| Lexi. |
 |
(30.1.2021 14:47:55)
Taky si myslím, že mám vzpomínku z porodnice, jako novorozenec.
Ležím v té malé postýlce, vzala mě sestra, donesla mě na přebalovací pult, vybalila mě z povijanu, položila si mě na ruku a strčila mě pod tekoucí vodu v umyvadle, aby mě umyla. Pak mě zase položila, otírá mě hrozně drsnou osuškou, nejvíc mi to vadí na obličeji...
Mockrát už jsem nad tím přemýšlela, jestli je to opravdu reálná vzpomínka, nebo nějaký zvláštní výplod fantazie
Pak si pamatuji, jak se mi stal vážný úraz. Byl mi rok a 4 měsíce. Okamžiky krátce před tím, než se to stalo a potom jak mě nakládají do auta a vezou do nemocnice. V mezidobí jsem zřejmě byla v bezvědomí. Pobyt v nemocnici potom už si nepamatuji.
Pak se pamatuji, jak mě maminka vede do jeslí a jak si hraju na zahradě jeslí.
|
| Půlka psa | 
|
(30.1.2021 16:09:31)
Kamarádka si taky vzpomíná na úraz, který se stal, když jí byl zhruba rok a čtvrt. Byl to úraz, ze kterého má dodnes nějaké postižení, takže je to asi něco, co se hodně řešilo i zpětně. (To se stalo, když jsi tehdy tam a tam běžela a pak se stalo to a to....). Navíc sama to opakuje dodnes u mnoha lékařů, tak těžko říct, jestli je ta vzpomínka reálná nebo vtištěná. No ale ona říká, že si to pamatuje (okolnosti, vůni a barvy v okolí, maminku, bolest, transport, nemocnici,....)
|
| Ropucha + 2 | 
|
(30.1.2021 16:15:04)
Půlko, když jde o takový silný podnět, tak věřím, že v nějaké podobě v paměti zůstane.
Samozřejmě je otázka všech detailů a okolností, ty skutečně asi budou spíše vtištěné.
Člověk si sám od sebe nepamatuje ucelený obraz sledu událostí, ale nějaký útržkovitý vjem.
|
| Půlka psa |
|
(30.1.2021 16:22:42)
Ona si pamatuje útržky. Událost (příčina, důsledek, bolest) si pamatuje kompletně, ale to taky trvalo jednu, dvě vteřiny. Ten zbytek asi v útržcích a ne jako sled událostí. Ne jako operace, prevazy, kapačky, operace, převazy,....., ale jako smrad desinfekce, jednu větu sestřičky ohledně bouřky, žirafu na stěně apod.
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.1.2021 18:49:25)
"smrad desinfekce, jednu větu sestřičky ohledně bouřky, žirafu na stěně apod."
Půlko, ano, tomu naprosto věřím.
To jsou přesně typy vzpomínek, které mám z prvních roků života.
|
|
|
|
| Lexi. |
|
(30.1.2021 17:08:48)
" je to asi něco, co se hodně řešilo i zpětně. (To se stalo, když jsi tehdy tam a tam běžela a pak se stalo to a to....). Navíc sama to opakuje dodnes u mnoha lékařů,"
- mí rodiče zjevně brali jako své selhání, že nepředvídali a tomu úrazu nezabránili.
Navíc vyznávají teorii, že když se o problému (traumatu) nemluví, tak ten problém (trauma) neexistuje.
Nikdy o tom, co se stalo, nechtěli mluvit. Nikdo jiný než oni u toho nebyl, aby mi řekl okolnosti. Párkrát jsem se jich v průběhu života ptala, abych lépe porozuměla těm dvou částem vzpomínky, ale oni o tom prostě mluvit odmítali.
Zůstala mi patrná jizva, která ovšem není na dobře viditelné části těla, komu o ní neřeknu, ten si ji nevšimne.
Podrobnosti o té události jsem se dozvěděla, až když jsem v dospělosti dostala do ruky svou zdravotnickou dokumentaci od dětského lékaře. Samotnou mě překvapilo, jak malá jsem tehdy byla. Do té doby jsem ten úraz neměla ani časově zařazený.
Takže to rozhodně není vtištěná vzpomínka.
Ještě i teď na mě padá tíseň, když si vybavím tu strašnou bolest, která nebyla k vydržení a svůj křik. Dodnes si pamatuji ubíhající strop garáže, který jsem viděla zadním okénkem. Normálně nás rodiče nenechávali v autě na zadních sedadlech ležet.
A jako dítěti i jako dospělé mi přišlo nepochopitelné, že máma seděla na sedadle spolujezdce, že se mnou neseděla vzadu a nedržela mě v náručí.
|
| Lexi. |
|
(30.1.2021 17:29:39)
"Lexi, a jak se ten úraz stal?"
Byla jsem s mámou ve sklepě, dávala sklenice (asi kompoty?) do polic. Říkám jí, že půjdu za tátou, ona souhlasí.
Jdu ze sklepa nahoru po schodech. Pořád vidím schody, potom ze mi postupně objevuje v zorném poli dvůr, jak stoupám, vidím víc a víc, táta tam seká dříví na špalku. Schody jsou vysoké, jde se mi po nich špatně, přidržuji se po straně zdi a když už jsem skoro nahoře, zeď končí, pak jsem se chytila podpěry poklopu. Tím se zřejmě poklop, podbitý železným rantlem, uvolnil a spadnul na mě.
Pak příšerná bolest, já hrozně křičím a táta mě strká na zadní sedadlo auta, oba rodiče spěchají. Auto se rozjíždí, ležím na zadním sedadle, v zadním okénku vidím jak utíká strop garáže. Máma se ke mě otáčí ze sedadla spolujezdce a mluví na mě, nevím co říká.
To je všechno.
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(30.1.2021 19:17:30)
pamatuju si ještě rozbitou hlavu, ale to jsem byla hodně malá, určitě míň než tři, houpačka jsem se v kohoutech a jak jsem neměla ještě sedět normálně ale na široko, každou nohou na jednu stranu, tak jsem se překlopila a spadla hlavou na radiátor, byla u nás návštěva, a mně tekla krev ze zadu z hlavy, potom si pamatuju oranžový světla ve tmě, jak jsme jeli autem, nikdy dřív jsem asi tak pozdě nejela, tatínek hrozně nerad řídil a po tmě už vůbec, potom si pamatuju, že mě položili, usnula jsem, prý se doktor lekl, že jsem omdlela, potom si pamatuju, jak jsem se viděla v zrcadle, tatínek mě drží a říká, že jsem jak Žižka a já jsem rozuměla šiška a nechápala, tak mi vysvětlil, že měl taky zavázaný jedno oko, to jsem měla trochu taky
ještě chvilku budeme vzpomínat a bude i ta porodnice😁
|
|
|
| Renka + 3 | 
|
(30.1.2021 18:13:47)
Krajino, já si na sto procent pamatuji věci dřívější než z jednoho roku. Hele, vědci se nemůžou shodnout ani na tom, jestli chrání rouška. Jeden vyzkoumá to a druhý přesný opak. Někdo dělal výzkum nebo publikoval něco v rámci nějakého grantu. Opravdu nemohl otestovat všechny lidi na světě, jaké vzpomínky mají. Nemůže nikdo mluvit za jiného člověka.
Třeba ze čtyř let si pamatuji opravu už hodně.
|
|
|
| Půlka psa |
|
(30.1.2021 17:19:06)
Aha, tak u té kamarádky si to rodiče taky vyčítali, ale o to víc o tom maminka mluvila. (Už nikdy nechci další dítě, zbláznila bych se z dalšího strachu o dalšího člověka, z další zodpovědnosti. Já jsem tě neviděla, jak jsi tam tehdy běžela. Měla jsem s tebou běžet k telefonu dolů a ne nahoru, bylo by to rychlejší. Když ti v nemocnici dělali to a to, tak jsem z toho skoro zešílela,.....)
Klidně jí to vtisknout mohla. Anebo taky ne.
|
| Dari79 |
|
(30.1.2021 17:32:10)
úrazy, to jo, to si myslím děti zapamatujou...
Já si teda taky pamatuju - jednak, jak jsem si rozsekla bradu a jednak jak mě napadl pes. Určitě to není vtištěné, protože taky se mnou o tom "se nemluvilo".
Ale to už jsem byla starší - brada - to jsem vezla už bráchu v golfáči, takže to jsem mohla mít tak 4 roky? netuším - pes, to jsem už chodila do školky, taky tipuju tak 4 roky... V nemocnici jsem pak byla jako předškolák na operaci, z toho si teda taky pamatuju hodně (tu izolaci, probouzení z narkózy, vizitu...).
Jako malá jsem (podle zdravotní karty) taky byla několikrát na pozorování v nemocnici, kvůli jistým obtížím, to si teda nepamatuju vůbec... Jako vůbec. Asi jsem tam taky musela být sama, protože doma byly ještě sourozenci + za komunismu se asi moc matky s dětma nenechávaly, ale fakt z toho nevím ani ťuk... Kdybych si to nepřečetla v 18 ti v kartě, když jsem ji nesla od dětské k dospělé doktorce, nevěděla bych...
Jo, tak mě napadlo, co mě roky vrtalo v hlavě - když jsem byla mimino a chodila k nám domů dětská sestra na kontrolu mě jako miminka, tak tam (krom těch běžných plků - váha, kojena...) psala něco jako (doktorský škrabopis) "odznak FO nenalepen (možná logičtější nenalezen)" - nevíte někdo, co by to tak zhruba mohlo být? Bylo to u několika kontrol...
|
| Půlka psa |
|
(30.1.2021 17:38:36)
Jestli ses narodila v 89, tak na tebe rodiče nenalepili volební samolepku Občanského fóra. To se smajlíkem.
|
| Analfabeta |
|
(30.1.2021 23:17:36)
Já tenkrát pekla koláče Občanské fórum, tvarohový, tvaroh jsem obarvila potravinářskýma barvama. Děcka to dceři nesmírně záviděla a loudili na ní další a další koláčky. Dceři bylo tehdy 6.
|
|
|
| libik | 
|
(30.1.2021 17:38:57)
Ty jo, to je záhada, jaký u vás hledali odznáček Něco s fontanelou? Jsem pozdně socialistická matka, vím, že doktorky a sestry lezly do bejváků a mimojiné ošmatávaly dětem hlavičku, špitál s děckem jsme absolvovala, když mu byl rok a nebylo to samosebou, slitovala se nade mnou vedoucí doktorka a nechávala mě tam přes den.
|
| Půlka psa |
|
(30.1.2021 17:46:56)
Google tvrdí, že FO je Fučíkův odznak. (Lidí bděte). http://www.nume.cz/obchod/2083
Případně také německý pěchotní útočný odznak - 2.stupeň.
No ale bdění a útočení nechce po miminovi snad nikdo. Dokonce ani ta zákeřná sestra snad ne, tak já nevím.
|
| libik |
|
(30.1.2021 18:08:04)
Bdění po miminu opravdu nikdo nechce
|
|
|
|
| Cimbur | 
|
(30.1.2021 17:52:23)
Dívala se, jestli se ti nevyklenuje fontanela.
|
| Dari79 |
|
(30.1.2021 19:00:50)
Tak to je celkem nuda.
Já jsem si představovala, že za nějaký "pokrok" se dostával nějaký "odznak" - ono v tom komunismu bylo možné cokoli, že... (třeba jako razítko do očkovacího průkazu nebo tak něco).
|
|
|
|
|
|
|
Mickey, to je skoro děsivý, normálně 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)