| Monika, 4.měsíc | •
 |
(28.6.2000 11:22:31)
Místo abych si těhotenství užívala s přítelem (a to jsme dva roky čekali na to, až se to konečně podaří) jsem na tom psychicky ne zas tak ruzove. Pritel travi veskery cas u netere (dcery sveho bratra), ve ktere se uplne vidi. Tamhle ji koupi nove boticky, tamhle je to nova bundicka, ale pro nase baby nehodla delat nic. Nikam me nechce brat, hodne se domlouva se svymi kamarady, je pryc do noci, nez aby podnikl neco se mnou, radeji jde k babicce, nevlastni sestre nebo bratrovi. O nase zatim nenarozene dite nejevi moc velky zajem. Kvuli sve rodine odrekl i svatbu. Rada bych prozila sve tehotenstvi radostne a s nim, ale jak vidim, tak to asi nepujde. Zena jeho bratra mi rika, ze az se to male narodi, ze se zmeni, ze oni meli to same. Ma nekdo podobne zkusenosti s tim, ze pritel ci manzel v tehotenstvi tropil priserne kousky a svou roli otci si uvedomil az po narozeni ditete, nebo to mam rovnou vzdat a zustat svobodna matka? Diky za odpovedi.
|
| Klara(12 tydnu) | •
|
(28.6.2000 12:32:10)
Ahoj, mám doma stejný problém, když jsem spolu začali chodit pořád chtěl po mně svatbu a hlavně mimino, trvalo to moc dlouho,než jsem otěhotněla.A teď?Hrůza.Když mluvím o věcičkách,tak obrací oči nahoru.Vždycky jsme všude jezdili spolu,teď jezdí s kámošema po nocích.Prý je toho najednou na něj moc.A na mě toho není moc?Kvůli tomu jsou šílené hádky a já mám strach o to malé.Chová se přímo hnusně.Ale až co jsem otěhotněla.
Je mi to hrozně líto, když všude čtu, jak to tátové to těhotenství prožívají s mamčou.Nevím raději už se starám o to malé aby mělo vitamíny a snad ho napadne jak se chová.Jsem na tom stejně.Napiš Klára
|
|
| Klara(12 tydnu) | •
|
(28.6.2000 12:33:13)
Ahoj, mám doma stejný problém, když jsem spolu začali chodit pořád chtěl po mně svatbu a hlavně mimino, trvalo to moc dlouho,než jsem otěhotněla.A teď?Hrůza.Když mluvím o věcičkách,tak obrací oči nahoru.Vždycky jsme všude jezdili spolu,teď jezdí s kámošema po nocích.Prý je toho najednou na něj moc.A na mě toho není moc?Kvůli tomu jsou šílené hádky a já mám strach o to malé.Chová se přímo hnusně.Ale až co jsem otěhotněla.
Je mi to hrozně líto, když všude čtu, jak to tátové to těhotenství prožívají s mamčou.Nevím raději už se starám o to malé aby mělo vitamíny a snad ho napadne jak se chová.Jsem na tom stejně.Napiš Klára
|
| Alena, 28. tyzden | •
|
(29.6.2000 7:11:07)
AHoj holky,
tak ja takyto problem nemam, pretoze moj manzel je skvely, a na miminko sa hrozne tesime. Ale viem ze parkrat bol tiez nervozny zo mna prave vtedy, ked som moc o miminku rozpravala, ako sa na neho tesim, a co vsetko nam treba pokupit. Mozno tym vasim chlapom chyba trosku viac z vas, ako partneriek, nie ako buducich matiek. AK to bolo predtym v poriadku a zmenilo sa to tehotenstvom, mozno sa zmenilo aj vase spravanie. Ja som bola zo zaciatku tiez precitlivela na vsetko, dokonca som sa bala aj milovat s nim, aby sa malemu nic nestalo, ale stale som sa snazila aby nemal pocit ze cely moj zivot sa ide krutit len okolo maleho. To je moj nazor, v nasom pripade to bolo tak a teraz je to super. Nevynechava ma zo ziadnych akcii, vsade ideme spolu, lebo vidi ze mam zaujem, citim sa dobre, a tak by to malo byt.
Ozvite sa, ci som sa trafila do problemu.
Alena
|
|
|
| Klara, syn | •
|
(28.6.2000 21:18:59)
Milá Moniko, Tvůj příspěvek mě silně připomněl moje těhotenství. Také trvalo asi 2 roky než jsem do jiného stavu přišla. V těhotenství jsem měla nějaké problémy, které se naštěstí vyřešily, ale asi od 20.-tého týdne jsem na sebe musela být velice opatrná a přestala jsem chodit do práce. Celé dny jsem trávila doma většinou v pololeže. Můj manžel je velice zaneprázdněn prací, a když už přišel domů, tak jenom na svačinu a hned zase odchvátal za kamarády hrát volejbal. Po hře přišlo samozřejmě občerstvení u pivka, takže domů chodil až pozdě v noci. Já jsem moc chtěla, aby mě někam vzal - např. na krátkou procházku nebo na zahrádku restaurace na limonádu, protože bylo parné léto, ale on už měl většinou jiný program. Taky jsem si dost pobrečela - hlavně ke konci těhotenství. Navíc, když mi už opravdu narostlo pořádné bříško, tak jakoby se bál mě dotknout. Takže o milostném životě nebyla ani řeč.
Pak se nám narodil chlapeček a manžel se v něm jen vidí, lepšího tátu bych si ani nemohla přát. Zkrátka každý chlap je jiný. Smířila jsem se s tím,že mě můj muž neobkládá polštářky (ani u porodu být nechtěl, prý by mu to nedělalo dobře), ale na druhou stranu v něm mám oporu a můj syn toho nejlepšího tátu na světě. Já jsem tu přechodnou krizi řešila tím, že jsem se zaměřila na miminko. Co knih a časopisů o těhotenství, porodu a dětech jsem přečetla. Vše se mi pak nesmírně hodilo a hodí. Nejdůležitější je, aby miminko bylo zdravé a šťasné. Držím palce a uvidíš, že se vše špatné v dobré obrátí.
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)