:46)
Opravdu bys čekala od cizích lidí, zdravotníků, něžnost? Něžnost je něco, co není nárokovatelné. Slušnost jistě, nežnost těžko.
Hororových příspěvků je tu hodně a je otázkou, jestli má nějaký zvláštní smysl psát to sem. Postěžovat si a varovat situaci neřeší, možná by bylo efektivnější stěžovat si přímo ve zdravotnickém zařízení, kde se to stalo. Navíc, tady pořád slyšíme jen jednu stranu, takže pokud jde o objektivitu... no, nevím. Člověk ve vypjaté situaci, kterou porod je, vidí nebo může vidět věci trochu jinak, než opravdu jsou.
Podotýkám, že sama jsem rodila před necelým měsícem, nakonec císařem a už teď je porod jen vzpomínka a to nikterak živá. Euforie opadla a jediná poučka, kterou si z celé akce nesu je, že líná huba, holý neštěstí a že je potřeba především zachovat chladnou hlavu, jak dlouho jen to jde a srozumitelně říct, co po personálu chci. Vím, že když má člověk bolesti, jde to hůř, ale porod je součást života jako všechno ostatní a čekat, že někdo, komu jste v podstatě lhostejné, bude číst přání z vašich očí, je naivní představa.
Jsem přesvědčená, že většina porodů není ani skvělých, ani strašných, ale prostě normálních a většina porodníků a asistentek taky nejsou ani zrůdy, ani andělé milosrdenství. Ony dokonce ani ty pitomé průpovídky nemusejí být myšleny zle, jen je prostě říkají těm nepravým v nepravý čas.
|
| Mirka | •
|
(5.10.2004 17:47:28)
Já si myslím, že je důležité zde psát o tom, jak se k rodičce lidé v porodnici chovali. Jsou porodnice, které vycházejí ženě vstříc aniž by si žena musela od a do ž během porodu všechno s personálem vyříkat. Možná je to také tím, že tam vědí o čem hlavně porod je a jak nejlépe zajistit fyziologický porod.. Taková porodnice se např. nachází ve Vrchlabí.
|
| Květen05 |
|
(5.10.2004 17:58:48)
Já souhlasím s Neomi. Nemůžeme očekávat, že personál nahradí péči manžela a bude na nás dělat ťuťuňuňu. Měl by se chovat slušně, profesionálně, ale jsou to taky jen lidé a z vlastní zkušenosti vím, že některé maminky jsou opravdu hysterické vzteklé a nesnesitelné. Ani porodní bolesti je neomlouvají.
|
|
| Petra Neomi | •
|
(5.10.2004 21:17:46)
Při vší úctě k vrchlabské nemocnici si myslím, že i jinde vědí, "o čem je porod".
A k fyziologickému porodu. Císař nad vší pochybnost moc fyziologický není, ale to nemění nic na tom, že rodička má právo na slušné chování personálu. :) V pětařiceti a s asymetií pánve člověk nehledá spylnutí z přírodou, ale způsob, jak porodit a nezlikvidovat ani dítě ani sebe. Přistup porodníků nemá tedy imho s fyziologičností nic společného a bohužel mám pocit, že sposta diskutujících si tu nechce ani připustit, že pravdu by také mohl mít personál a ne rodička.
Jestli je tedy české porodnictví v takovém stavu, že plošně šikanuje rodičky a lze normálně porodit jen ve Vrchlabí, tak je s tím potřeba dělat něco účinněji, než stěžovat si tady. Pokud ne (nejspíš ne, přece jen většina ženských rodí jinde, než ve Vrchlábu), zvažte, jestli šířit paniku je ta nejlepší cesta. Když si člověk projede tohle forum, má místy dojem, že se rodičky ocitly ve snuffovém filmu a personál porodnic je speciálně vybírán v koncentrácích ateroristických skupinách.
|
| Hanka | •
|
(6.10.2004 9:16:55)
Petro, já si přečetla pár posledních příspěvků a mám naopak pocit, že většina jich je pozitivních a pochvalných. Osobně jsem si na základě právě téhle diskuse vybrala porodnici, kde jsem přivedla na svět své dítě a díky téhle diskusi jsem věděla i kam jet nemám. Sdělení nepříjemného zážitku není šíření paniky! Souhlasím s tím, že nemusí být objektivní a stěžovat si přímo na místě je důležité, stejně bych se přimnouvala i k tomu, aby pokud si někdo stěžuje tady, se pod příspěvek podepsal.
|
|
|
|
| Miska | •
|
(6.10.2004 9:20:46)
Jsem pro to, aby se o těhle a jiných příbězích na rodině stalo a jsem ráda, že takové stránky existují. Aby se psalo o těch španých zkušenostech i o těch dobrých zkušenostech (popř. i jmenovat jména), aby si budoucí matky mohly pořádně vybrat kam jít rodit! A že to nic stejně neřeší? Ale ano. Financování našeho zdravotnictví se nedá v současné situaci vyřešit z mnoha nemocnic (a hlavně porodnic - mohou být nádherně ziskové) se jednoho dne stanou A.S. A pak to bude prostě o tom pacient = peníze, nemám pacienta nedostanu nic. A věřte, že sestru nebo doktora, které zde budete jmenovat a bude na ně více stížností šéf nemocnice prostě vyhodí, jako v prodejně vyhodí neochotnou prodavačku. Jsem pro to aby tohle zde tak fungovalo. Bohužel dnes nemáte zaručeno, že i když si připlatíte, dostane tu pravou péči a pochopení od personálu :(
|
| Květen05 |
|
(6.10.2004 13:25:10)
Misko, máš asi pravdu v tom, že by se asi mělo ukázat na ty porodnice, kde jsme byly nespokojené. Ale nemá to cenu v tom případě, když nebudeme vědět kdo nám ublížil, kdo byl nepříjemný. Nemá cenu napsat byla jsem tam a tam a byla tam nějaká sestra a řvala na mě, že jsem hysterická slepice atd. Může to poškodit i personál, který se k maminkám chová pěkně. Proto si myslím,že mamča která si zde stěžuje, by měla napsat něco konkrétnějšího a třeba se i podesat.
|
|
|
|
|
| Beata | •
|
(22.10.2004 13:07:53)
Katko,
to je mi te fakt lito, ze jsi mela smulu na takove (s prominutim) kravky.
Presto se zkus pres tuhle zalezitost prenest, mluv s kamaradkama, nech si doporucit dobrou porodnici/asistentku, snaz se s personalem seznamit jeste pred porodem a probrat tvoji predstavu o nem.
Nezustanes prece jen u jednoho ditete a traumatickeho zazitku!
Preji lepsi druhy pokus.
|
|
| Di,11měsíční syn | •
|
(2.11.2004 15:15:21)
Katko,chápu a mám takřka stejnou zkušenost.Ještě 6 měsíců po porodu jsem měla tytéž noční můry jako Ty!Pouze s tím rozdílem,že zatímco ty jsi to zvládla přirozeným způsobem,já jsem nakonec rodila císařským řezem.Dodnes nemůžu pochopit,proč mě nechali trápit se ty dlouhé hodiny na porodním sále a pak prostě přišel doktor a řekl:"Ona má úzkou pánev a dítě je velké,to ona nevytlačí,uděláme císaře"Předtím mi však lehali na břicho střídavě porodní asistentka,jeden doktor,druhý doktor a nakonec všichni najednou.Po té hrůze a hrůzných krevních hematomech,které mi tímto zacházením způsobili,zkonstatovali,že to prostě nezvládnu.Nö,je to za mnou,ale druhé miminko si opravdu rozvážím.Všem přeji tisíckrát lepší zkušenosti a citlivější přístup ze strany lékařského personálu.Katko,drž se,teď už to bude jenom lepší!Di
|
|
| Jana dva synové | •
|
(14.11.2004 15:46:33)
Milá paní,po přečtení Vašeho průběhu porodu,se mi vybavil příběh můj,který byl velmi podobný.Rodila jsem svého prvního syna,kterému je dnes 23 let,jmenuje se Petr,při porodu taktéž ležet,mlčet,nehekat...byla jsem mladinká,hodně úzká,bolesti velké,když mě sešívali,cítila jsem,že jediný přítel při tom všem byl režný ručník,který jsem celou dobu svírala v ruce,když jsem se naň podívala,byl úplně rozkousaný...samá díra,ale pomohl.Bolesti pominuly,přišla velká radost z nádherného a zdravého syna.Také jsem si říkala,druhé dítě nezvládnu,ale čas běžel a ja po 4 létech čekala vytoužené dítě druhé a jak jsem zvládla porod?Nádherně.Od druhého měsíce těhotenství jsem až do konce chodila plavat,1x v týdnu,pravidelně,první porod byl pro mne hnacím motorem.Cítila jsem se báječně.Když to přišlo,sestra prohlásila nezapomenutelné,"přišla jste spát nebo rodit?" Druhý nádherný syn Adam doslova vyplaval,já ani nevěděla jak,paráda,je silný,velký a rád rybaří.Nebojte se,až budete čekat druhé dítě,jednomu je smutno,tak plavat,plavat...vzpomenete si. Jana
|
|
| Jana dva synové | •
|
(14.11.2004 15:46:44)
Milá paní,po přečtení Vašeho průběhu porodu,se mi vybavil příběh můj,který byl velmi podobný.Rodila jsem svého prvního syna,kterému je dnes 23 let,jmenuje se Petr,při porodu taktéž ležet,mlčet,nehekat...byla jsem mladinká,hodně úzká,bolesti velké,když mě sešívali,cítila jsem,že jediný přítel při tom všem byl režný ručník,který jsem celou dobu svírala v ruce,když jsem se naň podívala,byl úplně rozkousaný...samá díra,ale pomohl.Bolesti pominuly,přišla velká radost z nádherného a zdravého syna.Také jsem si říkala,druhé dítě nezvládnu,ale čas běžel a ja po 4 létech čekala vytoužené dítě druhé a jak jsem zvládla porod?Nádherně.Od druhého měsíce těhotenství jsem až do konce chodila plavat,1x v týdnu,pravidelně,první porod byl pro mne hnacím motorem.Cítila jsem se báječně.Když to přišlo,sestra prohlásila nezapomenutelné,"přišla jste spát nebo rodit?" Druhý nádherný syn Adam doslova vyplaval,já ani nevěděla jak,paráda,je silný,velký a rád rybaří.Nebojte se,až budete čekat druhé dítě,jednomu je smutno,tak plavat,plavat...vzpomenete si. Jana
|
|
| Jana dva synové | •
|
(14.11.2004 15:56:25)
Milá paní,po přečtení Vašeho průběhu porodu,se mi vybavil příběh můj,který byl velmi podobný.Rodila jsem svého prvního syna,kterému je dnes 23 let,jmenuje se Petr,při porodu taktéž ležet,mlčet,nehekat...byla jsem mladinká,hodně úzká,bolesti velké,když mě sešívali,cítila jsem,že jediný přítel při tom všem byl režný ručník,který jsem celou dobu svírala v ruce,když jsem se naň podívala,byl úplně rozkousaný...samá díra,ale pomohl.Bolesti pominuly,přišla velká radost z nádherného a zdravého syna.Také jsem si říkala,druhé dítě nezvládnu,ale čas běžel a ja po 4 létech čekala vytoužené dítě druhé a jak jsem zvládla porod?Nádherně.Od druhého měsíce těhotenství jsem až do konce chodila plavat,1x v týdnu,pravidelně,první porod byl pro mne hnacím motorem.Cítila jsem se báječně.Když to přišlo,sestra prohlásila nezapomenutelné,"přišla jste spát nebo rodit?" Druhý nádherný syn Adam doslova vyplaval,já ani nevěděla jak,paráda,je silný,velký a rád rybaří.Nebojte se,až budete čekat druhé dítě,jednomu je smutno,tak plavat,plavat...vzpomenete si. Jana
|
|
| pet007 | •
|
(31.12.2004 17:11:21)
Mila Katko,
nejsem rada, ze mas tak spatrnou zkusenost, ale jsem poteaena, ze nejsem na svete sama nespokojena, nebot mi pripada, ze jsou maminky prevazne nadsene z porodu a ja naopak mam temer stejnou zkusenost, jen z Liberecke nemocnice.Shodou okolnosti mam take Marusku ted ji je skoro sedm mesicu a jsem moc stastna, ze je na svete.Miluju ji a na bolest nemyslim ani na spatne chovani, ale zapomenout se to neda.Urcite bys mela s nekym mluvit , aby se ti neopakovali spatne sny. Taky nemusis lamat hul nad dalsim porodem.Myslim, ze jinde ti daji spoustu podpory a pomoci, jen si vybrat.Moc dobrych referenci ma Podolska porodnise, Apolinar apod.
Preji hodne zdravi a stesti pro celou rodinku a hodne zdaru.
petra
|
|
| Kinga | •
|
(31.1.2005 15:15:39)
trauma ze špatného porodu samo odezní jen těžko. Na bolest se zapomenou dá ale na ponížení nikdy.
Já jsem toho důkazem, protože mé dceři je 20 let.
V naší porodnici byly snad jen 2 zlé porodní báby. A hádejte, kdo měl službu, když nadešla moje černá hodinka ?
Porod samotný byl rychlý - od první kontrakce to trvalo 2 hodiny, přičemž v péči oněch dam jsem byla jen hodinu. Ale ta stála za to. Celé to vystihovala jedna věta : Maminko co děláte, vždyť nerodíte poprvé !
Kdyby to byl porod třetí, asi by se divily, proč jsem vůbec přišla.
První porod proběhl bez problémů, ale dítě nepřežilo, takže u druhého jsem si najednou uvědomila, že toto je poslední chvíle, kdy dítě ještě mám. Ten pocit, kdy vám narozené dítě odnesou a už je nikdy nevidíte, je příšerný.
Takže u druhého porodu jsem zoufale potřebovala aby mi někdo řekl : neboj to bude dobré. Bez ohledu na to, že to nemůže zaručit. Ničeho takového jsem se nedočkala. Jen : maminko, tady si choďte a až se vám bude zdát, že už je čas, přiďte říct...
Byla půlnoc, byla jsem tam sama jediná v místnosti, kde svítila jedna malá lampa... a když se mi zdálo, že "už", hledala jsem v těch tmavých kumbálcích sestry. Nakonec mě odeslaly zpět abych se položila, že mě vyšetří. Ležet pochopitelně nešlo, tak jsem stála u lehátka a čekala až sestra dorazí. Ta se pak ne mě obořila : Maminko, proč neležíte, já nemám čas čekat až si lehnete!
Připomínám, že jsem byla jediná rodička na oddělení. A když jsem se vyštrachala na ten kavalec ( uznávám, že jsem nebyla jak laňka ), objevila se ve dveřích druhá sestra, která se mnou vůbec nepřišla do styku a od těch dveří pronesla : "Ty Hela, vezmem TO na sál..."
A Hela, aniž na mě sáhla, souhlasila : Tak si maminko slezte.
V druhé době zazněly další památné věty : při tlačení : Maminko co děláte, všude plno krve a stolice ( jak jsem to mohla ovlivnit - nálev mi nedali a mísu u prvního tlačení taky ne )
a taky : To snad není pravda, děcko má půl hlavy venku a ona nemá kontrakce...
Omlouvám se, že to popisuji tak podrobně ale ty věty si pamatuji i po těch 20-ti letech a když jsem na ně nezapomněla do dneška, nejspíš si je vezmu i do hrobu. Naopak na bolest si nepamatuji vůbec i když vím, že to bylo horší než u porodu prvního, který probíhal tak nějak s humorem.
Dodnes mě mrzí, že jsem si na ně nestěžovala. Měla jsem větší příležitost, než ostatní maminky, protože primář oné porodnice byl mým kmotrem.
V té chvíli jsem si říkala : "Už tě babo v životě neuvidím, tak tě kašlu" ale mohla jsem třeba někoho jiného ušetřit stejného ponížení.
|
|
| Ellisa | 
|
(7.2.2005 15:04:51)
Ahojky,
zabrousila jsem na tyto stránky a po přečtení Vašich příspěvků zkouším napsat svůj příběh.Rodila jsem po 2, v Děčínské nemocnici.První porod(před 10-ti lety)byl úplně v pohodě, dcera byla "venku"během hodiny ani to tolik nebolelo.Ale zato druhý porod jsem si teda "vychutnala".Je to už 2 roky, ale ještě teď se v noci občas probudím hrůzou (a to nejsem žádná citlivka).Bolesti mi začaly o půlnoci, ještě hodinu jsem zůstala doma,pak mě manžel odvezl do porodnice.Bohužel nemohl zůstat se mnou - škoda, možná by se vrchní sestra chovala jinak - starší dcera byla v noci sama doma a asi by se bála a hlídání jsem pro ni neměla.Tak si mě tam nechali, odnesla jsem si tašku na pokoj, sestra mě prohlídla, dostala jsem klystýr, poslala mě do sprchy a pak do postele s tím, ať se pokusím usnout.To mi teda moc nešlo,tak jsem se snažila číst.Kolem 3 hodiny ráno jsem zašla za sestrou, že mám už silné bolesti,vyšetřila mě, napojila mě na monitor a pak na mě začala ječet, že mám ještě dost času a že se mám vrátit do postele.Vstala jsem,ale měla jsem pocit, jako když už začnu rodit, řekla jsem jí to, ale zase mi odsekla, že ona to musí vědět líp (hahaha) a že si mám jít lehnout.Vzala mě za ruku a táhla mě do postele,ale naštěstí šla za námi jedna milá stará sestřička, které vděčím za to, že moje mladší dcerka vůbec žije - najednou se mu po pár krocích udělalo špatně a cítila jsem, že začínám rodit. Nebýt té jmenované sestřičky, která mi mimi zachytila mezi nohama, když padalo ven, tak nevím, jak by to dopadlo.Vrchní sestra mi ještě stačila vynadat, že jsem jim zakrvácela podlahu na vyšetřovně a pak mě odvedla na sál.Byla fakticky "příjemná",při čištění po porodu(dost to bolí)jsem neležela předpisově natažená a občas jsem sebou cukla, když to zabolelo, tak si na tu práci vzala gynekologické háky. Chtělo se mi brečet bolestí, ale v té chvíli mě víc zajímalo , co je s mým miminkem, které odnesli a nic mi neřekli. Naštěstí byla malá v pořádku (vážila 2.300 g a měřila 45 cm). To, že jsme šly za týden domů, na to jsem se fakticky těšila. Ještě že už mám děti 2 (teda děti, holky), po tomhle zážitku bych do porodnice - teda alespoň do té u nás už nikdy nešla. Přeju Vám, ať máte lepší zážitky a ať se rodí hodně miminek, kterým na svět pomáhá hodný personál.
Ahoj.
|
|
| Lajka | •
|
(12.2.2005 22:03:04)
Já jsem to zažila velmi podobně.Na hekárně jsem se svíjela 22 hodin a na sále 9.Velmi nerada na to vzpomínám.Chování personálu příšerné.Bohužel-moc jsem si vybírat nemohla,protože tehdy jsem přechodně nežila v Praze a porodnice v místě jen jedna.Na kurzy jsem samozřejmě chodila,i v porodnici jsem se byla podívat.Ovšem to byli všichni milí a usměvaví.A ta samá asistentka,která ho vedla,byla pak tam na mě velmi nepříjemná.A to nejsem žádný bolestýn,žádné scény jsem tam rozhodně nedělala.Bolesti byly silné-samozřejmě-to mi bylo jasné,že to nebude legrace-neotvírala jsem se.Jednou to zastavovali,pak zase kapačkou rozjížděli..Posledních 5 hodin už sem se nehla-přes břicho kardiotoko.a v každé ruce jinou kapačku,do toho jsem zvracela z antibiotik,které jsem dostávala kvůli plodové vodě.co chvíli někdo přišel,hrábnul dovnitř na kolik jsem otevřená-to mě bolelo snad nejvíc a pokud to doprovodila asistentka slovy:no co řvete!,tak to na mě-jinak jedince od rány působilo jako studená sprcha.Nezmohla jsem se na odpor,jen slzy jako hrachy.
Až večer před šestou mě zachránila změna stráže.Mladý doktor,který přišel o něco dříve než měl,zmíněnou asistentku doslova vyhodil ze sálu a s doktorkou,která končila měl velmi ostrou výměnu názorů-zaslechla jsem něco o císaři.Sám mi pak řekl,že už by k tomu býval přistoupil,protože mu připadám velmi vyčerpaná a má obavu,abych měla sílu na samotný porod.
Konečně on zavolal partnerovi,aby přišel-tamta směna byla proti-že prý ještě nerodím.Já jsem se domnívala,že právě v tuto nejhorší dobu by měl být se mnou-nechápala jsem to.Vedle rodila vietnamka a byla velmi hlučná-to byla opera!Pan doktor si ke mně chodil odpočinout-jak sám říkal.
A když přišlo na věc-byl to fofr-max 10 min.
Myslela jsem,že už to mám odbyto.jenže-kluka mi jen ukázali a směla jsem si ho jen pohladit.Ze prý je unavený a musí pryč,že později-tak jsem tam ty dvě hodky prořvala.v jednu ráno na šestinedělí-nevěděla jsem o něm nic,byla jsem jak šílená,přinesli ho a zase odnesli až v pět ráno.Nikdo mi nevysvětlil proč-furt jen,že je unavený a je to pro něj lepší.Až za dva dny jsem ho měla u sebe-jsou horší věci já vím,ale nejhorší bylo to informační embargo-v tom hormonálním otřesu si myslíte kdovíco!Doktoři v pohodě-ale ty sestry-to je peklo-říkala jsem si,že raději mají jít k telatům než na šestinedělí.
No-tady v Praze budu mít na výběr.Snad to bude lepší.
|
|
| Lajka | •
|
(12.2.2005 22:03:32)
Já jsem to zažila velmi podobně.Na hekárně jsem se svíjela 22 hodin a na sále 9.Velmi nerada na to vzpomínám.Chování personálu příšerné.Bohužel-moc jsem si vybírat nemohla,protože tehdy jsem přechodně nežila v Praze a porodnice v místě jen jedna.Na kurzy jsem samozřejmě chodila,i v porodnici jsem se byla podívat.Ovšem to byli všichni milí a usměvaví.A ta samá asistentka,která ho vedla,byla pak tam na mě velmi nepříjemná.A to nejsem žádný bolestýn,žádné scény jsem tam rozhodně nedělala.Bolesti byly silné-samozřejmě-to mi bylo jasné,že to nebude legrace-neotvírala jsem se.Jednou to zastavovali,pak zase kapačkou rozjížděli..Posledních 5 hodin už sem se nehla-přes břicho kardiotoko.a v každé ruce jinou kapačku,do toho jsem zvracela z antibiotik,které jsem dostávala kvůli plodové vodě.co chvíli někdo přišel,hrábnul dovnitř na kolik jsem otevřená-to mě bolelo snad nejvíc a pokud to doprovodila asistentka slovy:no co řvete!,tak to na mě-jinak jedince od rány působilo jako studená sprcha.Nezmohla jsem se na odpor,jen slzy jako hrachy.
Až večer před šestou mě zachránila změna stráže.Mladý doktor,který přišel o něco dříve než měl,zmíněnou asistentku doslova vyhodil ze sálu a s doktorkou,která končila měl velmi ostrou výměnu názorů-zaslechla jsem něco o císaři.Sám mi pak řekl,že už by k tomu býval přistoupil,protože mu připadám velmi vyčerpaná a má obavu,abych měla sílu na samotný porod.
Konečně on zavolal partnerovi,aby přišel-tamta směna byla proti-že prý ještě nerodím.Já jsem se domnívala,že právě v tuto nejhorší dobu by měl být se mnou-nechápala jsem to.Vedle rodila vietnamka a byla velmi hlučná-to byla opera!Pan doktor si ke mně chodil odpočinout-jak sám říkal.
A když přišlo na věc-byl to fofr-max 10 min.
Myslela jsem,že už to mám odbyto.jenže-kluka mi jen ukázali a směla jsem si ho jen pohladit.Ze prý je unavený a musí pryč,že později-tak jsem tam ty dvě hodky prořvala.v jednu ráno na šestinedělí-nevěděla jsem o něm nic,byla jsem jak šílená,přinesli ho a zase odnesli až v pět ráno.Nikdo mi nevysvětlil proč-furt jen,že je unavený a je to pro něj lepší.Až za dva dny jsem ho měla u sebe-jsou horší věci já vím,ale nejhorší bylo to informační embargo-v tom hormonálním otřesu si myslíte kdovíco!Doktoři v pohodě-ale ty sestry-to je peklo-říkala jsem si,že raději mají jít k telatům než na šestinedělí.
No-tady v Praze budu mít na výběr.Snad to bude lepší.
|
| Lajka | •
|
(12.2.2005 22:06:34)
prominte odklikla jsem to dvakrát
|
|
|
| Ivana, 2děti | •
|
(4.3.2005 13:15:33)
Ahoj, tak ten Tvůj zážitek je celkem děsný!
Já jsem naštěstí měla oba porody úplně v pohodě, při první jsem to měla za 2 hodiny za sebou a při tom druhém to bylo podobné, akorát kontrakce jsem měla kratší dobu, ale za to daleko silnější než při prvním porodu (a co teprve 1. kojení - to jsem myslela, že rodím potřetí). Ale i tak to bylo super - stojí to za to! I když jsem si říkala, že kdybych měla takové bolesti delší dobu, tak že tam asi zešedivým.
Takže Ti radím, počkej nějakou dobu, třeba zapomeneš a třeba si někdy pojedeš ještě pro druhé dítě.
Ivana
|
|
| Ilona, Kristýnka 6 měsíců | •
|
(12.3.2005 17:47:17)
Rodila jsem v nemocnici v Kroměříži a na narození naší Kristýnky budu vzpomínat pouze v dobrém. Přála bych každé mamince porod, jako byl ten "náš". Oba s manželem jsme předpokládali, že u narození našeho dítěte budeme oba, ale vše bylo jinak. Do porodnice mě manžel dovezl před půlnocí, ale porodní asistentka poslala manžela domů, že to jentak nebude a ať se vyspí a přijede ráno. Porodní asistentka mě neustále přesvědčovala, aby jsem si lehla a měla sílu na porod.Já však trvala na svém a neustále jsem chodila po chodbě a časem se ke mně přidala i porodní asistentka, se kterou jsme našli společnou řeč o našich domácích mazlíčcích. Občas jsme si udělaly pauzu na masáž a zahřátí beder. Okolo 4 hodiny ráno se bolesti vytratily a nahradil je příšerný tlak. Sestřička se vyděsila a hned volala pana doktora a já telefonem budila manžela, aby přijel. A najednou na nic nebyl čas. Na porodní sál jsem doslova doběhla a po třetím zatlačení se naše holčička narodila. Když manžel dojel byla jsem já i dcera už v plné parádě a našeho "taťku" mrzelo, že to nestihl. Nikdo nemůže dopředu vědět jaký bude mít porod průběh, ale myslím si, že citlivý a ohleduplný přístup od personálu porodního oddělení by měl být v této době samozřejmostí. Samozřejmě, že porod bolí, ale záleží na okolí a jeho chování. Mně, díky skvělé péči, nechyběl u porodu ani manžel. Přeji všem budoucím maminkám, co nejpříjemnější prostředí a podmínky při narození Vašeho miminka.
Ilona
|
| Eva | •
|
(12.3.2005 19:01:15)
Gratuluju k princezničce.
Ale....četla jsem to tu už několiktrát.....proč posílají tatínky domu?já si na sále mohla vybrat,jestly tam se mnou manžel bude od začátku,nebo přijde až na druhou dobu porodní.Nikdo ho nikam neposílal- rozhodnutí bylo jenom na nás, a tak tam se mou byl 6 hodin,pak mu PA doporučila aby se šel někam najíst,protože 1 doba porodní vypadala na dlouho.Oba s manželem jsme chtěli být spolu celou dobu a asi bych dost tvrdě nesouhlasila s takovým rozdělením.
|
|
|
| Gabriela | •
|
(1.4.2005 10:40:24)
Je možné, aby byla žena když si nepřeje normální porod, aby byl porod proveden císařským řezem?
|
| Lenka 40.týden | •
|
(1.4.2005 14:23:45)
Gábi já myslím,že císařský řez na přání provést nelze.
|
| Lenka | •
|
(1.4.2005 15:41:21)
Gabčo, a proč to vlastně chceš?
Myslím, že se to nedělá na přání.
|
|
|
|
| Romča Navrátilová 2kluci | •
|
(1.4.2005 21:51:03)
Ahoj Katko
mámpodobnou zkušenost jako ty ale z roku 1986 bylo mi 18 a byl to pro mě nejhorší zážitek z celého dosavadního života,ještě 3 roky po porodu jsem se zaříkala že dítě už nikdy!Vloni po 18 letech se mi narodil můj 2vymodlený syn.Rodila jsem v Brandýse nad Labem a můžu tuto porodnici doporučit všem.Zásadní rozdíl nejen v přístupu personálu ale i v tom že jsem u sebe mohla mít blízkého člověka o kterého se v těžké chvíli dá opřít.PO předchozí zkušenosti jsem se porodu bála jak čert kříže ale musím říct že to byl nádherný zážitek (samozdřejmě bolesti hodně nepříjemné) ale vše probíhalo v tak klidném a vztřícném prostředí, že bych do toho dnes po 8 měsících šla klidně znovu.Myslím že hlavní je správně vybrat porodnici a mít u sebe někoho blízkého,kohokolin´v,nemusí to být nutně partner ale kdokoliv o koho se můžeme opřít když je nám nejhůř.nevím jestli to bylo tvé první dítě ale doufám že příště to bude určitě o stoprocent lepší.
|
|
| katka a Lukinek-19.mesicu | •
|
(15.4.2005 18:51:36)
ahoj, chtela bych te jen ujistit, ze takovy porod je zcela bezny, spousta maminek sice rika, ze melo krasnej porod, nebo ne tak bolestivy, ale ty, co jsou citlivejsi a k tomu prvorodicky, jak o jsi byla ty, ja a spoustu dalsich, co o tom mozna radej ani nemluvi prozilo neco, co je spatnou zkusenosti, osobne jsem rodila15hodin, myslela jsem si, kdyz jsem otehotnela, ze porod a tehotenstvi bude prochazka ruzovym sadem, jak jsem si to planovala, ovsem cele tehotenstvi jsem mela rizikove, do6.mesice jsem nemohla pribrat a porad jsem zvracela, pritel se radej odklidil, bo to bylo fakt desne a snazil se pomahat aspon v jinych vecech, pak jsem byla odvezena do spitalu, bo jsem zacala driv rodit, ve26.tydnu a to me nastesti udrzely, ale nacpali do me bez umrtveni stent(metr dlouhy drat od mocaku az do ledvin a od te doby pul roku jsem mela vlekly zanet moc.ustroji, takze bolesti byly dvakrat vetsi, pak jeste ten porod, nemozne sestricky a velice ponure prostredi, kdyz jsem porodila, porod si tez nepamatuju moc dobre, narodil se mi maly uzlicek a to jsem si rikala, ze teda chci zvladnout jeste aspon dve, abych to udejchala, ted postupem casu se zacinam porodu tez bat a bojim se, zda Lukinek bude mit nekdy sourozence
|
|
| Martina | •
|
(21.4.2005 23:38:30)
Ahoj, já mám podobné zážitky od Apolináři před 2,5 lety, vůbec si nikdo nevšiml že už druhou noc nespím, normální stres z prvního porodu a pobytu v nemocnici, přístup příšernej, co vše naslibovali na kurzu.....ani náhodou pohyb, no cokoliv, bych se cítila lépe, dítě hned odnesli,....no mám z toho dodnes děsný trauma, to samý pak na oddělení, jen jsem si trochu chtěla poztěžovat tak mě tak hnusně pokáraly, že jsem se cítila příšerně a celý noci tam probrečela. ALE POZOR pozapoměla jsem a před dvěmi měsíci porodila holčičku V PODOLI, tam všem doporučuji.Všichni jsou tam naprosto báječní.Všichni.Laskavými slovy nešetří, snaží se Vám maximálně ve všem vyjít vstříc, no asistenka se mnou byla ve sprše naprosto do poslední chvíle a jak mile mi řekla že už si musíme lehnou.....no prostě mám na ně krásný vzpomínky i když to byl porod se všemi bolestmi.A na oddělení....taky všichni báječní, pořád se chodí ptát jestli něco nepotřebujete, je vám dobře a tak....PROSTĚ jinde neroďte než v podolí zdraví Martina
|
| anička | •
|
(24.4.2005 8:51:24)
...a já mám úplně stejný sled zážitků, ale v obráceném pořadí, v Podolí před 3 roky příšerné a před rokem u Apolináře báječné. Všude je chleba o dvou kůrkách.
|
|
|
| žanett | •
|
(7.6.2005 15:26:36)
Ahoj Káti,
to jsi teda měla nepříjemný zážitek, i já říkám, že už dítě nechci,ale zase nechci jedináčkia, takže, když jsem šla z porodnice, řekla jsem manželovi, že další dítě adoptuji,ale snad to nebude tak zlé...pak jsem si říkala, další chci císařem,jelikož jsem si myslela,že můj porod byl ten nejhorší,ale slyšela jsem i jiné hrůzy od mých kamarádek, takže jsem usoudila, že můj porod nebyl ještě tak hrozný.tady je můj příběh:
24.2. mi odtekla tzv.zátka, takže mi každý předpovídal, že už pojedu k porodu.Počítala jsem s tím, že to bude dřív,ale nic se nedělo.Jen mě to stresovalo, když se denně někdo ptal, zda už pojedu.Termín jsem měla stanovený na 2.3.
1.3. jsem naposledy navštívila Dr.Nic nového, přibrala jsem 17 kg,ale žádná známka toho, že by se blížil porod.
7.3. jsem v noci měla bolesti, tak jsme doufali, že už pojedeme.Ale druhý den, opět nic.Vlastně jsem se začala těšit, že to už bude za mnou.
Do nemocnice jsme jeli až 9.3., kdy jsem již měla nastoupit.Strašně jsem se bála, nevěděla jsem, co mě čeká.Na příjmu jsme sepsali několik dokumentů, a poté mě odváděli na gynekologické oddělení.
Tam mě připravili, jako bych už šla rodit, sledovali na monitoru pohyby miminka, ale nic se nedělo.V noci v 1h jsem začala mít bolesti.Zprvu byly slabé,asi po 1/4h,ale postupem intenzivnější.Šla jsem za sestrou, opět mě dali na monitor k pozorování pohybů,ale žádná velká
změna.Když už jsem takhle šla na potřetí, zavolali Dr, ať se na mě podívá.Ten mi sdělil, že to jsou jen silnější poslíčci.Takže jsem ty bolesti do rána musela vydržet.Přez den se bolesti zvyšovaly a již byly po kratší době.
Asi v 11h za mnou přijel manžel, že prý už se připravuji k porodu.Odvedli nás na porodní sál, kde jsem opět ležela na monitoru,a posedávala na gymnastickém míči.Byla jsem strašně ráda, že je tam man.se mnou, byl mi oporou, abych vše zvládla alespoň trochu v“pohodě“.
Kolem 12h mi odtekla plodová voda, když jsem ležela na lehátku,což bylo známkou toho, že se blíží porod…
Bolesti byly dost hrozný, takže jsem požádala o Epidural, což byla látka na zklidnění bolestí.Napíchli mi ji asi až na po páté, do zad.Začalo to působit až po 20min.Ale bolest byla mírnější a cítila jsem spíše už jen tlaky v podbřišku..Působilo to asi hodinu a
bolesti byly opět k nevydržení.Dali mi další dávku na zklidnění bolestí.Celou dobu jsem měla „kapačku“,snad na vyvolání porodu…..
Po 15h hodině mi Dr. sdělila, že jsem otevřená na 4cm.Ještě zbývaly asi 2cm.Na doporučení sestry jsem se šla posadit na WC a tam to začalo.
Křikla jsem: „Už to začalo…“A spěchala jsem se položit na křeslo.Všichni se již připravovali a manžel mi stál u hlavy a utišoval mě.Byl úžasný a celkem vyrovnaný.
Asi po pěti tlacích mi Dr.oznámila: „Máte holčičku…“
Do poslední chvíle jsem doufala v kluka,ale nebyla jsem zklamaná, snad jen překvapená.
Adrianka byla čiperka, vše sledovala, jakoby vnímala, co se okolo ní děje.manžel mi šeptal, jak je krásná a byl očividně štastný, že máme holčičku.Asistoval sestře a stíhal vše dokumentovat na foto a kameru.Přiložili mi ji hned na prsa, byla kouzelná a hodná.Na sále jsme byli asi ještě 2hodiny, Adrianka se mi hned po přiložení k prsu přisála,ale byla jsem celkem unavená a nejspíše z léků, ospalá.Odvezli mě poté na pokoj.ale nemůžu říct, že když jsem porodila, na vše jsem zapomněla, jak se říka, ¨spíše jsem nějak nepocitovala nic, ani k dítěti,ani bolest, ani radost...byla jsem nějak zmatená,ale jistá tím,že už rodit ne¨chci!není pravda, že na to člověk zapomene, to ne.nebo alespon já ne.a až tam budu muset, tak tam půjdu se strachem a hrůzou...a od Epiduralu mě bolí dost záda a prý tak 2roky bolet budou,mám problémy s hemoroidy a jdu zítra na operaci a další problémy, jako jsou měsíčky, dost silny, nebo ekzémy po těle , tak to jsou fakt výhody po porodu...Ž
|
|
| Hanka, Veronika 16let,Roman 8let a David 9měsíců | •
|
(7.6.2005 21:11:36)
Ahoj KAtko,když čtu tento článek tak jsem si vzpoměla na svůj první porod.Veronice je 16let,takže to bylo před revolucí 1988.Bylo to přesně tak jak popisuješ.Strčili mě na hekárnu a sestra mě vždy prohlídla a řekla,že ještě nejsem otevřená a odešla.Byla pryč i hodinu.Já mezitím měla křížový bolesti a svíjela jsem se v neuvěřitelné bolesti.Ležela jsem zkroucená na boku.To všechno trvalo asi 8 hodin.Pak jsem si musela přejít na porodní sál a tam po mě skákali a křičeli at tlačím a at zase netlačím.Hrůza.8 let jsem nechtěla o žádným porodu ani slyšet.Nakonec mě to přešlo.Když jsem šla rodit Románka měla jsem hroznej strach,ale manžel šel se mnou a tak se můj strach zmenšil.Ne že by mě nic nebolelo,nebo že bych neměla snad křížový bolesti,ale měla jsem jinej pocit.Vše trvalo jen hodinu a bylo to.V září 2004 se nám narodil Davídek.Neustále mám v paměti porod před 16ti lety,ale všechno jsem teď brala jinak.Manželšel znovu se mnou,I když jsem ve sprše prosila,že jsem si to rozmyslela ať jdeme domů,pomohl mi svým humorem.Pokojíček n V Brně na obilním trhu nepřipomínal vůbec ničím onu šílenou hekárnu při mém prvním porodu.POrodní asistenka byla velmi příjemná.Především mi ale pomohl manže,psychicky.Vše trvalo 2h a bylo to.Takže na svůj první porod taky nikdy nezapomenu,a nechal ve mě smutnou nehativní vzpomínku.Ale nenechala jsem se tou myšlenkou pohltit.Hanka
|
| 10.5Libik12 | 
|
(8.6.2005 9:44:06)
Já jsem také předrevoluční rodička a jelikož si myslím, že lékaře nedělá interní směrnice porodnice ani hydromasážní vana a že se dneska rodičky tímpádem mohou zbytečně bát těch předrevolučních fosílii, co logicky ještě v porodnicích působí, řekla bych toto.
K porodu jsem přijela L.P. 1988 v půl desáté večer a naivně jsem se domnívala, že mám ty pravidelný kontrakce:),otevřená sotva na 1 cm. Vlídná PA
mi všechno vysvětlila, provedla mě pochopitelně tradiční přípravou a věnovala
mi nemálo času své noční šichty. Paní doktorka sice neplýtvala slovy, ale na otázky odpovídala povzbudivě.Porod byl podpořen prasknutím plodových blan,měla jsem možnost volně se pohybovat. Na sále jsem strávila 3 hodinky, nebylo mi do skoku a trošinku jsem propadala panice. Tenkrát jsem z úst
socialistického porodníka! zaslechla termín přirozený porod, zároveň s velkým povzbuzením. Malá se narodila v 8,30 bez nástřihu s velkou pochvalou,
bylo to úžasné. Týž den se mě lékař ptal, jestli plánuji další dítě(kvůli aplikaci protilátek na faktor Rh neg) a já jsem bez váhání souhlasila.
Momentálně jsem těhotná a nadšená z výdobytků dneška jako jsou pastelové barvy, míče, tatínkové u porodu,vegetariánská strava, koupací kyblíky,atd.
a na porod se těším, tak nějak mám zkušenost, že u nás, navzdory různým technickým milníkům, existuje tradice lékařské etiky.
|
|
|
| Hanka, Veronika 16let,Roman 8let a David 9měsíců | •
|
(7.6.2005 21:13:11)
Ahoj KAtko,když čtu tento článek tak jsem si vzpoměla na svůj první porod.Veronice je 16let,takže to bylo před revolucí 1988.Bylo to přesně tak jak popisuješ.Strčili mě na hekárnu a sestra mě vždy prohlídla a řekla,že ještě nejsem otevřená a odešla.Byla pryč i hodinu.Já mezitím měla křížový bolesti a svíjela jsem se v neuvěřitelné bolesti.Ležela jsem zkroucená na boku.To všechno trvalo asi 8 hodin.Pak jsem si musela přejít na porodní sál a tam po mě skákali a křičeli at tlačím a at zase netlačím.Hrůza.8 let jsem nechtěla o žádným porodu ani slyšet.Nakonec mě to přešlo.Když jsem šla rodit Románka měla jsem hroznej strach,ale manžel šel se mnou a tak se můj strach zmenšil.Ne že by mě nic nebolelo,nebo že bych neměla snad křížový bolesti,ale měla jsem jinej pocit.Vše trvalo jen hodinu a bylo to.V září 2004 se nám narodil Davídek.Neustále mám v paměti porod před 16ti lety,ale všechno jsem teď brala jinak.Manželšel znovu se mnou,I když jsem ve sprše prosila,že jsem si to rozmyslela ať jdeme domů,pomohl mi svým humorem.Pokojíček n V Brně na obilním trhu nepřipomínal vůbec ničím onu šílenou hekárnu při mém prvním porodu.POrodní asistenka byla velmi příjemná.Především mi ale pomohl manže,psychicky.Vše trvalo 2h a bylo to.Takže na svůj první porod taky nikdy nezapomenu,a nechal ve mě smutnou nehativní vzpomínku.Ale nenechala jsem se tou myšlenkou pohltit.Hanka
|
|
| Jarka 2 děti | •
|
(9.6.2005 17:00:19)
Nevím jak rodí profesionálky, žádnou neznám. První dítě jsem porodila ve 20ti letech po 36 hodinách. Nebylo to nic příjemného, ale ani nic odpuzujícího, prostě porod - celou dobu mě jenom běželo hlavou at už to skončí a já můžu jít domů. Po porodu jsem měla dost komplikací a nemůžu si stěžovat na péči, byla výborná, jak sestřiček, tak lékařů. Své druhé dítě jsem porodila o 7 let později, ve stejné porodnici tj. v Rokycanech a opět si nemůžu stěžovat. Tentokrát vše proběhlo normálně, já mohla hned druhý den ráno po porodu sedět a dokonce mě pustili 4tý den domů, i když jsem v tu dobu byla jediná šestinedělka na oddělení a tudíž s mým odchodem jim odešla veškerá práce.Nevím. Jsem velký srab a špatně snáším bolest, ale v tu chvíli se přeci nedá nic jiného dělat, než rodit, protože dítě ven prostě musí a my jsme přeci od toho, abysme mu pomohli.Je pravda že při druhém porodu již jsem byla "drzejší" a "otrlejší" a šla jsem do porodnice s názorem, že ONI jsou tam pro MĚ A ne JÁ pro NĚ.Dítě rodím JÁ a né asistentka nebo doktorka a tudíž je na mě, jestli budu chodit, nebo ležet. Kdybych byla s péčí v době porodu nespokojená, byla jsem schopna se sebrat a jít domů.Při prvním porodu jsem byla ze všeho tak vyplašená, že jsem si netroufla ani otevřít pusu. Je pravda, že jsem neměla důvod.Tedy moje rada je, NEDAT SE!!!!!!a taky se moc nebát, strach je totiž kolikrát horší, než všechno ostatní
|
|
| Janík,Jeník3/05,Petřík 3.5.06 | 
|
(10.6.2005 16:33:20)
Ahoj Katko.Vim ze uz jsi tohle psala pred 4roky ale chtela bych se te zeptat jestli se tvuj nazor zmenil nebo ne.Taky jsem mela dosti bolestivy a dlouhy porod a tez jsem rekla ze uz ne ale za par tydnu jsem svuj nazor zmenila.Sice mam skoro 3mesicniho chlapecka ale rozhodne nechci aby zustal jedinacek.
|
|
| PEPPI |
|
(10.6.2005 20:03:07)
Ahoj holky,11.července to bude 6let,co jsem rodila mé vytoužené miminko.pominu to,že jsem měla v těhotenství problémy já i mimi a museli jsme být 3x v nemocnici.Jinak bylo těhotenství celkem v pohodě.Do té doby,než mi sestřička v nemocnici řekla,že mimi nude větší než obvykle..Nikdo jiný na to nebral zřetel..Když mi o půlnoci začly porodní bolesti,řekla jsem si,že nebudu vyšilovat a klidně si pospím(nebyla to žádná hrůza,jen mě pobolívalo v křížích),od 5hod.ráno jsem pochodovala pobytě a koukala do knížek,zda je"to ono-ten porod"-byla jsem prvorodička.V 8hodin se jelo do porodnice,tam mi protrhli plodovou vodu,dali kapák na urychlení se slovy:"Za chvíli to bude,maminko."Jenže bolesti se stupňovaly a mimi nikde.Pořád jsem se ptala,kde je ta"chvilka?"Bylo 12hodin,když jsem dostala další urychlovák,bolesti čím dál horší a pořád nic.POchodovala jsem mezi sprchou s dalším kapákem zapíchnutým v ruce a hopsala na balóně.Bylo 14hodin,když se por.asistentka přišla podívat,jak jsme na tom.Když zjistila,že pořád nic,dala další urychlovák.Malý se narodil v 15,45hodin,když jsem myslela,že vypustím duši.Když se narodil,do smrti nezapomenu na slova"p.doktora":"Kur..,toho jsme měli brát císařem!!Jak to,že je tak velký a ona je provorodička??"Pořád jsem čekala,že malý bude plakat,ale nic..(o 8měsíců později jsem se dověděla,že ho přidusil a malý má DMO.Dovolila jsem si rodit totiž o dovolené a v neděli!!)Tím ovšem to martýrium nekončí.Za dvě hodiny po porodu mě odvezli na pokoj,kde jsem unavená usnula.za chvíli jsem se probrala,přišla mě zkontrolovat sestřička,jestli je vše OK.Stlačila mi bříško a vystříkla krev.Když se to stávalo i po 6-8hodinách a to už mě v posledních chvílích kontrolovala pořád,byla nešťastná,že nemůže nahmatat puls a kapáky(500ml-3ks)na stahování dělohy nezabírají,volala doktora 2x.Když ho volala poprvé,byl hnusný,že se to prej děje normálně a když ho vzbudila ve 2ráno,byl vzteklý jak pes.Vnímala jsem ho jen zdálky-TK 80/40,sestřička ho seřvala,ať něco dělá,nebo umřu.Stlačila břicho a"doktor"měl plášť celý od krve.Sebrali mi krev(už ani nebylo z čeho-žíly popraskané)a do 15minut jsem jela bleskem na sál.Koukala jsem na sestřičku,co se o mě starala a prosila jsem ji,ať mě nenechá umřít,že se mi přece včera narodil chlapeček..Na její oči nikdy nezapomenu,hladila mě,že prej se nemám bát.Ty oči ale říkaly něco úplně jiného..Najednou se na sále objevilo asi 15doktorů nebo kdo to byl a ten"pan doktor,co mě rodil"po nich řval:"Dělejte,kur..,ona odchází!!"To bylo to poslední,co jsem slyšela.Pak mě budila ta hodná sestřička a já-bez legrace-viděla růžové slony.Koukla jsem na ni a říkám:"Žiju?Opravdu?"Ona plakala a kývala hlavou,že ano.Pak jsem od ní zjistila,že ten úžasný"pan doktor"ve mě nechal skoro celou placentu a tím,že byl mimísek kapánek větší-54cm a 4,20kg,celkem slušné na provorodičku,ne?-tak mě totálně potrhal.Jenže"pan úžasný"mě sešil takovým způsobem,že jsem měla problémy si sednout,milovat se a pod.,a po 8.měsících po porodu se na UZV ukázaly ty jizvy,jak mě vevnitř"perfektně sešil"jako nádor!A to jsem se od kamarádky ještě dověděla,že to vůbec nebyl žádný porodník,ale dětský doktor.Takže jsem měla o další problém vystaráno.V té době se totiž jistilo,že je malý nemocný(ta DMO),já ještě rakovinu a do toho mi,nyní už exmanžel,připravil překvapení v podobě šílených dluhů-hrál ruletu a hazard!??No,děs!Pak se ale,až za 4roky,zjistilo,že to nejsou nádory,ale pozůstatky práce p.doktora.Těsně po porodu jsem si přísahala,že další dítě ani omylem!!!Už nikdy rodit nechci!Jenže uplynulo 6let,5-tým rokem mám úžasného(nyní už manžílka)a najednou se ozvaly mateřské pudy.Ne,že bych zapoměla na ty strasti-a já vydržím dost!-ale jdu do toho znova!Ale vím jistě,že už se nenechám od doktorů deptat a když bude třeba,nedám se jen tak lehce odbýt!!
|
|
| sonulinecka | 
|
(18.6.2005 0:33:19)
Ahojky, tak to já rodila v Čáslavi a celou noc se na mě porodní asistentka přišla podívat cca 3 x . Když jsem jí řekla, že mě to bolí, tak mi odvětila, že co jsem si myslela o porodu? Že nebolí?
Takže tam podruhé ani náhodou . . .
O sestrách z novorozeneckého ani nemluvim. . . Byly tam jen 2 solidní, jinak samé štěkny neochotné!
|
|
| ajka (2 holky) | •
|
(9.8.2005 17:37:44)
Ahoj!
Moje zkušenosti s porodem jsou tak rozdílné, že sama nechápu, jak je to možný...První porod jsem měla ve 25 letech...7 měsíců jsem ležela na udržení v Brně -Bohunicích..."zabetonovali" mě tak dokonale, že mi musel být porod nakonec vyvolán..3 dny a 3 noci (jako z nějaký strašidelný pohádky) jsem si fakt protrpěla a když už jsem opravdu nemohla(dostávala jsem 2 dny provokačky),tak mi malou vyloženě "vyšlápli" z břicha. Po 3 dnech "rodění" jsem byla tak vysláblá a zoufalá, že jsem si přála jen spát a necítit bolest a bylo mi úplně ukradený jestli budu rodit na koze nebo ve vodě nebo na stoličce...můj první porod byl otřesný, dlouhý, pomíjím teď tu skutečnost, že se na mě chodili dívat medici a nic příjemného to nebylo, když mi zaváděl pan Dr. provokační tabletu k dělož.čípku a medici čuměli, jaká že to jsem nemožná matka, co se nechce "rozrodit"...-to bylo ten první den..Další dny se snažím vymazat z paměti. Hnus fialovej.Malá se narodila nakonec se zlomeným klíčkem, což zjistili až 3 den po porodu a já se to dozvěděla až z toho, že jsem byla telef. z autovatu(tehdy mobil byl vzácnost) domů a vrátila jsem se na pokoj a našla jsem malou s přivázanou ručičkou k postýlce (zafixovanou do pravého úhlu) a paní, která mi hlídala malou, zatím co jsem šla telef. mi sdělila, že sem prostě jen přišli, přeptali se kde jsem, pak pravili, že pro mě k tomu telef. nemá chodit, že je to zbytečný a že ať se pak stavím já za nima...a začli malou přivazovat k postýlce...Bylo to otřesný...Víc o tom, proč to tak je, že si ho malá zlomila při porodu a že další 2 měsíce jí budu muset jen a jen vázat k postýlce (ručičku), aby to srostlo a že co se tak dívám, že je to normální a sbohem..mi řekli vlastně až druhý den při vizitě...Tehdy jsem se zařekla, že už žádný dítě nechci a kdyby přeci jen k tomu mělo dojít, tak rodit tam už nikdy nebudu...Za pár let jsem otěhotněla znovu..Těhotenství bylo bez problému,malou jsem přenášela a když se doktor zmínil o tom, že pokud do neděle neporodím sama(končil mi 42týden),tak půjdu na vyvolání...Už jen při tom slově se mi udělalo blbě..Takže jsem doma udělala s miminkem dohodu...Prostě jsem si řekla, že to bude príma, nebudeme na nic spěchat a že se narodí rychle a bez problémů..Prostě jsem vypustila strach ze všeho a jen jsem si představila ten okamžik, kdy si mrně přitulím poprvé k sobě a přivoním si k němu...Ráno jsem byla ještě na prohlídce, stále otevřená na 2 prsty, prý porod ještě zdaleka ne..Večer mě občas píchlo z zádech...Pak jsem pomáhala malé z vany a když jsem se ohnula, ucítila jsem něco jako mírné "ucvrnknutí si"...Pomyslela jsem si, že jsem už nemožná, když už neudržím moč a ani náhodou mě nenapadlo, že je to začínající porod..Žádné bolesti břicha jsem neměla, nic, jen občas píchnutí v kříži a to takové, že jsem tomu nevěnovala pozornost- zážitky z prvního porodu velely nehysterčit, tohle bolesti nejsou..A tak jsem v klidu uložila malou do postele a cestou ze záchoda,protožo se mi chtělo děsně na malou jsem si říkala, že jsem jako chodící průtokáč a co jsem to vlastně ten den pila, že tolik čůrám:-))(odtekla mi plodová voda,ale já protože mi u první holky plod. vodu píchali a v knížkách píšou, že to prostě valí jsem si odtok plodové vody nepřipouštěla - přeci čůrám:-)-to mi potvrdili až v nemocnici)Pak mi to nedalo a zavolala jsem domů mámě, že jak se mají a takové blbosti..Mezi řečí jsem zašvitořila, že jsem děsná, že už jsem jako stará babička,co neudrží moč a že mě dneska trochu bolí v kříži,ale jinak mi fakt nic není, začla maminka rozdávat rozkazy, ať okamžitě přestanu blbě plkat a fofrem volám to číslo, na které mám volat v případě porodu a že jede k nám obstarat tu starší:-))A tak jsem zavolala na to číslo, tak jsem se smíchem opět řekla, že mě jen trošku bolí záda a asi už neudržím moč,ale jinak že mi fakt nic není a že jsem druhorodička ve 42.týdnu, tak pan na druhém konci zavelela, že se mám nachystat, pěkně dýchat a že pro mě jedou a sanitka zabrzdila u nás za 5 minut, odvezli mě do nemocnice na vyšetření.Tam mi oznámili, že jsem otevřená na 5 prstů a tudíž fofrem sanitkou do nejbližší porodnice(ta u nás se zrovna ten týden zavřela kvůli stěhování do nově postavené)..Sanitka mě přivezla otevřenou na 8 prstů, paní doktorka byla velmi milá i sestřičky, jen jsem se svlíkla, osprchovala - opakuji, že mi opravdu nic nebylo a nic jsem necítila, jen to píchání v kříži a pak si mě paní Dr. prohlídla znovu a pravila, tak jdeme maminko na sál...Malá se narodila při druhém zatlačení, bez nástřihu, bez holení, bez klistýru, klasicky na koze (4,20kg a 52cm) a oproti té první (3,10kg a 51 cm, nastřihnutá snad do půlky zad a s klistýrem a vyholením a s vystřídáním hekání na stoličce, na koze, na žíněnce, ve vaně)jsem si připadala jako ve snu a jen jsem čekala, kdy mě někdo štípne, že se mi to nezdá..Porod je prostě paráda:-)))Jen ten tatínek to nestihnul - byl to totiž fofr...
|
|
| murriel | 
|
(26.9.2005 21:21:14)
Ahoj Katko,
je mi líto, že máš takové hrůzostrašné zážitky s porodem. Snad to všechno vyřeší čas a noční můry zmizí. Vím, co prožíváš...Já už nějakou dobu vím, že Motol je hororová nemocnice a od té doby také klidně nespím. Jsem nyní v polovině těhotenství. Byla jsem asi v 9. týdnu, když mě chytily křeče v podbřišku, na cestě ze Šumavy do Prahy, v autobuse, kde se řidič ani neobtěžoval zapnout klimatizaci. Když jsem dorazila do Prahy, jela jsem radši hned do Motola, který byl nejblíž. Přijala mne velice nepříjemná sestra a prohlédl mne snad ještě nepříjemnější doktor, kterému jsem snad zkazila klidný večer. Více než o mé momentální problémy se zajímal o má prsa a trval na tom, že mi udělá "vyšetření", což ve skutečnosti připomínalo vyšetření jen matně.Zároveň mi také s chladným hlasem sdělil, že miminko asi ztratím a dál už se o nic nestaral. Už v té době jsem měla vzít nohy na ramena, ale v zájmu miminka jsem se přece jen nechala přijmout. Ještě bych měla zmínit, že mám již několik let léčené autoimunní endokrinologické onemocnění, které u nás v ČR není nijak vzácné. Doktory v Motole jsem na své onemocnění upozornila a hned na to mi byly podávány koňské dávky hormonů a jiných svinstev.Prý je to v mém zájmu, ale že by to bylo v zájmu miminka jsem z žádných úst neslyšela. Celá ta věc mi byla podivná, jelikož má nemoc byla podchycena specialisty a neměla ohrozit ani mne ani miminko a také mi nebylo nijak slabo, což je jeden z projevů mého onemocnění. Za týden na to jsem byla zavolána na jejich genetiku,k kde mi bylo velmi stroze řečeno, že miminko má vzhledem k nově podávaným lékům velkou šanci narodit se těžce postižené, možná úplně bez kůže a měla bych si ho nechat vzít. Prý mám týden na rozhodnutí.Také se prořekli, že léky, které mi podávají nejsou u nás registrované. To všechno mi vyrazilo dech. Důvěřovala jsem doktorům, že vědí co dělají a teď tohle!? Kdybych to věděla předtím, v životě bych si nic podávat nenechala!!Nevěděla jsem, jak to říct příteli a co za peklo jsme od té doby prožívali. Nesmím zapomenout, že hned druhý den se u mne střídaly sestry a ptaly se mne zda už jsem se rozhodla, že ony by si miminko s takovým rizikem určitě nenechaly...V nemocnici jsem strávila 3 týdny, na pokoji, kde se velkou rychlostí střídali maminky, které o svá miminka přišly z přímo před mýma očima. Dodnes na ně moc myslím. Sestry se o nic a o nikoho nestaraly, potraty nijak neprožívaly, zkrvavená prostěradla zůstávala na postelích třeba celý den, no hrůza! Přišlo mi to, jako že tato nemocnice má nějaký prospěch z interupcí, opravdu velice, velice zvláštní a dodnes mi to vrtá hlavou.. Bylo to opravdu jako na běžícím pásu. Pamatuji se na maminku, která stále zvracela a ve slabé chvilce řekla, že si to asi bude muset nechat vzít, že už nemůže. Hned brzy ráno jí byl přinesen formulář na interupci, a když prý zaplatí, provedou to ihned. I mi ostatní maminky jsme věděly, že to dotyčná maminka nemyslela vážně, ale s ní už se nikdo nebavil, dokonce mi přišlo, že jsou na interupci nějak zainteresováni.(nevím, zda jste někdo slyšeli o omlazovacích krémech z embrií, které si objednávají bohaté Rusky a nemocnice jsou za ně vyvažovány zlatem). Nebudu se už více rozepisovat, jen to, že dnes zvažuji trestní oznámení za to všechno, čím jsme museli projít, za to, že mi podávali neregistrované léky bez mého vědomí a svolení. Z nemocnice jsem se nakonec nechala propustit na reverz, protože se situace stávala neúnosnou. Dnes už se na miminko těším, podle všech vyšetření je v pořádku. Léčba v Motole prý byla neoprávněná a podle endokrinologických specialistů i naprosto zbytečná.Dodnes nikdo nechápe,jak jsem se mohla od křečí v podbřišku dostat málem až k tomu, že by mne o miminko připravili a hlavně proč? Tehdy jsem se rozhodla pro to si miminko nechat, vyhrála mateřská láska a pocit, že přece jen všechno bude v pořádku, zatím jsou všechna vyšetření v pořádku. Chlapeček se nám má narodit po Vánocích, tak uvidíme, každopádně se už moc těšíme.
Přeju všem maminkám, ať mají pohodová těhotenství a ničím se nestresují. A prosím Vás, pozor na Motol!
|
| Katka. |
|
(27.9.2005 9:46:29)
Milá Murriel,
to co popisuješ je opravdu příšerné. Ani se nechce věřit, že "v dnešní době" je něco takového možné. Je mi líto, že jste si museli prožít takový horor.
Já jsem měla za začátku těhotenství zánět průdušek, nepomohly antibiotika ani homeopatika. Dusila jsem se tak, že jsem myslela, že miminko vykašlu ven.
Ty nervy a bezmoc, když jsem začala špinit. Jenomže to je proti tomu co jsi prožila ty naprosté nic.
Moje tchýně rodila v Motole. Tenkrát bylo v porodnici plno, spousta maminek ležela na chodbě, kde se skoro netopilo (bylo to v prosinci), byla jim hrozná zima, nikdo si jich nevšímal. Je to sice už téměř 30 let, ale vidím, že přístup sester a lékařů je tam asi pořád stejnej :((
Věřím tomu, že váš chlapeček bude úplně v pořádku!!
|
|
|
| Divná | •
|
(18.10.2005 0:26:05)
Jsem asi divná,jak se dnes často říká o lidech ,kteří se nemohou dívat na to jak jsme k sobě často krutí.Ty jsi to zvládla na jedničku,ale ty asistentky by propadly.Rodila jsem 3krá a porod od porodu byl přístu zdravotniho personálu horší. Nejhorší,je to,že se tyto přístupy zabydlely všude ve službách.Samé školení o přístupu k pacientovi, k zákaznikovi,k žákům atd.ale skutek utek.Neomlouvá nás ani nedostatek času.Úsměv a vlídné slovo nezdrží.Sem tam se najde pár "lidí",kteří zazáří jako hvězdička naděje a zbytek si nepřipouští,že i oni mohou být během okamžiku pacienti atd.Jediná rada odpustit a snažit se sama chovat tak, abys nemusela zpytovat svědomí-nezasloužím si náhodou takový přístup,byla jsem já vždycky na všechny kteří mě potřebovali milá a ochotná?Určitě to bude příště lepší.A propo.Vem sebou příště manžela,dnes to jde a pak prý není personál tak ofouklý.
|
|
| Ema Nová | •
|
(20.10.2005 20:25:38)
Přesně vím, jak jsi se cítila.
Tu hrůzu jsem zažila v roce 1981 v Ostravě, a jako bonbónek mi sebrali dceru a odvezli do kojeňáku a nějakou blbou matku zapomněli o tom informovat.
Běž se okamžitě někam léčit z toho traumatu, protože toho se sama asi nezbavíš. Já jsem toužila léta po dalším dítěti, ale do 6 týdnů jsem vždy potratila protože se mi zdál sen o prvním porodu. Když jsem si myslela, že vzhledem k věku už to není možné, porodila jsem zdravé dítě po dvaceti letech v Olomouci-super!
Kdyby sis o tom chtěla povídat, tak mi napiš.
Už nikdy bych sestry po sobě nenechala ječet, vzala bych si k porodu třeba sestru, kamaráda, někoho kdo je "kousne"
|
|
| kACKA | •
|
(11.1.2006 22:24:23)
Mila Katko, shodou okolnosti jsem tez Katka a tez jsem presne takhle rodila, jenze ja narozdil od Vas jeste dalsi mimko chci a rozhodnuta jsem z jednoho prosteho duvodu...ze budu rodit jinde, nez v Prerovske nemocnici, sestry tam byly priserne a doktori se mnou nic nesvedli, bo mam nizky prah bolestivosti a nemohli mi dat uz vic tisicich leku, pry by se dite utlumilo..Nastesti se vse v dobre obratilo, porod byl sice hrozny, dlouhy, bolestivy a vycerpavajici, ale dite, co ted mam, si nemuzu vynachvalit, je to muj roztomily bobecek a jsou mu uz 2.5roku.Preji Vam, at uz mate stesti, bo to STESTI je opravdu potreba.Opatrujte se a muzete mi napsat, aspon si popovidame:)
|
|
| zizala Julie | 
|
(13.1.2006 13:09:32)
Je to uz 2 a půl roku co s Lili cvicime Vojtovu metodu(diky zato ze je),a nejspis jeste dlouho budeme.Zacalo to bolestmi z 2.srpna na 3.srpna,tedy ze soboty na nedeli.Od zacatku byli caste po 10min.no v nedeli rano a pri ceste do porodnice uz to bylo po 5 az 8min.Do kurzu jsem sice nechodila,byla jsem vsak upozornena ze intervaly por.bolesti si mam hlidat.Rozhodla jsem se rodit ve Zline.Asi v 7.mesici prisli problemy s jatry,nejak nestihali a pokozka svedila jak cert,takze do Zlina jsem dojizdela kazdy tden na testy,vysetreni,ultrazvuk a ozvy.Kazdeho doktora s ktery m jsem prisla do styku jsem upozornila ze mam obavy a podezreni ze budu mit velke dite.Muj otec jako mimino vazil pres 4kg.muj bratr a i ja sama.A v neposledni rade mame ultrazvuk,a nerikejte ze to nejde zjistit!Po celou dobu bolesti jsem chodila ucuravat po kapkach,ale jestli doplnuju tekutiny o to se nikdo nezajimal a me to vtech bolestech opravdu nenapadlo se neceho napit.Ale jestli nahodou nejsem precitlivela na bolest,na to se zeptat prisli.Bolesti stale silili.a po vysetreni mi bylo sdeleno ze se neotviram a mam se jit vyspat na rizikovku at mam silu na porod.Tak se to tahlo celou nedeli,az po pulnoci kolem 2hodiny me ovazali nejakym pasem,napichli na kapacku a najednou chteli po me at tlacim.Od teto hodiny nevim co se semnou delo.Vim jen ze sem mela bolesti,zizen,nejakou masku na obliceji,a napul spala a napul rodila.Lili se narodila v 6.00 rano,vazila 3,94kg,49cm.Bylo pondeli,stratila sem hodne krve,pri ceste na pokoj sem sebou prastila o zem,aby vedeli ze mam fakt dost.Podotykam ze jsem 10dni prenasela,mimco do plodove vody si pekne kadilo (voda byla jak zabinec zelena)Lili mela zeleneho knira jeste tyden.K nakojeni mi ji dali vecer,a na druhy den mi oznamili ze pri porodu doslo k ochrnuti prave ruky.Jak mame cvicit nas zaucili stim ze se to spravi.A obhajoba doktoru,kteri prece za nic nemuzou?No,byl to tezky porod a dite bylo velike.Tot vse. pokracovani priste uz me berou certi kdyz si na to vzpomenu
|
| zajecice | •
|
(13.1.2006 14:16:32)
Ahoj Julie drzim Ti moc a moc palce ,aby tvoje holcicka byla co nejdriv v poradku ja mam tak skoro stejne stareho syna 28.4.2003 takze Te chapu musi to byt pro Vas obe zle.Tak se obe drzte a mejte se moc pekne.
|
|
|
| Dana,2děti | •
|
(13.1.2006 15:51:32)
Já měla první porod z mého pohledu hrozný.Přenášela jsem, porod vyvolávali. Bolesti jsem měla po 3minutách, od rána až do druhého dne. Ještě ke všemu jsem musela většinou ležet na monitoru, bylo mi zle od žaludku, dokud bylo co, tak to šlo ven. Byla mi zima, špatně, chtělo se mi spát-byla jsem schopná fakt na 2minuty tvrdě usnout.Přiznám se nebyla jsem na předporodních kurzech-ale samotnému porodu,tam byly věnované 2lekce,ale měla jsem z literatury dost nastudované a rady od kamarádek. Snažila jsem si všemi způsoby pomoci od bolesti-ale mě fakt nic nepomáhalo, jak ráda bych si jakkoliv ulevila!Snažila jsem se jakž takž dýchat správně, ale bolest mě vždy přemohla. Každá to máme asi jiné, ale mě to přišlo fakt nesnesitelné, mám z toho fakt trauma!Ke všemu se nakonec po více jak 30hodinách stahů narodila dcera císařským řezem-bylo to v ten moment už nezbytné, mimi už nemělo správný tep srdíčka. Uspali mne a všichni příbuzní ji viděli dřív,ach jo,přišla jsem o to nač jsem se celé těhotenství nejvíc těšila.U druhého jsem se utěšovala, že druhý porod bude rychlejší a že třeba u toho prvního jsem dělala něco špatně. Bylo to úplně to samý!Nic nepomáhalo. Ale porod naštěstí byl jen 8hodinový a já si furt říkala - rodíš naposled, ještě jeden stah a mimi půjde ven.To vědomí mi jedině pomáhalo, utěšovala jsem se a povzbuzovala.Ale od bolesti mi to moc nepomohlo.Nakonec syn šel kleštěma.Asi nejsem schopna rodit děti normálně. Tak takový mám zážitek z porodu, každý porod je fakt jiný a každý to cítí a vnímá jinak. Z prvního se ještě teď klepu, na druhý jsem už zapomněla. Už to mám ale za sebou a dvě krásné zdravé děti.3.mimi neplánujeme:-).Takže těhulky držte se , přeji hodně sil a určitě to zvládnete lépe než já.
|
| Jana | •
|
(24.1.2006 9:26:41)
Já měla bolesti 26 hodin než jsem porodila našeho již 4 měsíčního synka. Na porod jsem se hrozně těšila, v těhotenství jsem poslední měsíc už byla netrpělivá, až už mi konečně začnou ty bolesti a vyrazíme s manželem do té porodnice :-). Doktor byl skvělej, hrozně mi pomohl, když mi řekl, že vidí, že bolest snáším dobře a nakonec když mi synka ukázali, tak jsem nemohla od něj odtrhnout oči a pak jsem mermomocí chtěla vidět, jak vypadá placenta a pak jsem řekla doktorovi, aby si s tím šitím pospíšil, že už chci mít našeho miláčka u sebe :-)). Hrozně jsem si celý porod užila, synek je vytoužené a vymodlené dítko a myslím si, že hrozně moc dělá i psychika v těhotenství. Samozřejmě jsem se také bála porodu, ale řekla bych, že jsem to úspěšně zvládla a vůbec bych se nebála druhého porodu :-).
|
|
|
| Dana,2děti | •
|
(13.1.2006 15:57:00)
Já měla první porod z mého pohledu hrozný.Přenášela jsem, porod vyvolávali. Bolesti jsem měla po 3minutách, od rána až do druhého dne. Ještě ke všemu jsem musela většinou ležet na monitoru, bylo mi zle od žaludku, dokud bylo co, tak to šlo ven. Byla mi zima, špatně, chtělo se mi spát-byla jsem schopná fakt na 2minuty tvrdě usnout.Přiznám se nebyla jsem na předporodních kurzech-ale samotnému porodu,tam byly věnované 2lekce,ale měla jsem z literatury dost nastudované a rady od kamarádek. Snažila jsem si všemi způsoby pomoci od bolesti-ale mě fakt nic nepomáhalo, jak ráda bych si jakkoliv ulevila!Snažila jsem se jakž takž dýchat správně, ale bolest mě vždy přemohla. Každá to máme asi jiné, ale mě to přišlo fakt nesnesitelné, mám z toho fakt trauma!Ke všemu se nakonec po více jak 30hodinách stahů narodila dcera císařským řezem-bylo to v ten moment už nezbytné, mimi už nemělo správný tep srdíčka. Uspali mne a všichni příbuzní ji viděli dřív,ach jo,přišla jsem o to nač jsem se celé těhotenství nejvíc těšila.U druhého jsem se utěšovala, že druhý porod bude rychlejší a že třeba u toho prvního jsem dělala něco špatně. Bylo to úplně to samý!Nic nepomáhalo. Ale porod naštěstí byl jen 8hodinový a já si furt říkala - rodíš naposled, ještě jeden stah a mimi půjde ven.To vědomí mi jedině pomáhalo, utěšovala jsem se a povzbuzovala.Ale od bolesti mi to moc nepomohlo.Nakonec syn šel kleštěma.Asi nejsem schopna rodit děti normálně. Tak takový mám zážitek z porodu, každý porod je fakt jiný a každý to cítí a vnímá jinak. Z prvního se ještě teď klepu, na druhý jsem už zapomněla. Už to mám ale za sebou a dvě krásné zdravé děti.3.mimi neplánujeme:-).Takže těhulky držte se , přeji hodně sil a určitě to zvládnete lépe než já.
|
| zas já | •
|
(13.1.2006 15:58:59)
sorry všem, chtěla jsem to hodit k jiné diskusi :-)
|
|
|
| Dany+Eli11/02+Andrejka6/06 | 
|
(18.1.2006 19:16:53)
prieh hezky, ale to se odehralo tak pred 15-20 lety, ne?
nechce se mi verit tomu, ze by se tohle stalo v dnesni dobe. nebo to byl jen sen?
|
|
| Šárka 36,dcera 16,syn 13 a třetí v bříšku | •
|
(25.1.2006 1:07:00)
Ahoj.
Rozhodla jsem se napsat.
Mám dvě děti Petru a Matěje a řeknu Ti-záleží na personálu.Já měla u Petry zvláštní zážitky.Naučená že při stahu mám hodně a rychle dýchat...abych nabrala víc kyslíku pro mimi...a když jsem to poctivě dělala...slyšela jsem lékařku na chodbě jak říká-Ježiši která matka tu dýchá jak pes? A já přestala.A celý porod...abych někoho nerušila...jsem odrodila potichu.
Druhý byl o něco horší...lékaři v té době hleděli na hokej a já skoro odrodila sama.Musela jsem řvát že rodím-aby došli.
No a přesto po rozvodu se mi podařilo vytoužené těhotenství...a neodradilo by mě od toho nic.Žádný nevlídný přístup sester...ani nevhodné poznámky.Stejně si to nakonec musím odrodit za sebe...a za pár dní je už neuvidím.A za to až ten mrňous řekne MAMI...to stojí...ne?
Držím palečky...ať se Vám daří-a pokud se přecejen rozhodnete pořídit si ještě jedno mimiško-tak ať se k Vám chovají hezky.
A rada na závěr? Co vím od svých známých...nejlepší je mít u porodu tatínka.Je neuvěřitelné...jaká změna v chování personálu nastane:-)
A já ho tam beru.Pro jistotu:-))
|
|
| Rikama dcera 2roky | •
|
(26.1.2006 21:10:51)
Já rodila v Podolí. Po 14hodinových kontrakcích(ty poslední byly po 10min.)jsem si dovolila zavolat sanitku a pani doktorka na porodním sále mi řekla: jste tu brzy a to jste si musela volat sanitku? Všichni co rodily mě pochopí, že MHD by asi nebyla dobrá volba. Ale co se týká samotného porodu, tak v poslední fázi jsem zůstala (naštěstí s manželem) na sále sama. Nevím kde všichni byli, ale porodila jsem ve stoje a sama. Dcera ze mě vypadla na zem.Nic se jí naštěstí nestalo. Je to zdravá a čilá holčička. Mimochodem porodní asistentka mi ještě stihla říci než odešla,už rodíte. Do Podolí už nikdy!!!
|
|
| Mirka, druhé na cestě | •
|
(3.2.2006 15:29:17)
To je přece nemožné, aby se takhle chovali! Co to bylo za ZOO? Tak takové zkušenosti můžou fakt odradit jednou provždy. Na mě byli při porodu moc hodní, samé maminko sem, mamiko tam. Ale přesto při druhém porodu počítám s epidurálem. Mirka.
|
|
| Marcela, 21tt. | •
|
(15.2.2006 16:55:41)
Ahoj Katko,moc tě lituji, ale už na to nemysli, máš krásnou holčičku.Ono se říká Praha, tam jsou super porodnice, ale vždycky to tak není.Já budu rodit v Hořovicích.Chodím tam do poradny a jsem tam velice spokojená.Ale vím, že vše záleží na lidech a když zrovna chytnu někoho špatně vyspalého, tak to může dopadnout tak jako tobě.
|
|
| Marcela, 21tt. | •
|
(15.2.2006 16:59:10)
Ahoj Katko,moc tě lituji, ale už na to nemysli, máš krásnou holčičku.Ono se říká Praha, tam jsou super porodnice, ale vždycky to tak není.Já budu rodit v Hořovicích.Chodím tam do poradny a jsem tam velice spokojená.Ale vím, že vše záleží na lidech a když zrovna chytnu někoho špatně vyspalého, tak to může dopadnout tak jako tobě.
|
|
| michala,těhule | •
|
(19.2.2006 17:15:10)
Ahoj,takovou zkušenost bych asi zažít nechtěla a 22.2. mám termín,takže jste mě moc nenavnadila,spíše postrašila,doufám,že mi to dopadne dobře a nebudu myslet na to,co jste tady napsala,protože už jsem trochu nervozní.
Zdravím všechny maminy,ať jim to dpbře dopadne.
|
|
| Adéla Táborska 1.rocni dcerka | •
|
(12.3.2006 19:57:22)
Dobry den rodila jsem v Olomouci v porodnici,bylo to strasny.V nedeli mi odtekla plodova voda,manzel me zavezl do porodnice,tak me vysetrily a rekli ze je jeste cas na miminko tak ze mi daji injkci a zastavi porod.Byla jsem ve 34tydnu.Porodni asistentka mi dala prasek na spani a doktorka rekla ze mi to rano vyvolaji pry miminko nemuze byt dlouho bez plodove vody.Celou noc jsem nespala a cekala,rano prisel doktor a rekl mi ze mi to zastavi a ze to vypada ze jsem se pocurala a prelozil me na oddeleni.Ja jsem mela porad bolesti a oni mi rekli kdyz budu lhat tak tim neporodim.Lezela jsem tyden na oddeleni a v sobotu zase odtekla odvezli me na porodni prisel doktor a zase mi to zastavil magnezkem.V nedeli mi to chteli zase zastavit ale ja jsem jim to odmitla,chovali se ke me hrozne.Vecer prisel doktor na vizitu a rekl ze mi to zitra vyvolaji pokud to nezacne samo.V podnedi 6.12.04 rano mi pichly kapacku a mala se narodila az 18.41 a na to ze byla predčasne vazila 2.76 a merila 49cm.manzel byl u porodu.
|
|
| Zdeňka Kabelková?5 a 2 roky | •
|
(15.3.2006 12:10:46)
Milá Katko,
přečetla jsem si Tvůj příspěvek a nedá mi to,abych neodpověděla.Zdá se mi,že je to jako z minulého století.Mám za sebou 2 porody,které jsem naštěstí zvládla bez větší psychické újmy,myslím tedy,že můžu odpovědět,aniž bych pouze opakovala něčí teoretické řeči.Divím se,že se toto stalo právě v Praze!Největší Tvůj problém byl,že jsi na to byla sama,bez doprovodu třeba manžela.Určitě bys potom vše snášela jinak.Podle mě je ale nejdůležitější,že jsi to nakonec zvládla a že máš už svého prcka doma.Tam si vytvoříš prostředí,jaké budeš chtít.A spolu s celou rodinou na to vše zapomeneš.Takže můj závěr by byl asi takový-teď je vše hodně čerstvé a o dalším miminku nechceš ani slyšet,protože si připadáš se svymi vzpomínkami jako Tvoje maminka.Ale já si myslím,že čas to vše napraví a kvůli špatné porodnici a přístupu personálu přece nenecháš své děťátko vyrůstat bez sourozence.Držím palce Tobě i Tvému mimču,aby rozhodnutí bylo správné.
Zdenča
|
|
| Eva+Jeník a Toník | •
|
(25.3.2006 23:52:53)
Ahoj Katko,to mě mrzí,že tvůj porod proběhl takto.Jsem za tebe naštvaná na personál,který tě připravil o lepší zážitek.U prvního porodu jsem zažila taky PA,které se chovaly,jako by ani nechápaly o co u porodu běží a co hlavně rodící žena prožívá a co nejvíc potřebuje.Porod se mi jejich chováním a naprostou neprofesionalitou hodně zbrzdil.nakonec jsem dorodila se skvělou PA,která se chovala jako spásný anděl.Jenže i tak jsem 2 roky nemohla špatné vzpomínky vymazat z paměti a o druhém dítěti jsem nechtěla ani slyšet.Udělala jsem chybu,že jsem se nesvěřila psychoterapeutovi,který se těmito problémy zabývá.Hlava si však problém po nějaké době sama zpracovala,já podruhé otěhotněla.Ke konci jsem vyhledala tu "poslední PA" a dobře jsem udělala.Asistovala mi u porodu,přesně věděla,co zrovna potřebuju,aniž by mě nějak rušila,já skvěle a poměrně i rychle porodila - dle svého tempa,v poloze,kterou si tělo vyžádalo a PA "jen"přihlížela,kontrolovala a lehce korigoval dle potřeby.Prostě SUPERKA.Vřele to doporučuju - vyhledej odbornou pomoc,ať ten nepěkný a nezáviděníhodný zážitek zpracuješ,ať tě nepronásleduje a ať třeba ještě někdy hladce otěhotníš a porodíš.Věř,že je to zapotřebí to udělat.Obrať se třeba na Českou asociaci porod.asistentek tam ti řeknou,co s tím. Držím palce.Fakt to udělej!
|
|
| Maruška - 2 deti | •
|
(26.3.2006 17:31:50)
AHOJ
JÁ BYCH TI JEN CHTĚLA ŘÍCT, ŽE ZÁLEŽÍ NA TOM KDE RODÍŠ. jÁ PORODILA PRVNÍ DÍTĚ VE SLÁNSKÉ NEMOCNICI - DOSMRTI NA TENTO HOROR NEZAPOMENU A DODNEŠKA MĚ DĚSÍ JAKO NOČNÍ MŮRA. nEHLEDĚ NA TO ŽE SE MALÁ MOHLA NARODIT MRTVÁ (DALI MI INJEKCI NA SPANÍ A PAK SI MĚ oSM !!!!! HODIN NIKDO NEVŠIML. mALÁ SE TÉMĚŘ NARODILA NA ZÁCHODĚ.
pO TÉHLE NEBEZPEČNÉ ZKUŠENOSTI JSME SE ROZHODLI, ŽE JE TO DOMA BEZPEČNĚJŠÍ (STAČÍ JEN NAJÍT DOSTATEK INFORMACÍ A NAPŘÍKLAD SE PODÍVAT NA STATISTIKY, JAKÁ JE ÚMRTNOST V HOLANSKU - TÉMĚŘ STEJNÁ JAKO V ČECHÁCH A TO RODÍ DOMA.
nA DRUHÝ POROD VZPOMÍNÁM S LÁSKOU A RADOSTÍ, NIKDY JSEM NEZAŽILA NIC KRÁSNĚJŠÍHO A TO MALÁ BYLA O KILO TĚŽŠÍ NEŽ TA PRVNÍ. mOC DĚKUJU NAŠÍ ASISTENTCE - BYLA SKVĚLÁ.
|
|
| Kvirin, syn 1 měsíc | •
|
(2.4.2006 14:19:49)
Po přečtení tohoto článku a po přečtení některých reakcí na něj jsem se docela upřímně zhrozila. Já mám z nemocnice v Opavě úplně jiné zkušenosti. Všichni, počínaje sestřičkmy a doktorky na příjmu, přes doktory, porodní asistentku a sestřičky u porodu, až po všechny sestřičky na oddělení šestinedělí byly s jedinou výjimkou (která ale pouze nebyla moc příjemná, a to bylo všechno) naprosto skvělé. Ochotné, samy se chodily ptát, nabízet pomoc, radily, rodila jsem s AE, když mi předtím sám personál nabízel tři druhy anestézie, ze které jsem si mohla dle libosti vybrat, bez klystýru i holení, s manželem, který u mě byl kromě noci celou dobu až do převozu ze sálu (v místnosti, kam mě přivezli po příjmu, jsem i rodila, měli tam všechno vybavení pro první dobu porodní i pro porod), kromě asi půhodiny, než se malý dostal ven (trvalo mu to, šel se vzpaženou rukou) to bylo docela v pohodě, a to jsem tam byla 24 hodin. Z porodu, když jsem toho měla plné zuby, si nejvíc pamatuju příjemný hlas porodní asistentky, jak mě povzbuzuje, radí, utěšuje, chválí,... Já bláhová jsem si myslela, že Praha - to je něco jiného, než my tady v tom zapadákově na druhé straně republiky. Asi to je o něčem jiném. Příště doporučuju zajet si odrodit do Opavy.
|
| lenka syn 6.let a 3.roky | •
|
(2.4.2006 17:52:11)
Ahojky Dani ja jsem rodila oba kluky ve Frydku a byla jsem naprosto spokojena.1.syn se narodil v roce 2000 a to jeste ve stare porodnici.2.syn uz v novem v roce 2003.Na pokoji po dvou mamkach svoje wc i sprcha na pokoji.Ted jsem tam zrovna byla za svoji kamaradkou a vse je tam porad skvele.Takze vrele doporucuji jestli se nam postesti jeste jedno tak pujdu urcite zase do Frydku.Pokud mas nejake dotazy tak se klidne ptej.
|
| Dana + Kryštof říjen 2006 |
|
(2.4.2006 20:06:09)
Ahoj Leni,
děkuji za odpověď. Už jsem si pomalu začínala myslet, že na internetu brouzdají jenom maminky z Prahy a okolí :) protože v diskuzích se hodně bavily o pražských porodnicích...
Já jsem byla před čtyřmi lety navštívit kamarádku po porodu v nemocnici ve FM a vím, že je to tam celé nové a pokoje hezké. Spíš by mě zajímal ten přístup personálu, osobně to taky trošku znám, protože jsem tam byla loni na menší gyn. operaci, sestry i doktoři byli v pohodě, ale já jsem tam strávila jen necelé dva dny a taky si myslím, že u porodu je to asi něco jiného...
Zajímá mě, jak tam probíhá příprava na porod (1. fáze porodní), jestli je tam třeba možnost relaxu ve vaně, máš tam svoje soukromí, nebo nás tam bude "hekat" více najednou? A taky jaký mají sestry přístup k prvorodičkám, děsím se takových těch připomínek typu "nebuďte hysterka" apod... Dávají tam miminko hned po porodu mamince, nebo mi ho odnesou a půl hodiny ho neuvidím? Snažím se věřit, že tohle už je dnes běžná praxe, ale...
|
| Martina, syn David | •
|
(2.4.2006 22:11:34)
Ještě přispěju svojí troškou do mlýna ohledně porodu. Porod jsem měla docela rychlý, takže tady nemůžu sloužit. Na balóně ani ve vaně či ve sprše jsem nebyla. Ale miminko mi položili na hrudník hned po narození (ještě byl celý krvavý). Bylo to moc krásné. Zkoušela jsem mu nabídnout prs, ale nepřisál se. Potom ho umyli zvážili a opět jsem jej přiložila. To už se pěkně přisál. Nejkrásnější byly ty další dvě hodiny po porodu, kdy ležíš na sále (ještě na pozorování,kdyby se s tebou něco dělo), taťka sedí vedle tebe a miminko je v postýlce u vás. Fakt nádhera a už se těším, že si to znova zopakujeme. Tak teď už se dnes opravdu naposledy loučím a fičím spát ať jsem zítra O.K. Pa Pa.
|
|
| lenka syn 6.let a 3.roky | •
|
(3.4.2006 11:41:31)
Ahojky Danus.Tak personal je tam velice mily a ochotny akorat si pamatuji myslim,ze se ta doktorka jmenovala Valkova tak to byl des.Jinak asistentky fajn.Co se tyka porodniho salu myslim,ze tam jsou 4.boxy,aleto fakt presne nevim.V kazdem tom boxu jsi sama s manzelem.Taktez rodis sama ne pred nikym jinym.Akorat jsou tam 2.sprchy porodni vak stolicka a balony.Vana tady bohuzel jeste neni.Porod si vedes vlastne sama nechaji Te delat co je Tobe prijemne.Akorat monitoruji ozvy hodne casto v leze.Muzes pit holeni i klystyr nemusis.Po porodu mas mimi hned u sebe daji ho na Tebe po osetreni u ,ktereho muze byt manzel je po cele 2.hodiny mimi u Tebe pokud samozrejme neni problem.Manzel muze byt celou dobu s Tebou.Potom jdes na oddeleni sestinedeli tam uz miminko nemas abys si odpocinula.Potom ho mas celou dobu u sebe jen 1.noc Ti ho odnesou pokud budes chtit.Jedine co mi vadilo je ,ze nejsou moc ochotne sestry co se tyka kojeni.Ja uz jsem pak mela druhe tak jsem to tak nepotrebovala,ale mamca co semnou byla na pokoji tak ta mela prvni musela jsem ji pomoct ja.Treba uz je to ted jine prece jen je to uz 3.roky.Ale pokud se podari jeste 1.mimi urcite pujdu tam.Jestli jeste neco klidne se ptej.
|
| lenka syn 6.let a 3.roky | •
|
(3.4.2006 12:25:55)
Danus to jsem jeste ja jestli se chces dozvedet o Frydecke porodnici najed si www.pruvodce porodnicemi pak popojedes nize na Aperio a pak pruvodce porodnicemi a najdes si Frydek-Mistek je tam vse napsane i ohlasy maminek.Tak se drz a zdrave mimi pakse ozvi.
|
|
|
|
|
| Martina, syn David | •
|
(2.4.2006 21:57:34)
Ahoj Dano, tak já jsem rodila ve FM v 5/2004 a spokojená jsem nebyla. Teda porod byl super. Péče por. asistentky i doktorky byla skvělá, ale asi jsem neměla štěstí na sestry na odd. šestinedělí. Měla jsem problémy s kojením. Prsy se mi nenalily jako mamince ležící vedle mně a to mně psychicky sráželo k zemi. Když jsem požádala sestru o pomoc,tak s kyselým ksichtem mlčky docela drsným způsobem vrazila malému prs do pusinky a odešla. Při druhém volání o pomoc se opakovalo to stejné. To už jsem měla pocit, že jsem jako matka úplně selhala, protože neumím ani to základní a zcela přirozené - nakrmit svého chlapečka. No a tento přístup se asi podepsal na tom, že jsem plně nekojila nikdy a mléko jsem ztratila úplně když byly Davčovi 3měsíce. Dneska se na to dívám s nadhledem. Plánujeme s maželem druhé dítě a rodit půjdu zase do FM, protože už budu zkušenější než minule a hlavně jsem pevně rozhodnutá, že kojit tentokrát budu!!! Myslím, že jsem jen neměla štěstí na sestřičky, protože mám kamarádky, které říkají, že si prošli ve zdejší porodnici tímtéž co zde popisuji a pak mám jiné kamarádky, které tvrdí úplný opak. Každopádně ti přeji bezproblémové kojení, nalité prsy a štěstíčko na hodné sestřičky.
|
|
|
|
| Petra 33 let, syn 10,5 | •
|
(4.4.2006 11:24:25)
Já rodila před více než 10 lety a jak vidím, nic se nezměnilo. Rodila jsem v Brně u Milosrdných, ale milosrdenství je jen v názvu. Po spontánním potratu jsem konečně otěhotněla a celých 9 měsíců poslušně plnila pokyny skvělého gynekologa. Syna jsem nakonec přenášela a vyvolávání porodu prý bude rychlovka.
V pondělí v 8 ráno jsem byla na příjmu. Všimli si mě v 11 hod. A prý začneme až zítra, dnes to nemá cenu.
V úterý v 5 hod ráno, po nálevu a dalších nezbytnostech to začalo. Jenže to nezabíralo dle očekávání. V 16 hodin přišel pan doktor za mnou s dotazem, jestli už odtekla voda. A protože neodtekla, NĚCO mě tam dělal. Nějak se nezdržoval vysvětlováním. A když byl ve 20.30 hod čas jít na sál-nadával,že si zrovna uvařil kafe a ta kráva si usmyslí rodit. Po celou dobu stál u okna, sprostě nadával, že mu odtáhli auto při blokovém čištění...pak jsem ztratila vědomí, probudila se s kapačkou, těžkým válcem na břiše obloženém ledem a téměř 4kilovým klukem.
Jinak byl náš porod totožný. Tytéž sestry, totéž chování, ty samé hlouposti naučené v kurzech a ta samá přesvědčení, že tu přirozenou věc zvládají všechny. Všechny, jen ne já. Proto mám jen to jedno dítě, je to ojedinělý exemplář, moc ho miluju, ale vím, že ho nemiluju tak moc, abych zvládla ještě jednou tak přirozenou věc a dala mu vytouženého sourozence.
Dnes by totiž předcházelo i umělé oplodnění, nejsem nejmladší a nejzdravější,že. A na to fakt nemám.
Přeji Vám hodně štěstí, hodně zdraví a pokud ještě někdy....tak ať máte příjemnější zážitky.
Jinak
|
|
| dasa johansen snzilka | •
|
(15.5.2006 14:11:33)
ahoj.vubec se stim nemusis trapit.ja mela skoro stejnt porod.jedna sestra mi rekja ze sem tlusta krava.po 4 letech chci dajsi.ale ted by si to mohl nekdo jen zkusit na me zvysit hlas.uz bych se nedala-
|
|
| katka | •
|
(16.5.2006 21:17:43)
ahoj Leni tvůj článek mě dost šokoval myslela jsem si že v Praze jsou špičkové porodnice i s personálem.Pořád se píše jen o tom jak se tam každému skvěle rodí a jak jsou spokojení?Já jsem si odrodila všechny děti v Táborské porodnici.Slyšěla jsem od mnohých maminek jen samé špatnosti.Mě to ale neodradilo a to jsem tam odrodila pětkrát(samé holky).Sestřičky i doktoři byli až neuvěřitelně skvělý.Jejich přístup se nedá ani popsat ,každou chvíli asi tak po 15minutách mě chodily kontrolovat neustále se vyptávali jak mi je atd.Pomáhali mi ve všem jako sedat na míč,chodit do sprchy masírovat záda.Prostě pomáhali od bolestí.I na porodním sále mi přesně říkali co momentálně dělají takže i když jsem měla veliké bolesti tak jsem je tolik nevnímala.Záleží to hlavně na přístupu sestřiček a doktorů.A pokud máš na tuto porodnici špatné vzpomínky tak se neboj příšte porodnici změnit protože napodruhé to jde rychleji a / nevím jak pro tebe a ostatní/je to moc krásný pocit když porodíš.Hlavně se musíš v porodnici kterou si vybereš cítit dobře...
|
|
| jana | •
|
(18.5.2006 12:32:09)
Také já jsem porod prožívala jako ten nejhorší možnej horor.Nevím jestli mě všechny kamarádky chtěli uchránit před svími zážitky ale byla jsem přesvědčená asi jako všichni že to přece zvládla každá tak proč né já.Jen musím říct že to rozhodně nebylo přístupem personálu.Rodila jsem v porodnici v Neratovicích po doporučení mého gynekologa a mé kamarádky.
přesto že byli všichni příjemní a milí na mě i na mého manžela,noční můry mám do tedka a to dceři bude šest měsíců. A jsem 100% přesvědčená že druhé dítě ano ale tak za pět let prej se ta bolest zapomíná.Tak jsem na to zvědavá.
A pokud se mě nekdo zeptá na porod tak rozhodně budu říkat pravdu a né že je to v pohodě ,že to nic není.
Vždycky jsem si myslela jak nejsem silná osobnost ale kdyby mi někdo po porodu doporučil psychologa budu mu vděčná,protože místo toho abych v noci spala a nabírala sílu na noční vstávaní a kojení mám živé sny o porodu a o té bolesti.Tímto rozhodně nechci odrazovat budoucí maminky od dětí,protože Vám to ty děti stoprocentně vrátí možná že né hned ale s prvním usměvem už bude všechno zapomenuto.
|
|
| Romča Navrátilová 2kluci | •
|
(4.6.2006 20:20:24)
ahojky,tvůj popis porodu mi připoměl moje vlastní zážitky před 20 lety.Ještě když byli prvnímu synovi 3 roky jsem se hrůzou orosila jen při zmínce o porodu.Když na to zpětně vzpomínám musela jsem mít i menší šok,protože jsem se nekontrolovatelně klepala a nemohla to ovlivnit samozdřejmě za patřičného komentáře personálu.Když jsem před necelými 2roky šla rodit svého 2 syna dofala jsem že v dnešní době už to taková hrůza nebude,také jsem měla u sebe přítele.rodila jsem v Brandýse N/Labem amusím říct klobouk dolů,klidně bych do toho šla zas.Porodní asistentky úžasné! a pan Primář virtuóz-4kg syna porodil bez nástřihu takže Brandýs N/L doporučuji všem!!
|
|
| Lucie86 | •
|
(5.6.2006 22:35:20)
Zdravím maminy,
já jsem rodila poprvé vloni 20/12 v Neratovicích přirozeným způsobem. Strach jsem nikdy neměla, protože zastávám pevný názor: "Když to nezkusíš, nevíš..." Bolesti jsem měla celkem 26 hodin. Porod samotný (vypuzení) trval jen 15-20 minutek a malý byl venku! Je to krásný zdravý kluk, velký a silný... jsem šťastná.
Teď, po půl roce, řeším budoucí těhotenství...chceme ještě 1, maximálně 2 děti. Já mám ale šílený strach z porodu! Od porodu jsem přecitlivělá, mám občas depresivní nálady, sice beru antikoncepci,ale mám strach že kvůli ní včas nepřijdu na možné těhu... nevím co s tím. Budím se v noci vlastním pláčem, zdají se mi noční můry ... třeba jak ležím na "stole" a nemůžu ho vytlačit! Jak mě to bolí a já křičím... až se probudím spocená... někdy jsem už myslela i na sebevraždu ... ale jen v těch depresích, jinak jsem v pohodě, vyrovnaná, klidná, atd. ... ale když mně to přepadne a myslím na porod tak se mi nechce být,... nechápu ty zmněny nálad....?
Měla jsem silné bolesti po porodu, cpala jsem se ibalginem 5xdenně a tejně to nepomáhalo! 3 měsíce mi trvalo,než jsem s ezotavila fyzicky - bolely mě kyčle a stydká kost!!! Občas mně ještě k tomu bolí ta jizva po šití, při sexu... mám z toho hrozné deprese, cítím se jako neschopná ... neženská!
Přemýšlela jsem o návštěvě psychologa ... nevím si rady!
Nejraději bych si předem "objednala" císaře, protože vím jaký to je normálně, nechci to už znova zažít!!! Asi bych se z toho už nevzpamatovala... psychicky!
Lucie, 20 let - syn Radek 20/12 2005
|
| Katka | •
|
(6.6.2006 11:25:48)
Ahoj Lucko,to,že se takhle cítíš po porodu se v některých případech stává a jestli přemýšlíš o psychologovi,tak ho klidně vyhledej to přeci není žádná ostuda a tobě se uleví.Přemýšlet o dalším těhotenství je asi ještě brzy,také jsem pár měsíců po porodu měla docela hrůzu abych neotěhotněla,ted už je to rok a čtvrt co se mi narodil chlapeček,také v Neratovicích a ta myšlenka už mě tak neděsí snad se i začínám těšit,ale chceme počkat ještě alespon 2 roky.Asi to chce opravdu čas aby se člověk dal do kupy jak fyzicky,tak i psychicky.Ty kyčle a kostrč mě také bolely,kostrč takovým způsobem,že při každém pohybu mi vytryskly slzy do očí,ale také to přešlo,tak vydrž a raduj se ze svého chlapečka,strašně rychle to utíká,z našeho už je velkej chlap ani jsme se nenadáli.Můžu se zeptat který lékař tě rodil?tak se drž ahoj.
|
|
| korupce | •
|
(7.6.2006 22:51:53)
Lucie,v Neratovicích si císaře objednáš lehce..
|
|
|
| Jana,kluci 3,5 roku a 10měs. | •
|
(30.6.2006 21:25:52)
Milá Katko,musím Ti sdělit,že ani v Karlových Varech jsem při obou porodech nezažila příjemnou tvář sestry,nějaké slůvko povzbuzení,nebo porozumnění. Měla jsem pocit,že jsem tam naprosto na obtíž.Po porodu mě šouply na vozík,kde jsem měla strávit 2hod.Po třech hodinách,celá rozlámaná,jsem čekala jako na smilování,až se sestry vyspinkají a já je budu moc požádat o mísu,abych se mohla alespoň vyčurat.O samotných porodech se ani nebudu rozepisovat.No děs!Jak je to vůbec možný v dnešní době? Přitom lékaři na porodnici a na oddělení šestinedělí byli skvělí.Dlouho jsem přemýšlela,jestli si mám stěžovat u primáře,nebo ředitele nemocnice a mrzí mě,že jsem to neudělala.Kolik maminek,celých vystrašených a hlavně k smrti vyčerpaných,bude muset tohle jednání sester snášet? A přitom všude čtu,jak báječně se rodí tam a tam.Jak milý,ochotný a usměvavý je personál.Proč to tak nejde všude? A to jsem měla zaplacený nadstandard.Měj se moc hezky a užívej si krásných dní.Jana
|
|
| Terry a 3měsíční Niky | •
|
(12.7.2006 0:06:47)
s tím místem,to si vážně nevybereš,rodila jsem ve Vinohradské a můžu ti říct že už bych do toho určitě znovu nešla,já jsem týden přenášela,potom mě přijali na pokoj a tím začal NEJHORŠÍ DEN V MÍM ŽIVOTĚ.to bylo ráno,pak okolo desáté mě vzali na ultrazvuk,řekli že placenta už není moc dobrá,potom jsem šla na zátěžový test,okolo jedenácté,doktor ke mě pořád chodil,tvářil se jak na pohřbu,po hodině mi doktor řekl že mám jít na přípravnu a začneme porod,je mi 19let tak jsem byla ze všeho vykulená,vystrašená,věděla jsem ze to bude hrozně bolet,ale co jsem zažila v následujících 6hodinách bylo určitě to nejhorší v mém životě,po 4 hodině si pamatuju jen neskutečnou bolest,a při kontrakcích mi nasazovali kyslík,prý jsem zapomínala dýchat,po 6 hodinách přišel jiný doktor a řekl že miminko musí vyndat císařským řezem,prý se mi neotvírá hrdlo.ve 22.30 jsem se probudila z narkozy a doktoři mi řekli že mojí holcicku odvezly na JIP a museli jí oživovat.tři dny mučivá bolest a nedostatek informací o miminku mě zabíjela,po třech dnech mi přivezli mojí Nikolku a ja byla vyléčená.potom jsem se ještě dozvedela že houby neotevřené hrdlo,ale třikrát omotaná pupečníková šnůra,nedostatek kyslíku a málem smrt mojí holčičky a ještě k tomu z toho traumatického porodu porucha svalového napětí mě donutilo ŽALOVAT VINOHRADSKOU PORODNICI!!!!U mě už žádný porod nepřipadá v úvahu.
|
|
| Monika01/01/06 | •
|
(23.7.2006 22:59:22)
Ahojte maminy,
chcela by som sa aj s Vami podeliť o môj príšerný zážitok s pôrodom. Som presvedčená i napriek môjmu úžasnému synovi, nikdy viac.
Termín pôrodu som mala určený na 23.01.06 a hľa plodová voda začala odtekať 31.12.05 o 17.00hod. Pár dní pred silvestrom som vtipkovala, že to by bola sranda rodiť na silvestra, ufrflaný zdravotný personál, že na nich nevyšlo voľno. A bolo to tak...
O 19.00hod som už ležala u lekára so slovami, že do 24hod. idem rodiť aj keď som zatvorená a bez kontrakcií.
No čo už na jednej suchej minerálke som našťastie ostala sj s mužom na čakačke, premýšľajúc čo ma čaká.
Sestry až na jednu boli úžasné, vraj dnes ma už nikto nepozrie, jasné veď je silvester pomyslela som si. Ale jednej milej sestričke to nedalo a kontrolovala ma každú hodinu, zistila, že kontrakcie sa dostavili a teda by mala Dr. požiadať o pomoc. Naveľa ma pred polnocou skontroloval a zistil, že som otvorená na 5prstov a teda rodíme. Spokojná s klistírom som polnoc strávila na záchode a už som tŕpla čo ďalej. Bolesť som si nepripúšťala veď nie som histerka ani béčko. Ale keďže som si priplatila za epidurál požiadala som o jeho zavedenie. Na môj dotaz mi bolo oznámené, že anesteziológ príde najskôr o 1.30hod. nechcite viedieť ten opilecký výraz dámy. Prvý krát to nevyšlo, spadla mu ihla, to už môj muž prešlapoval a dal na sebe vedieť, že niečo nie je OK. Na druhý krát mi hoha vystrelila takou rýchlosť, že som skoro spadla ale nakoniec sa mu to podarilo. Ale bolesť neustúpila. No nič tak som chodila a držala sa statočne napriek strašným bolestiam. Vraj to určite zaberie. Bolesť trvala do 6.45hod, to už som nevládala vôbec nič a vtedy to začalo, samé fofry napriek výmene služieb a poloožratého personálu. 15minút som tlačila a nič. Napriek snaženiu a nevydania ani hlásku, kedy som odpadávala a dostala kyslík. Nastrihli ma až po hrubé črevu a malého mi vytláčali dvaja ktorí mi doslova ležali na bruchu a tretí ťahal vakumxtraktorom. Vraj keby mal o 200gramov viac neprešiel by pôrodnymi cestami. A tom mal 3500g a 50cm. Normálna veľkosť. Na veľké šťastie malý bol OK, napriek šišatej hlavičke. Mňa šíli hodinu a ja som si po prvý krát sadla po 25dňoch o manželksom živote ani nehovorím. Do dnes nie som ok, napriek pravidelným návštevám u lekára. Ale to je už o inom. Moje pocity s pôrodu sú prosím už nie.Monika
|
|
| Monika01/01/06 | •
|
(23.7.2006 22:59:56)
Ahojte maminy,
chcela by som sa aj s Vami podeliť o môj príšerný zážitok s pôrodom. Som presvedčená i napriek môjmu úžasnému synovi, nikdy viac.
Termín pôrodu som mala určený na 23.01.06 a hľa plodová voda začala odtekať 31.12.05 o 17.00hod. Pár dní pred silvestrom som vtipkovala, že to by bola sranda rodiť na silvestra, ufrflaný zdravotný personál, že na nich nevyšlo voľno. A bolo to tak...
O 19.00hod som už ležala u lekára so slovami, že do 24hod. idem rodiť aj keď som zatvorená a bez kontrakcií.
No čo už na jednej suchej minerálke som našťastie ostala sj s mužom na čakačke, premýšľajúc čo ma čaká.
Sestry až na jednu boli úžasné, vraj dnes ma už nikto nepozrie, jasné veď je silvester pomyslela som si. Ale jednej milej sestričke to nedalo a kontrolovala ma každú hodinu, zistila, že kontrakcie sa dostavili a teda by mala Dr. požiadať o pomoc. Naveľa ma pred polnocou skontroloval a zistil, že som otvorená na 5prstov a teda rodíme. Spokojná s klistírom som polnoc strávila na záchode a už som tŕpla čo ďalej. Bolesť som si nepripúšťala veď nie som histerka ani béčko. Ale keďže som si priplatila za epidurál požiadala som o jeho zavedenie. Na môj dotaz mi bolo oznámené, že anesteziológ príde najskôr o 1.30hod. nechcite viedieť ten opilecký výraz dámy. Prvý krát to nevyšlo, spadla mu ihla, to už môj muž prešlapoval a dal na sebe vedieť, že niečo nie je OK. Na druhý krát mi hoha vystrelila takou rýchlosť, že som skoro spadla ale nakoniec sa mu to podarilo. Ale bolesť neustúpila. No nič tak som chodila a držala sa statočne napriek strašným bolestiam. Vraj to určite zaberie. Bolesť trvala do 6.45hod, to už som nevládala vôbec nič a vtedy to začalo, samé fofry napriek výmene služieb a poloožratého personálu. 15minút som tlačila a nič. Napriek snaženiu a nevydania ani hlásku, kedy som odpadávala a dostala kyslík. Nastrihli ma až po hrubé črevu a malého mi vytláčali dvaja ktorí mi doslova ležali na bruchu a tretí ťahal vakumxtraktorom. Vraj keby mal o 200gramov viac neprešiel by pôrodnymi cestami. A tom mal 3500g a 50cm. Normálna veľkosť. Na veľké šťastie malý bol OK, napriek šišatej hlavičke. Mňa šíli hodinu a ja som si po prvý krát sadla po 25dňoch o manželksom živote ani nehovorím. Do dnes nie som ok, napriek pravidelným návštevám u lekára. Ale to je už o inom. Moje pocity s pôrodu sú prosím už nie.Monika
|
|
| Monika01/01/06 | •
|
(23.7.2006 22:59:57)
Ahojte maminy,
chcela by som sa aj s Vami podeliť o môj príšerný zážitok s pôrodom. Som presvedčená i napriek môjmu úžasnému synovi, nikdy viac.
Termín pôrodu som mala určený na 23.01.06 a hľa plodová voda začala odtekať 31.12.05 o 17.00hod. Pár dní pred silvestrom som vtipkovala, že to by bola sranda rodiť na silvestra, ufrflaný zdravotný personál, že na nich nevyšlo voľno. A bolo to tak...
O 19.00hod som už ležala u lekára so slovami, že do 24hod. idem rodiť aj keď som zatvorená a bez kontrakcií.
No čo už na jednej suchej minerálke som našťastie ostala sj s mužom na čakačke, premýšľajúc čo ma čaká.
Sestry až na jednu boli úžasné, vraj dnes ma už nikto nepozrie, jasné veď je silvester pomyslela som si. Ale jednej milej sestričke to nedalo a kontrolovala ma každú hodinu, zistila, že kontrakcie sa dostavili a teda by mala Dr. požiadať o pomoc. Naveľa ma pred polnocou skontroloval a zistil, že som otvorená na 5prstov a teda rodíme. Spokojná s klistírom som polnoc strávila na záchode a už som tŕpla čo ďalej. Bolesť som si nepripúšťala veď nie som histerka ani béčko. Ale keďže som si priplatila za epidurál požiadala som o jeho zavedenie. Na môj dotaz mi bolo oznámené, že anesteziológ príde najskôr o 1.30hod. nechcite viedieť ten opilecký výraz dámy. Prvý krát to nevyšlo, spadla mu ihla, to už môj muž prešlapoval a dal na sebe vedieť, že niečo nie je OK. Na druhý krát mi hoha vystrelila takou rýchlosť, že som skoro spadla ale nakoniec sa mu to podarilo. Ale bolesť neustúpila. No nič tak som chodila a držala sa statočne napriek strašným bolestiam. Vraj to určite zaberie. Bolesť trvala do 6.45hod, to už som nevládala vôbec nič a vtedy to začalo, samé fofry napriek výmene služieb a poloožratého personálu. 15minút som tlačila a nič. Napriek snaženiu a nevydania ani hlásku, kedy som odpadávala a dostala kyslík. Nastrihli ma až po hrubé črevu a malého mi vytláčali dvaja ktorí mi doslova ležali na bruchu a tretí ťahal vakumxtraktorom. Vraj keby mal o 200gramov viac neprešiel by pôrodnymi cestami. A tom mal 3500g a 50cm. Normálna veľkosť. Na veľké šťastie malý bol OK, napriek šišatej hlavičke. Mňa šíli hodinu a ja som si po prvý krát sadla po 25dňoch o manželksom živote ani nehovorím. Do dnes nie som ok, napriek pravidelným návštevám u lekára. Ale to je už o inom. Moje pocity s pôrodu sú prosím už nie.Monika
|
|
| Monika01/01/06 | •
|
(23.7.2006 22:59:57)
Ahojte maminy,
chcela by som sa aj s Vami podeliť o môj príšerný zážitok s pôrodom. Som presvedčená i napriek môjmu úžasnému synovi, nikdy viac.
Termín pôrodu som mala určený na 23.01.06 a hľa plodová voda začala odtekať 31.12.05 o 17.00hod. Pár dní pred silvestrom som vtipkovala, že to by bola sranda rodiť na silvestra, ufrflaný zdravotný personál, že na nich nevyšlo voľno. A bolo to tak...
O 19.00hod som už ležala u lekára so slovami, že do 24hod. idem rodiť aj keď som zatvorená a bez kontrakcií.
No čo už na jednej suchej minerálke som našťastie ostala sj s mužom na čakačke, premýšľajúc čo ma čaká.
Sestry až na jednu boli úžasné, vraj dnes ma už nikto nepozrie, jasné veď je silvester pomyslela som si. Ale jednej milej sestričke to nedalo a kontrolovala ma každú hodinu, zistila, že kontrakcie sa dostavili a teda by mala Dr. požiadať o pomoc. Naveľa ma pred polnocou skontroloval a zistil, že som otvorená na 5prstov a teda rodíme. Spokojná s klistírom som polnoc strávila na záchode a už som tŕpla čo ďalej. Bolesť som si nepripúšťala veď nie som histerka ani béčko. Ale keďže som si priplatila za epidurál požiadala som o jeho zavedenie. Na môj dotaz mi bolo oznámené, že anesteziológ príde najskôr o 1.30hod. nechcite viedieť ten opilecký výraz dámy. Prvý krát to nevyšlo, spadla mu ihla, to už môj muž prešlapoval a dal na sebe vedieť, že niečo nie je OK. Na druhý krát mi hoha vystrelila takou rýchlosť, že som skoro spadla ale nakoniec sa mu to podarilo. Ale bolesť neustúpila. No nič tak som chodila a držala sa statočne napriek strašným bolestiam. Vraj to určite zaberie. Bolesť trvala do 6.45hod, to už som nevládala vôbec nič a vtedy to začalo, samé fofry napriek výmene služieb a poloožratého personálu. 15minút som tlačila a nič. Napriek snaženiu a nevydania ani hlásku, kedy som odpadávala a dostala kyslík. Nastrihli ma až po hrubé črevu a malého mi vytláčali dvaja ktorí mi doslova ležali na bruchu a tretí ťahal vakumxtraktorom. Vraj keby mal o 200gramov viac neprešiel by pôrodnymi cestami. A tom mal 3500g a 50cm. Normálna veľkosť. Na veľké šťastie malý bol OK, napriek šišatej hlavičke. Mňa šíli hodinu a ja som si po prvý krát sadla po 25dňoch o manželksom živote ani nehovorím. Do dnes nie som ok, napriek pravidelným návštevám u lekára. Ale to je už o inom. Moje pocity s pôrodu sú prosím už nie.Monika
|
|
| Monika01/01/06 | •
|
(23.7.2006 22:59:57)
Ahojte maminy,
chcela by som sa aj s Vami podeliť o môj príšerný zážitok s pôrodom. Som presvedčená i napriek môjmu úžasnému synovi, nikdy viac.
Termín pôrodu som mala určený na 23.01.06 a hľa plodová voda začala odtekať 31.12.05 o 17.00hod. Pár dní pred silvestrom som vtipkovala, že to by bola sranda rodiť na silvestra, ufrflaný zdravotný personál, že na nich nevyšlo voľno. A bolo to tak...
O 19.00hod som už ležala u lekára so slovami, že do 24hod. idem rodiť aj keď som zatvorená a bez kontrakcií.
No čo už na jednej suchej minerálke som našťastie ostala sj s mužom na čakačke, premýšľajúc čo ma čaká.
Sestry až na jednu boli úžasné, vraj dnes ma už nikto nepozrie, jasné veď je silvester pomyslela som si. Ale jednej milej sestričke to nedalo a kontrolovala ma každú hodinu, zistila, že kontrakcie sa dostavili a teda by mala Dr. požiadať o pomoc. Naveľa ma pred polnocou skontroloval a zistil, že som otvorená na 5prstov a teda rodíme. Spokojná s klistírom som polnoc strávila na záchode a už som tŕpla čo ďalej. Bolesť som si nepripúšťala veď nie som histerka ani béčko. Ale keďže som si priplatila za epidurál požiadala som o jeho zavedenie. Na môj dotaz mi bolo oznámené, že anesteziológ príde najskôr o 1.30hod. nechcite viedieť ten opilecký výraz dámy. Prvý krát to nevyšlo, spadla mu ihla, to už môj muž prešlapoval a dal na sebe vedieť, že niečo nie je OK. Na druhý krát mi hoha vystrelila takou rýchlosť, že som skoro spadla ale nakoniec sa mu to podarilo. Ale bolesť neustúpila. No nič tak som chodila a držala sa statočne napriek strašným bolestiam. Vraj to určite zaberie. Bolesť trvala do 6.45hod, to už som nevládala vôbec nič a vtedy to začalo, samé fofry napriek výmene služieb a poloožratého personálu. 15minút som tlačila a nič. Napriek snaženiu a nevydania ani hlásku, kedy som odpadávala a dostala kyslík. Nastrihli ma až po hrubé črevu a malého mi vytláčali dvaja ktorí mi doslova ležali na bruchu a tretí ťahal vakumxtraktorom. Vraj keby mal o 200gramov viac neprešiel by pôrodnymi cestami. A tom mal 3500g a 50cm. Normálna veľkosť. Na veľké šťastie malý bol OK, napriek šišatej hlavičke. Mňa šíli hodinu a ja som si po prvý krát sadla po 25dňoch o manželksom živote ani nehovorím. Do dnes nie som ok, napriek pravidelným návštevám u lekára. Ale to je už o inom. Moje pocity s pôrodu sú prosím už nie.Monika
|
|
| Monika01/01/06 | •
|
(23.7.2006 23:00:09)
Ahojte maminy,
chcela by som sa aj s Vami podeliť o môj príšerný zážitok s pôrodom. Som presvedčená i napriek môjmu úžasnému synovi, nikdy viac.
Termín pôrodu som mala určený na 23.01.06 a hľa plodová voda začala odtekať 31.12.05 o 17.00hod. Pár dní pred silvestrom som vtipkovala, že to by bola sranda rodiť na silvestra, ufrflaný zdravotný personál, že na nich nevyšlo voľno. A bolo to tak...
O 19.00hod som už ležala u lekára so slovami, že do 24hod. idem rodiť aj keď som zatvorená a bez kontrakcií.
No čo už na jednej suchej minerálke som našťastie ostala sj s mužom na čakačke, premýšľajúc čo ma čaká.
Sestry až na jednu boli úžasné, vraj dnes ma už nikto nepozrie, jasné veď je silvester pomyslela som si. Ale jednej milej sestričke to nedalo a kontrolovala ma každú hodinu, zistila, že kontrakcie sa dostavili a teda by mala Dr. požiadať o pomoc. Naveľa ma pred polnocou skontroloval a zistil, že som otvorená na 5prstov a teda rodíme. Spokojná s klistírom som polnoc strávila na záchode a už som tŕpla čo ďalej. Bolesť som si nepripúšťala veď nie som histerka ani béčko. Ale keďže som si priplatila za epidurál požiadala som o jeho zavedenie. Na môj dotaz mi bolo oznámené, že anesteziológ príde najskôr o 1.30hod. nechcite viedieť ten opilecký výraz dámy. Prvý krát to nevyšlo, spadla mu ihla, to už môj muž prešlapoval a dal na sebe vedieť, že niečo nie je OK. Na druhý krát mi hoha vystrelila takou rýchlosť, že som skoro spadla ale nakoniec sa mu to podarilo. Ale bolesť neustúpila. No nič tak som chodila a držala sa statočne napriek strašným bolestiam. Vraj to určite zaberie. Bolesť trvala do 6.45hod, to už som nevládala vôbec nič a vtedy to začalo, samé fofry napriek výmene služieb a poloožratého personálu. 15minút som tlačila a nič. Napriek snaženiu a nevydania ani hlásku, kedy som odpadávala a dostala kyslík. Nastrihli ma až po hrubé črevu a malého mi vytláčali dvaja ktorí mi doslova ležali na bruchu a tretí ťahal vakumxtraktorom. Vraj keby mal o 200gramov viac neprešiel by pôrodnymi cestami. A tom mal 3500g a 50cm. Normálna veľkosť. Na veľké šťastie malý bol OK, napriek šišatej hlavičke. Mňa šíli hodinu a ja som si po prvý krát sadla po 25dňoch o manželksom živote ani nehovorím. Do dnes nie som ok, napriek pravidelným návštevám u lekára. Ale to je už o inom. Moje pocity s pôrodu sú prosím už nie.Monika
|
|
| Lenka, 1 dítě | •
|
(10.8.2006 8:51:17)
To je mi líto. Já jsem rovněž rodila v Motole 9.2.04 a mám zcela opačnou zkušenost. Milá porodní asistentka, která semnou byla celou dobu (ale ne moc dlouho voda mi praskla ve 4 hodiny a Ondra byl venku v 7,55 hodin). Zůstala se mnou i když se v 7 ráno měnila služba a dokonce jsem měla to štěstí, že mne rodil doktro, kte kterýmu jsem chodila na poradnu. Já to měla jiný v tom, že po tom, co jsme asi v 5 hodin přijeli, jsem šla rovnou na monitor a už jsme byli jenom na sále, takže jsem taky jenom ležela, ale bylo mi řečeno, že si můžu lehnout do jaké polohy chci, takže do porodu jsem si ležela na boku a vydýchávala kontrakce. V každé porodnici se vždycky stane, že někdo má to štěstí a někdo ne. Já můžu děkovat bohu, že jsem to měla "dobrý". Znám mamky, který měly špatný porod, a proto už další dítě ani nechtějí. Ale věřím, že po čase se stejně rozhodnou, že to ještě risknou. Přeju hodně štěstí a spokojenosti a ať na špatné vzpomínky brzo zapomenete.
|
| Veronika,Niky 5/06+Martin 5/10 |
|
(10.8.2006 11:46:51)
Já taky rodila v Motole a měla jsem vše bez problému, rodila jsem poprvé a a od příjezdu v 15,00 do porodnice a narození holčičky v 17,30 vše probíhalo v pořádku a asistentka i doktorka a všichni byli užásní. A na šestinedělí si také nemohu stěžovat, podruhé půjdu opět do Motola. Jsou i případy opačného rázu, to je na každé mamince jak probíhá porod a na tom na koho narazí, já měla štěstí.Ale také záleží na tom jak se ta maminka stresuje a jak se porodu bojí.
Veronika
|
|
|
| Jana | •
|
(9.10.2006 12:39:43)
Milá Katko. Po přečtení tvého příspěvku jsem si vzpoměla na sůj porod. Odehrál se na opačném konci republiky v Novém Jičíně.
Přijela jsem do porodnice s odteklou plodovou vodou.Neměla jsem ani tušení co mě čeká a manžel u porodu - o tom si zde ženy mohly nechat jen zdát. Od začátku se sestry i lékaři ke mně chovali velice nepříjemně a chladně.Měla jsem pocit, že jsem je přišla otravovat. Vrcholem bylo,když mi se mně jedna ze starších sester zeptala, zda se umím sama vysprchovat, prý už zde měli i takové, co to neumějí. 5 hodin jsem ležela na "hekárně", kde se za mnou přišli asi dvakrát podívat.Pak dalších 5 hodin na sále.Tam mi předběžně zakázali křičet. Svíjela jsem se bolestí a jedinou polohu, která mi dělala trochu dobře /skrčená na boku/ mi sestry zakázaly. Prý to porod pozdrží.Řvaly na mně jak praštěné a pro jistotu mi vzaly deku, aby na mně viděly, zda jeji příkazy plním. A tak jsem poslušně ležela na zádech, třásla se zimou a bolestí. Syn se narodil v poledne.To jsem si dovolila moc, protože to je personál místní nemocnice zvyklý zrovna obědvat. Taky jsem po zašití a nevhodných poznámkách lékaře dostala oběd. Hrášková polévka a těstoviny s omáčkou je pro ležící ženu pravé ořechové.Další nepříjemnosti na sebe nedaly dlouho čekat.Postarala se o ně nepříjemná mladá sestra, která dohlížela na kojení.Po její přednášce jsme si vyšechny čtyři maminky na pokoji o sobě myslely, že jsme naprosto neschopné.Každá z nás to vždycky obrečela.
Moc bych si přála, aby se i v našem regionu brzy objevil porodní dům, kde budou ženy chodit rodit s tím, koho u porodu chtějí a budou moci odejít domů podle vlastního přání.
|
| veronika | •
|
(9.10.2006 16:24:43)
Jani prosim Te kdy jsi rodila v tom Novem Jicine???To snad neni ani pravda ,ze se takto k Tobe chovali.Ja mam 2.kluky a rodila jsem oba ve Frydku-Mistku a byla jsem naprosto spokojena.
|
|
|
| jirina | •
|
(28.10.2006 17:47:34)
ahoj,cítím s tebou,zažila jsem něco podobného a ted (drž mi palce) budu v březnu rodit podruhé...hrozí mi císař a mi je to uplně jedno,minule jsem byla tak rozstříhaná že to je snad lepší...ahoj Jiřina
|
|
| Milena Mukarovska | •
|
(16.11.2006 15:58:41)
Plne vas chapu. Zapomenete,dite je tak krasne, ze vam ty utrapy vanahradi. Stejny pristup jsem zazila uz pred lety. To co nas ucili v tehot.poradne, vubec nemelo zadny vyznam.Rodila jsem 2 dite, tehdy v Ruzveltove porodnici. Moc mi pomahalo chodit, sestricka - co to delate? Mela jsem desne krizove bolesti,tak jsem si musela lehnout, cimz se to stalo primo nesnesitelne. Stahy jsem mela stale bez prestani, pomahalo mi psi dychani. Sestricka nevedela co to je a rvala na me, co jim tam prskam. Vsichni odesli, ja jsem mela tlak, tak jsem ho vyuzila, hlavicka se dostala ven a byl konec. Kdyz me tam objevili,tak dite tezko ozivovali a porad sestra rvala, tak uz kric. Malem ji tam rozmlatila. Zdravotnictvi se opravdu malo kde zlepsilo smerem k pacientum.
|
|
| Bara, Emma pul roku | •
|
(16.11.2006 17:52:42)
Mila Katko, ja zazila neco obdobneho. Rodila Jsem v Mnichove,protoze zijeme s manzelem tady. Jeho hned po prijezdu do porodnice poslali domu, ze pry to bude dlouho trvat, me nutili prasky na spani, at vse zaspim a mam silu na potom. V pokoji jsem byla s ujecenou afganistankou, krom dvou posteli tam nebylo zhola nic.Po nekolika hodinach jsem se sama doplazila do sesterny, ze potrebuju pomoci, mic, sprchu, nebo tak neco, byla jsem poslana zpet na pokoj, ze mam jeste dost casu. Po dvanacti hodinch jsem si vyprosila, at zavolaji manzela, ze ho chci mit u sebe a az po te, kdy prijel se zacalo dit neco, co se da nazvat minimani peci. Zvlastni je, ze do sejne porodnice jsme chodili na kurzy a ja nabyla dojmu, ze je to to nejlepsi misto pro nas prvni porod. Emma se narodila po dvaceti hodinach zvonem. Celou dobu jsem pak byla monitorovana, takze mi byl zabranen pohyb. O poporodni peci se ani nezminuju, to byl jeste vetsi horor. Drzim palce vsem, kteri se na porod pripravuji a kladu velky duraz na vyber porodnice. Nenechte se odbyt, na pomoc pri bolestech mate pravo!
|
|
| Zaneta, 2 deti a treti na ceste | •
|
(24.11.2006 16:14:21)
Ahoj, musim rict, ze mi teda bylo dost ouzko, kdyz jsem cetla to, co jsi tu popsala. Na vyberu porodnice si myslim, ze zalezi hodne. Ja si vybrala porodnici ve Vrchlabi. U obou deti. Mam to tam z Prahy sice dve hodiny cesty, ale stalo mi to za to. Oba dva porody byly krasne. Kdyz jsem tam prijela, vzali jsme si s manzelem nadstandartni pokoj. Byl porad u me. Pri kontrakcich me masiroval zada, drzel me za ruku, porodni asistentka kazdych 15 minut byla u nas, jestli neco nepotrebujeme, zmerila ozvy plodu a odesla. Hodne jsem chodila a byla v teple sprse. Kdyz uz prisel onen tlak, premistila jsem se s usmevem na tvari na porodni pokoj, kde jsem castecne ve stoje a castecne na porodni stolicce porodila. Bez nastrihu, bez siti. Po porodu prisel lekar, zkontroloval me, a po vypuzeni placenty jsem vstala vzala dite a odebrala se s manzelem na nas pokoj. Porod ne vzdy musi byt tak hrozny, jak tu popisujes. Jenom je dulezity vyber mista. Doporucuji www.aperio.cz je tam prehled porodnic, co se kde smi a nesmi atd... Je to uzitecny. Ahoj Zaneta
|
|
| Jitka | •
|
(10.12.2006 20:07:40)
Mila Katko, vsechny zeny rodi v bolestech, velky rozdil je v tom, jestli je u nich nekdo, kdo je jim oporou, jestli maji moznost s tou bolesti neco aktivne delat - v souladu s tim, co citi, nebo jestli se n nim nekdo chova tak, jako k tobe. prosim pokus se to nebrat jako sve selhani, ale totalni selhani nemocnicniho personalu. Sama si pamatuji, jak hluboko se zaryje sebemensi negativni zazitek behem porodu, kdy jsme nejzranitelnejsi.Preju ti moc, ABY SE TI PODARILO SE S TIM VYROVNAT A NAJIT SILU A DUVERU, ZE DALSI POROD BY MOHL probihat zcela jinak! Doporucuji peclivy vyber porodnice. Vim, ze je to tezke, ale pokus se tem, co se k tobe takhle zachovali, odpustit, protze to patrne delali z totalni nevedomosti a ne s cilem ti ublizit. Uzavrit tu kapitolu a znovu najit sebeduveru. Je jasne, ze jsi citila, co by ti pomohlo, a kdyby ti to dovolili, vse by probihalo uplne jinek. partner u porodu je moc dobra vec, protoze ti prosadi to, co potrebujes, v te chvili uz na to zene sily opravdu nezbyvaji. drzim palce!
|
|
|
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)