| Eva, svobodná | •
 |
(10.2.2000 14:07:22)
Ráda bych si přečetla Vaše zkušenosti s tchýněmi, které mají mimo Vašeho syna ještě dceru.
Byla jste s ní srovnávána? A nevyčítala Vám tchýně, že "jí berete syna"?
Děkuji za odpověď.
|
| Eva 2 | •
|
(10.3.2000 8:05:28)
Ahoj Evo,
shodou okolností jsem taky Eva a ke všemu den, kdy jsi psala, je zrovna mým svatebním výročím. A navíc moje tchyně je maminkou nejen mého muže, ale i o devět let starší švagrové.
Ono asi hodně záleží na povaze a dobré vůli obou zúčastněných. Samozřejmě, že já nikdy nemůžu být tak dobrá jako její dcera a ani se o to nesnažím, dělám věci jak nejlíp umím a dost. A taky si do ničeho moc nenechám mluvit. Tím nemyslím, že se musím o každou prkotinu do krve hádat, ale za svou rodinu jsem zodpovědná já, tudíž je rozhodnutí na mě a ne na ní.
Moje tchýně mi naštěstí "krádež" svého syna nikdy ani nenaznačila. Jestli ses s tím setkala u své skorotchyně, pak bych řekla, že je ta stará paní dost dětinská. Sama jsem matka malého syna a když tak koukám dopředu, nikdy by mě takhle uvažovat nenapadlo. To tvrzení mi zavání Oidippovským komplexem - chorobnou vazbou mezi matkou a synem.
Ono je to vždycky těžké, ne každý má štěstí na to aby se v jedné rodině setkaly ne zrovna špatná tchyně a zároveň ne zrovna špatná snacha.
I když to ani u nás není vždycky selanka a já zrovna nejsem holubičí povaha, vždycky si říkám, že pro mého muže jsme my dvě nejdůležitější ženy v jeho životě, tak nemá cenu válčit a vzájemným sočením jedné proti druhé otravovat život hlavně jemu.
A ještě jedna rada na závěr: až jednou budeš mít miminko, nedávej si moc radit od nikoho. Pro své dítě jsi nejlepší maminka ty, i kdyby tchýně měla těch dětí vychovaných třeba deset.
Takže se nenech otrávit, řeč se mluví voda teče a mysli na svého manžela, případně děti. Držím palce.
|
| Maruška, zakladame rodinu | •
|
(18.3.2000 18:22:37)
Rada bych reagovala na poslední dvě věty v příspěvku Evy2, které se týkají toho, abychom si nenechali mluvit do výchovy svých dětí.
Stala se mi taková věc. Od chvíle, co jsem se vdala se mi moje švagrová snaží radit snad úplně ve všem. Počínaje tím, jak, kde a co nakupovat a konče výchovou dětí.
Ze začátku jsem byla celkem ráda, ale postupem času tyto rady přešly skoro v příkazy a když jsem se jimi nedržela, byla jsem v lepším případě hloupá, v tom horším nevděčná.
Sotva jsme s manželem začali uvažovat o dítěti, už mi začala schovávat oblečení a pleny po její asi roční holčičce. Když jsem jí řekla, že to zatím není zapotřebí, že nevím, kdy se mi podaří otěhotnět, tak se urazila, že se mi snaží jen pomoci.
Následovaly další "dobře míněné" rady týkající se přípravy jíla, koupání, oblékání,...
Snažila jsem se jí vysvětlit, že si ráda poslechnu její názory a rady, ale přece jen si z nich vyberu jen to, co mi připadá rozumné. Vždyť mám o 12 let mladšího bratra a musela jsem se o něj taky trochu starat, když měla mamka jiné povinnosti.
Už nevím, jak jí mám slušně říct, že už o její "rady", které se stávají příkazy, nenám zájem. Nerada bych se sní hádala a nechci být ta špatná a nevděčná.
Manžel se mě sice zastává, ale pro ni jsme pořád jen mladí a nezkušení (i když už nám brzy bude 30).
Doufám, že se mi to podaří nějak vyřešit mírovou cestou.
Všechny zdraví
Maruška
|
| Eva2 | •
|
(20.3.2000 8:51:24)
Maruško, i ten průšvih s věčně chytrou generálkou znám, mám o osm let starší sestru, která tím komplexem, že jsem malý nezodpovědný pitomý usmrkanec, trpí dodnes - je mi 31 pryč.
Se ségrou si vjedem do pačesů, ale pak je to dobrý, krev přeci jenom není voda. To taková švegruše, nebo tchýňuše, to chce fakt tuny diplomacie a pevných nervů.
Jedné mé známé z takové příbuzné šťoury vyletěl během pozdního těhotenství tlak na 180/90 a jela si od ní odpočinout na zbytek těhotenství do nemocnice. Takže si ty kecy hlavně neber k srdci - rozčilovat se, znamená mstít se na vlastním zdraví za blbost jiných. Hlavně si pěstuj odvahu říc NE, i když to někdy něco stojí. Lidi si k tobě dovolí právě tolik, kolik jim to ty sama umožníš.
|
|
|
|
| Iva | •
|
(18.4.2000 14:11:15)
Myslím, že je úplně jedno, jestli má Váš muž sestru, se kterou byste byla srovnávána, nebo ne. Určitě má tchýně vždycky pocit, že jí syna berete. Jde o to, jak se s tím vypořádá (ona, ne Vy). Já mám úplně a absolutně skvělou skorotchyni a úžasného skorotchána (jezdím k nim už přes 8 let), kteří mě berou jako vlastní a odvažuji se říct, že mě i jako vlastní mají rádi. Můj přítel má mladšího bratra a jeho dívka je na tom v rodině podobně jako já. Když je delší dobu nevidím, stýská se mi po nich. Prostě existují tchýně, které do ničeho nemluví, berou vás tak jak jste a poradí, když si řeknete. Od ní jsem se naučila lexikon domácí diplomacie. Nic ale není jednostranné - v každém vztahu jsou dvě strany a obě musí zapracovat, aby vztah fungoval. Proto držím palce všem, kteří takovou pohodu nemají - chce to takt a diplomacii a silného partnera na Vaší straně.
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)