| Ráchel, 2 děti | •
 |
(9.3.2002 21:18:33)
Milé dámy, sbírám veselé historky o porodech a péči o malá miminka! Ráda bych, aby povzbuzením především pro ty, které čekají své první miminko a zatím vždy slyšely jen hrůzostrašné skazky... Také by mne zajímalo, jakým mýtům jste před narozením svého prvního dítěte (případně i těch dalších) věřily a jak tyto mýty dostaly díky realitě na frak.
Těším se na Vaše historky!
|
| Sylvie | 
|
(10.3.2002 18:28:13)
Ráchel, zkus prohlížet miminkovské deníčky. Seznam najdeš tady.
|
|
| Iva, 2 děti | •
|
(11.3.2002 11:11:59)
Nevím, jestli je moje historka veselá, spíš pěkný trapas, ale budiž...
Dávno již tomu, kdy jsem ve věku bez dvou měsíců 20 měla rodit své první dítě. Tatínek na vojně, takže jsem do porodnice, pěkně vyplašená, jela sama. Nic mi nebylo, ale pan doktor řekl, že už musím. V porodnici mě pan doktor mě prohlédl a řkouc, že už to je k tomu, poslal mě na hekárnu.
Nikdo mi neřekl, co tam mám dělat a já se neptala.Protože mi stále nic nebylo lehla jsem si na jednu z volných postelí a vytáhla knížku, neb jsem čtecí maniak. Po zhruba hodině přivezli jinou pacientku - na lehátku, položili ji na vedlejší postel a připojili na jakési přístroje. A odešli. Na paní bylo vidět že by si moc ráda popovídala. Bohužel rozhovor zahájila touto větou: "Paní vy budete mít miminko?" Tak v tu chvíli jsem si vážně myslela, že je cvok. V duchu jsem si říkala - blázen, hlavně nedráždit, co si asi myslí, že dělám s tímhle břichem na hekárně - že jsem se přejedla? A sestra nikde..... Potom jsem tak opatrně odpověděla "No". Paní se rozpovídala ......a ta úleva.
Vyšlo najevo, že se vlastně ptala, jestli UŽ budu mít miminko, a že mi závidí, protože sama byla asi v 7. měsíci, ležela o patro níž v nemocnici, nesměla chodit, a nahoru ji vozili pouze na vyšetření ozev. Už jsem ji pak neviděla, asi bych ji ani nepoznala, protože její tvář se mi ztrácí ve stínu historky "S bláznem na hekárně". V duchu se jí omlouvám.
|
| LFNikita | 
|
(8.7.2003 23:21:34)
Ahojky,
prosím navadilo by, kdybych Tvé povídání použila ve své nové knížce? Napiš prosím, domluvíme se. Moc děkuju!
|
| Rita 2děti 10a 7 let | •
|
(10.7.2006 8:53:56)
dobrý den ,chci vám napsat co se přihodilo mně,porodní bolesti na mně přišli v noci kolem čtvrté hodiny ráno,moc jsem se divila rodit jsem mněla až za 14 dnů,praskla mně plodová voda,ale moc jsem to neřešila,byla jem jako myška.Abych neprobudila manžela,chodila jsem po pokoji a přemýšlela co dělat!Kolempůl šesté ráno jsem už manžela probudila,že mně není zrovna nejlépe!nejdřív nechtěl ani vsát,ale potom vstal!Bohužel jsme neměli ani auto ani telefon,tak moje matka vzala jediné kolo ,které bylo pojízdné,bohužel dětské a jela volat sanitku!Přijela rychle ,ale já už mněla bolesti po 3 minutách,jel semnou i manžel,ale byl úplně mimo,a řidič také navigovat v bolestech jsem musela sama!Nejlepšíovčem bylo,když se mně manžel ptal co mně je??Upřímně Vám povím ,že jsem ho chtěla zmlátit,a řidiče taky nechtěli mně dát ani sáček na zvracení,jako bych jela z tatary.:-))dovezli mně včas a v pořádku,přišla si pro mně zdravotní sestra a ptala se tatínka zda bude u porodu,ten souhlasil,ale vypadal žese každou chvíli složí!Porodila jsem opravdu moc ,moc rychle,nestihli mně ani připravit,u porodu byl lékař ,ale rodila mně sestra učenka!Musím říci že to bylo opravdu moc krsné,narodil se syn a vážil 3.90kg,prý nedonošený!No nevim,Musím vám ještě zdělit že pro jiné maminky si jezdili tatínkové s kytičkama a včas!Pro mně bohužel přijel manžel o 3hod pozdě,a domů jsem jela autem ale mysto sedadel tam byl tvrdý chleba!Dovedete si představit tu cestu!Ted už máme auto i telefony,ale při druhém porodu to taky moc nepomohlo:-))
|
|
|
|
| Daja | •
|
(14.3.2002 18:53:26)
Moje historka by byla poporodni.
Po porodu meho syna ( cisarskym rezem, pri vedomi ) me nechali asi na hodinku v pooperacnim sale na pozorovani. Vsichni se mnou zachazeli jako ve vate.
Behem te hodinky mi vsechny ty mediciny proti bolesti uz nezabiraly, a tak se mi ulevilo, kdyz me ( nas ) konecne odvezli na pokoj. Sestricky mi vysvetlili, ze budu na kapackach a zacaly vsechno pripravovat.
V momente, kdy jsme na chvili zustali na pokoji jen sami - miminko, cerstvy tatinek a ja - tak v ten moment muj muz zpozoroval ovladani !!! A jako se nezapre "televizniho dalkoveho ovladani" maniak, tak se nezapre "luzkoveho ovladani" silenec.
Postel se mnou trhla, ja zatala zuby bolesti, pres ty se dostal jen ubohy skrek a vrchni cast meho tela se rozpohybovala nahoru!!
Tise jsem zacedila mezi zuby, at toho proboha necha !!! Ale muj protejsek se naramne bavil, chechtl se a zablebtal, ze se mu to nejak zaseklo, ze to nemuze zastavit.
Neverila jsem, ze by mi neco takoveho nekdy udelal, a protoze ta situace byla tak absurdni, musela jsem se zacit smat i ja...a to teprve bolelo !!!
Takze, pro ty co cekaji na cisrsky rez : nesmat se, nekychat, neskytat, nekaslat ani nezyvat, jestlize mate par hodin ( i vice ) po operaci.
|
| bubak2 | 
|
(20.3.2002 13:42:57)
Dajo,to je hezké,taky jsem se zasmála i když věřím tomu,že v tu chvíli tobě do smíchu asi nebylo.No ale to jsou hold ti chlapi.
Já jsem zase na porodním stole dostala "náhubek" s uklidňujícím prostředkem,jelikož jsem se těsně před tim pozvracela(způsobeno uzlem na pupeční šňůře a přidušením dítěte).Doktor se sestrou mi řekli "tak a teď tlačte".Když byl syn na světě najednou jsem se přistihla,jak do toho "náhubku" šíleně funím.Jako parní lokomotiva "hu,hu,hu".Začala jsem se nahlas smát.Doktor než si uvědomil co dělám chvíli na mně koukal a pak se začal taky smát.Pak mně musel uklidnit,aby mně vůbec mohl zašít.
|
| macovka | 
|
(20.5.2003 23:03:40)
Taqk koukám holky,že nejsem sama kdo se po porodu dobře pobavil.
Můj první porod byl před 11 lety a mně bylo neco málo přes 19 let, takže jaké to bude a co se bude dít byla jedna velká neznámá. Když pominu nezábavné věci jako předčasný porod, a větu rozčílené doktorky " snad poznáte, že rodíte...........já už za to dál nemůžu" tak samotný porod byla vlastně brnkačka. Zhruba ve 20.00 mi dali nějaký lék na spaní a, že prý mne ráno odrodí", tak jsem šla spát nemaje nějaké výraznější bolesti. Kolem 23 hodiny jsem se probudila a "zašla si na velkou". Při zpáteční cestě jsem potkala sestru, která se ptala na bolesti a já namítla, že nic výrazného a že nevím........shrnu to .......prohlédla mně, řekla rodíme a dcera byla během 15 min. na světě. Dnes se směju, možná, že tehdy to mohlo dopadnout i jinak!
Za to druhý porod byl ještě lepší. Já o 10 let starší a o 20kg těží jsem nebyla schopná se na porodním stole pohnout, natož se přitáhnout do klubíčka a bradu na hrudník. Byl vyzván manžel aby mi pomohl a on mne chytil pod bradou a hlavu vyvrátil vzad.
Když to tak pročítám, najednou mi to nepřipadá tak veselé jak Vaše vzpomínání, ale z mého pohledu to stálo za to.
|
|
|
| eva | •
|
(16.5.2003 12:28:21)
Ja som mala tiež cisársky rez, a to 31.3.1999. Na druhý deň bol prvý apríl a moja spoluležiaca mala zapnuté Fun Radio. Iste si viete podľa názvu predstaviť, čo na takomto ráciu vysielajú na prvého apríla.
Niekoľkokrát som uvažovala o tom, či ju mám poprosiť, aby to vypla, ale tie fóriky boli také skvelé, že som to vydržala uhihňávajúc sa pomedzi zovreté zuby.
|
| Lea, Barunka 5 týdnů | •
|
(17.5.2003 0:52:40)
Dobrý den,
po císařském řezu nenastala laktace tak, jak měla a brzo jsem mateřské mléko téměř ztratila. Jsem z toho zoufalá, vím, že mateřké mléko je nenahraditelné, proto prosím, kdo máte přebytek a odstříkáváte, mohli by jste mi nabídnout? Jsem z Prahy 8.
Předem děkuji, Lea
|
| gabor |
|
(22.5.2003 21:29:15)
Poslali jsme Ti email, tak se na nej koukni.
Gabina a Matej
|
| Terka | •
|
(23.5.2003 19:14:18)
Která maminka ráda šije a ušila by mi kabátek k sukni, do konce června za 500 Kč, střih, materiál,podšívku, nitě, knoflíky dodám. Jedná se o prý jednoduchý kabátek z přírodní vlny a já to jednak neumím a jednak mám postižené dítě, tak mi zabírá spoustu času. Děkuji pokud se někdo najde.
|
|
| Míša 25 | 
|
(11.6.2003 9:39:55)
Leo, jen k tomu MM. Je dokázáno, že z mateřského mléka může miminko chytit některé pohlavně přenosné choroby, především pak AIDS. Rozhodně tedy má rada je - CIZÍ mléko rozhodně NE!!! Myslím, že nezáleží na tom, čím mimčo kojíš, ale jak ho kojíš, tzn. s láskou. A mléko "cizí" maminky pro dcerku určitě nebude nejlepší. Koukni, je tolik mamin, co používají umělé mléko a mají zdravé krásné děti. Hlavně se tím netrap.
Míša
|
| stet |
|
(30.12.2003 22:31:31)
sama bych taky radeji pouzila umele mleko, ale pokud vim, jsou tehotne na aids testovany. lenka
|
|
|
|
| Nikča |
|
(24.5.2003 14:39:11)
Taky u mě nenastoupila po císaři laktace. Syn byl již v porodnici krmen odstříkaným mlékem od jiných maminek. Po návratu z nemocnice jsem se domluvila s Mudr. Mydlilovou z Thomayerovi nemocnice a jezdila jsem si pro mražené odstříkané mléko přímo do Krče. Tak jsem to řešila asi 2 měsíce, poté jsem syna převedla na umělou výživu. Zkus zavolat do poradny kojení v Krči, třeba ti pomohou jako mně.
|
|
|
|
| LFNikita |
|
(8.7.2003 23:43:52)
Ahojky,
prosím navadilo by, kdybych Tvé povídání použila ve své nové knížce? Napiš prosím, domluvíme se. Moc děkuju!
|
|
| Věra Nixová | 
|
(8.4.2004 9:20:59)
Ahoj Dajo,
vim, jaky to je, kdyz manzel provede nejakou klukovinu a Tobe nezbyde nic jinyho nez se zasmat a ono to nejde. Mela jsem taky porod cisarem, ale s celkovou narkozou, kychnout, zakaslat natoz se zasmat, byl nadlidsky vykon. Manzelovi se Tvuj prispevek tez libil a ani se nedivim, vzdyt oni jsou na tyto blbosti jak delani a bohuzel i v takovychto situacich dokazou vymyslet takovy veci, ze nekdy zustane i rozum stat,...:-) bobik
|
|
|
| Radana,2 kluci | •
|
(26.3.2002 11:07:02)
Znáš takovou tu scénu z filmu,jak manželka v noci probudí manžela,že už je čas a on vyskočí a děsně spěchá do porodnice.
No a když se v noci přihlásil můj druhý syn,tak budím manžela,že jako pojedeme a co myslíš,že nastalo?
Mužíček kňoural,že je ospalý a zdali by ten porod nepočkal třeba na ráno.A dalo mi dost práce přesvědčit ho ,že vážně ne.Než by v noci cestoval do porodnice,radši by riskoval domácí porod...
|
| Sylvie |
|
(26.3.2002 19:18:51)
To mi přípomá, co mi vyprávěla moje máma - taková filmová klasika. Máma budí tátu, že se jede, táta fofrem vybíhá z postele, obléká se, letí za kamarádem, který je též majitelem auta, ten vstává, obléká se, rychle skáčou do auta a fofrem se řítí k porodnici... mezitím co máma si v poklidu rodí doma a čeká a čeká... Nakonec to ale stihli :-)
S.
|
|
|
| Adanka | 
|
(12.5.2002 16:37:00)
Ahoj holky!
Nedá mi to se s Vámi nepodělit o nevšední zážitek - porod mého 1.dítěte za přítomnosti manžela.
Já, založením pesimistka, která si dělá se vším starosti, jsem naštěstí ve svých jednadvaceti letech potkala stoprocentního optimistu-pohodáře. Během šesti let společného soužití jsem poznala nesporné výhody tohoto svazku. Manžel je takové to sluníčko, které kolem sebe šíří teplo, bezpečí a pohodu. Milda všechno řeší v klidu s nadhledem a pro mě je radost s takovým člověkem žít...To na vysvětlenou, abyste si udělaly obrázek...
Před více než rokem jsem očekávala narození našeho prvního (a jistě ne posledního) dítěte. Čtrnáct dní před plánovaným termínem porodu jsem skončila s otoky a vysokým krevním tlakem předčasně v porodnici. Psalo se pondělí 9.dubna 2001. V sobotu 14.dubna jsem měla slavit sedmadvacáté narozeniny, Velikonoce za dveřmi (16.dubna) a já mám trčet v porodnici! Milda mě jezdil každý den povzbuzovat a vozil mi dobroty. Prášky zabraly, tlak klesal a doktoři uvažovali o mém propuštění. Jásala jsem, ale Milda byl jiného názoru. Celý týden mě při návštěvách hladíval po bříšku a přemlouval miminko "Troubo, vylez, přece sem mámu nepovezu znova!?!" V pátek 13.dubna jsem se dozvěděla, že mě v sobotu po ranní vizitě pustí domů (hurá...na narozky budu doma). Ale miminko se rozhodlo poslechnout tatínka a už v noci se hlásilo (bylo mi "nějak divně"). Půl hodinky před vizitou mi praskla plodová voda a bylo "vymalováno". Bylo teprve něco po osmé a já čekala na hekárně na ty "pravé bolesti" s knížkou v ruce. Porodník tvrdil, že "to bude" někdy před půlnocí, takže spousta času, aby mi Milda dovezl potřebné věci a stačil sehrát odpolední mistrovské utkání ve fotbale.
Přijel včas, právě když jsem "mlela z posledního" a potřebovala povzbudit...Skáču na míči jako divá, prodýchávám pěkně silné stahy a ON si to přihasí celý v zeleném s legrační čepičkou na hlavě a vrčí: "Už od vojny nesnáším zelenou!" Sedne si ke mě na postel a líčí mi průběh utkání (jako by mě právě nic jiného víc nezajímalo) a vzápětí se mě ptá: "Maminko, nemáš tady něco k jídlu? Mě šíleně vyhládlo!" Bolesti, nebolesti, musela jsem se začít smát. A vzápětí další perla: "Ajiku, proč dejcháš jak pes, to se musí?"
A jak to bylo dál? Za chvíli bavil celý personál porodního sálu a než jsme se nadáli, dostala jsem k narozeninám nejkrásnější dárek na světě, malou Aničku. Manžela příchod dcery zcela zaskočil (počítal totiž s fotbalistou), ale sotva malou dostal do náruče, stala se jeho sluníčkem. Vůbec neplakala, jenom si tiše broukala...
Před měsícem jsme oslavily spolu (mé osmadvacáté a Andulčiny první) narozeniny. Vypadá to, že v mém životě už jsou sluníčka dvě. Anička je pohodář po tátovi a jeden bez druhého "nedá ani ránu"!
Všem maminkám (i těm nastávajícím) přeji k našemu dnešnímu svátku hodně sluníčka a zdravá "zlatíčka"!
|
| Meduna | 
|
(12.5.2002 18:41:43)
Ahoj gratuluji k dvojnásobným narozeninám. My máme také pěkné náhody v datech, ale takhle hezky se nám to tedy nepovedlo. Já jsem narozená 6.2., manžel 6.5., první dcera 6.12., druhá dcera se vzepřela a narodila se "chvilku" po Vašem malém, 28.5.2002.
Samozřejmě, že manžel fotbalista (hraje oblast, ale po včerejším zápase pravděpodobně poslední sezonu), čekal fotbalistu a to dokonce dvakrát, ale život se neptá. Dneska je taťka z holek na větvi a udělá, co jim na očích vidí. 22.2. 2002 čekala miminko moje sestra, to datum se mi moc nelíbilo, protože astrologové říkali, že všeho moc škodí. Nic jsem ségře neříkala, aby z toho neměla hlavu a čekala jsem, že bude přenášet jako já obě holky (více než týden). Ale malá neteř se narodila 6.2. - tedy na mé narozeniny - to je super. No ale švára chtěl také fotbalistu. To už chtěl můj taťka myslivce a má dvě dcery a tři vnučky. Tak už u nás v rodě máme tradici a kluka nechceme.
Je to všechno vlastně úplně jedno, hlavně, když se narodí miminko zdravé. Ještě jednou gratuluji k narozkám a přeji vše nejlepší. Ahoj Meduna.
|
| Adanka |
|
(13.5.2002 19:24:17)
Ahoj Meduno!
Dík za milou odpoveď a hned ti musím dát zapravdu. Opravdu není nad zdravé dítě. Naše malá Andulka naštěstí zatím nestonala (nepočítám zoubky a hned ťukám na dřevo). Trochu jsem snad přispěla i tím, že jsem malou plně kojila až do 7 měsíců tak dvakrát denně pokračuju i teď (Aničce je 13 měsíců).
A na pohlaví opravdu svět nestojí! Já jsem strašně chtěla splnit manželovi přání a přivést na svět fotbalistu, ale od první chvíle po porodu bych svou holčičku za nic na světě nevyměnila. A manžel je na tom stejně! Právě ji ve vedlejším pokoji celou pusinkuje!
Naše holčička navíc většinou vydá za dva kluky. Chvíli neposedí, vymýšlí lumpárny a právě včera se krásně celá vykoupala v kaluži v nové teplákovce. Vidím, že se s ní rozhodně nudit nebudeme a doufám, že k ní časem přibude sestřička (nebo bratříček?). Manžela občas straším, že oboje, máme totiž v rodině dvouvaječná dvojčata.
Měj se hezky a celé Vaší rodince přeju hodně zdravíčka a rodinné pohody!
|
|
| Lana+Julik05/05+Kristian10/07 | 
|
(9.10.2004 19:49:12)
Ahojky, nedalo mi to a pridam taky jednu "datumovou". Moje mamka mela termin 31.kvetna 1980, ale nic se nedelo a mamka chudak at uz z jakychkoli duvodu nechtela, abych se narodila 1. cervna (asi proto, ze se tak narodila tatkova dcera z prvniho manzelstvi, ale kdovi.....) A protoze nechtela cekat jen tak na porod doma, tak si jeste vesele vyrazila na nakupy, aby se rozptylila a asi to pomohlo, protoze jsem se narodila az 2. cervna, presne na mamciny narozeniny. Miminko je vzdycky darecek, ale kdo muze rict, ze je darecek-darecek :-)?
|
|
| Zdenka a Anička | 
|
(26.3.2005 2:40:37)
K staršímu příspěvku.... Taky máme holčičku narozenou 6.2., tatínka fotbalistu, hokejistu a bůhvíco ještě, dědeček je myslivec, a oba si malovali, jak budou mít klučíčka pro své potěšení. Vůbec je nenapadlo, že by se jejich chlapeček taky mohl narodit jako holčička. Andulka je převezla na plné čáře, hned si je všechny omotala okolo prstu a cvičí s nima, jak může. A s vláčkama, které si pořídili pro "chlapa", si k všestranné spokojenosti vyhraje celé hodiny.
|
|
|
| Monika | •
|
(26.7.2003 20:51:02)
Můj první porod trval celou věčnost. Vyvolávali mi ho a nějak se nedařilo. Měla jsem bolesti, ale neotvírala jsem se. Manžel několikrát přijel a několikrát ho poslali zpět. Když už šlo opravdu do finále, zavolala ho porodní asistentka znovu. Ale nějak dlouho nejel. Asi to považoval za další planý poplach. Přijel akorát na začátek druhé doby porodní. "Kde jste tak dlouho tatínku?" Ptala se asistentka. "No to víte, je sobota. Musel jsem ještě stihnout skočit do obchodu. Kde bych k večeru sháněl pití na zapíjení mimina?" Pak už nebyl čas. Tlačila jsem, manžel mě podpíral a pacifikoval a konečně bylo děťátko na světě. Nedostala jsem ho do náruče já, ale manžel. Mrkl po naší holčičce okem a řekl. "Ona vypadá úplně jako tchýně po ránu, když je naštvaná." Pak následovalo vytažení placenty. Manžel byl opět pohotový. "Jé to vypadá jako sekaná." Nezabili byste ho? Porodní asistentka a paní doktorka mi to ostatně doporučily.
|
|
| jitka | •
|
(22.2.2006 14:01:48)
19.června ráno jsem šla na WC a zjistila jsem, že mám krev na kalhotkách, termín porodu jsem měla 25.6. tak jsem si řekla,, je to tady". Zavola jsem si do porodnice a zeptala jsem se porodní asistentky co mám dělat, že nemám bolesti a nic mi není (byl to můj druhý porod). Asistentka mi řekla ať jsem vklidu doma a večer ať zavolám, že to je jen hlen. zátka.
Takže jsem se vklidu zbalila, uklidila jsem doma, uvařila manželovi a dcerce, odpoledne jseme jeli nakupovat, abych přišla na jiné myšlenky. Večer jsem odvezla dcerku k babičcë, protože jsem už pociťovala tlak na konečník.
K večeři jsem udělala hranolky a čínu, pak jsem volala do porodnice a sestřička mi poradila ať se napařím. Od půl 9 se hrál fotbal Česko - Holansko a manžel se na něj strašně těšil. Já jsem se v Klidu napařila a v 10 mi začali kontrakce po 8 minutách. Řekla jsem manželovi, že asi pojedem a on si přede mne klekl a prosil to mimčo,,hele víš ten fotbal je fakt peknej a já si ho chci užít, tak to tam chvíli vydržíš ta hodinka ti neuškodí, ještě se napapej, mamku pozlob a pak opravdu pojedem."
Já nelěla slov, jenže mě pak kontrakce přešli, tak jsme šli po fotbale spát.
Jenže v půj jedné ráno mi praskla voda a tak jsme vyrazili.Pan doktor mě prohlídl a řekl že to vypadá až na ráno. Jenže já jsem sestřičce tvrdila, že už cítím, že to bude o ona to není možné, když mě prohlédka, jen vytřeštila oči řekla mi,,kde máte manžela" a já "venku zvrací", sestřička"tak mu rychle zavolejte ať se převlékne a jde rovnou na sál, já jdu volat doktora". Manžel porod stihl, ale panu doktorovi se to nepodařilo stihnout, náš Míša už byl venku a když mu šel doktor přestříhnout pupeční šňůru tak ho krásně celého počůral.
Takže nakonec syn nechal tatínka vklidu dodívat si fotbal, ale pak to vzal hopem, narodil se ve 2,50h.
|
|
|
| Andrea, mimi 7 týdnů | •
|
(19.5.2002 22:34:17)
Nazdárek maminy! Můj porod byl báječný už od samého začátku. Termín porodu byl 31.3.2002 ale já jsem věděla že to bude 1.4.2002 prostě takový to tušení stejně jako že to bude kluk. Ještě v neděli večer 31. jsem si seděla u PC a mailovala kamarádce ať si sežene pořádný polštář na zadnici. Najednou jsem pocítila strašné nutkání jít na záchod. Tak tam sedím a v hlavě se mi klube myšlenka JE TO TU a asi po minutě ze mě začalo cosi téct, je vám to jasný, tak vlezu do sprchy a volám na Petra JE TO TU !!! Petr přiběhl do koupelny, celý zbledl, a co že má dělat, ze všeho začal běhat po bytě a nemohl si vzpomenout kde máme čisté ručníky. Já se nemohla hnout z vany, teklo stále víc, ale nepostihla mě žádná panika, jen jsem tam tak stála a smála jsem se tomu že to ne a ne zastavit. Když mi Petr konečně přinesl ručníky ( asi 10 kusů ), strčila jsem dva mezi nohy, popadla jsem tašku s připravenýma věcma a šup do garáže. Petr seděl za volantem jak přiškvařenej, ještě že bydlíme 2 kilometry od porodnice. Dorazili jsme tam, bylo 21:00, proběhlo vyšetření a Petra poslali domů, že ho zavolají až se bude něco dít. Sestra mě připásala na poslech a že prý mám spát abych načerpala trochu sil. Kdo by usnul? Ve 22:00 první stahy, málem jsem vyletěla z postele.
Chtěla jsem to někomu oznámit, ale nikoho jsem nenašla, byla jsem na hekárně úplně sama, ani žádný jiný porod. 21:30 druhý stahy a pořád žádný doktor ani sestra k nalezení. Už jsem měla pocit že si odrodím sama. 21:45 zlomový okamžik - stahy již po 7-mi minutách, náhle jsem začala tápat v paměti jakže se to má dýchat při bolestech, 22:15 konečně se objevila sestra s poznámkou jakto že neležim a nespim!!! 24:00 přichází Petr, načež sestra nadšená, neboť ho ještě nikdo nevolal. dál už si nepamatuji časy, bolesti byly vážně příšerný, no co vám budu povídat, jistě víte. Pomáhat si od nich na míči mi nebylo moc příjemné, zato Petr se naučil prima sestavu, odnesl si se zážitky pořádnou bouli na čele, takže jsem se spoustou stahů prochechtala ( jo pokud jsem to nenapsala, chechtám se vlastně neustále). Ve 4:30 mě sestra napíchla na kapačku, strčila mi do ... ruku a pořád že mám tlačit, strkala mi masku s kyslíkem, která mě dusila, a najednou že tlačit nemám, honem na porodní sál, třikrát nádech, a prcek vystřelil jak nažhavená raketa, ani nevím jak jsem to dokázala, jo a Petr pod porodním vozejkem byl nejlepší. Když mi dali prťouska (3,75 kg 51 cm) ještě s pupeční šňůrou na břicho, prostě se sesypal. Naše mimi bylo nádherný, hned po omytí mi ho již vzkříšený Petr podal do náručí a já ho dala ihned k prsu, vážně ten sací reflex funguje. Byli jsme oba (a stále jsme) velice šťatni. Jediné na co nerada vzpomínám je to šití, trvalo hodinu a něco, jen pro srovnání s prckem, měřím 157 cm, před otěhotněním 47 kg, byla jsem prostě hrozně roztrhaná, ale určitě budu mít ještě jedno miminko, ani tohle mě neodradí. Takže prcek se vyklubal v 5:05 1.4. na Apríla a ještě k tomu ve Velikonoční pondělí a vlastně i k mým 23. narozeninám které mám týden po něm. TAKŽE NA ZÁVĚR - POROD BYL FAJN
|
| ecilA | 
|
(20.5.2002 10:31:42)
Ahoj Andreo!
Moc gratuluji k miminku . Preji pohodu. Ja merim 158 a pred porodem 48 kg! a je mi 33 let to je nahod vid, ale mam uz triletou dceru. Moc si miminka uzivej je to krasny a hrozne to utece. Taky manzelova setrenice je narozena 1.4 a vsichni rodine cekali kluka a ona opet zenska, tak si mysleli, ze je to fakt april.... Mej se pekne ahoj Alice
|
|
|
| Majka, 7letá dcera, 3letý syn | •
|
(23.5.2002 21:10:28)
Ahoj Ráchel,
nejprve skládám hold Tvým rodičům za krásné jméno, které Ti vybrali. A teď ta historka: měla jsme jet na kontrolu, asi 2 dny před termínem porodu, a měla jsem sen o tom, jak nám nejel výtah a já přišla na kontrolu pozdě, až už v porodnici můj doktor nebyl.
V poledne pro mne přijeli rodiče, aby mne odvezli na tuto kontrolu - a maminka (nastávající babička) byla tak nervózní, že omylem otevřela vnitřní dveře u výtahu - a ten se zastavil. Strašně jsme zpanikařily, mobilní telefony ještě nebyly, byla sobota a v domě docela pusto. Takže jsme se boucháním a křikem dovolaly nějakého náhodného kolemjdoucího, ten vyšel do 12. patra a mého muže patrně docela vytrašil a poté požádal, aby zavolal na dispečink. To vše trvalo asi 20 minut, poté se nám podařilo výtah rozjet a v klidu vystoupit - mezitím se odněkud vyřítil můj zcela zelený muž a bylo na nás, abychom ho uklidnili.
Jenže jsme nevěděla, že ten den opravdu porodím - takže za dvě hodinky byla Zuzka na světě a to bylo toho dne největší a nekrásnější překvapení. Tatínek totiž do porodnice za mnou přivezl pouze tašku, neboť si myslel, že mne jenom přijali...ale místo toho se dozvěděl, že má dceru. Málem nedojel domů.
Tak takhle přišla na svět naše 7 let očekávaná dceruška.
Majka
|
|
| iwo | •
|
(24.5.2002 19:04:23)
http://sweb.cz/skramlik.iwo/porodnice.htm (ale jestli to má být jen komedie... nevím, nevím...)
|
|
| Iveta,6 let a 1 rok | •
|
(26.5.2002 13:45:28)
Tak tedy jedna o mě:
Před šesti lety jsem rodila poprvé,porod probíhal normálně ,ale druhá doba porodní-tedy tlačení nešlo a nešlo.A jak tak tlačím slyším manžela jak se mě snaží povzbudit a pomoct :"Táák,ještě,poď,už to bude,táák.."říkal to tak polohlasně a takovým způsobem,že mi to připomnělo ůplně něco jiného a dostala jsem hrozný záchvat smíchu.Bylo po tlačení,ve smíchu jsem už nemohla vůbec.Musela mi sestra vlézt až na břicho,klekla si a já zařvala:áááá.Všichni ztuhli-co se děje a já:"vlasy!".Mám dlouhé vlasy a sestra mi je svou vahou přiklekla.Pak už mě nic nepřekvapilo,jenom můj krásný 3,75 kg vážící synek.Mějte se krásně.
|
| Zkušená matka... | •
|
(29.5.2002 19:59:29)
Tak takhle to chodí. První, druhé a třetí dítě. Ano, rodičovství všechno změní. Ale rodičovství se také mění s každým dítětem. zde jsou některé příklady.
VAŠE OBLEČENÍ
1. dítě - Začínáte nosit těhotenské oblečení, jakmile vám doktor potvrdí, že jste těhotná.
2. dítě - Nosíte své normální oblečení tak dlouho, jak je to možné.
3. dítě - Vaše těhotenské šaty jsou vaše normální oblečení.
JMÉNO DÍTĚTE
1. dítě - Studujete knihy se jmény a trénujete vyslovování a psaní kombinací všech vašich oblíbených jmen
2. dítě - Někdo musí pojmenovat své dítě podle pratety Agáty. Můžete to být klidně i vy.
3. dítě - otevřete knihu se jmény, zavřete oči a přečtete jméno, do kterého se zabodl vás prst.
PŘÍPRAVA NA POROD
1. dítě - Pravidelně trénujete dýchání.
2. dítě - Nezdržujete se trénováním dýchání, protože si pamatujete, že dýchání posledně vůbec nepomohlo.
3. dítě - Zažádáte o epidurál již v 8. měsíci.
VÝBAVIČKA
1. dítě - Oblečky na novorozeně předem vyperete, sladíte je podle barev a srovnané uložíte do skříňky.
2. dítě - Zkontrolujete, zda jsou oblečky čisté a vyřadíte pouze ty s nejtmavšími skvrnami.
3. dítě - Chlapečci taky mohou nosit růžovou, ne?
STAROSTLIVOST
1. dítě - při prvním náznaku zafňukání či zamračení zvedáte dítě do náruče.
2. dítě - Zvedáte dítě v okamžiku, kdy hrozí, že se nářkem vzbudí prvorozené.
3. dítě - Naučíte tříleté dítě, jak natáhnout mechanickou houpačku.
AKTIVITY
1. dítě - Berete dítě na cvičení rodičů s dětmi a vyprávění pohádek v knihovně či divadle.
2. dítě - Berete dítě na cvičení rodičů s dětmi.
3. dítě - Berete dítě do supermarketu a čistírny.
ODCHODY Z DOMOVA
1. dítě - Když poprvé zanecháte dítě doma s někým na hlídání, zavoláte během té doby pětkrát denně domů.
2. dítě - Před tím, než odejdete, nezapomenete zanechat telefonní číslo, na kterém je vás možné zastihnout.
3. dítě - Zanecháte následující instrukce: volat pouze tehdy, když se objeví krev.
DOMA
1. dítě - Strávíte velkou část dne pouze pozorováním dítěte.
2. dítě - Strávíte část dne hlídáním, aby starší sourozenec nezmáčknul, nestrčil nebo neuhodil toho mladšího.
3. dítě - Strávíte část dne schováváním se před dětmi.
|
| Jana | •
|
(29.5.2002 20:57:20)
Přidávám další bod:KOUPÁNÍ
1. dítě – Koupete denně přesně dle postupů natrénovaných v přeporodních kursech .
2. dítě –Koupete obden a rychle, aby se minimalizovaly škody způsobené za tu dobu starším sourozencem.
3. dítě- Koupete pouze ve stavu nejvěští nouze, např. před návštěvou poradny nebo tchýně.
|
| Daruča | 
|
(30.5.2002 6:19:05)
KRMENÍ
1.dítě - přesně dle pokynů doktorů tzn. do 6 měsíců NIC
2.dítě - "zbytky" po sestře
3.dítě - Vitana vaří za mě.
P.S. Mimochodem, nepsaly jste to podle mojí rodiny?? Vypadá to totiž, že mi koukáte do oken!!!!!!! :-))))))))))))
|
|
|
| Anna | •
|
(30.5.2002 21:23:48)
Psaní Zkušené matky mě fakt pobavilo. Mám sice zatím jen dvě děti, ale zdá se, že jsem to vzala více hopem a už je to jako se třemi:-)
|
| Dasa_ |
|
(30.5.2002 21:45:19)
Ja mám dieťa iba jedno, ale ako vidím, správam sa občas, ako keby bolo už 3. :))) Asi to bude vekom (mojim).
Inak, často publikovaným je aj vzťah k cumlíku.
Keď padne cumlík prvorodenému dieťaťu-sterilizujete
Keď druhému - obliznete
Pri treťom dáte cumlík obliznúť domácemu psíkovi :))
|
| Iveta,dvě děti | •
|
(31.5.2002 21:59:07)
Strašně mě pobavilo hodnocení Zkušené matky,je dokonale odpovídající daným situacím.Děti mám dvě a možná někdy prožiju i bod 3.Co se mi zdá nechutné,je odpovědˇpaní Dáši:"dát oblíznout dudlík psíkovi".I když je to (aspoň doufám) nadsázka,zvedl se mi z toho žaludek.
|
| Dasa_ |
|
(2.6.2002 17:08:27)
To nebola moja vlastná skúsenosť, ale citácia zo zákonov Matky Murphyovej :))))
|
| Iveta | •
|
(2.6.2002 20:24:43)
To se mi ulevilo
|
|
|
| Kateřina, syn 2,5 roku, ve 20 týdnu těhotenství | •
|
(26.1.2004 11:12:07)
To asi nemáte doma psa. Když občas nedávám pozor, ze stolování (spíš podstolování mého syna Davida a mého psa)byly zřejmě těhotenské nevolnosti u druhého dítěte. U prvního jsem nezvracela ani jednou. Zejména olizování společného lízátka na střídačku mě nadchlo!Kateřina
|
|
| Lenka+2děti | •
|
(23.7.2004 21:54:16)
Ale je to praktické!
I když u našeho psa riskuji, že mi ten dudlík zblajzne...
|
|
|
|
|
| Mona | •
|
(20.12.2002 21:07:51)
Jo tuhle knihu znam
|
|
| Petra-skoro sedm trpaslíků | •
|
(18.6.2003 18:19:00)
super příspěvek s manželem jsme se skvěle pobavili, již dlouho jsme se tak nezasmáli
|
|
| J, 2 prvňáci, 3. v břiše | •
|
(28.7.2003 18:43:59)
Milá mamino,
ještě si otírám slzičky od smíchu a říkám si že, odepsat prostě musím. Fakt díky za názor - toto mé třetí těhotenství snáším trochu hůř než předešlé, ale když vidím, jaká pohodička a vegýtek mě vlastně v globálu čekaj, nemůžu se dočkat. Opravdu ze srdce děkuju za Tvůj názor, je mi zase na dušičce líp za Tebe a vůbec všechny lidi s Tvým přístupem k životu.
|
|
| lenka, 0 dětí | •
|
(22.4.2004 15:06:24)
Děkuji, moc jste mi pomohla v rozhodování, kolik dětí si pořídit.
|
|
| Hanka | •
|
(17.7.2004 21:39:04)
Ještě jsem si vzpomněla, co říká moje kamarádka se třemi dětmi: Když vaše první dítě spolkne pětikorunu, voláte sanitku, letíte do nemocnice, trváte na rentgenu a případně operaci, tři noci nespíte a už nikdy dítě nepustíte na dosah peněženky... Když se to stane třetímu dítěti, strhnete mu 5 Kč z kapesného:-)))
|
|
| Lenka+2děti | •
|
(23.7.2004 21:51:09)
Velmi jsem se nasmála !
Mám zatím děti jen dvě ( Tomík 11 + Veronika 0,9),
ale po přečtení tvého příspěvku uvažuji o třetím !
Je to výstižné a povzbuzující.
Díky Lenka
|
|
| Nikola | •
|
(25.9.2004 20:52:06)
No to je super, málem jsem se počůrala smíchy! Jsem teprve u druhého dítěte, ale naprosto ve všem máte pravdu! Jako by jste to psala o mě!
|
|
| Dáša +2r.+8m | •
|
(6.10.2004 18:04:16)
Super! Chtěla jsem ještě do třetice ale s obavami takže je rozhodnuto. Vždyť ona to bude docela sranda.
|
|
|
|
| Eva Símová | •
|
(11.6.2002 15:37:17)
Když jsem v roce 1979 byla v porodnici s druhým synem, byl zde na praxi mladý lékař z Indie, který tady studoval medicínu. Jeho čeština byla kouzelná a tak vedle mě ležící paní po porodu zašíval se slovy:" Vy ju mět tak pěknou, já vám ju nezašívat, já vám ju VYŠÍVAT!!!"
|
|
| Babůnka, 3 kluci | 
|
(12.6.2002 21:16:52)
Když jsem si přivezla svého druhého klučinu z porodnice domů, za pár dnů nás poctil svou návštěvou jeden manželův přítel. Byla jsem zrovna sama doma, malého jsem v tu chvíli, kdy on zazvonil přebalovala, takže byl oblečen jen v košilce. Rychle jsem šla otevřít a vrátila jsem se za malým. Tomu známému jsem řekla, že manžel není doma a on, když už byl u nás, tak se koukl na náš nový přírůstek. Ležel si tam nahatý, pindík i pytlík byli zřetelně vidět a on se zeptal: "A je to kluk nebo holka?"
|
| Lucka , 2 kluci | •
|
(23.2.2005 0:14:52)
Zapomeňte na teorii a vrhněte se rovnou do praxe:
1. krok v přípravě na rodičovství:
ženy- oblečte si župan, na břicho si zavěste pytel s fazolemi a noste ho 9 měsíců, potom desetinu fazolí odeberte.
muži- zajděte do nejbližší drogerie, vysypte obah peněženky na stůl a prodavači řekněte, aby si vzal kolik chce. Po té sdělte vedoucímu, že si může nechat od vašeho zaměstnavatele poukazovat celý váš plat.
2. Abyste si vyzkoušeli jak to byde vypadat v noci, procházejte se od pěti odpoledne po obývacím pokoji a na rameni noste mokrou tašku o váze tří až šesti kilo. V deset si jděte lehnout, ale přesně o půlnoci vstaňte a pochodujte do jedné. Pak si nařiďte budík na třetí hodinu ranní. Protože ale neusnete, ve dvě vstaňte a dejte si panáka. O půl třetí si ale určitě jděte lehnou. Až začne budík ve tři zvonit, hbitě a s dobrou náladou vyskočte z postele, ale nerozsvěcujte, do čtyř zpívejte ukolébavky a pak si jděte opět lehnou. Budík si nastavte na pátou. Vstaňte a nachystejte snídani.. to vše dělejte denně pět let a hlavně neztrácejte dobou náladu.
3. Krmení batolat: vezměte si meloun a vydlabejte z něho dřeň. Pak do něj vyvrtejte otvor o velikosti ping-pongového míčku. Zavěste ho na provázek ke stropu a rozhoupejte. Vezměte misku krupičné kaše a zkuste ji po lžičkách do melounu vpravit, přitom předstírejte že jste letadlo. Vytrvejte pokud polovina kaše nezmizí v melounu a zbytek si vylijte do klína, pokud jste to zvládli jste připraveni na krmení ročního miminka.
4. Oblékání malých dětí není tak snadné jak se na první pohled zdá. K nácviku potřebujete chobotnici a síťovou tašku. Pokuste se nastrkat chobotnici do tašky tak, aby žádné chapadlo neviselo ven, máte na to celé dopoledne.
5. Zapomeňte na sportovní vůz a kupte si kombík. Pokud chcete vědět jak bude vypadat, rozdrťte rodinné balení čokoládových sušenek a vysypte je na zadní sedadlo, boční okna pomatlejte čokoládou
6. Nácvik na procházku: oblečte se a půl hodiny čekejte před záchodem, potom vyjděte před dům a hned na to se vraťte. Totéž zopakujte ještě dvakrát. Nakonec vyjděte na chodník a pět minut se velmi pomalu procházejte. Podrobně přitom zkoumejte každý vajgl, žvýkačku,nebo mrtvého brouka. Občas se pár metrů vraťte a pak teprve pokračujte dál. Ve chvíli kdy začnete ječet, že už to dál nevydržíte jste připraveni vzít dítko na procházku. Vyjevených sousedů si nevšímejte.
7. Běžte do supermarketu a s sebou si vezměte něco co se podobá předškolnímu dítěti. Ideální je dospělá koza. Plánujete-li víc dětí jedna koza nebude stačit. Obstarejte si nákup na celý týden a nespusťte z nich zrak. U pokladne uhraďte všechno co snědí nebo zničí.
8. Naučte se jména všech postaviček z večerníčků Křemílkem počínaje a Rumcajsem konče. Až se v koupelně přistihnete že si pískáte melodii z Boba a Bobka budete na rodičovství dobře připraveni.
9. Všechno co řeknete, minimálně pětkrát zopakujte.
10. Ještě než učiníte konečné rozhodnutí zajděte na návštěvu k nějakým známým, kteří už děti mají. Proberte s nimi chyby ve výchově, kterých se podle vašeho názoru dopustili a vysvětlete jim, jak by měli posupovat. Nezapomeňte pohovořit o trpělivosti a důslednosti, bez nichž se žádný rodič neobejde. Vychutnejte si to- bude to totiž naposled, kdy budete mít na všechno odpověď. :-))
PS: Celibát je také řešení, ale není to taková sranda
|
| Šárka P. (dva kluci) | •
|
(24.2.2005 15:34:35)
Čauky! Je to opravdu super, moc se mi to líbí. Bohužel je to taky velmi (až moc) pravdivé!!!
|
|
| Lenka | •
|
(1.4.2006 22:03:41)
To je tak strašně pravdivý a tak strašně nádherný. Pobavila jsem se!
|
|
| Radka - 2kluci, 2holky | 
|
(1.8.2006 16:15:18)
Milá Lucko, díky. Tečou mi slzy smíchu, opravdu, moc dobře jsem se pobavila. Už se můžu smát, nejmladší dcerce jsou 4 roky, ale dá se říct, že to všechno mám za sebou 4x. Ta chobotnice a meloun, to vážně nemá chybu. Díky moc a přeju stále dobrou náladu
|
|
| petteska | 
|
(15.10.2006 23:42:14)
skveleeeeeeeee!!! uz dlouho jsem nebrecela smichy....obzvlaste bod tri - meloun & letadlo je proste genialni..... diky moc za tenhle prispevek :o)))))
|
|
| http://gurubhagavan.blogspot.com/ | •
|
(7.3.2008 8:57:48)
Pokud se děti špatně vychovají tak způsobují společnosti mnoho problémů, jak by se měli děti správně vychovávat?
V zásadě zde jsou dvě cesty a to cesta citlivosti a bezcitnosti, v dětském domově se dítě setkává s bezcitností a u maminky nalézá citlivost.
Jenže citlivost si zaslouží jenom to, co je velmi hodnotné naopak s nehodnotným se musí zacházet bezcitně, každé dítě má ale pro společnost jinou hodnotu.
Hodnota dítěte je v jeho síle duševní a tělesné, protože jenom silný člověk si dokáže poradit se složitými problémy a slaboch skončí na konzumaci drogy a parazitování na okolí.
Musí zde být spravedlivý objektivní systém, jenž po narození určí u každého dítěte na světě jeho skutečnou hodnotu a potom stanoví, jak citlivě se bude vychovávat.
Nejspíše namítnete, že je to kruté a že si všechny děti zaslouží, aby se o ně maminky citlivě starali.
Ano je to velmi kruté ale, pokud se to takto nebude dělat tak nebude ve společnosti nikdy fungovat ekonomika a nebude zde čistota.
Plevel na zahrádce taky nezaléváte, ale jej vytrháváte a to je taky kruté, jenže pokud plevel nezlikvidujete tak ze zahrádky nic mít nebudete.
Vše se točí zde jenom kolem nastavení systému a jde o to, aby v tomto nastavení bylo co nejméně chyb, to že se citlivě společnost stará a tělesně a duševně slabé děti je zásadní chyba.
Pokud slabé dítě budou vychovávat roboti, u nichž není cit tak oni z dětí vychovají poslušné biologické roboty, co budou spolehlivě pracovat v továrnách a na stavbách.
Roboti pro výchovu slabých dětí použijí elektrické šoky, jež dítě dostane, když bude chybovat nebo odpočívat, místo aby se učilo a pracovalo.
Je pravdou, že mnoho slabých dětí zemře vyčerpáním, ale to bude pro ně jenom vysvobození, protože stejnak by je v životě čekala jenom dřina a špína.
Mnozí humanisté mi dají ošklivé nálepky, že prý jsem; Fašista, Komunista, Satanista, ….od pradávna ti co chtěli odstranit chyby v lidské společnosti dostávali ošklivé nálepky od těch, co sami propadli Fašismu, Komunismu, Satanismu.
Nejprve se podívej na sebe pořádně do zrcadla a řekni si, jsem prospěšný společnosti, nebo by bylo pro společnost lepší, kdybych zde nebyl!
|
|
|
|
| Lucie | •
|
(13.6.2002 10:22:46)
Mám dvě holčičky 7 a 5 let. Na porod mám ty nejkrásnější vzpomínky a doufám, že vše budu moci prožít ještě jednou. Obě děti jsem porodila v Nymburce a na svět jim pomohl skvělý prim.MUDr. Milan Klumpar. Za skvělý porod vděčím nejen jemu, ale také svému manželovi. Porod bez takové opory, jakou byla manželova přítomnost, si vůbec nedokážu představit a dost dobře nechápu maminky, které ho s sebou nechtějí. Manžel dostal krásný zelený nemocniční obleček, hned když se v něm poprvé ohnul, prakly mu kalhoty od předu až do zadu. Celý porod jsme se bavili, tím jak se snažil onu ohromnou díru maskovat, protože se bál, že bude muset kalhoty zaplatit. Rada pro maminky, které se bojí zlých porodních asistentek: Až budete rodit podruhé, víte do čeho jdete - hloupé rady příliš neposlouchejte a dělejte to co si přeje vaše tělo, je to tak přirozené. Navíc pomůže přítomnost manžela, který se snaží s onou asistentkou laškovat a pochlebovat jí jaká je šikovná a že bez ní byste to určitě nezvládli - i když to není pravda.
|
| Patricie( 30.tyden tehotenstvi) | •
|
(30.6.2002 17:46:05)
Ahoj Lucie,
byla jsem rada, kdyz jsem si precetla tvuj prispevek:-) a mam radost, ze ma nekdo prijemne zazitky a vzpominky. Na porod se tesim, je to prece fyziologicka zalezitost ( taky porat tvrdim, kdyz jdu do poradny, ze nejsem pacient, ale zdravy clovek- tehotna), tak me stvou vsechny ty reci okolo, jak to je hrozny a tak..uvazovala jsem i o porodu do vody v CAP, ale ted jsem zjistila, ze u nas uz maji take porodni stolicku a ze se to hybe vpred, takze mam lepsi naladu a viru, ze si tu stolicku s manzelem prosadime.
Mej se hezky a spoustu krasnych zazitku preje
Patricie
|
| Baruš | 
|
(31.7.2002 18:00:03)
Ahoj Patricie.
Taky přemýšlím o porodu do vody v CAPu. Zaujalo mě, že ještě někde jinde než v CAPu se rodí na porodní stoličce. Mohla bys mi, prosím, napsat kde (Baruska.K@seznam.cz). Byla bych ti moc vděčná. Přeju ti příjemný zbytek těhotenství a porod. Díky.
Barbora, 25.týden
|
|
| Hanka 2 rostaci | 
|
(28.10.2002 15:18:39)
Muzete mi nekdo poradit nejakou nemocnici, kde se opravdu o zeny staraji a nebuzeruji? Zhruba smer Olomouc, Prostejov, Brno. Diky moc:-)
|
| Blanka, syn Honzík, 10 měs. | •
|
(5.11.2002 19:18:25)
Z vlastní zkušenosti můžu opravdu vřele doporučit Brno - Bohunice, myslím, že se například Vrchlabí určitě vyrovná nebo je dokonce předčí.Aspoň podle dostupných informací(co jsem četla ohlasy a zkušenosti na internetu nebo z pořadu v TV nebo jak se píše v "Nové době porodní). Já jsem rodila 26. 12. 2001 a vzhedem k tomu, že bydlíme v Prostějově(t.j. asi 75km), měla jsem určité obavy. Cesta (po dálnici) trvala asi 35 minut a k porodnímu sálu jsem došla z parkoviště před zadní branou nemocnice s pár přestávkami v pohodě sama. Když jsme vyjížděli, byly stahy asi po třech minutách a děťátko se narodilo až za několik hodin. V autě se mi stahy zpomalily. Vlastně bych hrozně ráda popsala celý ten nádherný zážitek od začátku do konce, ale právě se mi začíná ozývat náš brouček odvedle z pokoje, takže budu muset končit. Důsledně jsem porodnici vybírala a oplatilo se to. Manžel byl u toho a prostě ničeho v tomto ohledu nelitujeme. Obrovský dík paní porodní aistentce Lence Havlátové. I na odd. šestinedělí bylo vše moc fajn a dost nechápu kritiku v některých příspěvcích kvůli kojení. Na to jak jsem na spoustu věcí prý pedant, nemůžu říct, že bych byla nespokojená. Přeju ať to i Tobě dopadne tak krásně.
|
|
| Jana, syn 2 roky | •
|
(22.3.2003 22:02:36)
Ja jsem rodila v Brně, Obilní trh, v květnu 2001. Měla jsem sice dlouhý a komplikovaný porod, ale na porodnici a hlavně na porodní asistentky mám ty nejlepší vzpomínky. Jejich laskavý a hlavně lidský a přátelský přístup mi moc pomohl. U porodu byl sice i manžel, ale kvůli komplikacím z něho asi moc neměl-nakonec jsem rodila císařem. Přístup doktorů a sestřiček byl perfektní a díky nim vzpomínám na tyto krásně ale těžké chvíle ráda a s úsměvem. Doufám že Ti rošku pomůžu a držím palce.
|
|
|
|
| Peťa | 
|
(17.8.2002 1:08:03)
Když jsem porodila tak jsem vůbec nemohla uvěřit že už to mám za sebou.Porod byl perfektní.Můj manžel u porodu sice nebyl, ale měla sem tam velmi hodnou porodní asistentku.Všichni okolo mě strašili že první porod je strašný a dlouho trvá.Moje mamka říkala že jí to trvalo asi 12 hodin.Já jsem si to nedovedla představit.Marcelku jsem přenášela asi 5 dnů už jsem měla domluveno v porodnici, že když se přes víkend neumoudří přijedu v pondělí na vyvolání porodu.V sobotu asi v pět ráno to na mě přišlo, ale po přečtení článků a knížek se mi ty bolesti zdáli takové nijaké.Všechno se mi vykouřilo z hlavy a tak jsem v devět ráno lezla po žebříku na skříň pro všechny ty časopisi, abych se dozvěděla jaké intervali mají mít bolesti, aby jsme vyrazili do porodnice.Podotýkám že se mi ty bolesti zdáli pořád malé.Za půl hodiny už mě manžel našel jak klečím na sedačce v obýváku.Pořád jsem si nebyla jistá protože bolesti byly moc nepravidelné.V deset jsme vyrazili.O půl jedenácté jsme byli v porodnici.Hned mě přijali a zapojili mě na monitor.Na monitoru jsem strávila asi půl hodiny, už jsem si říkala že na mě snad zapoměli,ale ten den bylo porodů hodně(to jsou holt ty dovolenkové děti).Pak mě přišla prohlídnout paní doktorka a už to jelo přesně v 11:54 se nam narodila dcerka.Manžel ještě ani nestačil přijet domů.A tak už se těším až budeme mít další miminko.Říká se že druhý porod je lepší tak by mě zajímalo jestli vůbec poznám že už je čas.Všem těhulkám přeji šťastné těhotenství a pěkný porod.
|
| Babůnka, 3 kluci |
|
(17.8.2002 13:18:36)
Je pravda, že se říká, že druhý porod je lepší, u mě se to potvrdilo a když mě začaly bolesti, byly taky takové nijaké, já jsem pořád nevěděla, jestli to teda už je nebo není. Nakonec po pár hodinách přemýšlení to dopadlo tak, že jsem dorazila do porodnice a za 45 minut byl klučina na světě. Ani jsem nemusela moc tlačit, jakoby ze mě lezl ven sám. A u třetího porodu jsem neměla vůbec žádné bolesti, jenom se mě chtělo každou čtvrthodinku čůrat, pak ze mě vytekla plodová zátka, já měla strach, že by to mohla být pl. voda, já jsem vždycky po odtoku vody začala do 5 minut rodit tak jsem radši odjela do porodnice. Tam mě přijali a já tam ležela na posteli bez bolestí a říkala si, že to bude ostuda, jestli neporodím, bolesti jsem dostala asi hodinu před porodem přesně si to nepamatuji a sestra co se tam o mě starala a pak mě i porodila z toho byla celá na větvi, myslím z toho průběhu. Ale zase moje tchýně měla čtyři děti a každý další její porod byl horší. Ale myslím si,že většinou opravdu platí to, že podruhé to jde vždycky líp.
|
| Eva + 2 holky | 
|
(25.9.2002 23:17:50)
Já první mimi porodila ve 33. týdnu, a vzhledem k tomu, že nečekaně, tak jsem si celou dobu myslela, že mám průjem (po cibuli mívám strašné křeče)..., no, a tak jsem tak dlouho čekala, kdy ze mě to "kakání" vyjde, až jsem porodila doma.
Voda mi odešla 5 min. před narozením, takže sanitka to nestihla a po telefonu nám pak radili, jak provázkem převázat pupeční šňůru. Kdyby to nebylo ve 33. týdnu, a já tudíž vyděšená, jestli už bude mimčo schopno fungovat tu chvíli samo, tak by to bylo bývalo ideální. Komplikace nebyly, holči "vyjela" jak po másle - měla ale taky jen 2,15kg a 43 cm, ale bylo to relativně v klidu. Manžel i nastávající babička dole v chodbě telefonovali, já si nahoře v klidu sama rodila v poloze, jaká mi zrovna vyhovovala, a poslouchala, jak se dohadují, jaký telefon má záchranka a v prvním děsu se pokoušejí dovolat hasičům ...
V porodnici z toho pak vstávaly primáři vlasy na hlavě, ale tohle jsou veselé historky ...
(Jinak holčička byla úplně vyvinutá, i když nedozrálá, a v inkubátoru si taky moc dlouho nepobyla - prý už tam na ni bylo moc teplo a těsno. Je to malý čertík, ale zaplaťpánbu zdravý.)
Mám teď jen trochu strach, že příště to buď zase nestihnu, anebo přijedeme moc brzy - všichni na mě budou mluvit, totálně mě vytočí a vystresují, a já pak ztratím klid a balanc a něco se zadrhne ... (Kéž by byl příští porod taky v pohodě, a já mohla rodit někde v "koutě", a když bude ještě donošený... idyla!)
|
|
| Alena | •
|
(14.12.2002 16:00:41)
Tak si tady tak pročítám vaše příspěvky a doufám, že můj druhý porod nebude o moc rychlejší než ten první, to bych asi už rovnou porodila doma. Můj první porod trval od prvních kontrakcí do porodu hodinu a třičtvrtě. Do porodnice jsem dorazila tak tak. Lékařka na příjmu mi sdělila ať netlačím, že musíme dojít na porodní sál. Tam jsem bez klystýru a holení zalehla na porodní stůl, dvakrát či třikrát zatlačila a Kristýnka byla venku. Jo málem bych zapomněla, plodovou vodu musela lékařka protrhnout. Oficiální propouštěcí zpráva z porodnice: čas příjmu - 3,45 čas odtoku plod. vody 3,50 a čas porodu 3,55. Takže představa rychlejšího průběhu mě tak trochu děsí.
|
| Romana, 2 holciny | 
|
(15.12.2002 9:57:29)
Nechci te strasit, ale muj prvni porod trval od prvniho stahu 1 hodinu a 52 minut a ten druhy 20 minut, na porodnim sale jsem podruhy byla presne 9 minut(myslim od zalehnuti na porodni postel po tu chvilku, kdy se mala narodila, bylo zapnuty CTG, takze to mam taky presne zdokumentovany). A byl to peknej zahul, to ti muzu rict. Takze drzime pesticky, at je to u vas pomalejsi. Romana
|
| marcela | •
|
(22.5.2007 8:41:26)
Dobu porodu počítám od prvních stahů-do chvíle,kdy se miminko poprvé nadechne. U mě to šlo taky fofrem. První dítě-12 hodin. Druhé dítě-3 hodiny, třetí dítě -2,5 hodiny. Čtvrté dítě 70 minut. Rychleji to snad ani nejde...
|
|
|
| Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk | 
|
(15.12.2002 21:28:59)
Zcela tě chápu, mám podobný problé - u první dcerky jsem byla na sále 1,30 a narození je v karte 2,15 :) , u druhé to nebylo rychlejší, ale zhruba stejné - v 10 prasklá voda a malá ve 12 venku, akorát jsem se "zasekle" na 8 cm - pooperační jizvička - a tak museli porod na 40min zastavit..... utěšovali mě ,že prej rychlec to nejde - teď mě zase straší,že to třetí si mě vychutná :o)))
|
| Melinda | 
|
(16.12.2002 20:05:14)
Ahoj, chtěla jsem se Vás zeptat, jestli máte někdo zkušenosti s jesličkami v Praze - konkrétně na P2, okolí J. z Poděbrad.
Zajímají mě všechny, o kterých se něco ví, a to ty dobré, i špatné.
Moc díky. B*
|
| Helena, dvojčata | •
|
(2.3.2003 19:35:59)
Ahoj, pokud vím, tak jesle jsou na P3,Roháčova ulice, byli jsme se tam s manželem podívat a v září nám tam děti nastupují.Kolegyni tam holčička chodila do čtyřech let.
|
| Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk |
|
(2.3.2003 23:20:15)
Jesle jsou i na P1 v Řásnovce - za Anežským klášterem. Jsou malé, ale nejsou tak plné, poskytují i hlídání na těch povolených 5 dní, což v tech žižkovských bohužel nešlo, jelikož maj opravdu vytíženou kapacitu.
|
| Kamila, dcera 19 měs. |
|
(14.3.2003 20:42:29)
Jesle, a skvělé, jsou i na PRaze 9, na Proseku, Českolipská ulice. Bohužel jsou stále plné...
|
|
| Klára a Matyáš 1 rok | •
|
(19.10.2003 15:35:15)
Hledám nějaké super jesle v Praze, kde budou mít místo a kde jsou ochotní hlídat dítě cca 4 hod. denně. Nevíte někdo o nějakých? Jsem z Prahy 8 Palmovky
|
| Jitka+ poklad Anicka, 1,5roku | •
|
(11.1.2008 15:30:09)
Hezky den, ja s Anickou chodime do Malickova, ale nevim, jestli to pro Vas neni z ruky, ale jsou tam uzasny tety a hezky prostredi, www.malickov-jesle.cz, uvidis, maji tam uvedenou adresu. Mnoho stesti! Jitka
|
|
|
|
| Pavcako | •
|
(11.2.2009 23:59:06)
Dáte prosím kontakt a zkušenost s jesličkama v Roháčovce? Dcerce jsou 3 roky v únoru a tím nemá šanci jít v pololetí do školky. Berou tam děti starší tří let? Díky Pavlína
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Bara, bezdetna | •
|
(15.7.2002 15:45:54)
Nebojme se vlastních dětí
1. rok
Vyměšuje zcela nekontrolovatelně kdekoliv a kdykoliv.
Pokud nechcete mít z bytu jedno veliké hnojiště, musíte jeho výkaly
něčím zachycovat. S oblibou si je rozmaže po celých zádech v okamžiku, kdy
manželka opustí domov.
Řve při každé příležitosti. Pokud zapáchá, je to dobré - uchází.
V opačném případě se začne nadýmat a musíte ho zezadu
propichovat, aby nepuknul.
Sliní, plive dudlíky na ulici a opruzuje se.
Výhoda: kam ho odložíte, tam ho najdete.
2.rok
Pokud ho chováte v kleci, máte o starost míň. Jinak se dokáže odplazit
z vašeho dosahu a dostat se nejnemožnějších prostor vašeho bytu.
Nejste-li dost bedliví, taháte z jeho pusy sponky do vlasů, knoflíky,
pantofle - zkrátka vše, co se obvykle nachází na podlaze.
Nestihnete-li vše vylovit z jeho úst, čekáte na to potom na opačném konci.
Čipernější dítě začne chodit. Nejdříve se rozeběhne k rozpáleným kamnům,
poté na sebe zvrhne právě nalitý čaj.
Línější dítě vás děsí tím, že nechodí a nemluví. Ale i z takového
borce se může vyklubat nový Zátopek.
3.rok
Strhává ubrusy ze stolu i se vším, co je na nich umístěno umístěno -
nejlépe v okamžiku, kdy do dveří vstupuje návštěva.
Svou zálibu v chůzi realizuje nejraději v okamžiku, kdy se ocitne v
neznámé krajině. Při jeho hledání se seznámíte s místními policisty a
hasiči.
4.rok
Některé dítě deptá své rodiče tím, že mluví, jiné zase stále zatvrzele
mlčí. Každé mluvící zaručeně mrší některou z hlásek.
Malé skupině rodičů se to líbí, většina propadá pesimismu.
Netřeba - i s takovou vadou to lze dotáhnout až na prezidenta.
5.rok
Začínáte se seznamovat se sousedy v bloku, neboť váš chlapec mičudou
pilně vysklívá jejich okna.
Dívenka pořádá pro své vrstevnice vzdělávácí kurzy sexuální a rodičovské výchovy.
6.rok
Oblíbenou hru na doktora poznáte tak, že na vás přilítne rozlícený
rodič ze sousedství (mate-li doma chlapečka), nebo naopak běžíte
vynadat jiným rodičům (máte-li doma holčičku). Za sviňáka je
totiž odjakživa považován mužský element. V tomto věku mnohdy mylně.
7.rok
Stále více času trávíte s dítětem na chirurgii - tam chodíte
dobrovolně, aby vám ho zase slepili dohromady, a ve škole - tam si
vás volají jeho vyčerpaní učitelé.
Ztratí klíč od domu a vy budete měnit zámek.
8.rok
V samoobsluze ukradne svou první žvýkačku a vám tím vyvolá první z
vašich následujících hysterických záchvatů.
9.rok
Činí mu obtíže násobilka a rozdíl mezi tvrdým a měkkým i, avšak
rozdíly mezi oběma pohlavími ho přitahují čím dál víc.
10.rok
Vyslechnete-li nepozorovaně jeho hádku se sourozenci, zjistíte
otřeseně, že znáte slabou polovinu jejich zásobnice vulgárních výrazů.
Opětně ztratí klíče od domu, začínáte nabývat na zručnosti při výměně zámků.
11.rok
Spolužáci vašich dětí doma prohlašují, že vás by nechtěli za tatínka
ani náhodou. U jejich rodičů tím stoupnete v ceně.
12.rok
Vaše snaha vést dítě k pořádku selhává. Začínáte pozvolna měnit svůj
doposud odmítavý postoj k základní vojenské službě. Uvědomíte si,
že za nedlouho dítě opustí školu a začnete mu vyprávět poutavé příběhy o popelářích,
zednících a bezdomovcích.
Protože to na dítěti nezanechává žádné stopy, začínáte se s ním učit.
13.rok
Syn definitivně odkládá "Hochy od Bobří řeky" do odpadkového koše.
14.rok
Téměř uzoufané dceři začnou konečně růst prsa. Syn je zatím zkoumá na
svých spolužačkách.
15.rok
Přijímací pohovory na střední školu vás připraví o zbytek nervů. Ne
tak vašeho potomka, který v ten nejdůležitější den s klidem zapomene
všechny přikázané pomůcky doma.
16.rok
Ztratí klíče od bytu. Máte vytvořen systém rotujících zámků, které
pravidelně obměňujete. Také ztratí panictví (panenství) Zde už
neobměníte nic.
17.rok
Neopětovaná láska ho žene za kamarády do hospody. Kupodivu opětovanou
lásku tam táhne sám.
18.rok
Svými proporcemi vás dítko dohnalo. Nemusíte si toho všimnout,
neomylně to však poznáte v okamžiku, kdy budete potřebovat čisté
spodky, košili, svetr,... .
19.rok
Přestože pravidelně vyprávíte odstrašující příběhy o partách mladých
lidí a jízdě automobilem, cítí nutkání projíždět se s přáteli v
zasněžené noci. Děkujete bohu, že rozbíjí jen ten automobil.
Sebekriticky uznáte, že se vám výchova vymkla z rukou a s nadějí
začínáte vzhlížet k vojenské správě.
20.rok
Vaše naděje, že vojna z potomka udělá chlapa, bere za své Po několika
besedách na toto téma, při nichž nemáte daleko k použití násilí, se
váš syn rozloučí s vojenskou správou a odejde sloužit do civilu.
21.rok
Při cestě do ciziny ztratí batoh i s penězi a cestovním pasem.
Samozřejmě, tentokrát klíče od bytu doma nezapomněl.
Jedna z mála útěch: váš syn se konečně naučil pracovat s prezervativem.
22.rok
Po čtyřech letech studia na univerzitě vám chytrá holčička sdělí, že
ji čeká vyhazov, protože nestihla postupovou zkoušku.
Její mimostudijní aktivity jí totiž zabraly všechen čas.
Váš syn začíná přemýšlet, jestli se chce někdy v budoucnu živit svojí
prací. Aby se neukousal nudou, navštěvuje již po několikáté jednoroční
kurz něčeho, co mu v budoucnu bude k ničemu.
23.rok
Chytrá holčička se dostane do jiného stavu.
Syn dál přemítá nad svým dalším osudem. Ovšem škála jednoročních
kurzů začíná pomalu docházet.
24.rok
Přestože vás předchozí rekonstrukce bytu zcela vycucala, smíte
radostně financovat svatbu. Máte-li trochu štěstí, uvidíte mladé po
svatbě pouze občas (když jim dojdou peníze), jste-li smolař,
nastěhují se bez skrupulí do vašeho právě zrekonstruovaného bytu.
Váš syn učinil závažný krok: začíná si zaškrtávat inzeráty i v
rubrice Zaměstnání.
25.rok
Po čtvrtině století to tu máte všechno zpátky: řev dítěte, kakání,
blinkání, pleny po celém bytě.... .
Bohužel vaše nervová soustava je též o 25 let zchátralejší.
Ale osud vám nachstal i příjemné překvapení: váš syn
je zaměstnán!
A tak se před vámi otevírá možnost vše si znovu zopakovat Ovšem je tu
podstatný kvalitativní rozdíl. S netajeným zadostiučiněním můžete
sledovat, jak další generace malých trapičů vrací svým rodičům vše,
čím oni deptali vás.
A vy, kdysi tvrdí vychovatelé, nyní spojenci těch malých ďáblů, jim v
tom budete obětavě pomáhat.
Nepromarněte svoji šanci.
Stojí to za to ! :-)
Vím totiž o čem mluvím.
|
| Sára, 20-ti měsíční syn | •
|
(15.7.2002 21:41:17)
No nevím...
Přečetla jsem "jen" 1.rok a stačilo mi. Vůbec se mi to nelíbí. Je to napsáno tvrdě, nehezky. Zcela bez lásky.
Vlastně je to hnusné.
|
| Ladia, 2 děti (15+11) | 
|
(15.7.2002 21:51:06)
Sáro, Fudge je zábavní server. Tudíž to je myšleno jako sranda tak proč se neuvolnit :)
|
| Sára, 20-ti měsíční syn | •
|
(15.7.2002 22:24:15)
Milá Lado,
Fudge neznám. A holt nejsem typ maminky, která se baví tím, že se unavené dítě posadí před misku s kaší a baví se tím, že ho s celou rodinou natáčí na video, když mu padá hlavička do talíře.
Velmi ráda se směju, pobavím. Ale prostě jiným způsobem, než tvrdými řečmi o mém dítěti, o tom, jestli zapáchá, uchází a zda jej musím propichovat, aby nepuknul.
Když Vás pobaví a uvolní takové řeči o Vašich mimincích, jaké Vás pobaví o Vaších mužích??? Raději asi nedomýšlet...
Sára
|
| Ladia, 2 děti (15+11) |
|
(16.7.2002 11:34:58)
Milá Sáro,
taky netočím děti na video, když jsou unavené. Nedělám si z nich srandu. A nikdy by mě nenapadlo říct o svých dětech že ucházejí apod. Ale podobným textům se klidně zasměji tak mě za to klidně ukamenujte :)) Myslím, že děláte z komára velblouda ...
|
| Marcela, Vanda 2,5 roku | 
|
(16.7.2002 13:18:55)
Každý má oblíbený jiný typ humoru. Mě se včera snad poprvé stalo, že dcera začala usínat v židličce při obědě. Mít po ruce kameru, tak si jí i natočím jak byla k zulíbání...Druhá věc je, že bych to pak asi nevystavovala jako veselé video...
Zveřejněný článek není pro mě osobně zrovna k popukání, ale úsměvný mi přijde. A i kdyby ne, tak mě ani nenapadne psát příspěvky o tom jak je to hrozné a že něco takového by nemělo být...
|
| Normalni clovek | •
|
(30.7.2002 9:46:11)
ach jo, quli tomu ze vam tento humor nesedi se hned nemusite skoro vsichni durdit, taky vam nikdo nerika ze jste suche a nevtipne a lekle ryby a ze se zasmejete leda tak u vecernicku.... Prectete si nekdy casopis Sorry! Nerikam, ze vse tam nebo na Fudge je bez chyby, ale byva tam proste dost sranda, i kdyz nekdy drsna. Cerny humor je obvykle ten nejlepsi. Pomaha totiz prezit.
|
|
|
|
| Janina K. |
|
(11.10.2002 16:59:36)
Milá Sáro a podobné:
Ten článek je celkem vtipný a s nahledem hodnotí jistě nelehkou úlohu rodiče. Není možné ho ovšem srovnávat s dítětem, kterému padá hlava do kaše. Článek je nahled a - jenom text. Unavené či jinak hadicapované dítě, které slouží jako zábava pro ostatní - to bych nesnesla ani já. Ale článku se zasměji.
I když jsem momentálně teprve v 21. týdnu a rozhodně si o sobě nemyslím, že bych mohla být nezodpovědnou, necitlivou matkou.
Trošku nadhledu, jinak v tom světě zčernáte !!!
|
|
|
| Jitka,36let,17-leta dcera | •
|
(23.8.2002 14:16:32)
Jednoduse proto,ze takovy cynizmus napriklad mne neuvolni,naopak ve mne vzbudil zklamani a hnus.Myslim,ze clovek by prece jen mel rozlisovat,co je co.Jinak by taky dosel treba k tomu,ze se uvolni tim,ze da nekomu par facek.Nebo romlati sklo ve dverich.Nebo....
V tomto pripade jde proste o vkus ,cit a rekla bych,ze i IQ.
|
|
|
| Marcela, 3 kluci | •
|
(27.12.2002 14:28:40)
Asi právě proto, že jsi přečetla jen ten první rok, jsi to nepochopila. Kdyby jsi vydržela do konce, zjistíš, že je to "jen" nadsázka a je na místě se tomu zasmát.
|
| Kačík | •
|
(13.11.2003 11:32:20)
Souhlasím, vždyť takhle to funguje často : něco odsoudit, aniž bychom si dali námahu to pořádně prozkoumat a zamyslet se nad tím.
|
|
|
| Msrkéta | •
|
(9.10.2003 13:12:46)
Milá Sáro,
měla jsi si ten článek přečíst až do konce.
Markéta
|
|
|
| Anna | •
|
(16.7.2002 11:26:04)
Humor? Pak tedy velmi nevtipný... A přitom, jak tady píše Lada, ani já své děti v jedno kuse neobdivuju, naopak, máme s mužem na jejich adresu náš tajný humor, díky němuž přežíváme různé ty batolecí a předškoláčí šílenosti, alůe ten Fudge mi tedy krutě nesedí. Přitom podobné texty už tu byly a vtipné.
|
| Anna | •
|
(16.7.2002 11:27:30)
Omlouvám se, nějak se mi ta jména přehodila, mělo být, jak "Sára" píše.
|
|
| Hanka 2 rostaci |
|
(28.10.2002 10:34:25)
Vždyť je to sranda, tak nevím, co na tom vidíte. Trošku humoru do toho života:-)
|
|
|
| Iva, syn Jakub 13 měsíců | 
|
(16.7.2002 20:52:36)
Já jsem to asi nepochopila - toto je humor. Mám doma klučíka, který ublinkává a nikdy mě nenapadlo, že bych se měla o tom TAKHLE zmiňovat. Vůbec se mi to nelíbí, mám asi určitě jiný druh humoru. Kuba je pro mě to nejlepší na světě je to sice lumpák a hrozně zvědavej raubíř, ale to co se tam píše je spíš nechutný. Obvzlášť my přejde divný že bezdětná Bára má dole pod textem VÍM O ČEM MLUVÍM - to nechápu, protože kdyby ona byla matkou, tak by jí to mateřská láska vůbec nedovolila snad napsat.
|
| Milada | •
|
(2.12.2002 18:10:16)
Milá Ivo,
evidentně jsi smysl pro humor někde ztratila. Báry příspěvek nemá chybu. Nesmíš to brát tak vážně.
Zdravím
|
|
|
| Bara, bezdetna | •
|
(31.7.2002 11:19:28)
Omluvam se vsem, kterych jsem se timto clankem dotkla. Netusila jsem,ze jsou tady takovi puritani.
Pokud to nekoho prece jen zaujalo doporucuji precist si knizku Simona Bretta Previtem snadno a rychle.
|
| Jana, 10 a 15 let syn | •
|
(1.8.2002 17:07:59)
Ahoj Báro, nic si z těch puritánů nedělej, já mám 2 synáčky 10 a 15 let a jako by jsi mi mluvila z duše. Moc se mi to líbilo, bylo to naprosto přsné. Stačí se na to podívat jeno s trochou humoru a nadsázky. Ahoj Jana
|
| Bara | •
|
(8.8.2002 16:35:00)
Jojo. Já mám bráchu, který je o deset let mladší a ted je v pubertě. Taky to na něj sedí :)
Tak at kluci moc nezlobí :)
|
|
|
| Radka, holky 12 a 4 | •
|
(21.8.2002 23:48:27)
Milá Báro,
jestli někoho tenhle druh humoru uráží, je to jeho věc a nemusí otravovat ostatní. V našem babinci (je nás 6 kámošek už od školy a děti máme v rozpětí 4 až 17 let) se článeček setkal s velkým smíchem, neboť každá z nás, zde našla ty své potíže s dětičkama. Pravděpodobně to bude tak, že čím starší a zkušenější matky, tím větší sklony k větší nadsázce a černému humoru. Ostatně jako prevence před totálním zblbnutím to nemá chybu.
|
|
|
| Marie | •
|
(29.8.2002 7:43:46)
Opravdu výstižné. Člověk musí protrpět svoje děti, aby si mohl užít vnoučat. Ale jsem přesvědčená, že by nikdo neměnil. V reálu to není vždycky tak černé.
|
|
| Danča, syn 2 měsíce | •
|
(4.12.2002 10:57:37)
To je báječné :) Děkuji za příjemné naladění. V postýlce mi zrovna jeden rarášek leží. Je báječný a nikdy bych netušila, jak může člověk své dítě milovat. Přesto se mi tento humor moc líbí, vždyť je to odlehčené a docela pravdivé :) a navíc to není urážlivé.
Tak se lidičkové naurážejte, ale bavte se!
Díky za úsměv na tváři :)
|
|
| Lenka | •
|
(1.4.2006 22:13:49)
Stačil mi jen začátek a je jasné, že to psala bezdětná lojzina. Je to tvrdý a ošklivý.
|
| sarmi | 
|
(2.4.2006 10:52:06)
lenko, kde jsi ten clanek cetla? o cem ve zkratce je?
vidim, ze se kvuli nemu strhla bourliva diskuze, ale nemuzu ho najit.
|
|
|
|
| Tereza | •
|
(16.7.2002 13:30:03)
Já sice své děti (zatím) nemám, ale moje sestra má tři krásné holčičky,všechny pěkně po roce a půl. Když se měla rodit ta nejmladší, nastávající tatínek právě nebyl v dosahu. Sestra - již zkušená matadorka, když seznala, že "to na ní přišlo" povolala ke starším cácorkám babičky, v pohodě si dobalila věci,zavolala sanitku a v klidu čekala. Žádná křeč, prostě pohoda, věděla, že má ještě aspoň čtyři hodinky času. Sanitka se do vilkové čtvrti přiřítila s vytím a rychlostí vhodnou spíš pro dálnici. Vyskočili z ní dva vyjukaní chapíci a ještě vyjukanější pan doktor a začali překotně vytahovat nosítka (takovou tu velikou rozkládací věc s kolečky). Sestra vykoukla z okna s otázkou co to dělají, načež pan doktor odvětil, ať je nezdržuje, že jedou k těžkému porodu. Pak se trošku zarazil a prohlédl si ji pozorněji. Zjištění, že ten porod bude asi ona, ho poněkud překvapilo. Sestra mu sdělila, že se do sanitky v pohodě dostane sama, a kromě toho že s nosítky by stejně neprojeli brankou a po schodech by to taky moc nešlo. Chlapíci tedy zandali monstrum zpátky do sanitky a (zřejmě aby se necítili zbyteční) aspoň sestře pomohli ze schodů a vzali tašku. Dále už v sanitce dostali instrukce, že mají jet k Apolináři, ale ať hlavně nehoukají a nespěchají. Když na prvních světlech trošku prudčeji zabrzdili, sestra trochu vyjekla. To si ale vyložili po svém a se slovy "už to bude, vydržte, dýchat, netlačit, hlavně neroďte tady!! zapojili sirénu a v rekordním čase byli před porodnicí. Bohužel ale před špatnou - v Podolí. To už ale sestru trochu rozčililo, protože když dvě děti porodila u Apolináře, tak si na starý kolena přece nebude zvykat na jinou jen kvůli saniťákům. Pánové dostali řádně vyčiněno, bylo jim vysvětleno, že dokud ji neodvezou k Apolináři, ze sanitky se nehne. Patrně byli natolik vystrašení, že by dostála svému slovu a dítě najust vyklopila v sanitce, že uposlechli a po absolvování menší dopravní zácpy ji zdárně vysadili u Apolináře. Lucinka přišla na svět za tři hodiny, takže i tatínek to stihnul.
|
|
| Jana | •
|
(5.11.2002 23:21:04)
Milí rodičové.
Můj druhý porod byl přesně takový, jak jsem si ho vysnila a vytrvale se na něj připravovala. Řídila jsem ho já (kontrakce vestoje a pohupování, manželova 100%podpora, ŽÁDNÉ LEŽENÍ!!), bylo to velmi intenzivní, ale šlo to skvěle kupředu, porodní asistentka mně chválila a mým přáním neodporovala. Pan doktor jen nakukoval zpovzdálí (vše šlo dobře),nezasahoval,ideální.
Když jsem ale ohlásila, že musím tlačit, asistentka se mně snažila přesvědčit, že si musím lehnout a dokončit porod vleže. NAPROSTO jsem to odmítla a dohodly jsme se na polosed/pololeh na koženém vaku na zemi. Nebyla z toho moc nadšená, jí osobně by to asi nevadilo, ale zřejmě jí za to občas doktoři vynadají a tak si nechce přidělávat starosti...Ale prošlo mi to.
Zkrátka - seděla jsem na vaku a ze všech sil tlačila, oči zavřené, manžel za hlavou a makal se mnou... Pak Kamilečka vyklouzla, já s úlevou otevřu oči a - smíchu jsem se neubránila:
přede mnou na zemi klečelo asi šest doktorů, porodník a medici...Já jsem o nich do té doby nevěděla, vůbec jsem nevnímala nějaký pohyb lidí kolem sebe, měla jsem "co dělat". A najednou zjistím, že mám tolik obecenstva, všichni na zemi, s očima upřenýma mezi má stehna... Směju se ještě teď!!!
Musím říct, že pan doktor byl velmi zdvořilý, ani slůvkem nenaznačil, že by mu mnou způsobené nepohodlí vadilo (ale myslím, že tyhle vaky tam pro porody asi moc nepoužívají...). Poprosil mně, jestli by mi nevadilo teď už si přejít do lehu na lůžko na porod placenty. A teď druhá příhoda:
abych jim, krvácející, při přesunu přes půl místnosti, nezaplácala podlahu, "rozvinuli pro mně koberec" ze zelených sterilních roušek... Byla jsem jako královna na slavnostním koberci... :-)
No jo, však není divu. V tu chvíli jsem si tak i připadala, porodila jsem nádhernou holčičku!!!!!
Bylo to krásné a třeba ještě někdy...? :-)))
Jana
|
|
| Š.H. | •
|
(17.11.2002 17:48:54)
Už je to hodně dávno, co jsem přivedla na svět své děti. Bylo mi sotva dvacet a čekala jsem na porodním sále, až se moje maličké bude chtít na svět podívat. Tenkrát (1962) nebyly takové vymoženosti jako dnes, a tak jsem ležela na stejném sále, kde rodila jedna mladá žena - porod byl dost těžký, protože dítě bylo velké. Chtě¨la si z té bolesti ulevit a tak křičí:"Já mu ho urežem, já už ho nechcem!!" Když se chlapeček narodil a pan doktor začal svou práci - šití - tak se ptá:"Tak mám zmenšit?" A maminka odpověděla:"Nee, rezat sa nebude, eště bude potrebná!" Nechci se podepisovat jiným jménem, ale o publicitu zájem nemám, proto se omlouvám, že je text bez podpisu. Je však pravdivý. Š.H.
|
|
| Jitka | •
|
(22.11.2002 11:46:08)
Vzpomněla jsem si co se vypráví v rodině mého kamaráda (dnes je mu víc než 30 let). Když byla jeho maminka těhotná, tak všichni říkali (prý i doktoři), že to bude holka. Vzhledem k tomu, že doma jim už pobíhal malý klučina, tak byli nadšení, že bude páreček. Obzvlášť nastávající tatínek se nemohl dočkat své malé princezničky a neustále mluvil o své Martince. Nakoupila se růžová výbavička, aby bylo všem na první pohled jasné kdo se veze v kočáru. Přišel termín porodu, maminka byla odvezena. Proběhl porod a tatínek přišel do porodnice na první návštěvu. Samozřejmě chtěl okamžitě vidět svoji malou holčičku. Jenže..... Sestra mu přinesla kluka. Chvíli byl zaražený, ale pak se rozesmál: "Nojóóó, apríl! A teď bych chtěl tu Martinku." Bylo 1. dubna a on si nechtěl nechat vysvětlit, že mají v rodině dalšího kluka. Prý to byl hodně ostrý rozhovor a došlo i k osočování, že mu Martinku vyměnili za kluka, kterého nikdo nechtěl....
|
| Lida a 2holky |
|
(22.11.2002 11:54:51)
Take jednu z meho porodu.
My jsme si zamerne nenechali rici pohlavi nasich dvojcatek, to abychom meli nejake prekvapeni. Ja jsem se vsak cele tehotenstvi domnivala, ze budu mit holku a kluka. tak nejak jsme s tim pocitali. No, kdyz se narodila prvni holcicka, zadne prekvapeni, vzdyt jsme s ni prece pocitali. Kdyz pan doktor vsak vytahnul druhe miminko, rika...."a druha holcicka", ja jsem trochu zthuhla a muj manzel na to suchym humornym hlasem odpovida...."alespon to skolne bude lacinejsi". Na to se otoci pan doktor a odpovida....."no, hodne stesti, ja mam doma tri a dru se tady od rana do noci".
(Jen pro vysvetleni, v UK je dokazano, ze chlapci maji vetsi problemy s ucenim, proto jejich vzdelani obvykle "stoji" vice, protoze aby z nich neco bylo, tak je posilaji do soukromych skol, ktere jsou lepsi ale drazsi. Holcicky jsou obvykle pilne sami od sebe, takze projdou slusne i skolou statni).
|
|
|
| máša | 
|
(28.12.2002 18:18:29)
Termín porodu se blížil a nervozita stoupala. Taška do porodnice pečlivě sbalená porod nastudovaný z dostupné literarury a z historek kamarádek břicho velikánské postava jako parní lokomotiva a furt nic. Tak tedy přišly na řadu vyzkoušet všechny rady jak ZARUČENĚ vyvolat porod. Myla jsem okna ( snad každý druhý den) vytírala schodiště ( 52 schodů ) snad každý den jsem ležela ve vaně plné horké vody ( vylézala jsem ven červená jako vařený rak ) a taky milování a pohyb jsem zkoušela. Milování mě ovšem v tuto dobu a s touto SEXY postavičkou nelákalo ale pohyb jsem vzala smrtelně vážně. A tak jsem se po plánovaném termínu porodu společně s manželem vydala zdolávat vrcholy Beskydských hor. Pořád nic ani velikonoční polévačka nic. Prostě Karolíně se v bříšku tak líbilo, že 15 den po termínu v porodnici porod vyvolávali.
Ale ten pohyb měl něco do sebe, ačkoliv jsem měla na noze puchýře ( od nevhodné obuvi do hor ) tak porod proběhl rychle ( po prasknutí plod. vody asi hoďku ) že ani taťka nestihl přijet k tomu zázraku zrození. Tak uvidím co vymyslím, až budu přivádět na svět druhé dítě ( které je zatím jen v plánu ). Mějte se hezky Ahoj
|
| StřeLenka, Fany 10/2001 | 
|
(24.2.2003 21:13:58)
Taky jsem zjistila, že žádné "zaručené" metody nepomáhají. Absolvovala jsem totéž. Měla jsem termín 13.10.2001 a tak jsme si říkali že by měl syn hezké rodné číslo, kdyby se narodil 10. nebo 11. Já vím, že je to pěkná blbost, ale už jsem měla i toho břicha a okopaných žeber dost. Jenže se ukázalo, že syn rodičů - programátorů se prostě nemůže narodit mimo program, takže 13.10. ve 2:05 byl po 4 hodinách od začátku porodu venku.
|
|
|
| mamánek | 
|
(15.1.2003 20:29:35)
Průběh mého patnáctihodinového porodu nebyl nikterak veselý,ale zakončení mě docela pobavilo.Když se Románek po 15 hodinách rozhodl maminky pustit a jít na svět tak aby nám ukázal,že ho pan doktor neměl popohánět,první co bylo,že pana doktora počůral a to pěkně.Vůbec se nestyděl.Lékařská zpráva u průběhu porodu zněla MOČÍ NA SÁLE!(jakoby dostal indiánské jméno)Přeju všem maminkám které to teprv čeká aby ať bude porod jakýkoli díky svému krásnému a zdravému miminku brzy zapoměli.
|
| katka, 30 tt | •
|
(2.2.2003 20:39:55)
Tohle je vážbě to nejlepší, co jsem za dlouhou dobu četla... Chudák doktor! Statečnej syn! Cha cha. Na chvíli se přestávám bát porodu :-))
Ahoj, Katka
|
|
| H + M | •
|
(20.8.2003 10:51:19)
Do porodnice mne přijali den před termínem porodu pro pravidelné kontrakce a nedostatečnost pohybů děťátka, kterému se navíc při kontrakcích zpomalovalo srdíčko. Sestřička na příjmu říkala: "Nebojte, do večera porodíme." Líbí se mi množné číslo. Jenomže miminko so to rozmyslelo a když mě tatáž sestřička spatřila na pokoji ještě druhý den - podotýkám, že kontrakce jsem, ač různě intenzivní, měla celou dobu - zděšeně vyjekla: "Co tady ještě děláte?" Opravdu jsem nevěděla, co na to odpovědět. Chtělo se mi spíš brečet, že ani nejsem schopná porodit a že tam zřejmě strávím i Vánoce, Nový rok a Tři krále. Vyšetřivali mě snad každou hodinu, monitor zapnutý nabřiše celý den, den minul, miminko nic. Třetí den ráno mi dali provokačku. Jásala jsem, že už snad tedy konečně porodím. Celý den nic. Tedy kontrakce jsem měla pořádné, ale jinak nic. Neotevírala jsem se skoro vůbec. Cele 3 dny 3 centimetry a dost. Manžel se tam snažil být se mou, ale přeci jen musel sem tam zajít do práce. Vymlouvat se 3 dny na to, že žena rodí... no nevim. Mě odpoledne začali přes kapačku i injekcemi podávat ještě další různé léky, aby porodu pomohli, protože tvrdili, že k císařskému řezu přistupují až v krajním případě a já bych to zatím ještě mohla zvládnout. Pochybovala jsem o tom. V 6 večer mě znovu napojili na monitor, když těsně před tím poslali muže domů, že si má odpočinout, najíst se a vrátit se nejdřív v devět. V 6,10 mi praskla voda. Sestra mě neslyšela, jak ji volám, takže mně přišla zkontrolovat až v 6,20. Vyšetřila mě a zjistila, že jsem se konečně otevřela víc a že snad už budu moci do vany, slíbila mi epidurál, pak nutná příprava a pak už půjdeme na sál. Počkala ještě na další kontrakci, jak porod pokročí a vytřeštila oči. Během té jedné jsem se otevřela na 9cm . Jedna sestřička mi běžela zbalit, druhá utíkala volat mému muži: "Přijeďte co nejdřív, Vaše paní rodí TEĎ!" Třetí mě začala zvedat z lůžka na monitoru a běželi jsme na sál. Zezadu do mě strkala, ať si pospíším, snadné to nebylo, chtělo se mi omdlít, jak jsem byla z celé té anabáze vyčerpaná, a doklusaly jsme až na porodní sál. Tam jsem ulehla, znovu mi napojili monitor, přiběhl uřícený doktor, kterému sestřička volala: "Kájo, honem, RODÍME". - to už jsem měla první tlačení za sebou - celý se umáčel od plodové vody, jak si ke mě sedl, já jsem ještě dvakrát zatlačila a v 6,40 bylo miminko venku. Manžel to stihl. Desetikilometrovou trasu centrem Prahy ujel za 4 minuty. Miminko vykouklo na svět a porodní asistentka hlásí: "Máte holčičku:)))" Ikdyž jsme si nenechali dopřadu říct pohlaví dítěte, trochu mne to zaskučilo. Podvědomě jsem tušila, že čekám kluka. Vysvětlení přišlo záhy: "Ženský, co blázníte, koukněte se taky pořádně, vždyť je to kluk", pravil pan doktor a sdělil asistentce, že má voko z Kašparovy krávy. Smáli se úplně všichni. A ještě jednou úsměvnou záležitost: Když mne pan doktor šil - trvalo to bez mála dvě hodiny, protože v té rychlosti a při velikosti miminka (54/3800) jsem byla opravdu dost zřízená - dvakrát mu zvonil mobil. Nemohl ho zvednout a tak mi manžel podal dítě, které před tím držel v náručí a šel mu podržet telefonek u ouška. Pan doktor šil a hovořil a částí toho rozhovoru bylo také: "Teď se nemůžu kouknout, mám plný ruce práce." - bla bla v telefonu - "Právě šiju." - bla bla v telefonu - " No co asi, záclony." - bla bla - " Jo, jasně, ušiju ti taky - ty seš vůl." Smáli jsme se s manželem na celou nemocnici.
|
| Ferdulka | 
|
(20.8.2003 16:37:45)
Uf,to se četlo jak detektivka.Gratuluji k holčičce.Závěr je víc než úsměvný.Ještěže to tak dopadlo,ale ten dlouhý začátek vám tedy nezávidím...A´t jste hodně zdraví.
|
| Tulipka 39t. | •
|
(20.8.2003 17:01:08)
Pro Ferdulku
Vzdyt je to kluk,sakra :-)))
|
| hela, syn 8m | •
|
(20.8.2003 23:52:09)
Aho, opravdu. Je to KLUK. MATYÁŠEK. Doufám, že je to z příběhu jasné. Pokud ne, tak teď už snad ano. :o)))
|
| Zuzka, syn Matyáš | •
|
(16.2.2005 1:17:11)
I když už je příspěvěk staršího data musím reagovat.Ke konci jsem se pobavila, ale asi nejvíc mě dostala reakce Ferdulky. Zrovna se mi vzbudil syn (taky Matyášek), tak jsem ho musela uspat a nakojit, chudák- já se neudržela a musela se chechtat, když jsem si na tu reakci vzpomněla, až to se mnou (i s ním) třáslo. Naštěstí i tak usnul.
|
|
|
|
| Tulipka 39t. | •
|
(20.8.2003 17:01:50)
Pro Ferdulku
Vzdyt je to kluk,sakra :-)))
|
|
|
| Tulipka 39t. | •
|
(20.8.2003 16:59:04)
Moc hezky clanek a konecne gratulace k uspesnemu porodu.
Muj obdiv k tem 3 DNUM v nemocnici.To muselo byt dobre na palici.Ja mam moentalne uz druhym dnem kontrakce.Predstava,ze bych to mela travit v nemocnici mi nahani husi kuzi.
Udeluji odznak za statecnost :-)
|
|
| Lidka53 |
|
(21.8.2003 0:02:35)
:-)))) nádhera!
Moc gratuluju!
Lida
|
| H + M | •
|
(21.8.2003 1:12:46)
A do třetice.
Kuriózních zážitků - alespoň mě tak připadaly - jsem měla v porodnici několik. Romka, co utekla a nechala na ARO svou 900 gramovou holčičku, paní, co se mnou ležela na pokoji po porodu svého 11tého dítěte a maminku s červenými vlasy, která měla zajímavou návštěvu. Seděla jsem na chodbě oddělení šestinedělí s Matyáškem ve vozíku a se svojí návštěvou. Myslela jsem, že mám halucinace, když jsem uviděla, jak si to chodbou k nám klušou dva obrovští psi. Myslím, že to byla rasa irský vlkodav, ale moc se v tom nevyznám. Byli takoví rozverní a rozlítaní a stejně rozverně si to za nimi štrádoval jejich páníček. Zazvonila na zvonek a ohlásil se k návštěvě. Než ale očekávaná maminka přišla, vběhli psi otevřenýma dveřma na porodní sál. Zazněl hurónský řev a psi obrovskou rychlostí vystřelili ven. Za nimi stejnou rychlostí pádila sestřička. Vynadala tomu chlapíkovi co se do něj vešlo - další sestry se přidaly. Aby ne, my jsme si na oddělení nesměly přinést ani květinu a on hned dva psy. Mezi tím se dostavila ona maminka a když pochopila co se stalo, rozezlila se na něj a vyhnala ho pryč. Za radostného poskakování psíků ho pajdavě (asi co jí stehy dovolily) hnala chodbou a křičela za ním: "Miláčku, ty seš takovej debil!!!"
|
|
|
| H + M | •
|
(21.8.2003 1:02:52)
Dovolte, abych tedy ještě něco přidala.
Témeř přesně o dva roky dříve než já syna, porodila moje dobrá kamarádka svoji holčičku. Kamarádka je kadeřnice - musím to napsat, protože v tom je pointa příběhu. Kdyýž se holčička téměř po 11ti hodinách prodrala na svět, nějak se s panem doktorem nedohodli co a jak a tomu rozkřičenému modrofialovému uzlíčku se za ručičku zachytila svorka na zaškrcení pupeční šňůry. Chvíli se o ni s panem doktorem tahala, jak ji křečovitě svírala v ručičce. Když jsem viděla video z toho porodu, první co mě napadlo bylo: Bude po mamince. Ještě se ani na světě nerozhlédla a už má v ruce nůžky. :)))
|
|
| Léna - Makulka 5.10.03 | 
|
(21.8.2003 18:01:37)
Sice to musel být porod příšerný (3 dny, uffff),ale závěr stál za to :O)
|
|
|
|
| gabina | 
|
(31.1.2003 3:16:20)
Nevím, jestli Vám bude můj příspěvek připadat zábavný, ale všichni na sále se mým výrokem docela bavili, takže jej dávám taky k dobru.
Daníka (11 měsíců) jsem rodila v Royal Hospital v Melbourne za naprosto neocenitelné asistence mého manžela. Porod jsem sice měla velice rychlý, ale díky tomu jsem neměla vůbec čas mezi kontrakcemi odpočívat, takže jsem chvilkama měla pocit, že už to tělo nezvládne. Manžel mě obletoval, chvíli mě otíral, potom zase přispěchal s plynem, který mi zpočátku pomáhal, potom se mi ale z něho zase udělalo špatně, takže mě podpíral. Když už jsem byla na pokraji sil a oblblá plynem s přáním, na chvíli porod přerušit a udělat si přestávku, zařvala jsem česky (do té doby jsem komunikovala v angličtině): "Musím přeci něco dělat", což samozřejmě všichni přítomní po tom, co to manžel přeložil, vzali jako, že toho dělám málo a chci si ještě něco přibrat a rozesmáli se.
Jinak na porod ráda vzpomínám, určitě i díky tomu, že proběhl naprosto v pohodě a na konci jsem si prožila nejkrásnější okamžik v životě - když mi Daníka položili okamžitě po vyjítí ven na mou hruď a při tom pozorovala, jak manžel přestřihává pupeční šňůru. Hrozně moc doporučuji - nenechat se o takový pocit ošidit, pokud to jen trošku půjde!!!
|
| porodní babka | •
|
(2.8.2007 23:16:29)
Chtěla bych přidat veselou historku z porodního sálu z té druhé stránky-od zdravotního personálu: Je to tak šest let zpátky, kdy jsem jako mladá pracovala na porodním sále. Jako sestřičky jsme nosili krátké modré šaty, což se později při jednom porodu, stalo i osudným. V závěrečné fázi, kdy maminka tlačila a tatínek povzbuzoval se mi stala taková nemilá věc-no spíš trapas. Chtěla jsem mamince pomoct v tlačení, opřela jsem kolenama o kraj porodního lůžka a ohla se přes maminku ve snaze ji zatlačit rukama na břiško, abychom porod více urychlili. Maminka byla v takové ráži, že mi (aniž by to tušila) vyhrnula šaty nad zadek a tím nabídla svému manželovi nevím jak pohledný pohled na mé pozadí (konstatuji, že jsem měla zrovna tanga)...byla jsem rudá jak rak, ale miminko bylo v tu chvíli důležitější, okraj mých šatů už dosahoval půli zad, maminka tlačila jako vzteklá a tatínek....??? Ten nelenil a místo toho, aby mamince pomohl předklánět hlavu na prsa...odstoupil a "kochal" se nad mým pozadím...strašně jsem se styděla, ale nakonec jsme se hodně nasmáli...maminku jsem pochválila za skvělé tlačení a tatínka jsme poslali zaplatit tehdy 500Kč za přítomnost otce u porodu :-))))
|
|
|
| Alean | •
|
(5.2.2003 3:57:13)
Dodnes vzpomínáme s úsměvem na rtech na narození našeho prvního syna. Jako správný manželský pár jsme prošli La Maz třídou, kde nás naučili správně dýchat a "připravili" na porod. Manžely naučili jak podporovat své milované a zbytečně je nenaštvávat... Tudíž v podvědomí jsem měla klidný pocit, že manžel bude u mě a bude vše v pořádku. Ke konci těhotenství, zhruba 3,5 týdne před termínem mi manžel řekl, že má ohromnou obchodní příležitost, kvůli které by ovšem musel na noc odletět do New Yorku. Žijeme na Floridě, a tak 3 hodinový let se dá zvládnout. Já jsem ho uklidnila a ještě podpořila, ať určitě letí, že máme ještě 3 týdny čas.
Tedy odletěl na jednu noc. Tu noc mi ve 2,30 ráno praskla plodová voda a začaly porodní bolesti. Sama v domě, nezabalenou tašku, nepřipravena absolutně na nic, jsem zavolala doktora, který mi dal veškeré instrukce a pak zavolala manželovi do hotelu a plačící mu oznámila, co se děje. Na moment jsme plakali spolu, on kvůli tomu, že nebude u porodu a já kvůli bolestem a panice.
Potom mě moje zlatá sousedka odvezla do porodnice, kde se mnou zůstala po celou dobu a dokonce mi pomohla porodit naše miminko. Dodnes jsem jí vděčná, protože být tam úplně sama se sebou, asi bych to psychicky nezvládla.
Náš syn se narodil v 11,44 dopoledne a tatínek prvním možným letem dorazil do nemocnice kolem 7.hodiny večer. Když jsme byli konečně pohromadě, hned jsme zapomněli na vše ostatní.
Teď, kdy mi zbývají 2 měsíce do termínu porodu druhého miminka (snad dcery) mi můj doktor neustále připomíná, ať manžela nikam nepouštím. Tak mi držte palce, snad to zvládneme i podruhé.
Alena
|
|
| StřeLenka, Fany 10/2001 |
|
(24.2.2003 20:46:11)
Mám jen takové dva humornější okamžiky
- po odtoku plodové vody mě dali na "čekací" pokoj kde jsem měla trávit čas než to přijde. Abych ukrátila čas, vytáhla jsem přinesenou knížku a začla číst. Zcela náhodou jsem otevřela na kapitole, kde popisovali, jak Marie Antoaneta rodila jako na divadle před zraky celého dvora. Moc jsem si přála, abych na sále byla sama!
- rodila jsem v klasické poloze a když mi doktor řekl: a teď pořádně zatlačte, zabrala jsem, zklouzla mi noha z držáku a kopla jsem doktora přímo pod oko. Myslím, že to byl jeden z jeho těžších porodů.
|
|
| Jana (2 syny, 4měs. a 3 roky) | •
|
(28.2.2003 20:36:52)
Před porodem našeho prvního syna můj manžel absolvoval školení o porodu. Byl informován, jak vše bude pravděpodobně probíhat, ale realita ho překvapila. Když bylo po všem (cca po 4 hod.) prohlásil na sále:" A to bylo všechno?" Tou větou uzemnil všechny okolo.
|
| Jitka_holky_2000_2002 | 
|
(1.3.2003 21:58:48)
Ahoj Jano,
reakce tvého manžela je opravdu "divná". Kdyby takto reagoval můj manžel asi by mě to mrzelo - porodit miminko a slyšet takovou větu.... Tomu mému nějaká ta slza ukápla.
Ahoj Jitka
|
|
|
| Míša Dolíková |
|
(7.3.2003 21:01:45)
Po porodu mi porodník vyprávěl, že když se on narodil, čekal jeho tatínek před porodnicí. Doktor, který ho porodil, byl jeho dobrý kamarád. Přišel za nervózním tatínkem a řekl mu: je to kluk, ale má to jednu vadu. Nemá zuby. Tatínek byl z toho tak rozrušen, že mu vrazil pěstí a pak ho musel křísit.
Míša
|
| Andrea-Aja | 
|
(21.5.2004 21:31:58)
Cauky jsem tady a cekam
|
| Monča | •
|
(21.5.2004 21:36:02)
Já už napsala 3 příspěky a nezobrazuje se mi to
|
| Monča | •
|
(21.5.2004 21:37:30)
No konečně, hele moc se omlouvám za to ICQ, muž mi s tím pomáhal, ale je to na dlouho a nějak víc složitější, tak to zkusíme jindy M.
|
| Monča | •
|
(21.5.2004 21:39:18)
To jí Z. neokřikne, když takle mluví s holkama? Já bych jí asi vykopala!!!
S tvojí maminkou je mi to líto, nemá nějakou kamarádku ve vokolí, která by jí podporovala?
|
| Monča | •
|
(21.5.2004 21:40:43)
Máš nádhernou ikonku!!! Jseš šikulka :)))
|
| Monča | •
|
(21.5.2004 21:42:04)
Ten návod není konečný. Už jsem nadávala, že to trvá dlouho a d. nevěděl, jak toještě potrvá, tak jsem to típla.
|
| Monča | •
|
(21.5.2004 21:44:39)
Mám PC v pokojíčku, tak nejsem u telky. Tom tu chrápe:))
Hele tý mojí tchýni to taky nedocvakne, o co jí žádáme, je to pořád stejníé dokola.
|
| Andrea-Aja |
|
(21.5.2004 21:46:54)
Hele Moni neplanujes cestu do Prahy???My by jsme si pokecaly.Jsou to potvory ty tchyne.Jenze co s tim????
|
|
| Monča | •
|
(21.5.2004 21:47:38)
To je fajn, že tam máš alespoň někoho. To je kamarádka, kterou jsi měla ještě před tím porodem?
|
| Monča | •
|
(21.5.2004 21:51:57)
Tak jsme to tu ucpaly, za chvilku nás tu někdo seřve. Do Prahy by byla cesta, ale asi až koncem šk. roku. Ale ty jsi doma, tak bys mohla udělat Ajušce výlet.
|
|
| Andrea-Aja |
|
(21.5.2004 21:52:44)
Ne zname se z rodiny.Ale je to skvela holka jense vidime malo.Ted si s nima moc nepisu nejak nemam o cem:-))))
|
| Andrea-Aja |
|
(21.5.2004 21:55:03)
Budes tady driv a my dorazime nekdy o pr.Jestli tedy budes chtit.Ja jsem sice doma ale jsem ridic na baterky furt mam desnej strach z aut okolo.A to mam dve auta tedy od zitra tri.
|
|
| ~•~Missy~•~ | 
|
(21.5.2004 21:55:27)
Tak jsem tě odhalila Andrejko, prej že s náma nemáš drbat o čem!:) Tééééda! Já ti dám!:) Já furt čekám, že se někdy objevíš a ty si vesele drbeš jinde:)
Škoda, že dnešek nedopadl, doufám, že holčičky budou brzy fit, jarní teplíčko je musí vytáhnout z pelechu. Ájince pusinku a doufám, že brzy bude předváděčka, co umíte novýho, v nose se mi dlouho nikdo nešťoural:)
Jo a sorry, že jsem vám sem tam vlítla:)
|
| Andrea-Aja |
|
(21.5.2004 21:59:34)
A vsimla sis ze o tobe mluvim v superlativech?Chvalim te a chvalim Zrovna jsem ti psala sms.Monca je moje dobra kamoska,vis????A o tom povidani nemysli kazdy den nakouknu i kdyz nepisu.Veru to je tezky vsak vis,o cem se bavit kdyz ti pulka tech holek nerozumi.Nemyslkim to zle,to je postreh.
|
| ~•~Missy~•~ |
|
(21.5.2004 22:03:56)
Však se tady taky dmu pýchou:) Aby mi to nezůstalo...:) Mončo, taky tě zdravím:) Holky jsou super, já nevím, ale já tomu zase TAK moc taky nerozumím, někdy mě dost trápí, že už nevím, co bych ti napsala, přijde mi, že to je furt totéž, fráze a klišé a že furt melu to samý. A u nich je to složitější, že tě neznaj jednak osobně a jednak tam moc nechodíš, tak pak jsou "mimo obraz".
A tchýni klidně zdrbneme, moje je sice OK, ale ta tvoje na to postačí:)
Jak dlouho budete marodný?
|
| Monča | •
|
(21.5.2004 22:07:08)
Na kafíčko se už teším. A také hlavně na ty tvoje krasný holky, keré znám jen z fotek.
|
| Andrea-Aja |
|
(21.5.2004 22:10:31)
Moni abys nelitovala jeste ze to nectou.I kdyz ted se do me jiste pusti Verca:-))))Ne holky jsou skvely jen nekdy lezou silne na nervy.Fakt se stavis???To je super.
|
|
|
| Andrea-Aja |
|
(21.5.2004 22:08:16)
No hlavne nepraskni,kocicko.Uz koncime,snad:-)))Vypada to na pristi tyden nadejne.Tuk tuk.Ale Anys je skvelej.Novyho moc neumi ale zdokonalila to stary,dneska jsme se Zdenkem breceli smichy.J z ni pani opatrna.No a k holkam ja jim to nemam za zly ale ...
|
| M | •
|
(21.5.2004 22:12:55)
Teda nevím Verčo jestli se ti Ajuš pochlubila, že malá žvatlá AJA.To je skvělé.
|
| Monča | •
|
(21.5.2004 22:15:08)
Ty mě tam fakt chceš? Jestli se ti to nerozleží v hlavince, tak písni na mail adresu.
|
|
| ~•~Missy~•~ |
|
(21.5.2004 22:15:20)
Jasně, že se nepochlubila!!!! ANDREO!!!!!
To je naprosto skvělý!!!! Vezmu si k vám foťák s úplně prázdnou kartou, abych měla prostor na dokumentaci. Jo a jestli máš na pc quick time, tak ti natočím i mini video:)
|
|
| Andrea-Aja |
|
(21.5.2004 22:15:29)
No Monco????Ba ne asi jsem se nechlubila,ja uz nevim.Hele nenadava David ze kecame?Ja jsem sama Zdenek je v Madridu...
|
| Monča | •
|
(21.5.2004 22:19:20)
David už má půlnoc, ráno mě vezl do práce, tak vstával v 5. Zdenda se má.
|
| Andrea-Aja |
|
(21.5.2004 22:22:14)
Fakt????????????????To muzem kecat do rana.No Zdenda se moc asi nema stale nejsou na zemi,a ja mu pisu zena jeho hodna.
|
| Andrea-Aja |
|
(21.5.2004 22:28:07)
Tak damy zadaji si me deti,jdu.A pak jdu hajat,rano bohuzrl brzo vstavam Ajuska je nekompromisni a v 6 az 7 spis v 7 vstavame.Papa
|
| Monča | •
|
(21.5.2004 22:30:08)
Tak dobrou holky, to já budu mít budíček asi v 6. pa M.
|
| ~•~Missy~•~ |
|
(21.5.2004 22:33:49)
Holky, dobrou noc a ať vás ráno dítka nebuděj tak časně!
Andrej, nic nepeč, já k vám stejně chodím jen na to výborný kafe!:)
Pozdravuj piraně:)
|
|
|
|
|
|
| Andrea-Aja |
|
(21.5.2004 22:20:12)
Tead dewvcata!!!!!!Jen do me:-)))))Veru do Teplic jsme jeli... no uvidis pro co.Ja jela tam Zdenda zpet to prave jezdily ty auta.A jakej decak k tobe jeste nesly,ale klido ti je privezu at si uzijes myslim ze zustanes jen u Lindy.
Moni jasne ze chci,co je to za otazku?????
|
| ~•~Missy~•~ |
|
(21.5.2004 22:27:49)
Jsem myslela dětskej pokojík! Ne děcák:) Ale u jednoho dítka ještě nějakou dobu zůstanu chicht:)
|
| Andrea-Aja |
|
(21.5.2004 22:29:55)
Verunko chtela jsem ti upect neco dobreho ale vis co??????NIC.Upecu stejne,zacalo me to bavit.Papa kocicko ale budu jeste na sms.
|
|
|
|
|
|
| ~•~Missy~•~ |
|
(21.5.2004 22:13:46)
Tak já si budu furt myslet, že nic a nebudu myslet na to, že příští týden návštěva možná konečně dopadne. Teda máme to k sobě kousek, ty si rajzuješ po Teplicích a vidíme se čtvrtletně!:(
Holky fakt nemaj chybu Mončo. Jsou prima. Akorát je člověk moc nevidí, jelikož je Andrea vždycky pošle do děcáku:)
|
|
|
|
|
|
| Monča | •
|
(21.5.2004 21:56:43)
No, mě to napadlo. Alespoň má zkušenosti a můžete poklábosit.
|
| Monča | •
|
(21.5.2004 21:59:57)
Ahoj Verčo, já jsem taková malá kámoška Andrejky přes PC.
Andrej, já řídím taky jen do práce a po okolí, ale do Prahy bych sama nedojela :((((((((
|
| Andrea-Aja |
|
(21.5.2004 22:03:15)
No Moni me prave vadej ty auta okolo,jinak kdyz se na me nikdo nelepi a hystericky netroubi dojedu kamkoli.Ted jsem jela do Teplic.
|
|
|
| Andrea-Aja |
|
(21.5.2004 22:01:02)
Hele Moni ale prijdes na kafe vid?????????????????????????????????????????
|
|
|
|
|
|
| Andrea-Aja |
|
(21.5.2004 21:45:14)
Hele to je v poho.myslim ze driv se uvidime nez to dokoncime.Ale jinak dobry.Ne????
|
|
|
| Andrea-Aja |
|
(21.5.2004 21:43:23)
Dekuji,to mi delala kamoska ktera mi foti Ajusku.Mela prijit zase dnes ale holky jsou lezici a ona ma holcicku jako je Aja.
|
|
|
| Andrea-Aja |
|
(21.5.2004 21:41:46)
To je tezky ona je dost silne nechapave ji posles do pr.a ji to nedojde.U moji mamy bydli samy kravy.Pritom tam bydli vsichni 25 let.Hruza.Ona si nenecha poradit ani od segry.Hele mam pusteny doremi to je strasny.
|
|
|
|
| Andrea-Aja |
|
(21.5.2004 21:37:48)
Jsme na dobry ceste.Hele dostala jsi druhy mail?
|
| Andrea-Aja |
|
(21.5.2004 21:39:28)
Moni ja jsem si ten navod vytiskla.Takze si ho necham na stole a urcite to zkusime.Hele to je bomba .
|
|
|
|
|
|
|
| Jana, chlapeček skoro 2 roky | •
|
(22.3.2003 22:28:45)
Pročítám Vaše příspěvky tak taky přispěju svou troškou do mlýna.
Můj (první a zatím poslední) porod probíhal zcela plánovaně 14. 5. 2001, protože jsem už 14 dní přenášela. Rodila jsem v Brně, na Obilním trhu a od neděle 13. 5. 2001 jsem byla v porodnici kvůli plánovanému vyvolávání porodu.
V 5 ráno mě vzbudila mokrá postel, ale žádné bolesti-nejdřív mě napadlo, že jsem na sebe nějak v noci převrhla čaj ze stolku, ale sestřička mi to rychle vymluvila a už jsem jela o patro níž na porodní. První věcí byl samozřejmě klystýr-celkem děs-naštěstí jsem měla vlastní WC a sprchu na pokoji. Běžela jsem tak rychle, že jsem nestíhala sledovat nic kromě plných střev. Jakmile jsem dosedla, začaly bolesti, ale naprosto nečekaně-tak jsem se naklonila dopředu aby to nebylo tak hrozný a najednou - úplně mokrý záda. Ohlížím se odkud na mě teče voda, strašně jsem se toho lekla a co mylsíte že to bylo? Jednoduše. Jak jsem tak spěchala doběhnout s nálevem, nějak jsem přehlídla, že WC splachuje fotobuňkou a jak jsem se naklonila při stahu dopředu, prostě to bliklo- že už tam nejsem a splách!- přímo mě na záda.
Když mě přišla sestřička zkontrolovat, smála se tak, že jí tekly slzy. No i tak se může člověk pobavit při porodu ne?
|
|
| Monika,tři děti | 
|
(6.4.2003 22:09:31)
Moje veselá historka se stala v roce 1991 a čekala jsem své první dítě.Porod byl sice komplikovaný a nakonec ukončen císařem,ale když mi poprvé ukázala sestřička mého syna Lukáše bylo mi předešlé utrpení jedno.Teď ale k jádru věci.V jeden týden,ve stejné porodnici jsem se sešla se stejným příjmením jako jsem měla já.Tři maminky,tři stejné příjmení,dvě stejné křestní jména a TŘI KLUCI JAKO BUCI.První týden jsem dostávala na kojení svého kloučka,ale další týden /jiná sestřička / mi přinesla miminko a já koukám,ještě jednou koukám a najednou ze mně vypadla věta,no spíš jsem zařvala -TO NENÍ MOJE DÍTĚ!Sestřička se vrátila k mé posteli a jen řekla no no,přece nemusíte tak křičet.Chlapečka vzala a za chvilku byla u mně s našim Lukáškem.Domů nás pouštěla paní doktorka v jeden den a nezapoměla nám v čekárně připomenou:zkontrolujte si,jestli máte každá svoje miminko a očkovací průkaz.Dodnes na to ráda zavzpomínám.Mějte se všichni moc hezky.
|
| Marselinda-Míša 4/03,Sabri8/06 | 
|
(6.6.2004 23:24:25)
Taky se chci s vámi podělit o zážitek s začátkem porodu.
Měli jsme mít májové miminko. Termín byl vypočítán na 1.5. a 5.5.03. já jsem si říkala, že by bylo hezké datum uprostřed 3.5., že by měl hezké rodné číslo.
Dne 26.4. mě ráno přivezl manžel k mým rodičům, protože jel jezdit hobby rallye do nedaleké vesnice. Odpoledne jsem s našima jela navštívit mojí babi, aby mě ještě viděla než porodím. Tam jsem si s chutí dala novou barvící kolorku od Algidy. zrovna krásně modrou. Ten kdo to někdy jedl, tak ví, že barví opravdu dobře a nejde to dolu. Tatí si ze mě dělal srandu, že kdyby mě museli teď odvést do porodnice, tak by si mysleli, že mi dochází kyslík.
Chvíli jsme si ještě povídali a já jsem najednou začala cítit bolest v pravém podbřišku. nějakou dobu se to dalo vydržet, ale pak se začala bolest stupňovat. Tak jsme odjeli k našim domů. Stále to nepřecházelo. Bolest byla trvalá a intenzivní.
Po půl hodině jsem volala manželovi, jestli už nebudou závody končit. Řekl, že ještě dojedou poslední erzetku, pak bude vyhlášení a pak přijede. Tak jsem ho poprosila, jestli by nemohl přijet po erzetce, že nejedeme do nemocnice na kontrolu se slepým střevem.
Během čtrvt hodiny byl u mě. Ještě jsme popřáli mojí mami k zítřejšímu svátku a jeli jsme na Plzeň. Celou cestu jsem mu nakazovala, že musí ject pomalu, protože nejedeme rodit, ale jen se slepákem.
V Mulačovce nás paní recepční přivítala slovy:"Tak vy jedete rodit. Hned zavolám na porodní." Tak jsem jí rychle ujišťovala, že rodit nejdu a nechci. Paní na mě chvíli koukala, ale stejně zavolala na porodní. Sestřička si taky myslela, že se přeslechla a zavolala raději lékařku. Stále jsem si trvala na svém, že to bude slepé střevo. Jsem zdravotnice, tak poznám rozdíl mezi kontrakcemi a trvalou bolestí. Chvíli nevěděli co se mnou. Natočili ozvy miminka, ujistili se, že máme oba dost kyslíku(moje promodralé rty od kolorky) a přišel se na mě podívat další gynekolog. Pro jistotu mě poslali ještě na chirurgickou pohotovost. Tam se na mě přišli taky podívat dva doktoři. Tam rozhodli, že si mě nechají v nemocnici do rána a pak eventuelně propustí domu. Jen se rozmýšleli, jestli mě uloží na chirurgii a nebo na porodní. Nakonec vyhrála porodnice.
Zkrátím to. 27.4. ve 12.20 vyklouzlo moje "slepé střevo" na svět. Vážilo 3,75kg a měřilo 51cm.
Za tři dny jsem se potkala na chodbě s panem doktorem ze sobotní pohotovosti. S úsměvem se mě ptal: "Tak co dělá vaše slepé střevo?" A já mu se šťastným úsměvem odpověděla: " Opaluje se v postýlce u okna." Byl v té době krásně pomerančový.
Už je to přes rok a já si dodnes myslím, že jsem byla docela v klidu celou dobu, protože jsem přece nejela "rodit".
|
| žinča | 
|
(22.9.2006 14:55:28)
To znám, moje sestra měla zase "žlučníkový záchvat".Měla ještě tři týdny do termínu, tak jsme jí věřili, ona vehementně běhala na záchod, protože nevěděla jestli dřív zvracet nebo na velkou. V jednu chvíli už ze záchodu regulerně zařvala, tak jsem přišla ke dveřím a říkám: Ségra rodíš? A ona tichoučkým hláskem že ne, že to jí jenom píchlo v bříšku. Asi jsme měly celá rodina vlčí mhu, či co , ale opravdu jsme zavolali na pohotovost s tím, že sestra má žlučníkový záchvat v těhotenství. Nevím, co si tam o nás pomyslili, ale sanita přijela za chvíli a hned se hnali po mě - nevím ,jak je to mohlo napadnout, nadváhu fakt nemám:-). A já, že já nejsem těhotná, ale sestra, a ta, že ještě sedí pořád na záchodě. Tak tam vrazili za ní a sestřička se jí zeptala, jak často má kontrakce. A segra na to, že co minutu.
No nás s mámou omývali a připadaly jsme si jak největší blbky na světě. Dvě dospělé ženské málem nechají třetí porodit na záchodě. Sestra to stihla tak tak, malý se narodil za patnáct minut v porodnici.
|
| žinča |
|
(22.9.2006 15:19:45)
Jo a k tomu jsem zapomněla dodat, že sestře už ráno praskla voda. Dokonce mi říkala, že dneska na poštu radši nejde, protože se ráno počurala a nechce , aby se jí to stalo venku. No řekněte nejsme blbé?
|
| žinča |
|
(22.9.2006 16:12:05)
No tak ty příspěvky o porodu patřily do veselých historek o mateřství, nevím proč se objevily tady, tak se omlouvám, že prudím, nebylo to úmyslně
|
|
|
|
|
|
| Petra, dcerka 3 roky | •
|
(15.4.2003 13:38:35)
Ahoj všechny maminky!
Myslím, že taky mohuse svým porodním zážitkem pobavit:
Termín porodu jsem měla 17.února 2000 a tak jsme s manželem 22.ledna 2000 se ještě vydali na nákupy, neboť bylo zapotřebí jej ještě zaopatřit po dobu mé nepřítomnosti doma. V pohodě jsme v supermarketu nakoupili a ještě se rozhodli, že si zajdeme na oběd. Při druhém chodu mi ovšem praskla plodová voda, teda, tekla jenom čůrkem a tak jsem šla jenom zkontrolovat na záchod, jak vážné to je. Ale tekla celkem pomalu, takže manžel (já už raději ne) dojedl oběd a jeli jsme domů, že si sbalím věci do porodnice a pomalu vyjedeme. Rozhodla jsem se rodit ve 25 km vzdáleném městě. Jenže bolesti nebyly tak velké, manžela jsem poslala se ještě trochu prospat, jako že se mnou bude rodit "celou noc" (ještě jsem mu stihla připravit jídlo do nemocnice na celou noc) a okolo sedmé večer jsme vyrazili. Jenže sestup ze třetího patra mi asi moc nepomohl a já v autě měla už bolesti po dvou minutách. Jako prvorodičce to bude ještě dlouho trvat, říkala jsem si a ještě jsem manžela nadirigovala, že musíme zajet do mé práce, kde jsem nechala pantofle (byla jsem v práci ještě den před tím). Do nemocnice jsme přijeli v osm večer a já už ty bolesti opravdu nemohla vydžet a tak jsem žádala po sestřičce neco proti nim. Ale vy už rodíte! vykřikla. To jsem věděla, ale že to vezme takovou rychlost jsem nečekala. Přeplazila jsem se na porodní sál a jenom jsem slyšela druhou sestřičku, jak volá na manžela: Honem, honem, ať to stihnete! Dcerka se narodila 20 minut po našem příchodu do nemocnice... Už nevěřím tomu, že všechny prvorodičky rodí težce. Mám na porod ty nejkrásnější vzpomínky, manžel neomdlel a dokonce jako první držel v rukou naši dceru. A ikdyž má dcerka ve zdravotní dokumenataci napsáno, že je předčasně narozená, vůbec tomu tak není.
Mějte se všechny hezky a přeji jenom ty nejkrásnější zážitky!!
Petra
|
|
| listopad | 
|
(27.5.2003 22:54:21)
Musím taky přidat jednu takovou krátkou historku, nebo spíš nedorozumění z mého druhého porodu. Hned po té co se můj klučina narodil a odnesli ho na vyšetření, musela jsem se začít strašně smát. Bylo to prostě štěstím, že je kluk venku a zdravý, což ovšem pan doktor, který mě v tu dobu vyšetřoval, nejprve vůbec nepochopil. Zvednul ode mě hlavu a zeptal se: "Copak se tak smějete, lechtá vás to snad?" Teprve když jsem zakroutila hlavou, tak mu to asi došlo. Byl to ale strašně hodnej doktor, modlím se, aby jsem při třetím porodu narazila na někoho takového.
|
| Eva, syn, 9 let | •
|
(7.6.2003 17:58:34)
Celé své dětství jsem slýchávala od moji maminky:"Počkej, až budeš rodit!" Omdlívala jsem totiž i u píchnutí komárem. A tuto větu jsem si odnášela do života. A pak to přišlo. Necelých 25 let a šílená touha po dítěti. Však to nějak dopadne, uvidíme. Těhotenství bylo příšerné, nízký tlak, rizikové těhotenství, nemohla jsem nic jíst, jedinou mou záchranou byly pomeranče a tuny rumových pralinek. Všichni se mi smáli a těšili se na pralinku. V osmém měsíci se všechno změnilo. Bylo mi konečně dobře, stíhala jsem spoustu věcí, vypomáhala v rodinné firmě, prostě pohoda. A taky chut k jídlu se dostavila. K pralinkám jsem si přibrala různé sladkosti. A 20. července 1993 to přišlo. Ráno rodina odešla do práce, byli jsem u rodičů, bylo to blíž do porodnice. Slupla jsem bílou aero čokoládu a šla jsem si číst. Nějak jsem usnula. Vzbudila jsem se v 11.00 hod. s nějakým zvláštním pocitem. Ale co, říkala jsem si, mám jít ve 13 hod. do poradny. To nějak dopadne. Vysprchovala jsem se, ale stav, nic moc. Telefon jsme neměli, tak jsem se oblíkla a šla zavolat do budky manželovi a rodičům do firmy, at si pro mě někdo přijede. Jenže ouha, nebrali telefon. Kamarádka postávající na balkoně na mě volala kam, že se to šinu. "Ale jdu rodit" zněla moje odpověd. "No tak to bys vypadala jinak, pojd, pekla jsem." To jsem si nemohla nechat ujít, tak jsem snědla půl plechu rybízových buchet. Ale pralinku jsem neuspokojila. Bylo stejně už kolem 12 hod, tak jsem se vrátila domů, a kamarádka s 8 letou dcerou mě šly doprovodit do poradny. Bylo to kousek, tak jsem to došla, ale už mi opravdu nebylo nejlíp. Kamarádka mě ale držela, pořád něco povídala, bavila mě i celou čekárnu, a její malá dcerka se jen usmívala a těšila se na miminko. Paní doktorka mě okamžitě poslala na porodní sál, co prý dělám u ní, že jsem tam už měla ležet, že to za chvilku bude. A opravdu, ve 13.30 jsem dofuněla na sál, píchli mi vodu a ve 14.00 hod. za zpěvu Petra Muka - Mám v kapse jeden frank, se mi narodil PRALINEK. V tom fofru jsem si ani nevzpomněla na rčení Počkej až budeš rodit. Ale ta věta byla ve mně. Na sále jsem ani nehlesla, jen jsem se držela ruky paní doktorky a plnila její příkazy. Statečnější a štastnější jsem v životě nebyla. Rodina se všechno dověděla až po všem. V době, kdy jsem jim volala si úplně klidně seděli u oběda, a že jim přichází na svět syn, vnuk a synovec je vůbec neobcházelo. Syn bude mít 10 let, stíhá spoustu aktivit, je rychlý přesně tak jak při porodu, až mi jde někdy hlava kolem. Ráda na ten den vzpomínám, a pořád doufám, že ještě jeden takový zažiju.
Bohužel k větě "Počkej, až budeš rodit", kterou mám pořád v sobě, přibyla ještě jedna hrozná věc: kamarádka mi před 4 lety zemřela při porodu. A mám prostě strach.
Přeji všem maminkám a jejich dětem zdraví, radost, lásku a štěstí.
|
|
|
| Ria | •
|
(17.6.2003 9:55:21)
Súhlasím, so všetkými, čo rodili cisárskym rezom. Moja dcéra sa po rizikovom tehotenstve tiež narodila týmto spôsobom, no neodporúčam kýchať a smiať sa, to už ide ozaj o život,máte pocit, akoby sa vám trhalo brucho. Okrem cisaráku mám za sebou aj dve mimomaternicové tehotenstvá, kde máte tiež rozrezané brucho ako pri pôrode cis.rez. Keďže som veselá kopa a viem, že si nepomôžem a nepomôže ani plač, tak po druhom mimomaternicovom tehotenstve sme to s mojou spolupacientkou na JIS-ke rozfofrovali, na bola na vybratie ženských orgánov), rozporávali sme si veselé príbehy a vtipy a keďže smiať sa nedá z JIS-ky sa ozývali rôzne výkriky, zavíjanie a neartikulované zvuky. Z vedľajších izieb sa chodili na nás pozerať ako na prízraky, lebo na JIS-ke sú pooperačný a vážny pacienti a my sme sa bavili ako na plese. Výsledkom bolo, že na 6 deň ma poslali domov, hoci pri prvom mimomaternicovom som bola v nemocnici 11 dní. Mali už asi dosť môjho zavíjania. Je lepšie prežiť životnú krízu so smiechom ako s plačom. Tento môj príbeh je opačný ako pôrod ale ženy, ktoré sa dostanú do takejto situácie by si mali uvedomiť, že plač nič nevyrieši, ale len skomplikuje a radšej sa nechať vyhodiť z nemocnice pre veselosť, ako sa umárať žiaľom. Prajem vám všetkým aby ste sa do takej situácie nedostali, ale radšej rodili.
|
|
| LFNikita |
|
(9.7.2003 0:37:38)
Milé maminky, asi bude rozumnější vzít to a oslovit vás všechny globálně:-)
Vy, které jste přispěly svými příběhy do diskuze na téma veselé historky o Vašich dětech, prosím, zavítejte do mého klubu "Chcete Vy a Vaši mrňousci být součástí pěkné nové knížky???"
Najdete tam následující vzkaz a mou prosbu.
Přijďte prosím a nenechte si své skvělé příběhy jen pro sebe!!!
Milé dámy - chcete, aby o Vás a Vaší ratolesti byla napsaná knížka?
Jestli ano a souhlasíte s tím, že Váš příběh bude použit v mé nové knize, napište mi své příběhy ze života Vás jako maminky - jaké bylo Vaše těhotenství, porod, péče o miminko...Beru příběhy veselé i smutné, jen ať jsou zajímavé a nevšední!Prosím do pěti let Vašeho miláčka, zatím. Ráda si s Vámi popovídám o čemkoliv. A děkuju:-)
A ještě něco - pokud je Vaše story delší, použijte k tomu prosím můj e-mail : BabyBook@seznam.cz Pokud ještě připojíte fotku v dobré kvalitě, budete mít možná jednou prima památku na báječná léta:-)
|
|
| Zlatka,dcera 5,5let | •
|
(22.7.2003 10:50:06)
Veselo bylo i v porodnici.Když jsem pracovala k porodu, ve vedlejší komůrce byla neslyšící maminka a velmi hlasitě naříkala.Můj muž to komentoval slovy:"Mně to připadá jako orgasmus".Já to mezi vztahy jen komentovala".....ten orgasmus bych Ti přála zažít".No a porodili jsme.
|
| Katka, 2 děti | •
|
(2.5.2004 10:47:20)
Moje druhé dítě Šárka se narodila s mírami 4,35kg a 55cm. Když mě dovezli na pokoj dovezla sestřička s úsměvem i postýlku se Šárinkou se slovy, že jí paní doktorka napsala do spisů (při pohledu na její váhu a míry) " Velký, statný chlapeček ..."
|
| Renata a Deniska | •
|
(11.5.2004 13:01:14)
Ahojky taky jsem porodila obří holčičku. Měla 4,82kg a 55 cm. Jak rostete? My máme v 11 měsících 9,96kg a 75 cm. Takže jsme se trochu srovnali s nrmálem,ale stále jsme prý veliké.
|
|
|
|
| Iva 31tt | •
|
(31.7.2003 21:37:18)
Tohle se stalo před dvaceti lety a práskla mi to na mého otce minulý týden moje máma, myslela jsem, že smíchy porodím:
Rozvedená teta odjela v noci do porodnice a poslala souseda, aby jejího staršího syna odvezl k našim. Takže se ve tři ráno ocitl šestiletý kluk sám před vrátky, neboť soused ani nepočkal, jestli si ho naši přeberou nebo ne. A kluk hlásí našemu rozespalému tátovi: "Mámě praskla voda a oni ji odvezli do porodnice." Táta nehodlal celý týden synovce hlídat, tak rozhodl, že ho odveze jeho tátovi a to hned. A tak zazvonili u strýce a náš táta mu hlásí: "Vezu ti kluka, ženskou máš v porodnici a v baráku vám praskla voda, tak s tím koukej něco dělat, nebo než se Milena vrátí, bude celej byt vytopenej" Nasedl do auta a odjel. :o)
Podotýkám, že v té době už jsem byla na světě i já i má mladší sestra.
|
|
| Markéta,dcera Katka,27,8,02 | 
|
(10.8.2003 20:16:09)
Pokusím se Vám ve zkratce popsat naší historku, která však myslím, bude podobná všem ostatním. Jen pro začátek. Na žádné mýty jsem nikdy nevěřila a plně jsem důvěřovala a důvěřuji své gynekoložce. Mimochodem díky paní doktorce Šmrhové¨z táborského Natalisu je vůbec naše Kačka na světě. Dost úvodu, jdeme rodit.
Můj termín porodu byl stanoven na 15. září roku 2002. 5 týdnů před stanoveným datumem, jsem se však otevřela na 5 cm a dostala jsem na výběr. Buď si jít lehnout do Natalisu (soukromé sanatorium) nebo ležet v klídku u své maminky(bydlí přes cestu od zmíněného zařízení). Samozřejmě jsem šupinkala k mamince. Ta v té době zrovna měnila zaměstnání a byla 14 dní doma. Těch 14 dní jsem se měla jako v bavlnce. Třetí pondělí však mamka nastoupila do nového zaměstnání a já hrdina si přece zvládnu udělat oběd a kafe ... Manžel za mnou jezdil tak ob den. Bydlíme 60 km od Tábora. Já v pondělí odpoledne jsem byla v pohodě, ujistila jsem mamku, že vše zvládám sama. Tou dobou jsem tak jako všechny ostatní neustále i v noci lítala na záchod. Bylo něco po jedné hodině ranní a je otráveně vstávala z postele, že už se mi zase chce. Než jsem došla na toaletu, vynadala jsem sama sobě, že už jsem tak pitomá, že ani neudržím moč. Ale když jsem se z toho záchodu zvedla uviděla zabarvenou tekutinu, ztuhla jsem. Šla jsem tedy vzbudit mamku se slovy, že mi asi praskla voda, ať mi to jde potvrdit. Ta vystřelila a že teda jo, a co budeme dělat? (odrodila 3 děti) Zavolala jsem tedy manželovi, než jsem ho vzbudila ... Pak jsem se oblékla, obula, vzala tašku a naše mamka běhala po bytě ve spodním prádle úplně mimo. Když jsem jí oznámila, že to sama dojdu, pomalu se křižovala, že to v žádném případě. Když jsme pak došli na recepci, mladík u dveří prohlásil, no to je noc, před pěti minutami přišla taky jedna, tak pojďte. Na porodním po mně chtěli těhotenský průkaz, to ovšem pohořeli, protože ten jsem měla v kabelce a ne ve sbalené tašce. Tak mamka zase klusala zpět do bytu. Když přišla zpět, byla jsem na monitoru, bolesti jsem ještě neměla, jen ta voda pořád tekla. Chudinka brečela jen viděla to mokré prostěradlo. Byla tak šťastná, když přijel manžel, že ta "odpovědnost" je na někom jiném. Poslali mě na pokoj. Vše probíhalo normálně, takové ty věci nezbytné před porodem ... pomalu mi začínali bolesti a jak jsem tak ležela na té posteli zrovna jsem měla kontrakci, padl mi zrak na manželovi nohy. Ani kontrakce nedozněla a já mu stačila vynadat, že si vzal děravé ponožky.... pan doktor, co měl službu mě vždy při vyšetření moc potěšil, že už je vidět hlavička ... Když mi to oznámil asi po páté, měla jsem něco na jazyku, ale to se již rozednělo a přišla moje paní doktorka. A protože my musíme mít vždy něco extra, tak přišel i pan primář. Ze 4 doktorů v Natalisu jsem měla u porodu 3. A protože navštěvuji toto zařízení léta, znají nás (v tomto okamžiku my to tedy příjemné "nebylo", ale teď se tomu musím smát), pan primář, aby mě povzbudil, volal:"No tak inženýrský tlačíme!!!" Kačenka se nakonec narodila po 6-ti hodinách v 7,55 hod. A první, co bylo, když jsem jí uviděla vedle sebe, bylo zděšení, protože měla tak zmáčklej nos, že vypadala jako boxer a já jí do budoucího života litovala. A dnes má výstavní nosík a jako každá maminka si myslím, že neexistuje hezčí miminko. Ačkoli se narodila v 37 týdnu, vážila 2,90 kg a měřila 49 cm. a vůbec nic jí nechybělo a nechybí.
Myslím budoucí maminky, že u porodu, kromě tatínka, je důležité i to, že plně důvěřujete lékařům. U mě to tedy platí 100%. Byla jsem celou dobu naprosto v klidu a pohodě. Samozřejmě relativní, porodní bolesti se obejít nedají. Když nepočítám epidural, ale to je na jinou kapitolu a pro někoho jiného, já zkušenosti nemám.
Markéta
|
|
| adéla | •
|
(21.8.2003 17:52:35)
Tomu říkám láskyplné sdělení. Tvůj příspěvek trochu zapadl do vnitrozemí téhle diskuse, ale majít si ho stálo zato. Přeju Vám i děťátku vše nej...
|
|
| Míla - 4roky , 5 měsíců | •
|
(19.9.2003 23:12:29)
Nevím kde bych začla, tak snad na začátku. Když mě má lékařka poslala do porodnice na vyvolání, byla jsem štěstím bez sebe, měla jsem už 6 dní po termínu a mímo nikde. V porodnici po prohlédnutí, konstatoval doktor, že jsme ještě nevyzrály(né já, ale můj čípek)a nechali mě tam. Byl pátek, doma 4 letá dcerka a manžel bylo jasné, že budou válčit výkend beze mne, ale s tím se počítá, když jedete rodit. Trochu zkrátím, manžel i dcera přežili péči tchýně, pes a morče přežili péči manžela a já přežila péči nemocničního personálu. Výkend uběhl a já se těšila, že se mnou začnou v pondělí něco dělat, ale ještě předtím jsam domlouvala FERDOJ- pracovní název, aby se narodil v neděli i cestu jsečm mu ukazovala, ale bohužel byl to jen chlap.(Manžel měl totiž v neděli narozeniny a já věděla, že to bude syn a budou mít i stejné jméno.)Nicméně v pondělí jsem dostala prášek na vyvolání a nic. Slabé spíše velmi slabé kontrakce , nepravidelné, pan doktor povídal, že to druhý den zkusíme znova. Manžel měl instrukce, že jak zavolám zahodí nářadí a pomaže za mnou, nemusel. Bylo mi teskno a tak jsem zavolala kamarádkám aby přijeli na pokec, pak ještě budoucí švagrové (vzala i svou maminku) manželovi aby přijel i s dcerkou a bylo veselo. Sestřičky si mysleli, že jim chci asi ujet a pozvala jsem si na pomoc rodinu, ale byly skvělé a nechaly nás i venku. Kontrakce začaly být častější, ale den mi utekl tak rychle, a byla taková legrace, že jsem je ani nevnímala.Všichni nakonec odešli, jen manžela jsem ukecala aby se mnou zašel za doktorem a vyslechl ortel. Řekli nám že se nic neděje že do 2 hodin porod nebude, aby odjel a popřípadě byl na telefonu. Bylo asi 18.30 když jsem ho vyprovázela k bráně, mávala jak vzteklá v domění, že jestli to tak půjde dál, že ho asi ještě dlouho neuvidím. Když jsem přišla v 19.00 na pokoj vesele vypila kapučíno a pojedla koblih, začala jsem mít neskutečné křeče, na radu sestry jsem si šla dát teplou sprchu a na pokoj zpět už nedošla.Mířila jsem na hekárnu kde mi po vyšetření bylo zděleno že za hodinku budeme 4.Bylo 19.30 a já přemíšlela jestli manžel dojel domu či je ještě na cestě, sestřička říkala jestli mu budem volat nebo jestli to zvládneme, ale já volala, přišlo by mi líto když byl u porodu dcery a syna by zmeškal, mezi tím mi psala švagrová co dělám tak jsem v rychlosti napsala sms, že právě rodím a šla na sál. Manžel to stihl jen tak tak, měl 10 min. rezervu, ale nezapomenu jak se přiřítil, zhodnotil situaci a začal-DÝCHEJ, DÝCHEJ- jako bych snad nedýchala.Porod proběhl v 20.40.Synek byl roztomilý, manžel nakonec také a všichni V ŮSTECKÉ nemocnici též, patří jim mé velké DÍKY.!!!!
|
| Petra | •
|
(21.12.2003 22:17:16)
Historka od Míly je hezká, ale proboha,takových hrubek (výkend, přemíšlím...)
|
|
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) | 
|
(18.11.2003 23:11:52)
malý kluk v čekárně při pohledu na naše zakuklené miminko:
A jak se pozná jestli je to kluk nebo holka?
Sám si odpoví: aha, na to se vystaví potvrzení v porodnici.
jiný malý kluk, který se diví, proč miminko v čekárně tak vříská:
oni jdou na očkování a tak se miminko bojí
moje sestry,když jsem nosila bříško:
Co to bude, kluk nebo holka?
My: Nevíme.
Hmm, tak to asi bude hermafrodit.
Můj manžel, když pod dlaní cítil pohyby:
Se tam mrská jako rybička. Ty máš vpodstatě v břiše akvárium.
|
|
| Petra | •
|
(19.11.2003 20:05:12)
Ahoj, přidám svou trošku do mlýna. Já jsem se narodila v době, kdy tatínci vůbec neměli přístup do porodnice. A tak když přišel můj táta mámu navštívit, musel zůstat pod oknem a máma na něj skrze okno pokřikovala. Půl hodiny se prý takhle bavili o všem možném, až se ho máma nakonec zeptala: "A co teda říkáš na Peťku?" Táta na to: "To je jedno, jak se bude jmenovat, hlavně aby se to už narodilo!" Podotýkám, že v tu dobu už jsem byla několik hodin na světě...
|
| Jana,Jiřinka a Janička | 
|
(21.11.2003 20:06:08)
Můj mánžel má porodnické zkoušky a pomáhal asi při 15-ti porodech. Když jsem otěhotnila, všude vypravoval, jak se těší, až budu rodit. Můj gynekolog dokonce si dělal legraci, že si to může odrodit sám. Pokaždé, když se bavil s nějakým otcem čekatelem, se hned ptal, zda půjde k porodu. Když odpověď byla záporná, hned začal přesvědčovat o opaku. Porod jsem měla dlouhý a velmi náročný a co můj manžel? Vydržel po okamžik, kdy na mě sestra zkočila. Pak už o sobě nevěděl, prostě se složil.
|
|
|
| Jaňula | 
|
(30.11.2003 20:49:38)
Ahojky, můj příspěvek.. no nezdál se mi tak veselý v době, kdy jsem rodila což je 2 a půl roku zpět....kontrakce jsem měla dva dny,ale z porodnice mě posílali zpět s tím, že si vymýšlím..Až konečně..na třetí pokus už si mě tam nechali...Porod trval od 1 hod od rána do 16 odpoledne.No, v určité fázi skoroporodní mě nutili skákat a sedět na tom gymnastickém balonu,ale já měla takové bolesti jak se mi můj synátor tlačil hlavou dolů(a že měl pořádnou..narodil se s 5 kg a 56 cm), že jsem nemohla nic natož sedět..a tak mě manžel násilím držel...to mě tak rozezlilo(je fakt, že o tom pořádně nevím) , že jsem se mu vysmekla a vrazila mu facku až se s ním překotila židle a odřel se na čele takže mu museli ošetřit a zalepit čelo. No později sjem se mu omlouvala,ale chápal to a bral to s úsměvem a konstatováním, že mám teda pořádnou ránu.Porod nakonec dopadl jako klešťový, při čemž jsem tlačila asi hodinu a stačila jsem tou silou co jsem měla v nohám, hýbnout jedné porodní asistentce s krční páteří..Takže prostě postrach porodnice a likvidátor lékařského sboru :-)Pan doktor co mikleště dělal..byl moc fajn a hrozně milej a po zašití se ke mně naklonil a upozornil mě, že až půjdu na toaletu,..mám si sedat opatrně a to na pravou stranu...Nevyšlo ze mě nic jiného než otázka: a pane doktore berete si práci i domů???Dorazila jsem to tím, že hodinu po porodu , ještě na křesle kde se to vše odehrálo se mě zeptali, jestli mám hlad...no vdechla sjem 6 knedlíku se svíčkovou a k tomu málem toho chuděru kluka co tam byl an civilce....nevim nevím..pokud ještě budu rodit...
|
|
| yukona | 
|
(10.12.2003 19:49:34)
Mila Rachel pribehy mam dva ale nevim jak jsou vesele...pro mne moc nebyly:)
Muj prvni syn se narodil cisarskym rezem. Nebyla jsem nejmladsi mama....
U jeho narozeni otec nebyl, protoze tatinky u nas nepousteji k ciaarskym rezum, kdyz je maminka uspana, takze cekal za dverma, kam mu sestricka vstricila dite aby si je sel vykoupat.
Pak jsme se vratili domu (zijeme 550 km od nemocnice) a mne bylo cim dal tim hur. Doktor mne medivakem poslal zpatky do enmocnice. Vzala jsem si sebou sveho tydeniho syna, kojila jsem ho a nedovedla jsem si predstavit byt bez nej.
V nemocnici mi ho ale odmitli prijmout....pry nemohou vzit zpatky dite, ktere uz bylo propusteno. Tak jsem ho zkusila dat k jedne kamaradce, ale ta mi ho vratila druhy den s tim, ze jeji rocni holcicka ho tyra....
Co ted? Domov pro opustene deti se nabidl, ze si ho vezme po dobu meho pobytu v nemocnici, souhlasila jsem, ale kdyz mi ho den nato prinesli celeho zapatlaneho pudrem a olejem, tak jsem jim ho odmitla vratit:) V nemocnici jsem si nechala zavolat sveho osetrujiciho lekare a pozadala ho o proupusteni domu. Kdyz protestoval, ze to nemuzu, tak jsem mu rekla, ze mi nedavaji zadnou jinou moznost...
Tak mi nelegalne nechali moje milovane miminko v nemocnici pres noc a rano zaridili, aby s nim sestricka letadlem zalitla do Dawsonu, kde si ho na letisti vyzvedne manzel. Pripravila jsem jim na cestu lahvinku sveho mleka a Mishanek cestoval za tatinkem.
Kazdy den jezdila nektera ze sestricek z mym mlekem na letiste a kazdy den na druhem letisti v Dawsonu cekal tatinek a prebiral mlicko a staral se o novorozene. Zvladal bezvadne.vsechno mel pod kontolou...kdyz prisla moje kamadka s nabidkou pomoci, tak nebylo pro ni s cim by mu pomahala...ovsem dodneska je tatinek pysnej ze sveho prvniho syna si sam odkojil....
|
|
| blanka 2děti | •
|
(19.2.2004 15:42:13)
Dcera byla s manželem u lékaře (zubní).
Čekali v ordinaci. Byla tam s nimi i rádoby dáma
oblečená podle poslední módy. Boty na vysokém podpadku. Dcera si ji zvědavě prohlížela. A pak prohlásila "Ty máš kopačky"
|
|
| Simona | •
|
(24.5.2004 18:24:49)
Chtela bych take prispet svymy zazitky z porodu.
Sice jsem rodila pred 20 lety, ale jeste dnes se tomu zasmeju.
prvni dite:
tehny nezkusena, mlada holka jsem cele tehotenstvi prozivala docela v klidu. Nijak jsem si ho nebrala a to i pres to, ze jsem mela velice rizikove tehotenstvi. Vlastne jsem si celou dobu lebedila doma na kanapi a spala. Asi proto bylo me dite tak ospale a ja o nem ani nevedela. Ale vratim se k porodu. Dite se prihlasilo presne na den, ktery jsem mela vypocitany. Bylo to v noci a moje prvni reakce byla "mamko, ja jsem se asi pocurala, ale nejak divne, ta voda je zelena" A moje mamka "no, tak uz je to tady" a ja na to " co je tady" a mamka "no jdes rodit" a ja na to "co? ale mne nic neboli" ... takovym zpusobem probihala nase debata. Nakonec jsem se dala presvedcit, vstala jsem, sla se umyt,no vlastne ono to ani neslo, protoze mi porad odtekala plodova voda, ale porad zadne bolesti. Ty prisly az za hodne dlouho. Naopak se mi prihlodilo to, co se v nasi rodine asi prenasi. SPENAT. Moje mama mne rodila se spenatem, no a ja taky. V den, kdy se prihlasilo moje dite jsme meli na veceri spenat a ten ja doslova miluju. No a diky pozdejsim kontrakcim a bolestem se pak diky nemu vlastne celou hekarnu prosedela na zachode. To nejhorsi ovsem prislo pozdeji. Ja uz byla z toho spenatu natolik zdesena, ze jsem mela strach pak tlacit. Ale tlacit jsem musela a muj kluk se narodil do "spenatu". Jedina slova,ktera si pamatuji byla: "jezisi kriste mamino, co jste to jedla" Pak jsem radeji ze studu delala mrtveho brouka. A to mi dali i klystyr, ale ja toho spenatu snedla cely kastrol. Pak mu v porodnici rikali "Cesilko". Paradoxem na tom celem je, ze prave moje mamka mi porad pripominala - "ne abys jedla v terminu spenat, nebo dopadnes jak ja, kdyz jsem Te rodila"...
druhe dite:
Tehotenstvi bylo opet rizikove, ale nijak jsem si to nebrala, uz jsem vedela co delat a co ne. Kvuli poslickum jsem byla tyden pred narozenim v nemocnici, domu mne pustili dva dny pred porodem. A ja se rozhodla vymalovat. Manzel nadaval,ze jsem se zblaznila, ze mam rodit a ne vymyslet blbosti. Nedala jsem se, takze musel malovat. Malovali jsme oba, manzel stetkou, ja valeckem. Vse bylo O.K. Pak prislo na radu myti dveri od malby a kdyz jsem myla asi ctvrte dvere, volam na manzela "ze mne neco tece" Manzel pribehl, co se deje, ja mu odpovedela, ze nic, ze to jsou asi zase jen poslicky. Nevsimala jsem si toho, byla jsem na to zvykla. Ale kdyz manzel za mnou prisel, ze za mnou porad chodi a utira z podlahy vodu, tak mi doslo, ze asi budu rodit.Dotoho prisla tchyna pomoct po malovani a manzel ji hned referoval, ze misto malovani klecina zemi a vytira a vytira. Tak to vydrzelo asi 4 hodiny, ja nemela zase zadne bolesti, nic, jen ze mne pomalu odtekala plodova voda (oproti prvnimu diteti, kdy ta voda ze mne doslova vybuchla) Po tech 4 hodinach manzel zvedl telefon a zavolal sanitku, ze manzela asi bude rodit. Kdyz se ho dispecerka zeptala, z ceho tak usuzuje, tak odpovedel, ze z ni neco porad tece. A kdyz se ho zeptala, kdy to zaclo, tak dostal vynadano, ze je tomu uz 4 hodiny. No, tak mne odvezli. Na hekarne jsem prolezela, prosedela,prochodila 3 dny s kapakem v kazde ruce. Dite nechtelo ven, proste jsem nemela bolesti. Moje telo ani nereagovalo na kapacky. Nakonec se jim to prece jen podarilo a ja byla umistena na porodni sal. Dali mi kolem bricha pas, kterym sledovali srdce ditete a sli pryc.Ja si takle lezim a najednou citim, ze se michce na zachod. Volam sestru a ona misto, aby zavolala doktora ze "rodime", strcila mi pod zadek bazanta a jeste mi vynadala, ze jsem si nezasla na zachod. A odesla. Vratila se asi po 5 minutach s tim "tak co mamino, uz jsme se vykadily" a kdyz si vsimla, ze mam pul hlavicky venku, teprve pak zacla kricet na doktora. Stacilo jeste chvili a sve dite bych si porodila sama.
Mnohe si asi reknou, boze, co to bylo za porodnici, ze nevi, ze kdyz se chce rodicce na velkou stranu, ze ma hlavicku v pochve. Ale bylo to pred 20 lety, tenkrat se s tim personal nijak neparal, tenkrat se rodilo jak na bezicim pasu. Dneska se o Vas staraji, hlidaji, mluvi s Vami, tenkrat to povazovali za ztratu casu.
Dneska je to nostalgicka vzpominka a starsimy synovi dodnes rikame Cesilko. To vite, ze mu tonelibi a certi se, pta se, proc mu tak rikame a my "to nic, toho si nevsimej... "
|
|
| Beruška9 | 
|
(29.6.2004 22:54:42)
ležím jako prvorodička na porodním vaku. Nademnou se sklání doktor a můj manžel, oba shodou okolností rybáři. Slyším jak manžel říká:"Doktore, to je jako čekání na rybách." A milý doktor na to:"Nebojte, tohodle kapříka opravdu chytíme!"
|
|
| Mýša | 
|
(11.7.2004 8:38:44)
Ahoj Ráchel, mně můj porod vážně legrační nepřipadal (bolestivé kontrakce 30 hodin), takže nemám co pro povzbuzení ostatním prvorodičkám napsat. Proto alespoň jednu perličku - můj manžel se narodil 18.2. stejně jako jeho tatínek - ten tak dostal nejkrásnější dárek k narozenínám.
|
|
| da-da- | 
|
(6.8.2004 12:55:15)
I já přispěju svou troškou do mlýna. Po nepříjemném porodu s příjemným výsledkem mě sestřička (jakožto omdlívající padavku) převezla na lehátku na pokoj, kde jsem byla sama. Celým těhotenstvím jsem se víceméně "problila" a zjevně to asi nebyl konec. Zvoním na sestřičku a z posledních sil huhlám:"Sestřičko, mě se chce hrozně zvracet!" Setřička mi odpověděla něco v tom smyslu, že jen něco dodělá a hned přijde. Leč čekat se nedalo už ani vteřinku. Jentaktak jsem popadla malou igelitku, ve které jsem měla všechny předepsané dokumenty (občanku, oddací list, rodný list,..), ještě jsem je stihla vyklepnout na zem a pak už jen vrhnout ... Za chvilku skutečně sestřička přiběhla, to už jsem měla igelitku napněnou a říkám: "Já už to nevydržela ..." Setřičce spadla čelist a říká: "Jak jste se tam trefila?" Nevím, co si o mě myslela, když vstoupila do pokoje s maminou s igelitkou a doklady kolem postele, ale chudák sestřička mi nerozuměla a myslela si, že potřebuju na záchod. (Kdybych opravdu potřebovala na malou, tak bych se asi opravdu netrefila :-))
|
|
| Jíva | •
|
(10.8.2004 14:49:35)
Na porodním lůžku jsem měla pocit, že se něco děje a něco není vpořádku. Zdálo se mi, že miminko nemůže ven. Řekla jsem to lékaři a ten hned, že to prověří. Zjistil, že miminko se nějakým způsobem zaseklo a že lékař ho musí natlačit trochu zpět a nastavit mu správnou cestu - malý měl 4,5 kg a 60 cm. Stále mě to nutilo tlačit. Lékař řekl, že nesmím. Byla to fakt síla, bylo to dost bolestivé a vyčerpávající. Už jsem byla na konci svých sil. Pak mi porodní asistentka řekla, že by třeba pomohlo, kdybych místo tlačení křičela. Styděla jsem se. Pak přišla i dětská sestra a tvrdila, že to má vyzkoušené, že ta bolest bude menší. A aby mě povzbudili, tak všichni 3 - i s lékařem, vždy, když na mě šly tlaky, začali ze všech sil křičet. Tak jsem se přidala. Všichni jsme řvali jak o závod, dokud se lékaři nepodařilo to, co chtěl a já konečně mohla tlačit - už bez řvaní. Teď se tomu musím smát, protože to muselo být dost komické. Manžel se tak chechtal, až si musel sednout. Ale lituji ty ostatní maminky, které čekaly na porod, pro ně to musel být horor.
|
| Katka,36tyden | •
|
(16.8.2004 15:16:53)
Pekny prispevek.Doufam,ze nebudu muset absolvovat totez.
|
|
| Kočulka | •
|
(18.8.2004 10:52:40)
To je moc hezké, že se ti tak snažili pomoct. I přes tu bolest je to myslím nádherný zážitek:).
|
|
|
| Míša 8 let Jiřík 1.5 | 
|
(18.8.2004 0:30:47)
já jsem rodila obrácenou polohou mého syna říkají tomu porod koncem pánevnim měla jsem velký strach lékaři mě strašily že budu rodi císař. ale nebyloto tak hrozný je to skoro stejné jako hlavičkou napřed měla jsem u svého porodu velké publikum protože se přišlo podívat spoustu sestřiček a začínající lékařů a tím že se můj syn narodil nožičkama napřed a bez uspání a císařského řezu tak jsem na porodnim sále zklidila i potlesk dobrý co?
|
| Katka | •
|
(4.11.2004 15:06:37)
Proboha a to ti to nevadilo? Já bych teda publikum u porodu nesnesla, to bych neporodila.
|
| Soňa | •
|
(13.12.2004 0:32:04)
Že bys neporodila? To se teda mýlíš :)))
|
|
|
|
| třeba :Lenka Nová, tři dospívající dcery | •
|
(8.9.2004 20:35:09)
Veselé historky? Ty si ještě nerodila, co?
|
| Klara | •
|
(9.9.2004 13:50:17)
Ja si myslim, ze i kdyz porod je mnohokrat velice tezky a namahavy, tak se daji zazit vesele okamziky ( viz clanky) a nakonec po letech zbudou vzpominky prave na tyto chvile.
|
| třeba :Lenka Nová, tři dospívající dcery | •
|
(9.9.2004 20:39:19)
no jo, ale diskuze je mimo jiné na téma "veselé historky o porodech", po porodu to jistě hezké je, ale to je až po porodu, nikolivěk přímo u porodu
|
|
| ari | •
|
(14.9.2004 14:27:47)
Opravdu, proč ne? U mě navíc velmi působily hormony, takže jsem měla stále dobrou náladu, snažila se všechny kolem sebe povzbudit, a je pravda, že na bolesti se zapomene. No vzpomínám si jak jsem se v noci plížila k ošetřovně - kontrakce 1 minuta - na zemi v dřepu, 45 sekund výdech - pohyb vpřed abych položila lékařce zásadní otázku s omluvným úsměvem: "To opravdu TAK bolí?"
Na porodním sále se svým hloupě slušným vychováním jsem se vždy těšila až tam budu sama, abych se mohla v klidu svíjet a když někdo přišel stála jsem, hlásila, že vše v pohodě a doufala, že brzy odejde, abych mohla pokračovat (ideální poloha byla stát do pravého úhlu opřená a postel - což vypadá nedůstojně).
|
| Ida ,jedno dítě | •
|
(21.9.2004 17:38:52)
Rodila jsem skoro dvacet hodin a manžílek hačal v křesílku u mě vše probíhalo velmi zdlouhavě a já se svíjela v bolestech jako tasemnice v křeči, konečně jsem držela v náručí svou dceru, a lékař byl od ucha k uchu, protože chtěl použít kleště , ale nemusel. Jen si pamatuji, jak manžílek pohlédl na mě a našeho drobka láskyplným pohledem a řekl:" no konečně je na světě moje malá žabička , ta si snad lakovala nechty nebo co, nějak se jí holce nechtělo jen aby jí to nezůstalo,a já si konečně můžu dojít na oběd.Lékař najednou zůstal stát jako solnej sloup, a řekl, že takovýho chlapa ještě neviděl, co myslí celou tu dobu na jídlo, čekal, že se manžílek svalí při první kapce krve(protože ho osobně zná) , ale on ne.Celý porod myslel jen na jídlo chudák malej, vůbec nejedl ani před odjezdem do porodnice odvolali ho z práce a on na to úplně zapoměl.Když pak přišel i s kuřetem na vrátnici, které cestou od nás pojídal , vrátná mu řekla"chlape to bude drahý parkovný", ale mužíček na to jen řekl:"to je jedno ženská, kdyby se vám narodila holka , tak by i to parkovný bylo jedno.Jen ten hlad ten byl očistec"Vrátná ho pustila dokonce bez zaplacení parkovného, tak jí bylo toho hladového nebožáka líto. Když uháněl do porodnice myslel si chudák, že tam stráví předpisové dvě hodiny a hlad ho bohužel dohnal.
|
| vaven |
|
(28.9.2004 13:37:23)
Můj porod začal v 0:00h z 28. na 29.3 2003."To jsou jen poslíčcky", trvdil můj manžel."Zkus to zaspat", tak jsem dala na jeho radu, ale po 4-6 minutách jsem se stejně budila bolestí. V 5h ráno jsem to už nevydržela a s klidem manželovi jsem řekla že teda asi pojedeme do porodnice. V porodnici to běželo jako po másle: přijetí, ultrazvuk, klistýr ( :-) ) a 3 3/4 hodině mě vezli na sál. Porodní asistentka mi po porodu řekla, že na to že jsem prvorodička, jsem byla dobrá a rychle se otvírala. Takže po 8 a 3/4 hodinách bolestí se nám narodila nádherná holčička Vanda, která nám už 18měsíců dělá jen samou radost. Manžel byl u porodu přítomen a i ta slzička dojetí ukápla. "Jsme rodina"...
|
| Ajenka, Tomášek 08/04 | 
|
(28.9.2004 15:03:40)
Pěkná příhoda, mám podobnou. Manžel přijel 16.8. z práce v 17.15, jako každý den a já už měla menší bolesti. Jenže náš buldok se rozhodl, že bude nemocný, takže jsme naložili psa a jeli k veterináři. A když už jsme byli tak hezky na cestách a necestách, stavili jsme se ještě na návštěvě u kolegy z práce. Po návratu domů jsem se naložila do sprchy se sluchátky na uších a při stazích jsem si zpívala. Manžel se potřeboval vykoupat, jelikož bylo nad slunce jasné, že se mimi blíží, opustila jsem koupelnu a zabrala gauč. Pohodlně jsem si klekla, prodýchávala stahy a sledovala olimpiádu. Manžel se musel ještě oholit, navonět se a ostříhat si nechty, aby se v porodnici líbil. Když jsme konečně vyrazili, měla jsem stahy po třech minutách. Hodinu po příjezdu do porodnice se narodil Tomášek, kterého jsem musela o 5cm zasunout zpátky do dělohy, abych vůbec mohla vylézt na kozu. Zkrátka krásný, rychlý a pohodový porod.
|
| Jana + 2 | 
|
(29.9.2004 22:51:58)
Ja mam pribeh od kamaradky, ktera u porodu mela porodni asistentku a studntku, ktyd doslo na injekci pethidinu, tak tam ta studentka skolabovala - a to ma delat tohle amestnani cely zivot. Muj prvni porod byl vyvolavany a tak jsem byla na poporodnim oddeleni, kdyz mi praskla voda, tak me museli fofrem eskortovat na porodni, protoze mala se uz tlacila, jenze pri tom museli vytrit pulku nemocnice a sestricky si delaly srandu, ze az mi vsechna ta voda vytece, tak tam ani zadne mimi nebude, manzem mi dodnes rika, ze jsem mela sve osobni Niagarske vodopady. Kdyz mi nabidli, abych dychala entonox, tak se manzel rozhodl, ze to vyzkousi a skolaboval. Druhy porod byl o 13 byl o 13 mesicu pozdeji, schodou nahody jsem mela stejnou porodni asistentku. Po prijezdu do nemocnice na ni manzel zvonil a rikal "my wife is just about to give birth" coz jako znamena, ze se nase druha dcera uz tlacila ven. Tak ona chudak pribehla s rukavicema, ze teda si budu rodit na chodbe. Nakonec jsme dosli do pokoje, kde jsem tak akorat stacila hopnout na postel a mala byla venku. Takze kdyz to shrnu, muj prvni porod trval 3 hodiny - od prvni kontrakce az do konce a muj druhy porod trval 2 hodiny, ktomu jsem nestihla ani nic od bolesti. Dvakrat jsem zatlacila a mala vyjela jako po masle a jen co se a jeji vlasata hlava objevila, tak spustila, dneska - 3 a pul mesice po porodu se uz nastesti utisila a my jen hlidame, aby nase starsi dcera tu mladsi samou laskou nezadusila nebo ji nepolamala zebra. Takze moje porody vesele byly.
|
| Lucyena | 
|
(4.10.2004 16:27:28)
Teda, mit to takhle jednoduchy, tak mam tech deti 20!!!!
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ráchel, 2 děti | •
|
(30.10.2004 19:35:11)
no... npsala jsem tam dvě děti, takže jsem rodila (jednou 35 hodin, podruhé jen 15 - žádné dvouhodinovky, jako moje kamarádka ... a už se blíží třetí porod... už se těším na veselou historku, která mi zase přibyde - s úsměvem jde i ten porod o něco lépe.
|
| e-Liška |
|
(7.11.2004 8:49:33)
Mila Rachel,
ono to s temi dvouhodinovkami neni jen tak... po prvnim, 9-hodinovem porodu mi uz bylo jasne, ze informace o tom, jak prezit protrahovany porod, se na me moc nevztahuji, ale kdyz se ohlasily s Karolinou kontrakce v pul pate rane, netusila jsem, ze do sedmi bude na svete! Kdyz jsme sedali kolem seste do auta a vyrazeli do porodnice, vzdalene hodinu cesty (a to jsme to ve srovnani s ostatnimi rodici jeste blizko), vedela jsem, ze uz mi moc casu nezbyva, nicmene jsem zatala zuby (tedy respektive uvolnila celist a prodychavala stahy) a opakovala si vetu z predporodniho kursu, kterou tam opakovali maminkam obavajicim se dlouhe cesty - deti se v aute nerodi! Ted uz vime, ze nektere ano... Na druhou stranu, kdyz pominu to mirne nepohodli a problemy s hledanim polohy na predni sedacce auta riticim se 150km/h po dalnici (na samotne narozeni miminka jsme samozrejme zastavili), byl to vlastne hrozne krasny porod s celou rodinou, kdy jsem si uvedomila, ze staci poslouchat, co mi rika moje telo, a miminko se narodi vlastne samo (i bez nohou ve trmenech, nastrihu a instrukci, kdy tlacit a jak zadrzet dech). Drzim palec k tretimu porodu!
|
| Libushe+3 | 
|
(8.11.2004 22:34:49)
Ahoj, mne se narodil prvni syn 4 hodiny od praskle vody a 2,5 hodiny od prvni kontrakce. Muzes mi prosim rici tvoje propocty jak rychle bych mela upalovat do nemocnice ted pri druhem diteti? Diky, jsem z toho nervozni:-))
|
| Jana + 2 |
|
(9.11.2004 12:15:09)
Libus, ja bych do nemocnice jela hned pri prvni kontrakci nebo praskle vode. Proc? Druhe deti byvaji rychlejsi no a taky to byva rychlejsi, kdyz mas dva porody docela kratce po sobe. Moje prvni dcera senarodila po 3 hodinach - od prvni kontrakce a 2 hodiny od praskle vody, u druhe dcery to bylo uz jen dve hodinky a do nemocnice jsme jeli hned. I kdyz to mame opravdu blizko, ten prvni porod byl fakt rychlovka a tak jsme nechteli ryskovat. Jana
|
|
| Eliska | •
|
(16.11.2004 18:43:25)
Libushe, ja jsem taky myslela, ze vyrazim do porodnice hned... jenze po dvou falesnych poplasich (pri prvnim porodu jsem nic takoveho nemela, tam to jelo hned napoprve), kdy jsme pri jednom z nich dokonce dojeli do porodnice a pak zase hezky domu, jsem proste chtela mit jistotu, ze zase nevyzenu celou rodinu uprostred noci do auta (chteli jsme, aby u porodu byly i ostatni deti, to znamena nase dcera a muzuv syn z prvniho manzelstvi), a tu jsem ziskala, az kdyz me napadlo si sahnout, jestli se hrdlo meni, a nahmatala jsem skoro celou hlavicku :-). Bylo pro me dost tezke poznat, jestli to uz je "ono", kdyz predtim jsem si dvakrat byla prakticky jista, ze uz rodim, cimz te nechci desit, ale u me to tak bylo... dobra rada je - bud proste uplne sbalena, dokonce i kartacek na zuby a dalsi veci mej v tasticce do porodnice, a vyber si porodnici, ktera je co nejbliz... drzim palce, abyste to stihli. (I kdyz na druhou stranu doufam, ze snad musi byt nejaka dolni hranice trvani porodu... jinak bych treti dite snad porodila, ani nevedela jak...)
(A taky doporucuju pro vsechny pripady prostudovat kapitolu o prekotnem porodu v knizce Penny Simkinove Partner u porodu.)
|
|
| Letice | •
|
(21.11.2004 3:39:06)
Já jsem poprvé rodila necelých 13,5 hod. Podruhé to byla rychlovka. V půl desáte mi praskli vodu, v 11.00 hod. dali kapačku, abych dostala bolesti a v 11.57 již bylo po všem. Radím neotálet. Rodila jsem 50 km od domova. Pokud bych čekala, rodila bych v autě.
|
|
|
|
|
|
| karolina | •
|
(12.12.2004 22:16:08)
Chtěla bych se taky svěřit s mojím nejkrásnějším zážitkem v životě. Když jsem ve třiadvaceti letech měla poprvé rodit,strašně jsem se na ten den D těšila,nemohla jsem se dočkat,až konečně svoje dítě budu mít v náruči. Bohužel jsem najisto nevěděla,jestli to bude klučina nebo holčina,poněvač z ultrazvuku to nebylo vidět,ale já byla přesvědčená,že budu mít chlapečka. Moc jsem si ho přála.
Narodil se nám v pátek týden před vánocema za krásného,slunečného,sněhem bílého dne. Protože byl špatně v bříšku otočený,doktoři byli úžasný a nechali mě na moje přání rodit normálně. Byla jsem tak natěšená,že jsem se pořád usmívala a doktory utěšovala,že to bude v pohodě,at´nemaj obavy. Bolesti jsem měla jen 2hodiny a když jsečm začala tlačit a byl jako první vidět zadeček,pan primář mně hlásil,že jsem měla pravdu,že je to fakt chlapeček a ne holčička,jak mně všichni tvrdili,že jsem radostí začala brečet a přestala tlačit,takže mě okřikli,že ještě není hotovo! Tak jsem zabejčila a byl venku náš chlapeček. Byl to tak fantastickej pocit,že jsem chtěla v tu chvíli mít příštích aspon´pět dětí. To štěstí ani nedovedu popsat,syn byl sice strašně ošklivej,ale už na 3měsících to bylo moje nádherný dítě. V porodnici mě dávali za příklad,jak jsem krásně zmákla porodit skoro čtyř kilový dítě zadečkem,ale já myslím,že to bylo tím,jak moc jsem ho chtěla.Hned po porodu jsem byla tak čiperná,že jsem chtěla hned do sprchy,ale musela jsem 2hodiny nervozně čekat na lehátku a pak konečně rychle pod vodu a celá štástná jsem obcházela pokoje a chlubila se.Až do večera jsem byla jak rybička,ale druhý den přišla strašná krize,taková únava a takovej strach,co si s tím miminem počnu,to byl děs! Naštěstí vše dobře dopadlo,dneska je klukovi za pár dní 6let,pěkně nás zlobí,ale hlavně,že je zdravej! Další dítě zatím nemáme,protože bohužel už uvažuju jinak,ale za pár let bych si to ráda zopakovala.
Všem maminkám přeju pohodovej porod a zdravý děti. Karolina
|
| Janička | •
|
(16.12.2004 11:51:35)
Maminky, ozvala se vám někdy LF Nikita ohledně Vašich příběhů a ohledně nové knížky? Vyšla vůbec někdy nějaká kniha?
|
|
|
| U-Ivulla | 
|
(18.1.2005 11:27:26)
Chci se s vámi také podělit o svůj zážitek z porodu. Vzhledem k tomu, že jsem rodila své první dítě, to bylo dost rychlé. Celkem to trvalo 3 hodiny, ale mě se subjektivně zdálo, jako by to bylo 20 minut.
Termín porodu jsem měla stanovený na 19.7.
12.7. kolem 20 hod. jsem se loučila s kamarádkou před čajovnou, chtěla si mě ještě vyfotit s bříškem, ale měla vybité baterky ve foťáku. Doma jsem se najedla, kolem 22.hod. se vrátil manžel z práce a šli jsme spát. Ve dvě hodiny v noci mě probudil divný pocit v podbřišku a tak jsem vstala a začala chodit po bytě. Zjistila jsem, že se opakuje zhruba po 5 minutách, tak jsem raději vzbudila manžela, že chci do porodnice. Pořád se mě ptal, jestli jsem si jistá, protože ty stahy nebyly moc silné a já mu říkala, že nám nikdo nic neudělá, pokud to ještě nebude. Byla vlahá letní noc a mírně poprchalo. Do porodnice jsme dorazili ve tři hodiny v noci a hned si mě tam napojili na monitor. Manžel se musel vrátit pro tašku s nachystanými věcmi, protože jsme ji nechali doma.
Vše bylo v pořádku, pro uvolnění jsem si hopsala na balónu, poslouchala relaxační hudbu a čekala na manžela. Ještě jsem stačila odesílat sms, že už to začíná. Bolesti začaly sílit, manžel nikde (pak mi vyprávěl, že ho zdržela hlídka, kvůli nesvítícímu světlu) a tak jsem šla za asistentkou ať mi dá klystýr. Spolu s nálevem mi odešla i plodová voda a já konečně ucítila pořádné bolesti. Naštěstí se už vrátil manžel, porod nezmeškal, držel mě za ruku( byl skvělý). Já jsem mezi stahy pořád mluvila, místo abych sbírala sílu. Museli mě nastřihnout, a to tedy pekelně bolelo, takže jsem ječela, abych tu bolest přemohla. A to jsem si dřív říkala, že ženy, co křičí u porodu jsou hysterky. Po nastřižení malá vyletěla rychlostí světla a já pocítila obrovskou úlevu. Naši krásnou a hlavně zdravou Julii mi položili na bříško v 5.10 ráno. Při šití jsem měla skvělou náladu, protože to vůbec nebolelo. Při porodu se prý do krve vyplaví spousta endorfinů ("hormonů dobré nálady".
Myslím, že jsem měla velké štěstí, že jsem rodila v noci. Do posledního dne jsem totiž jezdila po městě a vyřizovala všechno možné, a rodit v tramvaji bych vážně nechtěla. Ale zase by ten můj příspěvek byl určitě originálnější. Tak snad příště:-)
|
|
| Ajenka, Tomášek 08/04 |
|
(21.2.2005 20:58:47)
Ahoj Ráchel, dovolím si tedy taky přispět.
Náš syn Tomášek se na svět asi velmi těšil. Narodil v termínu, přesně první vypočítaný termín.
Bylo pondělí ráno, když jsem zjistila, že mi odešla zátka. Volala jsem manželo do práce, aby si zajistil dovolenou, že možná ještě dneska bude mít syna. Ale ať ještě domů nejezdí. Měla jsem pouze poslíčky a to celý den. Velmi jsem se na naše první miminko těšila, takže jsem dobalila věci, které mi ještě chyběly v tažco do porodnice, kterou jsem měla sbalenou už od sedmého měsíce.
Manžel přijel domů v pět hodin odpoledne, uvařili jsme si kávu a vypili si ji na dvorečku. Tam jsme zjistili, že náš ubohý buldok nemůže na polovinu těla. To jsem měla již slabé bolení v podbřišku, ale porodní bolesti to ještě nebyly. Tak jsme milého pejska naložili a hurá k veterináři. Manžel se na mě díval a povídá: "No co, když na Tebe přijde, doktor jako doktor, tenhle taky umí porodit mládě." A vese jsme se zasmáli.
Když už jsme byli u toho veterináře, tak nás napadlo, že ještě zajdeme na návštěvu ke kolegovi z práce, který bydlí ve stejné vesnici. Takže jsme ještě hodinu pobyli u něj.
Po návratu domů jsme se šla dívat na pohádku v osm na jedniče. A právě v tu chvíli mi začali pravé porodní bolesti. Ozývaly se polehounku, tak jsem se v klidu dodívala na pohádku a pak šla manželovi říct, že si má opravdu vzít dovolenou a šla do sprchy. S sebou jsem si vzala sluchátka a pustila si ukolébavky. Když přišel stah, zpívala jsem nahlas a sprchovala si podbřišek horkou vodou. Zabíralo to neuvěřitelně.
Pak se šel vykoupat manžel a já klečela na gauči, rozdýchávala bolesti a koukala se na olimpiádu, která právě probíhala a zapisovala si počátek a konec stahů. Manžel se ještě v klidu oholil, navoněl a ostříhal si nehty. Pak za mnou došel a bodře se mě ptal: "Miláčku, budeš takhle ještě dlouho pózovat? Nemáme fotku bříška." Tak jsem slezla z gauče a říkám mu: "Máš 3min. na jednu fotku." Nikdo nepoznal, že ne té fotce už rodim, za 4 hod. se Tomík narodil.
V půl jedenácté jsme vyrazili do porodnice. Museli jsme se stavit na benzince pro film do foťáku, takže se nám cesta trochu prodloužila. Na chodbě před porodním sále jsme potkali kolegu z práce, kterému rodila manželka, takže jseště asi čtvrt hodinky jsme si spolu povídali.
Pak vyšla sestra, že slyší nějaký bujarý rozhovor a všimla si mne. Hned mě odvedla, napojila na přístroj a začal výslech. To bylo třičtvrtě na dvanáct v noci. Ani jsme ho nestihly dokončit, protože syn se rozhodl, že je ten pravý čas.
Původně jsem chtěla rodit do vody, ale to se nestihlo. Ptám se setry: "Asi už nestihnete napustit vanu?" "No, to asi nestihneme", povídá ona. Tak jsem tedy aspoň poprosila, jestli to nebude nutné, ať mě nenastřihávají, že se chci raději natrhnout sama. A tak se také stalo.
Pořád jsem čekala, až mi sestra řekne tlačte, ale to bylo pořád jen netlačit, netlačit. A najednou obrovská úleva a slyším jen:"Tak se podíváme, co to je." Žádné tlačte! tlačte! a už vidim hlavičku, nic takového. Taky první, co mě napadlo, on nemá hlavu a pak musí to být kluk, co jiného.
Měla jsem jeden vnitřní a jeden vnější steh, o kterých jsem vůbec nevěděla. Krásně jsem si mohla sednout, dřepnout si nebo se předklonit. Trápily mě pouze hemoroidy, ale taky ne dlouho. Syn měl 3,45kg a 51cm. Narodil se 17. 08. 2004 0:44 ve Znojemské porodnici. A celé to zvládl sám.
Manžel byl u toho, ale moc si toho neužil, protože vše šlo celkem ráz na ráz. Porodila jsem za pět hodin od prvních bolestí.
Říká se, že prvorodička rodí deset a více hodin. Milé dámy, jak která. Porodu se nebojte, dýchejte, jak vám radí Vaše tělo a hlavně myslete na dítě, to zažívá mnohem větší bolest než Vy. Dospělý člověk by prý dostal infarkt.
|
|
| Mirka, roční dcera Sára, | •
|
(23.2.2005 12:20:15)
JAK JSEM NAŠLA TOHO PRAVÉHO:
Loni v březnu se mi narodila Sára jako svobodné.Sára je od narození pohodové a veselé dítě.Dobře jí, spí, skoro nikdy nepláče a ještě nemarodila. Loni v červnu jsem ji kojila v parku. Jsem zvyklá chodit na koupališti "nahoře bez", takže ani kojení na veřejnosti mi nedělá žádné potíže.Prostě kojím a nijak to neskrývám, spíš dávám stydlivějším maminkám příklad. Myslím že jsem docela hezká a mám i pěkná prsa, kterým kojení nijak nevadí.
Sára krásně cucala, já se slastně protahovala a najednou si všimla, že mne pozoruje velice pohledný třicátník. Omluvil se, že se dívá, ale že to je krásný pohled, když miminko cucá od maminky. V klidu jsem dokojila a s odkrytým prsem jsem malou chvíli chovala. Asi jsem vycítila Martinův zájem (ano manžel se jmenuje Martin) a trochu provokovala. Hovor plynul, jeden skákal do řeči druhému a bylo jasné že si máme co říci.Asi za 2 hodiny chtěla Sára papat, tak jsem ji bez nejmenšího ostychu znovu nakrmila a Martin se se zaujetím díval. Když malá usnula řekl, že Sáře závidí. Ptala jsem se s trochou ironie proč. Když vysvětlil že jí závidí moje mlíčko, tak jsem ho chtěla usadit, nabídla mu ať se napije také a odhalila prs. Převezl mne!!! Zatočila se mi hlava, ale ustoupit jsem nechtěla! S naprostou samozřejmostí si vzal můj prs do pusy a božsky cucal. Uměl!!! Prostě nádherné a s mým vyvrcholeníém!!! Od té doby jsme stále spolu.Našemu seznámení se často smějeme.
V září jsme měli svadbu a já jsem 4.měsíc těhotná. Sáru i Martina stále kojím. Jaromíra
|
| Romana,Jiří,Jiříček 4m | •
|
(23.2.2005 14:17:48)
odpověď Mirce:
Milá Mirko, dnes po obědě jsem se probírala v rubrice "Milé dámy,sbírám veselé historky..." a četla Tvůj příběh "Jak jsem našla toho pravého". Stále se tomu směji. U nás to je stejné. Můj manžel se sice nezapojil aktivně do kojení v parku jako u Vás, ale brzy po porodu v ložnici. Kojení stále s mimořádným zájmem sledoval a řekl také, že našemu Jíříčkovi závidí. Dopadlo to stejně jako u Vás, mám dva strávníky- také si to užíváme...
Romana
Ať nám to vydrží!
|
| Jana 28r, Katka 1r. | •
|
(24.2.2005 10:11:26)
"TANDEMOVÉ KOJENÍ": Odpověď Mirce a Romaně:
Ahoj dámy, jsem ráda, že "v tom nejedu sama".Také já mám tu čest kojit svého manžela.Začali jsme se milovat necelé 3 týdny po porodu.Nebyla jsem šitá, kojení bezproblémové(díky knížkám MUDr.Mydlilové atd.)Záhy jsem si všimla, že Jožka je trochu "ŠKROBENÝ" a vzápětí mně došlo proč. Musela jsem se smát. Ve skrytu duše žárlil, jak Katka "obsadila" jeho milovaná prsa.K mé lítosti je přestal skoro mazlit.Protože jsem chtěla kojit dlouho, máma mne kojila do 3 let, napadlo mne řešení. Kojit i Jožku! Pohovořili jsme, vysvětlila jsem mu techniku, celkem zbytečně-uměl a hned jsme přistoupili k praxi. Nebudu zabíhat do podrobností, nejsme na erotických stránkách, ale mohu ujistit každou maminku, která je vzrušivá na prsou, že kojit partnera je SUPER!!!Kačence je rok, 4x denně ji kojím a dvakrát Jožku. V létě plánujeme počít další mimčo. Dobrou chuť přeje Jana
|
| Renata | •
|
(24.2.2005 15:12:23)
Jsem překvapená, co všechno je možné! Mně osobně vaše zkušenost připadá nejen nechutná, ale přímo úchylná. Po dvanácti letech mám s manželem po všech stránkách pěkný vztah, ale kdyby přišel s podobným požadavkem, asi bych se bála, že mu přeskočilo a potřebuje radu psychologa. Pro vás je to možná čest-jak píšete, já mám spíš pocit, že podobným mužům cosi schází (promiňte, žárlit na mimino a závidět kojení, to snad dělají malé děti a ne dospělý muž, který by to měl chápat!) a kompenzují si to tímhle způsobem. Nechci žádnou z vás, která jste to napsala, urazit, hlavně, že to baví vás.
|
| Pavla 45 let, dospělé děti | •
|
(24.2.2005 16:05:46)
Paní Renatě:
Vážená,překvapila mne Vaše zlá, jedovatá reakce na příspěvky Jany, Romany a Mirky.Domnívám se, že jste vůbec nepochopila co chtěly sdělit, ani diskuzní okénko do kterého psaly.Jejich zkušenost není zdaleka tak neobvyklá jak si možná myslíte.Vše co přináší někomu spokojenost, radost a současně neubližuje, je přeci krásné.Jen je málo odvahy otevřeně o některých problémech mluvit. Jsme názorově ještě příliš v zajetí náboženských a politických vlivů.Mám podobné příjemné osobní zkušenosti jako zmíněné maminky. Jano, Mirko a Romano, děkuji za Vaši otevřenost. To co děláte není úchylné, ale krásné.Nenechte se nikdy a nikým otrávit. Možná, že mnoha partnerům vaše otevřenost prospěje.
A Vám bych Renato přála, aby Vaše vztahy s manželem byly opravdu tak harmonické jak líčíte. Pavla
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen | 
|
(24.2.2005 17:20:11)
Mam stejnou nadhernou zkusenost;o) Kojila jsem dceru i manzela zaroven temer rok. Dcera to pak vzdala a prenechala misto tatkovi;o)))
Renato, take me prekvapila tvoje reakce. Nemyslim si, ze je to uchylne, myslim, ze je to naprosto prirozene. A neuveritelne to sblizuje (tatka se neciti "odstrcen")...
|
| Lida +2 | •
|
(24.2.2005 17:29:00)
No, tak memu manzelovi se do pusy dostalo jednou moje mleko zcela nahodou, a bohuzel, sdelil mi, ze to mliko "hnusne" chutna (jak muze rici neco takoveho, ze, takova namka), takze jsem si nic takoveho neuzila (docela zavidim)
Hele, a nekousou Vas?
|
| Lída | •
|
(26.2.2005 12:04:10)
Lucko,teď nevím co myslíš.Děti i tatínek si kojení užili 4roky. Jen jsem myslela,že když byl tatka v kojeneckem věku(30let zpátky).Tak se kojil jen 7dní v porodnici.Tak si to neužil.
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(26.2.2005 16:59:03)
Lido, myslela jsem to kousani, ptala ses, zda nas nekousou...tak jsem se ptala, zda myslis manzely nebo deti;o)
|
|
|
|
|
| Lenka 26+Honzík 18m | •
|
(24.2.2005 22:51:42)
Dotaz na Lucku+Amaia:
Ahoj Lucko,
dostávám se pomalu do situace, kterou popisuješ. Kojím současně Honzíka i manžela a domnívám se, že malý by se bohužel mohl do 2 let odstavit. Naznačila jsi, že jsi pak kojila jen manžela. To mne velmi zaujalo. Kojení manžela se stalo krásnou součástí našeho milování.Myslím že si mléko bez problémů udržím velmi dlouho. Navíc mám štěstí že po 18 měsících kojení, v prvním roce velmi vydatném,mám nedotčená prsa a chtěli bychom si naši "drogu" zachovat co nejdéle.Další mimčo plánujeme tak za 5 let.Promiň dotaz: Jak dlouho jsi ještě kojila manžela po odstavení malé? A také byl tak zdravý? Nezlobíš se, že se vyptávám? Promiň a děkuji. Lenka
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(25.2.2005 15:13:26)
Lenko, nezlobim!;o) A manzel byl zdravy jako ripa!;o)...ovsem jen do te doby, nez jsem ho prestala kojit...;o) Ne, delam si legraci. Myslim, ze na dospele nema v tomto smeru slozeni MM zadny vliv, je to proste jen strasne prijemne! A asi ti radost neudelam - oni ti manzele nejsou tak "cucavi" jako prckove, takze mliko dlouho neudrzis. I kdyz - mne se stalo, ze jeste asi 4 mesice po tom, co se dcera odstavila, tak tam porad jeste neco bylo - tatka tahal tak vehementne, ze jsem pak mela mokre tricko;o))) No, "kojime" porad, ale uz bez mlicka. Zanedlouho ale planujeme dalsiho potomka, tak si tatka zase uzije;o) Rodinnemu kojeni zdar!!!
|
|
|
|
|
| Mirka, Sára 1r. | •
|
(24.2.2005 18:03:07)
ODPOVĚĎ RENATĚ:
Paní Renato, je mi Vás líto! Mluvíte o věcech o kterých nic nevíte.Možná jenom závidíte. Plně souhlasím s tím, co napsala paní Pavla. Nehrajte si na "strážkyni společenské mravnosti"! Právě jsem nakojila Sárku, tatínek ji uspává a těší se na mé mlíčko. Mirka
|
| Dana, 2 deti | •
|
(24.2.2005 19:43:05)
Vzdyt ta pani jen vyjadrila svuj nazor, ja bych manzela take nekojila a neznamena to, ze zavidim:-)
|
|
| Erica | •
|
(26.2.2005 23:35:50)
Mila Mirko,
I ja se pripojuji k tevmu dopisu a k prispevku od Renaty.
Nemam nic proti tomu ze kojis manzela kdyz mu chutna tak at si da.
Jen nechapu jak si mohla pripustit chlapa ktereho si v tu dobu vubec neznala ke svemu prsu a to jeste navic na verejnosti to me udivuje.
Pises ze je Ti Renaty lito abych pravdu rekla me je lito tebe jak jsi hloupa !!
|
| Nikolice, Eliška03.04.04 | 
|
(27.2.2005 0:08:17)
Ahoj, nemyslím že paní Renata by Vám všem co kojíte své manžely záviděla protože napsala že to je úchylné,protože né že by mi to přišlo úchylné, ale přijde mi divné a řeknu Vám, že to je poprvé co slyším že by nějaká maminka kojila svého manžela. Můj manžel by to teda fakt nedělal:o))
Ale jinak kojeným manželům Zdar:o))
|
|
| Helena 30,gravidní | •
|
(27.2.2005 1:41:25)
Erice:Vážená paní,se zájmem jsem si přečetla všechny diskusní příspěvky k danému tématu a přiznávám, že mne velmi zaujaly.Naprostá většina maminek vyjádřila souhlasné stanovisko, často velmi vtipně a uvedla své osobní, pozitivní zkušenosti.Musím se přiznat, že mne i mého manžela uvedená praktika velmi zaujala.Je motivující a nevylučuji, že se k ní za 2 měsíce kompetentněji vyjádřím! Ze souhlasných stanovisek vybočuje vlastně jen příspěvek Váš a paní Renaty.Máte naprosté právo na svůj názor, ale nemohu pochopit Vaši opovážlivost paní Mirce nadávat.To svědčí o Vaší neschopnosti kultivovaně vyjádřit své nesouhlasné stanovisko. Helena
|
| Romča, 04/04 | •
|
(27.2.2005 10:01:45)
Odpověď paní Heleně:
Píšete, že až na dvě se vyjádřila naprostá většina maminek kladně. Náhodou tady tak pročítám ty vaše zvláštní příspěvky, napadá mne, co je podle vás naprostá většina. Ona je totiž otázka, jaké maminky se té diskuze účastní a hlavně: jaké maminky se vůbec připojí. Když jsem četla, jak jste se navezly do těch, co s vámi nesouhlasí (mimochodem, já o kojení manželů taky ještě neslyšela), vůbec se nedivím, že to některé nechtějí podstupovat. Na jednu stranu se tu má jednat o diskuzi, ale na druhou je tu ten, kdo se vyjádří trochu jinak, okamžitě považován za závistivce, neslušňáka a pod., zvl. některými, v této diskuzi opakujícími se jmény.
Prosím vás, hlavně mi taky nepište, jak jsem mimo, já už se fakt příště vyjadřovat nebudu:-) Mějte se!
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(27.2.2005 14:50:52)
Mila Romco,
myslim, ze pritomnym "pripojenym" maminkam nevadi ten NESOUHLAS (vsechny se shodnout nemuzeme, a o to tu vubec nejde;o)), ale vadi jim to, JAK byl vyjadren. Jsem toho nazoru, ze nesouhlas se da vyjadrit i jinak, nez slovy "nechutny" a "uchylny" ktera pouzila Renata (i kdyz psala, ze nechce nikoho urazit, hmmmm, vazne?); nebo "me je lito tebe jak jsi hloupa", cimz cituji Ericu, jejiz cely jinak prispevek vyznel sice nesouhlasne, ale slusne a tolerantne; tim zaverem to dost "zkazila". Neosuhlas se da dat najevo treba tak, jak jsi to napsala ty. Obcas je mi lito, ze tady nikdo ty diskuse nemoderuje...
|
|
| Jenka, 2 děti | •
|
(27.2.2005 15:05:26)
Pamatuju se na jediný případ kojení dospělého a to v knize Hrozny hněvu, měli jsme to ve škole jako povinnou četbu. Ale tam šlo o to, že ten muž umíral hlady. Možná jste to taky někdo četl.
Já si vcelku umím představit, že by mi manžel dejme tomu sál z prsu během milostné předehry, ovšem abych ho pravidelně kojila, to by mne nenapadlo a manžela asi taky ne. Ani u jednoho dítěte tuhle touhu neprojevil. Připadá mi to taky docela ujetý, ale je to každého věc, předpokládám, že maminky kojí manžely jen doma a ne na veřejnosti, takže do toho nikomu nic není.
Zajímalo by mne ale, co si myslíte o možném psychologickém pozadí toho, že dospělý chlap chce být kojen svou ženou. Upřímně, já to za normální chování nepovažuju. Spadá to podle mne do kategorie sexuálních úchylek, asi jako muži, co mají rádi, když se ženy převlékají za sestřičky nebo oni sami za mimina a nechávají se "vychovávat" a opečovávat. A taky, co z toho má ta žena. Je to pro ni erotické? Necítí se přitom jako jeho matka? těch interpretací může být celá řada. Každopádně opakuju, je to každého věc, každopádně já v tom vidím něco nezdravého v té psychosexuální rovině.
|
| Martin 37 let | •
|
(18.7.2008 11:16:18)
Dobrý den milé maminky,
Chtěl bych reagovat na některé z vás, které říkáte, že "kojení manžela" je neetické, nemorální a má něco společného s úchylkou. Z pozice muže je to tak, že když muž opravdu miluje, není na ženě nic, co by bylo to co jste tu psaly. A navíc, pocit, že právě tento člověk, který mi je nejblíž nosil 9 měs. a následně i krmí naše dítě je neuvěřitelná věc. Kromě toho, určitě muž se nenechá od manželky kojit jen proto, že by to potřebovala, ale určitě i on má příjemný pocit. Rozhodně schvaluji názor, že to pojí oba partnery a pak je i manžel tím, který je své milé a dítěti nablízku a opravdu se snaží pomáhat. Kromě toho, i kdyby to byla sex.úchylka (což určitě není), tak je ta nejněžnější na světě.
Racionálně, pokud se tomu nebrání sama maminka a naopak jí to dělá dobře, pak pokud je tatínek ten co jí opravdu miluje, pak není co řešit. Upřímně jsem za a jestli to má stmelovat partnery, pak ať se to děje.
|
|
|
| Lída | •
|
(27.2.2005 15:18:49)
Já jsem na to příležitostné upití mléka(když se někomu nelíbí kojení).Přišla čirou náhodou.Vrátila jsem se z porodnice a neměla jsem zakoupenou odsávačku syn se vůbec nemohl přisát prs byl nalitý,že nešel ani odstříkat.Tak jsem poprosila taťku. a bylo do 2min. po problému.A při milování je snad běžné,že Vám maželé sají bradavky a když je tam mléko tak se musí napít i kdyby nechtěli.Nebo jak to praktikujete když nechcete,aby se napili.Nejak nevim jak to zařídit. Snad jen-KOJIM TI POTOMKA-prsa zakázaná.No a dva roky?No nevim.
|
| Andrea 35,David 3,Kačenka 7m | •
|
(27.2.2005 16:00:02)
Otevřel se tady zajímavý problém, který je silně tabuizován a o kterém se nikde nepíše.Já byla po narození Davídka také překvapená faktem jak je kojení příjemné.Nakonec bradavky jsou významným erotogenním místem ženského těla.Měla jsem štěstí, že mne v porodnici naučili správně kojit.A doma jsme se začali s mužem velmi brzy po porodu milovat a neumím si představit že bych přitom nebyla laskána na prsou, pochopitelně i ústy. Bylo jen otázkou času,trvalo asi jen dva dny, než mne manžel začal cucat.Bylo to nádherné a trvá to již 3 roky.Že se manžel při milování napije považuji za normální.Vidím to asi tak, že některé maminky to znají, respektive na to v láskyplném vztahu přišly jako my doma. A když to některá maminka nezná, neznamená to, že to neexistuje. Diskuse na téma kojení manžela je myslím velmi prospěšná a bylo by správné, aby nedocházelo z žádné názorové strany k útokům. Ptala jsem se mé ženské lékařky, zda zná takové případy.Ujistila mne, že to není tak vzácné a doporučila mi,abych si to i s manželem klidně užívala. Andrea
|
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(27.2.2005 16:50:31)
Jenko,
myslim, ze Lida to vystihla dost presne - my tady sice piseme o kojeni manzelu, ale je to mirne nadnesene. Pro ty z vas, ktere to nevyzkousely - nejde o to, ze bychom sve manzely doslova kojily, jde spis o to, ze pri sani a hrani si s bradavkami si proste trochu cucnou! My jsme na to prisli take "nahodou" - pokud ma partner rad sani partnercina prsa, je celkem jasne, ze pokud se jim "venuje" v dobe, kdy partnerka koji, tak se nejakemu tomu mlecnemu prikrmu proste nevyhne;o) No a pokud manzel pomuze tam, kde neni odsavacka...precejen je to o dost levnejsi, ne?;o))))
Jenko, ono by se v tomto pripade dalo tedy polemizovat o tom, ze jsou uchylni muzi, kterym se libi sat zenske bradavky. Ja rikam, ze je to prirozene.....a desne eroticke!;o)
|
| 3Penguins | 
|
(28.2.2005 9:33:30)
Zdravíme všechny maminky!Jeden článek o kojení manželů jsem dala přečíst svému manželovi. Od té doby si dělá srandu, že má velký hlad... :-) Máme ročního syna, který miluje kojení a nechce sunar ani nic jiného z láhve...Je celý po tatínkovi! :-))
|
|
| Cockney | •
|
(28.2.2005 13:14:52)
Ja nejsem schopna pochopit, proc se nekdo navazi do osoby, ktere vyjadri svuj nazor na kojeni dospeleho cloveka - z celeho prispevku na ktery reagovala (Jana 28r; 24.2.2005 10:11), nijak nevyznelo, to, ze by "Jozka" byl kojen pri sexu. Pravidelnost "Jozky" kojeni tam byla uvedena vedle pravidelnosti kojeni ditete - da se snad z toho vydedukovat, ze matka svoje dite sexualne zneuziva?
To ze nekdo pouzije vetu "Mně osobně vaše zkušenost připadá nejen nechutná, ale přímo úchylná." - jasne vyjadruje svuj pocit a nazor na prispevek. Kdyby pisatelka napsala: "Vy mi připadáte nejen nechutná, ale přímo úchylná." - tak by jiste nekoho napadala, ale to nestalo.
Take v jednom prispevku nekdo rekl, ze zde nekdo nekomu nadaval, necetla jsem vsechny prispevky, ale zadnou nadavku jsem nikde nenasla, o to mene z Renaty prispevku cisi zavist.
Take by me zajimalo jak by mela moderovana diskuse vypadat. Tak, ze bude cenzurovana nekym na serveru, ktery nebude zobrazovat prispevky se kterymi nesouhlasi? Nebo ty prispevky, ktere nesouhlasi s nekym urcitym? Nebo nebudou se smet pouzit slova typu "nechutny" nebo "uchylny"?
Asi se spis budou lide muset smirit s tim, ze jsou jini lide, kteri povazuji za nechutne a uchylne oralni, rektalni, homosexualni sex, pornografii nebo masturbaci. Jestli je to normalni nebo prospesne, to se ujistete u sveho sexuologa, ale pokud se bavite ve verejnem foru, budete muset prijmou fakt, ze "to ci ono" bude pro nekoho nechutne nebo dokonce uchylne, nebo oboji.
|
| Cockney | •
|
(28.2.2005 13:32:30)
Mimochodem to, co tady popsala - Mirka, roční dcera Sára (23.2.2005 12:20:15)
- tak to prestoupilo zakon, takze jestli to nekoho pohorsilo, tak by mel podporu i ceskeho zakonodarstvi.
|
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(28.2.2005 17:29:32)
Cockney,
Pises, ze nejsi schopna pochopit, proc se nekdo navazi do osoby, ktera vyjadri svuj nazor. Ono to neni tak cernobile. Vyjadreni nazoru je jedna vec; neslusne napadani vec druha. Uz vim, ze rada slovickaris;-) Takze kdyz uz jsme u toho:
Pises, ze - cituji:
“To ze nekdo pouzije vetu "Mně osobně vaše zkušenost připadá nejen nechutná, ale přímo úchylná." - jasne vyjadruje svuj pocit a nazor na prispevek. Kdyby pisatelka napsala: "Vy mi připadáte nejen nechutná, ale přímo úchylná." - tak by jiste nekoho napadala, ale to nestalo.”
Ciny cloveka zobrazuji jeho osobnost. Tim padem ten, kdo napada me ciny zaroven napada i me. Tim padem se budu branit.
K nadavkam – k prispevku Renaty jsem nasla: “zla, jedovata reakce” (Pavla, 45), “take me prekvapila tvoje reakce” (Lucka+Amaia), “Paní Renato, je mi Vás líto! Mluvíte o věcech o kterých nic nevíte.Možná jenom závidíte” (Mirka, Sara – autorka puvodniho prispevku), “Máte naprosté právo na svůj názor, ale nemohu pochopit Vaši opovážlivost paní Mirce nadávat” (Helena)…ono uz dnes neni nadavka rici nekomu, ze je HLOUPY??? To uz je ta nase spolecnost tak otupela “vtipnymi” filmy, kde se opakuji fraze typu “magore, vrat se do hrobu”? Osobne si nemyslim, ze by Renata zavidela. Jen to proste nechape, stejne jako jini lide nikdy nepochopi homosexualitu, oralni ci rektalni sex, masturbaci… S tim s tebou souhlasim, ze jsou lide, kteri to nepochopi a treba i povazuji za nechutne ci uchylne. Take souhlasim s tim
Moderovana diskuse – nemyslela jsem to uplne tak k tomuto tematu, spis vseobecne; mela jsem udelat novy odstavec. Uz jsem se tu setkala s horsimi vyrazy a proto jsem si “posteskla”. Copak ty jsi, Cockney, nikdy nenavstivila moderovanou diskusi? Neni to o tom, ze by moderujici zarazoval jen ty prispevky, ktere se mu libi nebo se kterymi souhlasi. Jde o to, ze moderujici vyradi vsechny prispevky, ktere obsahuji hruba slova. Ted je ovsem otazka, ktera to jsou, ze…?
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(28.2.2005 17:36:47)
...nejak jsem nedopsala odstavec - nacala jsem dalsi myslenku, abych ji nezapomnela:-) Chtela jsem napsat, ze : Take souhlasim s tim, ze to lidi na verejnem foru vyjadri. Ovsem cestina je dost bohata na to, aby se to dalo vyjadrit jemneji/kultivovaneji nez slovy "nechutny", "uchylny" atd. ...
|
| Sabina | •
|
(28.2.2005 19:20:37)
Tedy musim dodat ze i ja jsem si precetla prispevek nebo hystorku pani Mirky a je mi z toho na nic!! Muzu dodat jen to ze tady bylo uz napsano ze jako hrani z bradavky nebo jakozto uz zenskymi nadrami hrani pri sexu chapu! To je zcela obvykle ze zenska kdyz se miluje z muzem tak k tomu patri i hratky. Ale nedokazu si predstavit, ze by mi maznel rekl na verejnem koupalisti, a v tu dobu, neznamy clovek ze zarli na malou dcerku a ze by to taky chtel zkusit, a v zapeti by mi tam zacal cucat me prsa!!To at se na me tady nidko nezlobi ale to je opravdu nechutne !!! A dodavam slovo nechutne!! A pak v manzelstvi mi cucal prsa a vysaval z nich mleko pravidelne !! Ja i muj manzel jsme meli oba tu sanci si ochutnat me mleko kdyz jsem moji dceri odsavala ze zacatku co se narodila a pak i ona zacala sat z meho prsa ale jak ja tak muj manzel jsme se shodli ze mleko je dosti nechutne a uz jsme to vice krat nezkouseli.Nedokazu si predstavit a nebo muj manzel si nedokaze predstavit ze by mi kazdy den sal mleko z prsou kdyz jsem mu tuhle hystorku pani Mikry rekla tak se na me podival a rikal jestli jsou Ti lide v poradku .Je to sice kazdeho vec ze muz saje nebo nesaje z mleka ale podle me s tim chalpem neni neco v poradku ja osobne jsem clovek ktery se zajima psychologii lidi,je to me povolani a at se na me nekdo zlobi nebo ne tak ten clovek potrebuje opravdu pomoc !!!!
Nemam tim na mysli o vsech muzich co tu pisou jejich zeny ze si obcas prisaji k prsum a ochutnaji pri erotickem sblizeni pisu konktertni odehlas ke clanku pani Mirky .
Jinak vsem kojenym muzum zdar jak uz tubylo psano !!!
|
| LinaJ+Radek7/04+Verunka5/06 | 
|
(28.2.2005 22:37:25)
Mila pani Sabino, mozna Vam i ostatnim maminkam budu pripadat jako priserny hnidopich (ostatne jako vzdy, kdyz nekdo upozorni na pravopisne chyby prispevku) a ukamenujete me, ze se divam take na styl prispevku, ale vase "hystorka" s tvrdym "y" opakovane napsana me rve oci. Ja naprosto chapu, ze se chybicky vloudi, i me se to take stava, ale tohle mi nepripada jako preklep. Dost casto se mi zda, ze si nektere maminky ani po sobe nectou, co napsaly. Vim, ze neni s detmi casu nazbyt, proto prevazne pisu az tedko vecer, kdyz maly spi.
Jinak abych nebyla mimo, co se tyce $subj$, tak kdyz jsem byla tehotna, tak si manzel stezoval (v legraci), ze tedko bude ma prsa okupovat maly, ale ze se neda. Ovsem kdyz prislo na vec a nahodou se mu dostalo mleko do ust, netvaril se zrovna nadsene a radsi se presunul jinde.:-) Precetla jsem mu nedavno nektere prispevky maminek a kojenych tatinku...no a dival se na me teda dost nechapave.:-) Muj nazor ale je, ze pokud se to libi obema, proc ne. Takze vsem kojenym hodne zdravi!
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(2.3.2005 17:21:12)
Lino, nic si z toho nedelej, mne taky tyhle hrubky rvou oci, jsem na to odjakziva hrozne hakliva (a nejsem cestinarka!):o))) A taky uz jsem na to par lidi upozornila (teda v pripade opakovanych hrubek, coz uz jaksi nebyvaji preklepy). Sama se obcas nejake dopustim, ale nedopatrenim a vzapeti na to prijdu a jsem cervena az na ....
|
|
|
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(28.2.2005 20:35:06)
Jeste me tak napadlo - vsechny maminky reagovaly na kojeni a jen nektere z nich na zpusob seznameni, ktery je popsan v puvodnim prispevku od Mirky. Kdyz uz tu byla rec o tech uchylkach muzu ci uchylnych zkusenostech - on by se i ten Mircin zpusob seznameni dal povazovat za "uchylku". Dle toho prispevku mi pripada, ze Mirka projevila jiste znamky exhibicionismu (coz je take uchylka)...;o)
|
|
|
| Cockney | •
|
(28.2.2005 23:21:17)
<>
Souhlasim s tim, ze "hloupy" je nadavka, take jsem psala, ze jsem vsechny prispevky necetla, ale v ostatnich uvozovkach jsem jinou nadavku nenasla.
"Ciny cloveka zobrazuji jeho osobnost. Tim padem ten, kdo napada me ciny zaroven napada i me. Tim padem se budu branit."
Ja nerozumim ted tvoji reakci, Renata nepise, ze Jana (Jana 28r; 24.2.2005 10:11) je uchylna a nechutna nebo to co dela je nechutne a uchylne (tedy ciny). Pise "Mně osobně vaše zkušenost připadá nejen nechutná, ale přímo úchylná", netvrdi, ze nekdo jiny to nemuze povazovat za normalni, to je podstatny rozdil jestli nekdo neco hodnoti podle sebe (Ja si myslim...) a nebo tvrdi o nekom fakta - "ty jsi...nebo tohle co delas je ....". To prvni je soucast diskuse a clovek vyjadruje svuj nazor (a je adekvatni tomu, ze se z te predstavy pozvracela, cemuz nikdo nemuze zabranit svym opozicnim nazorem) to druhe je urazka.
Zadne moderovane diskuse jsem se nikdy neucastnila a tak nevim jestli slovo "perverse" nebo "disgusting" by nebylo zobrazeno, mozna ne.
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(2.3.2005 15:16:21)
No, Cockney, tak jsi nam ukazala, ze umis anglicky;o) BTW, uz jsi nekde v chytrem slovniku nebo od rodileho mluvciho, ktery umi cesky vyzjistila, co to taky muze znamenat, kdyz clovek rekne, ze neco udela, aby “to make a point”? Ja porad nemuzu prijit na ten spravny vyraz v cestine…Jinak me ego docela potesilo, ze jsi zareagovala presne tak, jak jsem predpokladala. Jeste na tom s tim odhadem lidi/reakci nejsem tak spatne:-)
Zpet k tematu - mas pravdu s tou nadavkou. Ona tam jina nadavka, nez, cituji: “je lito tebe jak jsi hloupa “ (Erica), nebyla. Coz v tomhle pripade byla i jasna urazka (i podle tvych kriterii;-)), protoze Erica nenapsala “mne osobne pripada…”. Ty citace v uvozovkach jsem uvedla proto, abych ukazala, jak ruzni lide reagovali na prispevek Renaty a take Ericy. A kde pouze pani Helena napsala, ze nechape opovazlivost, s jakou pani Mirce nadava. Tento prispevek byl adresovan PRIMO Erice!!!
Jeste zpatky k Renatinemu prispevku – nikdo se nedohaduje o tom, ze vyjadrila svuj nazor, to tu dela vetsina z nas. Ale jak ses jiste vsimla, pritomnym maminkam se nelibilo JAKYM ZPUSOBEM ho vyjadrila. I kdyz se jeji slova nevztahuji primo na osobu, vztahuji se na jeji ciny nebo chces-li – jednani (mezi nez ji pouzite slovo “zkusenost” take spada); i kdyz pouzije tu kouzelnou formulaci typu "mne osobne pripada....". V tomhle s tebou nesouhlasim - nebudes se snad citit urazena, pokud ti nekdo rekne "mne osobne pripada, ze jsi piiiip...(treba hloupa)" nebo "myslim, ze to co delas/udelala jsi je piiiip (treba hovadina)? Ta osoba taky vyjadri jen svuj nazor, cimz nepopira, ze jini lide mohou mit na tebe nebo tve jednani nazor odlisny. Proto jsem napsala, ze pokud nekdo napada ci urazi me ciny (nebo, lepe receno – omlouvam se na predchozi ne zcela presne vyjadreni - pokud mam ten pocit, ze to dela), budu se branit, protoze tim urazi i me jako cloveka. No a co se tyce tech slov...Ona je, myslim si, dost tenka hranice v pouziti takovych slov jako je “uchylny”. Nekdy se to totiz da brat i jako nadavka ci urazka. Stejne tak, jako treba slova “impotent”, “idiot”…nebo “negr”, “cikan” ci “cigos”. Zalezi hrozne moc na tom, JAK se ta slova pouziji. V mluvenem slove se to pozna lehce – podle tonu. V psanem uz je to horsi. Myslim, ze i Renata si byla dobre vedoma mozne reakce na sva slova, jinak by totiz na zaver sveho prispevku nenapsala: “Nechci žádnou z vás, která jste to napsala, urazit…”
|
| jmeno | •
|
(2.3.2005 16:39:32)
A co chces delat Lucko stale tu rozebiras jeden prispevek.
Chces to zasoudit nebo co ????
S chuti do toho :)))
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(2.3.2005 17:14:20)
Klidne, rozsoudis to ty?;o)
Omyl, nerozebiram to tu pouze ja. Tohle je diskuse a na tu jsou potreba nejmin dva. Tezko si tu muzu diskutovat sama se sebou. A taky se tu nerozebiral jeden prispevek, rozebiralo se jich tu vic. Mimoradna pozornost byla venovana dvoum z nich, ktere se mne i ostatnim maminkam zdaly hrube ci urazejici.
Sem si totiz maminky nechodi pouze postezovat, ci zadat o radu, inspirovat se. Uz jsi nekdy cetl/cetla diskuse k nekterym clankum? Dle tve reakce soudim, ze asi ne…To by ses asi divila, jak se tam to same tema probira porad dokola. Nekdo se napoprve hned presne nevyjadri, druhy mu do toho prida svoji myslenku/nazor, jeden druhemu v necem ustoupi, v necem zase ne. Je to ve vetsine pripadu velice prijemna dusevni hygiena a taky zpusob, jak si rozsirovat obzory, inspirovat se, tridit si vlastni nazory, premyslet nad tvym postojem k vecem, ktere by te v zivote nenapadly, vytribit si vyjadrovaci schopnosti a vubec obecne jazykove schopnosti (mimochodem, tobe se nekam podela interpunkce;o)) a v neposledni rade i “poznat” zajimave lidi.
Ja osobne diskutuju rada, zejmena s lidmi jako je treba Cockney, protoze maji “pod cepici”, je to diskuse na urovni a tim padem nuti MYSLET i me. A to je moje relaxace na materske dovolene…a taky priznam, ze velice ojedinele (a nerada) diskutuju s lidmi, kteri se pod svuj prispevek nepodepisou…
|
| jmeno | •
|
(2.3.2005 18:09:26)
Rosuzovat tu nic nebudu ,nejsem clovek ktery do vseho stoura.
Myslis si ze je opravdu dulezite tu pod sebou psat jmeno ?
Je to stejne jedno nikdy nevis kdo se za tim jmenem skryva.Takze pro me nehraje role se tu podepisovat pod svojim jmenem.Jo je to slusnost to mas pravdu.Ale nepotrbuji si neco na takovehle diskuzi rozsirovat pod cepici to urcite ne.Na to si myslim ze jsou inteligentnejsi clanky tady na celkove webstrance rodina.
No ale jsi na materske tak mas asi casu dost projit si vsemi co tu pisou lidi takze hodne stesti v zabave :)))
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(2.3.2005 18:47:34)
...ale ktery obcas rad provokuje, ze? Mile Jmeno (budu te oslovovat takto, nebot doted nevim tve pohlavi), mas pravdu, ze nikdy nevis, co se za uvedenym jmenem skryva. tedy - pokud te tu nikdo nezna, tak bys bylo anonymem tak jako tak. Pokud te tu nekdo zna pod pravidelnou prezdivkou, povazuji nepodepsani se pod prispevkem za zbabelost a necharakternost. Pises, ze si na takovehle diskusi nepotrebujes rozsirovat pod cepici. Hmmm, tak to si asi o sobe opravdu hodne myslis. Proc jsi tedy vlastne reagovalo na tuto diskusi? Pokud k uvedenemu tematu nemas co rici a ani te to nijak neobohati, proc reagujes? Proc nereagujes na ty "inteligentnejsi" clanky? Podnetnych clanku je tady dost a dost.
A jeste jednu vec - zrejme mas VELMI mylnou predstavu o maminkach na materske...
|
| Jmeno | •
|
(2.3.2005 22:51:48)
Proc reaguji na tuto diskuzi ?? No prave .... protoze mi prijde dost hloupa , a ty inteligentnejsi na ty se nemusi tak casto odpovidat a rozebirat tak jako ty tady rozebiras nejakou hloupost o kojeni .Kojeni je jakozto krasna vec pro matku dite i otce ale to co tu bylo napsano k te diskuzi pani Mikry tak z toho mi taky dvakrat do smichu nebylo. Jo vlastne bylo ! To jak pani Mirka je ...... ze to tu vubec pise.
No ale kazdy si muze delat co chce a psat co chce.Takze nevim co se tu vlastne rozcilujes nad tim ze ja nejsem pod prezdivkou nebo zaevidovany clovek ?? Nechapu tve rozhorceni.Jo a o materske mam veeelkou predstavu neboj to se nemusis obavat ze nevim co to je .Ale myslim si ze taky pri materske je vice lepsi se venovat hodne diteti a ukazovat mu vychovu a ne sedet na pocitaci a psat si z kde kym.
Mej se krasne a preji karsnou materskou ! Nezapomen !! Venuj se hodne diteti a ne pocitacum :)))
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(3.3.2005 8:56:49)
Pokud jsi se nevsimlo, nase diskuse se posunula do lingvisticke roviny, ktera ma s puvodnim prispevkem pani Mirky pramalo spolecneho. Uz davno tu nerozebirame kojeni, ale mezilidske vztahy….coz podle meho nazoru hloupa diskuse neni.
Co se tyce materske – myslim, ze o materske tak “veeelkou” predstavu zase nemas, kdyz tvrdis, ze maminky na materske maji spoustu casu…Souhlasim s tebou, ze “je vice lepsi se venovat hodne diteti a ukazovat mu vychovu a ne sedet na pocitaci a psat si z kde kym”. Ja se svemu diteti venuji a u pocitace (ne na pocitaci) sedavam VYHRADNE v dobe, kdy dite spi nebo se mu venuje tatinek. Bohuzel opet nevis, o cem mluvis a dost me v tom pripade zarazi skutecnost, ze si troufas mi rict "Nezapomen !! Venuj se hodne diteti a ne pocitacum".
Nad absenci tveho jmena jsem se nerozhorcovala, pouze jsem to poznamenala. V dalsim prispevku jsem ti dala za pravdu, ze na tom nezalezi. A jeste me, mile Jmeno, dodatecne napadla jedna vec, kterou jsem vcera nenapsala – jsem toho nazoru, clovek se “podepisuje” tim, co napise (forma a obsah). Takze i ja uz mam o tobe jakousi predstavu, i kdyz neznam tve jmeno.
|
| jmeno ,jmeno ,jmeno | •
|
(3.3.2005 17:20:30)
What ever lady !!!
Ty jsi chytra az to triska o zem !!!
|
| Lída | •
|
(3.3.2005 17:33:58)
Jméno buď se podepiš nebo zmiz.
|
|
| Jana+Elinka-24/7 04 | 
|
(3.3.2005 17:37:23)
Pani, to snad neni mozny!
Vy si snad, clovece, myslite, jak jste originalni!
Zklamu vas, nejste...
Jana
|
| Jana+Elinka-24/7 04 |
|
(3.3.2005 17:39:03)
Abych to uvedla na pravou miru a nekoho se tim nedotkla, myslim to, pochopitelne, pro ono "Jmeno"...
Jana
|
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(3.3.2005 19:47:27)
No, holky, ja myslim, ze Jmeno uz se svymi prispevky “podepsalo” dostatecne…:-) Na anonymitu ma pravo. Stejne tak, jako my ostatni mame pravo na to reagovat nebo ignorovat jeho prispevky….
|
|
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(3.3.2005 19:32:35)
Mile Jmeno,
tento tvuj posledni prispevek jen potvrzuje mou predstavu o tobe. Nemam proti tobe nic osobniho, ani nemohu, protoze te "osobne" neznam. Sama o sobe si nemyslim, ze bych byla, jak ty rikas, "chytra az to triska o zem". Ano, jsem, podle vedeckych meritek, nadprumerne inteligentni, take jsem si toho vedoma a primerene toho vyuzivam. ALE: rozdil je v pristupu - ja jsem toho nazoru, ze se clovek uci cely zivot. A ja to delam, nebo se o to alespon snazim. Z tvych prispevku mam naopak dojem, ze o nejake sebevzdelavani ci rozsirovani obzoru vubec nejevis zajem. Viz tve - cituji (kopiruji): "nepotrbuji si neco na takovehle diskuzi rozsirovat pod cepici to urcite ne"..., to mi pripada docela smutne. Pokud se mylim, omlouvam se ti.
Melo jsi pravdu v tom, ze na jmene nezalezi. Ja rekla a stale rikam, ze mnohem vic zalezi na tom, CO clovek napise, jak se chova k ostatnim, jak reaguje...Z tehle stranky si clovek udela podpis, ci "vizitku"...Za velmi smutnou cast te tve povazuji to, ze kdyz ti dojdou argumenty, zacnes kolem sebe kopat...
P.S.:A mam jeste jednu poznamku "pod carou" k tve anonymni prezentaci - pokud uz chces pouzivat cizi jazyk misto materskeho, tak by nebylo na skodu, kdyby sis zjistilo relevatni gramatiku. Nehlede na to, ze i ten matersky jazyk v tvem pripade vyrazne pokulhava.
|
| jmeno | •
|
(4.3.2005 3:06:15)
Mila Lucko ,
Opravdu musim reagovat na tvuj prispevek protoze mi to neda a silene jsi me rozesmala.
Neboj je to naposledy uz te tu nebudu otravovat:)))
Koukam ze jsi z zelvy udelala velblouda co ??
Clovek tady dal nazor na prispevek od pani Mirky a ty jsi se do toho tak zacala stourat ze opravdu musim rict ze se nenudis.
K tve narazce o tom ze nemam apsolutne poneti o materske a moji inteligenci bych chtela jen dodat:
za prve o materstvi a vychove deti si myslim ze mam daleko vetsi zkusenosti .Podle tve ikonky mas jeste dost malou dceru takze je vydet ze mas tech zkusenosti z detmi jeste dost malo narozdil odemne.
A za druhy cestina neni muj matersky jazyk, kdyby jsi chtela vedet.Jsem narozena ve Statech a cestinu me jen doucovali po vikendech takze That sucks i know ta cestina.Ale v anglictine me nemusis presvedcovat ze to opravdu nezvladam :))Jo mozna jsem napsala Ever z malym e tak to se omlouvam obcas se chybycka vloudi.Ale to se stalo i tobe tady v hodne prispevkach takze nikoho nepoucuj jak ma psat a jak ty jsi nadprumerne inteligentni.
A to ze jsem tu psala o tom ze si nebudu davat tady nejake podle tebe "chytre " prispevky pod cepici tak to se na me nezlob ale zrovna tady na teto asi tvoji diskuzi kterou tu nejvice vladnes ty bych nic chytreho nepochytila .A uz vubec ne od tebe.Od holky ktera nema nic na praci kdyz ji dite spi jen sedet na pocitaci.Asi ani nemas kamaradky co kdyz si tu musis dopisovat pres internet ? No kdo vi jak pises tak jsi pekne tvrdohlava a za vsim si stale stojis tak kdo by se chtel stale prekrikovat z takovu povahou .
No preji Ti hodne stesti. Ja uz Te tu nebudu otravovat nestojis mi za to :)))))))
Jsem neiteligentni podle tebe takze sem nepatrim .Tady jsou jen iteligentni tim myslim tebe nikoho jineho :)))
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(4.3.2005 9:10:52)
Jindrisko, tvoje reakce me opravdu hodne zaskocila, skutecne jsem necekala takovy utok z tve strany. Snazila jsem se jen neco vysvetlit – co si myslim, ze je smyslem diskuse. Pokud to, co jsem napsala, povazujes za kecy, na to mas pravo. Muzes mi tedy rict ty svuj nazor? Expert na vsechno nejsem. Psala jsem ale, ze jsem perfekcionistka a snazim se do vseho, co delam dat v danou chvili maximum. Nic si nekompenzuji ani nelecim, jsem normalni mamina se vsemi radostmi a starostmi. A ano, jsem jistym zpusobem exhibicionistka.
Jmeno – kdo chce psa bit, vzdycky si hul najde, ze? Nezlob se, ale musim jeste naposledy reagovat, protoze jsi prekroutilo nebo vytrhlo z kontextu temer vse, co jsem napsala:
1) Neberu ti, ze mas zrejme vetsi zkusenosti s vychovou deti, nez ja. Ale o tom tu rec nebyla, byla rec o materske.
2) Take jsem nepsala, ze nemam nic jineho na praci, nez sedat u pocitace, kdyz dite spi. Branila jsem se tvemu narceni, ze se dostatecne nevenuji diteti a napsala jsem, ze pocitac vyuzivam vyhradne, kdyz spi nebo se mu venuje manzel.
3) Ano, jsem tvrdohlava, ale kdybys pozorne cetla, tak jsem napsala: “Tvrdohlava jsem dost (viz nektere jine diskuse), ale i v techto pripadech se snazim byt tolerantni a neurazet protivnika.” A taky “soucasti diskuse je podle me i to, ze pokud shledam, ze druhy clovek ma sice jiny nazor nez ja, ale “neco na nem je”, tak to, alespon pro me, stoji za uvahu/zamysleni, pripadne prehodnoceni meho postoje. A soucasti diskuse taky je, ze kdyz udelam “botu”, tak to priznam a dotycnemu se omluvim.”
4) Zijeme v UK teprve kratce, takze ano, mas pravdu, nemam tu zatim moc kamaradu, nemam tu ani rodinu. A proto travim cas na internetu.
5) Nenapsala jsem, ze jsi neinteligentni a ze sem nepatris. Napsala jsem “Z tvych prispevku mam naopak dojem, ze o nejake sebevzdelavani ci rozsirovani obzoru vubec nejevis zajem.…to mi pripada docela smutne. Pokud se mylim, omlouvam se ti.” Taky jsem tim cerpanim znalosti, ispirace apod. Nemyslela konkretne tuto diskusi. Psala jsem vseobecne – o tom, co si z diskuse clovek muze vzit.
6) Za tu cestinu se ti omlouvam, netusila jsem to. Co se tyce anglictiny, tak “whatever” se skutecne nepise s velkym E, ale pise dohromady, ne zvlast…
Co se tyce toho roztahovani a otravovani – nejsem v tom sama, podilelo se nas vic. Tezko si muzu diskutovat sama se sebou. Moje pravo je vyjadrit se. Vase pravo je moje prispevky ignorovat. Je ale smutne, ze kdyz se tu nekdo snazi diskutovat na slusne urovni o docela zajimavem tematu jako je smysl diskuse (zamyslely jste se nad tim nekdy?), bez utoku a urazek, tak se jich docka od druhych. Moje chyba byla urcite v tom, ze jsem to drive nepresunula na jinou diskusi. Ale proste se to tu tak rozvinulo. Ale opravdu neni moje chyba, ze, jak se zda, neumite slusne diskutovat, takze si, prosim, nevybijejte vztek na mne. Je mozne, ze si tim take neco lecite ci kompenzujete, nevim…
|
| Helena 30,gravidní | •
|
(4.3.2005 9:59:09)
Byla jsem zde naposledy 27.února.Právě probíhala zajímavá diskuze o vcelku ožehavém problému.Proto byly často protichůdné názory, což je normální.Protože dítě teprve čekám nemám konkrétní zkušenosti, ale bylo to i pro mne zajímavé(třeba taťka Robert atd.).Včera jsem s údivem zjistila jak se tady rozběhla poučovací mánie paní Lucky.Plně souhlasím s oběma názory paní Jindřišky, v zásadě důraznými, ale přesně odrážející danou situaci.Podobně jako Vy maminky, které jste psaly v "Je to smutné"jsem na tom byla chvíli i já.Souhlasím i s Vámi!Ale nenechme se otrávit.Buď paní Lucka pochopí oprávněnou kritiku a bude diskutovat jako jiné maminky,nebo bude dál poučovat.Pak stačí její "výplody" prostě nečíst a hlavně je nekomentovat.O to jí přeci jde! Proto Vás prosím pište dál.
|
| Jarka | •
|
(4.3.2005 11:02:03)
Teda pani Heleno...ted me taky chybej argumenty k tomu co jste napsala ale sprosta nebudu. Co je to podle vas normalne diskutovat? A ono se tady snad diskutovalo nenormalne?
|
| Lída | •
|
(4.3.2005 11:50:35)
Smíšci nadhodili několik témat asi 3 pomatuju si jen tatínek na mateřské.
Chtěla jsem to najít je to asi včera,ale nevím pořád se mi to odpojuje.A píšemi to závada ta a ta a za chvíli se mi to podaří připojit.Taky Vám blbne anténa od EuROTELU někomu kdo je připojen??
|
|
| Lída | •
|
(4.3.2005 11:57:55)
Smíšci nadhodili několik témat asi 3 pomatuju si jen tatínek na mateřské.
Chtěla jsem to najít je to asi včera,ale nevím pořád se mi to odpojuje.A píšemi to závada ta a ta a za chvíli se mi to podaří připojit.Taky Vám blbne anténa od EuROTELU někomu kdo je připojen??
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Cockney | •
|
(2.3.2005 18:26:05)
Zase ti dam priklad ja. Je to hra se slovama, to souhlasim, no ostatne jako vzdy :))). Kdybych shrnula cely Renaty prispevek, tak na me udelal dojem (dojem ze zvolenych slov): "Kdyby to same udelal/rekl muj manzel, tak si o svem manzelovi myslim, ze je nechutny uchylak." - ale jestli nekoho tim urazim, tak jde pouze o vztahovacnost, ale nikdo mi to nemuze vytykat, ze ho urazim nebo napadam i kdyz se te to melo dotknout. To co mam na mysli a proc si myslim, ze Renaty prispevek by nemel nikoho urazet nez toho, kdo si vztahne jeji pocity na sebe, jsem vlastne uz vyjadrila s tim "zvracenim", to se jiste taky cloveka MA dotknout, kdyz nekdo rekne, "ze se z neho pozvracel", jenze nemuzes rict - je to napadeni nebo urazka...
Uznavam, ze nemuzes rict "ja si myslim, ze jsi blbec". Myslis si, ze by to lepe znelo, kdyby napsala: "Mně osobně takova zkušenost připadá nejen nechutná, ale přímo úchylná", to by skutecne se nedalo pak nic namitat :)).
Docela dobre preklady slov "nechutny" nebo "uchylny" se daji najit ve slovniku :))).
Vyznam "to make a point" jsem se nedozvedela, protoze takoveho (biling)nikoho neznam. Ja jsem se do toho zamotala, protoze muj mozek neni nejak schopny pochopit dal nez jako "zduraznit" a to se do kontextu nehodilo, protoze jsi to zduraznovala uz pred tim. - To mi pripomina diskusi o tom, na jakem principu funguje mikrovnlka, to se mi snazil manzel + internet vysvetlit asi 2-3 hodiny a porad to neni ono:))).
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(3.3.2005 10:11:44)
Cockney, ty a tvoje slovniky;o))) Prisla jsi ale na adekvanejsi slovo v nasem pripade – dotknout se nekoho (mnohem mirnejsi, nez urazit). Ja ho vcera prehledla a chtela jsem se s nim dneska vytasit sama;-) az jsem si ted tvuj prispevek znovu pozorne precetla. Zase s tebou totiz v jednom souhlasim – s tou vztahovacnosti. A musela jsem se smat, kdyz jsem sip o sobe precetla svoji vcerejsi odpoved “Jmenu”, kde jsem napsala, ze “Pokud te tu nekdo zna pod pravidelnou prezdivkou, povazuji nepodepsani se pod prispevkem za zbabelost a necharakternost.”. Vyjadrila jsem se vlastne podobne jako Renata a Jmeno se tim mohlo i citit dotceno (a asi se citilo, protoze me posleze nazvalo rozhorcenou) Kdyz se to tak vezme, tak se clovek muze citit dotcen ci dokonce urazen i slovy, ktera nadavkami vubec nejsou….
Zaroven se omlouvam za mirne zpozdeni v reakci na tvuj prispevek. Doufam, ze se te nedotklo;-), ze jsem ti vcera jako jedine neodpovedela. Nad nekterymi prispevky proste clovek musi premyslet a na to uz jsem vcera nemela cas…(ted jsem se nejspis ale dotkla tech ostatnich, protoze by si to mohli vylozit jako, ze jejich prispevky nesjou hodnotne ci zmyslenihodne:-)))
Docela by me ale zajimalo, jake preklady slov se daji v tom slovniku, co zminujes…tak vseobecne. Momentalne zadny k dispozici nemam;-( Co se tyce “to make a point”, tenkrat jsem to pouzila v souvislosti s placnutim ditete – zamerne, abych zase nevyvolala diskusi na tema fyzicke tresty…Chtela jsem totiz zduraznit, ze to placnuti je jaksi “symbolicke” – pote, co diteti nekolikrat opakuji napr. zakaz neceho (zduraznuji slovne) a ono neposlechne/nereaguje, tak ho lehce placnu pres plinku (tim tomu dodam jeste “rucni” zdurazneni, ten “point”, tedy bod, za ktery uz neni radno se poustet, takove to posledni varovani pred trestem)…ja nevim, vysvetluju to dobre? Chapes uz, co jsem chtela rict?
Myslim, ze bychom se s nasi lingvistickou debatou mely presunout jinam, protoze uz osazenstvo evidentne nudime Co kdybychom si zalozily vlastni diskusi?:-) A ted se muzeme vrhnout treba na ty mikrovlnky…to je zajimave tema!:-)
|
| Jindřiška+2 | •
|
(3.3.2005 10:20:24)
Milá Lucko,doufám že jsi se nenakazila verbálním průjmem,který se tu snaží šířit ta Cocney ve svých rádoby moudrých pseudoanalýzách plných hnidopišství a vytrhávání věcí z kontextu.Četla jsem daleko zpět Tvoje příspěvky vesměs s Tebou souhlasím, ale nejsi moc ovlivnitelná?
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(3.3.2005 17:49:26)
Mila Jindrisko,
ani nevis, jak me pobavil tvuj vyraz “verbalni prujem”:-))) Uklidnim te - nenakazila jsem se - obavam se, ze timto virem trpim jiz od detstvi…
Mas castecne pravdu – jsem ovlivnitelna – nebo spis inspirovatelna. Ale nemyslim si, ze moc. Rada se necham ovlivnit (inspirovat) prispevky, ktere me bud prinuti premyslet nebo me jinak obohati – napr. mi sundaji me “konske klapky” z oci; a to treba tim, ze me prinuti premyslet o urcite veci z jine stranky. A nekdy to vede k tomu, abych svuj postoj prehodnotila (nebo nad nim prinejmensim popremyslela jinak, nez jsem delala dosud). A nekdy tedy proste taky dospeju k tomu, ze dotycny clovek ve svem prispevku ma “recht” a ze to neni uplne tak, jak jsem si myslela ja. Coz je, podle me, smysl dikuse – od jinych lidi se inspirovat, obohacovat se, rozsirovat obzory, ucit se toleranci, kompromisu, co nejpresnejsimu vyjadrovani…, proste ucit se. To uz jsem ale psala:-) Pro hodne lidi je to zabava a odreagovani se, i pro me; nicmene je to zabava, pri ktere se da mnoho naucit, pokud jsme vnimavi a ochotni naslouchat. Je mi opravdu lito tech, kteri to podcenuji…
Takze soucasti diskuse je podle me i to, ze pokud shledam, ze druhy clovek ma sice jiny nazor nez ja, ale “neco na nem je”, tak to, alespon pro me, stoji za uvahu/zamysleni, pripadne prehodnoceni meho postoje. A soucasti diskuse taky je, ze kdyz udelam “botu”, tak to priznam a dotycnemu se omluvim. To neni zadna ostuda, prave naopak. A soucasti diskuse dle meho nazoru neni vzajemne napadani z duvodu odlisnych nazoru. Naopak, myslim, ze prave z techto odlisnych nazoru je mozne cerpat inpsiraci. A myslim, ze clovek, ktery tuto moznost ignoruje, sam sebe osizuje o moznost urciteho “sebevzdelavani”.
Taky si myslim, ze vseobecne lide jen v malo pripadech skutecne tvrdohlave trvaji na svem. Samozrejme, ze kazdy ma svuj vlastni zebricek hodnot v jehoz ramci existuji postoje, kriteria a nazory, ktere nezmenime, nebo – lepe receno - nechceme menit ci v nich ustupovat. A to jsou zaroven i jakesi nase “slabosti” vuci druhym - v tom smyslu, ze v jiste veci si proste nekompromisne stojime za svym (coz je sice dobre, ani ja nejsem zastance “kam vitr, tam plast”!), ale na druhou stranu casto (ne vzdy!) kvuli nasi “zaslepenosti” absolutne odmitame videt vec i z jine strany (coz je spatne, protoze se casto nechame svest k napadani ci urazeni cloveka jez ma jiny nazor). A v jinych pripadech si clovek stoji za svym, ale neodmita poznat a respektovat druhou stranu mince (aniz by ovsem prijal neco z “druhe strany” za sve. Ja mam nekolik takovych “achillovych pat”, do kterych kdyz me nekdo kopne, tak “vyletim”:-) A neustoupim. Tvrdohlava jsem dost (viz nektere jine diskuse), ale i v techto pripadech se snazim byt tolerantni a neurazet protivnika. I kdyz, priznam se, ze v nekterych pripadech je to fakt tezke, udrzet jazyk na uzde…abych to shrnula, myslim, ze v tomto ohledu muzu ucastniky diskuse rozdelit do nekolika skupin:
1) absolutni (tezci) tvrdohlavci, kteri si stoji za svym ve vsem, porad si melou to svoje a neustoupi ani o pid, pripadne i napadaji ostatni, kteri maji jiny nazor nez oni;
2) stredne tezci tvrdohlavci, kteri si sice stoji za svym ve vsem, ale toleruji a respektuji opozici;
3) mirni tvrdohlavci, kteri si stoji za svem v necem pro ne velmi dulezitem, a v ostatnich vecech jednou za cas priznaji “bod” druhe strane;
4) tvrdohlavci; ti, kteri jsou i v tech pro ne dulezitych vecech ochotni tolerovat a respektovat opozici, nicmene ze sveho postoje neustoupi; v mene dulezitych vecech jsou casteji nachylni k diskusi;
5) mirne tolerantni – podobne jako predchozi skupina, jen jsou mnohem vice nachylni k diskusi a inspiraci v pripade pro ne mene dulezitych veci a vykazuji i znamky ochoty uznani nahledu druhe strany v pripade tech dulezitych;
6) stredne tolerantni – respektuji a uznaji vetsinu nazoru, obcas se nechaji poucit, nicmene stale nejsou prilis ochotni a schopni pripadne prehodnotit svuj postoj v tech pro ne dulezityh vecech;
7) tolerantni – respektuji vsechny nazory a vsechny lidi; inspiruji se, uci se, umi uznat vlastni chybu, nechat se poucit…., a to v pripade pro ne mene i vice dulezitych veci. Stale si stoji za svymi nazory, ale jsou je ochotni a schopni prehodnotit na zaklade vnejsich podnetu ; ridi se heslem “zij a nech zit”;
8) politici; ustoupi vsem a naprosto ve vsem, dle zasady “kam vitr, tam plast”…:-)))
Myslim, ze v uvedenem zebricku jsem nekde mezi petkou a sestkou s tim, ze bych to (i se svou tvrdohlavosti, kterou mam v povaze), rada dotahla na “sedmicku”. Ale nevim, nevim…
Co se tyce Cockney – v nekterych vecech s ni souhlasim, v nekterych ne. Pravda je, ze slovickari jeste radeji a dukladneji nez ja;o); a vim, ze tim nektere lidi dost vyvadi z miry. Pamatuju se, ze ji v jedne diskusi nekdo rekl (myslim, ze to byla Lida?), ze by se k ni velice hodilo povolani pravnika. S cimz ze srdce souhlasim (protoze pravnicina je ve velke mire pouze slovickareni). Ano, casto kopiruje citace lidi, ktere “bere za slovo”, ale opravdu se nepamatuju, ze by vytrhavala veci z kontextu. Nicmene si myslim, ze i v beznem zivote je presne vyjadrovani dost dulezite, protoze pokud se mu nepriklada dulezitost, tak se snadno stane maler. Ja osobne jsem taky “hnidopich” – co se tyce slov, gramatiky, slohu… Nemuzu mluvit za Cockney, ale u me je to proto, ze jsem proste odjakziva perfekcionista a snazim se vsechno, co delam, delat naplno a perfektne (no, idealni to neni, protoze to zabira hodne casu a nekdy se kvuli tomu zbytecne stresuju) – treba zrovna v tomhle pripade – diskuse na Rodine - se vzdycky poctive snazim presne vyjadrit svuj nazor ci pocity k danemu tematu (i kdyz se mi to casto nepovede:-), ale clovek se porad uci – hlavne od druhych). A psani a premysleni nad nekterymi prispevky mi casto zabere dost casu, i nekolik dni. Ale nez bych napsala neco zbrkleho a treba i hrubeho, coz me v reakcich na nektere prispevky primo svadi (na hruby pytel hruba zaplata), radsi si dam odstup a poradne si to promyslim. Na uprimnosti to neubira, jen si prave ujasnim tu vhodnou formulaci…
A jeste jedna vec – myslim, ze diskuse se velmi podoba manzelstvi/partnerstvi. Bez tolerance z obou stran proste dobre nefunguje…
Tak uz jsem zase napsala roman…:-))) No, to je dalsi moje achillovka….
|
| Jelizaveta | •
|
(24.8.2005 23:12:20)
Odpovědí na vaši "Odpověď" je: Příliš mnoho slov! To už není diskuse, to je pouze zbytečné "okecávání". Mé uši by už po první větě vypnuly příjem.
|
|
|
|
| Cockney | •
|
(3.3.2005 10:45:44)
Urcite, budu se tesit, muzeme zaskocit jinam, ani nemusime zakladat novou diskusi, ono jich je dost, kam nikdo stejne nechodi a o puvodni tema se take uz nikdo nezajima, co myslis? Tech uvah je vic, ktere me "trapi" :))), napr. jaky je rozdil mezi ovocem a zeleninou....
Ted musim sesmolit dopis pro pojistovnu, protoze mi nejakej chlapek autem prejel na moji zelenou kocarek. Nastesti se nikomu nic nestalo, nicmene kocarek je nadraka. K tomu mi zitra prijede tchyne na vikend....k tomu se asi nic dodat nemusi.
Na tvuj prispevek ti odpovim pozdeji, "sorry, ale promin" :))), jak rikala jedna znama.
|
|
| Cockney | •
|
(3.3.2005 22:03:23)
Lucko, tak kam ti to mam soupnout, co takhle "vztahy v praci", to se na nas dobre hodi, je to ve vedlejsi diskusi a nebo na to uzasny chytro mame zalozit novou diskusi?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Věrča, dcera Aluška 6 měs. | •
|
(24.2.2005 22:35:28)
Vážená Renato,
asi z Vás mluví závist anebo Váš vztah s manželem není úplně tak harmonický jak píšete, ale to je věc Vaše. Myslím, že "kojit manžela" pokud o to má zájem, je velice příjemná věc, nikoliv však úchylná. Já bohužel takové štěstí neměla ani s dcerou. Kojila jsem jí pouze jeden měsíc a od té doby je na umělé výživě, neměla jsem dost mléka. Docela závidím maminám, které mléka mají dost, že můžou kojit i taťky. Myslím, že to ještě více ty dva sbližuje, zrovna jako matku s dítětem. A proč si neoživit sexuální předehru? Takže všem maminám, které toto praktikují: "Nenechte se znechutit nějakou závistivkou a kojení zdar."
|
|
|
| Markéta 25r,Lukáš 2m | •
|
(24.2.2005 18:42:03)
Odpověď Janě 28r.Katka 1r
Milá Jano,Tvůj příspěvek, ale i Mirky, spadnul s nebe.S něčím podobným jsme nedávno zápolili i u nás.Po návratu z porodnice jsem měla nalitá prsa a tak tvrdý prs, že Lukáš nemohl cucat.Odsávačka nezabrala a a ruční odstřikování neskutečně bolelo. Pak to zkusil manžel, prs uvolnil a z kojení Lukáše se stala mimořádně příjemná záležitost. Petr byl s námi týden doma a první dny mně vždy prsy odsál. Za 3 dny bylo kojení naprosto pohodové. Kojení manžela mne vzrušuje, na manžela působí jako Viagra a vesele v něm pokračujeme. Dokonce mám díky kojení manžela mírné přebytky mateřského mléka a Lukáš má vždy víc než dost. Souhlasím také s tou maminkou, která psala, že se tatínek necítí "odstrčen".Jsem ráda, že podobné řešení se používá, jak se zdá, mnohem častěji.Znám několik kamarádek, které to také dělají, nebo dělaly. Ať nám holky laktace vydrží! Ahojky Markéta
|
| Lída,2děti | •
|
(24.2.2005 20:05:25)
Taky jsem používala tatínka místo odsávačky.Rychlé,pohodlné a skoro vždy při ruce.Navic dnešní tatínci si kojení jako mimina moc neužili.Dříve kdo kojil byl divny a SUNAR bylo to jediný správný, Tak ať si užívají aspoň teď a rozhodně v tom nevidím nic divnýho nebo uchylnýho.
|
| Majka+1+1 | •
|
(25.2.2005 14:11:19)
Ahoj Lído, vtipně jsi to nazvala-tatínek jako odsávačka". U nás to začalo po prvním svišti přesně tak.Od té doby se to stalo jednou z našich nejoblíbenějších činností.Kojit při milování divokého a po něm zněžnělého manžela je prostě nádhera!Obě holky jsem kojila do 3 let, tatínek bumbá dodnes.Holkám je 7 a 4 roky. Chceme ještě kluka, tak kojení jednou ukončím až po něm. Majka
|
|
|
|
|
|
|
| Mirka, roční dcera Sára, | •
|
(23.2.2005 12:20:40)
JAK JSEM NAŠLA TOHO PRAVÉHO:
Loni v březnu se mi narodila Sára jako svobodné.Sára je od narození pohodové a veselé dítě.Dobře jí, spí, skoro nikdy nepláče a ještě nemarodila. Loni v červnu jsem ji kojila v parku. Jsem zvyklá chodit na koupališti "nahoře bez", takže ani kojení na veřejnosti mi nedělá žádné potíže.Prostě kojím a nijak to neskrývám, spíš dávám stydlivějším maminkám příklad. Myslím že jsem docela hezká a mám i pěkná prsa, kterým kojení nijak nevadí.
Sára krásně cucala, já se slastně protahovala a najednou si všimla, že mne pozoruje velice pohledný třicátník. Omluvil se, že se dívá, ale že to je krásný pohled, když miminko cucá od maminky. V klidu jsem dokojila a s odkrytým prsem jsem malou chvíli chovala. Asi jsem vycítila Martinův zájem (ano manžel se jmenuje Martin) a trochu provokovala. Hovor plynul, jeden skákal do řeči druhému a bylo jasné že si máme co říci.Asi za 2 hodiny chtěla Sára papat, tak jsem ji bez nejmenšího ostychu znovu nakrmila a Martin se se zaujetím díval. Když malá usnula řekl, že Sáře závidí. Ptala jsem se s trochou ironie proč. Když vysvětlil že jí závidí moje mlíčko, tak jsem ho chtěla usadit, nabídla mu ať se napije také a odhalila prs. Převezl mne!!! Zatočila se mi hlava, ale ustoupit jsem nechtěla! S naprostou samozřejmostí si vzal můj prs do pusy a božsky cucal. Uměl!!! Prostě nádherné a s mým vyvrcholeníém!!! Od té doby jsme stále spolu.Našemu seznámení se často smějeme.
V září jsme měli svadbu a já jsem 4.měsíc těhotná. Sáru i Martina stále kojím. Jaromíra
|
|
| Čárymáry | 
|
(24.2.2005 19:30:37)
Ahoj maminky,ráda si povídám o mateřství,o tom co jsem prožívala atd.Ale jak to tak vidím není to u mně až tak zajímavé.Jen ráda vzpomínám na první porod.Nebudu to roztahovat,aby to nebyla nuda.Bylo to vše v pohodě-no pohoda jak se to vezme.Ale problémy nebyly,vše jak podle příručky.Měla jsem tam milou zlatou a přitom mladou porodní asistentku,která mě vedla a vlastně to nechala na přírodě.Ale už jsem byla dost unavená po několika hodinách a tak jsem říkala,že teď po prohlédnutí už neslezu a chci rodit,protože chci spát.No ale ono už bylo vše od přírody nachystáno a tak mě najednou překvapily jiné silnější bolesti a jak jsem ležela nevěděla jsem co dělat,zadržet či ne?A tak jsem se vylekala a volala jsem na sestřičku:"sestřičko pomóóóóóc,co mám dělat?"A ona úplně klidně zvedla telefon a volala doktora:"Pane doktore,rodíme."A já pořád volala "pomóóóóóc!Dneska z toho mám srandu,jo ještě jsem se omlouvala panu doktorovi,že mu tam hulákám.A on mi řekl,jestli mi nevadí že mě všichni slyší,tak ať si volám.A pak to byla "brnkačka"párkrát zatlačit a kluk byl na světě,ale tohle vůbec nebolelo.Taky to tak říkám všem známým,že rodit je to nejkrásnější na světě.Snažím se je tím rozveselit,aby do toho šli s radostí a nadšením.
Tak zdravím všechny maminky mějte se moc hezky
|
|
| Mirka,Sára 1r | •
|
(26.2.2005 13:51:57)
Odpověď na KOJENÍ TATÍNKŮ:
Ahoj milé dámy-po třech dnech jsem se vrátila domů a sedla si k netu.Vracím se ke svému příspěvku z 23.2.2005 "JAK JSEM POZNALA TOHO PRAVÉHO".
Nakojená Sára a tatínek se navzájem uspávají. Po obědě chtěla cucat mlíčko Sára a potom i mužíček-další nádherná chvíle-ještě se celá chvěji blahem...Mile mne překvapilo kolik se Vás ozvalo s tím že také kojíte své mužíčky, nebo s tím souhlasíte.Zdravím Romanu, Janu, Pavlu,Lucku,Lídu,Markétu,Věrču,Lenku a Lídu.Nečekala jsem žádnou odpověď,ale tohle je super!Četla jsem manželovi Vaše příspěvky a hned projevil radost že má tolik "kamarádů" a šel to zapít miláček k mému prsu. Nacucaný přišel s nápadem založit Klub kojených tatínků-myslím že to nemyslel vážně-i když...
Je fakt že když pravidelně, nebo alespň často kojíme své muže, stávají se z nich něžní,vášniví a velmi potentní drahouškové.A všimly jste si milé dámy jak prs v laktaci omamně voní? Prosím další maminky, pokud jim kojení tatínků dělá dobře, aby se ozvaly a sdělily nám své zkušenosti. Je nás ještě víc? Myslím si že kojení otců našich dětí je mimořádně krásná milostná praktika.
Zdraví Mirka
|
| Katka 22 12tt | •
|
(2.3.2005 18:05:21)
Ahoj,
Myslim ze pani Mirce dela tento "humbuk", ktery se nasledne po jejim prispevku strhl, velmi dobre.
Toto je muj osobni nazor: Kojeni manzela je podle mne neprirozene, i kdyz jako zpestreni pri sexu pri lehkem drazdeni bradavek akceptovatelne.
Doufam ze se zachovate jako dospele a neoborite se na mne jako na ty predchozi nestastnice, ktere byly tak opovazlive a vyjadrily opacny nazor.
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen |
|
(2.3.2005 18:27:54)
Katko, jako naprosta vetsina lidi jsi svuj opacny nazor vyjadrila slusne, kultivovane. A o to tu jde! Takze se na tebe nikdo nesesype.
|
|
|
|
| Jana,Vendy 96,Káťa 00 | •
|
(11.3.2005 10:07:02)
Milé dámy, ráda se s Vámi podělím o svůj nevšední zážitek z mých porodů.Manžel se aktivně účastnil obou porodů, ale po 12 hodinách u první dcery už se mu to zdálo trošku dlouhé a tak měl spoustu dobrých rad typu-"Když budeš pořád ležet tak to nepůjde nikdy,musíš trochu běhat!"(to jsou nápady,co? byla jsem ráda že žiju,natož běhat)nebo "Už bude 8 hodin pospěš si budu muset do práce!"(Manžel je ekonom a tak je velmi prakticky a pragmaticky založen.Nemyslí to zle a má mě moc rád,ale zkrátka to neumí říct.Maskoval svou nejistotu a strach "chlapáctvím").Nakonec byl ale velmi,velmi užitečný, když mě přidržoval na balonu(jinak bych se na něm už neudržela!)a skákal se mnou až do porodu.Petr měl na sále foťák a tak malou hned po porodu vyfotil.Podruhé už jsme se nebáli a zeptali se,zda si může vzít videokameru.Řekli,že klidně a tak jsme jeli.Vše tentokrát trvalo jen asi tři hodiny,kdy jsem seděla ve sprše na balonu a Petr před sprchou stopoval stahy.Stále mu to připadalo dlouhé a tak mě opět"vtipně" povzbuzoval.Když už šlo do tuhého řekl, že si připraví kameru,aby pak nezmatkoval.A ejhle! Neměl ssebou kazetu!!!Bylo 3,15 ráno a domů asi 10km(muž nemá řidičák,vezl nás soused).Památná věta:"Teď to zastav,já zavolám souseda,aby nám přivezl kazetu!"A skutečně ji přivezl.Celých 20 min.mě Péťa povzbuzoval,abych nespěchala a hlásil aktuální polohu sousedova auta.Porod jsme natáčet nechtěli,ale Káťu tam máme od první minuty i s mytím,vážením,měřením...Dodneška na oba porody vzpomínáme se smíchem, a moje historky baví široký okruh známých. Jana
|
| Toni | 
|
(11.3.2005 10:59:05)
Tak to vam gratuluju k tak peknym zazitkum. Ten "nas" porod byl dlouhy a vycerpavajici pro me i pro nasi dceru Betusku. Narodila se klestemi po 22 hodinach pridusena, sla do inkubatoru na 2,5 dne, pak se ji objevila krev ve stolici a dalsi komplikace. V porodnici jsme stravily 3 tydny. V takove zoufale chvili jsem se ptala primare se slzami v ocich, co bude dal. "No co, za chvili pujdete domu a pak pujde Betynka do skoly." - povida primar s usmevem. Me se tenkrat ulevilo a opravdu - ten cas tak rychle utika... Dnes jsou Betce skoro 4 mesice. Tana.
|
|
|
| Petra Závadová,dcera 5 měsíců | •
|
(12.3.2005 16:00:01)
Zdravím,
rozhodla jsem se podělit o svůj zážitek s porodem. Rodila jsem poprvé a měla jsem po přečtení všech knih, časopisů a radách od kamarádek hrůzu z toho, co mě čeká. Budila jsem se ze spaní, že porod nedám, že radši umřu. Celé těhotenství probíhalo bez komplikací, ale já se v životě necítila hůř.2 týdny před plánovaným termínem porodu jsem byla nakupovat a cítila jsem velmi slabé bolesti v podbřišku. Fakt jsem netušila, že se jedná o kontrakce. Prý to každá žena pozná, já je nepoznala. Na radu mé lékařky jsem ve 12.hod. dopoledne sedla do auta a jela do porodnice s tím, že mě trochu bolí břicho. Po vyšetření, monitoru a ultrazvuku mi bylo sděleno, že už prakticky rodím. Najednou vznikl kolem mne rozruch, přinesli mi nemocniční košili a všichni(já, včetně doktorů a sester) jsme utíkali na porodní sál.(Já s rukama mezi nohama). Chtělo se mi strašně smát, měla jsem pocit, že se dívám na americký film z nemocničního prostředí. Lehla jsem si na lůžko, 3x se nadechla a najednou jsem měla na břiše dítě. Nechápu to, rodila jsem poprvé, bylo mi 30 let, těhotenskou přípravku včetně cvičení jsem neabsolvovala (necvičila jsem nikdy, takže v těhotenství už bych to stejně nezachránila) a rodila jsem v rekordním čase, bez přípravy, bez bolesti. Nestihla jsem se ani vyčůrat, natož osprchovat.Bylo to vážně v pohodě.
Takže....milé nastávající prvorodičky, neděste se příběhů v Betynkách a Maminkách a knihách, které píší převážně muži. Všechno může být jinak, hlavně ať jste fit a máte zdravá miminka. A asi nebude na škodu jezdit do porodnice včas. Můj partner tvrdí, že jsem hrdinka, že mám pořád na všechno fůru času a pak to takhle dopadá. Naštěstí dobře,ne?
|
| Lída | •
|
(13.3.2005 17:19:07)
Taky jsem nepoznala,že rodím.To,že se to pozná je asi z 50% blbost.Přišla jsem taky do nemocnice na poslední chvíli.Na 6cm otevřená.Píchla se voda a bylo to natošup.
První porod byl vyvolaný a bylo to uplně jiné. i sestřičky mi říkali.Vždyť rodíte podruhé a nepoznala jste to.No já nevím.Někdy se to asi stane.
A to musím říci.Já tam přišla,aby mě natočili monitor(den vypočteného porodu).
kontrakce žádný a já říkala,že je to jako by chtěl ven. Na mé naléhání mě vyšetřili a pak lítali jak byli vyděšený. Původně mě nechtěli vyšetřit,že podle techniky to na porod není,že mám jít domů. Asi bych porodila v autě.
|
| Romcinka & V+N | 
|
(15.3.2005 13:18:47)
Opravdu poznávám že jsme každá jiná.Já jsem opravdu poznala když jsem začala rodit.15 hodin jsem byla otevřená jen na dva prsty tak mi museli dát nějaké kapačky aby se to rozběhlo.Potom po dalších 4 hodinách ,když jsem viděla poprvé svého synka jsem si uvědomila že to za to opravdu stálo.Ted se snažíme o druhé miminko a i kdybi porod byl ještě delší tak už vím co přijde potom a budu se na to moc těšit.R
|
|
| Jana | •
|
(17.4.2005 18:48:16)
Já nemám veselou příhodu, ale taky jsem nepoznala žádnou přípravu na porod. První porod byl ve 28. týdnu a protože JIPka v porodnici, kde pracovala moje lékařka, byla v rekonstrukci, tak mě převezli do jiné nemocnice a co pacientkou, která k nim nepatří. O půlnoci řekli, že není na co čekat a šla jsem na císaře. Chlapeček živořil sedm a půl měsíce. A jak jsem byla nána pitomá a moje příbuzenstvo plné doktorů chodilo kolem mě jako po špičkách a nic nekváklo, vlítla jsem do toho do roka znova. Teď vím že je nutné pro naprosté zhojení počkat přibližně dva roky. Přitom jsem celé druhé těhotenství neměla žádné potíže. Poslali mě do porodnice jen dva týdny před termínem a zase vše v pohodě. Každý den na monitor a já se těšila na každou návštěvu manžela. Bylo krásně, 7.9.1994 a poseděli jsme spolu v nemocničním zahradním altánku a ještě že manžel zachoval zdravý rozum, jinak bych ho tam snad znásilnila, jaké jsem měla chutě. Pak mě šel vyprovodit a ve vestibulu jsme potkali paní ze stejného pokoje, že mě hledala vrchní sestra. Zase monitor. Proč, vždyť jsem byla ráno. A ráno, pár dní před termínem, na sál, zase císařem. Je to zdravá holčička a díky mé lékařce MUDr.T.L. jsme obě na živu. Začala mi při kontrakcích praskat děloha a já jsem zase neměla žádné příznaky. Všem budoucím maminkám přeji ty nejlepší lékaře, kterým záleží na zdraví svých pacientkek.
|
| Pawlí | 
|
(17.4.2005 22:26:29)
Jano,
užila jsi si :-(. Ale teď máš krásnou holčičku a hlavně jste obě zdravé, přeji hodně krásných zážitků s rodičovstvím.
|
|
|
| Marie | •
|
(28.4.2005 23:26:48)
Milá děvčata, v době, kdy je snad zázrak najít mámu, která porodila přirozeně /protože dnes je snad normální císař), mám podobnou zkušenost.
Před třemi lety jsem ve svých 32 letech jako druhorodička (po deseti letech) přijela po půlnoci do porodnice s tím, že mimčo chce patrně na svět. Bolesti nikde, jen zvláštní pocit. Lékař i sestry mě patrně považovali za hysterku - monitor nic, nález jako předešlý den. Trvala jsem na svém, že se z porodnice prostě nehnu, taťka byl nervózní a skoro omdlíval. A za necelé dvě hodiny, po "filmovém porodu" byl na světě kluk, který vážil přes pět kilo!
Takže mámy - věřte hlavně samy sobě a nebojte se!
|
| Mirka | •
|
(29.4.2005 1:40:04)
Ahoj holky,
jsem nestastna, nasi male se delaji takovy cerveny pupinky a nic na to nezabira. vypada to jak uhriky, ale je tim osypana cela. co to muze byt? alergie nebo exzem?
Jsou ji teprve 3 tydny.
mate nekdo zkusenosti, muzete mi prosim poradit?
|
| Libushe+3 |
|
(29.4.2005 5:13:52)
Novorozenata se takhle osypou kdyz se jejich telo zbavuje matcinych hormonu. Brzy to zmizi. Holky ti mozna poradi cim to mazat, ale ja jsem z toho nikdy vedu nedelala, mazala jsem stale vazelinou.
|
|
| Patricie,Viki 9/02,Lexi 11/04 | 
|
(29.4.2005 14:22:14)
Ahoj,
ja to teda nevidela, ale spis bych cekala potnicky, nez co jineho u takoveho mrnouska:-)), teda pokud to neni hnisave..
Nic moc s tim neudelas.. primerene oblekat, bavlnu.. casto prevlect, pokud je spocena..
Drzim palecky
Pat.
|
| Lída+2 | 
|
(29.4.2005 16:27:14)
takovýto potničky klukům naskákali v tomto věku když jsem je moc ustrojila a neměla ten správný odhad. Asi bych nějak nepřeháněla oblékání. Pokud je dítě zpocené tak je moc ustrojené tak jen něco tenčího.
Dejte si občas pokojový teploměr do kočárku co je aso hodinu na sluníčku. To vás dostatečně vyléčí od hodně strojení.
Podle mě se nějak nezvládlo počasí a oblečení a tím se malá zpotila a naskákali jí potničky.
|
|
|
| Gabča | •
|
(29.4.2005 23:04:52)
Ahoj. Mam 19mesicni Natalii. Zkousela jsi koupat v cernem caji? Normalni obycejny cerny caj nechat vyluhovat a potom pridat do koupele. Mozna to pomuze. My jsme to zkouseli nekolikrat pri problemech na kuzi a vzdy s uspechem. Zdravim. Gabca
|
|
| Jitka, Šimon 3,5 měsíce | •
|
(1.5.2005 23:09:00)
Ahoj Mirko,
nevím jestli tě potěším. Náš syn měl takovýle pupínky taky brzy po narození, asi od 4.týdne, nejdřív na obličeji, pak i na bříšku, ručičkách... Nejdřív nám všichni doktoři tvrdili, že to nic není, jen seborhoická dermatitida a samo to přejde s lepším počasím. Pořád se to ale nelepšilo, naopak, začalo to mokvat, Šimon vypadal fakt příšerně a nakonec jsme se dostali do péče paní doktorky Poláškové na Karláku na kožním. Ta diagnostikovala atopický ekzém a s tím spojenou alergii na kravské mléko (a možná i na jiné potraviny), malý totiž v té době taky přestal přibírat a dokonce hubnul. Mazali jsme nejprve antibiotickou mastičkou, pak kortikoidy a endiaronovou mastí (taková žlutá a barví prádlo). Po týdnu se to o hodně zlepšilo, pak se nám ale znovu osypal po oleji Johnsons. Teď je to tak střídavý, ale pořád o hodně lepší než na začátku.
Určitě to chce nemýt ho normálním mýdlem, nedávat pěnu a vůbec nekoupat každý den, spíš tak ob den nebo ob 2 dny, žehlit všechno oblečení po rubový straně a nepoužívat aviváž. A taky na radu paní doktorky držím hypoalergenní dietu, protože ty alergeny může dostávat i z mýho mlíka, když kojím (je to docela krutá dieta, ale aspoň jsem se dostala na původní váhu).
No to jsem se ale rozepsala. Nechci tě ale strašit, přeju ti aby to ten ekzém nebyl a miminko bylo zase krásně čisťoučký.
|
|
| Jana, 3 děti (18 + 4,5 + 20 měs.) | •
|
(2.5.2005 7:28:57)
Pupíkům se říká potničky a každé mimčo si tím projde. Je několik příčin, děťátko si zvyká na "náš vzduch" - říká se, že se mu čistí pleť nebo je přehřáté. Já se osobně kloním k druhé verzi. Když jsem mému mimču odlehčila, vždy to bylo lepší. Lékaři doporučují mazat Infadolanem, já jsem ještě čistila odvarem z řepíku.
Jana
|
|
| Katka+Lucka8/04+Markétka8/08 | 
|
(2.5.2005 9:08:29)
Ahoj,
nám se něco podobného vyvrbilo na čelíčku cca ve 2 měsících. Byly to potničky. Kromě toho máme na loktech slabý ekzém, takže na radu lékařky koupeme jen v čisté vodě bez mýdla, pěny apod. Na mazání doporučuju vitamínový krém Vitella, je k dostání v každé lékárně, stojí cca 120,- Kč. Jen pozor, jsou 2 druhy. Modrý se zinkem vysušuje, oranžový je ten "správný".
|
|
| Káťa,2 kluci | 
|
(2.5.2005 17:04:38)
Mirko, naši kluci jako miminka takové pupínky taky měli. Ale jenom na obličeji - na tvářích a nose. Pomáhal pupalkový olej z lékárny. Nedávno tentýž problémy řešila kamarádka, jejich dr. jí dokonce psala cosi s kortikoidy !!!!!!! - ale pupalkový olej jí pomohl taky.
Jestli to má mimoušek po celém těle, asi bych vyrážku ukázala pediatrovi, ale myslím, že tím olejíčkem nic nezkazíš. Držím palce!!
|
| Klaudík a 3 holky | 
|
(3.5.2005 8:24:34)
Ahojky Mirko!
Moje Nikolka měla podobný problém jako Tvé miminko. Pediatrička nám poradila dávat na postižená místa Jarischův roztok. Dá se koupit v lékarně i bez lékařského předpisu. A opravdu nám to pěkně zabralo. Dále jsem přestala používat aviváž (dávala jsem jen do dětské aviváže) a poslední máchání jen v teplé vodě s trochou octa.Změnila jsem rovněž dětskou kosmetiku. Miminka prý bývají alergická na heřmánek obsažený v kosmetice a dalším alergenem bývá modrý olej (s azulenem). Takže je dobré koukat na štítek co vlastně ta určitá kosmetika obsahuje. Já používala tělové mléko od Bubchenu a ten jak na potvoru zrovna obsahuje heřmánek, ale jinak na tuto značku nedám dopustit. Ostatní výrobky např. soft cream neobsahuje heřmánek a je skvělý. Jinak jsem koupila hypoalergenní kosmetiku ALTERMED a tu Nikolka snáší dobře. Dokonce jsem slyšela, že některé maminky nadávají na čokoládový Gravimilk, protože se jim po tom taky miminka osypala!
Přeji Ti, aby jste brzy měli po problémech!
Klaudia
|
|
|
| rozmaryna |
|
(3.5.2005 14:34:07)
Ahoj, dcerka (4m) to měla také. Protože se narodila pořádně vlasatá a musím jí občas vlásky umýt šamponem, tak když už jsme v tom, umyji ji šamponem celou a tu starší tříletou také. Když jsem ji myla dětským mýdlem nebo sprchovým gelem, tak mívala pleť různě podrážděnou a zhruba ve třech nebo čtyřech týdnech měla taky obličejík samý pupínek a dokonce bych řekla, že ji to i bolelo. Lékařka říkala nemazat a nic s tím nedělat, ale nelepšilo se to a hormonální masti jsem ani já a ani lékařka nebyly nakloněné. Takže jsem jí nakonec obličej dvakrát denně jemně otírala dětskými ubrousky Nivea a vždy jsem ji zlehka namazala hydratačním krémem Nivea (tím v bílé tubě). Asi po třech dnech to zmizelo a od té doby má klid.
Držím palce. Klára
|
|
| Pavla | •
|
(3.5.2005 23:19:29)
Ahoj Mirko,
mam dvouleteho kluka a petimesicni holku. Kdyz se pravdepodobne to samy, co ma tvuj prcek objevilo asi ve ctyrech tydnech u syna, zkousela jsem vsechny mozny rady, ruzne masticky, odvar z hermanku, ale nepripadalo mi, ze by neco vic pomahalo. Asi po dvou tydnech to zmizelo samo. Kdyz mela to samy taky ve ctyrech tydnech dcera, nedelala jsem s tim vubec nic. Zmizelo to taky po dvou tydnech. Rekla bych, ze to ale muze mit souvislost s tim, co uz tady psaly jine maminky, ze je dite prehrate.
Hodne stesti a at to neni nic vazneho.
Pavla
|
|
| Andrea+3děti 5let,3roky a 10měs. | •
|
(4.5.2005 8:38:09)
U všech dětí jsem měla stejný problém,ono to vypadá jako potničky,ale NEJSOU!!!Určitě se přikláním k jedné odpovědi ohledně ATOPICKÉHO EKZÉMU!!!Já sama jsem atopik a se všemi dětmi jsem byla ve 3 a 4 týdnech na kožním.Dostali jsme Holtovu mast bez kortikoidů a rady,důkladně máchat prádlo.....bavlna...atd.Do 3 dnů vyrážka zmizela!!!Až u malé,10měs.jsem dostala naředěné mléko Advantan s min.kortikoidy,protože Hol.mast nezabrala.Hlavně pozor na HEŘMÁNEK !!!!!To nejhorší,co můžeš udělat!!!A některé děti nesnášejí Azulén!!!!Jinak co nejobyčejnější kosmetiku a pokud kojíš,já ještě pořád,tak si hlídat jídlo.Nic ostrého,kyselého,pozor na ořechy,kakao,vejce a ryby to jsou nejznámější aler.potraviny pro atopiky.Jestli ,tak pak napiš,jak se to vyvíjí.Myslím,že někteří pediatři nejsou sto posoudit,o co opravdu jde.Určitě bych vyhledala kožařku!!!Mě vzali i bez doporučení od dětského lékaře!!!
|
| Andrea+3děti 5let,3roky a 10měs. | •
|
(4.5.2005 8:44:59)
Ještě ohledně potniček,ty většinou po odvětrání miminka zmizí do 1 dne!!!Pokud ne,tak to potničky nejsou!!!A nebývají po celém těle,pokud vyloženě miminko NEUVAŘÍŠ v kočárku,protože na těle pot nasaje oblečení.Navíc nebývají tzv.CELOPLOŠNĚ!!!!Pouze lokálně v místech s největší zapářkou.Ještě je dobrý obyčejný tmavý čaj,vychlazený a potírat,dávat obklady a přidat do koupele.Pozor na různé pěny do vany.Radši nic,jen čistou vodu,mě se osvědčila Olejová lázeň ,teď si nevzpomenu na název,dá se i předepsat,nebo koupit bez předpisu,je to pro pacienty s lupénkou a ekzémem.Strašně mastí,pak už mimčo nemažeš!!!Je fakt super!
|
|
|
| Katka,2dcery | •
|
(4.5.2005 8:50:26)
Pupínky co píšeš jsou potničky a má to většina miminek.Doporučuji mazat miminko po koupání i během dne modrou indulonou,poradila mi jí doktorka.Dceři zmizela suchá kůže a funguje do dvou dnů na rozdíl od všech drahých olejíčků.
|
|
| Katka,2dcery | •
|
(4.5.2005 8:55:18)
Ahoj ta olejová koupel co píše Andrea se jmenuje Linola dá se koupit v lékárně bez předpisu a je opravdu dobrá,také jí používáme na koupání.
|
| zdenka | •
|
(4.5.2005 9:05:26)
taky ten olej pouzivame ,pise nam ho doktorka.Prcek ma atopicky ekzem a je to jedna z mala kosmetickych pripr. ktere pouzivame.Na predpis je ,ale podstatne levnejsi.
|
|
| Andrea+3děti 5let,3roky a 10měs. | •
|
(4.5.2005 13:30:55)
Jo,díky,já jsem si nemohla vzpomenout,a přitom na to pořád koukám i v časopise Betynka a Maminka,tam je na to pořád reklama.Je fakt dobrý,ta modrá indulona je taky fajn,kůže se musí hodně mastit.I obyčejný Infadolan pomůže,samozřejmě pokud už to není moc zarudlé.
|
|
|
| Darina, syn 3 měsíce | •
|
(4.5.2005 16:36:16)
Ahojky,
nevím, zda to bude to samé, co jsme měli my. Taky asi ve třech týdnech se malému objevily takové červené pupínky, asi to byly potničky. Nejprve nám doktorka doporučila šalvěj a pak hypermangan, ten nakonec pomohl. Dá se koupit v lékárně bez receptu. A buď jen potírat nebo zkus malou v tom vykoupat. Jak se ta lázeň připravuje se zeptej v lékarně, je to důležité, kdyz se to zředí jen málo, může ji to popálit, ale v lékárně ti jistě poradí. Tak hodně úspěchů. JInak nám to zmizelo tak do 14 dnů.
|
| Andrea+3děti 5let,3roky a 10měs. | •
|
(4.5.2005 17:13:30)
teď jsem si vzpoměla na ten olej od doktorky,BALMANDOL OIL,je na recepr,nejsem si jistá,jestli se dá koupit jako ta Linola.Ten jsme měli 2x a taky je hodně mastný,pak se mimčo nenatírá.Já jsem hlava děravá,ale po třech dětech mám prý už nárok!Cha cha
|
| Vera | •
|
(4.5.2005 18:23:01)
ahoj,
mame problem s rymou. mala ma ucpanej nosanek a chrochta.
jednou se mi povedlo vyndat ji tu "nudli", protoze byla na krajicku, ale jak muzu vysmrkat miminko? neni na to nejaka pomucka nebo treba kapky?
Teplotu mala nema, je kojena a porad se mnou.
Co s tim? Nechce se mi s ni moc behat po doktorech, aby jeste nechytila neco od jinych deti...
muzete mi poradit?
|
| Lucka+Amaia | •
|
(4.5.2005 18:52:55)
Verko, kup si odsavacku, je vynikajici, my ji pouzivame dodnes na tezsi pipady, i kdyz uz dcerka smrka. Nejjednodussi odsavacka ma jen balonek a "nasosku", ucinnejsi jsou ty s hadickou, ktere se daji pripojit i na vysavac:o)
|
|
| Jana Z. | 
|
(4.5.2005 19:19:37)
Ahojky,
jeste muzes kapat do nosu kapatkem solny roztok - to mi ukazali v porodnici v CR (normalne rozpustis v kojenecke vode trosku soli), rozpousti to rymu...
a v Nemecku kde ziji ted, mi Hebamme (porodni baba) rekla strikat (nebo kapnout) do nosu materske mleko...je to tu rozsirena rada od porodnich bab:-), nejsem jedina, kdo tuhle radu dostal..
Obe metody mam vyzkousene a jsou super!
(navic materske mleko se da pouzit i na ocicka mrnouse, nebo na bradavky - po kojeni, aby nepraskaly....)
jana
|
| Líza | 
|
(5.5.2005 11:32:05)
Vytří při rýmě opatrně nosík mateřinou mi radila i moje česká pediatrička, jinak členka laktační ligy :-)
|
|
|
| Winky | 
|
(4.5.2005 21:19:18)
Ja používám Nasivin, který okamžitě zprůchodní ucpaný nos, měl by se ale používat jen týden, tak pokud rýma trvá déle, stříkám Sterimar, což je mořská sůl, která se může používat bez omezení. Oboje je volně prodejné a vhodné i pro miminka.
|
|
|
|
|
| Martina + 2 děti | •
|
(5.5.2005 15:07:03)
Milá Mirko, naše malá to měla taky, teď je jí 8 týdnů a pleť má jako miminko, jak se říká. Stačilo ji párkrát (asi 10 dní) koupat v růžové vodě (hypermangan rozpuštěný ve vodě tak, aby byla narůžovělá, ne fialová! miminko by zhnědlo :-)), po koupaní jsme ji mazaly mastí UNGUENTUM LENIENS (je to masťový základ, který si koupíte v lékarně, stojí 43,-Kč). Nemazat ničím jiným, hlavně ne parfémovanými olejíčky,mastičkami a krémy! U toho koupání dávejte pozor, aby se to nedostalo do očiček, nevím, jestli by to vadilo, ale pro jistotu... a nebojte, ono se to spraví. M.
|
| Jitu a 11tydenni Honzik | •
|
(5.5.2005 22:14:17)
Ahoj,
pokud ty pupinky vypadaji jako cerveny flicek se zlutou teckou uprostred, to mel Honzik taky, doktorka mi rekla, ze je to nic zavazneho neni, ze se telicko novorozence takto vyrovnava s pobytem mimo brisko. Honzik je mel stridave na obliceji i na telicku, vzdycky se objevili a tak do 1 - 2 dnu z mizeli a objevili se jinde, do konce sesteho tydne uplne zmizeli sami.
|
| Andrea+3děti 5let,3roky a 10měs. | •
|
(6.5.2005 8:16:33)
Ještě jsem si vzpoměla ten Expicial jsem měla taky,je super na ty vyrážky.Co se týče kojení na veřejnosti,mám 10 měsíční holčičku Karolínku a tu kojím.A jelikož nechce z lahve,max.trochu čaje,tak budu ZASE VYTAHOVAT PRSA KDE TO PŮJDE.Kašlu na okolí,neobnažuju se abych někoho ohromila,ostatně prsa po třech dětech fakt vypadají super!Haha!Takže nějaký d...Albert a jim podobní mě vůbec nevzrušují!Měla jsem velice ostré výměny názorů i v autobuse,kdy se malá,co by 3 měsíční miminko dožadovala své porce a důchodkyni,která měla problém,že kojím,jsem tak setřela,že se bavil zbytek autobusu.Ptala jsem se jí,jestli ji bude milejší,když bude malá celou cestu vřískat,a jestli se jí to nelíbí,může si vystoupit a jít pěšky!!!To samé vlezlí chlapi,když jsem kojila malou v parku na lavičce,tak čuměli,jak jelita,DOKONCE SE VYKLÁNĚLI,ABY LÉPE VIDĚLI,FAKT SÍLA.A to nosím trika na VYHRNUTÍ,PROTOŽE TAK JE MIMČO LÉPE SCHOVANÉ A PRSO NENÍ SKORO VIDĚT.Zeptala jsem se jich dost nahlas,jestli nechtějí si sednout blíže,aby lépe viděli????Odešli v cuku letu ani nemrkli.Toho dementa Albarta bych fakt chtěla potkat!Nesmíte se dát,je to vaše mimčo a vaše věc!Držte se mamči!
|
|
|
|
| HanaZ19 | 
|
(5.5.2005 22:07:16)
Ahoj, moc se tim nevzrusuj, muj Julecek to mel taky a v podstate jak to prislo, tak to zmizelo. Mazala jsem to mastickou na bazi zinkove masti a mastila ho Excipialem, to je vubec dost genialni pripravek, vrele doporucuju. Jinak si hlavne nelam hlavu tim, jestli neco nedelas (nejis) spatne - ja mam 3 syny, se vsema zachazim (krmim) stejne, vyrazku mel Julecek masivne, Matysek a Kuba malinko a kazdy uplne jindy. Ted je jim 6 mesicu a uz se nekolik mesicu neobjevila. Hodne stesti a nenrvuj se, to bude dobry!
|
|
| Jana | •
|
(6.5.2005 15:07:25)
Ahoj Mirko,
měli jsem úplně stejný problém.Malé "uhříky" měl náš malý po celém obličeji a pak i po těle.A bylo mu přibl.stejně.Zašla jsem ke kožní a ta mi dala nějakou "dělanou" mastičku, bohužel nevím jak se jmenovala, ale byli v ní kortikoidy , jako základ vazelína(později jsme dostali stejnou se základem AMBIDERMAN). Po ní se to ztratilo docela rychle, ale pořád se to zpátky vracelo-mnohem méně, pár pupínků,ale vracelo.Tak jsem mu to promazavala nekolikrat denne jen cistym ambidermanem(uz bez kortikoidů)misto krému.Ted uz je to více jak dva roky a jsme v pohode.
Držím palečky ať se vám to co nejdříve ztratí.
Jana
|
|
| Iveta desetitýdenní miminko | •
|
(8.5.2005 21:35:48)
Mojí malé se pupínky objevily měsíc po porodu. Mela je v obličeji.Nejprve par pupinku, ale velmi rychle se to rozsirilo po celem obliceji a trochu i ve vlaskach. Navštívila jsem lékařku a ta určila diagnozu Seborrhoická dermatitida a předepsala nam pastu ENDIARON,která zabrala asi po třech dnech. Do dnes se jí pupínky objevují, ale už ani zdaleka ne v takovém rozsahu a mažeme je jen Holtovou mastí.
Držím palce ať pupínky brzo zmizí.
Ahoj Iveta
|
|
| Šárka, 2 kluci 2,5r. a 3,5 měs. | •
|
(9.5.2005 20:16:52)
Ahoj,
ja jsem mela stejny problem. Filipek se ve 3 tydnech osypal (cervene nesvedive!!!) pupinky, nejprve na obliceji, pak na hlavicce, behem 1 tydne to preslo na hrudnicek, dalsi tyden na ruce a nohy. Pediatricka me poslala na kozni, kde predepsali pro mesicni detatko kortikoidy. To jsem mu odmitla dat a zkusila zmenit prasek (prala jsem v Persilu, obyc. ne detsky, machala jsem 1x navic) - dle pediatricky jsou nektere detske horsi nez prasky pro dospele, vymenila jsem ho za Ariel a mimisek se postupne zacal davat dohromady. Takze urcite zkus, zda to neni pracim praskem. Nez byl ale dobry trvalo to minimalne 1 mesic. Je velmi citlivy na ruzne alergeny z potravy (ja i manzel jsem alergicti), musim si davat velky pozor na to, co jim, ale pokud vynechavam potraviny i sebemene alergizujici, lepsi se mu to.
Drzim palce, abyste byli brzy v poradku!
Sarka
|
| Lucik,syn 9let,dcera 5týdnů | •
|
(17.5.2005 12:07:45)
Taky máme stejný problém s pupínky-zřejmě potničky.Dcerka-(5 týdnů)začala být osypaná nejdríve na čele,potom v obličeji ted i na hrudníčku.Na čelíčku má do žluta zbarvené stroupky které se olupují.Je to normální průběh?Zatím to ničím nemažu i když jsem četla rady jako:líh,nebo krémy s pudrem pro miminka.
|
| Simone.ch | 
|
(17.5.2005 13:37:10)
My potničky taky měly, samy se časem ztratily a pak se dceři taky začaly dělat žluté stroupky na obočí a čelíčku a odlupovaly se , dr. ji předepsal olejíček, který dělali přímo v lékarně a za 3 dny po nich nebylo ani stopy.
|
|
| Zuzka, Danielka 01/05 | •
|
(17.5.2005 21:36:09)
Přesně tenhle problém jsem měla s malou kolem 6 týdnů. Měla na čelíčku a na tvářičkách takovou jakoby červenou krupičku a nahoře na čelíčku a kolem ušních boltců žluté stroupky. Doktorka mi dala Ambiderman a Excipial - ten hodně promašťuje. Do 3 dnů se to začalo ztrácet, do týdne měla čistou pletičku. Taky mi doporučila škrobové koupele, ale to jsem ani nezkoušela.
|
|
|
|
| Jana | •
|
(10.5.2005 14:47:58)
Ahoj Mirko, z techto pupinku bych moc nedelala.Byla jsem tedy taky vystrasena, co to je, navstivili jsme nekolikrat lekare a nase Terezka vypadala jak pubertak.Byla osypana na celem obliceji,pupinek vedle pupinku, hrudnicek, krk,..
Pani doktorka nam dala lih, pak jsme dostaly neco do koupele, ale popravde receno, nic nezabiralo.Postupem casu to odeslo samo, bez jakychkoliv nasledku.O co krasnejsi a vyhlazenejsi byla hned o porodu o to vic pupinkata byla potom :-) Pry se jim tak cisti krev a je to zcela normalni.
Ale asi bych k pi. doktorce dosla a jen si to nechala potvrdit, ze nic vazneho to neni..
Hodne stesti Jana
|
|
| Maja+Ondrášek(3roky),bříško | •
|
(15.6.2005 10:48:37)
Ahojky
Měli jsme podoný problém. Vždycky jsem se těšila jak budu mít miminko v peřince aspoň 3měsíce,aby později nemělo problém s páteří.Ale co čert nechtěl, malí se mi osypal už v porodnici. Sestřička mi vynadala, že to má s toho džusu co mi přinesla rodina, ale já ho ještě ani nestačila otevřít. Nakonec byl malí v peřině jen 14 dní. Pak jsem peřinku zrušila a tím i zmizela vyrážka.
Přeju brzké uzdravení. Maruška
PS.Jo a modrá indulona je skvělá.
|
|
|
|
|
|
| Anola,dcera 3,5let | •
|
(1.4.2005 23:01:26)
I já se ráda podělím o můj nejkrasnější(naštěstí)zážitek z porodu.Měla jsem z něho strach a to jsem ještě ani nebyla těhotna,ale vše nakonec dopadlo v největším pořádku.Na posledním ultrazvuku mi pan doktor oznámil,že naše dítě bude kluk,ja jsem sice vždy chtěla holku,ale nakonec jsem se těšila i na kluka.A všichni okolo s nama.Pomalu jsem chystala vybavu pro kluka a za nedlouho přišly první porodní bolesti.manžel mě odvezl do porodnice a velké překvapení pro všechny bylo,když se nám místo kluka narodila krásná,zdavá holčička,která nám dělá jen samou radost.Na porod vzpominám ráda,ikdyž jsem tvrdila,že porod už nikdy na světě....Pro všechny nastávající maminky,nebojte se porodu,dá se to zvládnout a tem malý uzlíček,který bude jenom váš opravdu stojí za to.....Je lépe si vše představit trochu hůř a pak člověk zjistí,že to vlastně nebylo zase tak hrozné......
|
|
| Petra a Terina (10měsíců) | •
|
(4.4.2005 13:17:52)
V době, kdy jsem měla rodit naše první mimi, pracoval manžel v zahraničí, proto jsem tuto dobu trávila u svých rodičů. Asi měsíc před plánovaným termínem porodu mi o půl dvanácté v noci praskla plodová voda. Odebrala jsem se tedy (poněkud znervozněná nedočkavostí mimiho podívat se na tento svět) do přízemí, kde bydlí moji rodiče. Můj otec se právě vracel z veledůležitého "jednání":-), poněkud společensky unaven. Vyhrkla jsem: "Taťko, praskla mi voda!!!". Budoucí dědeček na mě zamžoural očičkama a velmi našvaně a silně pronesl: "Kde??? Vždyť všechny rozvody v baráku jsou nové!!!!" A doplnil pár šťavnatých nepublikovatelných nadávek. Musím říct, že nervozita byla ta tam a ja se musela jen smát. Taťka nechápal, co je na tom, že nám plave barák, tak vtipného. Chvíli mi trvalo, než jsem mu vysvětlila, jakáže voda to vlastně praskla:-). Bavily jsme se tim (ja, mamka a moje sestra) i cestou do porodnice stejně tak, jako celý personál porodnice a následně i veškeré příbuzenstvo a známí. Možná i díky tomu vše proběhlo v naprostém pořádku a za čtyři a půl hodiny, byla naše Terezka na světě. Jen tatínek narození prvorozené dcerky nestihl a dorazil, až když už bylo po všem. Ale příště určitě...
|
|
| Míša, holčička , 21 měsíců | •
|
(25.4.2005 11:18:37)
Srdecne Vas vsechny zdravim,
i ja musim napsat jednu veselou historku z porodnice. V prubehu porodu byl u me samozrejme manzel, protoze se o me hodne bal, tak vsechno prozival velmi citlive. Porod trval 6 hodin a protoze nase holcicka byla na moji postavu dost velka, tak strach nabyval.Po porodu mi prinesli jidlo, ja nemohla snist ani kousicek, jen jsem se divala na svoji krasnou holcicku a rikala si, ze jsem dobra, ze jsem to zvladla. Manzel velmi rychle projevil zajem o me jidlo, ze pry ma veliky hlad. Takze ac byl na porodnim sale, jeste ani nas box neuklidili a uz si pochutnaval na vepru, knedlu, zelu. Jen ho vyrusila porodni asistentka, kdyz vesla k nam. Zeptala se, jestli je vsechno v poradku. A manzel hned dodal, ze by taky mohli davat obcerstveni tatinkum - pry za ten vykon.....To mel akorat plnou pusu jidla.Dodnes se tomu casto smejeme! Diky za dobry napad s veselymi historkami, mejte se krasne, Misa
|
|
| Zuzana | •
|
(5.5.2005 17:12:30)
Zajímal by mně váš názor na to, jak by se měla chovat matka asi dvouletého dítěte, když jsou i s dalšími dětmi na pískovišti. Protože na jednu stranu mám pocit, že mu musím stát pořád za zadečkem, např.:
- když bere kýblíček druhému dítěti, tak ho musím napomenout a kýblíček vracet
- když bouchne druhé dítě, musím zasáhnout
- když někdo jemu bere hračky, s kterýma si hraje
- když ho druhé dítě bouchá atd.
Ale na druhou stranu bych si ráda sedla na lavičku a v klidu si odpočinula a nechala děti, ať si to výřídí spolu a ať se nějak spolu dohodnou, a vůbec bych do ničeho nezasahovala. Potom by to ale některé jiné matce vadilo, že ho nechám, ať si bere jejich hračky. Někdy fakt nevím
|
| Andrea+3děti 5let,3roky a 10měs. | •
|
(6.5.2005 13:48:18)
Moc tě nepotěším,tohle jsem absolvovala už 2x,mám 2 kluky 5 a 3 roky a 10.měs.holčičku.Rozhodně jsem nenechala kluky,aby si to řešili s dětma sami,protože ve dvou letech je to nesmysl.Počkej ještě rok a zlepší se to.Ten nejstarší si většinou hrál sám,a byl problém,že mu hračky braly druhé děti,takže jsem pořád zasahovala.Teď jsou kluci už velcí a nemusím to řešit,pouze když se to zvrtne do rvačky,tak zasahuji,oni si už umí povyměňovat hračky a zapojit se do skupiny.Ale ve dvou letech to byla krize,to jsem u písku neposeděla,nebo jsem seděla na tom rantlíku hned vedle a pořád dohlížela.Ještě záleží na tom kolik dětí je na písku a jaké jsou.Holčičky si většinou více pohráli s klukama než stejně staří kluci,protože to jenom vymýšleli blbosti.Takže hodně zdaru a pevné nervy.Já momentálně sedím na lavičce,ale hlídám malou v kočárku,písek se nás bude týkat až příští rok.V červnu má teprve 1 rok.
|
| Radka | •
|
(6.5.2005 14:14:19)
Přečetla jsem si názor chytrého pana Alberta, a musím říct, že to je opravdu magor. Asi nemá děti, protože jinak by tohle nemohl nikdy napsat.
Co je nevkusného nad tím, že malé děťátko dostalo hlad????? To nepochopím a asi to nepochopí nikdo. Ona maminka se tam určitě nepromenádovala, prostě jen seděla a kojila.
Bože, jak jsou někteří lidi omezení..!
Je zajímavé, že chlapi si můžou postávat u bufetů a z flašky srkat svá piva, a to před celou veřejností, a malé miminko se nesmí napít mateřského mlíka, protože to některé omezence vytáčí a pobuřuje!!!
Alberte Omezený, pěkně jsem se rozčílila! Já kojím na veřejnosti běžně, ale samozřejmě tak, aby nikdo má prsa neviděl ( a že je na co se dívat, Alberte, to si piš...)!!!
Mimochodem nevím, jak vypadá přebalovací kabinka v IKEA, ale v Carfu žádná židle není, tak nevím, na čem by maminka seděla. Nebo máme kojit ve stoje?
Jinak Andreu se třemi dětmi znám (čauky) a tak si dovedu představit, jak sjela důchodkyni v tramvaji, haha. Alberte, nechtějte Andreu nikdy potkat!!!
|
|
|
| Líza |
|
(7.5.2005 9:00:37)
Zuzko, myslím, že ze začátku je třeba na to dění na pískovišti dohlídnout, koneckonců jak jinak se naučí dělit o hračky a nesypat písek ostatním na hlavu, než když mu někdo bude říkat co a jak.
Já jsem nedávno udělala nepříjemnou zkušenost úplně jiného druhu, na velké dřevěné prolézačce s visutým chodníčkem proti mé čerstvě tříleté dceři šla holčička cca desetiletá a chytla ji za ruku, kterou se držela zábradlíčka, odtrhla ji od zábradlí a začla ji odstrkovat, ať uhne, místo toho, aby ji obešla...no řekla jsem jí svoje a děvenka se velmi rychle vypařila, ale tak si říkám, že jednou za čas není od věci kouknout i na velké a soběstačné děti, co na tom hřišti dělají, protože můžou ohrožovat ty mrňousy.
|
|
|
| Lenka,Jirik 4,5mesice | •
|
(6.5.2005 21:46:39)
Ahoj.Mam na porod dobre vzpominky.Jiz dlouho pred porodem jsem si sbirala veskere informace,aby me nemohlo nic zaskocit.Bohuzel jsem slysela same hororove verze.Hlavne od mamky a babicky.Za jejich casu snad ani porodni asistentky nebyly.Zensky hekaly hromadne v jedne mistnosti zvane jak jinak nez hekarna.Musely lezet na posteli, maximalne si dosly na zachod.I z tohoto duvodu jsem se prihlasila na predporodni kurzy.Byla jsem prijemne prekvapena,jaky pristup ma personal porodniho oddeleni Trebicske nemocnice ke svym maminkam. Porodni asistentka nam vse ukazala, vysvetlila, zodpovedela dotazy.
V den porodu mi nejdrive praskla voda. Behala jsem po byte, chystala se do porodnice a manzel behal za mnou s hadrem a utiral ze zeme plodovou vodu. Celkem v klidu jsme se jeste nasnidali, sbalili a vyrazili vstric dobrodruzstvi. Jeste stale jsem nemela bolesti. Kdyz jsme dorazili do porodnice, zjistili jsme, ze jim ten den nefunguje elektrina.Byla zima, kalamita.A tak jsem si vyslapala schody do pateho patra pesky. U dveri na porodni saly jsme zazvonili.Bohuzel ani zvonek nefungoval a tak manzel zacal busit na dvere, zatimco ja jsem vydychavala pate patro.
Sestricka prisla okamzite.Po sdeleni, ze jdu rodit, se usmala a rekla, ze nevi, jak me prijmou. Nefungovaly ani pocitace.No, a tak me prijmuli pouze papirove. Nakonec vse dobre dopadlo a elektrinu se podarilo nastartovat.
Porod probihal naprosto hladce. Po vsech procedurach, jako je vyholeni, klistyr, sprcha... me s manzelem zavedli na porodni box.To uz zacaly bolesti, ktere se zintenzivnovaly po podani oxytocinu.Porodni asistentka me chodila pravidelne kontrolovat, manzel mi podaval caj, pomahal mi na luzko nebo naopak
|
|
| Lenka,Jirik 4,5mesice | •
|
(6.5.2005 21:50:43)
na gymball.Za 4 hodiny byl na svete nas Jiricek.Kazda rodicka vi, ze porod hodne boli, ale veskere bolistky jsou pryc, kdyz vam na bricho polozi toho maleho uzlicka.I kdyz jsem ho nidky pred tim nevidela, vedela jsem, ze ho znam.Stale nam dela samou radost.Roste z nej smisek a rostak v jedne osobe.
|
|
| Blanka Simonová 3 děti ( 10, 3, 2) | •
|
(28.5.2005 22:19:06)
Nechci se moc vychloubat ale porody jsou moje nejoblíbenější téma. Velice ráda o nich mluvím a ještě raději uklidňuji maminky, které čekají svůj první přírůstek do rodiny. Moje první dítě přišlo docela brzy bylo mi 18 a já nevěděla co mne čeká. Kromě toho jsem proležela 3 měsíce před porodem v porodnici. Na pokoji, který byl od porodního sálu uplně nejdál a já slyšela snad každý porod který se tam odehrál. Opravdu jsem měla veliký strach z toho co mě čeká. No a jednoho dne, 3 týdny před termínem o vizitě, mě doktor poslal na CT,kam se přihnal primář a po vyšetření mi oznámil,že jsem připravená k porodu. Byla jsem v šoku 3 měsíce to udržovali a teď 3týdny před,když mi nic není! Porod vyvolávali celý den a pořád nic , až večer v 17,00(zhruba) hodin jsem začala cítit že mi tvrdne břicho (první stahy).Asi za 20 minut mi sestra řekla ať si zatlačím a připravila stůl pode mnou a odešla.Začala jsem na ni křičet ať nikam nechodí. Ona mi v ledovým klidu řekla,"nekřičte jdu jen zavolat lékaře!" Přišel doktor odrodil, a ještě jsem mu při šití stačila vynadat že píchá. Při odchodu si neodpusti poznámku: "Za rok nashldanou." Mimochodem byl to kluk David. O tom,že rodím nikdo z rodiny nevěděl. Manžel přijel na úplně normální návštěvu asi 5 minut po jeho narození.No a druhý porod byl podobný, jen s tín rozdílem, že to je holka,která se jak známo krášlila a tak jsem ji přenášla.Doktor mě poslal do nemocnice asi ve 13,00 ve středu a jelikož jsem počítala s tím, že na vyvolání půjdu až druhý den, tak jsem měla přichystaný bramborový salát (ten jsem při kojení nemohla)se řízky na smažení,a musela zařídit spoustu věcí.Přišla jsem do porodnice asi v 18,30, podotýkám vůbec nic mi nebylo, asi za půl hodiny mi bylo oznámeno,že budu rodit (myslela jsem, že se mnou budou něco dělat,až druhý den).Opět jsem na ně vykulila oči,jen jsem se už nebála, ale moc jsem se těšila. Od doby prvního porodu v naší poronici přibila vana,a tak jsem si, po tom co mi píchli vodu a udělali nezbytné blbiny,kolem papírování,vlezla na 45 minut do bublinkové lázně .Během které se mě asi pětkrát přišla sestra zeptat jestli už něco cítím. Moje odpověď vždy zněla "NE". Když přišla po šesté, zeptala jsem se ji co,že to mám vlasně cítit po její odpovědi jsem ji řekla,že si nejsem jistá,ale bude to asi ono.Pozvala mě na vyšetření a řekla doktorovy, který přišel náhodou se podivat, "doktore pojďte si k porodu",za 3 minuty byla na světě krásná Nicolka. Třetí porod byl takový,jsem s kontrakcema chtěla jít pěšky jako vždy,ale bylo mi to zakázáno a tak jsem se nechala odvézt autem. Stihla jsem se podívat za bývalýma spolupacientkama,opět jsem nějaký čas strávila v nemocnici,a po té teprve potom jsem šla za sesetrou,že rodím.Tentokrát jsem musela mít nějakou kapačku,kvůli prodělanýmu zánětu tak se snažili porod oddálit tím,že mi nepíchli vodu.Tak nevím jestli se jim to povedlo protože sestra skoro nestihla dopsat ty různý papíry. Manžel se potom od babičky dověděl,že má dceru jménem Daniel. Tak tedy co dodat POROD JE TO NEJKÁSNĚJŠÍ V ŽIVOTĚ ŽENY!!!!!!!!!!!!!!!! PS.:Jestli se bojíte porodu odnoste si to já vám to porodím!! :)))))
|
|
| Blanka Simonová 3 děti ( 10, 3, 2) | •
|
(28.5.2005 22:29:11)
Blanka Simonová 3 děti ( 10, 3, 2)
•
Re: Porod třikrát
28.5.2005 22:19:06
Nechci se moc vychloubat ale porody jsou moje nejoblíbenější téma. Velice ráda o nich mluvím a ještě raději uklidňuji maminky, které čekají svůj první přírůstek do rodiny. Moje první dítě přišlo docela brzy bylo mi 18 a já nevěděla co mne čeká. Kromě toho jsem proležela 3 měsíce před porodem v porodnici. Na pokoji, který byl od porodního sálu uplně nejdál a já slyšela snad každý porod který se tam odehrál. Opravdu jsem měla veliký strach z toho co mě čeká. No a jednoho dne, 3 týdny před termínem o vizitě, mě doktor poslal na CT,kam se přihnal primář a po vyšetření mi oznámil,že jsem připravená k porodu. Byla jsem v šoku 3 měsíce to udržovali a teď 3týdny před,když mi nic není! Porod vyvolávali celý den a pořád nic , až večer v 17,00(zhruba) hodin jsem začala cítit že mi tvrdne břicho (první stahy).Asi za 20 minut mi sestra řekla ať si zatlačím a připravila stůl pode mnou a odešla.Začala jsem na ni křičet ať nikam nechodí. Ona mi v ledovým klidu řekla,"nekřičte jdu jen zavolat lékaře!" Přišel doktor odrodil, a ještě jsem mu při šití stačila vynadat že píchá. Při odchodu si neodpusti poznámku: "Za rok nashldanou." Mimochodem byl to kluk David. O tom,že rodím nikdo z rodiny nevěděl. Manžel přijel na úplně normální návštěvu asi 5 minut po jeho narození.No a druhý porod byl podobný, jen s tín rozdílem, že to je holka,která se jak známo krášlila a tak jsem ji přenášla.Doktor mě poslal do nemocnice asi ve 13,00 ve středu a jelikož jsem počítala s tím, že na vyvolání půjdu až druhý den, tak jsem měla přichystaný bramborový salát (ten jsem při kojení nemohla)se řízky na smažení,a musela zařídit spoustu věcí.Přišla jsem do porodnice asi v 18,30, podotýkám vůbec nic mi nebylo, asi za půl hodiny mi bylo oznámeno,že budu rodit (myslela jsem, že se mnou budou něco dělat,až druhý den).Opět jsem na ně vykulila oči,jen jsem se už nebála, ale moc jsem se těšila. Od doby prvního porodu v naší poronici přibila vana,a tak jsem si, po tom co mi píchli vodu a udělali nezbytné blbiny,kolem papírování,vlezla na 45 minut do bublinkové lázně .Během které se mě asi pětkrát přišla sestra zeptat jestli už něco cítím. Moje odpověď vždy zněla "NE". Když přišla po šesté, zeptala jsem se ji co,že to mám vlasně cítit po její odpovědi jsem ji řekla,že si nejsem jistá,ale bude to asi ono.Pozvala mě na vyšetření a řekla doktorovy, který přišel náhodou se podivat, "doktore pojďte si k porodu",za 3 minuty byla na světě krásná Nicolka. Třetí porod byl takový,jsem s kontrakcema chtěla jít pěšky jako vždy,ale bylo mi to zakázáno a tak jsem se nechala odvézt autem. Stihla jsem se podívat za bývalýma spolupacientkama,opět jsem nějaký čas strávila v nemocnici,a po té teprve potom jsem šla za sesetrou,že rodím.Tentokrát jsem musela mít nějakou kapačku,kvůli prodělanýmu zánětu tak se snažili porod oddálit tím,že mi nepíchli vodu.Tak nevím jestli se jim to povedlo protože sestra skoro nestihla dopsat ty různý papíry. Manžel se potom od babičky dověděl,že má dceru jménem Daniel. Tak tedy co dodat POROD JE TO NEJKÁSNĚJŠÍ V ŽIVOTĚ ŽENY!!!!!!!!!!!!!!!! PS.:Jestli se bojíte porodu odnoste si to já vám to porodím!! :)))))
|
|
| os | •
|
(2.6.2005 8:41:43)
gfdgdf
|
|
| b | •
|
(7.6.2005 11:44:39)
bn
|
|
| Atani | 
|
(8.6.2005 10:32:42)
MAm jedno dite, a kdyz jsem v devat mesici sla na kontrolu....dostala jsem spoustu brozurek..Treba, jak kkojit, neco o antikoncepci ale jedno me zaujalo dostala jsem brozurku kde byl nadpis.. MIla soudruzko ctete pozorne ... Jak porodit v lese...Byli tam kroky jake misto si najit a co mit pri sobe.a jak dlouho tam pak jeste lezet.. no myslela jsem zo to byl vtip, ale pan dotor to myslel smrtelne vazne...
Muj porod trval pouhe 4 hodiny, al etaky jsem se u toho s asistenty nasmala...chtela jsem vsechno vedet jake koli slovo padlo uz jsem se ptala co to znamena, doktorky se smaly,a pak jakjsem sedela na te koze na me prisel pocit ze bych se potrebovala vycurat...
Pani doktorka rekla ze to je jen pocit a ja si trvala na svem...
nakonec rekla doktorka dobra ja ja se tedy mohla vycurat, no a to bylo neco pro me, usmivala jsem se a rikam.. no vidite ja vam to rikala damy....
no dcerka je moc krasna a taky se jen usmiva....asi se ji to pri porodu zalibilo...
|
|
| maria | •
|
(10.6.2005 22:41:10)
Rodila som dvakrát, vždy cisárskym. Prvý bol v celkovej narkoze, druhý bol v epidurále....
Zážitky boli skôr dobré.. z pôrodu, avšak z následnej starostlivosti v nemocnici to bolo desné. prvý pôrod som absolvovala v BA, tak som si najprv myslela, že nič horšie už nezažijem... druhý pôrod mi otvoril oči.
Na pôrodnici sa k nám správali ako k nesvojprávnym.. že do odchodu sú za dieťa zodpovedné oni, a teda mi ho ani nedali na ruky ke´d prišiel jeho otec....v noci tie deti dokrmovali Bebou, balili ich do látkových plienok... tretí deň som to už nevydržala, sťažovala som sa primárke a tá na mňa nakričala, že sa bude na mňa sťažovať. Nakoniec som si aj tak urobila po svojom, piaty deň som sa pýtala na reverz domov. Pri príchode tiež mamičkám berú všetko oblečenie pre deti a detičky do toho oblečú oni.... skrátka, dávajú pocítiť, že mamička je tu tá posledná. Všade na oddelení boli heslá o kojení... pritom nechápem to dokrmovanie. Balenie do látkových plienok mi tam pripadalo ako v stredoveku.. prebalili ich ráno o 5 a do vizity ste deti nevideli.. potom ich priniesli celé premočené... strašný zážitok.... Tam som si uvedomila.. zlatá Bratislavská pôrodnica.
V tejto pôrodnici sme si nemohli isť nič kupiť.. skrátka za dvere oddelenia ani za svet. Dodnes sa z toho nemôžem spamätať, pred časom som o tejto pôrodnici v jednom časopise čítala pochvalu a teraz neviem ,či si to tá pôrodnica písala sama.. alebo tá mamička čo to písala pochádza z hornej-dolnej a nevie, ako by to malo fungovať.
|
|
| Monika,Mareček 11/2003 | •
|
(9.7.2005 13:49:34)
Ahoj vám všem,při vzpomínce na můj porod,podotýkám že prozatím jediný,se musím zasmát.Začalo to pátkem 7.11,kdy jsem se vzbudila a zjistila,že krvácím.Přítel v práci a já poněkud vyděšená.Zavollala jsem svému gynekologovi,který mě ujistil,že je vše naprosto normální.Nakonec jsem stejně taxíkem odjela do porodnice.Tam jsem podstoupila všechna vyšetření a šoupli mě na hekárnu.Byla tam ještě jedna mamaina,takže přítel ta mnou nemohl.druhý den mě přesunuli na normální gynekologii,protože se za celou dobu vůbec nic nedělo.Po poledni se zastavil budoucí taťka a po celou dobu své návštěvy mi rovnal záda,protože boleli.Vůbec by mě nenapadlo,že to patří k porodu.Odpoledne mě prohlédla sestra se slovy,že se otevírám ať zkusím teplou sprchu.Přítel mi mezitím ohlásil svůj odchod na pivko.Po večerní prohlídce,no spíše noční mě sestra odvedla znovu na hekárnu,znovu jsem prošla všechny procedury a šla jsem na samostatný pokoj.Zavolala jsem taťku ať přijede,ale spěchat nemusí nic mi zatím není.Jen položím telefon sestra mi oznámí odchod na sál,vykulila jsem na ní oči se slovy TO UŽ!!!Proboha vždyť mě jen bolí záda.Jak to dopadlo?Taťka Z domu vyrazil hned,tak to stihnul jen taktak.Malý se narodil ve 23.55.
Dnes když jdu na vyšetření ke svému panu doktorovi,tak mě vítá se slovy to už.Dokonce si to poznamenal do karty.Všem budoucím i současným maminám přeji jen to nejlepší
|
| Renata dva kluci | •
|
(10.7.2005 5:15:18)
Ahoj Moniko.
Tak mě praskla voda v půl pátý a já myslela, že jsem se počůrala, ale šla jsem na záchod a tam niagáry. Po chvilce začal manželovi zvonit budík a já na něj řvu : Kájo vstávej! Ty jdeš do práce a já do porodnice. Na to Kája : Nech mě ! Kecáš. Tak se to opakovalo asi pětkrát. Pak se mě zeptal jestli nechci zavolat mamču. A skončilo to tím stylem, že mi mamka volala sanitu a zavolala Kájovi, že skutečně rodím. Kája byl akorát v brance ve vrátnici a na místě se otočil a pelášil do špitálu. Stihnul to ale jentaktak.
|
| Jájíček a Kája 26.9.2004 | 
|
(10.7.2005 11:19:22)
To je dobrý. Můj manžel je taky Karel - moc jich neznám.
Můj porod.
Byla jsem dva měsíce na rizikovém, protože jsem na prohlídce zkolabovala s tlakem.
O to to bylo horší, že to byla poslední prohlídka před stěhováním do Prahy. No nevadí.Manžel za mnou do Příbrami jezdil z Prahy každý den.
Pak mě pustily, ale já nikam nesměla a tak jsem bydlela u tchána.
Ten víkend byl tchán na služebce a Kája v sobotu hrál s klukama na svatbě - mají kapelu. Hned v kulturáku vedle porodnice. Když odjížděli tak si ze mě ještě jeho kamarádi utahovali jak budou sanitce mávat a přímo se za mnou příjdou ze svatby opít. No prostě srandičky.
Ale, ale.....
V deset večer jsem si šla lehnout a cítím tenký pramínek vody. Jen trochu, ale co kdyby.
Volala jsem Kájovi do kolika hraje.On se zarazil a že musím ještě do půlnoci vydržet.
Mě nic nebylo a tak jsem se šla dívat na televizi. Vyteklo jen pár kapek a tak jsem si ztoho noc nedělala.
Manžel přijel a jestli mi něco je. Tak jsem řekla, že ne a nechala ho vykoupat a protože mi pořád nic nebylo šli jsme spát.
Druhý den zase nic. Tak jsme se šli dívat na pohádku "Žabí princ v New Yorku". A potom jsem zavolala své kamarádce, která dělá na porodnici. Předtím se jí nedalo dovolat - měla noční.Ta mě seřvala na dvě doby a tak jsme jeli do porodnice.
V porodnici zase řev, ale kdo to má vědět, když mu jeho doktor řekne, že i pokud odteče voda tak mám počkat na kontrakce a ty já neměla?
U tchána zůstalo v pračce prádlo a tak manžel, protože dovnitř na přípravu a vyšetření nesměl jel prádlo pověsit. Jednou volal jestli je vše v pořádku a ono bylo tak vypral další pračku a pak se vrátil.
Díky tomu, že jsem tam předtím ležela tak jsem všechen personál znala a tak jsem si měla s kým povídat.
Kolem páté mi dal doktor nějaký čípek pro urychlení a kapačku proti infekci. Jsem alergická na penicilin a tak jim to chvíli dalo než přivezli z Prahy něco tak aby jsem to zvládla.
V osm večer mě dala sestra na monitor a já začala cítit, že se něco děje. Ležení bylo nemožné.
Po kontrole mě chtěli poslat nahoru, že to ještě bude trvat. nakonec mi dali ještě jednou kontrolní monitor v devět hodin. To jsem nevydržela a poslala Káju pro sestru. Ta na monitoru nic neviděla, ale po kontrole normální za ní spadla židlička a vyletěla jak nametený blesk.
Přiběhl doktor, sestra manželovy hodila roušku, že víc nestihne a malý se narodil ve 21.22hod.
Jo rodila mě holka co bydlí dvě patra pod tchánem v baráku. Manžela tak dobře zná a on se jí po tom co malého přinesl ke mně dal dlouhosáhle vysvětlovat kdo je.:-)
|
| Jájíček a Kája 26.9.2004 |
|
(11.7.2005 12:16:07)
Jo, zapoměla jsem. Vodu mi píchal doktor těsně před porodem. Odtekla jen ta přední. :-)
|
|
|
|
|
| Alfons | •
|
(11.7.2005 21:51:38)
Milé dámy, jen mně to posílejte. Já si to potom upravám a vydám knižně. Pochopte, že musím z něčeho žít. Na co bych přemýšlel, když to od vás dostanu zadarmo. Děkuji - váš vydřiduch.
|
| mazlicek | •
|
(11.7.2005 22:21:59)
Ahoj poradite mi s pohadkou
boudo budko, kdo v tobe prebyva, ja myska hrabalka a dal to neznam.
A muzete mi poslat i dalsi rikanky a pohadky, ktery se hodi pro miminka.
treba jak se jim cvici s nozickama a s prstickama.
Znam jen varila mysika a koncim.
Kolem sebe nemam zadne mamci ani babci tak jsem ze vseho dost na vetvi.
diky predem
|
| Mika | •
|
(12.7.2005 21:06:18)
Nejlepší budeš mít když si koupíš nějakou knížku s říkadlama. V knihkupectvích mají výběr z nejedné. Psát to by bylo na hodiny práce.
|
|
|
|
| Katka , 1 syn | •
|
(22.7.2005 22:02:56)
Nemožem si pre seba nenechať jednu vtipnú historrku ktorá sa mi na porodnici stala. keď sa mi narodil syn cisarskym rezom, tak som ležala na izbe z paní kt. rodila tiež cisárom ale svoje už 9 dieťa. v tej dobe som mala 19 rokov a obzerala som si ju z neskutočným úžasom. O čo viac mi prišlo srandovné to, že ja keď som kojila - pekne som si sadla - vzorovo sa podoprela,naklonila sa, aby moj synačik mal pekný prístup k cicíku. To moja spoluležiaca si lahla na postel ako na pláži, dieťa položila k sebe vpravo a svoj lavý prsník si prhodila cez celé telo k miminku , však reku ,, nech sa nacucá,,. Bolo to neskutočne srandovné, lebo ona ho ani neako nesledovala keď pil a vždy sa pri tom česala, alebo ohrýzala nechty...proste pohoda...:)
|
|
| Vlasta | •
|
(18.8.2005 14:22:07)
Ahoj, nejsem sice dáma, natož milá dáma, ale něco mám, spíš nějaký ten horror.
Když jsme měli prvního kluka, bylo to silné mimino, spavé, klidné, nic ho nevzrušilo.
Ale potřeboval v zimě vitamíny a za totáče toho moc nebylo.
Jednou si manželka umanula, že mu jich trochu dá, a do strouhané mrkve mu chtěla nakapat citron. Ale měla jen limetku a tak ji rozkrojila a CELOU ji tam vymačkala. Kluka s tím nakrmila a ten
spokojeně usnul. A spal a spal a spal. Když jsme ho trochu očuchali, už jsme věděli, že ho musíme probudit a přebalit. Ono mu to totiž nikdy nevadilo, spal pokakaný klidně dál.
Tentokrát byl ale pohled na rozbalenou plínu přímo šokující. Díky limetce se totiž jeho prdelka
kompletně svlékla z kůže a zůstalo mu na zadku čisté růžové masíčko. Jak se v té kyselině ve spánku zahřál, tak se mu celý zadek rozleptal.
No a co teď s tím ? To byla hrůza, celé tělo i končetiny mne bolely, když jsem se na něj podíval.
Manželka i já jsme byli úplně ochrnutí hrůzou.
A tedˇ přijde reklama. Vážení, spravil to PYTIOL, jako jediný držel i na té mokvající prdelce, kůžička se rychle hojila a zarůstala a po několika dnech bylo všechno v pořádku.
|
| Renata | •
|
(18.8.2005 19:06:06)
Chcete se zbavit přebytečných úporných kil po porodu? Dám Vám tip na úžasnou příležitost. Moje kamarádka dochází na indivduální hodiny cvičení i s mimčem v autosedačce k jednomu "fitnessákovi", a zhubla 18 kilo. Je fakt v pohodě, vypadá báječně. A on teď ve spolupráci se Špuntíkem (obchod s kočárkama)organizuje "hromadné" hodiny pro maminy s dětma s hlídáním. Nicméně dá se chodit i k němu individuálně jako ta moje kamarádka, jen je to dražší. Fakt doporučuju, Petra nikdy ani před dítětem nevypadala tak dobře jako teď. Zde je odkaz na ty kurzy (http://www.spuntik.cz/?page=novinka&novinka=4&PHPSESSID=37bca255032a1a9776b64dde0b2f7bf9), a kontakt přímo na toho "autora" ke kterému chodí na individuály je 775 292 621 (Marek Vomáčka). Kdybych to na vlastní oči neviděla tak bych tomu výsledku ani náhodou nevěřila :-)
|
| Marka | •
|
(18.8.2005 19:52:47)
ahoj,
mam docela blbej dotaz, ale stejne dekuju vsem co mi odepisou.
mame 4 mesicni mimi a zijeme v teplych krajich tak nevim co mama male koupit za obleceni a kolik toho mit kdyz ze chystame za babickou do Cech pres vanoce
lisotpad - pulka unora. Nechci toho kupovat zbytecne moc, kdyz to je jen na chvili, ale zas nechci denne prat.
prosim kdyztak mi napiste seznam co a kolik a jaky boticky
|
| Jana | •
|
(18.8.2005 20:56:27)
Ahoj,
predpokladam, ze dupajdy pouzivate i v teplych krajich, nebo vlastne v buhvi jak moc teplych krajich vegetite?! rozhodne bych koupila tak 4 body s dlouhym rukavem, protoze s kratkym jiste mate a doma je teplo, tam s nimi vystacite. dupajdy tedy mozna mate, jestli ne, tak tech bych asi poridila vic, pripadne overaly na spani - skvela vec. jedna cepicka to spravi, dobra je s klapickama na usi. pres noc na radiatoru pohodlne uschne. urcite tak dva svetriky (mikiny), me se bezva osvedcily s kapucou, mozna jeste na doma jednu tenci mikinu kdyby prituhlo.boticky teda pro takoveho prcka zadne, my pouzivali takove navleky na nozicky, jsou to jako by backurky, stahuji se kolem kotniku na gumicku, nebo zavazuji na tkanicku. no a je spis otazka jaky mate kocar, protoze asi budete muset poridit fusak, nebo kombinezu a nejakou teplouckou deku. kazdopadne myslim, ze muzete dokoupit cokoliv podle potreby az zde. mejte se dobre, snad jsem trochu poslouzila.ahoj
|
| Jana | •
|
(18.8.2005 20:59:16)
Joooo a puncochy. me na zimu stacily pohodlne dvoje. kdyz byla fakt kosa mala je dostavala pod dupajdy. ale pod -5 stupnu se ven s prckama nechodi.
|
|
|
|
|
| Libushe+3 |
|
(20.8.2005 19:24:02)
....tomu neverim, nikdo neni tak ehm...."blby".
|
|
|
| Květa | •
|
(23.8.2005 15:21:29)
Moje smutná zkušenost nebyla předem ovlivněna žádným mýtem. Již nikdy více.
|
| Kamila | •
|
(24.8.2005 18:33:03)
prosim o radu, protoze chci byt pripravena do predu.
mam hruzu z toho jak ja kde budu kojit svoje mimi.
mam kamaradku, ktere se narodilo mimi v kvetnu.
Byly jsme spolu po uradech, po doktorech a i jen tak venku po meste
a kdykoliv bylo treba tak kamaradka si proste nasla klidnou lavicku nebo sla v obchode do zkouseci kabinky a tam si mimi prebalila a nakrmila.
Ale co budu delat ja, kdyz mam mit mimi v rijnu nebo poc. listopadu?
Venku na lavicce bude zima, treba bude i prset, ale k dotoru treba budeme muset a po uradech behat taky. Auto nemame. Ja jsem vzdycky videla jen krasne spici mimi v kocarku, ale jak jsem mela moznost videt u kamosky, mimi je ze zacatku vecne pokakane, place hlady co hodinu ale i spinka, jenze ten klid netrva nikdy dlouho. Je to kolotoc. Takze jsem nakoukla do reality a mam hned o strach navic.
jak to resite kdyz mimi vriska hlady a vy jste treba v plnym autobuse nebo venku a prsi nebo ve fronte na razitka na urade?
Mam panickou hruzu z toho, ze to nezvladnu. Jsem zmatkar a vzdycky kdyz kamaradcino mimi vriskalo tak jsem az nadskakovala. Na dite se tesim, ale budu vetsinou sama. Manzel v praci, sestra a prarodice daleko a zamestnane a kamoska se pred vanoci stehuje. No tak diky za radu.
|
| iva | •
|
(25.8.2005 12:14:34)
Zbytečně se nenervuj, zaprvé miminko si vytvoří určitý režim, že už předem budeš vědět kdy asi tak bude chtít jíst. My jsme se vždycky najedli doma, mimčo pak takové 3 hodinky vydrží, venku v kočárku stejně většinou usne, hlavně v zimě, když je celé zachumlané. A když se náhodou stane, že se pokaká, nebo dostane hlad, najde se vždycky něco, kam se dá zajít ( cukrárna, Mc Donald, Hypermarkety.....) Nakonec přebalit lze i v kočárku na tom úřadě. A nakojit taky. NEBOJ !!!
|
|
| Jana a kluci (6a2) | •
|
(29.8.2005 0:19:09)
Tohle všechno vás jistě nechají udělat v obchodech hlavně s dětským zbožím. Prostě když budete potřebovat, neváhejte a vejděte do jakéhokoli obchodu,kde je klid-určitě vás nikde nevyženou,a ještě budou vašeho mrňouska rozmazlovat. Vždyť prodavačky byly,jsou,nebo jednou budou taky mámy! A navíc: hájíme zájmy našeho "pokládku"- ten si to co potřebuje sám nevybojuje. Ten boj je na nás;-) . V kabince se dá dobře kojit a je tam teplo :-))) .
|
|
| Bára | •
|
(29.8.2005 7:39:16)
U nás jsou pohovky na poliklinice, z lékárny mě taky nevyhodili, v nejhorším případě se dá dítě přebalit ve vstupu do obchoďáku.
Pokud jsem potřebovala někde kojit, vybírala jsem si čistější místa, jako třeba ta poliklinika (je tam otevřené i WC), nebo čekárna u lékaře (nejen dětského). Sestřičky se pokochaly malou a měly radost, že nás vidí.
Jsem ale z malého města, ve velkém to bude jiné.
|
|
| Arka |
|
(29.8.2005 10:20:34)
Já jsem měla mimi v říjnu - takže to samé. Záleží odkud jsi. V Praze, větších městech, je to v klidu, ve všech větších nákupních centrech jsou přebalovací místnosti i s židlí, nebo křeslem, kde se dá dobře nakojit. Dále je dobrý McDonald´s. Takže delší trasy po úřadech atp. jsem si plánovala tak, aby mi cesta vedla kolem nákupních center.
Nakojit můžeš i v cukrárně nebo restauraci, kde se nekouří, když jsi vhodně oblečená,nikdo si toho ani nevšimne. (Platí i pro úřady)
Jinak naše mrně trpělo nadýmáním, takže řvalo v kočárku i nakojené a přebalené - utišit se nedalo, takže jsem se tvářila, že ten kočárek není můj, nelezla neustále do plenek a snažila se trasu zvládnout co nejrychleji. Jediná výhoda - všude mě pouštěli jako první.
|
| mariel |
|
(29.8.2005 14:28:27)
Dobrý den, nevíte někdo co dělat s přebytkem mateřského mléka? Malá všechno nevypije a mě je líto mléko vylévat do záchodu. Díky za rady. hnusik@yahoo.com
|
| Žaneta, 18 měs. kluk | •
|
(4.9.2005 11:39:07)
Přebytek mateřského mléka se u nás odváží do porodnice.
|
|
|
|
| Jana, tříměsíční Michalka | •
|
(1.9.2005 21:00:31)
Ahoj Kamilo,
mám tříměsíční holčičku a musím podotknout že v porovnání s mnoha jinými miminky je moc hodná. Podobné strachy jako ty jsem měla taky, i když se Míša narodila v červnu. Taky jsem všude viděla krásně spinkající andílky a děsila mě představa řvoucího mimča. Je pravda, že je nutné najít si nějaký svůj režim a tak třeba u nás je nejjednoduší vyrazit s kočárkem na cesty tak půl hodinky po krmení, kdy by miminko mělo ještě nějakou dobu vydržet a ono s největší pravděpodobností v kočárku usne. Tak se zařídí spousta věcí. Alespoň u nás to tak funguje a stalo se nám jen asi 2x že jsme museli extra kojit. A dnes jsou lidi poměrně tolerantní, takže to místečko najdeš vždycky.
|
|
| Žaneta, 18 měs. kluk | •
|
(4.9.2005 11:36:34)
Měla jse stejné obavy protože se mi Kubík narodil začátkem března. Vyřešila jsem to tím způsobem, že jsem nejprve malého nakojila a hned jsem vyrážela do ulic vyřizovat potřebné věci. Kojila jsem po třech hodinách takže jsem měla na vše dostatek času. Držím palce
|
|
| Darina+Kačenka 20 měsíců | •
|
(6.9.2005 13:02:38)
Ahoj Kamilo,
není to tak hrozné.Kačenku jsem si přivezla na Silvestra domů, pak začaly ty hrozné mrazy.První půlrok jsem jen kojila, takže v autobuse požádáš o místo a kojíš, na úřadě jsou lavičky a kojíš, popř. uvnitř požádáš o židli a kojíš, v hypermarketě mezi regálama kojíš. Kojíš pak i když je větší a sedí. Já ji nosila nejprve v klokance. Vždycky jsem nosila rozpínací košili- to se hodí na kojení v klokance, později tričko, vyhrneš, malá se přisaje a ty zakreješ co nejvíc, abys nepobuřovala. V restauraci totéž. Dokonce jsem kojila i zabalenou v zavinovačce a já se zimní bundou seděla v kočárkárně na zemi. Při ošklivém počasí najít jakoukoli lavičku, pokud možno pod střechou, aby na Tebe nepršelo, dás si pod zadek igelit, třeba vycpaný polštářkem... Prostě, když má hlad, požádáš o místo, sedneš a jedeš.není problém, vůbec se toho neboj a okolí si za chvilku zvykne. Držím pěsti ahoj Darina s Kačenkou-nyní 20měsíců a stále kojíme...
|
|
|
|
| Magdalena Potocká, 2 děti | •
|
(2.9.2005 10:21:54)
Co se týká porodů: opravdu nevím, co je na tomto tématu může být veselého! vždyť jde o VŠECHNO, o život, o zdraví maminky i děťátka! Jde o utrpení maminky, o strach a úzkost, jde o situaci, kdy je nutné v zájmu života projít ponížením. Zkrátka a dobře: jde o nepříjemný biologický proces. Sbírat veselé historky o porodech a těhotenství je zrovna tak neetické, jako sbírat "veselé historky" o léčbě vážných onemocnění.
Magda
|
| Gábina | •
|
(2.9.2005 13:19:32)
Magdo, souhlasím s Tebou. Osobně bych si přála, aby mi porod připadal veselý. I když jsem rodila ve Vrchlabí, které je známé svým příjemným prostředím, nikterak to nezmírnilo mou bolest a pocit, že to snad nikdy neskončí.. Moc jsem se tam těšila, protože jsem četla o pozitivních zážitcích některých maminek, které popisovaly, jak v průběhu porodu přijímaly návštěvy, jedly a poslouchaly svou oblíbenou hudbu. Ve víru přecitlivělosti jsem si s sebou i já vzala spoustu CD, dobrých pochoutek a úlevových pomůcek a skončilo to tak, že jsem byla bolestí v takovém transu(jak známo,ve Vrchlabí se nepoužívají žádné prostředky ke tlumení bolesti), že si nevzpomínám ani na lidi kolem sebe. Takže obracet zážitky z hekání a křičení ve veselé anekdoty si vůbec neumím představit. A pokud má některá maminka přece jen veselý zážitek z porodu, tak mě to dost překvapuje, ale ze srdce jí ho přeju. Gabča
|
| Ivana, Terka8/99, Šimon7/02 | 
|
(4.9.2005 8:52:41)
Ahoj holky, můžete mi prosím poradit?
Máme rok staré WC, ale nedaří se mi vyčistit usazeniny pod hladinou vody. Čističe zkouším všechny možné, leju hodně i právě tam, drhnu štětkou a nic:-((( Poraďte mi způsob, jak se toho žlutého hnusu zbavit??? Díky moc za tipy, vyzkouším dokoliv:-)
|
| Jana a kluci (6a2) | •
|
(6.9.2005 14:23:17)
Doufám,že teď ze sebe neudělám velkého hlupáka,nepamatuji si totiž zcela přesně název. Potřebovala jsem tehdy vyčistit WC,když jsme se nastěhovali a to je už dlouho. V drogerii mi kdysi na tento problém poradili kyselinu sodnou. Snad se nepletu. Krásně všechen ten "hnus" zmizel. Určitě ti to v drogerii prodají a pokud jsem uvedla chybný název (v tom případě se omlouvám),navedou tě na ten správný prostředek.
|
| Amazonka 4D | 
|
(7.9.2005 9:00:27)
Ahojky!
Jde o kyselinu SOLNOU,neboli chlorovodíkovou,stejná jako nám pomáhá v žaludku trávit a způsobuje mi teď momentálně děsné pálení žáhy :-(((
Ale jestli to vyčistí WC,to fakt nevím....mohlo by,koneckonců vodní kámen z konvice a tak se taky dostává ven kyselinou (octovou)....
Tak držím palečky :-))) a bacha,v koncentrovaném stavu je to silná žíravina,chce to rukavice!!!!
|
| Jana a kluci (6a2) | •
|
(7.9.2005 14:39:23)
Já tušila,že je ten název špatně ;-) . Jo to je ono. Chce to tam nalít,nechat chvilku působit a za chvilku máš WC jako nové. Jsem jak reklama co? :-)))
|
|
|
|
| hanka a anynka 20 měsíců | •
|
(7.9.2005 15:17:34)
ahoj,mám úžasný přípravek LA OCA BANO,je od firmy Harmony world.V lahvi je toho 1000ml a stojí asi 100,-.Čistím s ním celou koupelnu,včetně laminátové vany.U našich jsem ho vyzkoušela i na Tebou popisované žluté skvrny v záchodové míse a účinek byl perfektní.Používám to hlavně na kohoutky a zrcadla,protože nemám ráda ty zaschlé kapičky,které tam zbydou po vodě.V návodu jsem se dočetla,že se to dá použít i na "odvápnění" pračky.Tento přípravek vyzkoušela celá rodina-babičky,tetičky, a všichni jsou s ním moc spokojené.Ještě můžu z jejich řady doporučit prostředek na mytí podlah s levandulovou vůní,úplně Ti provoní celý byt.Bohužel se tento přípravek neprodává v drogeriích,ale mají vlastní distribuční síť.Zkus se podívat na tuto stránku,tam jsem ho našla. http://sweb.cz/mgservis/ A nebo zavolej na toto číslo a domluv se 604 202 395 Hanka
|
|
| Ivana, Terka8/99, Šimon7/02 |
|
(13.9.2005 21:05:49)
Holky dík za rady!:-) Zatím částečně zabralo velké množství Cilitu WC do té vody a nechat přes noc působit. Jen v těch rozích to zůstalo:-( Tak zkusím nějak vybrat tu vodu, snížit hladinu a znovu to do těch rohů nalít.
Mějte se!
|
| Monika | •
|
(18.9.2005 10:19:32)
Ahojky,
cilit je super, jen pozor ničí glazuru, funguje jako žíravina. A už Vás napadlo, jaký má dopad na přírodu?
|
| Kacka | •
|
(19.9.2005 20:54:32)
prosim o radu, cim mam umyvat podlahy - parkety a dlazdice, aby to nebylo pro mimi jedovaty kdyz poleze po zemi a pak se posadi a olize si rudicky. ma je ted v puse porad, protoze nam rostou zoubky.
Mate neco osvedcenyho?
|
| Kacka | •
|
(19.9.2005 21:10:35)
v tom predchozim se omlouvam za chyby, mely to byt rucicky.
Jeste se chci zeptat. zaciname prikrmy a maly trosku sni i lzicka se mu libi, ale pak chce kojit po hodine a koji se dlouho a nechce se pustit. Proc to dela? ma tak velkej hlad? On vlastne sni ty kasicky i patlaninky a pak jeste pridel kojeni tak jako driv, ale driv jsme kojily po 2-3 hodinach (v noci po 7)a ted chce skoro co hodinu. Co to muze znamenat? Kdyz mu mlicko nedam hned tak place. Uz jsem si rikala jak to mam dobre zarizene, ze vim kdy co maly che a ted toto. Tak dekuju moc za rady.
|
|
| Monika | •
|
(20.9.2005 14:05:09)
Bez obav můžeš používat produkty f. Missiva. Mám je osobně vyzkoušené výborně fungují a jsou šetrné.
Více na www.missiva.cz.
Přeji krásný a úspěšný den.
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 | 
|
(20.9.2005 22:51:12)
Kačko,
já jsem vytírala plovoucí podlahu jenom vodou a v pohodě. Když byla nějaká nehoda (plínka spadla na zem blbou stranou a tak), tak jsem to něčím mírně vydesinfikovala, ale normální lidi chodící v přezůvkách přece žádnou velkou špínu nenadělají. Časem budeš ve větším klidu. Předevčírem jsem zrovna vybírala malýmu (16 měsíců) z pusy bahno, které ochutnával někde u kanálu - byla to vteřina - otočil se a šup - celá pusa od bahna. Taky jsem to hned nemohla rozdejchat, ale říká se, že děti jsou v tomhle směru docela odolný.
Z.
|
| Jana a kluci(6a2) | •
|
(21.9.2005 22:56:19)
Já tohle tedy zrovna moc neřešila,ale ZooZa má pravdu v tom,že děti toho vydrží fakt dost ;-) . Mně se zase stala hrozně nepříjemná věc: Očistila jsem Jindříškovy botičky od psího exkrementu starým kartáčkem na zuby a ten hned vyhodila do koše. Najednou koukám a malý si s touto odpornou věcí jezdí po bradičce. Moc bych za to nedala,že to nebylo i v puse. Velice dlouho po té jsem ho bedlivě sledovala,jestli něco z té příhody nechytil. Nebylo z toho nic,jen ty obavy...brrr!
|
| Hana + 3 ks | •
|
(6.11.2007 15:24:03)
Můj tchán se narodil roku 1943. Jeho maminka mně jednou vyprávěla, že k porodu cestovala s manželem vlakem do Prahy (asi 70 km), aby se narodil v Praze ne v té blbé vesnici(názor nastávajícího otce), kde bydleli. A to prosím vyjížděli, až když porod začal. No dojeli včas, byla to prvorodička.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Líza |
|
(4.9.2005 12:39:41)
Holky, tak jsem asi atypická, ale z porodů - obou, ale více z druhého - mám skutečně veselé zážitky. Nebudu je tady psát, to je druhá věc, ale skutečně je možné zažít i přímo při porodu něco směšného, nebo něco, co vám třeba směšné přijde druhý den, i když v tu chvíli ne (to je asi ale o tom, jak moc se člověk bere vážně). Nemožné to teda rozhodně není.
|
|
|
|
| Alfons | •
|
(28.9.2005 18:13:19)
Milé pište co se sem vleze. Já si to pak upravím a vydám knižně. Děkuji.
|
| Kvetinka | •
|
(29.9.2005 0:09:46)
ahoj, jsem tu znovu, diky za radu, zasla jsem za doktorkou a ta mi depresi nepotvrdila, spis rekla, ze je to takovej stav, ze se se svoji jizvou budu muset vyrovnat asi tak jako se clovek vyrovnava se smrti nekoho blizkeho.
Ze tomu nemuze uverit, pak to vezme na vedomi, je mu smutno, pak ma vztek a nakonec to nejak prijme, vyrovna se, cas to zahoji.
Ted mam dalsi otazku:
Jak se dela plastika? rada bych se ty jizvy fakt zbavila. a nekdo mi to radil. Chodi maminky po cisaraku na plastiku nebo na laser?
Jaky jsou vysledky? kdyz uz nekdo tu plastiku ma, muze znovu rodit?
Nevite nekdo o nejake dobre klinice, kolik to tak muze stat?
Verim ze se nekdo zkuseny najde, kdo poradi.
Kveta
|
| Milly36 | 
|
(29.9.2005 2:15:18)
Ahoj Kvetinko,
kolik Ti je let? A jak je Tva jizva velka? Proc Te to tak trapi? Necetla jsem Tvuj predchozi prispevek, sorry, nechce se mi to hledat, nevim, jak je to dlouho. Taky mam na brise jizvu, tahne se od pupku ke stydke kosti a je tak dva-tri centaky siroka. Kdyz mi bylo dvanact, byla jsem na operaci a pak mi do te same jizvy delali i cisarsky rez. Vysledek - jeste horsi, nez to bylo. Tenkrat, to mi bylo 21, jsem se s tim nemohla smirit. Ted po letech me to vubec netrapi. Ja si ten Tvuj prispevek asi prece jen najdu.
No, co se tyka plastiky - videla jsem v TV presne jak se to dela. Muzu to popsat? Skalpelem se obkrouzi pupik a zustava prozatim na miste, ale "bezprizorni". Nad stydkou kosti se udela rez, kuze na brichu se natahne smerem k tomu rezu nad stydkou kosti az po tu dirku, ktera zbyla po pupiku a prebytek kuze se urizne a konce se sesiji k sobe. Do takto nove vznikle brisni steny se udela nova dirka pro pupik a ten se tam prisije a je to hotovo. Vypadalo to perfektne, ploche bricho a bez chybicky!
Tolik k "pracovnimu postupu". Doporucila bych Ti udelat to, co tenkrat rekli mne: napred vsechno odrodit, na plastiku az pak, na zaver. To da rozum, ne? SNad jsem Ti taky trochu pomohla, jdu se podivat, co jsi psala pred tim, proc Te to tak trapi.
Zatim ahoj, drz se.
M.
|
| Milly36 |
|
(29.9.2005 2:27:52)
Kvetinko, tak jsem si to nasla. Dalsi pripad, kdy lekari cloveku vubec nic nevysvetli. Holky, musite se ptat, ptat a domahat se odpovedi! Uz to dnes pisu podruhe - Ti doktori jsou jasny priklad prislovi: "Lina huba, holy nestesti"! Tezko rict, proc Ti udelali cisare, snad k tomu meli vazny duvod. Proc Te to tak trapi, ze jsi nerodila normalne? Promluv si se svou gynekolozkou, nevim, ale rekla bych, jestli nemas poporodni depresi. Mirnejsi verze pry odezni sama, ta druha se da lehce lecit (neboj, i pri kojeni to jde). Napis, jak je. Jak vidim, chces dalsi deti, takze plati, co jsem psala pred chvili. Myslim na Tebe, nic nevzdavej. Plastika ted nic nevyresi, soustred se spis na dusi... Hledej odpoved na to, proc se citis, tak jak se citis. Co je OPRAVDU dulezite a co ne. Snad jsem Ti trochu pomohla. Klidne napis, jestli chces.
M.
|
| Jana a kluci(6a2) | •
|
(29.9.2005 11:27:12)
Milly s těma doktorama bych si dovolila tě trošku opravit: Co si sami nenastudujeme,nezjistíme a nevyhledáme to nám nenapíšou. Až si to všechno pozjišťuješ,tak ti potom více,či méně ochotně napíšou doporučení a shrábnou za to velmi ochotně body od pojišťovny :-))) . -Toť má zkušenost a následně filozofie :-))) .
|
|
|
|
| Jana a kluci(6a2) | •
|
(29.9.2005 11:19:08)
Květinko tu plastiku jsem ti radila já,ale zkušenosti s tím nemám. Napadla mě ještě jedna varianta: enzymatická léčba. Kamarádčin syn si při úrazu ošklivě roztrhnul tvář. Používala právě nějaké přípravky na bázi enzymů. Moc se to pak zlepšilo,já když jsem ho pak viděla,ani jsem si neuvědomila,že by měl obličej nějak poznamenaný. Zkusím jí zavolat a zeptat se jí na název a značku. Očekávám,že laciné to asi nebude,ale levnější než plastika by to být mohlo.To už si zjistíš (lékárny,internet,tvoje doktorka) ;-) .
|
| Kvetinka | •
|
(29.9.2005 18:21:09)
Diky Jano,
budu rada, kdyz mi napises nazev toho kremu, ktery pouzivala tva kamaradka pro syna.
Moje doktorka mi taky rikala, ze to je jeste vsechno hormonama a ze se to casem upravi, ale kdybych mela treba cerne myslenky tak mam prijet. Cerne myslenky nemam, spis vymyslim jak se jizvy zbavit a priste uz vybrat lip porodnici a nerodit cisarem.
S manzelem jsme zjistili, ze vztek na tu jizvu mam i diky tomu, ze nam nejde sex tak jako driv. Boli me to a hlavne v mistech na brisku, kde me to nejvic vzrusovalo je ted ta jizva, takze doteky tam boli a hlavne necitim ten krasnej pocit. Doufam, ze se to brzy zlepsi.
Hlavne, ze nase detatko je zdrave, krasne a hodne.
|
| Jana a kluci (8a4) | 
|
(29.9.2005 20:38:39)
Nic si z toho nedělej. Nám to taky zpočátku nešlo ;-) . Jakoby tam byl ocelový kroužek. Pak to časem vymizelo ;-) . Je to někdy s životem kříž,že jo?! Přípravky zjistím. Zatím se mi neozvala ;-)
|
| Jana a kluci (8a4) |
|
(2.10.2005 23:20:48)
KVĚTINKO nechceš mi tu nechat e-mailovou adresu? Hned jak zjistím od té kamarádky ty krémy,hodila bych ti to tam ;-) . Můžeš mi klidně napsat na mou mailovku. Zatím mi ta kámoška neodepsala,tak kdyby to trvalo,ať neztratíme kontakt ;-) . Jana
|
| Jana a kluci (8a4) |
|
(3.10.2005 23:20:32)
KVĚTINKO tak už to mám! Kamarádka psala,že je to i na staré jizvy a jmenuje se to CONTRAKTUBEX gel. Stojí 200,- . Tak přeji ať se ti to zlepší!!! Jana
|
| Kvetinka | •
|
(4.10.2005 2:09:02)
Jano, mockrat dekuju.
K
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| leontýnkas | 
|
(5.10.2005 12:42:22)
Rodila jsem před 1,5 rokem v Brně. Byl to vyvolávaný porod. Manžel byl u něj. Já už měla porodní bolesti, držela se za břicho a manželovi sestřičky donesly kafíčko, což mně připadlo tehdy krutý, dnes úsměvný. Ale říkal, že si ho ani moc nevychutnal.
|
|
| Jana Husáková, dva kluci | •
|
(16.10.2005 16:48:06)
Ahoj, tuhle akci moc schvaluju. Protoze jsem podle svych kamaradek uz "zkusena matka" (vetsina rodi az ted), dotazy na me momentalne jen srsi, vetsina z nich ma desny strach, protoze prave znaji jen ty potraty a silenosti pri porodech. Nevím, jestli je ten můj přízpěvek až tak legrační, ale zkusím to.
Před deseti lety jsem ve 22 letech poprvé rodila. Neměla jsem vůbec potuchy, do čeho se hrnu a na miminko, které bylo absolutně chtěné jsem se hrozně těšila. Nedělala jsem si s ničím moc starostí, necvičila jsem ani jsem nechodila na žádný předporodní kurs. Můj gynekolog byl dost necitlivý a nekomunikativní člověk a k mému stavu mi řekl jen:"Chovejte se jako těhotná."
Takže není divu, že jsem nepoznala ani hodinu H, která se kvapem blížila a počínající stahy jsem zajedla melounem, z kterého následovalo dlouhé posezení na WC. Navíc termín jsem měla až za 3 týdny. V noci, někdy kolem půl jedné, jsem se probudila nějakým tlakem v břiše a myslela si:"To se mi chce zrovna teď na záchod, když je mi tak příjemně teploučko v posteli?" a najednou mi praskla voda. Běžím tedy nakonec stejně na WC a cestou celá vyděšená volám na svou sestru:"Rodím, rodím." Z čehož mají dodnes všichni legraci. Jak byli všichni rozčilení, zavolali mi radši sanitku.
Ta přijela celkem brzo a já nastoupila a pořád mi tekla ta voda. Ten výraz toho chudáka sanitáře bych vám přála vidět. Já byla vyděšená, ale on byl ještě víc. Tak jsem ho v sanitce vzala za ruku a říkám:"Já to ještě vydržím, to tak rychle nejde. Nebojte se, to bude dobrý." Pak mě ještě vyvlekli nahoru na porodní sál do druhýho patra po schodech a já za tři hodiny porodila super krásnýho kluka. Zdravýho a čilýho.
Ještě jsem tam rozesmála doktora, protože v nejlepších stazích jsem zoufale křičela:"Já to nechci!" A on na to:"To jste si rozmyslela trochu pozdě, nemyslíte?"
Porod sice není nic moc příjemného, ale stojí to za to! A navíc si myslím, že to příroda prima zařídila, že tu bolest rychle zapomenete a po roce, dvou letech vesele plánujete další děťátko.
|
| Oggová | 
|
(17.10.2005 10:42:03)
Ahojky, nemám veselou historku o porodu, i když u něj veselo bylo, manža mi říkal vtipy, takže když nás přišla zkontrolovat PA koukala trochu překvapeně, protože já se smála bolesti nebolesti což asi není moc obvyklé.
To co mě a mého manžela fakt pobavilo, bylo to, že já, coby opravdu zkušená matka čekající třetí dítě , nevěděla jak vypadá když praskne plodová voda. A tak jsem ke konci těhotenství v noci volala do porodnice, že mi "asi" praskla plodová voda a tam když se mi zeptali kolikáté je to těhotenství, já popravdě že třetí, bylo na druhé straně chvíli ticho, potom údiv, já se cítila jak pitomec. Druhý den jsem jela k doktorce, ta se smála a uklidnila mě, že nejsem sama, že na to mají dokonce kolonku, něco jako falešný odtok plod. vody. Doma se mi všichni smáli, ale já to fakt nevěděla.
Teď už to vím, napotřetí mi praskla doma, pak jsem pochopila proč se mi v té porodnici divili, ono se to nedá s ničím zaměnit. Oggi
|
| Zeza | •
|
(18.10.2005 21:15:14)
Nevím,jestli je to ta správná veselá historka, ale daří se mi s ní bavit své okolí docela bezpečně.
Měla jsem 12 dní do plánovaného porodu a jela jsem do porodnice na kontrolu. Když mě připojili k monitoru, sestřička se trochu vyděšeně zeptala: "Nebolí vás něco?" Nebolelo. "Ale máte stahy!" Protože jsem je měla už asi dva týdny, nemohla mě nějaká ta bolístka rozhodit. Na gyn. vyšetření mi pan doktor sdělil, že budu asi rodit. Řekl to tak nejistě, že jsem ho přemlouvala, že ještě rodit nechci, protože potřebuji Štíra a ne Váhu. Přemýšlel,jak by mi vyhověl, a nakonec pravil, ať se zajdu domluvit na porodní sál. Volala jsem tedy sestře, která se mnou měla jít k porodu, že už to asi přišlo. Doktor na sále koukl do mých lejster a pobaveně pravil: "S tímhle nálezem chcete rodit?" Následoval další telefonát sestře, že ruším akci. Ta už si vzala v práci volno a byla i s mou taškou do porodnice na odchodu. Doktor mě pro jistotu ještě vyšetřil a naznal, že tedy rodit opravdu budu. Opatrně jsem se ho zeptala, jestli je to sichr, protože bych nerada nějak předčasně... Prý ne, ale protože mám kontrakce po čtyřech minutách, můžu ještě na dvě hodiny domů a pak ať přijedu. Byl hezkej datum a protože už bylo odpoledne a hrozilo, že by se to mohlo protáhnout přes půlnoc, rozhodla jsem se, že to zfoukneme hned. Doktor nic nenamítal, takže jsem zavolala do třetice sestře a šlo se rodit. Štípli mi vodu a za pět hodin byla naše Anynka na světě. Dnes je tomu právě rok. Zeza
|
|
| Zeza | •
|
(18.10.2005 21:15:34)
Nevím,jestli je to ta správná veselá historka, ale daří se mi s ní bavit své okolí docela bezpečně.
Měla jsem 12 dní do plánovaného porodu a jela jsem do porodnice na kontrolu. Když mě připojili k monitoru, sestřička se trochu vyděšeně zeptala: "Nebolí vás něco?" Nebolelo. "Ale máte stahy!" Protože jsem je měla už asi dva týdny, nemohla mě nějaká ta bolístka rozhodit. Na gyn. vyšetření mi pan doktor sdělil, že budu asi rodit. Řekl to tak nejistě, že jsem ho přemlouvala, že ještě rodit nechci, protože potřebuji Štíra a ne Váhu. Přemýšlel,jak by mi vyhověl, a nakonec pravil, ať se zajdu domluvit na porodní sál. Volala jsem tedy sestře, která se mnou měla jít k porodu, že už to asi přišlo. Doktor na sále koukl do mých lejster a pobaveně pravil: "S tímhle nálezem chcete rodit?" Následoval další telefonát sestře, že ruším akci. Ta už si vzala v práci volno a byla i s mou taškou do porodnice na odchodu. Doktor mě pro jistotu ještě vyšetřil a naznal, že tedy rodit opravdu budu. Opatrně jsem se ho zeptala, jestli je to sichr, protože bych nerada nějak předčasně... Prý ne, ale protože mám kontrakce po čtyřech minutách, můžu ještě na dvě hodiny domů a pak ať přijedu. Byl hezkej datum a protože už bylo odpoledne a hrozilo, že by se to mohlo protáhnout přes půlnoc, rozhodla jsem se, že to zfoukneme hned. Doktor nic nenamítal, takže jsem zavolala do třetice sestře a šlo se rodit. Štípli mi vodu a za pět hodin byla naše Anynka na světě. Dnes je tomu právě rok. Zeza
|
|
| Zeza | •
|
(18.10.2005 21:16:03)
Nevím,jestli je to ta správná veselá historka, ale daří se mi s ní bavit své okolí docela bezpečně.
Měla jsem 12 dní do plánovaného porodu a jela jsem do porodnice na kontrolu. Když mě připojili k monitoru, sestřička se trochu vyděšeně zeptala: "Nebolí vás něco?" Nebolelo. "Ale máte stahy!" Protože jsem je měla už asi dva týdny, nemohla mě nějaká ta bolístka rozhodit. Na gyn. vyšetření mi pan doktor sdělil, že budu asi rodit. Řekl to tak nejistě, že jsem ho přemlouvala, že ještě rodit nechci, protože potřebuji Štíra a ne Váhu. Přemýšlel,jak by mi vyhověl, a nakonec pravil, ať se zajdu domluvit na porodní sál. Volala jsem tedy sestře, která se mnou měla jít k porodu, že už to asi přišlo. Doktor na sále koukl do mých lejster a pobaveně pravil: "S tímhle nálezem chcete rodit?" Následoval další telefonát sestře, že ruším akci. Ta už si vzala v práci volno a byla i s mou taškou do porodnice na odchodu. Doktor mě pro jistotu ještě vyšetřil a naznal, že tedy rodit opravdu budu. Opatrně jsem se ho zeptala, jestli je to sichr, protože bych nerada nějak předčasně... Prý ne, ale protože mám kontrakce po čtyřech minutách, můžu ještě na dvě hodiny domů a pak ať přijedu. Byl hezkej datum a protože už bylo odpoledne a hrozilo, že by se to mohlo protáhnout přes půlnoc, rozhodla jsem se, že to zfoukneme hned. Doktor nic nenamítal, takže jsem zavolala do třetice sestře a šlo se rodit. Štípli mi vodu a za pět hodin byla naše Anynka na světě. Dnes je tomu právě rok. Zeza
|
|
| Zeza | •
|
(18.10.2005 21:16:15)
Nevím,jestli je to ta správná veselá historka, ale daří se mi s ní bavit své okolí docela bezpečně.
Měla jsem 12 dní do plánovaného porodu a jela jsem do porodnice na kontrolu. Když mě připojili k monitoru, sestřička se trochu vyděšeně zeptala: "Nebolí vás něco?" Nebolelo. "Ale máte stahy!" Protože jsem je měla už asi dva týdny, nemohla mě nějaká ta bolístka rozhodit. Na gyn. vyšetření mi pan doktor sdělil, že budu asi rodit. Řekl to tak nejistě, že jsem ho přemlouvala, že ještě rodit nechci, protože potřebuji Štíra a ne Váhu. Přemýšlel,jak by mi vyhověl, a nakonec pravil, ať se zajdu domluvit na porodní sál. Volala jsem tedy sestře, která se mnou měla jít k porodu, že už to asi přišlo. Doktor na sále koukl do mých lejster a pobaveně pravil: "S tímhle nálezem chcete rodit?" Následoval další telefonát sestře, že ruším akci. Ta už si vzala v práci volno a byla i s mou taškou do porodnice na odchodu. Doktor mě pro jistotu ještě vyšetřil a naznal, že tedy rodit opravdu budu. Opatrně jsem se ho zeptala, jestli je to sichr, protože bych nerada nějak předčasně... Prý ne, ale protože mám kontrakce po čtyřech minutách, můžu ještě na dvě hodiny domů a pak ať přijedu. Byl hezkej datum a protože už bylo odpoledne a hrozilo, že by se to mohlo protáhnout přes půlnoc, rozhodla jsem se, že to zfoukneme hned. Doktor nic nenamítal, takže jsem zavolala do třetice sestře a šlo se rodit. Štípli mi vodu a za pět hodin byla naše Anynka na světě. Dnes je tomu právě rok. Zeza
|
|
|
|
| nicol-H |
|
(27.11.2005 0:20:32)
Ha ha ha!!! adresovano autoru uvodiku "Milé dámy, sbírám veselé historky o porodech a...."
:
To ses nejakej uchyl,nebo co?! Nevim co je na porodu srandovniho.Tim spis ze ses chlap.Ja jsem to nastesti nezazila, ale dovedu si predsatvit jaky to asi je, kdyz se otvorem v normalu zhruba 1.5cm v prumeru klube teleso asi 20 cm v prumeru.krev, pot,bolest,ponizeni,unava. to je fakticky strasne vtipny..
debile
|
|
| Lucka | •
|
(20.1.2006 23:52:24)
Matýsek se mi narodil 17.2.2005.Porod byl OK..Ale teď co se mi přihodilo...
Tento den nás rodilo 11 mamin..Asi za tři dny jsme se všechny sešly na jednom pokoji na jakousi instruktáž o kojení.Miminka jsme měly na svých pokojích a hlídaly je tam sestřičky..Byly jsme tak zaposlouchané do povídání a v tom přišla sestřička a v náručí měla uplakaný uzlíček(co uplakaný-ukřičený)..Setřička zamumlala jméno maminky čí mimčo to vříská..Já jsem něco zaslechla jako Lancová,ale viděla jsem, že jedna maminka se chystá plačící miminko nakrmit...A tak jsem pronesla-jééé tak my máme stejný příjmení!!Ona na mě koukla a pak koukla na mrňouska a strašně zčervenala...Došlo jí, že to miminko není její,ale moje!!!!!Prostě sestřičce nerozumněla..
Před 6 týdny jsem se v té porodnici objevila znovu-tentokrát jsem šla navštívit kamarádku..Potkala mě tam jedna sestřička..A povídá-jééé nebyla jste tu nedávno?Já jí povídám že byla před 10 měsíci-a ona, no jo vy jste ta s tím nenasytným chlapečkem,který by se přisál na každou maminu...
Tak vida, jak si to pamatují!!!Bylo to v Náchodské porodnici...
|
|
| Martina | •
|
(10.3.2006 21:25:45)
Moje historka není ani předporodní ani poporodní ale gynekologická. Bylo mě asi tak 19 let když mě našel můj gynekolog vřídek na čípku, odeslal mě na vyšetření do okresní nemocnice. V nemocnici mě vyšetřoval pan doktor, po chvíli odešl k telefonu a někam volal. Já stále ležela na léhátku s nohama na horu, tu se otevřeli dveře a do ordinace vstoupili 4 praktikanti-budoucí páni gynekologové o něco málo starší než já, každý přistoupil k mikroskopu který mě směřoval tam dolů, byla jsem červaná až za ušima a kdoví kde ještě. A to není konec. Když jsem šla znovu ke svému gynekologovi na vypálení vřídku na onom čípku tak při zapnutí přístroje na vypálení se vyhodili pojistky.Šel je nahodit na chodbu a vše dobře dopadlo. ;-)Martina
|
| Martina | •
|
(10.3.2006 21:27:07)
no omlouvám se to mělo jít jinam jakto že se to uložilo zde??????
|
|
|
| Jindra, 3 synové | •
|
(20.4.2006 13:54:25)
Když jsem čekala prvního syna, věděla jsem od začátku, že to bude kluk. Moji známí nevěřili, opatrně naznačovali, že holčička by taky přicházela v úvahu, já si vedla svou. Vedla jsem v té době dost aktivní život, takže na strach z porodu jaksi nezbýval čas. Termín podle pohybů 2.9. proběhl bez jakýchkoli problémů, přiblížil se termín podle menstruace 19.9. Ještě jsme odpoledne s manželem zašli na nákup, potom při převlékání na spodním prádle krev, tak jsme vyrazili do porodnice. Za obvyklých podmínek 5 minut pěšky, tentokrát cesta trvala déle - v půlce (na křižovatce) mě chytla první bolest. Příjem sestra začala zapisovat kolem 20té, do půlnoci byl syn na světě. Nechali mě odpočívat na sále, kolem čtvrté hodiny pod oknem porodnice začali krákat havrani, prý jak se daří tomu miminku, co v noci přinesli...
Možná se zrovna na tohle neptali, této cizí řeči nerozumím, ale dodnes to takhle vyprávím.
Malá perlička na závěr: manželovi mé sestry prý zprávu o narození holčičky přinesl do práce čáp...
|
| Jana a kluci (8a4) |
|
(21.4.2006 23:28:48)
Můj první syn se mi poprvé pohnul v břiše tak,že jsem to cítila,když jsem uprostřed října uviděla,že právě přilétly vrány. Taky říkám,že mi ho vrány přinesly :-).
|
|
|
| Nikola, zatím žádné dítě | •
|
(9.6.2006 17:37:27)
Já svoje dítě nemám takže nemůžu přispět vlastním zážitkem,
ale docela mě pobavila moje kamarádka, která rodila zadečkem napřed,
trvalo to docela dlouho, měla velké bolesti a přišla sestřička a
ptala se jestli bude chtít něco na bolest.Moje kamarádka před těhotenstvím navyklá v klidu odvětila:"Sestřičko dejte mě dva brufeny a bude to dobrý"
|
|
| Lída | •
|
(20.7.2006 23:24:14)
Já bych měla něco hezkého.Strašně jsem nechtěla rodit na porodním sále,připadá mi to tam tak chladné.
Prvního kluka jsem rodila přímo na sále tak proto ty obavy.
Druhý kluk se mi narodil přímo na pokoji na kterým se připravujete k porodu.
O půlnoci mi přivedly spolubydlící na pokoj,tak jsem vstala.
Hned mě praskla plodová voda,asi do půl hodinky mě odvedly na přístroj kterým se měří síla vztahu.
Po té mi daly klistýr,vědět jaká to bude rychlost tak na něj nepřistoupím.
Lítala jsem v malé místnosti od záchoda do sprchy, a zpět.
Po chvilce ke mě přišla sestra že na mě čeká manžel,a podotkla při pohledu na mě abych jim ve sprše neporodila.
Oblékla jsem se a šla tedy za manželem kde na mě čekal.
Prošla jsem se po pokoji asi 3x sem tam,manžel chtěl použít váleček na záda co byl v místnosti.Samozřejmě že už jsem byla tak rozpálená že jsem myslela že ho s tím z...ým válečkem vemu.
Po té krátoučké procházce po pokoji jsem se skolila na postel,a oznámila manželovi že leze hlavička.
Mnažel se podíval,a usoudilo se že by jsme měly co nejdřív sehnat nějakého doktora.
Manžel vykoukl ze dveří,a oznámil mi že nikdo nikde není.
Hlasitě jsem konstatovala že mě bude muset odrodit,načeš se dal do rychlého hledání až nalez asistentku.
Paní asistentka přivezla taková řidítka na kolečkách,že tedy půjdem na sál.
Projela kolem mího rozkroku odstrčila ty říditka,zřejmě usoudila že už budou zbytečná.
Přišel pán doktor já s manželem jsem ležely na manželské postely,manžel mě držel pevně za ruku a tulil se ke mě.Zachvilku by prcek venku,a já měla svůj vysněný porod bez porodního sálu.Za příjemného tulení manžela.
S bolestmi+porodem byl kluk do 1h venku.Hrozně ráda na tento porod vzpomínám.Kéž by se takto rodily všechny děti.
|
| Aja | •
|
(23.7.2006 14:04:32)
Nevim,ve ktere porodnici jste rodila,ale jeste jsem se nesetkala s tim,ze na pripravem pokoji je manzelska postel.Ja mela taky tu cest rodit na klasickym nemocnicnim luzku na pripravnem pokoji a myslim si,ze na polohovacim porodnim kresle je to daleko lepsi.Postel je mekka,mela jsem podlozene zada,ktere me jeste po tydnu bolely.A az bylo po vsem,jsem si stejne musela prejit na sal.
|
|
|
| Vendula a Matysek | •
|
(4.8.2006 16:45:54)
Rodila jsem v USA pred dvema mesici a rozhodla jsem se pro prirozeny porod, tj. bez epiduralu. Zde to povazuji za uplnou raritu. Epidural aplikuji skoro automaticky, Americanky si casto nechavaji delat cisare, aby se nemusely namahat. Mno a ja prisla s postojem tak z 19. stoleti. Matyskovi se nechtelo ven, at uz jsem delala co jsem mohla. Pani doktorka byla skvela, hladila mne po ruce a chvalila, zato sestra silela a nadavala. Nekriccte nam tady, nam to nepomaha, budte ticho...:-) Miminko nakonec vylezlo pomoci odsavacky. Sestircka utirala krev a cela rozcilena mi rikala, doufam, ze priste si uz tu anestezii nechate pichnout, jeceni nam tady vubec nepomaha. Proste blaznila, protoze se za prve desne bala soudnich tahanic. To zni koneckoncu velmi americky: Americanka by se rozhodla pro prirozeny prorod, protoze tady je ekologie a navrat k prirode "in" a pak by zazalovala nemocnici, ze to bolelo.(Musela jsem mimochodem podepsat milion ruznych prohlaseni, aby mela nemocnice kryti v pripade nejakeho konfliktu.)Ale to sestricka nevedela, ze my vychodoevropanky tuhle mentalitu nemame a socialismem vycvicene ledacos sneseme. Byla jsem po porodu tak unavena, ze jsem nemela vubec silu ji cokoli rikat, ale dnes bych ji mela chut vynadat. Navic ji asi zlobilo to, ze to jaksi nebylo knizne ukazkove, tady se na porodni sal pristehuje casto cela rodina, tatinkove filmuji, maminky se usmivaji, proste je to cele ruzovoucke, porod bez kriku...
Druhy den prisla pani doktorka vsechno zkontrolovat. Za sestricku se mi omluvila a rikala: ja mam deti ctyri, z nich tri jsem porodila prirozene, ctvrte muselo cisarem a dodnes mne to mrzi. Udelala jste to nejlepsi.
Takze, mile damy, pri porodu nekricet:-)
|
| věkový rozdíl | 
|
(5.8.2006 21:14:31)
ahojky,četla jsem tvůj docela šílenej zážitek z porodu,sama jsem rodila 3krát a pokaždý bez epidurálu-i když naposled jsem ho chtěla,ale už bylo pozdě-a obdivuju tě,žes to zvládla,protože vím,jak je u porodu důležitý příjemný vystupování doktorů a sestřiček,prostě abys cítila,že jsou s tebou.Tak podruhé to snad budeš mít lepší.A at ti malá nebo malej?roste.
|
| Rendoska | •
|
(6.8.2006 14:55:38)
Ahoj maminky, mám pro vás typ na vcelku fajn stránky. www.uzlicek.cz Za registraci získáte relax hudbu pro miminko ve formátu MP3. Taky je tam soutěž o 50000Kč. Budu ráda, když mě uvedete jako človíčka, který vám dal typ na tyhle stránky a uvedete při registraci můj mail: Rendoska@seznam.cz. Moc děkuji. Jinak od září by zaregistrovaným maminkám na těchto stránkách měl chodit mailem takový časopis o dětech. Tak uvidíme. Hezký den.
|
|
|
|
| Blanka a Kubíček | 
|
(3.11.2006 11:49:23)
Přicházím se svou "troškou do mlýna" co se týče veselých historek od porodu. Tak tedy:
Dcera se narodila v r. 1990 v Chlumci nad Cidlinou (dnes je z této porodnice paradoxně Domov důchodců). Tehdy bylo všechno úplně jinak, nic se nesmělo nosit z domova, vše dávali v nemocnici, aby se k miminkům nezanesly bacily. Kalhotky, košile, vložky, prostě všechno, svoji jsem měla jen knížku a propisku s dopisními papíry. My, prvorodičky, jsme to tak nějak nevnímaly, ale zkušené matky měly fígl, a to dlouhý provaz, který spouštěly z 2.patra dolů, kde jim manželé přivazovali tašky se "zakázanými věcmi". Musím říct, že zde byly skvělé sestřičky, které se k nám chovaly jako maminky, nebo hodné babičky. A zrovna taková jedna přišla na pokoj, zrovna když jedna mamina klečela na posteli a tahala za provaz. Spráskla chudák ruce a spustila: "Holky, vy děláte, jak kdybyste úpěly hlady na Bezdězu, to nemůžete říct, já bych vám pro to došla." Vše se obešlo bez průšvihu a všechny jsme se tomu smály. Nutno říct, že na pokoje tehdy nesměly návštěvy, povídalo se z okna a miminka tatínkům sestřičky taky ukazovaly z okna.
A teď k tomu porodu.Když vynechám vše ostatní a přesunu se rovnou na sál, kde jsem tedy začala rodit, všimla jsem si, že kromě sestry a doktora tam stojí nějaký kluk v plášti, kterého se lékař každou chvíli ptal: "Vidíte tohle a tohle, a to se musí takhle a teď takhle a teď přijde na řadu tohle....." V jednu chvíli ten "kluk" s oroseným čelem zakýval hlavou a povídá: "Ano, pane doktore, to jsem viděl v učebnici". Popadla mě hrůza, ležela jsem tam a říkala si, jen ho na mě nepouštějte, panebože, ať si s mými intimními partiemi nezahrává někdo, kdo "TO" viděl jen v učebnici!!!!!!!!!!!!! Dopadlo to naštěstí dobře, onen mladík se skutečně jen díval, jen to všechno trvalo trochu déle, jak mu to pan doktor vše názorně ukazoval.
Na tuhle příhodu jsem si vzpomněla nedávno, když naše paní zubařka měla u sebe na praxi mladou paní skorodoktorku a ta nad mým bolavým zubem zajásala: "Prosím vás, mohla bych si na vás něco zkusit, samozřejmě se souhlasem paní doktorky, já bych o tom potřebovala napsat práci, o tom určitě nikdo psát nebude!.... Zub je zachráněný a drží dodnes a mým osudem je asi role pokusného králíka.
Jo, abych nezapomněla, když manželovi ukazovali naši holčičku za oknem, zapomněl si doma brýle, takže když se ho ptali, jaká je, každému říkal: Já nevím, já viděl černej flek na bílém podkladě............
|
|
| Lidka20 |
|
(3.11.2006 14:39:54)
Můj muž s úsměvem tvrdí,že má z porodu "erotický" zážitek.Měla jsem docela velké křížové bolesti a velice mi pomáhalo, když mi masíroval ježatým válečkem kříže.Když na mně přišla další vlna bolestí vzdychala jsem:"Ještě,ještě....."
|
|
| Emilie Weberová | •
|
(19.11.2006 14:57:19)
Ahoj,
nevím, na kolik bude můj příběh veselý, ale má veselý konec. Řešili jsme doma celkem vážnou krizi (vypadalo to skoro na rozchod), když jsem si byla u doktorky pro další várku pilulek. Vzala mi krev, protože jsem si stěžovala, že mi psolední dobou není dobře. Byla pozitivní na HCG. Napětí doma vzalo okamžité za své, ještě večer jsme vybírali jména, partner se o mně velice dojemně staral: "Nesmíš sedět na tý studený zemi!". Druhý den jsem šla na ultrazvuk. Bohužel nic nenašli, poslali mne do nemocnice s podezřením na mimoděložní těhotenství. Během necelých 24 hodin další bomba - nejdřív, že jsem těhotná, pak že o to přijdu .... Další série vyšetřeníí ale ukázala, že se jednalo o tvz. falešnou pozitivitu. Nesmírně se mi ulevilo. Ještě večer jsme doma začali plánovat svatbu. A mimčo. Jsem vdaná necelé dva měsíce, a na potomkovi pracujeme :-)
|
|
| Terka | •
|
(23.1.2007 21:47:17)
Když jsem rodila první miminko, nevěděla jsem, "co" to bude. Předem jsem nahlásila 2 jména, pro chlapečka i holčičku. Když se miminko narodilo, sestřička mi oznámila: "Tak maminko, máte Vojtíška." A já, zmatená, jsem se jí zeptala: "A je to kluk nebo holka?" Když mi odpovídala, že kluk, koukala na mě dost divně.
|
| Sysss |
|
(24.1.2007 23:50:28)
Ahoj holky,poradíte mi někdo?Když je takováhle sibérie,do kolika mínusových stupnů může ven 5měs.mimi?Díky.
|
| Veronika,Niky 5/06+Martin 5/10 |
|
(25.1.2007 9:39:55)
Ahojky mě radily, že klidně do mínus deseti až patnácti, samozřejmě šálu přes nos a ústa a max. 5-10 minut, jen aby se nadejchali čerstvého vzduchu a šup domu. Takhle radily mě holky.
|
| Sysss |
|
(25.1.2007 11:42:25)
Do -15?Šmarja,to bych pomalu nešla ven ani já..:))No uvidíme,každopádně díky za radu!
|
| terezie + tadeáš 05 + berta 08 | 
|
(25.1.2007 13:43:43)
tak šátek přes pusu je dle mé mudry hovadina, oni dýchají zafuněný vzduch a můžou tak rychleji onemocnět a hlavně se jim to u pusy sráží a můžou mít omrzliny.
|
|
|
|
| aklarisa | 
|
(25.1.2007 15:45:40)
Ahoj. Co vím já, tak se má chodit max. do -5. Ptala jsem se i dětské doktorky.
|
|
| Zdení | 
|
(25.1.2007 17:24:04)
S malým mimčem do max -5 stupňů a žádnou šálu přes pusu. Sráží se tam dech, bude mít lišej nebo omrzne.
|
| Zdení |
|
(25.1.2007 17:25:35)
Nejlepší je, nabalit a otevřít na chvíli okno, když spí.
|
| Veronika,Niky 5/06+Martin 5/10 |
|
(26.1.2007 13:56:22)
No nevím -já to praktikuju až do minus 15 a malá je otužila a nemarodí, byli jsme ve Francii kde tyto zimy jsou a v pohodě, a jestli se dospělému nechce ven kdyz je mraz hmm -- navic je to horsi kolem nuly nez mraz.
|
|
|
|
|
|
| Kucmo syn4mesice | •
|
(1.11.2007 19:28:15)
Můj veselý porod začal na příjmu v Praze Krči.Po hodině telefonování sehnala sestra doktora.Přišel rozklepaný chlapec zjevem tak na 17let a vyděšeně na mě zíral!Po chvíli se rozhodl pro vagynální vyš.a když jsm se vyšplhala na kozu,jeho pohled na moje nohy na stupačkách s naprosto vážnou otázkou:Sem se dávájí nohy?mě zvyklal v rozhodnutí porodit právě zde!
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)