•
 |
(5.7.2001 19:31:30) Mám 2 a půl roční dceru a je to pěkná divoška a taky tvrdohlavá. A vlastně teď i v období prvního vzdoru. Přes to, jak je živá, nikdy nebyla velký jedlík a trvalo mi to dlouho než se alespoň trochu rozjedla. Proto u nás existují "kokinka" jen výjimečně. Přijdeme-li ale k mojí matce, ptá se jestli jí může dát bombóny. Když řeknu, že ne, že špatně jedla, stejně jí je dá, protože dcra hned křičí, jakmile o nich uslyší. A takhle je to se vším. Matka nerespektuje nic z toho, co řeknu. Vždycky se pohádáme. Nikdy nebyla příliš tolerantní. Ale dcera je samozřejmě potom neposlušná (ne že by nikdy nezlobila), protože u babičky neplatí nic z toho, co maminka řekne. Asi je to běžný problém, ale co s tím? Díky.
|