| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Muj pribeh...a co dal?!

 Celkem 37 názorů.
 Gabulina,Eliska a Alenka 


Muj pribeh...a co dal?! 

(17.3.2003 21:41:36)
Cau holky, tak i ja sem napisu neco o sobe. Moje matka nema rada deti a jeji vztah ke mne byl vzdycky takovy zvlastni[ona vlastne nema rada temer zadne lidi].Vim jak me jako holku vzdycky mrzelo, ze se mnou nikam nejde, ze si se mnou nechce popovidat, ze spolu nejdeme neco koupit[od mala mi obleceni, vcetne spodniho pradla kupoval otec].Matka doma nedelala vlastne nic. Chodila do prace, ale jinak absolutne nic. Moje matka byla jedinacek, protoze babicka nemohla mit dalsi deti a zrejme ji rozmazlila az moc. Takze nase domacnost, fungovala na zaklade neviditelnych skritku. Rano otec vstal, nachystal snidani + svaciny do prace, potom teprve sel vzbudit matku a odesli do prace. Potom prisla babicka, postarala se o me a kdyz me deda odvedl do skoly, tak u nas ustlala, umyla nadobi, vyprala, vyzehlila, uklidila... a zase odesla. Ze skoly se chodilo rovnou k babicce na obedy, to same, kdyz nasi prisli z prace. Od babicky se nosila sekana, pecene maso, kolace, buchty.... U nas se zkratka nevarilo!Vlastne jsme bydleli jako v dobrem hotelu-veskere sluzby zajistene!!!
Kdyz mi bylo asi 16 let, umrel deda a baba se z toho nervove zhroutila a rok od roku to bylo horsi a horsi[mela obdobi, kdy ji bylo dobre a dbala o sebe, ale jak se blizil podzim a zima, tak byl konec. Babicka jenom sedela a nedelala nic].Ty Vanoce jsem poprve pekla kompletne cukrovi[samozrejme ze je do te doby pekla jenom babicka] a tak to uz taky zustalo. Sluzby, ktere do ted fungovaly, prestaly a moje matka zhruba v 45 letech zjistila, co vsechno domacnost obnasi. Navic uz delsi dobu pila a taky se to cim dal vic zhorsovalo. Kolikrat kdyz si to dosnerovala z prace na kole domu, tak jsem se divila, ze ji cestou neco neprejelo.Babicka uz u nas nebyla vitana[taky proc-nebyla uz k nicemu!!!] a mezi mou matkou a babickou[jeji matkou], zacaly dost ostre a skarede hadky, ktere vzdycky skoncily urazkami babicky, tim at tahne domu... Babicka plakala a rikala, ze si neco udela, ze se obesi a tak a matka na ni rvala, at se obesi, ze od ni bude aspon pokoj. Kdyz jsem mela 20 let, babicka se obesila ve svem domku ve sklepe.
Mezitim otec zacal podnikat[ma dobre prosperujici obchod] aja i moje matka jsme tam zacaly pracovat. Kolikrat se stalo, ze otec odjel treba na tri dny nekam pro zbozi a my dve jsme se mely v obchode stridat, ale nakonec jsem tam byla cely den sama a matka lezela doma opila. V obchode casem zacal pracovat i muj manzel, ale nebyl to moc dobry napad. Nic jsme podle nich neudelali dobre a hadky mezi nami vsemi se jenom zostrovali. Navic jsme zacali bydlet v domku po babicce, sami jsme ho zacali opravovat a casem jsme si koupili od rodicu starsi auto. Jenomze porad jsme slyseli, jak nam vsechno dali[i to auto-poctive zaplacenych 100 tisic] a my ze si neumime niceho vazit. Domek nam nedali, je jejich. S manzelem jsme se pomalu uz taky zacinali hadat, zkratka to neustale napeti, nam vsem lezlo na nervy. Od moji matky, jsme porad jenom slyseli, jak jsme hloupi a bez nich by jsme nic nemeli a nic nemohli delat[manzel je inzenyr, se znalosti nekolika jazyku a ja mam stredni skolu a dva roky na vysce]. Nakonec jsme se rozhodli, ze tak to dal nepujde a pokud chceme normalne zacit zit, musime se od nich dostat pryc. Jenze jak-bez penez, ktere jsme utopili na opravach domku a domek neni nas. Takze si manzel nakonec pujcil od kamarada penize a odjel na rok do USA, vydelat nejake penize. Telefonicky jsme se domlouvali, ze zkusime odejit nekam pryc a manzel mi volal, ze by tu byla moznost legalne odejit do Kanady a tak jsme se domluvili, ze to zkusime. Po roce se manzel vratil, otehotnela jsem a mezitim nam prislo z USA, ze jsme vyhrali v loterii na zelene karty. V tu dobu jsme se poradne rozmysleli, co udelat: dite na ceste, v jednani stehovani do Kanady, vyhra zelene karty do USA a navic manzel dostal nabidku na praci v Angole. Obcas jsem uz mela chut, se na vsechno vykaslat a zustat v CR[domek zarizany, deda se tesil...], ale kdyz jsem na zacatku tehotenstvi zacala krvacet a skoncila v nemocnici a po navratu mi moje matka rekla, ze jsem blba ze brecim, ze stejne decka nestoji za nic a kdybych o toho parchanta prisla, ze se stejne nic nestane, protoze fakanu je na svete dost a navic mi zacala vykladat o tom jak byla na potratu, protoze ten muj hloupy otec chtel dalsi dite a jak ona se ho zbavila a je stastna, ze to udelala,
, tak tehdy jsem si rekla, ze pujdu kamkoliv a do jakychkoliv podminek, jenom aby jsme se z tama dostali pryc. Cele tehotenstvi me matka nadavala, proc porad chodim k doktorovi, ze jsem blba, kdyz chci manzela u porodu, at si nemyslim, ze mi na dite nekdy neco koupi... V prosinci roku 2000 se nam narodila Eliska, podle fotek, ktere muj pysny manzel-tata dovezl z porodnice, hned kazdemu rekla, jak je nase dcera skareda a ma blbe jmeno[ona chtela Anicku-sama se jmenuje Anna]. Kratce na to jsem se dozvedela, jak jsem neschopna, kdyz jsem na ty Vanoce neupekla ani cukrovi. Nedostali jsme nic pro Elisku ani k narozeni ani na Vanoce.
7. brezna jsme meli jet na americkou ambasadu do Prahy a 15.brezna na kanadskou do Vidne[predtim jsme museli jeste podstoupit ruzna vysetreni]. S malym ditetem[necele 3 mesice], jsem toho mela obcas plne zuby. 7.brezna jsme do rukou dostali vstupni papiry do USA a rozhodli jsme se, ze do Vidne uz nepojedeme[byli jsme oba hrozne unaveni, manzel chtel stejne vic do USA a navic jsme tam meli i kamarady, kteri nam v zacatcich hodne pomohli].
V pulce brezna manzel odletal do Angoly, vratil se za mesic, s tim, ze je to tam hruza a chystali jsme se na cestu do USA. Ja jsem mela letet poprve a navic s Eliskou, ktera mela necelych 5 mesicu. Koncem dubna jsme prekrocili hranice a odevzdali papiry z ambasady. V USA jsme zustali 14 dnu u kamaradu, potom jsme se vsichni vratili do CR a manzel do 10-ti dni odletal zpet do USA vydelat nejake penize do zacatku a nachystat bydleni. Mezitim ja jsem sama s malim miminem vyklizela nase veci, balila a chystala k preprave kontejnerem do USA-pekna drina.
Po necelem pul roce-5.rijna 2001[na Elisku]jsme vsichni definitivne odletali do USA[manzel pro nas priletel na otocku, aby mi pomohl s nalozenim veci do kontejneru a hlavne s nasi prepravou, protoze jsme ssebou brali dost veci do letadla a hlavne taky nase dva psy-takze dve velke prepravni bedny].
Zacali jsme bydlet v pronajatem byte a mezitim vyridili hypoteku na dum. Na konci roku 2001, par dni pred Silvestrem jsme se stehovali do sveho domku. Jsme zadluzeni, mame spoustu prace, ale mame klid.
Mame svoje bydleni[domek stary 50 let-ted ho budeme opravovat], prikoupenou zahradu [asi 100x40m], stare auto[manzel pod nim casto lezi] a manzel se za rok a pul vypracoval z delnicke prace pomocnika na inzenyra, takze dela svoji praci. Rodice jsou od nas 6000 km a jsem moc rada, ze moje deti neuvidi ozralou babu, ktera jim rika, ze nejsou pekne, maji Skareda jmena, blbou matku a tatu a dalsi hnusne veci. Je mi lito, ze moje deti nikdy nebudou mit prarodice, ale zase moc dobre vim, jak skareda slova od dospelych muzou male detske dusicce ublizit na cely zivot.
Take , kdyz jsem se nekdy zminila, ze jedno dite nechci, tak jsem se vzdycky dozvedela, ze jsem blba krava.
Ted jsem ve tretim mesici tehotenstvi a vsichni se moc na miminko tesime. Otec chce kazdou nedeli vedet, jestli prijedu s Eliskou do CR a ja nemam porad nejak odvahu mu sdelit, ze jsem tehotna a ze tedy nepriletime. Co jsem v USA, tak jsem se svou matkou jeste nemluvila-nema zajem.
Dnes na me sedla nejaka depka a tak jsem se potrebovala nekde vykecat.
Jinak u nas je dnes nadherne pocasi+20 stupnu, ptacci zpivaji, obloha je modra-NAAAADHERA!!! Gabina.
 Zuza 
  • 

Re: Muj pribeh...a co dal?! 

(22.3.2003 16:10:21)
Ahoj Gabi,
výše jsem popsala svůj pribeh a do posledniho slova prečetla pribeh tvůj. Každý máme své trápení a zřejmě to ani jinak nejde. Vím, že teď nenapíšu žádné moudro, ale sama cítím, že lepší je, když někdo zareaguje na tvůj problém a vyjádří účast a zájem, člověka to trochu potěší. Kde tedy teď bydlíte, líbí se ti tam? Co Eliška, jak jsem to tak četla, je o pár měsíců mladší než moje holčička /je narozená v září 2000). My tedy žijeme v ČR ( i když manžel měl také tendence odjet do USA).Jestli máš chuť, napiš ještě něco o Vás. Zdravím a přeji hodně štěstí.
Zuza
 Kimmy, 21 rokov 
  • 

Re: Muj pribeh...a co dal?! 

(6.4.2003 22:15:04)
Fiiiha Gabinka, tak to mas poriadne silne. No, podla mna, tvoja mama je teda poriadna krava (musim sa ospravedlnit za ten priblbly vyraz ale vazne si myslim ze to sadne); no myslim ze ja keby som bola na Tvojom mieste a ona mi povie nieco take ako Tebe s tym dietatom, tak jej asi plesknem jednu s jednej strany a druhy s druhej (ja viem ze nasilim a agresiou sa nic nevyriesi a nie je to spravna metoda ale niekedy sa clovek proste nahneva ked na druhych uz uplne nic neplati), a poviem jej "so mnou nepocitaj, odteraz si mi cudzia, ked mi nevies v nicom pomoct ani len tak aby si mi poradila, povedala laskave slovo alebo aspon bola taktna a zdrzala sa primitivnych komentarov ak uz teda nevies byt laskava, tak potom nie si moja mama". Naozaj, ved mama ma cloveku do zivota aj nieco dat a nie len ocakavat ze deti budu dobre a budu neobmedzene sluzit svojim rodicom tak ako to ona ocakavala od vas (Teba a Tvojho manzela). Podla mna si Tvoja mama vobec nesplnila rodicovsku povinnost ani z emocionalnej stranky, ani s praktickej starostlivosti. Tak co este chce. A potom jednym dychom povie ze Tvojej dcere vobec nic neda ani Ti nijak nepomoze a druhym ocakava ze este budes pre nu piect. No nic, je mi luto ze su na svete ludia s takymi nazormi... Tak Ti este zelam aspon vsetko dobre do buducnosti, maj sa dobre tam v tej Amerike (ja inac zijem v Kanade, v Toronte). Musim sa este raz ospravedlnit za to ze mam asi trochu silny ton prispevkov ale ja to proste tak citim, je to dost nespravodlive a pripada mi to tak, ako keby Tvoja mama nemala ani svedomie. Ale je dobre ze mas aspon otca a dedka ktori sa o Tvoji rodinu zaujmaju. Good luck once more to the future,
Kimmy
 Ája, 38. týden 
  • 

Re: Muj pribeh...a co dal?! 

(7.4.2003 12:13:33)
Ahoj Gábino,

je mi moc líto, že musíš řešit takové zlé věci.

Mně maminka umřela ve dvanácti (měla rakovinu a strávila skoro dva roky po nemocnicích) a táta pak náhle v patnácti, ale naštěstí se mě ujali teta se strejdou, kteří jsou naprosto úžasní, vždycky se ke mně chovali a chovají skvěle, nikdy nedělali rozdíl mezi vlastní dcerou a mnou, a když se nám teď má narodit miminko, bude to pro ně automaticky babička a dědeček a oba se na něj už teď moc těší. Myslím, že jsem měla v životě nesmírně štěstí, že jsem se setkala s takovými lidmi, kteří pro mě udělali něco, co vůbec nemuseli, a vlastně mi vrátili kompletní rodinu. Říkám si (i když to možná zní drsně), že se ke mně život zachoval mnohem milosrdněji než k Tobě, která sice máš rodiče oba, ale jsi v situaci, kterou popisuješ.

Nevím, proč se Tvoje maminka chová tak, jak se chová, ale v každém případě to je asi nešťastná osoba, která ničí život především sobě i jiným. Nenech ji, aby Tě deptala! Myslím, že už jsi udělala dost pro to, aby to mezi vámi klapalo, ale některé věci prostě nejdou, i když se člověk snaží sebevíc.

Myslím, že je v zájmu tvého duševního zdraví prostě ji ze svého života vynechat. Jestliže se od ní nedočkáš ničeho jiného, než zlých slov a nelásky, a nikdy to nebylo jinak, njespíš asi nemá cenu pokoušet se donekonečna o nápravu.

ALe co Tvůj tatínek? Zmiňuješ se o něm mnohem míň, než o mamince, ale zjevně se k Tobě i ke Tvé rodině choval mnohem líp. MOžná by stálo za to pěstovat vztah aspoň s ním, aby Tvoje dcerka měla aspoň dědu.

Držím palce, ať to všechno vyřešíte co nejméně bolestně.

Ája
 Gabulina,Eliska a Alenka 


Re: Re: Muj pribeh...a co dal?! 

(8.4.2003 0:36:21)
Ahoj holky, tatu mam rada a to hodne[taky toho pro me hodne udelal a ma me rad], ale nas vztah je takovy trosku zvlastni. Za tech nekolik let co s moji matkou zije se ji dost prizpusobil.
Abych s nim mohla vychazet celkem v pohode, tak jsem se musela naucit mu tak trochu lhat a nebo spis nerikat uplnou pravdu, protoze on ji vsechno musi rict. Kdyz jsem chodila navstevovat babu[otcovu mamu], kterou nasnasela a doma jsem to rekla, tak bylo plno nadavek. Potom jsem to rekla vzdycky jenom otcovi, protoze ho babicka treba nechala pozdravovat, ale on to hned zase rekl matce a bylo doma dusno. Jednou jsem se u baby vybrecela a tak ona mi rekla, at uz tatu nepozdravuju a nemusim mu tak ani nic rikat. Tim to mozna taky asi zacalo, matce jsem se sverit s nicim nemohla[naprosty nezajem] a tatovi kdyz jsem obcas neco rekla, tak ji to hned rekl a vyslo to nastejno. Uzavrela jsem se do sebe a nase rozmluvy spis probihaji stylem jake bylo pocasi a tak...
Ted jsem tehotna[ve ctvrtem mesici] a konecne jsem se mu to odhodlala dnes rict. Nadseni celkem zadne, dalsi vnouce asi nebude moc vitane. Takze otce mam moc a moc rada, ale nevim, jak se vuci nemu chovat. Na spoustu veci mame dnes kazdy rozdilne nazory[i kdyz od spousty lidi vim, ze on mival driv podobne a zmenil je az pod vlivem me matky]. Asi bych to nazvala vzajemnym odcizenim a nevim, jak v teto situaci najit cestu zpatky k nejakemu dobremu vztahu. Priznam se, ze po dnesnim rozhovoru s nim, jsem jak dlouho potom brecela a vybrecela se do telefonu kamaradce a memu manzelovi. Ahoj Gabina.
PS: Myslite si, ze je az tak moc nenormalni , kdyz chci mit dve deti[mozna tri]. Holky mate deti vy a nebo kolik jich planujete? My se doma vsichni na miminko MOOOOC tesime.
 Julie, Annabelle 15. mesicu 
  • 

Re: Re: Re: Muj pribeh...a co dal?! 

(8.4.2003 2:41:37)
Ahoj Gabi,
Teda vy jste ale odvazni:-) Fakt, jste ohromni, co jste vsechno zvladli!!! Kde zijete? My na Floride blizko Miami. Drzim palce a at mate krasne miminko!!!
 Gabulina,Eliska a Alenka 


Re: Re: Re: Re: Muj pribeh...a co dal?! 

(8.4.2003 14:08:12)
Ahoj Julie, bydlime v Indiane, nedaleko Chicaga. Gabina.
 Sedmikráska, 4 kluci 


Re: Re: Muj pribeh...a co dal?! ....aneb chybí dětem prarodiče? 

(9.5.2003 10:58:30)
Ahoj holky,

taky se připojím. Gábi, je hrozné si něco takového přečíst. Prožívám podobné pocity i když zdaleka nedosahují těchto rozměrů. Jsem trochu v jiné situaci. Maminka mi zemřela na rakovinu měsíc po naší svatbě a rok před narozením syna. Nikdy jsem se s tím nevyrovnala, jen jsem se s tím naučila žít. Stejně jako maminka od Áji strávila poslední dva roky v nemocnici a já posledních sedm let neslyšela nic jiného než jak moc si přeje vnouče. Pozdě, nikdy se ho nedožila a já doufám, že se na nás od někud ze shora dívá. Je to moje noční můra i když už to je 6 let. Vím, že by se z malého asi zbláznila. Jak bych chtěla zažít to hrozné rozmazlování!!! Naši byli rozvedeni a otec je mi velkou oporou když něco potřebuji, ale je jen dědeček - muž a co si budeme namlouvat, chlapi to tak nežerou.
Manželovi rodiče mi pomůžou, když potřebuji, ale to je právě to. Neustále si stěžují, kolik mají vnuků a kolik je to peněz na ty všechny narozeniny a vánoce. Prvni jsme si přestali dávat dárky dospělí, teď mám pocit, že to chtějí zavést i u dětí. Nechtějí si s tím lámat hlavu a když tak peníze. Oslavy stojí hodně peněz apod. Takže já svému pětiletému synovi mám říct, narozeniny slavit nebudem, protože jsou to vyhozené peníze a babička ti posílá stovku.
Chce se mi brečet, kde se ztrácí ta rodina, která drží při sobě? Kde jsou pravé hodnoty? Copak je důležité kolik stojí dárek? Vždyť přece i ten nejmenší dárek za pár korun může udělat víc než drahý plajstejšn nebo mobil. Když mi to manžel předevčírem říkal, že měl zase rozhovor s otcem, neboť se blíží synové narozeniny už mě to ani nenaštvalo. Jen potom večer sedím a brečím a představuji si co by asi dělala moje mamka. Proč si neváží toho že mají a mohli mít vnoučata? Copak nevidí ten obrovský dar, který dostali? Jiným byl odepřen. Vím, že jsem v tomhle hodně přecitlivělá, ale bohužel.
Na téma druhého syna nepíši, protože by to bylo na dlouho, toho máme v pěstounské péči a tam je situace jiná. Rozmazlit naopak dítě tím co si myslí že nemělo a ukázat se jak jsou skvělí a potom si stěžovat. Je mi z toho špatně. Já se můžu večer vybrečet, ale jak to vysvětlím dětem až budou starší a uvidí to?

Prostě holky musíme to zvládnout sami, my a naše opravdová rodina, tak kterou si uděláme, ne která nám byla dána. Je to na nás.
 Gabulina,Eliska a Alenka 


Re: Re: Re: Muj pribeh...a co dal?! ....aneb chybí dětem prarodiče? 

(9.5.2003 14:57:01)
Ahoj Sedmikrasko, me taky silene mrzi, ze Eliska nema dedecka a babicku, ale co nadelam. Jak uz jsem psala, tak s mym otcem by to jeste slo.
Ted prave resim takovy mensi problemek. Jsem v patem mesici tehotenstvi a muj otec me kazdy tyden premlouva, at priletim s Eliskou aspon na mesic[zijeme v USA a od baraku k baraku cesta trva okolo 24 hodin] a ja mu porad nemuzu nejak vysvetlit, ze nemuzu , ze jsem tehotna a nechci ohrozit svoje nenarozene dite a on se me porad dokola vyptava, jestli si myslim, ze si na tu cestu netroufnu... Zkratka mu nemuzu vysvetlit, ze mam strach, kdyby se cestou neco stalo a ja potratila nebo melo dite nejake nasledky, ze mi ta cesta za to zkratka nestoji. Nehlede na to, ze absolutne nevim, jak bych tu cestu zvladala s kulaticim se briskem, 2,5letou Eliskou, kocarem, velkym batohem a prirucnim zavazadlem do letadla. A popravde receno, ani se mi moc nechce letet nekam, kde druhe dite neni moc vitano.
Taky me stve, ze se me jeste ani jednou nezeptal, jestli je vsechno v poradku, jestli nemam nejake problemy a co mimco... Vzdycky me silene rozbreci, kdyz tyto otazky dostavam od cizich lidi.
Takze ted kazdy tyden po telefonatu brecim, manzel me utesuje a minule jsem otci uz s telefonem prastila. Nemam uz chut porad dokola vysvetlovat, ze na prvnim miste je ted to nenarozene mimco a taky nemam chut stale dokola vysvetlovat, ze se vzdycky muze neco stat a ja bych si to cely zivot vycitala. Uz jsem prosila manzela, at mu priste rekne, ze s nim uz mluvit nechci.
Chapu, ze je memu otci smutno jako dedovi, ale on muze kdykoliv priletet sam[penize ma a cas by se taky nasel], jenze to uz jsem tu myslim nekde psala, bez me matky neda ani ranu a co ta by tady delala, ze?!
No kazda mame nejake sve starosti a trapeni a je jen a jen na nas, jak se s tim popereme.
Mej se Sedmikrasko mooooc pekne a ver , ze to vsechno zvladnes! Ja si myslim,, ze lide kteri neumeji lasku davat, ani zadnou nedostanou a nakonec se vsechno obrati proti nim.
Preji ti krasny de, Gabina.
 Alex 
  • 

Re: Re: Re: Re: Muj pribeh...a co dal?! ....aneb chybí dětem prarodiče? 

(11.5.2003 22:35:48)
Ahoj Gábi. Přečetla jsem si všechny tvé příspěvky a jen tak mě napadlo, co kdyby ses přestala nechat citově vydírat. Možná to bude znít hrubě, ale tví rodiče si podle svého chování moc soucitu nezaslouží, ani jeden ani druhý. Proto abys byla štastná, potřebuješ, aby štastná byla tvá současná rodina a tomu vše upřednostni. Pokud je netoužíš vidět tak se vůbec nenuť, abys domů jezdila. Pokud tě tvůj otec strká do toho ať přijedeš domů, řekni mu na rovinu, že domu nechceš přijet a že on to má k tobě stejně daleko jako ty k němu. Nenech se stresovat vyčítavými telefonáty, protože tvé nenarozené dítě ty stresy prožívá s tebou a rozhodně mu to k vývoji moc neprospívá.
A k těm vztahům vnoučata - prarodiče. Já osobně jsem zažila, že i když jsem měla prarodiče oboje ani jedni nikdy o nás jako vnoučata neprojevily žádný zájem. Nikdy nás nechtěli na prázdniny, nikdy se na nás nepřijeli podívat, dokonce si pletli jak se kdo se sourozenci jmenujeme, když k nim naši jednou za čas přijeli na návštěvu tak ani na té návštěvě jsme je nikdy nijak nezajímali. Nikdy jsme od nich nic nedostali, žádný dárek k vánocům nebo narozeninám. Mám dojem, že ani nevěděli kdy ty narozeniny náme. Pamatuji si, že jako dítě jsem to vůbec neřešila. Své prarodiče jsem brala jako že někde žijí, ale vůbec jsem od nich nikdy nic v jakémkoliv směru nečekala a ani mi k životu nechyběli. Když zemřeli, vůbec se mě to tenkrát nedotklo, bylo to ja by umřel cizí člověk. Žádnou lítost jsem tenkrát necítila a nikdy jsem neměla pocit, že jsem s nimi v životě o něco přišla. Paradoxně mé děti potkalo dnes něco podobného. Jejich prarodiče o ně taky nemají zájem. Tchýně k nám přijede 2x do roka a na děti se ani nepodívá. Dětem doveze balíček bonbonů s tím, že víc jim koupit nemůže, ale vzápětí to zazdí tím, že začne vykládat jak krásně bylo v Itálii ze které zrovna přijela. Moje mamka kdyby vnoučata nepotkala v baráku ve kterém s nima bydlíme, tak by si na vnoučata taky vůbec nevzpoměla a neustále mi zdůrazňuje, že děti ji lezou na nervy, jsou hlučné a ať po ní nechceme nějakou pomoc s dětmi, protože jí taky nikdy nikdo nepopomohl tak ona taky nikdy nikomu pomáhat nebude. Naštěstí se bez její pomoci obejdeme. Nejdříve mě to dlouho moc mrzelo, ale přestala jsem to řešit. Děti se prarodičům raději vyhnou a taky od nich nic neočekávají. Já si zase říkám, že zasahovat do toho nebudu, protože co si prarodiče zaseli ať si také sklidí. Když oni nemaji zájem o vnoučata, tak nemůžou očekavát, že se jich vnoučata budou doprošovat. Navíc na dětech vidím, že jsou smířené se stavem věcí jaký je a taky to neřeší. Když to kolikrát mezi sebou s mužem rozebíráme, vždycky mu říkám, že doufám, že jednou nebudu jako ty naši rodiče, že pokud jo tak to že se raději zavčasu půjdu odprásknout, aby to ty naše vnoučata nezažily stejně.
 Kája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Muj pribeh...a co dal?! ....aneb chybí dětem prarodiče? 

(12.5.2003 18:37:41)
Alex, mně to nepřipadá paradoxní, že Tvé děti potkalo to stejné...je to spíš logické vyústění řádu věcí. pokud Tvojí mámě rodiče nepomáhali s dětmi, nenaučila se to a teď nechce, abys ji obtěžovala s dětmi Ty. Ale je vždycky naděje, že se v rodinné řadě objeví někdo, kdo to zvrátí (třeba Ty, když svoji matku pochopíš a představíš si, že na tom byla před lety úplně jako Ty teď...).
 Alex 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Muj pribeh...a co dal?! ....aneb chybí dětem prarodiče? 

(12.5.2003 23:09:40)
Kájo já s tebou souhlasím, že je to logické vyústění. Právě proto po své matce žádnou pomoc nevyžaduji. Přesto jsem neustále upozorňovaná, abych nedej bože nějakou pomoc nechtěla.
 Alex 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Muj pribeh...a co dal?! ....aneb chybí dětem prarodiče? 

(12.5.2003 23:11:44)
Rozhodně pro své děti bych v budoucnu něco takového nechtěla. Je to pro mě jako odstrašující přiklad.
 Gabulina,Eliska a Alenka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Muj pribeh...a co dal?! ....aneb chybí dětem prarodiče? 

(12.5.2003 23:23:54)
Jo odstrasujici pripady fakt funguji, asi proto jsem taky zaprisahly abstinent! Gabka
 Alex 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Muj pribeh...a co dal?! ....aneb chybí dětem prarodiče? 

(14.5.2003 18:44:33)
Hodně ale přemýšlím nad tím, proč to nebyl odstrašující příklad už pro mou mamku.
 Caramba 


Re: Muj pribeh...a co dal?! 

(8.4.2003 15:41:41)
Ahoj Gabino,
precetla jsem si tvuj pribeh a je mi to fakt lito. Musela jsi toho dost zazit, ale jak vidim, plne na tebe plati porekadlo "co te nezabije, to te posili". Drzim ti palce.
U nas v rodine to take rozhodne neni idealni, i kdyz do takovych krajnosti jako obeseni babicky ve sklepe to bohudiky nezaslo. Jsem jsem take rada, ze jsme daleko....
 Jana Z. 


Re: Re: Muj pribeh...a co dal?! 

(8.4.2003 15:55:20)
Ahoj Gabi,

cetla jsem Tvuj pribeh.. Premyslela jsem napsat Ti par radek na mail, ale zase jsem to cele vymazala:-)) proste kazdy mame neco..

Je ale videt, ze Tvuj tatka zajem o vas ma, ale jak sama pises, asi se uz hodne prizpusobil Tvoji mami..
Jen mne napadlo co ho pozvat samotneho k vam? Mozna by se zadarilo vztah obnovit a byl by alespon "funkcni" dedecek...Mozna ze se neradoval ciste z duvodu, ze se tesil, ze vas uvidi, ze prijedete..

Jak uz tu psala Caramba.."co Te nezabije, to Te posili"..
Nekdy ty kilometry jsou vazne k dobru a nekdy clovek zjisti, ze konecne vidi nekoho casteji, nez kdyz jste bydleli jen hodku od sebe..:-))paradox..

jana
 Gabulina,Eliska a Alenka 


Re: Re: Re: Muj pribeh...a co dal?! 

(8.4.2003 19:04:14)
Cau Jano, to vis, ze bych byla rada kdyby prijel a taky muze prijet kdykoli by chtel, jenze... On sam by nepriletel nikdy, protoze manzele pry maji jezdit vsude spolu[zkratka bez mamy ani krok], no to by nevadilo, tak at prijedou spolu[sice mam trosku strach z tech blbych kecu, ale jsme dospeli a ledasco se da prekousnout, ze?], jenze moje matka prijet nechce[zvali jsme je oba dva], z toho duvodu, ze co by tady delala, bydlela v nejake chatrci a nikam by se nedostala a nic by nevidela[vnucka asi nestaci]. Kdyz jsem byla v lete v CR, tak se strasne divila, ze jsme nebyli jeste ani na te blbe Niagare[mame to asi jenom 6 hodin autem] a ja ji nemohla vysvetlit, ze zkratka nevim co bych tam delala s deckem ktere melo tenkrat 1,5 roku. Otec bez ni zkratka neprijede a matka prijet nechce-tisice duvodu: Amerika je hnusna, americani jsou blbci, ona je zvykla na hotelove ubytovani s veskerym komfortem, nemame tady ani more, ... a navic misto toho, co by tady trcela v nejake dire se radsi podiva treba do Egypta. Penize u nich naprosto nehraji roli, otec ma obchod a kazdy rok jsou nekde v cizine -nejlepe letecky. Pokud matka projevi prani na koupi nejakeho zlata, posledni dobou briliantu[zlato ji uz nestaci], neni problem. Naposledy to spravilo 60 000 Kc, ani poradne nevim na co. Absolutne nezavidim, jenom me rozciluje, ze kdyz ja koupim Elisce treba nejakou knizku, je to vyhazovani penez, protoze papir nema zadnou hodnotu, zato zlato ano a ja tedy zbytecne utracim.
Ja vim, ze ho to urcite mrzi, protoze mi rikal, at priletim aspon na mesic. Ja bych desne rada, ale moje dite je mi prednejsi a nechci zbytecne nic riskovat[s Eliskou jsem mela dost velke problemy a zazila jsem si dost velke strachy. Toto tehotenstvi je zatim v pohode, ale prece jenom... Navic absolutne nevim, jak bych sama tahla Elisku, kocar a dva batohy.]. Proste to nejak nechtel pochopit, ze nechci ohrozit svoje nenarozene dite a navic me fakt dost sokovalo, ze si tak nejak mysli, kdyz priletim na jare, ze maleho prcka necham manzelovi a priletim jenom s Eliskou. Proste se s dalsim vnoucetem moc nepocitalo[jedno staci, hlavne aby mel kdo dedit!-jejich nazor. Pokud bude dalsi dite, budou se muset o dedictvi hadat a to dalsi dite vlastne okrade chudaka Elisku-ach jo!]. Divne mysleni, ale penize jsou v nasi rodine az na 1. miste. Taky proto si s nasima asi moc nerozumim, protoze mame s manzelem hodnotovy zebricek postaveny trosku jinak.
Kdyz jsem mu ted do telefonu rikala, at prijedou, tak ze to nejde kvuli obchodu[kdyz byli na dovolene tak to slo-v obchode ma lidi , kteri se postaraji o penize, maji klice od obchodu, o zbozi...] a taky kvuli psovi[znami o dve ulice dal bez problemu nakrmi, napoji, vyvenci...].
Jenze ono je to spis o tom , jak se chce. Navic ja jsem ta, ktera odesla, zachovala se nevdecne vuci rodicum, kteri by pro me udelali vsechno na svete, nechala jim na krku domek, ve kterem jsme bydleli[jak my jsme si ho tenkrat chteli odkoupit-zbytecne, kdyz ho zdedim!!!, ze? a navic by me ten muj urcite okradl!-i prestoze manzel nabizel, ze kdyz si ho od nich koupime, tak by ho napsal jenom na me, aby me nemohl u rozvodu obrat!]. Kdyz jsem vloni odletala zpet do USA, tak jsem dostala prikazem na jare priletet a zustat v CR, protoze prece nebudu s tim svym ..., ale zustanu doma u rodicu, kde je mi nejlip! No a ted s nim cekam jeste dalsi dite, ktere ja prece vubec nechci a jenom ten muj zvrhly manzel me donutil k dalsimu tehotenstvi a porodu.
Nekdy me to mrzi a kdyz na me vleze nejaka depka, tak se vybrecim a hned je mi lip. A potom jsem silene rada, ze mezi mnou a mymi rodici je tech 6 000 km. Ale porad mam takove spatne svedomi, ze Eliska nema dedu a babu a rikam si, jestli jsem to nemela vsechno nejak prekousnout, aby moje deti meli uplnou rodinu a hned nato si zase reknu, ze to co bych chtela, je jenom moje zbozne prani.
Mozna jsem to tady uz nekde psala, ale Eliska nema prarodice ani z manzelovi strany. S tema jsme se nevideli uz vic jak 10 let a to je kapitola jenom sama pro sebe[s manzelem se chteli setkat jenom jednou a to kvuli penezum, od otce mu prisel dopis s nadpisem "kretene" a uvnitr vycet ruznych nadavek a at si necha zmenit jmeno, ze se za neho cela rodina stydi a na konci doporuceni, jestli ma trochu svedomi, tak at se obesi-duvod -moje malickost, od matky telefonat, ktery kdybych taky neslysela, tak neuverim, ze je neco takoveho mozneho v dnesni dobe: vyhrozovani dablem, mocnostmi pekelnymi a smazenim v pekelnem kotli-moje tchyne ma bohatou fantazii].Pro zajimavost,aby jste vedeli za co se jeho rodice stydi: manzel je strojni inzenyr, domluvi se v nekolika jazycich, ted uz ma misti inzenyra i tady v USA, ja mam stredni skolu, manzele jsme pres 10 let a zname se uz 18 let.
Takze tech 6000 km je asi naprosto idealni reseni. S kamarady mame spojeni pres internet a telefonicky, jeden uz u nas byl, dalsi se chysta prijet na podzim. Nejake kamarady mame tady-zkratka normalni zivot.

Holky, nemate nejake zkusenosti s tim, jestli detem hodne chybi dedecek a babicka? Zkratka jak to deti berou? Predem diky za odpoved, toto mi opravdu porad vrta v hlave. Gabina
 Gabulina,Eliska a Alenka 


Re: Re: Re: Re: Muj pribeh...a co dal?! - pro Janu 

(8.4.2003 19:18:15)
Jo Jano, pokud jsi mi chtela napsat taky nejaka kriticka slova, tak sem s nimi. Nestojim o soucit a s plno vecma jsem se uz vyrovnala, spis porad hledam nejake reseni, aby se nase rodina znormalizovala. Je skoda, ze jsi to vymazala. Jinak pokud mas pro me nejake navrhy, kritiku, nazory-beru vsechno a nemusis mi to posilat na muj e-mail, klidne to soupni sem. Ono to co ted tady pisu, nemusi byt jenom v nasi rodine a treba by tyto nazory, co sem nekdo napise, zase pomohli nekomu dalsimu. Aspon mne kolikrat pomohlo precist si zase pribehy jinych lidi a vedet, ze v ruznych situacich nejsme sami a ze tedy nejsme zase nejaka vyjimka. Tak se mejte fajn. Gabina
 sally 


Chybí dětem babička a dědeček? 

(8.4.2003 20:30:36)
Gabčo,
jistě - pokud by babička byla dobrá víla, co dětem čte pohádky a dovolí jim snídat (a drobit) v posteli, dělá báječné palačinky a vždycky má něco "na přilepšenou", dědeček s dětmi vyráběl a pouštěl draky a chodil na nádraží koukat na vlaky (ten náš s námi dokonce jezdil vlakem - klidně třeba jen stanici po Praze :-)), tak potom ano, takoví prarodiče by dítěti určitě chyběli...
Ti vaši? Myslíš, že děti mají za potřebí poslouchat jak babička s dědečkem uráží druhého z rodičů, vyčítají, kritizují? Myslíš že dítě potřebuje aby ho někdo naučil, že brilianty jsou lepší než "papír" (kniha) atd.? Nevím, přijde mi že těch 6000 km je přiměřená vzdálenost a občasná zdvořilostní návštěva a přání k vánocům tak asi akorát....
A navíc - vaše děti mají obdivuhodné rodiče. Klobouk dolů, co všechno jste za tak krátkou dobu dokázali.

Prostě se tím netrap. Udělali jste asi to nejlepší, co jste v dané situaci mohli a to že někdo je holt "jiný", s tím nic nenaděláš.
 Gabulina,Eliska a Alenka 


Re: Chybí dětem babička a dědeček? 

(8.4.2003 23:53:34)
No jo Sally, to je prave to. Babicka nasim detem urcite chybet nebude, ale deda... , to je prave to co nevim. Nekdy mi pripadne, ze muj otec ma dve tvare, neco na zpusob Dr.Jekyl a pan Hyde[omlouvam se za pripadne spatne napsani jmen]. Pred moji matkou jedna tvar-ta horsi[priznavam se , ze jsem na vlastni kuzi zkusila, ze pokud s ni chces bydlet, tak je lepsi se prizpusobit a clovek najednou zjisti, ze zacina byt taky takovy:nesnaset lidi, byt zly, pomlouvacny, zajimat se jenom o drby...-zkratka najednou zjistis, ze to nejsi ty]. I ja jsem si timto prosla, kdyz jsem si rikala, ze je to moje matka, mam ji mit rada a poslouchat jeji rady. Nakonec jsem s hruzou zjistila, ze ve svych 24 letech[asi, uz si to presne nepamatuju] si pripadam jako 80-tileta zenska, silene jsem tenkrat pribrala, vsechny moje zajmy sly stranou[muj otec kvuli ni taky prestal hrat fotbal, hrat na harmoniku, prestal se stykat s kamarady...], prestala jsem se stykat s kamarady[stejne vas vsichni jenom vyuzivaji, ze?!], manzelstvi rychle spelo k rozvodu[coz mi matka zduraznovala jako velmi dobre-mela pro me vybrane jine zenichy, treba s vinohradem a to je jina partie nez muj manzel], zacala jsem si pripadat nemozna a nakonec jsem skoncila s vypumpovanym zaludkem ve spitale. Tenkrat jsem si rekla DOST, takhle se zit neda. Manzela mam rada, rozumime si a zivot poustevnika preplneneho zlobou neni nic pro me.
Nakoupila jsem si spoustu ruznych psychologickych knizek, zacla jsem jezdit do Brna na kurzy psychologie, obnovila stare pratelstvi, pres ruzne inzeraty jsem nasla dalsi kamaradky, vyhazela temer vsechno obleceni[nemozne halenky, kvetovane sukne...-to prece nikdy nebyl muj styl-mam rada riflovinu, sportovni obleceni...] a chtela jsem opet zacit sportovat. Jenze ouha, tady byl kamen urazu, predchozi nicnedelani, dobre jidlo a pohodlicko udelali sve a to moje telo nejak odmitalo poslouchat a delat to, co si mozek myslel, ze jeste jde[predtim jsem delala vsechno mozne: gymnastiku, lehkou atletiku, judo, karate...]. Takze nejdriv shodit a ziskat zpatky zase nejakou fyzicku. Zkousela jsem ruzna cviceni[s ostatnima zenskyma], ale vzdycky to bylo na chvilku. Zkratka nejake kolektivni cviceni mi nesedi. Nakonec jsem si nakoupila aerobic na videokazetach na doma, ale prece jenom vitezilo pohodlicko! Takovym trosku drsnym zpusobem mi pomohl manzel, kdyz sel se mnou kupovat nove rifle. Zkousela jsem si nejakou dost velkou velikost[predtim jsem mela 34], no dovnitr jsem se dostala, dokonce je zapla, ale potom uz jsem mohla stat jenom s vypoulenyma ocima a nedychat. Takze jsem je sundala a rekla manzelovi, at mi prinese vetsi, ze tedy bohuzel tyhle ne. Jenze v nem se to nejak zaseklo a rekl mi, ze bud tyto a nebo nic. Takze jsem domu odchazela s novymi riflemi, na ktere jsem se mohla jenom divat. No potom uz jsem se do toho oprela a behem roku, bylo 20 kilo pryc[bez nejakych diet], s omezenim trochu jidla a dennim vstavanim pred patou hodinou, kdy jsem potom od 5 do 6 cvicila aerobic podle kazety. Ze zacatku hruza, ale potom si telo zvyklo a byla to parada. Nakoupila jsem si pekne veci a konecne se necitila jako neforemna krabice-PARADA!!!
Gabina
 sally 


Re: Re: Chybí dětem babička a dědeček? 

(9.4.2003 0:49:33)
Gabčo,
jenomže s tím nic nenaděláš. Ty sama jsi se vymanila a jak se zdá nebylo to jednoduchý. jenomže - tvůj táta s ní z nějakého důvodu je a zřejmě mu to vyhovuje. Těžko soudit proč mu to vyhovuje (možná je to jen zvyk, možná je prostě ten typ chlapa, co si vezme dominantní ženu, všechno jí odkývá a pak sám nemusí nad ničím přemýšet a nic zařizovat - taková trochu pohodlnost).
Ty ho můžeš maximálně pozvat (což jsi udělala) a opakovat mu, že to pozvání platí - a čekat, co z toho pojde. Hlavně se tím netrap - ty jsi opravdu udělala maximum a zbytek je jejich rozhodnutí. Jakkoliv smutné.
 Gabulina,Eliska a Alenka 


Re: Re: Re: Chybí dětem babička a dědeček? 

(9.4.2003 1:06:57)
Jo diky Sally, pozvani budu opakovat a opakovat a uvidime. Jeste jednou dik a ahoj Gabina.
 Gabulina,Eliska a Alenka 


Re: Re: Chybí dětem babička a dědeček?-pokracovani 

(9.4.2003 1:05:24)
Tak jsem se hergot nejak rozkecala. Zkratka od te doby nam to v manzelstvi zase zacalo dobre klapat, ale s moji matkou jsem si od te doby uz nemela vubec co rict a pripada mi , ze tata chce byt zadobre jak s ni tak se mnou aje takovy divny. Ja si ho pamatuju jeste kdy byval lepsi a kolikrat si rikam, ze to ze zacal podnikat je takove prokleti a u nas doma se to jenom zhorsilo. Driv se matka vykecala v praci a hlavne musela neco delat a nekam chodit, a tata se setkal taky s normalnima lidma. Ted je matka jenom doma , otec cely den v obchode, s jinymi lidmi se skoro nepotka, protoze nema cas a po vecerech spolu probiraji drby a pomlouvaji ostatni a sleduji televizi. Kamarady nemaji zadne, s rodinou se nestykaji. Zivot na zblbnuti.
Otec je cely den v praci, matka si doma popiji, prohrabuje se zlatem, pomalu nic neuvari, neuklidi, spinave pradlo lezi u pracky treba dva roky a potom se to vyhodi, ze to zplesnivelo. Sama pomalu nevyleze ven, maximalne pro nejake to jidlo, ale kdyz potrebuje nove boty nebo obleceni, tak ji musi tata posadit do auta a odvezt ji do obchodu a neco ji koupit[penize ma, jenom je silene lina vytahnout paty z domu]. Fakt nekecam, ona je takovy zvlastni pripad, ze treba do obchodu si oblece roztrhane tricko, spodni kalhotky, na krk zavesi brilianty a vyrazi na ulici. Kolikrat mi sousedi rikali, jestli bych ji nemohla jako neco rict, ze se to nehodi a ja si pamatuju, jak jsem se jako decko za ni hrozne stydela. No ted je mi to uz jedno, je to jeji vec.
Takze jsem porad v takovem divnem rozpolozeni, jako ze je mi otce lito, mam ho rada, vim ze mu Eliska urcite hrozne moc chybi, ale nevim co s tim udelat. Zase na druhou stranu se tam vracet nechci[ne ze by mi nebylo smutno a kdyby rodina fungovala normalne, tak o tom ani nepremyslim], ale zkratka nechci aby moje deti videli ozralou babu, ktera chodi polonaha po ulici, poslouchali, ze jsou parchanti a tak...
Doufam, ze cas vsechno nejak srovna a ono to zkratka nejak dopadne. Ted je pro me stejne na prvnim miste Eliska, ten prcek co mi roste v brisku, manzel a nase dve psi holky[cela nase rodinka].
Holky, takze to ode me neberte jako nejake stezovani, jenom to obcas ze sebe potrebuju vsechno dostat a internet je k tomu jako stvoreny.
JO, HOLT ZIVOT TROPI HLOUPOSTI a moje starosti nejsou absolutne nic proti tomu, co sem do nejakych diskuzi pise treba Daniela s Lukaskem.
Takze se mejte vsechny moc fajn a berme zivot tak jak jde.
Gabina.
 sally 


Re: Re: Re: Chybí dětem babička a dědeček?-pokracovani 

(9.4.2003 1:21:09)
Gabčo,
tak mi přijde, že tvoje máma to má asi trochu v hlavě pomotaný. Spodní kalhotky a brilianty mi nepřijdou jako úplně normální (i když jsem tady ve Státech viděla lecos :-)). Možná i to je důvod, proč s ní tvůj taťka je - třeba je fakt nemocná a jemu je jí líto. Manželství je i o tom, že se na toho druhého nevykašleš, když je to s ním nahnutý.
A nemysli si, v každý rodině je něco, každej si vleče takovej ranec různých problémů (většinou od rodičů)... důležitý je, že ta vaše malá rodina je v pohodě - ty, tvůj muž, děti, psi...
 Gabulina,Eliska a Alenka 


Re: Re: Re: Re: Chybí dětem babička a dědeček?-pokracovani 

(9.4.2003 1:37:49)
Asi mas pravdu Sally, kazdy mame neco. No uz jsem taky uvazovala , ze moje mati ma neco s hlavou, protoze tohle normalni neni[ona si mysli opak]. No jenze co s tim?!
Dnes uz koncim, vypinam pocitac, nebo z te "Rodiny" zblbnu.Mej se moc pekne. Gabina
 Radka a Anicka 


Re: Re: Re: Re: Re: Chybí dětem babička a dědeček?-pokracovani 

(10.4.2003 14:29:29)
Gabino, preju ti at tvoje rodina - ty, Eliska, manzel, brisko a vasi pejskove - je mnohem mnohem lepsi nez ta tvoje puvodni. A hlavne at vase deti maji rodice, na ktere mohou byt hrdi a ke kterym se vzdycky rady vrati. Radka
 Artemida 


Re: Re: Re: Chybí dětem babička a dědeček?-pokracovani 

(9.4.2003 13:18:17)
Ahoj Gabčo,
jsem ráda, že jsem si přečetla tvůj příběh, protože mi to něco připomnělo. Moje matka se mnou komunikuje podobným způsobem, mému manželovi několikrát volala, že je pro mě neštěstím, naposledy ho proklínala - to jsem byla zrovna v 5. měsíci, moc příjemné. Vnučku dosud neviděla, to "děcko" ji nezajímá. Neustále mi opakovala, že mám mít jenom 1 dítě - problémy s děděním majetku, že stejně budu mít ráda jenom to jedno. Máme oba vysokou školu, brali jsme se ještě na škole (nemuseli - dcera má 1 rok), na svatbě byla z mé rodiny jen babička - (táta nesměl), máma neviděla důvod, protože se stejně rozvedem (jsem vdaná 7 let). To mi také neopomenula při každé návštěvě zdůraznit, přičemž mi vyprávěla, jakého vhodného ženicha pro mě našla, což zašlo tak daleko, že mi s jedním domluvila schůzku (prostě to nebrala na vědomí, že jsem vdaná). Po svých rodičích jsem nikdy nic nechtěla (téměř celou vejšku jsme se živili sami - brigády ap.), k rodičům jsem chodila na návštěvu, později spíše sporadicky, většinou jsem se z toho 2 dny vzpamatovávala, protože jsem nevděčná, zlá, co pro mě rodiče udělali a já se jím odvděčím takto - dodnes nevím, co jsem provedla. Manžel na taková setkání pozvaný nebyl, pokud se dostavil, tak mu máti většinou celou dobu nadávala a tatínek zachraňoval situaci, že ona to tak nemyslí. Rodiče mě nenavštívili nikdy (táta se za mnou 2x stavil, ale jenom na kafe asi na 10 minut)- bydlíme ve stejném městě. Táta je moc fajn, ale bohužel je závislý na mojí matce.
Mockrát jsem se snažila dát rodinu dohromady, ale nikam to nevedlo, po narození dcery jsem na to rezignovala.
 Gabulina,Eliska a Alenka 


Re: Re: Re: Re: Chybí dětem babička a dědeček?-pokracovani 

(9.4.2003 14:06:24)
Ahoj Riki, vis ja uz jsem pomalu asi taky rezignovala, ale hrozne me to mrzi, hlavne kvuli Elisce.Mne se kolikrat dost ulevi, kdyz to mam kam napsat a komu se sverit a potom si taky rikam, treba si to precte taky nekdo jiny a rekne si, hele ten blazinec neni jenom u nas doma, ale je to i jinde.A treba to nekomu pomuze preklenout nejake pitome obdobi, ktere by jinak stravil ve vycitkach, ze nestoji za nic.
Tak se drzte, zijte stastne a spokojene a myslim si, ze my mame jednu vyhodu-zkratka se nemuzeme rozvest, aby to nasim maminam neudelalo radost¨!!!!
Gabina
 Artemida 


Re: Re: Re: Re: Re: Chybí dětem babička a dědeček?-pokracovani 

(9.4.2003 14:38:27)
Já mám jednu výhodu v tom, že manželovy rodiče jsou úplně super, mají mě rádi jak vlastní (což pochopitelně mojí mamince také vadilo) a Josefínku milují (přestože je to už 3. vnučka, tak nedělají rozdíly). Jedinou nevýhodou je, že bydlí víc jak 200 km od nás, takže se vidíme tak 1x za měsíc. Malá babičku přímo zbožňuje.
 Gabulina,Eliska a Alenka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Chybí dětem babička a dědeček?-pokracovani 

(9.4.2003 15:02:52)
To ti zavidim Riki! U nas by jedna babicka naucila deti pit, milovat mamon a nesnaset lidi a druha by je strasila dablem a mozna by je i zaklela. Gabina
 Marcela,EMMA(3ROKY)+SOPHIE(9M. 


Re: Re: Re: Re: Muj pribeh...a co dal?! 

(17.4.2003 6:28:58)
Ahoj Gabino,
tvuj pribeh mi rve srdce. Ja mam hrozne prima mamu, otec je sice ponekud prchlivy, ale taky celkem fain. Moje deti v nich maji takovou tu opravdickou babicku a dedu. Presne jak to popisovala Sally. Za tri tydny jedeme domu a Emmicka porad mluvi o tom jak pojede s babcou a dedou tramvaji a autobusem.
S manzelovou maminkou to mame trochu podobne jako stou tvoji. Mnoho let uz pije.Ona neni ten typ alkoholika, senekde mota a pravdepodobne, kdoji nezna asi tezko odhadne jak na tom je. Nicmene pije a to strasne ovlivnuje jeji myslenkove procesy. Ze zacatku jsem byla v soku, pak mi to bylo lito a ted se s manzelem vetsinou pohadame.
Navicjsou jeho rodice rozvedeni a maminka ma pocit, ze se se svym ex musi neustale pomerovat.
Kdyz se narodilanase Emmicka, zili jsmev Nemecku. Babicka sice prijela, kdyz Emmy byly dva mesice, ale ani si ji nechtela pochovat (snad jednou cidvakrat ji drzela), neustale opakovala,ze ji udelala starou a mela nejvetsi radost z toho, ze ji videla driv nez deda. Ten tyden co byla u nas byl pro me obrovskym rozcarovanim. Sedela v obyvaku, popijela vino a starala se o to, jestli se ten muj chudak muzskej aspon trochu vyspi. Ja jsem v te dobe jeste mela teploty a byla dost orvana, protoze jsem si z porodu "odnesla" tezky zanet delohy a fakt jsem tehdy dost bojovala. Nejtezsi byl pocit, ze se nemuzu poradne postarat osvoje malicky miminko. Moje mamka prijela na tri tydny a vytahla me z nejhorsiho, za coz jsem ji dodnes moc vdecna. Druha babicka nechtela ani vezt kocarek.
Tenkrat mi rekla,ze si neni jista, zda nekdy chtela mit vnoucata.
Pak jsme byli jeste nejakou dobu v Evrope,zpatky v Praze a tak a babicka vzdycky na posledni chvili odrekla navstevu z ruznych duvodu, ackoliv nepracuje a leta po celem svete.
Ted jsme v DC a babicka vzdalena 15 minut autem - neangazuje se. Nejhorsi na tom je,ze vsude vypravi jak moc by chtela vidat svy vnucky apod. A zatim POKAZDE mi na posleni chvili zrusila navstevu. Tchan je uspesny muz,tchyne to tezce nese a ty neustale bojuvky ajeji telefonaty uz me fakt nici. Nakonec se s manzelem vzdycky pohadame a ja uz si fakt preju zit kdekoliv jen ne tady. Takze ti naprosto rozumim.
Posledni kapka v povestnem poharu asi u me pretekla pred 14 dny, kdy na posledni chvili (dvacet minut pred) zrusila navstevu Sophincinych prvnich narozenin. Ze pry prijde jindy.V konecnem dusledku to byla docela fain oslava,prisel jen dedecek nebylo tu takove dusno.
Taky me dojala, kdyz se mela narodit nase Sophie a ona slibila pohlidat Emcu. Mocse nam do toho nechtelo(prave kvuli tomu piti) ale nemeli jsme tenkrat na vybranou. I kdyz to vedela dopredu tak chtela na posledni chvili cuknout a chtela vedet, jak dlouho, ze to bude trvat, ze ji ma prijit zahradnik.
Pak se stavi do role zeny-trpitelky a bombarduje nas podle meho vyderacskymi telefonaty a dopisy.
Muj muz to samozrejme vidi a ma toho take dost, ale je to jeho maminka takze ji obhajuje, protoze ona preci potrebuje pomoc, coz je sice pravda, ale tim vsim trpi predevsim cela rodina. Moje vlastni maminka ted bojuje s rakovinou, tata prisel v ramci redukce zamestnancu o misto, na stedry vecer mu zemrela maminka, vseho je na me vic nez mocatchyne neni videt nic jineho nez sve trable. Manzel mi rika,ze za normalnich "okolnosti" je moc fain zenska, ale to ja bohuzel nevim.
Zvlastni jak mi tvuj pribehpripomel ten muj. I kdyz u nas je to bez urazek a ponizovani.
Mej se moc krasne a hodne stesti
Marcela


 Gabulina,Eliska a Alenka 


Re: Re: Re: Re: Re: Muj pribeh...a co dal?! 

(17.4.2003 23:29:58)
Marcelo, asi v tom nebudeme sami, podobnych pribehu jsem slysela uz vic. Bohuzel tito lide nejvic ublizuji sami sobe a ochuzuji se o spoustu krasnych prozitku. Ja se jenom chci snazit, aby moje deti vyrustali v laskyplnem prostredi, tak doufam, ze se mi to podari.
Jak to berou tvoje rodice, ze zijes tak daleko? Moc ti zavidim ten pekny vztah mezi vami.
Takze se mejte moc pekne a preji krasne proziti Velikonoc. Gabina
 Tulipka-21t. 
  • 

Co na to rict... 

(18.4.2003 19:29:00)
Vubec se mi to nechce komentovat.
Ucim svuj mozek vymazavat spatne zazitky ze zivota.
Jako pumpovani zaludku mam taky za sebou,temer 2 roky na Seroxatu a podobne veci me taky neminuly.
Snazila jsem si vytvorit vlastni svet,i kdyz oceneni bylo ,ze jsem sobecka a na druhe neberu ohled...ale kdo ho bral na me,ze?Ja se musim prodirat svym zivotem,ne oni.
Jenze holky co me nejvice desi je,ze v sobe vidim obcas moji mamu,jeji chovani,jeji jednani a promita se mi to i do vztahu.Vubec nevim co s tim mam delat.Ja si v to v dane situaci i uvedomuji,ale nedokazu na tom zmenit.Je to proste jakasi chemicka reakce v mozku,ktera me ovlada.
 Gabulina,Eliska a Alenka 


Re: Co na to rict... 

(19.4.2003 0:39:08)
Tulipko, to se stava asi obcas kazdemu. Muj manzel ma hrozneho otce a uz nekolikrat mi rekl:"az budes mit pocit, ze se mu podobam, tak vem lopatu a umlat me!". No troska cerneho humoru snad nezaskodi, ze ?! Gabina
 Lionka 


Re: Re: Co na to rict... 

(20.5.2003 17:48:05)
Ten pocit mám taky někdy.Říkám rodině,jestli se někdy budu chovat jako moje máma,zastřelte mně radši!Jó,holt naučené chování je naučené (a bezděčně napodobované)chování.To je díky tomu několikaletému "zapisování" na tabulu rasu :o)
 Lionka 


Re: Re: Re: Co na to rict... 

(20.5.2003 17:49:02)
ještě jsem zapomněla dodat - nezoufejme,máme těch "genů" jen 50%,stejná dávka je po tatínkovi :o))

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.