JaninaH |
|
(18.12.2003 17:37:12) Můžu se přidat k vaší debatě o pravopisu? Moc se mi líbí i vaše postřehy o výchově chlapců, taky mám jednoho doma. A protože mám i děvčátko, můžu srovnávat. Vřele souhlasím s tím, že co kluka nebaví, to dokáže v lepším případě odbýt, v horším ignorovat, a naopak, na to, co ho baví, dokáže vynaložit veliké množství času a energie. Tohle chlapcům podle mě zůstává celý život. Manžel si není schopný zapamatovat pět položek nákupu, ale z hlavy zná hodnoty světových rekordů v rozmanitých sportech...
Tak schválně:
ližina nebo lyžina ? s manžely nebo s manželi ? tamější nebo tamnější ? s obětmi nebo s oběťmi ? vysutý nebo visutý (žebřík) ? standardní nebo standartní ? konec konců nebo koneckonců ?
To jsou diktátová slova, která mě tak z hlavy napadají. A znáte dosud nerozřešené pravopisné záhady?
"Pták měl na bidle (tyči) dobré bydlo (obydlí). Když zafoukal vítr, obě b-dla spadla." "Vír se zmocnil výra a po obou v-rech nezbylo nic." "Vískala mu ve vlasech a přitom výskala, dokud ji v-skání neomrzelo."
Chudáci děti, nerada bych psala takové diktáty. J.
|
Šárka, syn skoro 13 | •
|
(19.12.2003 14:29:04) Milá Janino, postřehů o výchově chlapců není nikdy dost, takže jistě nejen já a Blanka, ale i jiné mamky, co na svoje klučičí miláčky koukají někdy zcela nevěřícíma očima, ocení ujištění, že i jinde je to podobné, tj. že například opakované záchvaty akutní demence nejsou způsobeny nenadálými poruchami mozku, ale jen zaujetím jinou (zábavnější) činností. Vždyť oni naše porozumění moc potřebují (a vcelku umí být i vděční a moc milí) a my jim občas nadáváme za něco, za co vlastně nemohou (jenže jak to k čertu máme vědět, když jsme holky, že?)
|
|
|