| Pavlína, syn 6 let | •
 |
(20.4.2000 12:44:34)
Spolu s manželem, ale i na přání našeho prvorozenného syna Tomáška, uvažujeme o druhém děťátku do naší rodiny. Stojíme ale před problémem nástupu našeho syna do první třídy. Těhotenství by probíhalo právě během školního roku v první třídě a nevíme co s tím. Rádi bychom se věnovali Tomáškovi na 100% - považujeme první třídu jako základ. Nedovedeme si představit, co by bylo, kdyby ... . A teď nastává spousta otázek - jako první případný pobyt v nemocnici během těhotenství. Já vím "maluji čerta na zeď", ale ve svých 27 letech přistupuji ke všemu nějak zodpovědněji. Manžel zaměstnaný na daleko více než 8 hodin, prarodiče z obou stran jsou zaměstnáni na plný úvazek. Rozhodujeme se, zda nepočkat až syn bude více soběstačný, ale ten věkový rozdíl!!Máte některá z Vás zkušenosti s podobným rozhodnutím?
|
| Markéta | •
|
(20.4.2000 14:58:31)
Z vlastní zkušenosti můžu reagovat jenom na poslední část dotazu: Mám bráchu skoro o 7 let staršího a nedovedu si představit nic lepšího! Bratr byl na mě pyšný prý už když jsem byla v kočárku a náš vzájemný vztah je naprosto skvělý dodnes (je mi 25), a to bez jakýchkoli problémů (i pubertu jsme asi oba překonali, přestože jsme měli společný pokoj atd.) Pro staršího bráchu to asi občas bylo náročnější, přestože mi nikdy nedal nic najevo, a já si to dodnes nemůžu vynachválit a toužím po tom mít dvě děti - staršího kluka a mladší holku. :-)
|
|
| Monika | •
|
(21.4.2000 9:43:22)
Mám sestru o 8 let starší. Když jsem byla malá, tak se o mě starala, vodila mě do školky, ze školky, někdy mi pomáhala s učením. Když mi bylo tak 17. let, začaly jsme si perfektně rozumnět a to trvá do dneška (je mi 26), perfektně spolu vycházíme, voláme si tak 2x týdně a skoro každý týden se vidíme. Teď se těším, že až budu na MD, budu trávít hodně času právě s ní (bydlí i s našimi rodiči v domě se zahradou a já v paneláku). Ona sama má dva kluky kteří jsou od sebe rok a 9 měsíců a ti si zase spolu pořád mohou hrát, mají podobné koníčky a zkrátka taky prima vztah. Myslím si, že nejvíc záleží na tom, jak drží pohromadě rodina, pak jsou v pohodě i děti.
|
| Pavlína, syn 6 let | •
|
(25.4.2000 11:45:20)
Naprosto souhlasím s názorem, že když drží pohromadě rodina, i větší věkový rozdíl se dá zvládnout, nicméně víc než věkový rozdíl mě děsí těhotenství v průběhu první třídy. Nevím, zda by nebylo lepší ještě rok počkat. Uvést syna do školy bez zbytečného rozptylování a teprve ve druhé třídě uvažovat o rozšíření naší rodinky. Nemáte podobné problémy - nebo máte již podobný problém vyřešen?
|
| Kristýna, Honza 3 roky | •
|
(25.4.2000 12:35:28)
Pavlíno, fakt nechápu, o co ti jde. Buď jsi přehnaně úzkostlivá - proč by prosímtě mělo tvé těhotenství narušit plynulý nástup tvého syna do školy? Nebo se ti jednoduše do dalšího mimina ještě nechce a hledáš si zástupný problém.
Jasně že první třída je problematická, já např. uvažuju tak, že v té době bych chtěla být na mateřské asi s ročním druhým mimčem, ale takovou vědu bych z toho zase nedělala.
|
| Zita, dcera 7let | •
|
(28.4.2000 8:44:17)
Milá Kristýno,opravdu asi nechápeš o co jde. Až Ti Honzík bude mět nastoupit do první třídy možná to i pochopíš. První třída je opravdu základ a je to i dost náročné.Nikdy nevíš jestli těhotenství proběhne v klidu a nebo jestli bude nutná hospitalizace. A pro každé dítě je velmi těžké, když nemá maminku u sebe a v průběhu 1,třídy obzvlášť,protože v jeho životě nastanou velké změny.
|
|
|
| Milada, 11.týden, syn 4 roky | •
|
(27.4.2000 22:51:22)
Milá Pavlíno,
jsem o 6 let mladší než můj bratr a moje maminka by podobnou kombinaci již neopakovala právě z těchto důvodů. Já jsem jsem se narodila na konci dubna (termín měla až v květnu) a brácha začal pak v září chodit do 1. třídy. Naši si nás tzv. rozdělili. Táta psal s bráchou úkoly (neměl na to dost trpělivosti - často byl brácha trestán za "ošklivé písmo") a máma se starala hlavně o mne.
Když jsem pak začala chodit do školy já, máma si prosadila, že budu úkoly dělat zcela sama, abych neměla trauma jako brácha. Dneska je již opravdu jiná doba, ale tehdy (téměř před 30 lety) se máma tátovi nedovedla vzepřít (je o 11 let mladší než on).
Zcela tedy chápu Vaše obavy o nástup do první třídy.
Můj syn půjde do školy téměř v 7 letech (je narozen v prosinci) a druhému dítěti budou při nástupu syna do školy bez 2 měsíců 2 roky. Doufám, že to pak zvládneme.
Ještě jednou opakuji, že chápu Vaše obavy i z období těhotenství (hospitalizace v nemocnici, pracovní doba manžela asi 10 hod. denně apod.). Já mám tytéž obavy - zejména z té nemocnice - již teď a to syn nechodí ani do školky. V 1. těhotentsví jsem byla hospitalizována 14 dní a nyní nevím, kam bych syna dala. Ale přesto jsem ráda, že jsem otěhotněla - taky nemůžete vědět, jestli Vám to zrovna půjde. My jsme se snažili 8 měsíců - tím se nám ten věkový rozdíl zvětšil téměř na 5 let a už to mi připadá hodně.
Určitě napište, jak to u Vás dopadlo.
|
|
| Ivana, 6-letý syn, 14.týden těhotenství | •
|
(2.5.2000 14:19:24)
Milá Pavlíno,
když jsme s manželem loni začali vážně mluvit o početí druhého dítěte, napadlo mě spočítat, kdy by se asi narodilo - vyšlo to na září, kdy půjde syn do 1.třídy. Manžel v tom neviděl problém, ale já jsem cítila, že i když máme velmi šikovného a klidného syna, že to je zbytečné připravit ho o určitý slavnostní nástup do jeho nové životní éry, nehledě na sžívání s novým kolektivem,novou pí. učitelkou a jiným denním režimem. Proto jsem navrhla ještě to nechat uležet. To bylo v říjnu - je velmi zajímavé, že syn, který o našem plánování nic nevěděl, měl v té době (bylo mu 5 a 3/4) sen o tom,že je mu 6 let a že máme miminko - když nám ten sen vyprávěl, měli jsme já i manžel velice hezký pocit, asi jako když dostáváme znamení. Nicméně se vše vyvíjelo tak, že teprve v lednu (aniž bychom se na tom nějak domlouvali)jsme prostě "začali". Dneska už vím,že se to povedlo zřejmě na první pokus a že termín porodu je začátkem listopadu, takže syn bude mít tou dobou za sebou první dva měsíce ve škole. Nevidím v tom vůbec žádný problém, naopak se těším, že bude mít syn na školu a psaní úkolů větší klid (věřím, že se to dá zvládnout i s malým miminkem), že budu mít v synovi pomocníka, který nejen, že už bude školák, ale bude taky starší brácha a že to hlavní je nedělat si starosti dopředu. Počítáme i s tím, že bude manžel opět u porodu, ale zdá se mi fakt zbytečné přemýšlet už teď, jak to máme zařídit. Daleko důležitější mi připadá být co nejvíc v pohodě, pozvolna a postupně syna seznamovat s miminkem v bříšku, eventuelně ho připravovat na to, jaké to asi bude potom a hlavně věřit v přirozený průběh věcí.
Ještě k poznámce v jedné z reakcí na tvůj dotaz - že prý hledáš důvod proč nemít dítě teď, ale až někdy - vzhledem k tomu, že dítě budeš nosit devět měsíců ty, kojit ho budeš ty a na mateřské s ním pravděpodobně budeš taky ty, považuju za tvé výsostné právo, abys to byla ty, kdo řekne TEĎ. Ten hlavní důvod tkví podle mě v tom, že přesto, že se mi manžel dle svých možností (a rozpoložení) snažil a snaží pomáhat, tak cítím, že nejvíc mi v denním životě pomáhá mít svůj vnitřní klid (někdy ho pravda pracně hledám) a pocit, že je to moje rozhodnutí a ne, že mě do toho někdo nebo něco vehnalo. V době mé první mateřské manžel i lidé z mého okolí neustále mluvili o druhém dítěti - aby nebyly daleko od sebe apod., a já jsem to prostě tak necítila. Dneska jsem ráda, že jsem na svůj vnitřní pocit dala a počkala. Na druhou stranu příliš mnoho obav určitě škodí. A protože to nikdo jiný za tebe nerozhodne, tak ti přeju hodně lásky, důvěry a odvahy.
Ivana
|
|
|
|
| Káča | •
|
(28.4.2000 7:36:15)
Pavlíno, já sice zatím děcka nemám bohužel, ale můžu Ti říct, že má sestru o skoro 8 let starší, se kterou jsem si dodnes - je mi 27 let, nenašla společnou řeč. Mám spíš pocit, jakobychom si navzájem překážely. Celý život máme rozdílné problémy. Nikdy si nepamatuji, že bychom se nějak hádaly, ale taky si nepamatuji, že bychom se třeba jedna druhé svěřovali...Manžel je se švagrem o dva roky a jsou na tom stejně, takže se věkového rozdílu neboj, asi to vůbec není o věku, ale o chování rodičů a výchově. Určitě budeš dobrou mámou oběma a zvádneš i maminkovské povinnosti v první třídě. Je pravda, že já bych se taky bála komplikací v těhotenství, už proto, že jsem si jeden neúspěšný pokus prožila.
Držím palce, ať se rozhodneš správně.
Káča.
|
|
| Eva N., těhule, syn Tomáš 6 let | •
|
(30.4.2000 17:19:34)
Chtěla bych tě trochu povzbudit. Sama jsem ve stejné situaci. Oba s manželem podnikáme, já jsem v 9.měsíci těhotenství a syn Tomáš nastoupí od září do 1.třídy jazykové školy. Myslím si,že je pro dítě dobré, že zůstanu v této době doma. Ví, že má doma maminku, která na něj čeká a stihne mu vytvořit rodinné zázemí. Kdybych chodila do práce, časově bych to asi nezvládla. Takhle může přijít dřív domů ze školy (z družiny) a být se svou rodinou.
|
|
| Šárka, syn 13 let, dcera 10 let | •
|
(2.5.2000 8:28:51)
Milá Pavlíno,
i když poněkud opožděně, přesto se připojuji do diskuse. Možná tě můj názor příliš nenadchne, ale koneckonců sama jsi o nějaké názory stála. V první řadě mi připadá, že jsi příliš úzkostlivá. Kdybys uvažovala stále o tom, co se kdy může stát, pravděpodobně bys nemohla mít nikdy žádné dítě, protože kromě rizikového těhotenství tě může potkat dlouhodobá choroba, anebo vlastně ani nevíš, dokdy tady budeš, navíc co záplavy, zemětřesení, nebo snad dokonce konec světa? Nemysli si, že občas nepřemýšlím, co by kdyby, no ale nemůžeš se tomu zcela podřizovat! Pokud plánuješ dítě na tehdy, až tvůj synek bude zcela samostatný, mohu tě ujistit, že máš v tom případě tak aspoň 7 let čas, protože ani já si nedovedu představit, že bych dnes svoje děti nechala doma zcela svému osudu na delší dobu a to je považuji za dost samostatné a spolehlivé. Kdyby každá maminka uvažovala jako ty, nejspíš by se ani moc dětí nerodilo, protože nějaký podstatný důvod, proč by bylo lepší "to" odložit, se najde vždycky. Zdá se mi, že dnes jsou povšechně mladé maminky příliš úzkostlivé a zcela se nechávají ovlivňovat informacemi, které jsou jim k dispozici - nedokážou nebo nechtějí si z nich vybrat jen to podstatné. Takže pokud tě zajímá i můj názor, tak bych naopak těhotenství v tuto dobu vítala, protože máš ideální možnost být se svým prvňáčkem doma a věnovat se mu a na miminko ho připravit. Kromě toho termín porodu by vyšel nejspíš na druhou polovinu první třídy, kdy už by měl mít největší problémy (pokud vůbec nějaké mít bude) za sebou. A zcela na závěr tě chci informovat, že přesně takhle se narodil můj brácha, mamina byla těhotná celou moji první třídu a já už se nemohla dočkat dubna, až bude miminko doma. Kromě sourozence jsem získala také notnou dávku samostatnosti, protože celá rodina se konečně přestala zaobírat jen mnou a dodnes si naprosto přesně pamatuju, jak mě těšilo, že mi konečně "dali pokoj". Ale to už je malinko o něčem jiném...
|
|
| Jana, synové 3,9 | •
|
(3.5.2000 0:53:38)
Milá Pavlínko, nic si nedělej z odpovědí, které nechápou, proč o něčem takovém přemýšlíš. Naopak je to velmi zodpovědné. Mám tohle už za sebou, napíšu Ti svou zkušenost, ale rozhodnout se stejně musíš sama. Když starší syn nastupoval do školy, byla jsem v šestém měsíci těhotenství. Nebylo zrovna ideální, i z jeho prvního dne ve škole jsem musela předčasně odejít na vzduch pro nevolnost. Bylo hodně těžké skloubit neustálé nevolnosti s péčí o prvňáčka, ale bylo to způsobené těžším průběhem těhotenství. Naopak při pohodovém těhotenství v tom vidím spíš výhodu, je na dítě víc času. Ani věnovat se prvňáčkovi a novorozenci nebylo zrovna jednoduché, kromě manžela neměl kdo pomoct. Ale vše se podařilo, z prvňáčka je ˇčtvrťák, kluci si dobře rozumí, mám na oba dost času. Ale i když počkáš, až se starší syn zaběhne ve škole, nic se přece nedá pokazit, jenom budou holt od sebe věkově dál. Držím palce a můžeš se ozvat.
|
|
| Vera, studentka pedagogicke fakulty | •
|
(3.5.2000 17:53:33)
Myslim si,ze byste se nemela vubec strachovat. Je dobre,ze se chcete venovat svemu synovi plne, ale nemit kvuli moznym komplikacim dite? Jine zeny maji nekolik deti a zvladaji to a venuji se vsem detem 100%. Znam jich hodne. Ucivo v prvni tride neni tak tezke. Jestli se vas syn normalne vyviji, tedy,ze neni nejak retardovan, tak to jiste zvladnete. Nekteri, coz je chyba, pracuji tolik, ze na deti nemaji vubec cas. Ale kdyz budete mit detatko, tak vas to samo navede, ze i na Tomaska budete mit vic casu. Preji vam vse dobre a nevzdavejte to. Chce to jen odvahu. Drzim vam palce.
|
|
| dagmar 39, dcera 13,syn 7, syn 15 tydnu | •
|
(16.5.2000 22:54:36)
Mila Pavlino, odpovidam svou rodinou... druhe tehotenstvi jsme planovali "na skolu" prvniho a to treti se nam povedlo uplne stejne. Ja jsem v tom videla stale spise vyhodu, ze nejsem v praci a tak se tem zacatkum v skole muzu venovat mnohem lepe. Dokonce ani zarlivost u nas nemela misto, protoze domaci povinnosti jsem zvladala dopoledne a odpoledne byl cas pro skolaka. Navic zacatek skoly je stejne doba novych autorit,ukolu, a jakkoliv sa Ti zda byt Tvoje dite malo samostatne v tomto obdobi k te samostatnosti pomalu dojde. A nakonec - opravdu nemaluj certy na zed - k tomu mam jednu zivotni radu - takove problemy res az nastanou(budes se divit kolik bude ruznych reseni...)
Hodne radosti, dagmar
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)