| Magda, 10.týden | •
 |
(3.7.2000 11:59:27)
Už čtvrtý týden mě trápí nevolnosti v jakoukoli denní dobu, a to jak po jídle, tak po větší fyzické zátěži, což je problém, protože mám náročného koníčka a teď to nezvládám.
Kdyby bylo alespoň trošku chladněji.
Taky se trápím pocity, že jsem naprosto k ničemu, nic nestíhám, nesoustředím se, nemám ani kapičku zbytečné energie.Mám kvůli tomu problémy v práci a taky s kamarády, na které teď vůbec nemám náladu a oni to nechápou, o mém těhotenství neví, nechci se na to vymlouvat, protože většina holek to zvládí naprosto bez obtíží.
Moc by mi pomohlo, kdyby se mi ozval někdo a poradil mi, jak se s tím srovnat.
Krásný den. M.
|
| Eliska J. (zatim bez potomka) | •
|
(3.7.2000 12:57:29)
Mila Magdo !
Ja sice nejsem tehotna (ale pilne se na tom pracuje ;-)))))) ), takze Ti zkusim napsat jenom par povzbuzujicich slov "mezi nami devcaty".
V minulych 14 dnech, spis trech nedelich jsem mela presne stejne psychicke pocity jako Ty: ze jsem absolutne k nicemu, nic neumim, nic nezvladam, jsem na svete uplne sama, nikdo mne nema rad ... atd. atd. Dokonce jsem mela dva osklive "zachvaty", kdy jsem se choulila v koute, klepala se jako v zimnici a naprosto pesimisticke myslenky. Takze trosku vim, jak se citis. To, ze nemas ani kapicku zbytecne energie, je pochopitelne. Moje 2 kamaradky (a kdyz se kouknes na stranky Kaci Skokanove, tak to tam najdes taky) byly v pocatku tehotenstvi taky unavene, nenalozene. Asi je to prece jen pro organismus nový, "jiný" stav, hormony zurive pracujou a telo se s tim postupne vyrovnava. To, ze Tvoji kamaradi nechapou, proc na ne nemas naladu, je jasne, kdyz nevis, ze jsi tehotna. Nevim sice, proc jim to nereknes (asi k tomu mas sve duvody), ale kdyby to vedeli, tak by to urcite pochopili. A rikat si "Ja se nebudu vymlouvat na to, ze jsem tehotna, ostatni holky to zvladaly bez obtizi, ja nechci vypadat jako fajnovka, ktera nic nezvladne ... atd." mi pripada neopodstatnene. To, ze to ty jine holky zvladaly v pohode, je sice dobre, ale kazda zena snasi zmeny v tehotenství jinak, kdyz je nektere holce hur, tak to rozhodne neni znamka toho, ze je "zhejblik", takova celodenni nevolnost urcite unavi i sebesilnejsi osobu. A urcite nejake z vetsiny tech holek, ktere to podle tebe zvladaly bez obtizi, bylo taky nekdy v prubehu tehotenstvi spatne, byly unavene, jenom to treba nereknou,protoze se myslely, ze by vypadaly jako citlivky. Zkus svym kamaradum rict "Mam radostnou novinu, cekam mimco, ale jsem furt unavena a je mi nevolno" a jsem presvedcena, ze se kamaradi s Tebou budou radovat a holky Te spis politujou, ze Ti neni zrovna do hejsa. A kdyby Te nahodou nejaky "kamarad" odsuzoval za to, ze Ti je blbe v tehotenstvi a ze se "vymlouvas", tak ho posli do haje, protoze to nebude mozna asi moc kamarad.
Zkus se nekomu bliznimu sverit se svymi pocity, ale nekomu, kdo Te vyslechne a pochopi. Nekdo, o kom si myslis, ze by Te za to (nesmyslne) odsoudil, tak tomu ne, jeste vic by Te to zdeptalo.
Zkus se radovat z toho, ze privedes na svet noveho clovicka, uzivej si tehle zenske vysady a radosti, sdel to nekomu tu radost, protoze sdelena bolest polovicni bolest, ale sdelena radost dvojnasobna radost. Urcite najdes neco, co Te tesi delat a co umis dobre a tim se snaz si vylepsit naladu. A drz se lidi, kteri se s Tebou budou radovat a ne Te odsuzovat za to, ze je Ti spatne v tehotenstvi. A klidne se zase ozvi. Na tomhle servru Te urcite nekdo vyslechne a povzbudi.
Ahoj a hlavu vzhuru.
Eliska
|
|
| Alena, 28. tyzden | •
|
(3.7.2000 15:11:08)
Ahoj Magda,
v prvom rade sa vobec netrap kvoli svojim nevolnostiam. Ved predsa prezivas to najrkajsie obdobie zivota, cakas miminko. Ja som bola na tom tak isto ako ty, bola som schopna prist domov, lahnut a spat. Moj manzel si myslel ze som sa zblaznila, ze co si to zobral za lenivca, ktory spohodlnel a nic sa mu nechce robit. Ale ja som sa nedokazala premoct, bola som strasna. Isla som spavat o 7-mej, najneskor 8-mej hodine, takze zo mna nic nemal. A to nehovorim o vikende ked bolo treba riadit dom, to som bola rada,ked som si dokazala postlat postele, vsetko mi pripadalo strasne unavne. Ale neboj, za par tyzdnov to prejde a bude zase dobre. Uzi si to a potom sa budes na tom smiat, tak ako my s manzelom teraz.
|
|
| Kateřina, 25. týden | •
|
(3.7.2000 22:50:10)
Ahoj Magdo,
když jsem četla tvůj příspěvek, jako bych se vrátila o pár týdnů, měsíců nazpátek.
Mě začalo být špatně asi tak od 6. týdne (naštěstí jsem nezvracela, jen jsem celé týdny měla pocit, že za pět minut musím .....) Po dvou týdnech jsem se cítila úplně fyzicky a psychicky na dně, a pak se přidala ještě téměř chronická únava. Připadala jsem si víc mrtná než živá. Kromě zaměstnání, jsem nic nestíhala a vlastně stejně jsem na nic ani neměla chuť. Stranou šly moje koníčky, známí. Myslím, že někteří dodnes nepochopili, že mi můj fyzický a psychický stav nedovolil být tak komunikativní a "normální" jako dřív. Ale abych řekla pravdu, tak je mi to jedno. Alespoň jsem poznala, co jsou zač.
A tohle všechno přestalo tak ve 20. týdnu. Docela dlouhá doba a přiznám se, že na to nevzpomínám ráda. Nejvíc mě vadilo to, že když se mi přeci jenom udělalo trochu líp, tak jsem si najednou uvědomila, jak jsem neschopná cokoliv dělat a to mě hrozně deptalo.
Teď už jsem docela "v normálu" a užívám si tak, jak mi můj jiný stav dovolí.
Držím palce a ať je to všechno brzy O.K. !
Kateřina
|
| Magda | •
|
(5.7.2000 18:33:35)
Ahojka Eliško, Káťo a Aleno,
moc Vám děkuju za skvělé povzbuzení a milá chápavá slova, už jen po přečtení Vašich dopísků je to mnohem lepší, když vím, že mé současné pocity nejsou tak úplně nenormální.
Dnes je mi líp, takže hned všechno vidím jinak.Jen se mi zdá, že ten čas najednou jde strašně pomalu a 9 měsíců je kdesi v nedohlednu, ale už se moc těším, až mi začne růst bříško a budu si připadat jako skutečná budoucí mamina.
Když budete mít chviličku čas budu ráda, když se se mnou podělíte o zkušenosti a pocity, které mě čekají za pár týdnů, protože si o tom nemám s kým popovídat.
Mějte se moc hezky a díky. M.
|
|
|
| Martina, 25. tyden | •
|
(10.7.2000 9:51:29)
Ahoj Magdo,
je to uplne normalni stav a neudelas s tim asi vubec nic. Ja jsem nekdy do 15. tydne byla naprosto k nicemu a mela jsem chut jenom spat, koukat do blba, jen tak sedet. Tes se na miminko a uvidis, ze se za par tydnu budes citit daleko lepe a plna sily.
Martina
|
|
| Radka, 2 dětičky | •
|
(19.7.2000 23:16:25)
Ahoj Magdo,
nezoufej a hlavně nesrovnávej své těhotenství s ostatními (s těmi, kterým není nic). Při prvním dítěti jsem tiše zvracela cca od 6 týdnů do 20. Nejenom po jídle ale i z pachů (masna, lidi v autobuse, cigeretový kouř atd.). Takže když ostatní maminky přibíraly na váze, já šla statečně dolů a to o 10 kg. O tom, že jsem byla absolutně bez nálady, věčně ospalá, unavená a protivná, ani nemluvě. U druhého dítěte mi bylo akorát pár týdnů těžko a jinak jsem se cítila skvěle a mohla dělat cokoliv. Takže jak vidíš, každé těhotenství probíhá jinak. Nevěš hlavu, bude líp!
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)