| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Krize po 10 letech?!

 Celkem 20 názorů.
 Radek 
  • 

Krize po 10 letech?! 

(14.5.2001 10:41:10)
Ahoj všichni.

Když mám chvíli čas, tak si nějaký ten životní příběh rád přečtu a pokusím se z něj vždy něco dobrého získat. Nikdy mě nenapadlo diskutovat své rodinné problémy anonymně
s cizími lidmi (omlouvám se-lepší výraz mě nenapadl), ale nakonec, proč to nezkusit.
Vždyť přeci - komu není rady, tomu není pomoci …

Je mi 33 a pracuji jako technik, manželce je 30 zdravotní sestra. Mám dvě děti ( holku 9, kluka 4 roky). Má volba výběru partnerky pro život, dáli se to tak nazvat, padla oficiálně před deseti lety. Musím přiznat,že to byla první a zatím poslední vážná známost. Za tu dobu to párkrát mezi námi zaskřípalo, méně či více, ale zase se vše vrátilo do stejných kolejí.

Zhruba před rokem jsme prožili oddělenou dovolenou. Nedostali jsme ji ve stejný termín. Já chodil do práce a manželka s dětmi byla u tchýně na chalupě. Musím přiznat, že i když jsem to dětem i jí přál, mé návraty do prázdného bytu byly dost deprimující. Zvláště když mě takovýto týden potkal příští měsíc ještě jednou. Prázdniny skončily, vše se zase
vrátilo ke známému a zaběhlému stereotipu. Práce, školka, družina, škola, práce …

Starostí přibývalo, hlavně u mě v práci, a postupem času jsem zjistil, že naše komunikace stále více mizí až se nakonec vytratila úplně. Jako by jsme se uzavřeli každý sám do sebe. Začali jsme mít dost rozdílné názory na společný život, příbuzné, kamarády. Intenzita ,,sexu' se snížila na 2-3x v měsíci až se nakonec před třemi měsíci vytratila úplně.

Stále častěji odjíždí za matkou, a to tím způsobem, že už ve čtvrtek sbalí věci
a hned po práci bere děti a odjíždí. Nabídl jsem ji, že si promluvíme a žádal ji, ať nikam nejezdí, že mám té samoty už dost. Bez výsledku. Nikdy jsem si nebyl jist, kdo je na prvním místě, jestli já nebo tchýně.

Cítím, že už nemám sílu ani chuť cokoli na tomto manželství měnit a začínám pomalu ,,rezignovat'a chystat se k svému největšímu životnímu rozhodnutí - rozvod.
Své děti mám velice rád, a jsou tím jediným co mám.

Napsat na papír veškeré okolnosti a pocity je nemožné, takže jsem ten svůj příběh
velice zevšeobecnil. Napadlo mě, že pokud se mi nějakých připomínek od Vás dostane,
dám je přečíst manželce. (Pokud bude mít zájem…)

Radek


 Kateřina 
  • 

Re: Krize po 10 letech?! 

(14.5.2001 10:51:00)
Radku, možná kdybys napsal trochu víc těch okolností a pocitů, dalo by se toho taky víc vyčíst, takhle to vypadá jako "příběh ze života" otištěný někde v Tině...
Jsem ženská a jako taková bych Ti snad poradila, abys svojí ženě třeba koupil kytku jen tak nebo jí řekl, že jí to dneska sluší. Když máš své děti tolik rád, jistě Ti záleží na tom, aby rodina zůstala pohromadě. Jistě ne za každou cenu, například kdybyste k sobě cítili vyložený odpor, je lepší to skončit, ale na druhou stranu házet flintu do žita mi připadá, nezlob se, trochu zbabělé. Proč vlastně Tvoje žena jezdí za maminkou? Nebyla maminka někdy v minulosti více ochotná naslouchat jejím problémům třeba v práci? Být zdravotní sestrou, myslím, není žádná legrace. Máš opravdu čisté svědomí, pokud jde o Tvoje projevy náklonnosti k ní? Zkus o tom napsat více. Držím Ti palce.
 Radek 
  • 

Re: Re: Krize po 10 letech?! 

(14.5.2001 11:36:07)
Ahoj Katko
Tvá reakce byla opravdu rychlá, a přiznám se že s tím svědomím to
tak jednoduché není.
Ale posuď. V minulém roce jsem
byl dvakrát na nemocenské se srdeční aritmií. Vrozená vada, stres, starosti,...
Minulý týden se výrazně aritmie ozvala znovu. Jelikož to bylo pozdě odpoledne, řekl jsem jí, že jdu do nemocnice, protože mi prášky (Egilok)nezabraly.
Když jsem se v 11 v noci vrátil,
spokojeně spala. Co ty na to ...
 andrea 
  • 

Re: Re: Re: Krize po 10 letech?! 

(14.5.2001 11:56:54)
Ahoj Radku,
chtěl si znát názory ostatních tak zkusím přidat svůj: píšeš že je váš život kolotoč, dokola práce, školka, škola atd - možná to tvoje že na cítí úplně stejně jako ty a tak si na dovolené u matky vždycky krásně odpočine, nemusí řešit problémy, možná tam má i nějaké kamarádky z dřívějšího období u kterých se může stavit na kafe a krásně žensky poplkat..Mezitím si možná její matka vezme děti někam ven a ona si může třeba udělat čas jenom pro sebe. A nemusí být doma v poněkud dusnější atmosféře ve které se i nejnevinější slovíčko změní v důvod k hádce ( vaše rozdílné názory na přátele atd.)- v takové atmosféře se opravdu ani sexu nedaří.Co takhle zkusit objednat nějaký zájezd jenom pro vás dva bez dětí - třeba někam k moři, nebo jenom na víkend někam do hotýlku - zajít si na dobrou večeři,tancovat, dvořit se jí, koupit kytky, nespat celou noc a třeba se i při oboustraném zájmu celou noc milovat..A nemluvit v tu chvíli o problémech v družině atd - víš, ona není jenom máma a manželka ale taky ženská která chce lásku a chlapa co jí bude obdivovat..A když nebude třeba nikam chtít s tebou odjet, netlač na ní,nehádej se - buď rád že jezdí s dětmi k matce a ne sama za milencem - to je dobré znamení.A můžeš si čas který strávíš sám užít, sejít se s kamarády, zajít si na fotbal, nebo zasportovat - dělat zase něco co máš rád a na co není v běžném denním kolotoči čas. Tak to jsem se rozepsala, ale doufám že si z toho najdeš něco co ti pomůže-měj se hezky a držím pěsti.

 Kateřina 
  • 

Re: Re: Re: Krize po 10 letech?! 

(14.5.2001 11:58:55)
Radku, to jsou právě ty okolnosti, které napoví o něco víc. Možná kdybys dával najevo něhu a lásku, bylo by míň stresu a arytmie by Tě tolik nesužovala. Ale to je jenom kdyby. Zkus zpytovat svoje svědomí a napiš, co si myslíš o návrzích na "druhé líbánky". Mně to připadá, že jste si v citové oblasti oba lecos dlužni, ale že se to dá napravit. Měj se.
 Vendula, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Krize po 10 letech?! 

(14.5.2001 12:04:55)
Radku, a jak je to když onemocní ona? Může si vůbec dovolit onemocnět a všechnu starost o děti a domácnost přehodit na tebe a klidně si zamarodit?
Ve svém prvním manželství jsem se chovala také jako tvoje žena. Ne od začátku, pochopitelně, ale s přibývajícími lety se to tak nějak nastřádalo. U nás byl na prvním místě manžel, jeho náročná práce a jeho práva, která doma vyžadoval. Já jsem byla povinna všechno zajišťovat. Bez nároku na nic. Moje problémy byly malicherné, nebo neměl zrovna čas se jimi zabývat. Neustále zdůrazňoval, že má zodpovědnou práci a že má nárok na dokonalý domácí servis a že si nepřeje být obtěžován. Bolela mně hlava? Nesmysl, to přejde. Dostala jsem chřipku, horečku? Tak si to nějak zařiď, já ti s ničím pomoct nemohu, protože mám svého dost. Zatímco on čapnul angínu, já jsem kolem něj kmitala a samozřejmě jsem podle něj nevěděla, jaké to je když člověka bolí v krku. Nejhorší na tom bylo, že on byl přesvědčen o tom, že jedná správně a nemínil ani v nejmenším se nad sebou zamyslet. Jakýkoliv můj pokus o domluvu, vysvětlení, pochopení skončil jeho odmítnutím . Přitom mi tvrdil, že mne má rád. Jenže to, že mám někoho rád, musí ten člověk cítit i z činů toho druhého, nestačí, když to jednou za čas slyší.
No a jednou, když jsem zase přechodila chřipku komplikovanou zánětem průdušek a on mi nepodal ani čaj, se ve mě něco zlomilo.
Začala jsem často jezdit k rodičům, protože tam jsem byla hýčkaná zase já. Pomohli mi s dětmi a já jsem se vždycky dala přes ten víkend nějak dohromady. Potom se stalo, že boural s autem. Naštěstí se mu nic vážného, kromě několika odřenin nestalo, ale přesto si došel do nemocnice protože se uhodil do hlavy. Bylo to už večer a co myslíš, že jsem dělala já, když se vrátil? Spala jsem. Neměla jsem už důvod starostlivě na něj čekat a připravovat mu obkládky. Brzy potom jsem podala žádost o rozvod. Teď žiju s dětmi sama a je mi líp.
Tohle je můj příběh, u vás je to možná jinak.
 Radek 
  • 

Re: Re: Re: Re: Krize po 10 letech?! 

(14.5.2001 12:49:23)
Katko, Jarko, Andreo, Vendulo.
Připadá mi to, že jste se na mě všechny domluvily. Všechny to berete ze své pozice žen a matek.
Zajímalo by mě, co by na to nějaký chlap? Ale toho se asi nedočkám.
Takže samozřejmě akceptuji Vaše připomínky a názory.
Jedinou domácí práci kterou ,,neprovozuji' je vaření.
Naopak výhradně mou je úklid pěti pokojového bytu (vysávání,..)
Přezdívku mám Tim(kutil), takže
o práci nemám nouzi. Vlastně je to mé hobby.
Ráno vozím celou rodinu autem do družiny a kluka s manželkou do školky.(Manželka pracuje hned vedle).Z práce chodím kolem 5-7hod večer, takže zpět je to na manželce. Nekouřím, nepiju.

Opravdu jsem takový necitelný lump...???
 Jarka, dvě dcery 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Krize po 10 letech?! 

(14.5.2001 13:23:44)
Radku, neurážej se, nikdo tě neosočuje. Ty jsi napsal, že ti manželka utíká k mamince, že vám to neklape, ale nic konkrétního. To, co jsem ti napsala jsem si vydedukovala z pocitu ženy, protože holt ženská jsem. Ale vidíš, že to jde. Trochu jsme se do tebe pustily a už se dozvídáme další podrobnosti. Bez toho si člověk těžko může udělat nějaký obrázek.
Pokud je to u vás tak, že jsi takhle zapojen do chodu domácnosti, tak bych neviděla problém v tom, že se tvá žena cítí vyčerpaná a nedoceněná. Asi to bude opravdu váznoucí komunikace a pocit odcizení a únavy z běžného stereotypu. S tím bojujeme všichni. Někdy by člověk vším nejraději praštil. Tak si zkuste ten sterotyp trochu narušit. Někdy stačí maličkost. My jsme to dělali třeba tak, že jsme pověřili děti, aby vymyslely a udělaly večeři. Co potřebovali, jsme pomohli a potom jsme si pochutnávali na rohlíku namazaném máslem a k tomu jsme přikusovali rajče. S postupujícím věkem se kulinářské umění dcer postupně rozšiřovalo. Nebo jsme se odpoledne rozhodli, že půjdeme do kina, cestou jsme si dali pizzu. Ale hlavně zkus překvapit něčím manželku. Ony to jsou kolikrát maličkosti, čím nás vy chlapi můžete dostat: kytička na nočním stolku, masáž chodidel /moc příjemné:o)/, lístky do kina /ovšem ne na Vesmírnou prdu, ale třeba na Trosečníka s Tomem Hanksem/, objetí a polibek na krk, když stojím u sporáku, zavolat během dne jen tak, jak se má, no alespoň na mne toho zabírá fakt dost. A hlavně doporučuju humor a dělit věci na podstatné a nedůležité. Někdy se zbytečně stresujeme maličkostmi a zkazíme si náladu úplně zbytečně.
Hlavně neházej flintu do žita, snažte se kvůli dětem dát se zase dohromady. Moc ti přeju, aby ti to vyšlo.:o)
 Radek 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Krize po 10 letech?! 

(14.5.2001 16:49:19)
Jarko,vůbec jsem se nenaštval, ba právě naopak.Jedno je ale pravda. A to že celý ten příběh se rozmotává postupně a snad jsem tu váhu aspoň trošku, trošilinku doufám posunul taky na svoji stranu. Právě jsem se z jednání vrátil zpět do práce (17.00), a zvonil domů dceři, že půjdeme zalít
zahrádku. Nikdo to nevzal ...
Tak nevím, jestli mám domů vůbec spěchat, když tam zase nikdo není.
Zatím ahoj
 Míša, syn 4 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Krize po 10 letech?! 

(14.5.2001 17:13:09)
Ahoj Radku,
a proč by měli v pět odpoledne sedět doma, když je venku tak nádherně?
 sally 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Krize po 10 letech?! 

(14.5.2001 21:23:50)
Radku,
odpověděla jsem ti v rubrice "O milování" ještě dříve, než jsem četla ten zbytek.
Takže pár dodatků:
1) Máš problémy se ženou, ptáš se na radu žen a tak se nediv, že ti radí ze své pozice - to jsi přeci chtěl, ne? Jak to vidí chlap, to víš sám za sebe. To co nevíš, je jak to vidí tvoje žena.
2) Srdeční arytmie jsou určitě ze stresu, a že žena spala - no - jestli nevěděla kdy se vrátíš a jestli se vůbec ten večer vrátíš, tak co měla dělat? Kvílet v rohu u sporáku? Když musí ráno vstát a vypravit děti do školy a sebe do práce? (je to trochu cynické, ale předpokládám, že ona jako zdravotní sestra dokázala posoudit, nakolik je tvůj stav vážný)
3) Ta tvoje poznámka o telefonování a zahrádce- tak mám pocit, jestli všechny ty problémy neplynou z toho, že jsi trochu puntičkář - nech rodinu trochu dýchat - třeba právě proto utíkají k tchýni - že tam nemusí zalejvat zahrádku, sedět doma a čekat na telefon, být "nastoupený" v okamžiku tvého příchodu domů...
Zkusils někdy příjít domů a dát si to kafe a nohy na stůl? A vykašlat se na vaření večeře, zalejvání zahrady apod.? Víš, tyhle věci nejsou tak důležité - a stresuješ se zbytečně. Zkusili jste někdy "prospat" víkend? Nemuset vstávat, snídat v posteli (včetně dětí, drobky se holt potom vyklepou) na oběd jít do restaurace ve tři odpoledne (nebo prostě až budete mít hlad a chuť umýt se a převlíct)... není ten váš domácí kolotoč příliš podle "jízdního řádu?" Jestli ano, ubližuješ tím nejen své rodině, ale hlavně sobě. A proč? Stojí ti např. vlastnoručně vypěstované jahody za všechnu tu dřinu a pakárnu se zalejváním a plením? Nebylo by lepší, aby děti mohly být venku s kamarádama místo práce "na plantáži" (desetiletému dítěti může půl hodina zalejvání přijít jako 12 hodin otročiny). Dneska se jahody dají koupit a drahé jsou jen dokud si nespočítáš kolik hodin tě ty domácí stály.
(Tu zahrádku ber jako obecný příklad - nevím, jak fungují ostatní věci a třeba celá vaše rodina na zahrádce pracuje a ráda a oceňuje jí... )
 Jarka, dvě dcery 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Krize po 10 letech?! 

(14.5.2001 21:54:49)
Radku, ještě jednou jsem si pzorně přečetla tvůj úvodní příspěvek i další tvé reakce. Víš, trošku mi připomínáš toho nastávajícího Píšťalky z Básníků. Měl to hezky naplánované, dovolená v Jugoslávii, první auto, dům, další dovolená, následuje první dítě atd. Zdá se mi, že jsi hodně zaměřený sám na sebe. Na svou práci, na svou nemoc, na své problémy a jsi přesvědčen, že tak musí být zaměřená i celá tvoje rodina. Minulý rok jsi byl špatný z toho, že jsi dvakrát byl týden sám - žena byla s dětmi na dovolené. Já myslím, že jsi dospělý mužský a že zvládnout to by neměl být žádný problém. Jdeš k lékaři a pobouří tě, že po tvém návratu manželka klidně spí, rozhodneš se, že zavoláš domů, protože tě napadlo, že půjdeš s dcerou zalít zahrádku a nikdo není doma - rozladí tě to. Podle mne vyžaduješ strašně moc. Měl bys trochu polevit a dát své ženě a dětem nějakou svobodu. Dělá to na mne dojem, že musí být neustále ve střehu, aby splnili tvé očekávání. Ale to ti nikdo nikdy nesplní. Oni jsou samostatné bytosti a když je venku hezky, jelogické, že si dcera pravděpodobně hraje s dětmi venku a manželka je s tím menším někde na špacíru. Koho by bavilo sedět doma a čekat, jestli tatínek náhodou nezavolá s nějakým požadavkem? Ty bys byl ochotný? pochybuju. Místo toho, že jsi z takové prkotiny rozladěný, měl jsi jít klidně domůa připravit nějakou dobrou večeři, cestou koupit kytičku a po návratu rodiny se zajímat, jak prožily to krásné slunečné odpoledne. A dát návrh, že zítra můžete jít všichni někam na procházku a dát si někde dobrou večeři. A akceptovat, pokud nebude zájem, ne se hned naježit, že se snažíš a oni zase nic. Všechno chce čas.
Napsal jsi ve svém úvodním příspěvku, že bys chtěl reakce na tvůj problém nechat přečíst manželce. /Asi jsi čekal jiné reakce/. Ale přesto - dáš jí přečíst i ty, co se tady objevily? Podle mne bys měl. Třeba by se rozpovídala a trochu by se prolomily ledy. Protože u vás nejsi nešťastný jenom ty, ale taky tvoje žena.
A prosím tě, uber trochu. Jsi pravděodobně hodně zodpovědný, pečlivý, rozumový a pracovitý člověk. Ale přesto je život s tebou asi dost náročný. Hodně štěstí a když už kvůli ničemu jinému, kvůli svému zdraví zvolni tempo a začni brát život trochu s humorem, ne jako přesně nalajnované vojenské manévry.
 Vendula 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Krize po 10 letech?! 

(14.5.2001 22:20:56)
Radku, vozíš ráno děti autem do školy a školky, vysáváš pětipokojový byt. Pravděpodobně to považuješ za dostatečně záslužné, když k tomu řpipočteme ještě zálibu v kutilství a zahrádkaření, máš dojem, že pro rodinu děláš dost a za to máš právo očekávat splňování svých požadavků. Např. aby všichni seděli doma u telefonu, jestli náhodou nezavoláš, aby příště radši nejezdili nikam na dovolenou, protože tobě je smutno, aby manželka starostlivě čekala, až se vrátíš od lékaře, aby všichni chápali, že máš starosti v práci. Protože oni žádné starosti přece nemají a proč by si měli odpoledne zařídit po svém, když ty chceš jít s dcerou zalít zahrádku. Doufám, žes jim všem pořádně vynadal. Mají to přeci předpokládat, že zavoláš. Kde vlastně byla, ta tvoje žena? Určitě někde plkala s kamarádkou, dcera lítala s dětmi venku a malý se asi špinil někde na písku. A ty jsi přitom měl trauma z toho, že voláš a nikdo nezvedá telefon. Pořádně je srovnej do latě. Tu zahrádku přeci nemáš kvůli sobě, ale kvůli dětem, aby měli čerstvou zeleninu a ovoce. Proto se štveš a honíš, až jsi z toho ve stresu a máš srdeční arytmii. A jestli to s tebou sekne, tak za to můžou oni. Tys pro ně přece dělal všechno a oni jsou tak nevděční. Proč s tebou nejdou o víkendu plít záhony a velebit zahrádku? Protož jsou líní a pro manželku je pohodlnější se vyvalovat u maminky, která jí všechno přinese pod nos. Ani o děti se tam starat nemusí. A ty jsi přitom sám doma a nedělá ti to dobře.
Uf. Nějak takhle to cítíš, nebo jsem se netrefila? Promin, jestli jsem se tě dotkla, ale tohle všechno mně napadlo po přečtení tvého příspěvku s telefonem a zahrádkou. Jestli se v tom ale alespoň trošku vidíš - jak to na tebe působí? Dost síla, ne?
 Radek 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Krize po 10 letech?! 

(15.5.2001 8:02:23)
Všem co odpověděli, velice děkuji za Váš čas a hlavně názor.

Cítím však bohužel, že se začínám zamotávat do tohoto problému i s vámi, protože se nedá vše přesně a srozumitelně napsat, a vždy mě na něčem chytnete.Připadám si jako myš utíkající před kočkama.

Dost vás mi vyčítá, že to co pro rodinu dělám,je málo. Zahradu přechodně zalívám své mámě, která je v lázních, manželka byla se synem v lázních minulý měsíc, a já strávil s cerou celý měsíc sám. Přiznám, že to opravdu nebyla sranda. Vařit,prát,uklízet,učit se s ní, má práce, ... Ale jinak to bylo fajn. ,,Když děti dostanu" jezdím s nimi na hory, do ZOO, chodím do kina...
Manželka zná a upřednostňuje pouze cestu ke své matce.

Takže si pořád říkám, opravdu jsem ten lump já? Přiznám se, že jsem člověk pedant, ale za to jsem se v životě zatím neměl za co stydět.

Co se týče třídních schůzek, jsem nikdy nebyl, ale to proto, že dceřina třídní učitelka vždy řekne manželce, že chodit nemusí, že jí nemá co říct.,,Dcera patří k nejlepším'.

Takže,
... odpoledne koupím kytku ...
v nejhorším si ji dcera usuší do herbáře ...
 Barbora, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Krize po 10 letech?! 

(15.5.2001 8:55:43)
Ahoj Radku, všechno jsem si tu přečetla a zdá se mi, že tvůj problém je trochu složitější, než se na první pohled jeví. Totiž zjednodušit to, že ty jsi ten uzurpátor a chudák manželka před tebou prchá mi připadá dost pohodlné.
Já bych řekla, že jste se ženou oba unavení a postupně se vytrácela komunikace. Kdy to začalo asi nebude jednoduché zjistit a možná to není ani důležité. Teď byste se měli zaměřit na obnovení vzájemné důvěry a otevřenosti. Dělá to na mne dojem, že jste se každý uzavřel do své ulity a ani jeden z vás nechce začít. Ty jsi začal tím, že jsi napsal sem, což oceňuji. Asi jsi předpokládal, že zafunguje taková ta ženská soudržnost a účastnice těchto diskuzí tě dost rozeberou. Přesto jsi to risknul a já to oceňuji. I to, že diskutuješ dál, i když jsi tak trochu dostal "na frak". Ale jak říkám, vidím to složitěji. Jste možná se ženou rozdílní, co se týče názorů na trávení volného času, na výběr přátel atd. To ještě nemusí být tragédie, dá se to vyřešit kompromisem a vzájemným "udělením" si určité svobody. Třeba by pomohlo, kdyby jeden den v týdnu měla manželka jenom pro sebe a ty by ses o vše postaral, a jeden den v týdnu bys měl pro sebe zase ty. S těmi víkendy - manželce se u rodičů asi líbí a třeba si tam hezky odpočine. Ale jezdit tam každý týden je podle mne přehnané, víkendy byste měli trávit společně s dětm, vymyslet nějaký program, aby byli všichni spokojení. Otázkou je, jestli tvoje žena není třeba pohodlná. Znám takové případy /a nemusí tím peciválem" být pouze žena/, kdy ten druhý nejraději sedí doma u televize a nerad vyvijí nějakou aktivitu. Tak by to bylo ze začátku víc na tobě. Když se budete s dětmi vracet z výletu plní zážitků, časem se třeba přidá. A dětem statčí málo: udělat si ohníček, opéct buřtíky, stopovat v lese nějaké zvíře, vymyslet bojovku. My jsme tohle všechno dělali, připravovali jsme si bojovky vždy na nějaké téma - třeba pohádková, hledání pokladu, největší úspěch měly Akta x, Malér a Skandálová. Rozdělili jsme se do dvou skupin a jedna skupina připravila pro tu druhou trasu s úkoly a šlo se na věc. Manžel mě dokonce kvůli tomu naučil pohybovat se s buzolou, občas jsem zabloudila, protože jsem na to neandrtálec, ale nasmáli jsme se dost. Pro děti je děsná psina, když mamča spadne do potoka, nebo když táta nepochopí nějaký pro ně naprosto jasný pohádkový úkol.Všechno jsme si natáčeli na video a dodnes se na to rádi podíváme. Děti už jsou totiž velké a ty bojovky je neberou. Teď pro změnu jezdíme na kolech. Já sice celý život bojuji s nějakým tím kilem na víc a zatímco si všichni šlapou zlehka a vesele, já za nimi supím červená jak rajče, nenechala bych si tyhle výlety ujít ani za nic. Zkus zorganizovat také něco podobného. A hlavně se snaž zapojit i manželku. V takových situacích totiž padají zábrany a myslím si, že by to mohlo pomoci. Třeba byste našli zase společnou řeč, měli byste opět společné zážitky a děti by byly šťastné, že si s rodiči užili legraci.
Pokud se ti nepodaří ženu přesvědčit, měli byste možná zkusit manželskou poradnu. Třeba má v sobě nějaký problém, který nemůže překonat a třeba za to ani nemůže. Hlavně ještě nad svou rodinou nelam hůl, stojí to za to bojovat a snažit se dát vše do pořádku. A s tou kytičkou to není špatný nápad. Nakonec i v tom herbáři by vypadala pěkně, viď?
Přeju to hodně síly, hodně trpělivosti a hodně štěstí.
A nakonec jenom jdenou větou. Před lety jsme s manželem řešili podobný problém, komunikace vála a týkala se jenom toho nejdůležitějšího, sex nebyl 8 měsíců žádný, rozvod na spadnutí. Překonali jsme to, věř, že to překonáte taky. A ještě něco. Víš, co pomáhá v obnovování komunikace? Když si budete vzpomínat na to, co jste spolu kdysi zažili pěkného, kdo oomu kdy uděla jakou radost, jaké to bylo když se narodily dět. To vás pozitivně naladí a potom se vám bude snáz hovořit o těch nepříjemnostech, které mezi sebou teď máte. Ještě jednou hodně štěstí.Barbora
 sally 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Krize po 10 letech?! 

(16.5.2001 0:42:29)
Radku,
samozřejmě, že jsme se na tebe sesypaly - a myslím, že jsme dobře udělaly - důležitý je, aby ses zamyslel, co ty děláš špatně - nevíme, co delá špatně tvoje žena, protože ta tu s námi nediskutuje (a neboj, kdyby tu byla ona, asi bysme jí hlavu taky pěkně umyly). Ona ta chyba je málokdy jen na jednom z těch partnerů - a začít sám u sebe je mnohem jednodušší, než předělávat toho druhého k obrazu svému.

Hlavně by ses měl snažit svou ženu přimět k tomu, aby MLUVILA a sebe, abys POSLOUCHAL, co říká. Můj muž poslouchá, co říkám - a spoustu krizí jsme tak vyřešili. Třeba jsem každý den musela drhnout vanu, protože jeho nenapadlo vanu po sobě opláchnout. Když už to trvalo pár týdnu, ruply mi nervy a pustila jsem se do něj. Chvíli na mě koukal a pak říká - "no ale mě nikdy nenapadlo, že se to má opláchnout, nikdy jsem si nevšim, že ty s tím máš pak tolik práce, proč jsi to neřekla dřív" - od té doby se snaží tu vanu splachovt. A když občas zapomene - tak mě nevadí jí umejt, protože vím, že to není ze zlé vůle, ale proto, že třeba spěchal do práce a zapoměl.

Takže pokud ti žena vyčte, že (např.) nemejš nádobí, je důležité mírně se dohodnout, co s tím budete dělat - budete mít rozpis služeb, pořídíte myčku, budou nádobí mejt děti, nebo ho bude mýt ona a ty si zato vezmeš na svůj hřbet třeba těžké nákupy, aby to ona nevláčela (to je příklad).

Ale hlavně zkus se dobrat jádra problému - to že každý vymačkáváte zubní pastu z jiného konce, není důvod k rozvodu, ale takovéhle maličkosti vám můžou ztrpčovat život a narůstat do olbřímích rozměrů a pokud se nenaučíte je částečně napravit a částečně ignorovat (můj muž nenávidí luxování, tak než bych měla doma otrávenýho chlapa, udělám to sama - vím, že on dělá spoustu jiných věcí, do kterých se zase nechce mě), a hlavně o tom mluvit a mluvit a mluvit a poslouchat se (možná že tvoje žena odjíždí proto, že matka se jí snaží pochopit a poslouchat, kdežto ty už dávno nevnímáš, co ti říká) a snažit se to vyřešit...
Držím palce, myslím, že pokud přijdeš za ní s tím, že jsi ochoten pokusit se změnit, že to dobře dopadne - jestli je rozumná, vyjde ti vstříc na půl cesty.
 Jarka, dvě dcery 
  • 

Re: Krize po 10 letech?! 

(14.5.2001 11:32:52)
Ahoj Radku, souhlasím s Kateřinou. Z tvého popisu se nedá mnoho poznat. Odcizili jste se, manželka "prchá" na víkendy k mamince. Před čím utíká? Není možné, že si připadá jenom jako uklízečka, kuchařka atd. a chybí jí uznání, pocit, že jí máš rád, že si ceníš všeho, co pro rodinu dělá? Píšeš, že přibývaly problémy - hlavně u tebe v práci. A co u ní. Neřešili jste jenom ty tvoje a na její už nezbývala energie, nebo byly malicherné? Nevím, vařím z vody. Ty jsi k tomu nic bližšího nenapsal. Ale pokud začne žena najednou utíkat k mamince, je někde chyba. Měli byste si o tom spolu promluvit. Proč ti nechce říct, jaké má důvody ke svému chování? Dokážeš jí vyslechnout? Pokud ano, neměl by to být problém navodit atmosféru k takovému rozhovoru. Nejlépe, když děti nebudou doma, udělat si příjemný večer a všechno v klidu probrat. Třeba je nešťastná, unavená a necítí z tvé strany dostatečný zájem o svou osobu. Přesně, jak napsala Kateřina. Zkus tu kytičku, lístky do kina, zajisti na večer hlídání k dětem a překvap jí večeří v nějaké pěkné restauraci. Napiš víc, jak to u vás chodí, kdo uklízí, kdo pomáhá, nepomáhá, nakupuje, hraje si s dětmi, dělá úkoly, vodí do školky ze školky atd. atd. Měj se hezky a napiš.
 Mirka, syn, 10let 
  • 

Re: Krize po 10 letech?! 

(14.5.2001 20:33:49)
Ahoj Radku,
asi Tě moc nepotěším - můj muž vidí přesně to, co Ty. On měl dvě chřipky a teď ještě drží jaterní dietu a k tomu by měl chodit do práce - no hrůza!!! Zatímco já jen chodím do práce, starám se o dítě, zahrádku, domácnost a ještě utáhnu, když mému muži náhodou někdo nezaplatí a on mi nedá peníze na domácnost. To všechno s ortézou na noze a poškozenou páteří - takové prkotiny proti tomu, že pan podnikatel musí ráno do práce!!!!!
Víš, největší chybu asi opravdu udělala Tvoje žena - měla Tě od začátku poučit, že domov není její povinnost a Tvoje zábava. Nevím, jakou část domácích prací na sebe bereš, ale podle dopisu to velké není - zkus se zamyslet nad tím, kdys například sám dobrovolně uvařil pro rodinu večeři nebo vzal děti na celý den ven - třeba do zoo? Asi by potom tvoje žena nemusela relaxovat u rodičů, kdyby měla doma zastání. Víš, já se stydím měmu muži říct :"Hele, já mám horečku a nemůžu se postavit - můžeš dojít na nákup?" Čekala bych, že jako dospělý si toho všimne sám. Výsledek? Já jsem ta kráva, která nenakoupila, nevyprala...Možná bude taky problém v tom, že Tě má Tvoje žena ještě pořád ráda - neštěká na Tebe, nevyhazuje Tě z bytu, jen tiše doufá, že se to aspoň trošku zlepší...
 Mirka, syn, 10let 
  • 

Ještě dodatek - oprava 

(14.5.2001 20:39:44)
Radku,

znova jsem prošla všechny příspěvky, a předchozí dopis asi nebude ono - u nás je situace úplně jiná.
Pokud opravdu děláš doma tak, jak to píšeš, bude to asi z opačné strany - připomínáš mi tím mého bráchu - vařil, pral, nakupoval...Ale stejně se rozvedl. Myslím, že takový typ chlapa má spíš snahu si dělat "nárok na majetek" - brácha po rozvodu najednou chtěl vědět u mě, kde jsem, co dělám, s kým - podotýkám, že máme společného jen otce a známe se pár let - brácha vyrůstal u své matky. Když tahle "péče" začala, už jsem měla vlastní dítě...nemůže být chyba i tady? Jinak to moc neposoudím.
 Mirka 
  • 

Re: Krize po 10 letech?! 

(16.5.2001 19:41:07)
Tak jsem se hecla a přečetla si to všechno a...ono to je nějaké povědomé! Skoro jako o mém muži. On se vrátí utahaný z práce (nevím kdy, nevím odkud a ani který den), a já si nadrzo nejsem vzhůru! Ani nebývám na telefonu a i ten mobil mám přepnutý na schránku...Sakra, já jsem ale potvora...Tak nevím, u nás by možná pomohlo "dělení směn" - myslím, že už to tady někdo psal - dva dny já, dva dny muž - jenže on je poněkud líný - vydrželo by to tak týden, pak by ho to přestalo bavit a našel by si nějaký důvod, proč to nedělat.
Mimochodem - "kvůli nám" má firmu - že nás ale neuživí (do domácnosti dává míň než já) - to si nepřiznal za celých 13 let, co jsme svoji...

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.