| Poli Mac |
 |
(27.9.2021 7:56:00)
Zdravím všechny,
poslední dobou je mi nejlépe, když jsem sama.... což moc často není, nejradši bych s nikým nemluvila, nic neřešila atd. Doma jen vařím, v práci je mi celkem fajn. Myslíte, že by se to dalo nějak zlepšit? Poraďte mi prosím někdo, co mám s tímto stavem dělat.....
|
| Konzerva | 
|
(27.9.2021 9:32:26)
já myslím, že tyhle pocity má naprostá většina lidí, kteří se musejí o někoho furt starat - typicky o děti nebo rodiče.
Když byl covid, byla jsem úplně na nervy. Kdykoliv jsem přišla domů, furt tam bylo aspoň jedno dítě. Tak jsem toužila být v tom bytě aspoň chvíli sama!!!
Teď je to trošku lepší. Nejde ani tak o školu, i když mají děti odpoledku, tak já chodím z práce až po nich. Ale už jsou kroužky, tak jednou týdně mají obě kroužek ve stejnou domu a já jsem doma 2 hodiny sama, to je taková úleva a pohoda!
A můj manžel, když jsme kdysi měli děti malé, tak přišel s tím, že by si potřeboval odpočinout, být týden sám. Tak jsme to udělali tak, že já jela na týden k rodičům, on si vzal týden dovolené a strávil ho u kamaráda na chalupě. Trochu mu tam posekal trávu a pohrabal listí, ale hlavně se prý jen válel, četl si (měl sebou asi 5 knížek) a prostě nedělal nic. Vrátil se pěkně odpočatý, připravený zase na ten denní kolotoč. 
|
| Poli Mac |
|
(27.9.2021 11:02:53)
ani se netěším domů, jeden syn - co bude k jídlu, druhý je za mnou jak "ocásek". Přistihla jsem se, že se mu snažím vyhýbat? To je šílený....
|
| Konzerva |
|
(27.9.2021 11:45:05)
A máš možnost si to občas zařídit, aby byla sama? Dítě na kroužku, ve škole v družině, u babičky, u kamaráda, s otcem venku?
Nebo si vzít práci domů a když všichni ráno vypadnout, pracovat z domova?
Poslat děti a manžela na víkend někam? Nebo sama někam odjet?
Nebo máš pocit, že pár hodin nebo víkend nestačí?
Nebo máš pocit viny, že s nimi nechceš být 24/7?
|
| Poli Mac |
|
(27.9.2021 12:05:33)
Kroužky žádné nemají, u babičky být nechtějí (16 a 12let), mladší je občas venku s kamarády.... .
Starší ze školy hned domu.
Když o tom tak přemýšlím, 8 let jezdili 1x za 14 dní k otci na víkend (jsme rozvedení). Jak jsem si nemohla zvyknout, tak 2dny bez nich mi nakonec vyhovovaly, nemusela jsem nic a byla sama. Otec si je přestal brát a zase si nemůžu zvyknout, že jsou pořád doma.
A i ten pocit viny, jak píšeš, ten mě ničí...
|
| Persepolis | 
|
(27.9.2021 12:15:11)
Řekni si, že na tom není nic zavržení hodného, že ti občas lezou na nervy vlastní děti. Navíc jsou dost velké na to, aby si je mohla nechat doma a za tou samotou si někam dojet nebo dojít. Třeba jenom na hodinku nebo na dvě. Udělej si z toho rituál.
|
|
| Konzerva |
|
(27.9.2021 13:32:18)
Pocitu viny se zkus zbavit. Je naprosto neadekvátní. Zkus si udělat průzkum - uvidíš, že naprostá většina rodičů chce být občas sama, bez dětí. Je to přirozený, zvláště, když ty děti jsou už tak velký, že rodičovskou péči 24/7 nepotřebujou. Což tvoje děti už jsou. A ony rozhodně cítí totéž, resp. ještě víc. 
Nedalo by se něco udělat s těmi vztahy v rodině? Proč nechtějí k babičce a otci?
Proč nemají žádné kroužky nebo sport? To je fakt nic nebaví?
co kamarádi, nešlo by nabídnout, že u vás nějaký kamarád může občas přespat a jindy tvoje dítě přespí u něj?
Co je vyslat splnit nějaký úkol - knihovna, oprava bot, donést něco na úřad, na pojišťovnu, nákup, aby byly pryč aspoň hodinu?
Některé organizace - spolky, DDM apod. pořádají víkendové akce pro děti. Nemohla bys je tam poslat? Nebo aspoň jednoho?
|
|
| Pruhovaná | 
|
(27.9.2021 14:35:39)
12 a 16 let? To snad zvládnou být dvě hodiny doma sami. Prostě jim řekni, že jdeš ven a hotovo. Nebo ti vadí, i když jsou "zalezlí u sebe"? To už by asi byl větší problém...
|
| Konzerva |
|
(27.9.2021 14:42:55)
Pruhovaná,
já cítím rozdíl, jestli jsem v bytě sama nebo s dětma, i když jsou zalezlé a nic nechtějí.
|
| Zasjaj. | 
|
(27.9.2021 15:25:47)
Jo, Konzervo, i kdyz vsichni spi, stejne, nic se nevyrovna tomu byt v byte proste uplne sama. Hrozne mi to chybi.
|
|
| TaJ | 
|
(27.9.2021 21:30:35)
Konzervo, taky to tak mám...i když je syn zalezlý celé hodiny u sebe v pokoji a nic po mně nechce, tak je to prostě jiné, než když jsem doma úplně sama...a já mám taky dost velkou potřebu být sama...naštěstí se mi to díky práci daří pravidelně - na tohle je ten dlouhý/krátký týden super, dva dny v práci a dva dny volno, přičemž celé dopoledne jsem tu vždycky úplně sama, než dorazí syn ze školy a manžel z práce... A synovi už je 13 a už tak nejmíň rok ho klidně můžu nechat doma a jít si někam na procházku, nebo vyřídit co potřebuju...sice si pořád sám neuvaří, ale když má hlad, tak si vždycky doma něco najde
|
|
|
| K_at |
|
(27.9.2021 14:47:12)
12 a 16?!?!?! A kde je problém? Potřeba psychohygieny - být někdy sám se sebou - to je snad normální. A u takto velkých dětí minimálně teda můžu vypadnout sama ven. Nebo vykopat pryč děti aspoň na hodinku. A uvařit si těstoviny s omáčkou, nebo toasty, nebo občas objednat pizu, neboť máma nevaří, to zvládnou taky.
|
|
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(27.9.2021 9:35:57)
tyhle stavy u mne přicházejí pokaždé v rámci mého období splínu... toužím po chatě na samotě v lese, bez příjezdové cesty, obehnané vysokým plotem... toužím strávit aspoň týden bez lidí, aby na mne nikdo nemluvil, nedíval se, nekomunikoval...
v časech nejhorších toužím zalézt do lesa, lehnout si pod strom a počkat až přijde konec (a mé zákeřné já mi hned v duchu šeptá "po 5 minutách by tě bolela záda, kyčle, pak bys nemohla vstát, táhlo by ti na záda a modlila by ses, aby ti někdo pomohl na nohy" )
v reálu utíkám do sauny - tam se prohřeju a pak v odpočívárně ležím v tichu, nekomunikuju a čerpám energii... teď s podzimem jsem zase začala chodit 3x týdně
(úplně nejlepší odpočívárnu mají v saunii, tam se nesmí mluvit!!!   )
|
|
| angrešt |
|
(27.9.2021 11:08:45)
No, na chuť být sama je nejlepší být sama, ne? Jako jasně, občas se to trochu obtížně zařizuje, to nevím, jak máš.
Ale prostě já svou potřebu samoty (poměrně velkou) řeším maximálním dopřáváním si samoty, potřebuju ji nutně, nechci bez svých okamžiků samoty být.
Protože mám zatím malé děti, tak samotu holt "čerpám" jen ve chvílích, kdy je jiná dospělá osoba zajistí, ale tak prostě večer, když přijde manžel, jdu ven, nebo když hlídá tchyně, jdu buď ven do lesa (klidně si vyjedu třeba půlhodinku autobusem do lesa někam dál), nebo občas k některým ze svých přátel, u kterých můžu být sama. S některými to tak máme nastavené, že umíme být podle dohody spolu jak spolu, tak spolu každý sám, a klidně si v jejich domácnosti můžu zalézt a dělat svoje, klidně jen být sama ve své hlavě. No a úplná vzácnost je být sama u sebe doma, to teda problém je, letos extra velkej, pořád doma alespoň jedno dítě bylo, ale... tak holt nemůžu mít všecko zatím, no :) Děti poodrostou.
|
| Poli Mac |
|
(27.9.2021 11:30:20)
Jako dneska máme dovolenou a já jsem radši jela do práce, protože tu nikdo není... a mám svatej klid
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(27.9.2021 11:38:28)
no a v čem je teda problém? trápí tě, že bys ráda byla sama nebo tě trápí, že máš pocit, že bys ráda byla sama?
|
|
|
|
| Persepolis |
|
(27.9.2021 12:08:30)
Tohle mám celoživotně. Jsem ráda sama. Samozřejmě, že ne pořád, ale nemám ráda velké společnosti a i delší pobyt s více lidmi mě vyčerpává. Užívám si chvíle , kdy můžu být jen sama se sebou. Holt jsem introvert.
|
|
| Janinka a dvě princezny | 
|
(27.9.2021 14:09:34)
no na mě to trošku působí něčím víc než jen touhou po samotě... sama takové stavy taky mívám, když mi něco v přístupu druhých ke mě vadí. To, že jsou kluci zalezlí v pokojích na mobilu by tě asi tak nežralo. Třeba právě to, že mladší je za tebou jak ocásek. Jako bude to znít asi ošklivě, ale není tak malej, abys mu to nemohla upřímně říct.
Taky jsem svým dcerám mnohokrát řekla, že hraní mě nebaví a dělám to jen proto, že je mám ráda a teď už i jen když se mě chce.  koukaly a nevěřily, ale nevidím důvod proč bys synovi nemohla říct, jestli by si na hodinku, dvě nezalezl do pokoje nebo ty si zalez do ložnice a domluvíte se, že tě nechá bejt.
Stejně tak souhlas, občas vymyslet prostě úkol, aby ses jich zbavila. Nákupy jsou ideální třeba, případně doučování. Nejsou to malé děti.
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(27.9.2021 14:13:28)
navíc v jejich věku si myslím, že je klidně můžeš nechat odpo samotné a dopřát si sama pro sebe samoty kolik chceš, třeba v sauně, na kosmetice nebo úplně bez lidí v lese na procházce jakkoliv
Případně bych kluky naučila na své soukromé chvilky - napadá mě třeba vana
|
|
| TaJ |
|
(27.9.2021 21:45:34)
Janinko, jo, na tom něco může být...taky jsme do 11 let měli doma takový "ocásek", věčně celé dny za zády...a jakkoli ho mám strašně ráda a ráda jsem se mu věnovala, tak jsem byla vždycky vděčná za ta dopoledne, kdy byl ve školce, nebo pak ve škole a já měla zrovna z práce volno a tudíž byla doma úplně sama a nikdo po mně nic nechtěl...vždycky jsem načerpala energii k tomu, abych se mu pak zase mohla věnovat...nicméně, přešel 12.rok a jak je celé odpoledne dlouhé, ho nevidím, pak akorát u večeře, chvíli si popovídá a zase si zaleze...občas bych ten "ocásek" klidně zase na chvíli brala zpátky
|
|
|
| Pam-pela | 
|
(27.9.2021 15:04:15)
Co s tím dělat? Odpočinout si - na maximum, co to jde. Je to dočasné.
Když chce být člověk sám ), má to určitě svoje důvody - fyzická, psychická, energetická únava. Přehlcenost, mnoho různých podnětů.
Stačí, když nám dojde (většinou dočasně) energie. Když nám dochází benzín nebo % v mobilu, asi půjdem natankovat, nebo strčíme mobil na nabíječku.
A u člověka? Najet na to, co dobíjí a současně aspoň na chvíli "odstavit auto", než se na něm něco i třeba nevratně pokazí.
I kdyby se měl člověk hodit marod, i kdyby na nějaký čas se vozili hotovky z jídelny, i kdyby měla přijet babička...a vést chvíli domácnost.
V práci se hodit marod...i s tou velkou únavou to jde - pořád lepší, než vyhoření, které bývá často nevratné.
A "spojení s přírodou", byť to vypadá "ezotericky", fakt to taky nabíjí. A tam třeba vypnout technické vzruchy.
Ono je to o nastavení priorit...Co je PRO MĚ důležitý...abych ve zdraví přežila.
|
|
| Zasjaj. |
|
(27.9.2021 15:23:45)
Mam to cely zivot. Pamatuju si, kdyz jsme jeste na skole jezdivali s partou na hory, treba tri tydny, v jedny mistnosti, na lyzich, furt spolu, bylo to skvely a vsechno, ale ja po naky dobe uz proste strasne nutne potrebovala byt sama. Jednou jsem se vzbudila hrozne brzy rano a sla na dlouho prochazku. Noc taky pomaha, svet prestane existovat. Nebo sama autem do prace, aspon neco.
|
|
| sally | 
|
(27.9.2021 16:56:29)
Poli,
jsou lidi, kteří umí, chtějí a POTŘEBUJÍ být sami. Já to mám taky - a protože jedno naše dítě je absolutně netáborové a nekroužkové, a neměli jsme nikdy babičky, tak jsem sama doma byla za osmnáct let fakt párkrát. Děti jsou šestým rokem v domácím vzdělávání, poslední rok mám doma i manžela. Který mojí potřebu samoty nechápe (naštěstí to alespoň respektuje). Moje řešení jsou moje koníčky a zájmy, kdy jsem venku z domu.
A tvrdé hájení mého prostoru. Od pravidel typu "od jídla - obzvláště ranní kávy - vstávám jen v případě požáru či tepenného krvácení - u jídla neřeším úkoly, nepodepisuju žákovské ani nic takového", až po to, že když nahlásím, že si jdu zalézt do ložnice, tak opět platí pravidlo "jen požár a tepenné krvácení".
Tvoji kluci jsou dost staří na to, aby mohli vařit sami. Uvařit těstoviny, ohřát na pánvi masové koule a zalít to omáčkou ze sklenice, by měl zvládnout i ten dvanáctiletý. Dále vařit větší množství a pak ohřívat. Já dělám často věci v pomalém hrnci, a máme to na střídačku s rýží / nokama / těstovinama / bramborama (jak se co hodí). Navíc jestli chodí do školy, tak mají teplé obědy ve škole - a míchaná vajíčka s chlebem, či rohlík se šunkou je taky platná večeře. Moje děti mají každý jeden den v týdnu komplet úklid kuchyně (myčka, utřít linku, sklidit všechno z linky, umýt sporák, zamést). Jako ne, že by to dělali s písní na rtech a perfektně, ale udělají.
Vaření je nakonec začalo bavit - nic složitého, ale udělají.
Další věc - u nás jedno dítě je outdoorové a introvert, zjistila jsem, že se mi vlastně s ním dobře jezdí na lyže a výlety a túry. Jsou věci, kde člověk nechce být sám (např. na běžkách v divočině), a tohle dítě nemluví a vlastně nic nechce.
|
| Zasjaj. |
|
(27.9.2021 16:59:15)
Sally, tise tipuju, ktery to je, to nemluvici dite
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(27.9.2021 19:02:42)
jednu dobu, děti byly ještě vcelku malé, jsem se prostě dvakrát ročně sebrala a odjela na 3-4 dny. Většinou na Jižní Moravu do Mikulova ke kamarádce. Ta mi poskytla hostovský pokoj a moc si mě nevšímala, já chodila po Mikulově a okolí a byla sama. Nikdo po mě nic nechtěl. Říkala jsem tomu sanatorium a zachránilo mi to zdravý rozum.
Pak jsem začala jezdit na výcviky, nejdřív do Brna, teď jezdím několik let do Olomouce jednou za 2 - 3 měsíce na 3 dny. Je to super.
|
|
| Monika |
|
(27.9.2021 21:35:41)
Dvanáctileté je pořád jako tvůj ocásek? Má nějaké potíže? Přijde mi to divné. Že 16letý shání jídlo mi divné nepřijde, ale v tomto věku by už si (i ostatním) mohl něco připravit sám, i kdyby to měly být obložené chleby nebo těstoviny se sýrem a kečupem?
Je opravdu škoda, že jsou po škole jenom doma, kde je minimálně nějaký pohyb? Chtít být sama je normální a v tomhle věku dětí by to ani neměl být problém zařídit. Ale možná spíš řešíš/řešíte různé potíže a ta tvoje "potřeba být sama" souvisí s potřebou zbavit se těch potíží?
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)