| Marie Vnoučková, pět dětí | •
 |
(4.6.2000 12:47:54)
Je tomu již více než dva roky, co jsem porodila na Bulovce. Porod nyní přeskočím a vyjedu výtahem přímo na šestinedělí.
Porodní asistentka nesla mé dítě, moje doula Dáša nesla mé věci. Já sama nenesla nic. Cítila jsem se skvěle, jen mě hrozně, hrozně bolely nohy. Na oddělení mě přivítala moc milá sestra. Připravila mi iontový nápoj, přinesla vložky a ujistila mě, že cokoliv budu potřebovat, mám se na ní obrátit.
Bylo mi celkem dobře, ale začala jsem postrádat své dítě. To zmizelo neznámo kde. Dáša se je vydala hledat. Po chvíli přišla s tím, že je na novorozeneckém oddělení, a že mi ho přinesou.
Na bolavé nohy jsem přestávala myslet. Myslela jsem jen na své dítě. Na chodbě co chvíli něco s kvílením prorachtalo. Byly to kovové postýlky, ve kterých si matky vozily své děti.
Při každém dalším rachtání jsem se plna očekávání obrátila ke dveřím. Zase nic. Začínala jsem být napjatá. Po nesnesitelně dlouhé době jsem za dveřmi uslyšela hlas dětské doktorky.
Vyběhla jsem na chodbu. Zeptala jsem se, zda už konečně přinesou mé dítě. Trochu nechápavě na mě hleděla, pak mě začala ujišťovat, že dělají, co mohou, ale že „toho“ mají opravu moc, ať je chápu. Nic jsem nechápala. Nic jsem po nich nechtěla, jen to, aby mi nebránili být se svým právě narozeným děťátkem.
Začínala jsem šílet. Sedla jsem si ke dveřím a čekala. A čekala a čekala. Dáša na mě přestala mluvit, neboť pochopila, že nejsem schopná komunikace.
Po naprosto vyčerpávajícím čekání konečně do pokoje vrazila dětská sestra, s rachtáním přivezla mé dítě zabalené do zavinovačky, divně vykartáčované. Přidělila mě k němu jednu plenu látkovou pod bradičku, jednu žínku na jedno použití a dvě papírové pleny. Poučila mě, že víc plen již nedostanu, ať mi je přinesou mí blízcí. Ostatní oblečení a povlečení mi vymění pěkně z ručky do ručky, kus za kus. V pokoji pro tři matky a tři děti nebyl žádný přebalovací pult, žádná vanička, ba ani žádné umyvadlo. To bylo pouze u záchodu. Připadala jsem si, jako když jsem se ocitla s novorozencem v holobytu. Ty dvě plenky jsem záhy spotřebovala. Vydala jsem se tedy k sestrám na novorozenecké oddělení pro další. Musela jsem zvonit, čekat. Dostala jsem dvě hadrové a šla zabalit své dítě, které jsem nechala rozbalené v postýlce. To mezi tím potřísnilo zavinovačku a dečku, takže jsem je musela pro změnu nechat zas jen v plenkách a jít vyměnit ty povláčky. Byla jsem upozorněna, že jedna zavinovačka je na celý jeden den. Nicméně pro tentokrát mi ještě vyhoví. Když se můj synek opět pokakal a opět jsem ho neměla do čeho převinout, řekla jsem si, že jednoduší ho bude přebalit rovnou na novorozeneckém oddělení. Vzala jsem ho a vyšla na chodbu. Neušla jsem ani pár kroků…..“Vy to dítě zabijete!!!!!!“ zařvala na mě neznámá osoba v zeleném úborku. Řekla jsem, že mám v úmyslu své dítě pouze přebalit. Zahnala mě zpátky do pokoje a poručila mě dát dítě do postýlky a s rachtáním a kvílením je dovléct na novorozence. Bylo mi do pláče.
Koupání? To je pouze eufemistický název pro jakousi podivnou hygienu. Nabuzerovaly nás místním rozhlasem, ať jdeme koupat. Přijeli jsme se svými vozidly a čekaly ve frontě. Když jsme přišly na řadu, můj jinak úplně klidný syn plakal a křečovitě se držel šprušlí postýlky. Zřejmě věděl, co ho čeká. Já ne. "Máte první děťátko?" Roztomile se zeptala jedna sestřička. "Ne, páté," roztomile jsem odpověděla a chtělo se mi utéct. Takto „koupat“ děti jsem totiž ještě neviděla. Všechna miminka vřískala. Sestry je sprchovaly břichem vzhůru. A samozřejmě nakonec – vykartáčovat hlavu!
Druhý den po porodu dětský lékař zavelel: "pupek pryč!" "Cože?"ptala jsem se. "Mně vůbec nevadí, že ten pahýl ještě má." Vysvětlil mě, že je to brána infekce. Odpoledne, když jsem dřímala, vrazila dětská sestra do dveří. To mě již nepřekvapilo, na to jsem si zvykla. Bez jediného slova popadla postýlku s mým synkem a uháněla s ní pryč. Vyskočila jsem a běžela za nimi. „Počkejte, co to děláte, kam jedete?“ volala jsem. „No přece na pupek, to snad víte.“ „Tak to já půjdu s vámi“, řekla jsem. „No, když to mermomocí chcete vidět“…….
Na pupek byla fronta. Jenom miminka, matky toho chtějí ušetřit. Když staniční viděla,že jsem přišla s dítětem, vzala mě přednostně. Se zručností šocheta zajela skalpelem do pupíku mého syna. Objevila se krev. Brána infekce byla otevřena.
Lékař při vizitě se divil, že neležím na posteli s odhaleným rozkrokem. Namítla jsem, že už mě dávno uznal za zdravou. Důrazně mě upozornil, že pokud jsem v nemocnici, budu se podřizovat jemu. Byl nejvyšší čas vydat se domů.
Byli to promarněné tři dny. Tři dny, kdy mé smysly byly nachystány vnímat každý detail, každý zvuk, každou vůni, každý jemný pohyb mého dítěte.
Na celý život se mi místo toho zapsaly do mysli podezíravé pohledy sester, šuškání staniční s doktorkou o mně, přede mnou, ale tak, že jsem rozuměla pouze "CAP,CAP,CAP" poblinkaná košilka, kterou jsem prosila vyměnit a kterou dětská sestra vzal a hodila na hlavičku mému děťátku, s tím, že je dost dobrá, drnčící postýlky ujíždějící někam bokem a mnoho dalších jiných, podobně pro náš společný život významných výjevů.
Proč o tom píši? Proč se v tom po letech babrám? Protože se dovídám, že se to tam až zase tolik nezměnilo.
Často jsem přemýšlela, proč se ty sestry tak chovají? Ony neví, že zkušenosti a dovednosti jsou jim k ničemu, když se neumějí k rodičkám a jejich dětem hezky chovat? Možná nejsou zlé, ale jenom se nehodí na oddělení šestinedělí. Možná by byly spokojenější ve skladu, kde by manipulovaly s neživým inventářem. Nechci se nikoho dotknout, zvláště těch, které jsou vlídné. Avšak kromě jediné sestry jsem se od žádné nedověděla ani její jméno, přestože mé jim bylo známé.
A co na to lékaři? Odpovědné, vzdělané, přepracované osoby. Jistě nejsem první, kdo na podivné klima oddělení šestinedělí upozorňuje. Pokud si myslí to, co já, totiž že pro zdravou ženu a zdravé dítě je hospitalizace v šestinedělí zbytečný luxus, měli by to dát najevo jasným způsobem.
|
| Martina, 20. tyden | •
|
(5.6.2000 8:56:28)
To je jak horor. Ani se mi to nechce verit.
Takovou zkusennost by si ale nejspis mel precist nekdo, kdo by s tim mohl neco udelat, tzn. nejaky primar nebo co ja vim, kdo to tam ridi.
|
|
| Lída, kluk 13m | •
|
(6.6.2000 12:21:56)
To je zvláštní. Rodila jsem na Bulovce pred rokem, na oddělení šestinedělí jsme strávili sedm dní a dodnes ráda vzpomínám na přístup sester ženských i z novorozeneckého oddělení. Na jejich trpělivost i ochotu poradit a pomoct. Příště zamíříme na Bulovku znovu.
|
|
| Lenka, 22 tyden | •
|
(6.6.2000 13:36:26)
Marie, moc děkuji za Vaši zkušenost. Přemýšlela jsem o Bulovce, ale zaslechla jsem něco o nepříjemném personálo. Myslím, že raději pojedu dál - chci rodit v Krči, protože to co jste zažila opravdu zažít nechci.
Lenka
|
| Katka, Lubošek 8 týdnů | •
|
(7.6.2000 17:28:31)
Milá Lenko,
je to jen pár týdnů co jsem se vrátila z porodnice. Rodila jsem taky na Bulovce, je sice pravda, že jsem si zaplatila soukromý porod, ale sestřičky a všechen personál mimo porodního doktora byl státní a snad až na jednu vyjímku (sestřička v kojeneckém oddělení) jsem byla z přístupem celého personálu spokojená, všichni byli hodní a pozorní. Před porodem jsem slyšela také různé zvěsti o tom, jaké to na Bulovce je, ale byla jsem mile překvapena. Taky jsem se tam o sestřiček doslechla, že asi před dvěma roky vyházeli spoustu personálu, protože si na ně lidé stěžovali a ten , kdo tam chtěl zůstat se musel začít hezky chovat a zřejmě se to chytlo. A ještě něco na konec: je stejně jedno jak se k tobě kdo chová, při porodních bolestech ti to stějně nepomůže, a po porodu, když máš dítě u sebe si ničeho kolem sebe stejně nevšímáš. Tak to bylo alespoň se mnou. Hlavu vzhůru, porod trvá jen pár hodin , ale to krásné mimnko ti zůstane na celý život.
|
| Saša, roční holčička | •
|
(7.6.2000 19:51:37)
Milá Katko,
dovolím si nesouhlasit s tvými tvrzeními na závěr. Myslím, že vůbec není fuk, jak se kdo k tobě při porodních bolestech chová, naopak, dodnes vzpomínám na porod v CAPu a na velmi příjemné a přátelské chování porodní asistentky. Moc mi to pomohlo (otec škvrněte dorazil až když už mimčo bylo dvě hodiny na světě - narodilo se nám o týden dříve a on byl na služební cestě) a tak pro mě přivedení mého dítěte na svět zůstalo krásným zážitkem , nezkaleným vzpomínkami na nepříjemný personál.
A po porodu, když máš dítě u sebe a potřebuješ něco pro něj (protože nedomnívám se, že by novopečené maminky vyhledávaly zdrav. personál jen tak pro zábavu nebo z nudy, ale proto, že potřebují s něčím poradit, mají nějakou obavu o svého drobečka nebo třeba potřebují vyměnit poblinkanou košilku ...), tak se tě samozřejmě dotkne nepříjemný přístup, nebo neodůvodněné odmítnutí.
Jinak s malou jsem samozřejmě strávila 3 dny na oddělení šestinedělí, nepřipadalo mi to až tak strašné jako paní Vnoučkové před 2 lety, ale některé její postřehy seděly i na naši zkušenost s některými (velmi nepříjemnými) dětskými sestřičkami před rokem. Naopak na přístup lékařů a ženských sester si nemůžeme stěžovat. Takže dnes po roce, když jedeme okolo Bulovky, říkám malé - tam na nás byli (skoro všichni) moc hodní.
Přeju všem maminkám na Bulovce, aby potkávaly už jen tu milou část personálu, no a hlavně zdravá miminka. Ahoj, Saša.
|
|
|
|
| Mirka (28), holčička 4.měsíce. | •
|
(6.6.2000 23:39:20)
Už jsem tady o Bulovce psala a tak jen krátce. V současné době (konec ledna 2000) dítě po porodu odebírají na čtyři hodiny, aby se maminka mohla vyspat, ale jen v případě, že s tím výslovně souhlasíte a podepíšete ještě před porodem papír. Že nenechají rodičku po porodu chodit po chodbě s dítětem v náručí, ale jenom v postýlce je logické, protože žena může omdlít a když má miminko v náručí, tak ho opravdu může zabít, kdežto když ho má v postýlce, tak se mu nic nestane. Na pokojích již jsou přebalovací pulty-tedy jeden, protože víc by se jich tam nevešlo, ale je vybaven desinfekcí, která se po použití povinně aplikuje. Koupání je trochu problém opravdu se chodí miminka sprchovat, ale omývají si je i sprchují samy maminky. (Ne po výzvě rozhlasem, ale po osobní výzvě sestrou bez fronty, vždy po trojici z jednoho pokoje). Na pupíček jsem si dítě po zdvořilé výzvě lékařky odvezla sama a natolik jsem personálu důvěřovala, že jsem jim tam dítě těch dvacet minut nechala a šla se poprvé v klidu naobědvat. Dítě jsem si vyzvedla cestou z oděda. Normální plíny jsme nepoužívali, dostali jsme pět jednorázovek a čistící vlhčené ubrousky, plíny na zbývající pobyt donesl tatínek. S košilkama a prádlem jsou opravdu problémy, ale vyměňuje se nejen při koupání, ale i při dětské vizitě a potom na požádání. Bohužel jsou mezi námi i tací, kteří ústavní prádlo kradou. Takže jediné na co já si můžu na Bulovce stěžovat je jídlo. To bylo opravdu hnusné, ale za to oni nemůžou, kolik dostanou od státu, tolik můžou dát. Byla jsem na Bulovce moc spokojená a po druhé tam určitě budu rodit znovu.
Mirka
|
| Jana Novotná, synové 10 let a 22 měsíců | •
|
(7.6.2000 1:40:49)
Ahoj Mirko, jak je to prosím Vás v porodnici na Bulovce v případě, když se žena těsně po porodu rozhodne dítě nesvěřit do péče dětské sestry a chce se o dítě starat sama ( i takové jsou maminky )? Má však podepsaný papír se souhlasem k odnešení dítěte. Nemělo by se přistupovat ke každé ženě individuálně, tedy vzhledem k aktuálnímu stavu rodičky?
|
| Saša, roční holčička | •
|
(7.6.2000 20:03:19)
Jano,
pravda, rodila jsem v CAPu už před rokem, ale na oddělení šestinedělí jsem si mimčo přivezla sama a tam bylo zhruba půl hodiny u dětských sester, zatímco já si mohla ještě na chodbě povídat s partnerem. Pak mi miminko vrátili - už napořád. (po porodu jsem se i s mimčem vyspala, asi bylo také unavené a tak poprvé spalo skutečně dlouho). Takže v tomhle směru jsem byla spokojená. Ale nevím, zda to tak může fungovat i při porodu mimo CAP.
Ahoj, Saša.
Ahoj, Saša.
|
| Věra, syn Kryštof, 3 týdny | •
|
(7.6.2000 22:00:46)
Zdravím všechny nastávající maminky, taky jsem se nemohla dlouho rozhodnout, kde rodit, nakonec jsme se rozhodli pro Apolinář, a nemohu si stěžovat, příjemné sestry i doktoři, i přes to že se zrovna Podolí malovalo a Apolinář byl narvanej k prasknutí, pobyt probíhal téměř jako kurs péče o miminko, příště klidně budu rodit opět tam, ono dost záleží i na tom, co člověk očekává, a já jsem byla opravdu spíše příjemně překvapena. S pozdravem Věra.
|
|
|
| Mirka (28), holčička 4.měsíce. | •
|
(7.6.2000 22:41:26)
Pro Janu Novotnou,
musí se zásadně rozlišovat jestli se rodí v CAPu, nebo normálně. V CAPu jsou rodiče s dítětem dvě hodiny po porodu v soukromí v malém pokojíku a potom se dítě neodebírá, pokud rodička nechce nebo to není nutné ze zdravotních důvodů. Alespoň tak mi to bylo řečeno, třeba mě někdo kdo rodil v CAPu opraví. Na normálním porodním sále strávíte taky společně po porodu všichni tři dvě hodiny, v menším soukromí pokud rodí více rodiček najednou, ale ve stlumeném světle, potom dítě odnesou na novorozenecké a rodičku na poporodní a dítě jí vrátí za čtyři hodiny. Pokud má podepsanou dohodu o poporodní péči a přesto chce maminka zůstat se svým miminkem, tak nevím jestli by to akceptovali, ale asi by záleželo na tom s jakým člověkem se setkáte. Moje dítě po porodu stydlo a tak muselo do inkubátoru, takže bych je stejně musela vydat, ale jak by to bylo v jiném případě nevím. Třeba se nám ozve nějaká maminka co to zažila.
Mirka
|
| Darja, 22 týden | •
|
(9.6.2000 10:06:25)
Milé současné i budoucí maminky, mám na vás jeden dotaz. Chtěla bych začít někdy v létě navštěvovat nějaký kurz péče o miminko. Bydlím v Praze 2, takže bych přivítala někde v bližším okolí. Ale není to podmínkou. Prosím víte o nějakém?
|
| Saša | •
|
(9.6.2000 22:56:34)
Slyšela jsem chválu na kurzy v POMADu (agentura péče o matku a dítě). Sídlí v Praze 2, U Kanálky 10, tel. 6271169, 6271170. Osobní zkušenost s tím nemám, neboť bydlím na opačném konci Prahy a tak jsem je, přes doporučení svých kamarádek , nenavštěvovala. Třeba se ti taky jejich nabídka bude líbit.
Ahoj, Saša.
|
|
|
| Radka Wallerová, dva synové - dva a půl roku, sedm týdnů | •
|
(14.6.2000 21:02:22)
Milá Mirko, připadá mi trochu zvláštní rozlišovat maminky na ty, co rodily v CAP a na ty ostatní, pokud jde o to, zda mohou mít miminko na oddělení šestinedělí hned u sebe. Já sama jsem rodila v CAP - byla to moc fajn - Tobiáše jsme nikomu nedala ani na minutu, prostě mi to tak přišlo normální. A zrovna tak normální by mi to přišlo, i kdybych musela z nějakého důvodu rodit na sále a miminko i já bychom byli po porodu v pořádku. Jinak, bohužel musím ve všem potvrdit zkušenost Marie Vnoučkové, za ty dav roky se tam skutečně v podstatě nic nezměnilo.
|
| Mirka (28), holčička 4.měsíce. | •
|
(15.6.2000 0:24:39)
Milá Radko,
rozlišovat mezi CAP a "normálem" o tom Bulovka je. Vám se zdá normální mít miminko pořád u sebe, moje kamarádka byla v porodnici, kde se jede podle starého systému, tedy vozí se dítě jen na kojení a nemohla si to vynachválit. Mě osobně to vyhovovalo tak jak to bylo, tzn. čtyři hodiny mít klid a srovnat si v hlavě co se vlastně stalo. Za tu dobu jsem si teprve uvědomila, že jsem mamimka, ale to každý prožívá jinak. Důležité je, že ani na "normálním" sále rodičce nikdo nevyrve násilým dítě z rukou a nedonutí jí být bez něho, ale je tam běžné, že se dodržuje čtyřhodinový klid, kdežto v CAP je běžné, že má rodička dítě u sebe. Jinak si myslím, že se od dob před dvěma lety změnilo hodně, ale o tom už jsem psala. Prostě se mi na Bulovce líbilo a bylo mi tam moc dobře.
Mirka
|
| Radka Wallerová | •
|
(16.6.2000 20:48:52)
Milá Mirko, sama jste napsala něco v tom smyslu, že vše každý prožívá jinak. V tom s vámi naprosto souhlasím a musím proto napsat, že já sem také oddělení šestinedělí vnímala jinak, než vy a tudíž jsem tam moc spokojená nebyla. Ale k tomu už se vracet nechci, spíše mě zaujala vaše poznámka o tom, že čtyři hodiny po porodu, kdy jsou matka a dítě odděleně, jsou mimo jiné dobré k tomu, aby si žena uvědomila, co všechno se stalo. Já jsem to už jednou zažila, mého dvoua půlletého syna v Podolí asi na takovou dobu separovali a trápí mě to dodnes. Zvláště když vidím, jak moc dobré pro mě a moje dítě je, když jsme mohli být stále spolu, jak tomu bylo u mého druhého syna. Takže pokud to někomu vyhovuje, jeho věc. Ale pakliže je někdo proti, měl by jej personál respektovat. To je můj názor.
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)