Federika |
|
(4.10.2022 21:18:24) Optimistů. Nějak jsem si to neuvědomovala, až když jsem poznala rodinu svýho manžela Vůbec jsem to nechápala, vždycky bylo dopředu všechno špatně. A pak jsem si začala všímat toho,že spousta lidí si zbytečně komplikuje život, samejma kravinama.
|
Ropucha + 2 |
|
(4.10.2022 21:26:33) Federiko, já jsem si to v dětství také vůbec neuvědomovala, resp. brala jsem přístup své rodiny jako normu a v podstatě dodnes žasnu, jak negativně dokáží lidé přemýšlet. A největší překvapení asi bylo, kolik dospělých lidí vůbec není dospělých.
|
Federika |
|
(4.10.2022 21:49:24) My jsme vždycky doma projevovali emoce, smáli jsme se, vztekali, vítali jsme se, brečeli, těšili jsme se... Doma u manžela bylo ticho nebo na sebe vrčeli. Na tu scénu, když po týdnu přijeli rodiče z dovolené asi nikdy nezapomenu Synáčkové se jen líně pootočili od televize a hlesli:"Hallo..." Já jediná jako cizí člověk jsem skákala, těšila se na dárek, ptala se jich, jak se měli,co dělali... Nesnáším řeči typu:" Co když,taky se může stát, radši bych to nedělal...
|
Ropucha + 2 |
|
(4.10.2022 22:14:55) Federiko, tak tohle je také hodně věc temperamentu. Nicméně s pozitivním nastavením to asi souvisí.
|
|
libik |
|
(4.10.2022 22:29:31) Federiko, etalonem štěstí, které v tomto životě nedohlédnu, jsou maželovi rodiče, kteří jsou spolu kompatibilní přes 70 let a přežili fakt zlé věci. Teď jsem byla na svatbě, kde byli čestnými hosty a slzela jsem z nich, ne ze snoubenců, tchán je galantní a zachraňující, tchyně je elegantní a směřuje k němu.
Ale oni nikdy neskákali, nehubičkovali, nevykřikovali ani jinak neblbli, jsou to nefalšovaní a nekontaktní (milující se) introverti. Není povinné být hektický, ani si nemyslím, že by byli pesimisté.
|
Rodinová |
|
(4.10.2022 22:34:04) Federika snad netvrdi, ze je to povinne, aspon ja to nectu. Taky jsme v rodine optimisti neitalskeho ražení, jsme optimiste zdrzenlivi
|
|
Federika |
|
(4.10.2022 23:07:32) Rozhodně to není povinné. Ale já myslela, že to takhle je všude Ponurá atmosféra,kde se nikdo nesměje a nikdo moc nemluví, mě dost děsí. A když se na svět ještě k tou dívají pesimisticky,tak zdrhám. Moje děti si svýho tátu už kvůli tomu dobírají. Ale on už jinej nebude. Nevím,jestli geny nebo výchova
|
Termix |
|
(4.10.2022 23:16:28) Federiko, já tady měla teď čtyři dny řemeslníka a celou dobu jsem poslouchala, jak je všechno špatně. Všechno. Politika, Bauhaus, úřady, televize, práce, lidi, rodina, jídlo, manželka...... pak nadával i na barvu trávy ... to bylo něco šíleného.
|
Federika |
|
(4.10.2022 23:22:50) Mám jednu takovou známou. Vlastně má skvělé vzdělání, dobrou práci, dvě zdravé, krásné chytré děti, dům, manžela.. Co ji znám, všechno bylo vždycky špatně a hlavně nefér.Nic jí nevychází, zatímco všem ostatním všechno. Měnit v svém život nic nebude, protože co kdyby to špatně dopadlo. Ostatní mají prost štěstí, ona nemá nic.
|
|
Ropucha + 2 |
|
(4.10.2022 23:24:48) Termixi, to je přesně přístup, který nechápu a nechtěla bych takové lidi kolem sebe. Je mi to jednak bytostně cizí a jednak protivné. Ne že bychom si doma nepopovídali o lidské hlouposti a různých absurditách a bolestech světa, ale pořád na život hledím tak, že vidím tu pomyslnou sklenici poloplnou.
|
|
|
|
|
|
libik |
|
(4.10.2022 22:23:17) Ropucho, přeji ti tvé hezké naladění, ale aniž bych chtěla být zlá, trochu mi neštymuje s tvou distancí od rodičů.
|
Ropucha + 2 |
|
(4.10.2022 23:15:12) Libiku, proč by ne. Já v tom rozpor nevidím. Individualismus a uzavřenost přece neznamenají automaticky negativní vztah ke světu a k životu. Že nepotřebuji mít lidi (jakékoliv včetně milovaných) permanentně za zády vůbec neznamená, že k nim cítím něco negativního.
|
|
|
|
Půlka psa |
|
(4.10.2022 21:40:41) Mám to úplně stejně. Oba jsou optimisté, jeden tedy větší než druhý. Netušila jsem to, dokud jsem nepoznala blíže jiné lidi. Přišlo mi to normální, ale asi není.
|
|
|