| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Prosba o radu

 Celkem 6 názorů.
 Matýsek 
  • 

Prosba o radu 

(5.4.2005 12:02:12)
Mám chlapečka, 2 roky a 2 měsíce.Je to strašný zuriveček a já maminkou poprvé, takže si s ním nevím rady.třeba dnes, byli jsme v mateřské centru a on chtěl motorku co má jiný chlapeček.Jemně jsem mu vysvětlila, že to teď mít nemůže.Strhl se obrovský záchvat,křičení, dupání, bil mě, šrábal, házel hračkami,rozhazoval židle a nakonec se několikrát dobrovolně udeřil ,o zem a pak o radiátor, do hlavy.Nestalo se to poprvé, píšu až teď neboť jsem myslela, že to přejde, ale né.Jsem opravdu zoufalá, takové záchvaty mívá kdekoliv, venku, v parku.. a já nevím jak se zachovat.Zkoušela jsem zbít, nepomáhá, zkoušela jsem pevně do naruče, konejšit, kolébat, zpívat..nic.Jsem opravdu zoufalá, a kolikrát nechybí moc do pláče.Prosím o jakkoukoliv radu, jak se zachovat.Slyšela jsem, že je dobrá ledová voda-sprcha, ale kdy jí třeba v parku hledat....Moc děkuji.
 Bruni 


Re: Prosba o radu 

(5.4.2005 13:06:51)
Ahoj, mám stejně starého vzteklíka, takže si to umím představit. U nás teda mlácení hlavou o cokoli před pár týdny pomalu přestalo, už to dělá jen ve vyjímečných situacích, když je hodně unavený. Jinak se vzteká pořád. Beru to tak, že je prostě cholerik, má výbušnou povahu a když se mu něco nelíbí, musí ten vztek nějak ven. Bití je absolutně kontraproduktivní, myslím, že to akorát vyvolá další vlnu vzdoru a vzteku. Ta sprcha - no, možná to má někdo odzkoušené, ale mně to připadá dost drastický. Konejšení - to u nás vůbec nezabírá, stejně je plný emocí a ty musí ven. Nejvíc u nás zabíralo prostě popadnout (nejlépe jednou rukou do podpaží tak, aby mě nepokopal a nemohl tahat za vlasy) a odnést od "zdroje", který ho rozčílil. Někdy se uklidnil celkem rychle, když ho zaujalo něco nového a zapomněl na incident, někdy to trvalo i dost dlouho, než ho to přešlo, ale víc se dělat nedalo. Jak ho zklidnit hned na místě, na to jsem nepřišla. Pokud jsem ho odnést nemohla (v metru, obchodě před placením) a situace to dovolila, nechala jsem ho v klidu vyvztekat na zemi. Když se začal trochu ovládat, začala jsem mluvit o něčem jiném, o tom, co má rád - že třeba pojedeme metrem, budeme koukat na mravence, atp.
Já si myslím, že když to jen trochu jde, dovolila bych mu se nějakým způsobem vyvztekat, vybrečet (pokud teda nikomu neubližuje). Když si představím sebe, když mě něco vytočí, tak taky šíleně pěním a je lepší to někde fyzicky ze sebe dostat než to v sobě dusit. Navíc my už si to v hlavě srovnat umíme, umíme si vysvětlit, proč není potřeba se vztekat, a stejně kolikrát vyletíme. A od těch prcků, který jsou na světě pár let, sotva se naučili chodit, ještě neumí pořádně mluvit, už všichni chtějí, aby se chovali podle pravidel.
Neohlížím se na ostatní, ať si každej říká, že mám nevychovanýho fracka, ale za to, že je šílený vzteky, protože neumí jinak vyjádřit, jak moc mu chybí zrovna ta zelená lopatička, co má ten chlapeček vedle, ho mlátit nebudu. Prostě někdo je flegmatik, mávne rukou a vezme si jinou lopatku, někdo se z toho holt hotovej ještě půl hodiny.. Každej jsme nějakej, ne :-)?
Však o ni na to časem přijdou, jak tu svoji výbušnou povahu trochu zkrotit. Snažím se jednat s pochopením a porozuměním, že je mi jasný, proč se tak vzteká a že mu rozumím, že je tak rozčilený, ale zároveň neustoupím.
Podle mě je blbost se na dítě za jeho vztek zlobit.

Ale co udělat s tím, když škrábe a kouše, to netuším :-(.
 Bruni 


Re: Re: Prosba o radu 

(5.4.2005 13:17:47)
A ještě něco - ve dvou letech už děti hodně věcí chápou, ale protože moc nemluví, zdá se nám, že to tak není. Možná by šlo si s ním promluvit v klidu (klidně doma, třeba i několikrát) o tom, co v tom MC udělal. Pokud tam chodí rád, tak mu říct, že když bude takhle reagovat (házet židle - tím může někomu ublížit, něco rozbít), tak tam chodit nebudete. Nebo když scénu udělá, tak se seberete a půjdete domů. U nás to už funguje u věcí, který má Adam opravdu rád. Když třeba udělá scénu, že chtěl přivolat výtah (v metru) sám, ale já už jsem to zmáčkla a válí se po zemi, řeknu mu v klidu, že teda metrem nepojedeme, jen když přestane křičet. Většinou to fakt zabere. Ale chce to fakt v případě, že třeba sjedeme výtahem do metra a on se zase vztekne, že třeba chtěl nastoupit do toho naproti (přičemž čekáme na opačný směr), popadnout a odejít a do metra se nevrátit. Takhle ví, že to myslím vážně.
 Jana 
  • 

Co udělá sprcha 

(5.4.2005 14:32:16)
Jsem velkým odpůrcem dávání dětí pod studenou sprchu. Přesto jednou, když jsem opravdu hodně spěchala a syn se rozhodl, že se nepřevlíkne z pyžama, tak po půlhodinovém ječení a vztekání jsem ho tam šoupla. Bylo mi ho hrozně líto. On se však pořád vztekal, sprcha nezabrala, pak dělal scénu, když jsem mu chtěla sundat to mokré pyžamo. Od té doby jsem už zase na sprchu ani nepomyslela a mrzí mne, že jsem to vůbec zkusila. Ale jak na něj, na to jsem taky ještě nepřišla.
 matýsek 
  • 

Re: Re: Prosba o radu 

(5.4.2005 19:59:14)
Ivanko, moc vám děkuji za nádherný příspěvek.Budu si z něj brát velké ponaučení.Moc moc díky.
 Jana,Vendy 5/96,Káťa 10/00 
  • 

Re: Re: Re: Prosba o radu 

(6.4.2005 13:30:12)
Zdravím všechny, já mám doma taková "zlatíčka" hned dvě,takže rozumím vééélmi dobře oč jde.Začalo to u Vendy asi kolem roka a půl a vyzkoušeli jsme opravdu všechno(ve třech letech ji manžel vykoupal o půlnoci v řece dokonce třikrát za sebou a opravdu to NEPOMÁHÁ!!,cvakala zubama,ztichla a jak jsme ji usušili a převlékli,začala nanovo).Silou je nezlomitelná a jediná cesta je kompromis.Občas se záchvaty objeví i dnes,ale s rostoucím věkem a přibývajícím rozumem jsou méně časté a já jsem se způsobem pokus-omyl naučila jim celkem předcházet.U Katky teď probíhá "nafukování" doprovázené vztekem a boucháním s věcmi.Na sebe je opatrná,takže si naštěstí nesnaží rozbít hlavu o topení a navíc není nikdy v takové amoku,aby se zcela přestala kontrolovat(na rozdíl od Vendy).Vyčíhla si,že mě bolí,když na mě křičí,že jsem zlá maminka a že ji nemám ráda(popř.kdyby umřela,že bych si našla jinou holčičku,hrůza,co?)a teď to mám "na talíři" i několikrát denně.Skoro vždy mě na vteřinu uzemní a ze mě vyprchá ten moment agrese,v duchu to přehodnotím a reaguji mnohem klidněji a mírněji.Včera zafungovalo pevné objetí,nejdříve se vzpírala a za tři minutky se ke mě sama přivinula,pusinky a vyznání lásky.Jsou to prostě mršky a musíme bojovat jak se dá.Přeji všem včetně sebe pevné nervy a hlavně hodně lásky pro naše broučky.Jana

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.