| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

opačná zkušenost

 Celkem 28 názorů.
 Karin, 5-letá dcera a další zatím v bříšku 
  • 

opačná zkušenost 

(6.5.2001 20:43:09)
Přečetla jsem si asi 50 příspěvků veměs na téma:"příliš starostlivá tchýně". Moje zkušenost je opačná, tj. tchýně nemá zájem ani o jediné vnouče. Věřte, že i s tím je těžké se srovnat.
 Jarka, dvě dcery 
  • 

Re: opačná zkušenost 

(7.5.2001 11:17:55)
Ahoj Karin, to znám. Moje tchýně je také taková sváteční babička. Vidí děti tak 3x do roka na pár hodin, než zase letí domů, aby stihla seriál. K narozeninám a svátku jim pošle pohled /bydlí 10 min. pěšky/, když jsem zavolala, že se zastavíme, nebo holky když byly větší, že k ní zajdou samy, nikdy se jí to nehodilo. Tak už se nenamáháme. Je to o to smutnější, že můj manžel - její syn, zemřel před 12 ti lety a ty vnučky jsou to jediné, co jí po něm zůstalo. Byla jsem s nimi 8 let sama a kolikrát bych potřebovala pomoci s hlídáním, abych si mohla něco zařídit, nebo dijít k holiči a tak. Nepohlídala je nikdy, nikdy je neměla na víkend nebo alespoň na den, nikdy nás nepozvala třeba v neděli na oběd a tak. Když jsem zvala já ji, vždycky odmítla - asi ze strachu, aby to nemusela oplácet. Vzhledem k tomu, že rodiče žijí více než 100 km daleko, musela jsem si to hlídání, když bylo potřeba, zařizovat přes kamarádky. Přitom ví, že má u nás dveře otevřené, může přijít kdykoli, ale nemá zájem.
Já vím, že přehnaně starostlivá tchýně je také tragédie, ale tohle je zase extrém na druhou stranu. U vás je to taky takhle nějak?
 Jana 
  • 

Re: Re: opačná zkušenost 

(7.5.2001 19:49:02)
Jarko u nas je to taky tak.Dobra diskuze je na www.dama.cz
 Karin, 5-letá dcera a další zatím v bříšku 
  • 

Re: Re: opačná zkušenost 

(9.5.2001 21:52:35)
Jarko, díky za reakci. Ptáš se jak je to u nás. Nechce se mi jít do podrobností, nejspíš bych svoji tchýni vybarvila dost černě a sebe bych přitom litovala...
Celý problém je asi v tom, že moje maminka je 600 km daleko a po svatbě jsem si myslela, že tchýně mi ji alespoň částečně nahradí (myslím tím vzájemné návštěvy, rozmazlování vnoučat, oboustranná výpomoc...)Zprvu jsme se normálně navštěvovali...a přitom jsem si libovala, že se nám tychýně neplete do života. Nevyjadřovala se k ničemu, co se nás týkalo. Až po narození syna, který nám po sedmi dnech zemřel mi došlo, že se v ní odehrávají věci, o kterých nemáme tušení. Za rok se nám narodila dcera. A jak se tchýně nepletla do ničeho předtím, tak teď teprve ne. T.j. že jedinou vnučku neviděla třeba tři měsíce, a když o tom s někým mluvila tak se smála.
Tak jsem se rozepsala. Nemá cenu to dál rozvádět, akorát něco k situaci která je aktuální. Moje tchýně asi není zlá, ale dobrá babička to také není. A to mně moc mrzí. Kvůli mně - občas bych nějakou pomoc uvítala (dálkově studuji na VŠ), kvůli mému muži, kterého to také trápí (možná víc než mně) a kvůli své dceři (prarodiče jsou podle mne v něčem nenahraditelní.
Kdybych měla odpovědět na otázku, jestli je to k něčemu dobré, tak bych řekla, že jsme se s manželem naučili více spoléhat jeden na druhého a vzájemně si pomáhat.
Ale bude to chtít asi mnohem více času abych se s tím nějak vyrovnala.
Máte-li k tomu někdo co říci, ozvěte se.
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: opačná zkušenost 

(10.5.2001 20:02:26)
Ahoj holky,
je to desny. Uz jsem tu jednou o sve zvlastni tchyni psala v clanku "Silena tchyne". No od te doby uplynula nejaka doba a ja mela cas nad vsim premyslet trochu vic do hloubky.
Ma 4 deti z toho jednu nejstarsi dceru v USA, dalsi tu mladsi v Nemecku a dva syny tady v Cechach. Nejak nemuzu stale pochopit proc se nesnazi pri vsech moznych prilezitostech (narozeniny, vyroci atd.) zvat je najednou, ale radsi kazdeho obehne zvlast. Pochopila jsem to az jednou kdyz jsme se svagrem a svagrovou (manzelovymi sourozenci) byli v baru a o vsem si povidali. Ona vsechny obejde a vychvali byt, auto a dalsi veci tech druhych. Me osobne je to fuk a lidem nezavidim, zrovna tak si myslim manzelova sestra a muj manzel. Bohuzel manzeluv mladsi bratr a manzelka jsou velmi mladi 23 let a svagr se snazi sve starsi sourozence dohnat a jeho zena je jedinacek a je zvykla tedy byt vzdy nejlepsi. Timhle zpusobem tchyne zaridi, ze oni maji vlastne stale pocit, ze nejsou dost dobri a uz je to i stve a jsou podvedome nastvani na nas. Nevim jestli to dela zamerne nebo nevedomky, ale ty sve deti strasne rozstvava.
Moji rodice se nas snazi naopak vzdy jak ja ze srandy rikam nahnat vsechny co nejvic dohromady (i meho manzela o kterem mluvi jako o synovi, ktery se tatovi nikdy nepovedl zplodit :-)), nazenou si nas do sveho hnizdecka a tam nas opecovavaji a mam dojem, ze maji hroznou radost kdyz nas vidi pohromade. I muj deda je takovy (tata maminky) meli s babickou 6 deti a deda miluje kdyz se vsichni sletnou i se svymi protejsky a detmi a vnoucaty a navzajem se hasteri a postuchuji ( i v tech letech nad 45) jako kdyz byli mali.
Najednou jsem narazila na rodinu kde je to jinak a mam dojem, ze ji moc nezajimaji ty deti, hlavne aby se starali o ni. Nemam pocit ze by nam prilis neco davala a to nemyslim hmotne, ale naopak z te strany jak to pojmenovat....lasky? Nikdy jsem nezazila ze by vsechny pozvala na chatu a rekla dovezte to ci ono udelame si prima vecer pri grilovani. Chtela jsem rict je mi to jedno, ale tim ze o tom pisu tak neni. Ale hlavne vidim, ze to mrzi meho muze, ktery je nadseny ze nasi tohle delaji. Proste cinknou co delame a jestli nechceme prijet na grilovando, ze si nacpem bricha, neco dobreho popijeme a pokecame. A je to vzdy super.
No a mam strach, ze jak nema moc zajem o sve deti nejak je ztmelovat tak nebude mit ani moc zajem o ty vnoucata. Stale se pta kdy je budeme mit, ale vzapeti vypusti vetu ktera mnou vzdy otrese.. Potrebuju uz jezdit venku s tim kocarkem a hlavne si poridte takovej aby mi sel ke kabatu a barevne mi ladil. Mam dojem ze ji vubec nejde o to miminko v nem, ale aby se mohla blisknout venku pred dalsima zenskyma. Desi me to, protoze ja jsem na tyhle veci alergicka. A to co tady popisujete ten nezajem tak jiste naznaky vidim uz v jejim chovani ted. A mam strach, ze jestli to prijde nebudu se s tim moci vyrovnat. To co mi zpocatku prislo jako bajecne nevmesovani se mi ted postupem casu spis dochazi ze je nezajem. Kdyz chceme jen tak neplanovane se stavit tak to zrovna nejde, protoze nema uklizeno a naladu nas videt. Kdyz zveme mi ji tak pokud ji druh nepriveze autem nebo manzel tak nemuze (je to 2 stanice tramvaji). Neni nijak stara a na pobihani po sekacich ma cas a silu vzdy. Je to zrejme otazka priorit. No jsem zvedava jak to bude vypadat v budoucnu. Nema asi smysl resit neco co jeste neni.
Drzim vam vsem palce abyste to zvladlia hlavne preji to nejlepsi vasim drobeckum.
 Kateřina (Markétka 3,5 roku) 
  • 

Re: Re: Re: Re: opačná zkušenost 

(11.5.2001 8:19:31)
Ahoj Martino,
přečetla jsem si, co jsi napsala o svojí tchýni a chtěla bych Ti říct tohle: Máš spokojené manželství a plánujete miminko (je to tak?). Máš rodiče, kteří po všech peripetiích zase drží při sobě a trávíte spolu krásné chvíle jako velká rodina (je to tak?) Měla jsi spokojené dětství a maminku i tatínka miluješ (je to tak?) Tvůj muž je báječný člověk, na kterého se můžeš spolehnout a kterému můžeš věřit. Vyrůstal v prostředí, nad kterým by oko jediné normální mámy nezůstalo suché (je to tak?). Martino, myslím si, že jeho maminka (tvoje tchýně) žila několik dlouhých (20, 25?) let v neustálém stresu, vůči kterému už si vypěstovala jakousi rezistenci. Nedokázala od svého muže definitivně odejít a raději si toho tyrana znovu vzala. Víš, ten fakt, že šla znovu do toho pekla, svědčí o tom, že jí do značné míry chybí jakási nezávislost či duchovní svoboda nebo jak to nazvat. Zkrátka podle toho, co píšeš je to asi člověk dosti jednoduchý a slabý. Což ovšem samozřejmě nemusí znamenat zlý a sobecký. Ať už je jakákoliv (to víš Ty líp než já), nedá se nic dělat, prošla věcmi, které se na ní musely podepsat. Nechci ji omlouvat, ale myslím si, že předem řešíš věci, které zatím nejsou aktuální (kočárek - kabát, zájem o vnoučata...). Já mám tu kliku, že moje tchýně bydlí skoro 300 km od nás. Ne že bychom spolu nevycházely, ale naše kontakty se odehrávají pouze se zdvořilými úsměvy. Když se nám narodila dcera, viděla ji poprvé ve čtyřech měsících. Přijela (3,5 hodiny autobusem), pobyla 2 hodiny u nás a poté absolvovala tutéž cestu zpátky. Samozřejmě jsme ji přemlouvali, aby zůstala aspoň do druhého dne, ale na druhou stranu, po příjezdu k nám si ani neumyla ruce... (snad aby u nás proboha neznečistila ručník!). Prožila něco trochu podobného jako Tvoje tchýně a je ten typ, co gruntuje dvakrát do týdne, stejně jako si dvakrát do týdne vyčistí zuby... Mluví jen o penězích. Ať začnu hovor na jakékoliv téma, skončí u peněz (kterých tedy opravdu nemá nazbyt). Kolikrát mě nenechá domluvit a skočí mi do řeči s něčím úplně jiným, než o čem jsem mluvila. Přiznám se, že moc ráda ji opravdu nemám, ale na druhou stranu se snažím respektovat, že je to maminka mého muže. Kdyby se ona byla včas rozvedla, nenarodil by se manželův mladší bratr, který se jenom fláká, chodí do hospody a už taky ví, co je to kriminál... Čili myslím si, že Tvoje a moje tchýně by si vpodstatě mohly podat ruce. Píšu ten román hlavně proto, aby sis uvědomila, že všechno se holt v životě nepovede. Tvoji rodiče budou mít jednou vnoučátka - Tvoje děti - a budou báječným dědečkem a skvělou babičkou. Buď ráda aspoň za to a zkus svojí tchýni aspoň trošku odpusit, jaká je, povznést se nad to a věřit, že svoje děti před ní nebudeš muset schovávat. Některé děti nemají prarodiče vůbec a to je snad ještě horší. Neboj se, ono se to nějak vyvrbí a když Ti její chování půjde vyloženě proti srsti, však se ozveš. Držím Ti palce.
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: opačná zkušenost 

(14.5.2001 11:25:18)
Ahoj Katerino,
mas naprostou pravdu. Ja mam asi stesti na svoji vlastni rodinu a je pravda ze je velka a ackoliv jsem stastna ze zijime sami a nemusime bydlet ani s jednemi z rodicu, presto fakt miluji kdyz se cela ta velka familie sejde.
No ja se ted fakt snazim zapomenout vsechny urazky a prikori ktera mi tchyne za tu dobu 2,5 leteho chozeni udelala a co vyvrcholilo na nasi svatbe a chovat se tolerantne a neutralne. (Od svatby se navstevam se souhlasem a vedomim manzela je-li to mozne vyhybam). Ale nekdy fakt uz nevydrzim a pak se tady vyfnukam a strasne mi pomaha kdyz mi napisete abych se hodila do klidu a zas to tak nedramatizovala. Manzelovi samozrejme matku nekritizuji a moje mama tchyni za to jak se ke mne na svatbe (i pred tim) chovala fakt nesnasi. Obcas si ji vyleji srdce jenze citim, ze tim ji mama nesnasi jeste vic a to je fakt zbytecny, takze radsi uz neprilivam.
Ja proste jen vydim jak to mrzi meho muze ktery svou mamu nade vse miluje a ona vubec nejevi zajem napr. o jeho starosti a bolesti. Vzdy mluvi o sobe. Snazim se ji brat jako cloveka ktery proste je matkou meho muze, ale priznam se nekdy je tezke se pri jejich slaboduchych nazorech nevytocit. Proste nechapu jak clovek ktery v zivote prozil tolik ma nejvetsi starost o to jestli tahle halenka jde k tamtem botuma to ho bavi resit 2,5 hodiny a nestaci se pri tom ani zeptat syna co on a jak se mu dari a pokud sam zacne tak ho prerusi a je videt naprosty nezajem. No asi je to urcita obrana na vse co zazila. Ale vazne pri tech navstevach trpim a ze srandy zacinam uvazovat o walkmanu.
Ale nad tohle vsechno se povznest dokazu vic me mrzi to rozestvavani sourozencu. Ta starsi sestra manzela je v pohode ta si to v hlave srovna a jeji manzel nerozumi a ona mu tyhle reci ani nepreklada, ale manzeluv mladsi bratr s manzelkou bohuzel zas tak jasno nemaji a oni opravdu nepokryte zavidi a soutezi ackoliv vlastne nemaji soupere, protoze neni kdo by se zapojil do jejich stihaci hry.
No zase pisu roman. Proste me asi i mrzi a stale jsem si na to za ty roky nezvykla, ze jsem si myslela naivne ze tchyne pokud uvidi stesti sveho ditete mu bude prat a bude se snazit tomu stesti prispet laskou kterou do rodiny muze vnest. No to u nas nefunguje a ze to neni mnou vim proto, ze i ta druha snacha ma stejne problemy jako ja.
No proste snazim se snazit, ale bohuzel na ni nedokazu myslet s laskou a vzhledem k tomu, ze planujeme miminko a ja mu nechci vytvorit predsudek k babicce se vazne bojim jestli se dokazu ubranit a najdu v sobe tolik tolerance. Ono se to treba vyresi a babicka nebude mit takovy zajem, ale ja uz ted vim, ze ji rada pujcim prazdny kocarek aby ji ladil ke kabatu, ale svoje dite ji jako doplnek poskytovat nebudu. Obrovsky se tesim na vsechno co budeme s nasim brouckem delat jak mu budueme predavat to nejlepsi z toho co vime a zname a budeme se snazit rozvijet jeho city, vnimani a postrehy. Rozhodne neplanuji byt matkou ktera se bude snazit dite sedrit jen aby bylo panem doktorem to ne, ale chci mu poskytnout co nejvetsi prehled a rozhled a rozmanitost informaci aby bylo schopne se v zivote orientovat a rozhodovat a melo vzdy dost znalosti a infomaci. Nedokazu to popsat, ale citim co mu chci do zivota dat a to je zazemi kam se muze vzdy s duverou obratit, lasku ktera bude jistotou a nebude v ni podminek a vzdelani a moznosti k praci na sobe tak aby to mohl byt clovek ktery bude schopen milovat, zit a pracovat a i si zivot uzivat. A vim, ze prarodice v tom hraji taky svou roli. Jenze ja se fakt bojim abych se ubranila tomu vyrizovani uctu pres sve deti. Doufam, ze budu mit dost rozumu abych vsechny tyhle myslenky potlacila hned na zacatku.
Preji krasny den
Martina
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: opačná zkušenost 

(17.5.2001 9:27:31)
Ahoj Marto!
Plne te chapu..(to ja jsem ta nestastna). Moje tchyne vyzaduje neustale nasi pozornost a peci (neni ji ani blbe se pripomenout o darek). Moje nervy vsak tohle uz nejak nechteji vydrzet. Uz tak nejak nevim, co mam delat. Muzicek je v pohode, pousti to jednim uchem tam, druhym ven. Ja tohle zatim ale nedokazu..
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: opačná zkušenost 

(30.5.2001 14:30:57)
Ahoj Bob,
jo tak yti rozumim je to dsot na nervy a fakt clovek muze chlapum zavidet jak tyhle veci dokazi ignorovat. No zkus to taky. Pokud to neni tvoje matka, ale tchyne je veci ´tveho draheho muzicka se postarat o dostatek pozornosti sve matce a darecky. Ja jsem tohle zavedla ihned jak jsem zjistila, ze to nebude takova hodna tchyne. Darky pro svou rodinu si zarizuje sam (prijde se zeptat nebo poradit nebo poprosi jestli nemam napad) a navstevy jak oni u nas (nastesti velmi vyjimecne) tak i my u nich domlouva sam. Vzdycky zavola jestli chci jit a kdy asi by to bylo a pak vola rodicum jestli prijde sam nebo spolu. Nevim jestli je jim to divne, ale netrapim se tim. Zkus jeho rodinu nechat na nem. Neangazuj se akdyz zapomene na darek (pokud to je vsak vubec mozne kdyz se pripomene) tak je to jeho matka a on je trouba. Ty myslis urcite na svou rodinu a vsadim, ze manzel si nepamatuje narozeniny jedineho clena tve rodiny tak proc by sis ty mela pamatovat jeho rodinu.
Nam to takhle funguje. Je to trochu divny a nastesti manzel k me rodine nema vyhrady, takze mu nedela ani problemy koupit darek mym rodicum. Hlavne teda tatovi. Tam vzdycky vi co pro chlapa. Jsem asi pro neho zla ze to praktikuji takhle ale me tchyni se clovek nicim nezavdeci a tak ji opravdu nic nekupuji. Mame s manzelem spolecne finance a tak je to vzdy za oba.
Pevne nervy
Martina
 Alca, vdana - taky super tchyně 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: opačná zkušenost 

(31.5.2001 14:02:21)
Ahoj Martino, holka, ty mi mluvíš úplně z duše! Skoro bych řekla, že ta tvá i má tchýně je jedna osoba. Ale tím, že manžel nemá bratra vím, že to ona není. Mám stejné peklo jako ty. U nás to zatím ještě nedošlo tak daleko, že by tam jezdil sám, ale pomalu to k tomu spěje. Plánujeme miminko a docela se toho i bojím, jejich reakcí a těch šílených řečí. Představa, že tam jednou bude manžel s mrňousem jezdit sám mě taky docela děsí, ale na druhou stranu, jezdit tam taky, no nevim, nechám to radši na dobu, až to bude skutečně aktuální. Má maminka ji také nesnáší, už před svatbou věděla své (říkala jí, že se stejně rozvedem a takové ty podobné řeči) a na svatbě to také krásně vyvrcholilo. Nebýt gratulace na obřadu (byla hodně upřímná), ani by nám nepopřála, za celý den s námi nepromluvila jediné slovo, nepochválila naprosto nic (že mě to chápu, ale ani manžel), naopak vše krásně zkritizovala. Ještě dnes to rozdýchávám. Naštěstí také nerada cestuje, takže u nás byla zatím jen jednou. Manžel se to snaží pořád dávat dohromady ale sám poznává, že to nemá cenu a společné návštěvy pomalu oddalujeme a intervaly návštěv hodně prodlužujeme. Jsem šťastná, že bydlíme 150 km od sebe. Takže nakonec, taky se drž a musíme myslet na to, že jsou důležitější věci na světě a tchýně to rozhodně není. Měj se fajn a nenech si otravovat život. Alca
 Míša, syn 4 roky 
  • 

Tchýně? Třeba bude líp! 

(31.5.2001 15:14:21)
Ahoj Alco a Martino,

vaše líčení tchýniny "svatební gratulace" mi něco až příliš důvěrně připomíná. Moje tchýně mi po obřadu podala ruku, ale dívala se upřeně někam za moje rameno a neřekla ani slovo. Vůbec se celou svatbu tvářila, že jsem vzduch, že se jí sice žení syn, ale těžko říct, koho si bere, nevěstu ona prostě nevidí. Ještě rok a půl po svatbě mi ani neodpovídala na pozdrav, na návštěvu k ní směl manžel jenom sám, zkrátka horší to už snad ani být nemohlo.
Ani po narození našeho syna se toho moc nezměnilo (chlapeček se jí sice líbil, ale tvářila se, že má jen tatínka). Jenže mě s tím dítětem docela stouplo seběvědomí a řekla jsem si, že si nemusím nechat všechno líbit. S manželem jsem se domluvila, že pokud bude chtít svoje rodiče navštívit, samozřejmě kdykoliv může (přece nebudu dítěti odmalička stavět na oči, že dospělý kluk za rodiči nechodí), ale půjde sám, protože můj syn nebude chodit někam, kde je jeho matka považována za nežádoucí osobu. A pokud budou rodiče chtít vidět vnuka, mohou kdykoliv (když já budu doma) přijít k nám.
Jak chlapeček rostl, tchýně pomalu roztávala. Asi pochopila, že ošidí jenom sebe - že tou zarputilostí přijde nejenom o hrátky s vnukem, ale že tím trápí i svého syna, který mě má rád. Možná si i povšimla, že i já jejího syna miluju a chci, aby byl šťastný (a to bez mámy nebude). Dneska už spolu komunikujeme, babička čas od času hlídá a dokonce, když přijedeme na víkend, má i pro mě připravenou nějakou dobrůtku, kterou nikdo jiný nejí. Prostě jsme se časem změnili v docela normální rodinku.
Takže holky, držím palce, ať i u vás se to v dobré obrátí.

Mimochodem to "buď na něj hodná" jsem si při svatbě vyslechla taky (od manželovy babičky). Musela jsem se držet, abych se nesmála. Nevím, jak vy dvě, ale já se totiž vdávala jenom proto, abych mohla manžela týrat hlady a mlátit pohrabáčem :-))
 Alca 
  • 

Re: Tchýně? Třeba bude líp! 

(1.6.2001 8:12:17)
Míšo, po přečtení tvého příspěvku se mi docela ulevilo a jsem ráda, že se to u vás trochu urovnalo. Sice to nějakou dobu trvalo, ale je skvělý, jak si to zvládla. Třeba se to u nás taky někdy změní. Ale máš pravdu, taky jsem si ho nebrala proto, abych ho týrala hlady jak si jeho maminka myslí nebo abych si ho brala jenom proto, že bych se po svatbě chtěla hned rozvádět. Taky se těším, až se nám konečně zadaří miminko, doufám, že také nabydu více sebevědomí a bude to zase o něco lepší. Sice mě ubíjela její slova, že je asi neplodný, nebo to neumí (překvapilo mě, jak o svém miláčkovi mluví), nebo to možná myslela na mě, ale zapomněla použít ženský rod. Kdo ví. Ale tím už se netrápím a s radostí se věnujeme té nejkrásnější práci, pracujeme na miminku a nějaká tchýně? Hold je to jen paní, která pro mě porodila a vychovala syna. Sice si někdy říkám, že snad ani její syn být nemůže, jejich povahy jsou nesrovnatelné... Holky, všechny, které se kvůli tchýním trápíte, držte se a bude li vám hodně smutně, napište a určitě se navzájem podržíme. Mějte se fajn, a jestli některou z vás právě čeká víkendová návštěva u tchýně - přeju pevné nervy! Alca
 Martina 
  • 

Re: Re: Tchýně? Třeba bude líp! 

(7.6.2001 19:10:23)
Ahoj Alco a Miso a dalsi holky,
dlouho jsem tu nebyla, byla jsem na dovce,a jen jsem se vratila musim se vam vyfnukat, protoze nemam komu to vypovidat. Jak uz jsem psala moje mamka tchyni nesnasi a tak ji to radsi ani nerikam.
Tak minule jsem se krasne s nadhledem rozepsala o tech darcich a pozornostech ke tchyni a dneska si asi pujdu dat panaka nebo me ta baba fakt uz porazi.
Vylicim situaci. Moje tchyne ma obrovsky byt (120 m2) a zije tam sama s druhem. Neustale si stezuje jak je to drahe a jak to nestiha uklizet. Tak jsme ji navrhli ze je-li dejme tomu trzni cena bytu cca 2 mil., ze bychom jej od ni za 1,5 az 1,8 odkoupili a zaridili jim za ty penize koupi mensiho bytu a zbytek penez ze by byl pro ne a my ze bychom se i vzdali dedickeho prava v tom novem byte ve prospech manzelova bratra. A at o tom zapremysli, ze my bychom tak vyresili palcivou situaci naseho bydleni (bydlime na 42 m2 a radi bychom miminko), oni by meli financne a na udrzbu mene narocny byt a jeste bychom jim zajistili veskere shaneni, schuzky a posleze formality ohledne noveho bydleni. Podotykam ze 4 roky co znam muze, tchyne chodi a pta se jestli bychom tam nechteli bydlet my nebo bratr hlavne aby to zustalo v rodine. Vcera mel manzel schuzku s matkou a bratrem a ona tam vybalila, ze nam ho teda da (ha ha).... (podrzte se) za 2,5 mil. No neni to super vyhodna cena pro vlastniho syna? Tak ji manzel rekl, ze za tuhle cenu at si ho schova, ze nema zajem a nehodla poslouchat jeji fnukani o tom jak je to drahy a jak jen uklizi a at zapomene ze za par let az si vzpomene ze ma cas tak ji on bude shanet byt a vse zarizovat (chudera je v duchodu, ale nema cas, bohuzel je v okoli prilis mnoho sekacu ktere musi do dna prohrabat). A ze jak ona pomohla jemu at ceka stejnou pomoc od nej. Samozrejme jsou to silna slova a tak jako doted pokud bude potreba vzdy prispecha je dotovat jako to ostatne vzdy delal. Verte mi ze jsem byla v soku. Netvrdim, ze je povinna nam jej prodat vyhodneji. A nemyslim si ze by nase nabidka byla o tolik nevyhodnejsi nez trzni cena, ale ze nahodi pro nas jeste o 3/4 mil. vyssi cenu nez odhadni me fakt odrovnalo.
Nevim o co ji jde, ale rozhodne ne o to aby pomoha svym detem. Nechteli jsme ji vystehovat do neceho hrozneho. Naopak nasli jsme krasny byt 3+1, 65 m2 ve zvysenem prizemi, v cihle, v klidnem miste, nedaleko metra (asi 4 stanice tramvaji). Podotykam, ze v byte tchyne nebylo 20 let na nic hrabnuto, takze by se musel asi za 3/4 az 1 mil. kompletne rekonstruovat. No proste co vam budu povidat.....miluji ji jeste vic a jeste si na me stezuje, ze jim ani nezavolam abych pokecala o nove praci (menim zamestnani, navic nikdy jsem ji nevolala na zadny pokec). Proste je to babice opice a at mi dlouho radsi nevola. Musim to stravit neb mi to lezi v zaludku.
Holky pevny nervy, me nejak dochazeji a manzel uz je z toho beztak dost prepadly a ja ho tim uz nechci vic tyrat nez se dari jeho "zlate" matince. Je to jezibaba k pohledani a pristi rok na carodejnice ji zajistim exkluzivni letenku na koste prvni tridy abych mela jistotu, ze nebude zpatecni :-))
Martina
 Jarka 
  • 

Re: Re: Re: Tchýně? Třeba bude líp! 

(7.6.2001 19:45:59)
Ahoj MArtino, chápu, že jsi vytoená, asi bych taky byla. Ale zkus se na to odívat z té lepší stránky.Kdyby vá nakrásně vyšla vstříc a ten byt vám za těch výhodnějších podmínek nechala, měli byste to asi pořád na talíři. Vsaď boty, že v tom novém bytě by se jí nelíbilo. Vadilo by jí jezdit tou tramvají k metru, jedni sousedi by měli malé uječené děti, které jí navíc dupou nad hlavou, druzí by měli psa, který štěká jak pominutej, a vůbec by vám pořád dokola omílala, jak si tam nemůže za žádnou cenu zvyknout, jak tam nikoho nezná a že už je v letech a na nějaké nové seznamování nemá čas a tím pádem bys jí měla neustále nakvartýrovanou u vás, protože by se pořád cítila doma tam. Píšu z vlastní zkušenosti. Přesně tohle se nám stalo před 20 lety. Tak jestli ty prachy máte, tak si kupte větší byt bez ohledu na ní a doporučuju co nejdál se strašně komplikovanou dopravou nejlépe s několika přestupy v nějakém odlehlém místě, kam autobus jezdí jednou za půl hodiny. To jediné pomůže. Víš, ona tě bude štvát celý život, je prostě taková jaká je a nikdo jí nepředělá. Tak se o to nesnažte a radši se s ní nepouštějte do žádných společných akcí. Jednou za čas návštěva ve vší slušnosti, pokud bude potřebovat pomoci, snažit se, ale dát pozor, aby se to nestalo pravidlem a zařídit se po svém.
Tak se měj hezky a snad ti tato moje zkušenost alespoň trochu pomohla, abys nebyla tak vytočená. Když si to přebereš kolem a kolem, je to v podstatě to nejlepší řešení. Já kdybych věděla, co mě čeká, když nám tchýně měnila své 3+1 za naší mrňavou dvougarsonku /nabídla to sama/, radši bych se i s dětmi pořád mačkala v tom kamrlíku.
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Tchýně? Třeba bude líp! 

(13.6.2001 20:09:14)
Ahoj holky,
jste naprosto skvele. Jak jsem potrebovala slyset, ze fakt nejsem divna kdyz me udivilo, ze matka chce svemu synovi prodat byt az tak "vyhodnych" podminek. Uz jsem si myslela, ze jsem asi blazen ktery si myslel, ze mu neco spadne do klina. Asi chvilku ano, ale diky me "drahe" tchyni za to,ze mi opet otevrela oci a postavila me nohama na zem. A vsechny mate pravdu v tom co jsem si ja uvedomila az za dva dny po vybublani vzteku, ze tim ze jeji byt nekoupime a koupime si sami jinde a od cizich, tak mi nikdy v zivote nebude moci ani sluvkem vycist, ze jsme ji obrali o penize ktere mohla dostat nebo, ze si nemuze zvyknout na novy byt. Slava, to je lepsi pocit nez usetrit jakekoliv penize.
A abyste nerekli, ze vzdycky jen fnukam (uz tyden jsem ji ani nevidela a ani neslysela...jak skvele!)tak vam musim napst ze 16.6. mame 1. vyroci nasi svatby a jedeme na misto cinu a mame pokojik v penzionu kde spali nasi kamaradi. A i kdyz pocasi si to s tim letem asi nerozmysli, tak se strasne tesim a aspon budeme mit vymluvu pro cas straveny misto venku v potylce :-)) Chystame se na krasnou veceri a na to, ze se krasne uzijeme (v tydnu je to spatenka, protoze oba mame narocne zamestnani) a co je snad jeste lepsi oproti svatbe je, ze tam NEBUDE TCHYNE, ale jen my dva a nas cas. Holky, ja se tak tesim, ze si pripadam jako par dni po svatbe nebo na zacatku vztahu v te nejvetsi zamilovanosti a co vic....muzu rict, ze sveho manzela strasne miluji (a beda mu jestli on me ne :-) )a tesim se na krasne milovani (doufam, ze ho vycerpam vic :-)nez jeho prace a kolegove).
V pondeli vam pisnu jestli jsem se netesila zbytecne, ale my mame tak strasne malo klidu, ze i kdyby neprobehlo nic z toho co na nej chystam (nove sexy pradylko a nocni kosilka a taky maly sexy darecek pro nej) tak je mi to jedno, hlavne ze budeme mit cas drzet se jen za ruku a povidat si a smat se spolecne. Jezis to zacina byt az dojemny, co. Ale uznejte my oba pracujeme cca 10-12 hod. denne, studujeme pri zamestnani a prave ted je zkouskove, a navic rozjizdime vlastni firmu a aby to nebylo malo tak jeste kamaradovi pomahame s firmou a preklady. No tak asi si umite predstavit jak vyzdimany na konci dne jsme. Desne :-)
Tak zatim pa a vsem preji, pokud uz se do konce tydne nedostanu na web, krasny vikend a at uz konecne dorazi to leto a my se ohrejeme.
Martina
 Zuzana,32 let,syn 8 let 
  • 

Re: Re: Re: Tchýně? Třeba bude líp! 

(8.6.2001 7:14:33)
Ahoj Martino,
když jsem četla tvůj příspěvek,říkala jsem si že takovou tchýni bych teda chtěla mít.Lituju tebe i tvého muže a docela ho obdivuju,že se nevytočil už dřív.Já bych jí to koště koupila už asi dřív.Nabídnout byt za takovou cenu vlastnímu synovi,to je teda síla.Myslím,že tvoje tchýně je člověk,který nikdy nebyl,není a nebude spokojen.Myslím,že ji už nepředěláte,pouze se musíte proti tomu obrnit a pouštět její řeči jedním uchem dovnitř a druhým ven.A omezit návštěvy na minimum.Z vlastní zkušenosti ti můžu doporučit,že pro mladou rodinu je nejlepší bydlet úplně sám,v dostatečné vzdálenosti od obou rodičů.My sice bydlíme až moc daleko,protože tchýně je od nás 250km a moji rodiče 600km,ale já jsem takhle spokojena.Má to svoje nevýhody,ale i výhody.Moje tchýně je velice hodná,hodně nám pomáhá,myslím,že si s ní rozumím víc než s mojí mámou,ale taky má svoje mouchy.Byt by nám např.zařídila podle sebe a to by se nám samozřejmě nelíbilo.Moji rodiče jsou taky moc hodný,taky nám hodně pomáhají,ale díky tomu,že moji mámě se pořád něco nelíbí na mně a hlavně mém mužovi,mít je ve své blízkosti,tak určitě už patříme mezi to % rovedených.Co třeba navrhnout tchýni,ať ten byt prodá úplně cizím lidem za takovou cenu jakou chce ona a pomoct jí s koupí menšího bytu (poslední aktivita vyvinuta ve váš prospěch)aspoň na druhém konci Prahy.To by svoje návštěvy určitě omezila,protože cestovat metrem nebo nedej bůh tramvají takovou dálku...Telefon je drahý,takže povídat si sní jen tak,to bych odmítla.Přeju ti hodně trpělivosti a silných nervů.
Měj se hezky.
 Alca 
  • 

Re: Re: Re: Tchýně? Třeba bude líp! 

(8.6.2001 9:18:07)
Ahoj Martino, je skoda, ze se vzdy ozvem jen kdyz jsou probémy, jak by se hezky psalo a cetlo, ze jsme tchyni tentokrat daly za vyucenou a pekne ji dobehly. Ale treba jednou. Je smutne co Vam tchyne neustále činí. S tím bytem to vidím tak, že vám jednoznačně dala najevo, abyste s ním nikdy nepočítali. (proč by se jinak oháněla tolika miliony, když má byt jinou hodnotu). Souhlasím s názorem, že máte-li ty peníze, okamžitě je investujte do koupi jiného bytu či domku podle svého uvážení a v místě, které se bude líbit hlavně Vám. Co je jí do toho, kde budete bydlet? Jste dospělí a máte svoji rodinu, do které nemá ona právo zasahovat. Fakt. Její opičí láska to jen dokazuje. Nabýzet byt ale přitom tím hlásat - "vám v žádném případě", vždyť to je tak průhledné. A s těmi pokecy? Tak jí řekni, ať někdy zavolá ona, že na to taky čekáš. (a vsaď se že je dostaneš, protože ona určitě nezavolá). Jinak u nás od doby co jsem psala téměř nic nového. Měsíc jsme se neviděli ani neslyšeli (jsem nadmíru spokojená). Jen manžel ji volal, když měla svátek a zastavil se u nich, když jel službně kolem jejich vesnice. Tím to skončilo. Ani jsem se na ni neptala a on ani neřekl, co odehrávalo. Jen mi říkal, ať se připravím, až tam znovu pojedem odpověď na její tradiční otázku, co je nového: takže, máme novou pračku, nový lustr, nové potahy na sedací soupravu do obýváku a jinak se nezměnilo nic. Potomka se nám také počít nepovedlo. Nechápu jí, ona místo aby byla ráda, že se nám vede a můžeme si konečně zařídit domácnost, je naštvaná a nepřeje nám to, protože si sami vyděláme dost a nemusím tím pádem nikde škemrat, aby nám někdo půjčil. (to je její sen, abysme za ní chodili a říkali si o peníze a tím pádem bychom jí museli být strašně vděční - což teď nejsme). Nemůže přenést tu naši samostatnost. Je z vesnice, manželovi vyčítá, že je "ten z města a že už to není ten jeji chlapeče" - ale tomu chlapečkovi je dneska pomalu třicet!! Štve jí, že jsme si na úvěr sehnali 1+1, ale já jsem za ten miniaturní byt šťastná. I manžel, který je za naše hnízdečko šťastný. Sami si zařizujem podle svého vkusu a podle financí, které vyděláme. Od tchyně jsme 150 km a od našich jen přes město. Jsem spokojená a šťastná, že jsme sami! Není nad vlastní bydlení. Opravdu si kupte bydlení někdo jinde a vykašlete se na její milionový byt! Stejně by vám pak celý život vyčítala, že tam jste a že její nové bydlení není podle jejího gusta. Ona fakt bude pořád stejná, s tím se asi smiř. Stejně tak já se smiřuju s mojí tchyní. např. včera jsem mé mamce oznamovala, že tam dnes pojedem. Soustrastně se na mě podívala, když jsem ji řekla, že jedem za tchyni. A ona mi povídá, snad za maminkou, ne? A pak nastal výbuch smíchu! Oběma nám to přišlo strašně k smíchu, že ona je vlastně má druhá maminka. Tak jsme si to trochu zpříjemnily, ale dneska večer mi už asi tak do smíchu nebude. Ale snad to nějak zvládnu a manžel mě jistě podrží. Přestože je to jeho matka, on mou podporu taky potřebuje, někdy ho opravdu jako syna nebere. Tak mi taky drž palce a v pondělí si můžem dát vědět. Měj se, užij si víkend a mysli na něco hezkého. Třeba jak si s manželem uděláte hezký večer. Kupte si víno a uvidíš, jak vám bude fajn! Alca
 Šárka, syn 10 let 
  • 

Re: Re: Re: Tchýně? Třeba bude líp! 

(8.6.2001 9:52:05)
Milá Martino,
zkus si chvíli predstavit, ze by Vám takovou nabídku dal cizí clovek. Rekli byste asi s manzelem "ne dekujeme", šli domu, cestou si 10 minut povidali o tom, jak je taková cena nehorázná, a zacali se poohlízet po jiné nabídce. Urcite bys nebyla tak vytocená, jako kdyz se jedná o nekoho príbuzného (zejména tchyni). Ale uprímne - proc by se príbuzní meli chovat méne "trzne" nez cizí. Ale to jen tak na okraj.
Víš, Martino, já si ale myslím (podle vlastních analogických a prebohatých zkušeností s matkou svého manzela) , ze problém je nekde jinde. Tvoje tchyne patrí asi k lidem, kterí proste potrebují naríkat a stezovat si, ale zásadne nechtejí to, na co si stezují, rešit a menit. Ted si stezuje, ze je byt velký na údrzbu a drahý, kdyby mela menší, tak by zase nemela kam co dát, bud je byt v príliš rušné cásti mesta, kde se v noci vubec nevyspí, nebo zase v opuštené cásti, kde je strach vyjít po setmení ven - proste jakákoli konstelace vnejších podmínek je vnímána jako strast a trápení a zdroj starostí.
Takze takhle naríká i nad bytem, ale opravdu Vám jej prenechat nechce - lidé mohou neco ríkat a neco úplne jiného chtít (a bohuzel, casto to ani nedelají zcela vedome, oni sami ten propastný rozdíl necítí). Financne na tom špatne nejste, takze si muzete porídit bydlení i bez pomoci manzelovy matky a ješte muzete být na sebe hrdí, jak jste šikovní a samostatní. Zkus se na nárky své tchyne dívat s nadhledem a pokud mozno ji moc neposlouchej (jinak budeš nad tím, co ríká, premýšlet i po jejím odchodu a spousta vecí Te bude bolet nebo strašne štvát). Obcas muzeš zdvorile pritakat (a vubec se nemusíš zabývat tím, na co jsi prikývla) - mne se moc osvedcila veta "hm, to je opravdu slozité". Snaz se své styky s ní omezit (na návštevy k ní muze prece manzel chodit sám). Stále mej na mysli to, ze pro Tvého manzela jakékoli neshody mezi Tebou a Tvou tchyní, jsou velice nepríjemné, nebot obe Vás má rád, i kdyz diametrálne odlišne. A pokud se ke své matce chová slušne, i kdyz jí nekdy kritizuje, rekni si, ze je to známka jeho dobrého charakteru a bud ráda, ze je takový.
Ver mi, ze pokud je ta paní toho druhu, který jsem popsala nahore, budeš moc potrebovat pro zachování Vašeho manzelství i svého vlasního duševního zdraví být nad vecí a nepripouštet si, co slyšíš. Na druhé strane se pokoušej nevyjadrovat se o ní špatne ani pred cizími lidmi, i kdyz Te pusa svedí a lidé se treba i vyptávají (opet osvedcená veta: "no to víte, ona to taky nemá jednoduché") - ver mi, udelá Ti to dobre, budeš si pripadat, ze jsi zvítezila takovým malým neviditelným vítezstvím.
Taková nespokojenost se vším kolem nás je velmi obtezující vlastnost, ale mozná, ze casem (po hooooodne letech!) dospeješ do stadia, kdy budeš svou tchyni i litovat za to, jak má s takovým náhledem na zivot ten svuj zivot tezký, prestoze objektivne se má treba velmi dobre (ale to jen v prípade, ze ji uvidíš a budeš vystavena jejím výlevum hodne zrídka, jinak bys musela být svetice).
Drzím palce.
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Tchýně? Třeba bude líp! 

(13.6.2001 19:40:49)
Ahoj Sarko,
mluvis mi zcela z duse. Kdyz nad tim tak premyslim tak financne na tom nejsme spatne,ale je pravda ze byt je dost velke sousto i pro nas, a proto tohle mohla byt pro nas lepsi, vyhodnejsi a snadnejsi varianta. No ze to nevyslo ma samozrejme dopad na to, ze je jasne, ze za takovou cenu byt ani mensi a v panelaku nesezeneme, takze budemem muset pritlacit a v tom jsme doufali, ze to bude od tchyne financni pomoc. Ale clovek se ma skutecne spolehat sam na sebe a my s manzelem muzeme opravdu rici, ze co mame jsme si vydreli a je to za vlastni. Takze s bydlenim to bude stejne. Samozrejme se i tchyne muze chovat trzne, ale uznej ze i tebe by asi mrzelo pokud by nejdriv slibovala, ze to bude jinak a ty jsi plnila svuj slib, to ze budes hledat byt pro ni a ona ti pak pote co ty uz tomu svuj cas venujes ti sdeli, ze to bude podstatne drazsi. Nicmene budiz ji to prano a presne jak rikas konecne jsem si ja potvrdila co si jiz dlouho myslim a pochopil to i manzel bez me pomoci, ze fnuka, ale skutecne resit problem nechce a ceka, ze bude stale litovana.
Takze rikam si je to chudera, ktera si ze zivota dela peklo a sama se strasne tesim na to az s manzelem najdeme neco jineho co se nam bude libit (a bude to cenove dostupne) a budeme se moci pustit do budovani noveho hnizdecka coz nas oba moc bavi a hned vzapeti pote se pustit uz ne jen do "nacvyku" porizovani miminka, ale uz na ostro :-))
Martina
 Ivana, vdana bezdetna 
  • 

Re: Re: Re: Tchýně? Třeba bude líp! 

(8.6.2001 15:40:03)
Mila Martino,
hezky te zdravim a drzim palce do dalsiho souziti s protimatkou. Mam ji take a vykonnou. Mame s manzelem vypracovane systemy jak se ubranit peci o kterou nestojime a snazime se pokud mozno obejit bez ni. Co je pro nas opravdu dulezite (svatba, bydleni apod.) zarizujeme sami nebo s nasima, je to jednodussi. Protirodicum tyto skutecnosti proste oznamujeme. Co nam nepripada dulezite (ale protimamince ano, napr. pribory a pod.) to ji nechame po zrale uvaze zaridit. Musime byt ale presveceni, ze situace je natolik neskodna, ze pripadne vycitky nebo prudy nas moc nerozhodi. Samozrejme, ze system nekdy selze, ale povetsinou to funguje docela dobre.
Mam vypracovanou teorii bezpecne vzdalenosti bydliste meho a protirodicu - je to nejmene hodina cesty. Muz uz vypracoval teorii bezpecnych intervalu - pokud se vidime casteji nez 1x tydne nastavaji zkraty.
Nase vztahy jsou v poledni dobe temer harmonicke, ale je fakt, ze musime o vecech vice premyslet a ne jen nadavat.
Pokud Ti tedy muzu vubec radit, to je tezke, kazdy ma svuj originalni osobni pribeh, tak byt od protimatky teto kvality by mi za ty prachy a stresy nestal. To by mi snad prislo snazsi koupit od cizich.
Jeste jednou preju Tobe i manzelovi pevne nervy a hodne moudrosti a taktu vam obema i protimatce. Ahoj Ivana
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Tchýně? Třeba bude líp! 

(10.6.2001 23:49:14)
Cau Martino,
tak se mi tak ten Tvuj prispevek libil, ze sem taky musim napsat par radek.
Cha cha,to byl projev male skodolibosti, ze se priserny zensky nevyskytujou jen v nasi rodine...((
Bohuzel, v mem pripade to neni tchyne, kdo je vecne nespokojeny, ale vlastni maminka.Bohuzel.
Kdyz jsme si pred par lety konecne s manzelem poridili vlastni bydleni, podotykam vlastnimi silami (!),jednalo se o maly domek s malou zahradkou, coz byl vzdy sen me maminky.
S o to vetsi pychou, ja blazen, jsem cekala, az prijede, abych ji ho mohla predvest.
No, to jsem si dala.
Jednalo se o stary prestavovany domecek, tak si asi dovedes predstavit,ze vse nemohlo byt uplne optimalni a i to co mohlo byt, treba jeste nebylo z financnich duvodu dotazene do konce...
Cela ocekavana navsteva se odvijela v duchu toho, co tu mame spatne, co je skarede a co by takhle vubec byt nemelo.....
Myslim, ze pozitivniho tu tehdy nenasla vubec nic.
Mozna si dovedes predstavit me zklamani.
Pak jsem si rekla: A co? Domek je NAS, bydlime tu MY a my se tu citime DOBRE a jsme tu spokojeni, tak co...
Nastesti maminka bydli dostatecne daleko (330km),takze se zde objevi max.2x do roka a mne to ani moc nechybi.
Posledni napad me maminky se netykal mne, ale meho brasky a vytocil mne (asi proto, ze je to velmi cerstve)tak, ze jsem vztekla, jeste kdyz tu mlatim do klavesnice.
Bratr se po zrale uvaze a skoro dvouletem souziti s pritelkyni konecne rozhoupal k svatbe.
Jsou mladi, bydli v byte, ktery jim docasne prenechala (neboj, ne maminka!!) nastavajici tchyne a setri kazdou korunu. Mmj. taky proto, ze se jim jiz povedlo si poridit syna, takze maji pouze jeden a to nijak zavratny prijem.
Takze premysli jak sfouknout svatbu co nejelegantneji za co nejmene penez.
Nase maminka pracuje jako vedouci pracovnik v jednom nejmenovanem lazenskem zarizeni.
To ma pochopitelne sal, jidelnu, kuchyni atd., takze padla alternativa, ze by snad slo poridit svatbu zde.
Nasi mami zjistila zaridila a prednesla hotovou variantu, s jidlem (bez piti!) za 400,-Kc/osobu.
Po te, co se muj bratr s pritelkyni "probrali z bezvedomi", s diky podekovali za vyhodnou nabidku "se zamestnaneckou slevou" a maminka byla jeste desne urazena...
Podotykam, ze se nejedna o nijak superluxusni podnik.
A braska uzavrel debaty o spoluucasti nasi maminky na pripravach svatby s tim, ze uz o ni nechce vubec slyset.
Uprimne, ani se mu nedivim....
Vidis, bud rada, ze jde jen o tchyni:-)
Drzim palec a pevne nervy
I.
 Petra, 26 let, 10.týden 
  • 

Re: Re: Re: Re: Tchýně? Třeba bude líp! 

(11.6.2001 12:59:29)
Ahoj všechny!
Nedá mně to, abych Vám nenapsala, že jsem také jedna z Vás, které mají "super" tchýni, bohužel i tchána (tchýně je nevlastní matkou manžela, kterou si jeho otec vzal záhy po smrti 1.manželky, od té doby se o děti víceméně nestaral). My jsme naštěstí tento problém vyřešili hned na začátku vztahu a na návrh manžela se s nimi stýkáme minimálně. Omezujeme se pouze na několik návštěv ročně a i ty stačí. Vždy mají stejný scénář: Už jste si koupili pořádné auto? (máme Felici, oni 10 let starou Vectru), To pořád bydlíte v tom firemním bytě? To nemáte na vlastní? (nemá cenu vysvětlovat, že opravdu ne) atd., atd. Návštěvy pro mě byly zprvu utrpením, ale dnes jsem již nad věcí. Trpělivě odpovídám na jejich přihlouplé otázky (chtějí slyšet, jak jsme na tom špatně, když se na něco zeptají a my to zrovna máme, jsou zklamaný) a už mě to netrápí. Všechno jim pochválím, odsouhlasím. Oni mají radost jak malé děti, mně to nic neudělá. Odjíždím s pocitem, že jsem splnila svoji povinnost a mám zase na delší dobu pokoj. Teď nás ale čeká zatěžkávací zkouška - oznámit jim mé těhotenství. Moc se do toho nehrneme a necháme to asi až na později. Jim to bude stejně jedno a my od nich nic nečekáme.
Přeji všem pevné nervy!
 Lída , 30 let 
  • 

Re: Re: Re: Tchýně? Třeba bude líp! 

(11.6.2001 14:37:26)
Milá Martino, nerozumím jedné věci. Ty částky v milionech, o kterých tu mluvíte jsou pro mě nepředstavitelné sumy. Možná proto, že pracuji ve školství a nejsem z Prahy. Nechápu, že když máte možnost s manželem zaplatit za byt částku 1,8 milionu Kč, proč tedy nekoupíte od někoho jiného když se to tchýni zdá málo. Velký byt je fajn, ale 120 m2 taky není nutných nemyslíte ? Bydlela sem po rozvodu s dvěma dětma v bytě o velikosti 36m2 skoro dva roky a taky to šlo i když uznávám, že žádný luxus to nebyl :) Teď už druhý rok bydlíme v bytě o velikosti 80 m2, který jsem koupila s přítelem za 300 tis. Kč. Opravdu na úklid to uplně stačí, neumím si představit že bych uklízela dalších 40 m2 :)) Možná mám prostě jen štěstí, že nežiju tam, kde se ceny bytů pohybují v milionech. Držím Vám palce , aby se Vaše bytová situace úspěšně vyřešila a miliony bych ve vašem případě radši než tchýni dala někomu jinému :)
Lída
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Tchýně? Třeba bude líp! 

(13.6.2001 19:24:03)
Ahoj,
ono nejde o to, ze bychom trvali na tom, ze musime mit konkretne tento byt, ale puvodni dohoda byla takova, ze za nej bude chtit 1,5 mil. (pro me ty castky taky jsou nepredstavitelne, ale v Praze za byt 3+1, 80 m2 v panelaku das cca tech 1,5 - 1,8 mil.). Az za par tydnu vyrukovala s cenou takto vysokou. Takze nase puvodni uvaha byla, ze jestlize za byt v panelaku 3+1, 80 m2 chteji 1,8 mil. tak je lepsi koupit byt o tchyne vetsi i kdyz k rekonstrukci. A navic tchyne tvrdila, ze chce pryc a chce aby zustal v rodine. Jak se ukazalo byli to jen kecy aby ji nekdo litoval. Ted uz aspon nemuze fnukat a kdyz se na to divam s odstupem tydne tak vlastne je to lepsi, protoze nam nikdy nebude moci rict ze kvuli nam prodelala. Hledame dal od nekoho jineho a snad budeme mit stesti. Mohlo to byt jednodussi, ale zrejme nam neni prano a musime to mit normalni cestou jako vsichni ostatni. Ale hledat byt v Praze fakt neni zadna lahudka, byty by i byli, ale za jaky penize. Asi si zacnem brousit zuby na nejakou jeste nevytunelovanou banku :-))
Martina
 Jana 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Tchýně? Třeba bude líp! 

(14.6.2001 14:29:44)
Ahoj Martino a všechny ostatní se
"zlatýma" tchýněma,

především bych Ti chtěla Martino říci, že ti závidím - přišla jsi totiž na to, jakou máš tchýni včas a včas Tě zbavila iluzí.
Já mám taky tchýni dáreček, když jsme spolu s manželelm chodili, bylo to ještě jakž takž dobrý. Horší bylo,když jsme dostali podle ní ten pitomý nápad se vzít. Na svatbě mi řekla, že mi teda přeje vše nejlepší, ale stejně se do roka rozvedeme.
To jsem nevěřila vlastním uším.
Teď budeme mít desáté výročí svadby a musím říci, že teprve před dvěma lety jsem opravdu pochopila, co je ta osoba zač.
Před tím jsem pořád žila v naději, že až uvidí, že spolu normálně žijeme, přejde jí to.
Nejvíc se ale zlobím, jak jsem byla příšerně naivní a má drahá polovička taky.
Náš stručný příběh vypadá takto:
manželovi prarodiče - oba učitelé si za bolševika s pomocí dalších příbuzných (bezdětných) opatřili
2 rodinné domy, ve kterých je teď po opravách 6 bytů.
Má tchýně je jedináček, má dvě děti.

Jeden z těch domů prarodiče slíbili manželovi a my jsem se tedy ještě jako student brali s tím, že máme vyjímečné štěstí, protože máme kde bydlet.
A skutečně jeden z těch bytečků (2+1) obýváme.
Oba jsem učitelé a tak si ten příjem umíte představit.
Pak krátce po naší svatbě a krátce po sobě dědeček s babičko u zemřeli a závěť se nenašla a asi ani neexistovala.
A tchýně říkala, jóó, tyď to vlatně je vaše, až spolu pár let budete, až budete mít děti, až seženete peníze na daně...

Až když jsem přinesla peníze na daně, které jsem posháněla po všech mých příbuzných (a už dávno jsme měli dvě děti), řekla -no, proč bych vám to vlastně měla dávat, dostanete to až umřu.

A pak mě soukromě řekla, že se jenom flákám!!!! ve škole nebo na mateřské,a žiju za její peníze!!!!
To ona šla pracovat, hned když bylo dětem 6 měsíců.
Nejhorší je, že v jistém smyslu má pravdu, protože učitelské platy dneska jsou jaké jsou. Už jsem to psychicky dál neuměla unést a našla si práci jinde než ve školství. A tak mám naději, že k dvacátému nebo snad už patnástému výročí svatby se od ní odstěhujeme a ušetříme si její báječné návštěvy, kdy nám musí předvést třeba nový kožich, jen za deset tisíc, ale neudělejte si tu radost,...v okamžiku, kdy nevíte čím zaplatiti dítěti kroužek ve škole. V jednom čtyřpokojáků bytě bydlí ona, v druhém švagrová, no a zbývající výhodně pronajímá - a užívá si života.

No nic, snad se z toho vyhrabeme, ale před těmi deseti lety, kdybychom nebyli tak naivní, by to vše šlo líp.

Jana


 Kateřina (Markétka, 3 a 3/4 roku) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: opačná zkušenost 

(25.5.2001 8:50:33)
Ahoj Martino, nějakou dobu jsem se teď nedostala k internetu, pročež odpovídám s takovým zpožděním.
Abych pravdu řekla, mám pořád pocit, že se zbytečně zaobíráš věcmi, které buď neovlivníš, nebo které se ještě nestaly. Z toho, cos přidala jako svědectví o své tchýni, jsem pochopila, že by si s tou mou opravdu velmi rozuměly... Zezačátku mě to hrozně ničilo (skákání do řeči, vypnuté uši, když jsem mluvila o čemkoliv jiném než o penězích, občasné rýpnutí apod.), ale časem jsem se k tomu začala stavět se shovívavým úsměvem. Neřekla bych do sebe, že takového nadhledu budu schopná, ale pochopila jsem, že to chce opravdu čas a velmi příznivou okolností je ta vzdálenost + její neochota jezdit za námi. Po narození Markétky už ji vyloženě splachuju. 24hodinovou návštěvu u ní dvakrát do roka snesu a společenské povinnosti učiním zadost. Tady bych ráda upřesnila, že můj muž vpodstatě ví, co si o ní myslím, ale já nemám zapotřebí mu to otevřeně dávat najevo. Takže dekórum slušnosti ve vztahu snacha-tchýně zachováváme tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. On si to všechno velmi dobře uvědomuje, ale já od něj samozřejmě nechci, aby nějak přehodnocoval svůj vztah k matce. Má ji rád a když za ní občas jede a ví, proč nejedu i já s malou, říká, ať nejezdíme, že to chápe, ale že je to přece jeho máma a nebylo by fér vůbec se s ní nestýkat. Já to plně respektuju a nemáme důvod to nějak hlouběji rozebírat. No nevím, jestli jsem to napsala dost srozumitelně, ale vlastně jsem Ti chtěla naznačit, že by bylo fajn, kdybyste s manželem v tomhle měli taky jasno. Pokud by byl ochoten navštěvovat ji občas bez Tebe, je to kompromis přijatelný pro všechny. Ty se nebudeš nervovat, čím Tě zase vytočí a trochu si od ní odpočineš. Je v tom rozdíl, vidět "milovanou tchýni" jednou za měsíc nebo jednou za rok. Neboj se jí trochu dát najevo, že žijete svůj život podle svých představ a že ona do toho zas tak moc nemá co mluvit. Holka, to by ses zbláznila, až budete mít jednou miminko... A k těm vztahům s ostatními sourozenci. Oni ti mladší to taky jednou pochopí a koneckonců, když nemají s kým soupeřit, přestane je to bavit. Takže pokud na Vás nějak neútočí, nepomlouvají a pod., chovejte se k nim pořád hezky, jako k fajn příbuzným. Se svou maminkou to asi radši nerozebírej, darmo by se tím trápila. Radši si vylej srdíčko nějaké kamarádce nebo tady na Rodině. Tak Ti držím palce, aby ses nad to dokázala co nejdřív povznést a zkus se těm jejím úvahám o halenkách a kočárcích smát. Měj se hezky K.
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: opačná zkušenost 

(30.5.2001 14:21:44)
Ahoj Katerino,
mas pravdu. Snazim se o tom moc nepremyslet. Vcera jsme se vratili z dovolene a musela jsem projit navstevou u tchyne. Byla jsem strasne unavena z cesty a tak jsem jen tak na pul ucha poslouchala co zas lici za tragicke story (nutno dodat, ze jsou to normalni veci, ktere bezne lidi potkavaji, napr. tekouci odpad u drezu, jenze pro ni to je katastrofa na cely den :-)). No a zjistila jsem ze ji staci jen parkrat hoknout "No to je fakt hrozny" nebo "Opravdu" a je spokojena. Tak jsem si rekla, ze ja jsem to tak prezila ona taky a ze to tak budu praktikovat. S temi sourozenci je to zvlastni. Manzel se pred odjezdel na nasi dovolenou pohadal s bratrem, protoze ten mu dost neomalene tesne pred odjezdem (meli jsme pred sebou 24 hod. cestu v aute) zavolal ze prsi a jemu se nechce jet MHd nekam na disco a jestli by ho neodvezl. Manzel se nastval a rekl, ze si snad dela srandu a on mu na to odpovedel tak fajn nazdar. No pak si poslali jeste nejakou SMS. Vcera nam tchyne rekla ze tam byl ten bracha a brecel ze je na nej manzel zly a rekl mu ze je sobec...on tak hodnej clovek. Je to sobec a ja si to myslim jiz dele, ale nevyjadruji se. Nicmene jsem to byla ja kdo manzelovi rika at se nad to povznese a s brachou si zajdou na pivo a veci si vyjasni narovinu. necekala bych to od sebe, ale myslim, ze sourozenci by se nemeli takhle hadat kvuli kravinam.
Mrzi me ot kvuli manzelovi ale je dospelej a musi si tyhle zalezitosti v rodine resit sam. Ja ho muzu maximalne podporit.
Jinak on k matce chodi sam a to casteji nez se mnou a chape me duvody. Netesi ho to, ale chape to. Vi asi co si o ni myslim, ale taky nemam potrebu mu to rikat stejne to nemuze zmenit.
Tak preji pevne nervy a ahoj
Martina
 Jarka, dvě dcery 
  • 

Re: Re: Re: Re: opačná zkušenost 

(11.5.2001 10:11:32)
Ahoj MArtino, povznes se nad to trochu. Ona jiná nebude a ty se tím zbytečně trápíš. Ať si lítá po sekáčích, když jí kočárek nebude ladit ke kabátu, tak ať nevozí, ať si běhá po svých dětech a vnáší rozkoly. Už jste všichni dospělí a můžete si to vyříkat mezi sebou.
Já jsem byla dřív taky taková, že jsem se kácela ze zvyků a návyků své tchýně, strašně mi šla na nervy a vadilo mi, že je schopná trávit čas lítáním po obchodech aby si sama sobě nakoupila /je rozvedená/, ale za vnoučaty nepřijde. Pak mi došlo, že mi to zbytečně bere energii, přestatala jsem o tom přemýšlet a neskutečně se mi ulevilo. Možná to přišlo s věkem. Bude mi 40 a přemýšlím jinak než v 25 letech. Navíc se pomalu ale jistě blíží doba, kdy budu jednou sama tchýně, tak se to snažím vidět i z té druhé strany. I ty budeš jednou tchýně. Myslíš, že budeš schopná změnit svůj styl chování a své zvyky jenom proto, že se to tvému zěťovi nebo snaše nebude líbit? Já tedy asi ne. Já jen doufám, že po zkušenostech, které mám, se mi to podaří ukočírovat a budu celkem snesitelná. Ale něco si na mě určitě najdou. S tím počítám. Zrovna tak, jako se mi třeba nebude všechno líbit na nich. Ale tam už musí nastoupit tolerance a umění dělit věci na podstatné a nepodstatné. Přesto doufám, že mé dcery budou se svými muži bydlet samostatně a budeme se scházet třeba na to grilování. Tak se měj fajn a nech tchýni žít. Buď ráda, že s ní nebydlíš. Ahoj.:o))

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.