| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Jak "bojovat" s dobrem?

 Celkem 4 názorů.
 Petr, jeden syn 
  • 

Jak "bojovat" s dobrem? 

(3.4.2001 12:27:06)
Mám skvělou tchýni, se kterou dobře vycházím a máme se rádi. Kladný vztah se mezi námi vyvinul již v období dlouholetého chození s mojí nynější manželkou. Dnes mám však obavu, že začíná být ohrožen. Důvodem je nekonečná snaha tchýně nám pomáhat, který má za následek, že ani několik měsíců po svatbě nežijeme ve vlastním bytě jako samostatná rodina. Vše navíc komplikuje závislost mojí manželky (jedináček) na jejím názoru a obava se jí vzepřít. Tato obava je dána výchovou, neboť tchýně je sice neskutečně dobrotivá, ovšem zároveň reaguje velmi nepřiměřeně na jakoukoliv formu kritiky či odporu a zpravidla ho "trestá" více či méně drastickou formou psychického vydírání (nemluvení, odmítání kontaktu atp.). I když nejsem psychiatr, troufám si tvrdit, že jde o určitý druh hysterie. Je pro mne čím dál tím těžší chovat se uvolněně při v podstatě dennodenních návštěvách (ona u nás, my u ní a tchána), často přímo z práce jdu k nim, nebo oni jsou u nás. Návštěva pak končí v podvečerních hodinách a manželka (v té době v jiném stavu) se poté ještě oprávněně domáhala mojí pozornosti. Tchýně je navíc v domácnosti, takže má dost času se nám "věnovat". Hlavní problém je ovšem v tom, že se vlastně chová skvěle - kupuje nám (často i drahé) věci do domácnosti, dělá nákupy, plánuje a provádí větší úklidy, navrhuje rozestavení nábytku. Je pro mne tudíž obtížné protestovat proti tomuto "dobru", sám mám pocity, že mě vlastně pálí dobré bydlo. Na druhou stranu ale cítím, že není možné takto dlouhodobě fungovat a obávám se, aby se narození našeho syna (první vnouče) nestalo katalyzátorem všech poruch v komunikaci. I v době, kdy ještě syn nebyl narozen, už poměrně detailně plánovala co a jak. Nevím co dál, nechci do toho vstoupit, jak slon do porcelánu a zničit vše, co zatím bylo postaveno. Máte někdo podobnou zkušenost? Díky za radu.
 Jarka, dvě děti 
  • 

Re: Jak 

(4.4.2001 11:47:15)
Ahoj Petře, ráda bych tě viděla na vlastní oči, zajímalo by mne totiž, jestli je svatozář vidět, nebo je schovaná. A ty jí určitě máš. Mít tchýni, která mi organizuje život - přestavuje nábytek, nakupuje, uklízí, každý den navštěvuje, plánuje co a jak zorganizovat po narození dítěte atd. atd., asi bych to neviděla jako ty. To jsou zásahy do soukromí. Zkuste to obrátit. Přineste jí nákup, při návštěvě u ní se pusťte do mytí jejích oken, luxování, udělejte nákres přestavení nábytku a oznamte jí, že to o víkendu přijdete udělat. Tvoje manželka ať uvaří a přinese jí kastrůlek. Myslíš, že by se jí to líbilo? Asi ne. Tak proč to máte snášet vy? Nedejte na jakékoli citové vydírání a slušně jí vysvětlete, že si její obětavosti moc vážíte, ale není vám to příjemné. A pokud to nepochopí a bude to zkoušet ve stylu:"já jsem pro vás toho tolik dělala a vy teď takhle", nenechte se vyvést z míry. To jsou její pocity a pokud se v nich chce rochnit, ať se rochní. Mějte jí rádi, dopřejte jí kontakt s vaší rodinou, s vnukem,ale podle vašeho scénáře. Nikdo nemá právo vám do toho zasahovat. A že je nadpřirozeně hodná a bude se to těžko realizovat? Tak musíte být vytrvalí, neustupní a laskaví. Třeba si myslí, že byste to bez její pomoci nezvládli. Když uvidí, že ano, samotné se jí možná uleví. Hodně zdaru. A braň si svojí rodinu a své soukromí - je to tvoje právo.
 Jiřka, dvě děti 
  • 

Re: Jak 

(4.4.2001 15:19:19)
Já ti moc dobře rozumím. Také jsem měla takhle "moc hodnou" tchýni. Byla strašně obětavá:nakoupit, pomoci s úklidem, dojít něco zařídit, nosit kastrůlky s manželovým oblíbeným jídlem a tak podobně. Časem to došlo tak daleko, že vůbec nebrala na vědomí, že mám uvařeno, prostě manželovi tem kastrůlek vnutila. Byla u nás takřka denně, chtěla být užitečná a pořád něco organizovala, uklízela,žehlila,prala. Šlo mi to na nervy čím dál víc až jsem se jednou vzepřela. Prostě jsem řekla dost a basta. Došlo i na hádky, kdy jsem trvala na svém. Prostě jsem jí nenechala v našem bytě cokoli dělat - kromě hraní si s dětmi. Kastrůlky s jídlem jsem jí vracela do tašky a neustále jsem čelila jejímu:vždyť já to myslím dobře, chci ti pomoct, máš toho tolik, proč seš na mě taková. Zůstala jsem neoblomná a časem se to urovnalo. Pokud je tvoje žena na mamince nějakým způsobem citově závislá a nechává se vydírat, musíš jí pomoct se té závislosti zbavit. Vysvětli jí, že nedělá nic špatného, když odmítne tu maminčinu starostlivost a pokud maminka přestane komunikovat a bude ve vás probouzet pocity viny, jak jste jí ukřivdili, nechte jí. Ona to dlouho nevydrží a časem jí to dojde. Jen musíte táhnout za jeden provaz a vydržet. Je to hodně těžké, ale pokud to nezvládnete, zůstanete pro ní pořád malými dětmi, kteří se o sebe neumějí postarat. A nechoďte k nim často na návštěvy, to v ní asi vzbuzuje pocit vaší závislosti na ní. Nemějte pokaždé čas, když bude chtít přijít na návštěvu. Pokud k vám chodí neohlášeně, řekněte, že se zrovna chystáte do kina, na návštěvu ke známým atd. A poproste jí, ať příště předem zavolá. Prostě začněte si žít svůj život bez ohledu na její pocity. Ty ona si musí srovnat sama. A hlavně si stále opakujte: neděláme nic špatného, ničím nikomu neubližujeme, to co děláme je naše právo a NIKOMU nejsme povinni se zodpovídat. Moc vám držím palce, abyste to zvládli k oboustranné spokojenosti.
 jana 
  • 

Re: Re: Jak xxx 

(6.4.2001 1:45:09)

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.