| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

dřív nebo později

 Celkem 31 názorů.
 Lenka, 3 děti 
  • 

dřív nebo později 

(10.4.2005 18:18:11)
Já zažila "obojí" - První dvě děti v 18 a 21 letech, třetí ve 30...
Myslím si, že vůbec nezáleží na věku /u někoho je brzo i v 35 letech/. Ale na přístupu k dětem. Někdo prostě má předpoklady být dobrou matkou a je jedno jestli je má dřív, nebo později.
 16.5Salám&Lajka14 


Nevím jak kdo, 

(10.4.2005 18:52:45)
ale já považuju za známku nezralosti, když někdo věří každé ptákovině, kterou si někde přečte nebo mu ji někdo sdělí. :o)
Jak můžete tvrdit, že starší matky jsou úzkostnější, přestrašené atd.? To není tak černobílé, on je velký rozdíl mezi ženou, která má ve 35ti vymodlený dítě, o který se snažila 10 let, třeba předtím potratila, a ženou, která má ve 35ti dítě proto, že ho prostě v tomhle věku chce. Proč by měl někdo být takový nebo onaký kvůli tomu, kolik je mu let? To jsou jako podle vás lidé v určitém věku všichni stejní?
Znám spoustu holek, co měly děti v 18ti, 20ti letech - ony už tehdy byly "staré", rozhodně s dětmi nějak neblbnuly nebo k nim neměly "věkově blíž", protože od těch dvaceti žily životem usedlé staré báby, která řeší akorát nakupování, televizní seriály, kdy a kam pojedou na dovolenou k moři a podobné. OK, tak takové jsou, a co?
Mě je 30 a jsem úplně stejnej člověk jako když mi bylo 20. A fakt si nepřipadám ani stará, ani přestrašená, naopak si troufám tvrdit, že mám podstatně "mladistvější" názory a chování než fůra dvacetiletejch. Podle toho, co tady čtu, jsem oproti zralým, vybouřeným, zodpovědným dvacetiletým maminkám v podstatě batole. :o)
 Petra 
  • 

Re: dřív nebo později 

(10.4.2005 18:59:00)
Ahojky holky. Je mi 26 let a mám první dítě. Myslím si že jsem akorád a dle lékaře a jaké jsem měla v těhotenství problémy tam mi řekl že mám dítě za minutu 12. Když jsem mu řekla že píšou v časopisech první dítě ve 30 letech tak mi řekl že on je gynekolog a že to nedoporučuje.
Každý nemá problémy v těhotenství, ale jsem ráda že jí mám. Je to moje sluníčko.
Jo a když jsem u těch peněz. Moje kamarádka má 3 děti je profesorka a každýmu radila jak má vychovávat děti a takový kecy a její děti berou drogy a vyhodili je ze školy. Protže podnikají a nemají na děti čas a když mi řekla že každý dítě má 5.000,-Kč na týden tak jsem šla do vrtule.
Ale je to o tom, že jim strkají peníze a nedají jim lásku.
Mám druhou kamarádku kteří mají hluboko do kapsy a každý jim říkal, vy jste blázni 3 děti. Ale jak jsou vycepovaný a vychovaný to by jim mohli všichni podnikatelé a učitelé závidět.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: dřív nebo později 

(10.4.2005 19:14:47)
Závidět vycepovaný děti?
A není lepší dát se k armádě, když má člověk potřebu někoho cepovat?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: dřív nebo později 

(10.4.2005 19:15:43)
Závidět vycepovaný děti?
A není lepší dát se k armádě, když má člověk potřebu někoho cepovat?
 Luci+Vája7/04, Kryštof 9/07 


Re: Re: Re: dřív nebo později 

(11.4.2005 8:22:12)
Myslím si,že je opravdu rozdíl u "starších"matek když je dítě vymodlené a když ho má proto,protože biologické hodiny neuprosně tikají a ty ženy si pořídí dítě protože prostě už by měly.

A prostě je fakt,že v mém okolí jsou starší i mladší matky a mohzu to porovnat,je prostě pravda,že ty starší jsou uzkostnější,pro někoho přehnanější,ale néééé horší.Samozřejmě né všechny záleží na povaze.

je každého věc kdy má dítě jestli ve 20 nebo po 30 letech.
 adelaide k. 


Re: Re: Re: dřív nebo později 

(11.4.2005 9:32:42)
Na úvod, je mi 21, Madlence skoro 7 týdnů. Nechci psát o tom jak jsem šťastná, že ji mám a jak je skvělé, že jsem mladá maminka, protože to první je samozřejmé (u každého kdo si dítě přál) a to druhé je můj subjektivní náhled. Chci se vyjádřit k diskuzi která tady proběhla (už po sté).

Mladé matky většinou nemívají tolik peněz, životních zkušeností, ani vybudované postavení v práci. Na druhou stranu mládí, elán, (zdravá) lehkomysnost taky nejsou k zahození. Ty které mají děti později - po třicítce a výš (termín "starší" matky mi připadá obludný) mají více životních zkušeností, více v životě viděly, zcestovaly, možná našetřily trochu peněz, ale i když jsou plné energie organismus už není tak mladý a jak mi potvrdili přátelé toho věku (a ostatně i manžel) už to není jako ve dvaceti :-) Za názorem že je člověk po třicítce k dítěti úzkostlivější si stojím. Vidím to na svém manželovi i na kamarádkách.

Prostě, bylo tu řečeno stokrát a řeknu to zas. NEZÁLEŽÍ na věku!!!!! Každý má své pro a proti.

Jestli ti Monty připadají zdejší dvacetileté maminky usedlé, řekla bych že to bude tím jak musí stále dokazovat svou vyzrálost jinak by byly odsouzeny jako nezodpovědné. Stejné to je s těmi druhými které zase musí stavět na odiv duševní mladistvost, jinak by je ty mladší postavily ke zdi za těžký přečin zapšklosti a úzkostlivého chování :-)

Jo, jsou mladé holky které do toho spadnou z blbosti na diskotéce s místním "bejkem" a ani neví se kterým. A jsou takové které si pořídí dítě ve třiceti protože je tlačí čas, partner, příbuzní nebo pocit, že se to patří. Ty všechny se pak sejdou u pískoviště s cigaretou v ruce aby mohly společně nadávat na sociální systém, chlapy a nespravedlivý svět.

Každá která dítě chce mu bude chtít dát to nejlepší. Ať je jí dvacet nebo čtyřicet. Pro někoho je to jóga pro někoho spaní po širákem.

Jsem pro to, aby se napříště po rozkliknutí diskuze "Kdy mít děti?" objevil nápis. KDYKOLIV, POKUD CÍTÍTE ŽE PRÁVĚ TEĎ JE TA SPRÁVNÁ CHVÍLE A CHCETE TO.

P.S.: Pokud jde o životní zkušenosti ctím "moudrost starších". Pokud jde o zkušenosti mateřské, potažmo rodičovské, jsme porodem všechny na stejné startovní čáře. Myslím tím, že mladá maminka může trousit moudra před bezdětnýma třicítkama naprosto beztrestně :-))))
 Elsa* 


Re: Re: Re: Re: dřív nebo později 

(11.4.2005 10:17:24)
Moc hezky napsane:-)))
 karin 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: dřív nebo později 

(11.4.2005 10:52:36)
přidala bych se k diskusi jako extrémně mladá a zároveň extrémně stará matka:)
je mi 39 let,synkovi je 20, mám ještě holčičku(16) a miminko se narodí v září.
Především chci říct,že jsem stejná matka. Já osobně mám teď víc klidu, než tenkrát, ale to je na života běhu, mohlo by to být i obráceně. Píšu sem proto,
že ta dobře míněná debata zavání roztomilým generačním škádlením. Mladé holky
se otřesou při pomyšlení jak těm čtyřicítkám praská v kříži a tímpádem naprosto nestíhaj předklony ke svému drobnému svěřenci, nedej bože až se za pár let v rozkvětu Parkinsonovy choroby potkají se svým puberťáčkem, nemluvě o vysilujícím přechodu, to snad budou rády, když doma najdou falešný zuby."
Starší matky se křižujou, když pomyslej, "jak ta nedozrálá telata nejsou schopny pochopit sebe sama, to má mít děti? Vždyť je při svých prioritách a zodpovědnosti někde zapomenou a pokud ne, tak co jim asi dokážou dát, když jednak nic nemají a hlavně ani nevědí, co je pro děti dobré."
Je to legrace.
Takže, když je ženská matka, není to o věku.Zdravím všechny.

 Kudátko+3 


dve nebo tri nebo ctyri deti? 

(12.4.2005 6:33:49)
Pripadne mi, ze je vzdy lepsi sudy pocet. Ja jsem nejmladsi ze tri sester, ke kterym si nachazim cestu az v dospelosti.
Treti dite, pokud nejsou hned po sobe, je prakticky jedinackem a to neni dle meho nazoru moc fajn.
V tom pripade snad radsi 4 deti, ale zivot ukaze. (I 2 jsou dost).
 Dzana 


Re: dve nebo tri nebo ctyri deti? 

(12.4.2005 13:27:55)
Kudatko,
Já jsem také ze tří dětí ... nejmladší. Neříkám, že mít o 8 let starší sestru a o 5 let staršího bratra je nejlepší věc na světě, ale rozhodně tím netrpím. Dejme tomu, že v dětství jsem si spíš hrála sama než s nimi, i když sourozenci mi třeba na chalupě udělali celou "matějskou pouť" ;o)
Věkové rozdíly nad deset let mezi "sousedními" sourozenci už jsou zřejmě dost znát, ale jinak to podle mě zase není ani tak o věku, jako o konkrétních lidech. Např. každý vyzrává v různém věku atd. Dětství je samozřejmě důležité, ale pro mě jsou sourozenci celoživotní závazek a rodina. Se sestrou jsem začala vycházet asi tak okolo mého 18. roku, to je pravda. To ale souviselo spíš s odlišným stylem života nás obou. Ale mluvíme spolu pořád, jsme v kontaktu a jako rodina se scházíme "v šesti" - tedy se svými manželi a dětmi.... a i když se vším nesouhlasíme vzájemně, tak spolu držíme. A já tedy nelituji. Je pravda, že jsem svého času chtěla ještě mladší sestřičku k sobě, ale i to se mi splnilo, i když trochu jiným způsobem. Před několika lety adoptovala mamka v adopci na dálku dívku z Ugandy, takže si s naší 21tiletou africkou sestrou mohu psát a na dálku sdílet naše starosti a radosti.
 Lilka 
  • 

Re: Re: dve nebo tri nebo ctyri deti? 

(12.4.2005 15:16:56)
Musim se tu priklonot k nazoru, ze je to spise o povahach nez vekovem rozdilu...
Vekovy rozdilmezi mnou a mou sestrou je pouze 18 mesicu a tezko by jsi hledala dve odlisnejsi povahy. Sice jsme k sobe trosku nasly cestu v pozdni dvacitce, ale i tak bych nerekla, ze jsme si blizke...Spise se tolerujeme...
 Čekanka,2+plán 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: dřív nebo později 

(7.5.2005 9:21:53)
Ahoj Karin,

Tvůj příspěvek mě potěšil. Za měsíc mi bude 39 a taky plánujeme miminko. Asi mne některé " zodpovědnější" matky nazvou bláznem - proč tak pozdě? Pravdou je, že nejdřív jsem si museli pořídit bydlení (mám dvě starší děti z 1. manželství - 17+11 do malého dvoupokojáku s majitelem, který se nás snažil vyštvat, protože byt potřeboval pro dceru, by nebylo rozumné řešení přivést mimi. Tak jsme zatnuli zuby a postavili si domeček za Prahou (na který budeme ještě 12 let platit hypotéku)a teď se můžeme pokusit o přírůstek. Přála bych si aby to vyšlo co nejdříve, a můj muž si mohl pochovat v ruce vlastní miminko. Podotýkám, že manžel je o 3 roky mladší, a vychovává mé děti od jejich 10 a 3 let( možná se jim věnuje více, než jiní otcové dětem vlastním)Moc dobře chápeme,že mým odchodem na mateřskou,potáhneme vše z jednoho platu, a bude to "záhul", ale to je asi všude stejné, ale zvládnout se to musí.
Tento příspěvek jsem napsala proto, že ani " starší" mamina nemusí být finančně zajištěná a pořizovat si dítě jenom proto, že se to zrovna teď nosí, ale i proto, že si oba partneři dítě moc přejí a neměli možnost dřív.
 Ashley 
  • 

Je to jedno 

(7.5.2005 20:30:44)
Je to asi jedno.Záleží opravdu na tom jak se ta žena cítí.Může se cítit na dítě v 18 i ve 40.Proč ne?Já jsem měla první v 18.Na druhé se těším a doufám že od sebe budou tak 3-4 roky.Pak bych chtěla ještě jedno,později abych si ho užila,ale tak do té 30.
A pokud by se stalo že bych otěhotněla ve 40 a věděla že je všechny uživíme,cítila se na to,tak si ho nechám taky.
 Lenka+Kubík 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dřív nebo později 

(7.5.2005 21:34:20)
Čekanko, nemusí ti to připadat zvláštní.Já mám 3 dospělé děti a Kubík se mi narodil v 41 letech.Dnes jsou mu 2 roky a jsem šťastná, že ho máme.I když asi před deseti lety jsem si plánovala co všechno budu dělat až děti dostudují.Budu cestovat, sedět doma z nohama na stole,žádné starosti.A pak to nějak ze dne na den přišlo.Najednou mi bylo úplně jedno,že nebudu dělat svou práci a půjdu s příjmy dolů.Za to štěstí to stojí a vychutnávám si to mateřství.Beru to trošku jinak než u starších dětí,tenkrát to bylo v nějakém fofru,rychle to uběhlo.A pro starší děti to je tak trochu škola, vidí co je čeká.Já tomu říkám, že je to pro ně něco jako antikoncepce.
 Petanda + Neo (10.9.05) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dřív nebo později 

(12.5.2005 15:04:14)
Ahoj Cekanko,

samozrejme pokud si zena preje miminko a muze ho mit, proc ne. Je jedno kolik ti je. Mne je 22, jsem ve 23. tydnu, manzel je Japonec, nechala jsem vysoke a odstehovala se do Japonska. To je myslim pro vetsinu lidi dost velka silenost, vetsi nez mit ve tvem veku miminko. Moje teta je o dva roky starsi nez ja a jak jsme si spolu uzily detstvi. Babicka ji mela kolem ctyricitky. Moc ti drzim palecky, hlavne aby bylo mimi zdrave=D
Hodne odvahy a stesti
Pa Petka
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: dřív nebo později 

(11.4.2005 10:33:44)
Nevím, jestli je to o přesvědčování. Může být a nemusí.
Každopádně si pamatuju na třídní srazy před cca 5 - 10 lety, kde byly dvě třetiny holek ve věku 20 - 25 let vdaných a "dětných" a ta konverzace mi skutečně přišla jak v domově důchodců. OK, možná je to můj úhel pohledu, třeba je to - jak říká Víťa Jakoubek ve "Vrať se do hrobu" - normální zrání, ale tak si aspoň připusťme, že každý zraje jinak. Na tohle přece žádný normy nejsou. A s tím zdravím je to totéž - třeba se dá OBECNĚ říct, že ve třiceti je člověk míň zdravej než ve dvaceti, ale není to dogma, nemá to univerzální platnost.
Btw., já se ve 30ti necítím ani fyzicky, ani psychicky hůř než ve dvaceti a neříkám to proto, abych komukoli cokoli dokazovala. :o)
 Marky 
  • 

Re: Re: dřív nebo později 

(14.4.2005 19:44:30)
Ahoj, souhlasím s Petrou, co se týče "vycepovaných" dětí. Pamatuji si, když jsme byli na vítání občánků, tak pro příklad tam byli 2 matky, obě se dvěma dětmi. Jedna matka seděla s mimi a s ní holčička (asi 3 roky) pěkně slušně, veselá, usměvavá, očíčka jí zářili. Druhá matka s mimi a chlapečkem zhruba stejně starým (3 roky). No, co ten tam dělal?! Dostal flašku s pitím, všude s tím stříkal, matka na to nic.. Stál u dveří, pořád je otevíral (bylo to v zimě a mimi tam byli celkem vysvlečené - všechny), třískal s nimi, matka na to nic.. Co pak vyroste z takového děcka?? Myslím, že "vycepovat" děti alespoň trochu není vůbec na škodu!!
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: dřív nebo později 

(14.4.2005 23:02:45)
Jistě, čím víc cepovaných dětí, tím menší budou mít psychologové a psychoterapeuti strach, že umřou pro nedostatek klientů hlady. :o)
Nevím, co vyroste z toho chlapečka, ale jsem si naprosto jistá tím, že dětství cepovaných dětí v nich zanechá trauma na celý život.
Krom toho, z půlhodinového projevu na veřejnosti nepoznáš, jestli někdo dítě cepuje nebo ne. Ta holčička, co jí očíčka zářily, mohla být prostě jenom klidné dítě a ten chlapeček mohl mít třeba LMD.
Není žádný univerzální recept na výchovu, každé dítě je jiné a ke každému by se mělo přistupovat jako k individualitě.
Osobně jsem neviděla žádné vycepované dítě, které by bylo veselé. Znám samé vystrašené, úzkostné chudinky, co si nedovolí před matkou/otcem ani se nahlas zasmát, protože to slušně vychované děti nedělají. Mám jednu známou, která má tři vzorné děti. Nejmladší je ještě miminko, ale ty dvě starší jsou poslušné, tiché, prostě vzorné. Venku se hezky drží kočárku, neodběhnou si pro kytičku nebo sebrat kamínek, protože jsou vycepované a při každé známce "neposlušnosti" dostanou přes zadek nebo pár facek. A těm září z očí jen úzkost a strach, jsou nekomunikativní, zaražené, vyloženě "nedětské". Osobně se domnívám, že právě to lítání, blbnutí, zlobení k dětem patří; a kdo chce děti cepovat, aby byly vzorné, měl jít buď na tu vojnu nebo drezírovat zvířata v cirkuse. Což se mi mimochodem taky dost hnusí.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: dřív nebo později 

(14.4.2005 23:59:10)
Monty,

ale on je dost podstatný rozdíl jednak v tom, jestli to dítě "blbne" na místě, které je k tomu určené (třeba venku nebo na hřišti), nebo jestli to je třeba v restauraci nebo při vítání občánků, kde je víc lidí a příležitost je taková, že se tam s nadměrným "blbnutím" prostě nepočítá.

A druhý, snad ještě podstatnější rozdíl vidím v tom, jak se k tomu postaví rodič toho dítěte. Pokud vidím, že dítě "zlobí" na místě, které se k tomu moc nehodí, a rodič se ho alespoň SNAŽÍ usměrnit, tak jim odpustím skoro všechno, i ten kabát politej od džusu, protože vidím tu snahu něco s tím udělat. Pokud to dítě vyvádí naprosto totéž, ale vidím, že rodič na něj kašle (jak tady holky říkaly -otevírání dveří v zimě na miminka,stříkání džusu kolem sebe) tak se mi to NELÍBÍ.

Vojenský dril jistě patří na vojnu a ne do výchovy dětí, ale liberální výchova za každou cenu v podobě takového toho "nechám ho dělat absolutně cokoli, abych mu proboha nebránil v přirozeném vývoji" se mi velmi nelíbí a myslím, že to moc dobré ovoce nenese. Ano, je dobré z dětí vychovávat samostatné, neušlápnuté osobnosti, ale zároveň je vést k tomu, že nejen já, ale i druzí mají jakási práva a ta je nutno respektovat.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: dřív nebo později 

(15.4.2005 0:15:04)
Šáry,
nevím, jak dosáhnout toho, aby tříleté dítě neblbnulo i mimo prostory k tomu určené. Tříleté dítě je prostě na nějakou vzornou kázeň moc malé. Je určitě rozdíl mezi tím, když se tak chová dejme tomu šestileté dítě... ale u tříletého mi to přijde úplně normální a adekvátní věku. Proto je mi daleko milejší takhle malé dítě - pokud není "od přírody" klidnější - na podobné akce NEBRAT, než následně řešit, co kde vyvede nebo nevyvede.
Pamatuju si, jak na nějakých křtinách knihy či co to bylo pobíhalo po sále dítě jedné poměrně známé televizní osobnosti. Taky mu byly tak tři roky. Polévalo cizí lidi vodou, vřeštělo, kopalo do židlí, bralo a ničilo věci, vyplazovalo jazyk, prostě bylo nesnesitelné a jeho rodič se tomu shovívavě usmíval a ještě se domníval, že budou jeho potomka všichni obdivovat, jak je živý a roztomilý. No nepřišlo mi to roztomilý vůbec a milého "spratka" bych nejradši přehnula přes koleno a nasekala mu. Ale na druhou stranu, proč ho tam tahali? Dítě v tomhle věku se na podobné akci nezabaví, ani na vítání občánků pro něj není nic zajímavýho, tak proč ho tam brát?
Já sama syna nikam, kde by působil rušivě, neberu. K čemu by to bylo dobré? Pořád za ním lítat a usměrňovat ho bude ty ostatní lidi otravovat úplně stejně, jako když ho nechám být. A cepovat ho od miminka jen proto, aby pak bylo všude a za všech okolností vzorné mi prostě nějak nesedne.
To není o žádné extra liberální výchově, syn taky dostane přes ruku nebo přes zadek, když zlobí a dělá věci, který má zakázaný. To je o normálním selským rozumu. Jsou prostě místa, kam malý děti nepatří. Tříletý dítě je ještě malý i na dětský akce - kino, divadlo - natož pak na akce pro dospělý. Tak ho na nic podobnýho neberu a je klid.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: dřív nebo později 

(15.4.2005 0:35:21)
Monty,

já naprosto souhlasím s tím, že tříleté dítě je ještě malé na nějakou "vzornou kázeň" ;o)) a že je spousta akcí a příležitostí, kam je ho lépe s ohledem na tuto skutečnost nebrat.

Ovšem když už ho na nějakou takovou akci vezmu (a vítání občánků podle mě patří k několika málo akcím, kde přínos z toho, že tam to dítě je, převáží nevýhody, které z toho plynou - pokud jsi ochotná to tak brát, tak je to docela významná akce, která se týká CELÉ rodiny, tedy i toho dítěte), tak musím zajistit, aby tam "otravovalo" co nejmíň. Tedy když tam budu sedět s menším dítětem, aby mi s tím větším pomohl třeba tatínek.

Prostě mně nevadí, když v takovéhle situaci dítko "zlobí", protože chápu, že od něho nemůžu reálně očekávat, že bude celou dobu sedět jako pecka, ale chci nebo musím ho tam mít, takže se taky o něj musím nějak postarat. Na ten večírek, co popisuješ, bych ho asi nebrala a v dané situaci by mě taky svrběla ruka.

Na druhou stranu já své dítko musím tahat s sebou i při řadě příležitostí, kdy se to normálně "nehodí" - prakticky nemáme hlídání, teď jsem "zneužila" babičku na tři hoďky, abychom si mohli dojít vybrat nějaké zařízení do bytu, ale nechci to dělat pravidelně, babička to sice dělá ráda, ale má jednak svoje léta, jednak spoustu jiných aktivit a mně se příčí svoje dítě takhle někomu "házet" na krk moc často.

Takže ho tahám do banky, do krámů... a tam všude se musím postarat, aby jim z toho neudělalo kůlničku na dříví. To jen na okraj, že s tím "nikam ho nebrat" to také není vždycky tak jednoduché.
 Marky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dřív nebo později 

(15.4.2005 11:24:21)
Šáry, souhlasím s tebou. Chtěla bych jen dodat, že mě rodiče vychovali (nebo vycepovali) tak, že se stačilo na ně jen podívat a já jsem už věděla co smím a co ne!! Samozřejmě, že jsem taky zlobila, ale často si teď povídám s mámou, jak jsme se chovali s bráchou, když jsme byli malinký a tak vím, že to jde!!
A nějaké následky to na mě nemělo. Byla jsem veselé dítě a měla i mám radost ze života. Svoje děti bych chtěla také tak vychovat!! Zatím mám jedno malé čtyřměsíční.
Myslím, že vše záleží na rodičích, jakou laťku pro výchovu zvolej a samozřejmě, že každý rodič si myslí, že to "své" dítě vychovává nejlépe..
Někdo je flegmatik, někdo pedant, diplomat.. Určitě nemůžou být všechny děti vychované stejně! Ale taková základní "slušnost", kde se chovat uvolněněji a kde se krotit myslím existuje!!
 Valkýra 


Výchova nebo cepování 

(15.4.2005 12:02:45)
Holky,
on je rozdíl, co je výchova a co už cepování. Za sebe můžu říct, že při spojení "vycepované dítě" se mi ježí všechny chlupy na těle. Vycepované dítě je pro mě takové, které někam přijde, slušně pozdraví, posadí se, neplete se do hovoru dospělým, prostě "neotravuje" a ke svým rodičům nemá důvěru, ale bojí se jich. Pokud se tak chová tříleté dítě, nevěřím, že je ve skutečnosti šťastné. Sama jsem cepováním prošla a můžu říct, že mám pocit, že jsem díky tomu přišla o kus dětství, protože bylo potlačováno přirozené chování adekvátní k věku. Ano, byla jsem ta holčička, která všude způsobně seděla nebo stála, protože jinak by bylo zle. Měla jsem pocit, že spousta naprosto obyčejných věcí je mi zapovězená, protože to dělají jen ti nevychovaní, nevycepovaní spratci.
Moje dcera byla jako tříletá taky hodně živá, dbala jsem na to, aby neobtěžovala ostatní, ale taky záleží na tom, co už ostatní obtěžovalo. Banku a obchody jsme zvládaly, do lepší restaurace nebo na koncert bych s ní ale nešla. Na obchodní jednání taky ne. Dnes je dceři 8 let a zklidnila se i bez cepování. Na rozdíl ode mě v jejím věku ale není zakřiknutá a s dospělými jedná jako rovný s rovným.
Výchova ke slušnosti samozřejmě ANO, cepování a drezúra NE!
 Paz 


Re: Výchova nebo cepování 

(16.4.2005 0:22:11)
Pár dní sem nahlížím a napadá mě, že jde vlastně jenom o slovo "cepování". Pro někoho to zní jako výchova ke slušnosti a někomu se vybaví téměř týrání dítěte. Možná jde o to, jak rodiče vychovávali nás a v jakém smyslu jsme to slovo v dětství slýchali. Jinak mám dojem (možná špatný), že máte všechny na výchovu jako takovou podobný názor. Souhlasím se Šáry v tom, že při vítání občánků by sourozenci měli být. Navíc každý nemá podmínky k odložení dítěte, když musí na nějakou, pro děti nezáživnou akci. Maminka toho "živějšího" chlapečka by podle mě měla projevit snahu ho usměrnit, nebo aspoň naznačit omluvu. Bylo by fajn, když by se o kloučka v tu dobu staral někdo další, ale třeba šlo o osamělou paní, těžko to posoudit. Mě osobně slovo "cepování" zní jako "trochu přísnější výchova", ale chápu, že jinému se prostě nelíbí. Naše děti okolí obvykle označuje za pohodové a vážně takové jsou. Vědí, kdy "ne" znamená naprostý zákaz, kdy jde jen o odložení problému na vhodnější dobu a místo. Většinou si o všem hodně povídáme, můžou mi říct svoje a navrhnout vlastní představy. Často se dohodnem na zlaté střední cestě, nebo pozměním společné plány, někdy je čistě po jejich - podle situace. Pro děti nudné akce se mnou musejí zvládat (nemám je komu svěřit a ani po tom moc netoužím) a myslím, že jim to neuškodí. Jde o běžné pochůzky na úřady, nákupy a tak, beru jim něco na zabavení a pár minut vydrží i bez toho. Jsou tři a tak si čekání umějí společně skvěle zkrátit a potom je zase nechám řádit dle libosti (na místě pro děti, a samozřejmě nesmí nikomu ubližovat). Přesto je tchán a švagrováci považují za týrané (protože čokoládu smí jíst až po obědě, protože je otužujeme, protože nesmí prosedět hodiny u TV a PC, protože je necháváme zbytečně píchat při nepovinném očkování, atd.). Mimochodem jak děti miluju, ty švagrovic bych nikdy dobrovolně nehlídala, hádám že tušíte proč.
 Klára+Michaelka 1.202 
  • 

Re: Re: Výchova nebo cepování 

(17.4.2005 20:07:11)
Ahoj,
už pár dní taky tuhle diskuzi sleduju a musím souhlasit s Šárkou.
Pod pojmem cepování si opravdu každý představí něco jiného.Mám tříletou holčičku a vím,že tříleté dítě je už schopné být v klidu,když to situace vyžaduje a to mám fakt dračici,která se jen tak před něčím nezastaví,ale holt to chce trochu "výchovy".Nedávno jsme byly s Míšou nakupovat a byla jsem svědkem jak cizí holčička(cca.stejně stará jako Míša) stropila scénu u bonbonů,maminka jí viditelně nechtěla nic koupit a tak holčička se vrhla na regál s bonbonama a začala je hystericky vyhazovat na zem a dupat po nich a řvala,že je chce a nebo je rozduúpe.A co na to maminka?Ta se na holčičku usmívala a hladila jí po vlasech a ppovídala jí:"Jůlinko nech ty bonbonky,dáme jich teda pár do košíku a zbytek uklidí paní prodavačka a dej si tam ještě čokoládku a hlavně nevřískej zlatíčko".Tahle holčička podle mě by potřebovala pořádně vycepovat.Co myslíte,že z takových dětí vyroste?
I moje malá dcera mi řekla,že ta holčička moc zlobí a proč jí její maminka kupuje za to bonbony.
Myslím,že u dítěte má být režim a výchova,né dryl!!!
 Klára+Michaelka 1.202 
  • 

Re: Re: Výchova nebo cepování 

(17.4.2005 20:07:22)
Ahoj,
už pár dní taky tuhle diskuzi sleduju a musím souhlasit s Šárkou.
Pod pojmem cepování si opravdu každý představí něco jiného.Mám tříletou holčičku a vím,že tříleté dítě je už schopné být v klidu,když to situace vyžaduje a to mám fakt dračici,která se jen tak před něčím nezastaví,ale holt to chce trochu "výchovy".Nedávno jsme byly s Míšou nakupovat a byla jsem svědkem jak cizí holčička(cca.stejně stará jako Míša) stropila scénu u bonbonů,maminka jí viditelně nechtěla nic koupit a tak holčička se vrhla na regál s bonbonama a začala je hystericky vyhazovat na zem a dupat po nich a řvala,že je chce a nebo je rozduúpe.A co na to maminka?Ta se na holčičku usmívala a hladila jí po vlasech a ppovídala jí:"Jůlinko nech ty bonbonky,dáme jich teda pár do košíku a zbytek uklidí paní prodavačka a dej si tam ještě čokoládku a hlavně nevřískej zlatíčko".Tahle holčička podle mě by potřebovala pořádně vycepovat.Co myslíte,že z takových dětí vyroste?
I moje malá dcera mi řekla,že ta holčička moc zlobí a proč jí její maminka kupuje za to bonbony.
Myslím,že u dítěte má být režim a výchova,né dryl!!!
 Paz 


Re: Re: Re: Výchova nebo cepování 

(17.4.2005 20:31:54)
Kláro, díky za uklidnění!
Naše děti se taky nevěřícně dívají na podobné scény a nechápou, jak někdo může tolik zlobit. A když by u takového výstupu došlo na odměnu, byla bych v lehkém šoku i já. Okolí je proto někdy považuje za přemoudřelé a nedětské. Proto jsem ráda, že tvoje holčička na takové výstupy reaguje stejně. Mmch, jinak to jsou pohodáři každým coulem, žádné zakřiknuté chudinky.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Výchova nebo cepování 

(17.4.2005 21:09:24)
A jakpak to děláte?
Synovi je 2 a 1/4, sice nedělá scény v obchodech, i na veřejnosti se chová vcelku slušně - dneska jsme třeba byli v Národním muzeu a on normálně poslechl, že se nesahá na sklo, že nesmí běhat a křičet - ale VENKU je prostě neřízená střela. Nepůjde za ruku, nebude poslouchat, že se tam či onam nechodí, včera mi přes opakovaný upozornění vlezl do potoka apod. Jak ho mám asi cepovat? Když to přehání, dostane na zadek - na ven má ještě plenu, takže je to spíš symbolický. Já skutečně neznám jinej způsob jak CEPOVAT děti než tím, že se řežou jako žito. Ráda se nechám poučit, že to jde jinak.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Výchova nebo cepování 

(17.4.2005 22:10:03)
Monty,
třeba důsledností, která na prvni, druhý, třetí...desátý pokus na první pohled nenese žádné ovoce. A není nutné u toho vždycky mlátit.

U té maminky v hypermarketu byla myslím zásadní chyba, že ta holčička tou scénou DOSÁHLA SVÉHO.

Asi by bylo bývalo lepší za ničení bonbónů jí dát na zadek a pak ji odvést/odvézt ve vozíku a NECHAT JI ŘVÁT, nebát se té scény, "že bude ostuda".

Jinak to, ež Stáník venku běhá.. asi nemá cenu chtít po něm, aby neběhal, když je to malý dítě. Čím víc zákazů, tím hůř se v tom to dítě orientuje. Myslím, že má cenu stanovit pár zásadních věcí (jako že do ulice se nevbíhá, ale jde s mámou za ručičku) a ty pak vyžadovat i za cenu mírného brachiálního násilí ;o)), a zbytek až zas tolik neřešit.

MMCH když poslechl v tom muzeu, tak to s ním asi zas tak špatný není ;o))
 sally 


Re: Re: Re: Re: dřív nebo později 

(26.4.2005 6:57:20)
... přijde mi, že se tu trošku plete týrání dětí a důslednost. Každý si pod pojmem "cepovat" asi představuje něco jiného. Někdo facku za každý sebraný kamínek - a někdo to, že dítě neotravuje ostatní. Nevím - u nás venku platí velmi málo pravidel (nelítat do silnice, netrhat kytky ze zahrádek), na "nevhodných" místech je těch pravidel víc - ale spíš se snažím vyhýbat situacím, kdy bych musela TOma trestat (jakkoliv) za to, že už prostě nemůže nudou vydržet. Obvykle to jde nějak zařídit. Na výjmečené záležitosti (zubař) mám hlídání, na ty častější (kontroly na gyndě s rizikovým těhotenstvím) se holt musím vybavit. K doktorovi se objednávám tak, abych měla před návštěvou čas vylítat prcka ještě cca hodinku venku, chodím na čas; na recepci se optám, jak to vypadá (často mají dři zpoždění) a když je zpoždění víc jak deset minut, tak prostě vezmu prcka ještě na chvíli ven. Tahám sebou kočár (má popruhy, takže můžu Toma v ordinaci přivázat, aby "neškodil"), knížky, autíčka, oblíbené jídlo, mlíko, pití... a kombinuju tak, aby Tom pokud možno těch 10 - 15 minut prohlídky vydržel v klidu sedět v kočárku - pokud je vylítaný, tak si rád chvilku listuje v knížce nebo dělá nějakou klidnější činnost.
Tom s námi chodí i do restaurací (nekuřáckých). Během objednávání a čekání na jídlo s ním jeden z nás jde ven, pak všichni jíme a čekání na placení také už obvykle tráví jeden z nás s prckem venku. Není to ideální (ráda posedím a pokecám), ale dá se. Naštěstí naše dítě rádo jí, takže u jídla je skutečně spokojené a v klidu (jsou restaurace, kde mu objednáváme jídlo, jsou restaurace, kam mu nosíme jeho).

Zkrátka řešením není dítě nechat být ať "rozvíjí svou osobnost" na úkor ostatních, ale taky není řešením pořád ho řezat a řezat - spíš stanovit nějaká velmi základní pravidla (např. do silnice se chodí za ručičku, ostatní děti se nebijí) a těch se držet (a vyžadovat jejich dodržování od všech ostatních lidí, kteří dítě hlídají) - a situace, které jsou pro dítě nezvládnutelné (např. 30 minut nehnutě tiše sedět) nějak dítěti usnadnit - buď ho nebrat vůbec, nebo zkusit zařídit, aby mělo nějaký dozor či alternativní zajímavou činnost.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.