| Hanka, 7měsíční dcera | •
 |
(31.5.2000 21:55:18)
Moje holčička krásně pásla koníčky, dokonce se otáčela v 5. měsíci na bříško, potom párkrát na záda. A teď nic. Finty s věcmi v dohledu nepomáhají. Z počátku pomohla kolem procházející kočka, ale teď už ani to. Zkrátka se rukou natáhne, nebo si vyvrací hlavu. Přitom dobře sedí - opírá se o ruce, dokonce vyžaduje posazování. S rukama si hraje tak že jednu má v pěst a plácá tak do té druhé, rozevřené. Zvládá bouchat se dvěma hračkami o sebe. Ale to, co zajímá paní doktorku (otáčení) nedělá.
Podobně to je s "mluvením". Žádné žvatlací období (kdy by říkala jakékoliv slabiky) nebylo. Komunikuje bručením, skřeky a výskáním. Párkrát řekla hej, jéje, áro, gigi a zase nic. Snažíme se na ní mluvit, ukazovat a pojmenovávat svět kolem ní. Ale zatím bez odezvy. Zdá se, že některým slovům rozumí, např. na slovo bum,bum začne při koupání bušit nohama do vypuštěné vany. Nebo naopak pokud svým způsobem plácá rukama o sebe, rozesměje jí, když začnu deklamovat paci, paci, pacičky... Mám jí nějak podporovat. Jak?
Díky za radu i za vaše rodinné příběhy.
|
| Lucka, 2.5rocny syn | •
|
(31.5.2000 22:31:05)
Netrap sa tym, ze tvoje dietatko nerobi to, co by podla kniziek malo. Aj moj syn sa zacal otacat az od 8. mesiaca, aj on proste prestal a zacal znovu az neskor. Tiez sme nemali tie"zvatlave" obdobia, hovorit zacal prve slovicka ked mal jeden a pol roka, ale uz krasne a cisto. Niektore veci, napriklad to, ze by si pchal veci do pusinky tiez nikdy nerobil. Teraz ma dva a pol roka a je to chlapcek ako kazdy iny, ma samozrejme svoje muchy,napr. ma len vybrane sporty, ktore robi rad, napr. trojkolka, nieco ine, napr. skakanie alebo behanie za loptou sa mu nechce. Pani doktorka nas kvoli tomu otacaniu poslala na rehabilitaciu, vraj je hypotonicky, ale bolo to najfrustrujucejsie obdobie ake si pamatam. Syncek plakaval a preto som tam na priek doktorkynim vyhrazkam prestala chodit. Nestalo sa nic, syncek vyrastol velky a sikovny a ja ti preto radim, nedaj si pokazit najkrajsie obdobie ktore prezivas so svojim dietatom tym, ze budes sledovat co vsetko by malo robit a nerobi a porovnavat ho s tabulkami alebo susedovymi detmi. Ty sama vies najlepsie, ci je v poriadku aje to len docasne, alebo je to naopak, rozhodne svoje dieta preto nepodcenuj.
|
| Lenka , 22 měs. Lucinka | •
|
(31.5.2000 23:36:45)
Nevím co se Vaší doktorce nelíbí,
ale mám podobnou zkušenost.
Podle názorů odborníků a já si dovolím s nimi souhlasit dítě musí samo začít jak s lozením tak dělat mosty ...Naši holčičku jsem na nic nelákala a ji samotnou přestalo bavit jen tak ležet. Lucinka začala velmi brzy a velmi dobře mluvit a myslím,že za to může večerní čtení a mluvit, zpívat...
Ani jsem se nenadála a ani se mi
nechtělo věřit a Lucinka začala říkat říkačky.
Je to o Něco dělá něco ne -zatím neumí jezdit na tříkolce a myslím, že se nic neděje.
Hodně lásky.
Ahoj Lenka
|
|
|
| Hanka, 9měsíční dcera | •
|
(4.8.2000 22:05:16)
Díky za podporu, asi jsem byla trochu vyděšená takovými těmi "babskými" radami a poznatky co je správné a co nikoliv.
Holčička se skutečně moc nenamáhá otáčet. Kráně si sedí, příliš neleze, pohybuje se spíše přesedáváním a takovým překlápěním. Zato miluje stavění se na nožky, sice se ještě nepokouší chodit - můj bratr prý už v tomto věku obcházel za držení nábytek a postýlku - ale i to časem může být.
Zkrátka, děti se do tabulek nasoukat nedají. Ani dospěláci ne.
|
|
| Eva ,syn 5 let,dcera 3 roky | •
|
(17.9.2000 0:01:00)
Ahoj,
váš příběh o tom, že dítko neodpovídá představám lékařů a nezapadá do tabulek vývoje(kdo kdy chodil s dítětem na rehabilitace, jistě jich mnoho viděl)jako bych znala.Akorát že my se takhle trápili se synem.Pravda, byl rozený kleštěmi a tudíž doktoři předpokládali určité problémy a rizika, ale i my jsme si užili.To nebylo jen jestli se včas obrací, ale i kterou ručičku dává do pusy dříve,kterou si bere věci...Se sezením si dal na sebe čekat -začal až v 8 a půl měsíci, zato stavět a obcházet nábytek už 14 dní potom.Chození na rehabilitaci podle Vojty jsem taky psychicky nezvládla - sestřička mi řekla,jak chcete,ale je na něm co tolik věcí napravovat- přešli jsme se cvičením do rehab.stacionáře, tam jsme se hezky houpali na bolonku.Při roční prohlídce nám paní doktorka v rizikové poradně(hruza,kde jsme všude chodili) dávala rady, pak řekla ,že to platí nejen dokud je malý, ale i když pojede na gymplu na lyžák.-Takže už mu prostě vybrala školu. Musím říct, že ten rok běhání podoktorech na nás zapůsobil hrozně, projevilo se to i v našich vzájemných vztazích, ale naštěstí se všechno včas napravilo. A musím říct, že syn má teď 5 roků a už si sám čte -sám se to naučil. No myslím, že takové nerváky jsou úplně zbytečné.
Hodně úspěchů vám oběma přeje Eva
|
| Pavla , 2 děti | •
|
(17.9.2000 22:46:28)
Mám naprosto shodnou zkušenost . Syn se narodil ve 34. týdnu , byl celkem v pohodě , přesto nás čekalo 18 měsíců návštěv na očním / vidí jako rys / , na rehabilitaci , na neurologii , v rizikové poradně . Stručně bych to shrnula do věty : mnoho psů , zajícova smrt .
Za všechny uvádím poslední návštěvu rehabilitace . Syn měl 18 měsíců , chodit začal v 10 měsících , ale byl velmi bojácný a při prohlídkách " nespolupracoval " .Paní primářka mi nevěřila ani slovo a co neviděla na vlastní oči , tomu nebyla ochotná uvěřit . Já jsem tvrdila že kluk chodí , ona to vždy ověřovala tak , že nahaté plačící dítě postavila na studené špinavé linoleum asi 4 metry ode mě a řekla mu:" běž za maminkou ". Syn samozřejmě neudělal ani krok , jenom řval . Zpráva začínala : " Matka udává , že dítě chodí , dítě však nechodí ". Když se to opakovalo potřetí , požádala jsem ji , aby se přišla podívat na oblečené a obuté dítě do čekárny . Neochotně tak učinila a závěrečná zpráva zněla :" Matka udává , že dítě chodí , dítě však chodí ".
Co dodat ? Snad jen tolik . Lékaři mají často velmi odlišné názory , určitě se vyplatí navštívit jich více , nebo ještě lépe , získat o nich co nejvíce informací . Maminkám ze Zlína mohu vřele doporučit dětskou neuroložku dr. Švehlákovou . Nejsme sice ze Zlína , ale k této paní doktorce jsme těch 40 km dojížděli rádi.
|
| Lucka, Luk 2 roky, 32 tyden | •
|
(18.9.2000 20:18:30)
Já mám trošku jiné zkušenosti. Jsme ze 30-tého týdnu. Všeho jsme si užili až, až, ale všude nás hrozně povzbuzovali. Věřím, že to jak jsme dopadli je také zásluhou Vojtovy metody. Poctivě jsme půl roku cvičili nejméně 4 x denně a pak do roka tak 2 x denně. Chtěla bych doma cvičit i s novým miminkem, určitě je to užitečné i pro "zdravé" děti. Samozřejmě takové ty kontroly a lékařské závěry se nesmějí brát úplně doslova. My začali chodit až v roce a půl a nic se nědělo. Naopak mě rehabilitační pracovnice a neuroložka uklidňovali, že všechno má svůj čas a proměřovali to jinými věcmi.
Také jsem někdy z těch všech kontrolorů byla vyděšená, ale alespoň se někdo zajímal a snažil se různě pomoci. Asi horší by bylo, kdyby je to nezajímalo, jak děti postupují. JE jasné, že dítě v ordinaci, nikdy nic nepředvádí. Záleží pak na personálu, co z něj dostanou a co ne. Pak musí věřit matce. Já chodila do Motola - na testy (někdy dobrá fraška ve 20-ti měsících zkoumali jestli umí navlékat korálky - samozřejmě neuměl, ale většinou jsme to uvedli na pravou míru) a na rehabilitace do Kladna (neurolog dr. Malá - úplně perfektní)
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)