| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Krize po 10 letech?

 Celkem 5 názorů.
 Radek 
  • 

Krize po 10 letech? 

(14.5.2001 10:18:18)
Ahoj všichni.

Když mám chvíli čas, tak si nějaký ten životní příběh rád přečtu a pokusím se z něj vždy něco dobrého získat. Nikdy mě nenapadlo diskutovat své rodinné problémy anonymně
s cizími lidmi (omlouvám se-lepší výraz mě nenapadl), ale nakonec, proč to nezkusit.
Vždyť přeci - komu není rady, tomu není pomoci …

Je mi 33 a pracuji jako technik, manželce je 30 zdravotní sestra. Mám dvě děti ( holku 9, kluka 4 roky). Má volba výběru partnerky pro život, dáli se to tak nazvat, padla oficiálně před deseti lety. Musím přiznat,že to byla první a zatím poslední vážná známost. Za tu dobu to párkrát mezi námi zaskřípalo, méně či více, ale zase se vše vrátilo do stejných kolejí.

Zhruba před rokem jsme prožili oddělenou dovolenou. Nedostali jsme ji ve stejný termín. Já chodil do práce a manželka s dětmi byla u tchýně na chalupě. Musím přiznat, že i když jsem to dětem i jí přál, mé návraty do prázdného bytu byly dost deprimující. Zvláště když mě takovýto týden potkal příští měsíc ještě jednou. Prázdniny skončily, vše se zase
vrátilo ke známému a zaběhlému stereotipu. Práce, školka, družina, škola, práce …

Starostí přibývalo, hlavně u mě v práci, a postupem času jsem zjistil, že naše komunikace stále více mizí až se nakonec vytratila úplně. Jako by jsme se uzavřeli každý sám do sebe. Začali jsme mít dost rozdílné názory na společný život, příbuzné, kamarády. Intenzita ,,sexu' se snížila na 2-3x v měsíci až se nakonec před třemi měsíci vytratila úplně.

Stále častěji odjíždí za matkou, a to tím způsobem, že už ve čtvrtek sbalí věci
a hned po práci bere děti a odjíždí. Nabídl jsem ji, že si promluvíme a žádal ji, ať nikam nejezdí, že mám té samoty už dost. Bez výsledku. Nikdy jsem si nebyl jist, kdo je na prvním místě, jestli já nebo její matka.

Cítím, že už nemám sílu ani chuť cokoli na tomto manželství měnit a začínám pomalu ,,rezignovat'a chystat se k svému největšímu životnímu rozhodnutí - rozvod.
Své děti mám velice rád, a jsou tím jediným co mám.

Napsat na papír veškeré okolnosti a pocity je nemožné, takže jsem ten svůj příběh
velice zevšeobecnil. Napadlo mě, že pokud se mi nějakých připomínek od Vás dostane,
dám je přečíst manželce. (Pokud bude mít zájem…)

Radek


 andrea 
  • 

Re: Krize po 10 letech? 

(14.5.2001 10:52:08)
Ahoj Radku,
chtěl si znát názory ostatních tak zkusím přidat svůj: píšeš že je váš život kolotoč, dokola práce, školka, škola atd - možná to tvoje že na cítí úplně stejně jako ty a tak si na dovolené u matky vždycky krásně odpočine, nemusí řešit problémy, možná tam má i nějaké kamarádky z dřívějšího období u kterých se může stavit na kafe a krásně žensky poplkat..Mezitím si možná její matka vezme děti někam ven a ona si může třeba udělat čas jenom pro sebe. A nemusí být doma v poněkud dusnější atmosféře ve které se i nejnevinější slovíčko změní v důvod k hádce ( vaše rozdílné názory na přátele atd.)- v takové atmosféře se opravdu ani sexu nedaří.Co takhle zkusit objednat nějaký zájezd jenom pro vás dva bez dětí - třeba někam k moři, nebo jenom na víkend někam do hotýlku - zajít si na dobrou večeři,tancovat, dvořit se jí, koupit kytky, nespat celou noc a třeba se i při oboustraném zájmu celou noc milovat..A nemluvit v tu chvíli o problémech v družině atd - víš, ona není jenom máma a manželka ale taky ženská která chce lásku a chlapa co jí bude obdivovat..A když nebude třeba nikam chtít s tebou odjet, netlač na ní,nehádej se - buď rád že jezdí s dětmi k matce a ne sama za milencem - to je dobré znamení.A můžeš si čas který strávíš sám užít, sejít se s kamarády, zajít si na fotbal, nebo zasportovat - dělat zase něco co máš rád a na co není v běžném denním kolotoči čas. Tak to jsem se rozepsala, ale doufám že si z toho najdeš něco co ti pomůže-měj se hezky a držím pěsti.
 Radek 
  • 

Re: Re: Krize po 10 letech? 

(14.5.2001 11:45:13)
Jelikož jsem svůj dopis poslal mylně do této rubriky, poslal jsem jej poté do rubriky vztahy.( Ta je myslím vhodnější). Omlouvám se.
 sally 
  • 

Re: Krize po 10 letech? 

(14.5.2001 20:46:10)
Radku,
sám píšeš, že váš vztah není v pořádku, zkus se zamyslet nad tím, PROČ tvoje žena odjíždí ke své mámě. Třeba proto, že u babičky maj děti zahradu, na kterou je může bezstarostně vypustit, sednout si do stínu a dát si kafe (což nejde na dětském hřišti). Třeba se babička o děti stará a zaměstnává je, takže si tvoje žena může na chvíli oddychnout od toho kolotoče a stresu, že je všechna zodpovědnost na ní.
Opravdu by sis měl s ní promluvit - a jestli s tebou mluvit nechce, jdi na radu k tchýni (nebo její kamarádce). Řekni jí, že si myslíš, že je tvoje žena nešťastná a že nevíš, co s tím dělat, protože ti neřekla proč. Možná, že to tvoje žena ani sama neví - ale její maminka by to mohla aspoň tušit.
Možná bys mohl vzít na sebe alespoň část zodpovědnosti za děti - třeba chodit důsledně na třídní schůzky - tvoje žena by měla o stres méně. Nebo si naplánujte, že třeba každou středu odpoledne se o děti postaráš ty - vyzvedneš je a půjdete spolu třeba plavat. I dvě hodinky, které bude mít tvoje žena jen a jen pro sebe můžou pomoc - kdy nebude muset sledovat, jestli už letět do školky, nebo jestli stihne ještě nakoupit a jestli uvařit večeři, nebo psát úkoly. Plavací večer můžete zakončit i tím, že vezmeš děti na večeři do restaurace (klidně k McDonaldovi - děti to milujou a jednou za čas...) - tvoje žena se pravděpodobně ráda doma "odbyde" kusem chleba - jen když nebude muset vařit pro čtyři hladové krky.
Víš, mě přijde, že v tom vašem kolotoči vám chybí čas pro sebe. Chvilka, kdy člověk nic "nemusí", kdy si může natáhnout nohy na stul, uvařit kafe a zapomenout na šéfy, otrávené prodavačky, dětičky s ulepenýma rukama a nervozního partnera.
MImochodem, zkusil jsi někdy jet k tchýni s nima? Třeba by ti ten víkend tam ukázal, co je na tom tak zvláštního - pravděpodobně jen atmosféra ženského pokecu, kafíček, dětí, které nemusí v určitou hodinu vstávat - prostě pohoda.
Držím palce, neházej flintu do žita, myslet na rozvod je snad ještě brzy.
 Věra, tři děti, 30 let 
  • 

Re: Krize po 10 letech? 

(14.5.2001 23:41:27)
Ahoj Radku!

Jsem žena po 10 letech manželství, ale jínak v nedávné době ve velice podobné situaci. Před 3/4 rokem jsem řešila stejný problém. Z našeho vztahu se kromě komunikace o dětech a provozních záležitostech, vytratilo úplně všechno. O milování ani nemluvím. Můj muž měl pocit, že je to normální a já v duchu řešila, jestli chci takhle pokračovat.
Máme tři děti, 9,8 a 2 roky, mám za sebou zkušenost z rozvodu svých rodičů, a tak si myslím, že rozvod je poslední možnost.
Ve Vašem případě jsou manželčiny odjezdy útěk před skutečností. Už nemá sílu to řešit. U nás to bylo opačně. Můj muž pracoval, sportoval (úniky).
Zkoušela jsem začít různými nemožnými způsoby - sexem, různými svými aktivitami, nátlakem - nic nefungovalo. Nic není náhoda a tak se mi dostala do rükou kniha J.Graye Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Po 15 letém vztahu se svým mužem jsem zjistila, že spolu neumíme mluvit. Že docela hloupě předpokládám, že on cítí to co já, a že jsou všechny situace jasné. Je to jak malé děti na písku, každý má svou pravdu a nikdo neudělá první krok. Že já úplně zoufalá uvnitř, a můj manžel odchází sportovat. On chudák ani netušil, že se léta trápím. Když přijde domů, už jsem srovnaná (samozřejmě navenek) a šťastná, že přišel. Léta vůbec nevěděl, co se ve mně děje. Když jsem poprvé našla odvahu, překonat svou hrdost, nepřemýšlet o vhodnosti a vybrečet se mu na rameni a vytáhnout jeden malinký problémek na světlo... Můj muž po 15letech se začal divit kdo jsem. Vůbec mě uvnitř neznal, nevěděl, co cítím, co mě trápí, z čeho jsem smutná. Věděl, co bude k večeři, co je potřeba opravit, vyřídit,... Dodnes se s tím potýkáme. Ale náš vztah je někde jinde. Ovšem. Lezu mu na nervy, když je naštvaný a mávne zase rukou, že to nemá cenu, a já za ním běhám. Řekni mi to, já nevím, co ti vadí. Víš, ony ty situace, které nám vadí se opakují a my na ně reagujeme pořád stejně, dokud si neřekneme dost.
Řekla jsem si, že naše děti i můj muž mi stojí za to, se s tím porvat. A tak se rvu. Dnes "můj" muž ví, že potřebuji slyšet, že mě má rád (ale i cítit), že potřebuji obejmout, když začnu tlačit na děti nebo na něj, že potřebuji, aby se zeptal jaký jsem měla den, a hrozně důležité, aby mě vyslechl s mými pro něj malinkými, a pro mě obrovskými bolístkami. Asi to ještě chvilku potrvá, než vyřešíme všechny otázky komunikace-nekomunikace za 10 uplynulých let. Ale dnes oby víme, že to stojí za to a že nám ten druhý stojí za to.
Hodně štěstí!

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.