
 |
(18.4.2005 9:50:51) Včera už jsem tu "nedošla", ale právě včera se mi stala "skvělá" věc. Manžel měl včera odpolední (výjimečně), takže abych nebyla s dětma sama, řekla jsem si, že zavolám tchýni a můžeme s dětma na nějakou procházku. Kluky už neviděla asi 2 týdny (naše návštěva...), kousek od nás jsou lázně, kam kluci rádi chodí, tak by to mohlo být prima. A víte, co mi řekla tchýně? "Zrovna jsem vstanula, uvidíme, jestli stihnu udělat oběd, možná jo...". To mne fakticky dostalo. Připadala jsem si, jako bych se jí doprošovala. Pak jsem dělala oběd, rozleželo se mi to v hlavě a napsala jí SMSku, že se nám bohužel změnil program. Takže nakonec jsem byla s klukama sama a bylo to fajn. Na procházku jsme šli sami, Domča si vzal koloběžku, krásně jsme se prošli... Myslíte, že jsem to udělala dobře? Vím, že jsem se nezachovala úplně fér, ale už fakt nevím. Ze začátku jsme byli téměř jako kámošky, povídaly jsme si...Ale tak poslední dva roky to skřípe. Před Velikonocemi jsem jí říkala, že nemá cenu dávat klukům čokoládu, že oni ji stejně nemají moc rádi. Moje mamka mi přidala na papuče pro kluky. A tchýně? Dohromady (pro oba) jim dala 2 banány, které jsem doma vyhodila, protože už byly celé černé...:-(
|