| Pam-pela | 
 |
(22.8.2020 9:47:38)
Kdyby neco, melo by starsi sourozence, proto bych se s detma domluvila, chtela “souhlas”, byt jen formalni 🙂. A trebe to decko by rodice zas nakoplo k jinemu prisrupu k zivotu, mysleni, stylu, takze anamneza by zustala nevyuzita :)
|
| 1kulička | 
|
(22.8.2020 9:58:50)
Pampelo, to zní jako bys chtěla od sourozenců potvrzení, že si ho můžeš nechat....snad to tak nemyslíš. To by pak zodpovědnost za život dítěte ležela na sourozencích vlastně, což je blbost.
Promluvit si s nimi o tom, že by se snad v případě nouze dospělí sourozenci postarali je fajn, ale ne v tomto bodě, počkala bych až by to vypadalo, že se obavy můžou naplnit. Nezatěžovala bych dospělé děti mými obavami zbytečně.
|
| Pam-pela |
|
(22.8.2020 14:19:52)
KUličko, nemyslela jsem, že bych chtěla, aby se mi děti vyjádřili k potratu.
Pokud potrat, nezatahovala bych do toho děti, by´t velké, to rozhodování jim nepřísluší, to je záležitost rodičů.
Ale pokud sourozenec ano (tak nějak s vážkami)...a bála bych se, jak to může být třeba v budoucnu, kdybychom jako dospělí nezvládali, tichý "souhlas" dětí k tomu, že přibude sourozenec, by pro mě byl fajn a potvrzení toho, že to prostě jako rodina zvládneme.
Tedy neutralita nebo dokonce přivítání nového člena - super...zuřivý nesouhlas by mě ale posunul k tomu rozhodování o potratu k mínusu...k tomu dítě spíš na svět nepřivést.
Pokud bych tedy váhala....ale pokud bych měla jasno, že 100% ANO - pak by to nemělo vliv, to bychom rozhodli s manželem a stáli si za tím.
Ani nevím, jestli to vysvětuju dost přesně a dobře...jak to myslím.
Ono teorie je jedna věc, realita může být jiná...zažili jsme s dcerkami, jedné bylo 15, druhá přišla na svět a nebylo to úplně fajn reakce od starších...kdybych nebyla přesvědčená, že další dítě je chtěné, dost by mě rozhodila i tato reakce, co nastala...těžko se to popisuje. Taky tahle dcera tu mladší nikdy nehlídala, nepomohla, neměla ji ráda, stáhla se tenkrát do svého světa. Mrzelo mě to kvůli ní, kvůli sobě, kvůli malé...
Takže i tohle je celkem důležité, pokud si člověk není úplně jist tím vším...může to být fakt "hozená bomba" anebo to může ty lidi kolem a rodinu zcelit, sdružit, minimálně některé členy a děti.
Anebo to všechno může být úplně postarém...jenže nemusí.
|
| Okolík | 
|
(22.8.2020 15:26:57)
Pampelo, ne. Za žádných okolností bych se v tomto na názor dětí neptala. Ty to vysvětlení píšeš tak, že vlastně ty starší děti kývnou, že se postarají o mladšího sourozence, kdyby něco. Ale co když nekývnou. Co když řeknou NE. Představ si, že bys ve své rodině situaci se starší dcerou probírala, ona řekla ne a další dítě by nebylo. Seš si jistá, že bys jí to nikdy nevyčetla, neobviňovala ji? Že ona by neobviňovala sama sebe, že kvůli ní se dítě nenarodilo, že matka šla na interrupci, a tebe, žes ji toho zatáhla a respektovala její ne? Omlouvám se, když to po sobě čtu, zní to hrozně osobně, ale osobně to nemyslím.
Osvojené dítě už na světě je a k jeho přijetí do rodiny by se logicky měli vyjádřit všichni členové, je to úplně jiné než rozhodnout o životě sourozence. Neměli bychom tohle nakládat na děti ...
|
| Škrpál | 
|
(22.8.2020 15:35:00)
to páté dítě taky na světě už je....
|
| Okolík |
|
(22.8.2020 15:40:36)
No a fakt se v případě jeho umrcení mají řídit podle názoru starších dětí? Podle mě ne.
Případné osvojené dítě nikdo v případě odmítnutí staršími dětmi usmrcovat nebude, "jen" si ho rodina neosvojí.
Úplně jiná situace.
|
| Škrpál |
|
(22.8.2020 15:43:41)
ne řídit se jejich názorem - ale přihlédnout k němu
|
| Okolík |
|
(22.8.2020 15:45:53)
Jak se "přihlíží k názoru": ne, my dalšího sourozence nechceme, starat se o něj nebudeme, ať se radši nenarodí?
|
| Škrpál |
|
(22.8.2020 15:50:08)
to by bylo asi těžké, pokud to takhle opravdu bylo (to nevíme), ale dost by mi to o nic vypovědělo...
Já vím, jaké to je, se jako 21letá bavit se 42 matkou o jejím potratu, proto si dovoluju mít názor. Bylo mi to strašně líto. A taky to poznamenalo můj vztah s mámou.
|
| K_at |
|
(22.8.2020 15:56:07)
Marťasíno, bavit se o potratu - jako že se s tebou máma radila? Nebo jak?
|
| Škrpál |
|
(22.8.2020 16:05:48)
chtěla znát můj názor
byl z toho rozhovor, který jsem si po letech čistila u terapeuta
dodnes si pamatuju to její: "to" musí okamžitě pryč, stejně "ta" předtím...
Prožívala první opravdovou lásku, chlap jejího života, posadilo mě na zadek, jak si na stranu PRO nedala jeden jediný bod, na straně PROTI jich uměla vymyslet spoustu.
Nabízela jsem jí, že jí budu maximálně pomáhat (bydlela jsem v bytě 100m od ní), kdyby si to rozmyslela, dodnes se mi o nenarozeném sourozenci zdá
|
| Škrpál |
|
(22.8.2020 16:07:35)
ale její rozhodování jsem respektovala, jenom mě šokovalo, jak já bych to její dítě silně chtěla, a jak ona ani na vteřinu ne
|
|
| Okolík |
|
(22.8.2020 16:08:23)
Marťasíno a s touto osobní zkušeností navrhuješ zatahovat děti do podobných rozhodnutí???
|
| Škrpál |
|
(22.8.2020 16:14:53)
třem z dětí je nad 18, jejich názor by mě zajímal Prostě to takhle mám
|
| Okolík |
|
(22.8.2020 16:16:20)
Jo? A proč si u psychoterapeuta potřebuješ vykládat o potratech své matky? Promiň, ale nepřijde mi, že by ti to prospělo ... A to se matka ani nerozhodla dle tvého názoru.
|
| Škrpál |
|
(22.8.2020 16:40:40)
protože je prospěšné si kdykoli v životě, když se cítíme ztracení, popovídat s odborníkem, být statečný a postavit se čelem tomu negativnějšímu, co v nás ten odborník odkryje...ale je to jenom pro statečné. Pomáhá to, urychluje některé procesy, čistí, hojí, zbavuje viny, uklidňuje, rozšiřuje obzory...
|
|
|
| Půlka psa | 
|
(22.8.2020 16:20:36)
Já bych se z fleku ujala jakéhokoliv potřebného dítěte z okolí a ani by vůbec nemuselo být z rodiny. Tak nějak by předpokládala, že aspoň jedno ze čtyř dětí by to mělo podobně. Navíc předpokládám, že je slušná šance, že aspoň jeden z rodičů se dožije přes šedesát. To, co hrozí teď, když se bude se sourozenci probírat život a smrt malé sestry/bratra, mi přijde pravděpodobnější než to, že se ho nikdo neujme, kdyby náhodou.......
|
| Stará husa |
|
(22.8.2020 16:33:13)
Půlko, ale každý to tak nemá. Já třeba dítě považuji za dítě až se narodí. Nikdy jsem nechápala, jak si někdo povídá s bříškem. Přijde mi to ha hlavu. A ujmout se cizího dítěte bych nedokázala, děti nemusím. Jako z blízké rodiny asi jo, z důvodu jakési povinnosti, ale jinak ne.
|
| K_at |
|
(22.8.2020 16:53:03)
Huso, tak ale představa, že dítě je dítětem až v 9.mesici, to je snad trochu překonáno, ne? Chápu, že někdo nemá pocit "dítěte" třeba v 10.tydnu. Ale co takový 5./6./8. měsíc třeba?
|
|
| Půlka psa |
|
(22.8.2020 16:53:56)
Huso, já se nad dětma tak nějak nedojímám, ale ujala bych se čehokoliv živého, co potřebuje pomoct. O povídání s bříškem to vůbec není. Minulý týden jsme se třeba ujali úplně cizí kočky s koťatama na základě toho, že jsme se o ní doslechli od cizích lidí. Kdyby to byl krokodýl nebo dítě, tak to udělám taky.
Tím teda nechci říct, že je to totéž, já vím, že dítě není kotě. Chci říct jen to, že když je v okolí třeba a můžu pomoct, tak to na autopilota z povinnosti udělám. Přitom nestojím o koťata, krokodýla ani dítě, ale když už ta situace nastane, tak je to něco jinýho a mám je pak ráda.
Doufala bych, že jeden ze čtyř sourozenců to bude mít podobně. 
|
|
| Marika Letní | 
|
(22.8.2020 23:26:33)
Husa "Já třeba dítě považuji za dítě až se narodí. Nikdy jsem nechápala, jak si někdo povídá s bříškem. Přijde mi to ha hlavu. "
Mně zase přijde naprosto absurdní si neuvědomovat, že to dítě tam je, jen oddělené tenkou "stěnou". Cca v druhé půlce těhotenství už se může narodit a je opravdu reálné, vnímající, reagující.
Zrovna minulý týden byl rok holčičce, která se narodila mamince, která žila několik měsíců na přístrojích. A opravdu nebylo na hlavu, že příbuzní chodili mluvit a číst pohádky "bříšku". I to pomohlo ke zdárnému vývoji dítěte, jak se vyjádřili odborníci.
|
| Stará husa |
|
(23.8.2020 0:15:20)
Marko, tak je mi jasný, že to dítě v tom břiše je, ale mně to pomyšlení nedělá dobře, že mám v sobě parazita, který se živí mým tělem
Radši jsem na to nemyslela a těšila se, až budu držet v náručí opravdové děťátko. Tehdy nebyl žádný ultrazvuk, ozvy mi poslouchali kovovou trubkou a obrázky v knížkách, které zobrazovaly embrya, vypadaly dost nechutně.
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 0:18:40)
Stará huso, já si tvé otevřenosti vážím, ale je to teda síla...
|
| Stará husa |
|
(23.8.2020 0:32:15)
Nojo, já nikdy nebyla mateřský typ. Dítě jsem chtěla se svým mužem, protože jsem ho strašně milovala a představa stvoření nového společného člověka byl pro mě vyvrcholení lásky. A pak jsem chtěla kvůli dceři mít ještě jedno dítě, aby měla sourozence, tehdy se říkalo, že je to zdravé. Chtěla jsem pro děti to nejlepší. Chodila jsem s nimi dvakrát denně na dvě hodiny nacrrstvy vzduch, připravovala jim čerstvá jídla od tchánu ze zahrádky, kupovala jim hračky, rozvíjející jejich osobnosti, zpívala jim světla, učila je básničky a chodit na hrnec a tak. Jenže jak nemám to pečování vkrvi,tak mě to stalo duševní zdraví. Ostatniaminky si to užívají, já se zhroutila.
|
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 0:47:13)
Stará huso, na rovinu, ty ostatní taky v mateřství blahem nepředou, dost lidí o tom jen kecá - je to období, kdy se v ženské všechno rozjitří (i věci, které do té doby v klidu klimbaly a nehlásily se o slovo), ale prostě jsou i krásný okamžiky, který jde jinak jen obtížně prožít...
|
|
| Stará husa |
|
(23.8.2020 1:01:51)
Já jsem měla svoje děti ráda, moc ráda jsem k nim cuchala, ráda jsem jim dělala radosti, aby byly šťastné a spokojené. Ale celkově jsem nezvládala práce kolem nich žádný čas jen pro sebe a taky ten šílený stres z jejich neustalych nemoci. Zlepšilo se to až tak mezi 10-13 lety po autovakcine. To už jsem ale měla psychiku definitivně v hajzlu.
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 1:14:21)
věřím ti, to vůbec není o tom, že by je člověk neměl rád...moje děti v době, kdy prodělávaly každou chvíli nějaké nachlazení, ještě vždy ve finále nakazily mě, teprve po čase jsem zjistila, že mám rozvrácenou imunitu v souvislosti s boreliózou - to byla docela krize, já vyřízená, strašlivě unavená, ve spaní bych se mohla přihlásit na olympiádu
Možná mi jednou ještě vyčtou: "Vzpomínáš, jak jsme si stavěly kostky a tys mrtvolně usnula, kousek od nás? A ne jen jednou!" Celé tohle období bylo na neskutečně tenkém ledě, jestli mám strážného anděla, tak ten se musel nejspíš strhnout..
|
|
|
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(23.8.2020 8:57:53)
"Jenže jak nemám to pečování vkrvi,tak mě to stalo duševní zdraví. Ostatniaminky si to užívají, já se zhroutila."
Huso, taky na to nejsem. Ačkoliv ty děti miluju, tak mě první dva rodičáky stály úplně všechny síly. Zpětně na to vzpomínám jako na období směsice nechuti do čehokoliv, bezvýchodnosti, nezvládání a vzteku.
Potřetí jsem na rodičák raději vůbec nešla; věděla jsem, že to nedám a říkala jsem si, že snad i pro to dítě je lepší nemít u sebe matku pořád, ale za to s ní být v pohodě. První půl rok nebo rok byl teda hroznej zase z nějakých důvodů v té práci, ale celkově to bylo o tolik lepší než ta full time péče, která pro mě byla fakt nezvládnutelná, ačkoliv jiné si to ještě užívají.
|
| K_at |
|
(23.8.2020 9:04:33)
Huso, hele, porod mě totálně sejmul. Moje odjakživa rozhozená imunita se mi rozsypala. Takže první rok několikrát horečky, odporný bolesti v krku, kašle. Dcera ekzém, a imunitu na prd. Až cca do 7 let to bylo od angíny k angíně. Rýmy, teploty atd. Já to chytala od ní, nebo už tehdy v MŠ. Postupně se to lepšilo. A potom se jí zacaly sypat kolena. Já byla cca první 2 roky vyčerpaná. A to jsem měla k ruce 2 milující úžasný babičky. Psychika v háji. Výčitky z toho, že jsem to nezvládla, nezvládám. První myšlenka po probuzení na jipu byla "jestli mi teď přinesete dítě, začnu ječet". Strašný. 
|
| K_at |
|
(23.8.2020 9:08:47)
Přitom ale vím, že jsem se dceři věnovala, rozhodně neměla studený odchov. Ale leckdy mi tekly nervy, což si nezasloužila. Ona zabejčilý urputný dítko, já přetažená s pocitem, že nic pořádně nestíhám. Když se k tomu přidal někdo, komu dítě spalo 8 hodin v kuse, chodil cvičit, a byl prostě v pohodě, nejraději bych ho šla zahrabat 6 sáhů pod zem. 😂😂
|
|
| libik | 
|
(23.8.2020 9:11:25)
Kat, u tebe bych to nečekala, nekoliduje to s tvým povoláním?
Moje máma si třeba myslela, že budu učitelkka v MŠ jako ona, ale já se musím přiznat, že ty čtyřleté cizí chytrolíny snesu tak maximálně 1-2x za 10 let
|
| K_at |
|
(23.8.2020 9:27:09)
Libiku, co koliduje? Nechápu?
|
| libik |
|
(23.8.2020 9:33:01)
No, že ti tekly nervy z dcery.
(neber to špatně)
|
| K_at |
|
(23.8.2020 9:38:40)
Libiku, tekly. Neměla jsem tehdy zkušenosti. Ani okruh kamarádek, abych měla srovnání. Chyběl mi nadhled (i skrze tu strašlivou únavu). Přihodilo se mi dítě, které bylo (pokud pojalo myšlenku va odhodlání) neuplatitelne, neukecatelne. Prostě s ní člověk nehnul. Nervy mi z ní tečou občas i dnes. Její myšlenkové pochody prostě někdy vůbec nechápu. 
|
|
|
|
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 11:28:08)
Kat, víš, co si myslím? Že by s dětmi neměl profesionálně dělat nikdo, kdo si nějakou krizi sám nezažil - to, co tenkrát byla ta bezmoc a bolest - to jsou pro budoucnost rozšířený obzory a moudrej náhled, kterej díky tomu dneska máš...
|
|
|
| Půlka psa |
|
(23.8.2020 9:21:03)
Jj, mám nějakou takovou vadu, že musím být v zápřahu. Ani s tou domácností pak nemám problém a na autopilota ráno pustím pračku, poskládám prádlo ze sušičky, naskládám myčku, udělám snídani, vyrazím do práce, po cestě z práce nakoupím apod. Tehdy jsem se k myčce a k nákupu rohlíků odhodlávala klidně celý den a k cestě na odběr krve jsem nedokázala odhodlat půl roku, přitom je to na stejném místě, jako denně jezdím do práce a nic mi to nedělá.
O domácnosti to teda nebylo, hlavně mi na mateřské tekly nervy z dětí. Neměla jsem na ně energii a trpělivost, přitom to myli miláčkové a jen se chovali dětsky. Sem tam vylili omylem hrnek mlíka do mé postele nebo mi pustili dvoukilovou petláhev na palec od nohy a tak podobně, což jsou věci, co by mě dnes nevyprovokovaly k tomu vynadat tříletýmu děcku, ale tehdy jo).
|
|
|
| libik |
|
(23.8.2020 9:37:23)
Valkýro, mně se zdá, že tvoje smůla je, že ti nikdy nesedla práce, to hrozně utahá. Kdysi jsem to zažila a hodně to bralo energii.
Já moc nevěřím na (ne)pečovatelské typy. Co přesně to je?
Pokud má člověk k někomu vztah a ten někdo potřebuje péči, protože je malej, starej nebo nemocnej, tak to asi není o pečovatelským typu, ne?
|
| Martina, 3 synové | 
|
(23.8.2020 9:44:38)
Pokud má člověk k někomu vztah a ten někdo potřebuje péči, protože je malej, starej nebo nemocnej, tak to asi není o pečovatelským typu, ne?
Pečovatelský typ pečuje, nepečovatelský typ to přehraje na někoho jiného, vč. placené pomoci. 
|
| libik |
|
(23.8.2020 9:51:43)
Martino, nebavím se o mediánu Rodiny(200 tis čistého a skvělá práde snů), ale o normálním exempláři, co bere průněrný plat ve středně zábavné práci, od které si při RD rád odpočine.
|
| Martina, 3 synové |
|
(23.8.2020 9:55:50)
od které si při RD rád odpočine.
To je vtip, že jo? (nemám smysl pro humor, tak to blbě poznávám)
Já jsem si chodila do zaměstnání odpočinout od dětí a domácnosti: bylo tam ticho a občas jsem si mohla sednout, vypít kafe ještě horké a zapálit si cigaretu...
|
|
| Půlka psa |
|
(23.8.2020 9:57:37)
"ale o normálním exempláři, co bere průněrný plat ve středně zábavné práci, od které si při RD rád odpočine."
To je právě ten pečující exemplář. Nepečující si rád jde z RD odpočinout do páce.
|
| libik |
|
(23.8.2020 10:01:26)
Půlko, průměrnost exempláře, který zmiňuji je především v tom, že naprostá většina lidí nemá práci, kde by byla svým pánem a kde by ji nikdo nikdy nenasral. Pak si myslím, že RD je takovou změnovou variantou vopruzu, kdy si občas dáš nohy na stůl v nečekanou dobu nebo můžeš být celý den v županu.
|
| Martina, 3 synové |
|
(23.8.2020 10:04:08)
práci, kde by byla svým pánem a kde by ji nikdo nikdy nenasral.
Při pečování není svým pánem a serou ji všichni a neustále: žádný šéf ani zákazník si ke mě nedovolil to, co manžel a děti. 
|
|
| Monty | 
|
(23.8.2020 10:36:19)
Val,
tak já nejsem typ, co by si nechal líbit nějaké vysírání a "ubližování", což je ale do značné míry dané tím, že jsem se v rámci vztahu vždycky snažila být finančně nezávislá. Ovšem mě v tomhle směru dost vytrénovalo to, že se na mě otec vysral se slibovaným bydlením a v době útlého mládí jsem pár let zažívala poměrně nepěkné věci od "pánů domácích", včetně jednoho alkoholika, po kterém jsem musela i uklízet jeho exkrementy (teda nemusela, ale zas nejsem takové prase, abych ten záchod a koupelnu v takovém stavu používala).
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 11:49:35)
jojo, vypnuté topení od dubna do listopadu, nechutné řeči, vyhrožování, že se přijde kdykoli podívat, jak to v pronajatém bytě vedeme - jinde příchody domácích neohlášeně, utírání prachu na dveřích a kecy o tom, že jsem prase (prach tam byl), a že tam nespí přespávat můj přítel (ve smlouvě jsem měla doslova vedené 2 osoby, ale tento se jim prý nelíbí) - a potom se celé okolí divilo, že si ve 23 bereme hypotéku na vlastní bydlení
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 12:06:27)
domácí, pronajímatel, kterému jsem se nikdy ani o den nezpozdila s nájmem, a chovala se tiše, bez výstřelků
|
|
|
|
|
|
| libik |
|
(23.8.2020 11:09:48)
Martino, pokud má jít o útěky z blbého vztahu do práce, tak to je zase jiný příběh než to, jestli je někdo takzvaně pečovatelský typ.
|
| Půlka psa |
|
(23.8.2020 11:24:17)
Libiku, já mám vztah úplně v pohodě (MM mě miluje, obdivuje a na rukou by mě nosil, kdyby mě unesl). Mám v zásadě úplně dokonalý rodinný život a nic objektivního mě netrápí a stejně jsem tu mateřskou nedávala.
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(23.8.2020 14:18:26)
útěky z blbého vztahu do práce
Z blbého vztah umůžeš utéct kdykoli kamkoli, od opečovávané osoby jen do práce, protože potřebuješ alibi.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(23.8.2020 9:47:24)
"Já moc nevěřím na (ne)pečovatelské typy. Co přesně to je? Pokud má člověk k někomu vztah a ten někdo potřebuje péči, protože je malej, starej nebo nemocnej, tak to asi není o pečovatelským typu, ne?"
Já myslím, že jo. Někoho to prostě psychicky vyčerpává a nervuje víc než jiné. Nepřetržitou péči o malé děti někdo zvládá na pohodu a těší ho to a pro jiného je to tryzna, ačkoliv ty děti miluje a těší se, že povyrostou a utřou si ten zadek samy. Nebo až je někdo pohlídá a zadek jim utře. Den za dnem a rok za rokem je to únavný bez ohledu na vztah.
|
| libik |
|
(23.8.2020 9:56:24)
Nevím, mladé dítě mě dost bavilo, staré mě asi až tak bavit nemohly (mladá, chudá, bez profese, v náročném vztahu), ale buď jsem to zapomněla nebo jsem to brala jako věkové období, z něhož netřeba se hroutit.
Myslím si, že dnešní doba strašně přeje seberozborům, ženská je z nějakého důvodu nespokojená a ejhle, bude to tím, že není pečovatelský typ
|
| Půlka psa |
|
(23.8.2020 10:01:51)
"ženská je z nějakého důvodu nespokojená "
To je přece jedno, jak to nazveš. Někdo v tom prostě spokojený není, i když mu objektivně nic nechybí a vyřeší se to tím, že není s dětmi full time. Jméno tomu můžeš dát jakékoliv.
|
| libik |
|
(23.8.2020 11:17:28)
Půlko, já jsem celkem rezignovaná na to, že nám odchází ze života péče o své děti jako samozřejmost, i když je to pro mě nepochopitelné, měla jsem na mysli spíš ty starý a nemocný.
Partnerovi se teď nějak horší rodiče, zatím nejde o žádné definitivní verdikty, ale těžko čekat, že to bude nějak o moc lepší.
No tak o ně prostě pečuje aniž by si definoval, jestli je pečovatelský typ. A to mi připadá stejně normální, jako se starat o vlastní malé dítě.
|
| Půlka psa |
|
(23.8.2020 11:35:07)
Ono to bylo původně o tom, že Husa psala, že jí vyčerpávala péče o malé děti a ne o tom, že to nedělala. Člověk zkrátka samozřejmě dělá, co je třeba, ale tam šlo o to, jak se v tom dennodenně cítí. Někomu to vyhovuje a pro někoho je to náročný, no.
|
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(23.8.2020 10:02:08)
mladé dítě mě dost bavilo
Taky by mě bavilo, kdybych měla noční chůvu, kuchařku a paní na úklid.
ženská je z nějakého důvodu nespokojená
Z jakého například?
|
|
| Stará husa |
|
(23.8.2020 11:30:29)
Valkýro, jo, já jsem taky líná. Janko nejsem schopná v práci pracovat těch 8 hodin, ale pár hodin vždycky proflakam, tak ani doma při domácích pracích. Neumím si třeba představit mít dům, muset ho uklízet, k tomu makat na zahradě, vařit, někdo i peče. Já potřebuju spoustu času jen tak proválet, číst si, poslouchat rádio, koukat na seriály. Když jsem měla malé děti, tak nejen, že jsem byla mnoho let totálně nevyspána, tudíž unavená jak blázen jen z toho, ale neměla jsem ani chvilku sama pro sebe. Mně nevadilo to samotné pečování, ráda jsem dětem četla, odpovídala na "proč", chodila s nimi ven, ani ty babovicky na pískovišti mi nevadily, ale to, že to bylo furt, bez konce, den za dnem,noc za nocí. Já si pak šla do práce od toho odpočinout, ale to zas děti byly stále nemocné. V pondělí šly do školky a nejpozději v úterý večer už to bylo : " Maaamiii, mě bolí ...". A 14 dní doma, týden já OČR, týden babičky. Pořád po doktorech, v noci vstávat kvůli antibiotikum, převlékat pozvracene peřiny, dívat se, jak děti trpí v horečkách, dcera třeba mívala 5 dní čtyřicítky u každé angíny a tu měla každý měsíc. Syn zas trpěl na zánět středního ucha. Bylo to zoufale a nekonečné. Trvalo to do 7. třídy, pak zabrala autovakcina a byli nemocní už jen asi 6x ročně.
|
|
|
|
| K_at |
|
(23.8.2020 10:19:57)
Libiku, tak mě spousta věcí u malých dětí do cca 3 let taky baví. Ráda jsem zpívala, blbnula, četla, ukazovala, odpovídala na 1358.PROC??? Ráda jsem se v noci nechala utlačovat v posteli malým upírem. Ale byla jsem strašně unavená, hubená. A ty neustálé nemoci moje a dcery nám celkem znemožňovaly obyčejné věci typu vycházka, výlet, návštěva.
|
| K_at |
|
(23.8.2020 10:27:07)
Já ještě dodám poznámku. Libiku, neznám učitelku, které by i v práci občas nervy netekly. Variace povah, temperamentů, výchov, interakcí a situací při cca20 - 28 dětech různého věku je tak pestrá, že někdy je toho jaksi moc najednou.... A občas máš dítě, pro které po všech možných tvých snahách, vymýšlení cestiček, kudy na něj a jak něco změnit, je nesrozumitelnejsi to, že ti bouchnou saze. Zřejmě ta zřetelná emoce je občas taky třeba. Ale nesmí to být jaksi furt. To je potom průšvih.
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 12:05:02)
učitelka, které občas vytečou nervy, bývá často ta, která se pohybuje kolem maxima své snahy o to dělat to dobře - a občas to prostě uteče a nesedne...
Nejlíp se zeptat dětí, jak učitelku samy vidí - když jsem tekla vzteky, že mi učitelka afektovaně cosi vykládá a rozmazává pitomosti, zeptala jsem se syna/dcery, jaká učitelka je, jak to vidí/cejtí - když byla odpověď "že je príma, většinou moc hodná", sklapla jsem paty...
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(23.8.2020 9:48:08)
"Pokud má člověk k někomu vztah a ten někdo potřebuje péči, protože je malej, starej nebo nemocnej, tak to asi není o pečovatelským typu, ne?"
Libiku,
myslím, že je. Jsou lidi, co to dávají a lidi, co tak moc ne. Míra toho, jak moc jsou ochotní se "kousnout" záleží na konkrétní situaci. Ono je to jiný např. u zdravýho dítěte, kdy víš, že je to jen na čas, a u dítěte postiženého, kde je to nafurt. To nedá hodně lidí, bez ohledu na vztah.
|
| libik |
|
(23.8.2020 9:59:18)
Monty, k postiženému dítěti se , díky laskavému PB, němůžu apriori vyjadřovat, nevím, jestli bych to dala. Určitě bych to neodpískala předem, byl by to pro mě nekomfortní duševní stav.
Mluvila jsem o běžné přirozené péči, která má nějaký časový horizont.
|
| Monty |
|
(23.8.2020 10:09:48)
Libiku,
ale i k té "běžné a přirozené" péči má každý člověk jiný postoj/vztah.
Já osobně třeba nevidím na péči o malé zdravé dítě nic extra náročného, ale nebaví mě to. "Nebaví" mě malé děti, odjakživa - byly holky nadšené z mimin, půjčovaly si kočárky, bavilo je věnovat se jim, já mezi ně nikdy nepatřila, i když "technicky" jsem to musela dávat od osmi let, co se narodil bratranec, který bydlel ve společné domácnosti, a o rok později se narodila sestra. Přitom ty větší děti mě taky odjakživa zbožňovaly. Moje nejlepší kamarádka měla vždycky ráda malé děti, dokonce chtěla být vychovatelka v MŠ, a asi dost trpěla, když ty děti, se kterými jsme se dostaly do kontaktu ji ignorovaly a chtěly být se mnou.
Prostě to tak mám, jiný lidi to zas mají jinak, nejsme zkrátka všichni stejní, ani v přístupu k péči, no.
|
| K_at |
|
(23.8.2020 10:28:19)
Valkýro, nikdo to neocení.....to je zase o okolí.
|
|
| A. Andrs | 
|
(23.8.2020 10:37:44)
Valkyro, ze pecovatelstvi neni nikde videt? V zivote jsem udelala hodne veci, ktere uz davno nejsou videt nebo skoncily na smetisti (pripadne na smetisti dejin). Ale ty deti vidim pred sebou kazdy den, vsechny. A jestli neco melo v mem zivote smysl, opravdu smysl, tak jsou to deti.
|
| Půlka psa |
|
(23.8.2020 11:16:52)
" nakonec ji sebevědomí srazilo to, jak žijí a jak vypadají její rodiče a to až v dospělosti.................... být podobná mně je to poslední, co by v životě chtěla ať vzhledem nebo povahou a přístupem k životu."
Val, pochop, že tohle je od ní jen manipulace. Nechci se tě nějak dotknout přes dceru, ale dospělost není o tom, že člověk řeší své rodiče a sráží mu seběvědomí, že nejsou krásní, štíhlí a úspěšní s minimalistickou nemovitostí. To může člověka trápit v pubertě, ale dospělost je o tom, že se od toho může odstřihnout. Může chtít žít jinak a je to v pořádku, jenže to se neřeší výčitkami matce a urážením se nad podobou, ale tím, že s tím aktivně něco udělá. (Nechci žít jako naši, tak si to zařídím jinak.)
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(23.8.2020 11:47:47)
Za rodiče se děti stydi tak v pubertě, ne? Jako potěší mě i dneska, když mi někdo řekne, že mám krásnou štíhlou maminku, ale že bych ve dvaceti letech žila tím, jak vypadají rodiče? Spíš jsem si připadala upozadena ve stínu krásně matky
V padesáti má kila navíc skoro každá.
|
|
| byvala radka |
|
(26.8.2020 9:56:36)
onehdá jsem slyšela hezkou definici dospělosti - jste dospělí, když jste přestali vyčítat svým rodičům (prostě převzali odpovědnost za svůj život do svých rukou)
|
|
|
| libik |
|
(23.8.2020 11:23:33)
Valkýro, neuraž se, ale tohle je sebestředné
"u dcery se bohužel bojím, jestli jsem neposlala na svět jen dalšího člověka, který bude nešťastný.
Ona měla hodně dobře našlápnuto (a brala jsem to i za svoji zásluhu, že výchova nesrážením sebevědmí atd.), ale nakonec ji sebevědomí srazilo to, jak žijí a jak vypadají její rodiče a to až v dospělosti."
Ani mama Jágr není za úspěchem svého synáčka a ani Kajínkův otec nemůže za to, že máme jednoho lidově polupárního nájemního vraha.
|
|
|
|
| 1kulička |
|
(23.8.2020 11:46:11)
Valkýro, a řekla jsi dceři, co tě k tvému životnímu stylu vedlo? Jak jsi měla těžké dětství a jak tě rodina, hlavně matka dodnes vysává a manipuluje? Žes pro ni nikdy nebyla dost dobrá?
Že se ukázalo, že manžel si tě vzal z vypočítavosti a vlastně mu na tobě nikdy moc nezáleželo? Ony mladé dcery mívají "hodně rozumu", protože jim chybí nejen nadhled, ale i právě znalost toho pozadí. že jsi pro ní chtěla to nejlepší, ale život tě semlel a že jsi ráda, že vůbec zvládáš základní věci.
Je jasný, že se to všechno nedá sdělit najednou a v nevhodnou chvíli to nemusí být dobře přijato. Ale časem byste k tomu měly dojít. Ona to spolu se svými rostoucími problémy taky jednou pochopí, že nejsi ten viník, i když je jasný, že každý by chtěl rodiče v pohodě, úspěšného, moudrého a nad věcí. ¨
A z dcery mluví zklamání, její chlapec byl nebyl ten pravý, když neumí být shovívavý k nedostatkům rodičů a ona to háže na vás místo na něj.
|
|
| Žžena |
|
(23.8.2020 11:50:31)
Valkýro,
podobáš se svojí matce a Tvoje dcera Tobě.
Žiješ intenzivně představami "co řeknou lidi" úplně stejně jako matka, jen je realizuješ v opačném směru - revoltováním vůči nim.
A tak jako Ty jsi připoutaná barákem, projikuješ do svojí dcery to samé připoutání doživotním vlivem toho, jak vypadá vaše domácnost.
Pochop to. Obě dvě jste dospělé a obě dvě máte nárok a povinnost žít vlastní život. Po svém. Odříznout se od "co by lidi" a "za co může moje matka" a vybudovat si svůj život po svém.
|
| libik |
|
(23.8.2020 11:53:11)
Žženo, myslím, že se všechny podobáme matkám (a dcery nám), i když si myslíme, jak jsme 100x jiné(lepší pochopitelně)
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(23.8.2020 11:56:26)
Jenom já jsem celej tatínek Kdyby si MM řekl, že ve 45 letech budu jako moje máma, byl by těžce zklamanej,ale zas je rád, že nemám její povahu.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(23.8.2020 14:01:12)
Valkyro, táta byl hodně na ženský, v padesáti měl za přítelkyni moji vrstevnici, tak v tom jsem naštěstí jiná, tricatnici mě nelakaji I když jsem nečekala, že budu v jednom vztahu 35 let a budu stopro věrná i ve své hlavě. Jsem překvapená, taky vztah k práci na zahradě mě úplně minul. Odpor k zahradničení a chatareni mám po mame. Jinak jsem celej tatínek. Ráda vařím, zajímá mě historie, hraju na kytaru, i když k tomu jsem přivedla já jeho, a ráda tancuju. Máma je hyperaktivní sportovní typ, co se jí omylem narodila blonďatá zasnena pomalá princezna a nesnáší hudbu a tanec.
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(23.8.2020 11:59:32)
libiku,
samozřejmě že se všechny podobáme matkám a je to normální.
Ale dospějeme a nemůžem na ně nadosmrti házet všechny svoje domnělé neúspěchy.
|
| libik |
|
(23.8.2020 12:02:03)
Já s tím souhlasím, Žženo
|
|
|
| Monty |
|
(23.8.2020 12:00:06)
Libiku,
ani nějak ne. Málokdo přijme model rodičů bezvýhradně, nejčastěji je to tak, že něco přijmeš a vůči něčemu se vymezíš. Nemluvím tedy o žádných patologiích, ale o normálním rodičovstvu.
|
| libik |
|
(23.8.2020 12:06:12)
Monty, já nemyslím mít ráda dechovku, růžový porcelán a svíčkovou jako maminka, ale spíš temperament, vztah k životu.
U Valkýrů je 3. generace nespokojených ženskejch, u vás už 2. kolo těkavě cestuje a u nás se zase trochu manipuluje s chlapci "pro jejich dobro"
|
| Monty |
|
(23.8.2020 12:13:29)
Libiku,
jenže u nás s tím začal dědeček. Babičku cestování nebavilo. V další generaci bavilo matku, ne jejího bratra. V další baví mě, sestru ne. V další generaci je jen můj syn a toho to nijak zvlášť nebaví, resp. chce vidět některé věci, které jsou objektem jeho zájmu, ale přemístění se za nimi bere spíš jako opruz.
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 12:21:24)
Monty, já se strašně těším, jak to půjde dál, jaká budeš babička a tchýně
|
| Monty |
|
(23.8.2020 12:26:58)
Marťasíno,
to asi záleží na tom, co syn přivede za snachu.
Zatím to nevypadá, že by byl zatížený na "princeznovské" typy a ani se nepohybuje na místech, kde se vyskytují, ale bude mu teprve osmnáct a o ženitbě neuvažuje.
|
| libik |
|
(23.8.2020 12:30:47)
Monty, to je pravda, drahá polovička ovlivňuje hodně, no uvidíš, třeba tvůj syn bude jednou veganem
|
| . . |
|
(23.8.2020 12:39:02)
Tak vegetariánem už byl, to je kousek...
|
| Monty |
|
(23.8.2020 12:43:26)
...,
vegetarián by asi být mohl, on maso stejně moc nemusí, ale mlíka se vzdá těžko. Jak pravil můj manžel - ten hoch vypije víc mlíka než já piva, a to je co říct.
|
|
|
| Monty |
|
(23.8.2020 12:41:57)
Libiku,
to teda nevím, ale třeba naučí nějakou veganku jíst alespoň hmyz, on se sice taky chová na zkrmení dost neeticky, ovšem zas nemá tak vyvinutou nervovou soustavu jako savci.
|
|
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 12:34:10)
není to špatnej mód, bejt v pohodě v páru umí v první řadě ten, co umí v pohodě i sám
|
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 12:42:43)
Valkýro, jak jsi to tu popisovala, tak dobře že tak. Tvoje dcera je velmi mladál, času na vztahy má před sebou dost. Dneska je fakt vzácné v tomto věku uzavírat vztahy "až na věky". Neporovnavejme to se zvyklostmi z našeho mládí.
Jak tu zaznělo, postupně ji popiš "zákulisí" tvého vztahu s manželem, rodiči. Buď otevřená a dej jí najevo, že ji miluješ, bez ohledu na to jaká je a jaký život vede. Zároveň ji dej najevo, když tě její slova raní ...
Vztah s dcerou nezahazuj, dělat chyby je lidské, u tebe i u dcery, nechceš aby byl stejný jako tvůj vztah s matkou. Držím palce
|
| K_at |
|
(23.8.2020 12:50:25)
Okolíku, přesně. Strašně mi tam chybí komunikace. V dobrým i zlým. Mluvit, mluvit, klidně se pohadat. Ale zbořit ty zátarasy.
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 12:53:44)
nebo se taky chvíli o nic mocně nesnažit, nechat dceru volně dejchat, ona přijde vhodná chvíle na to, aby se bořily zátarasy
|
|
|
|
| A. Andrs |
|
(23.8.2020 12:48:20)
Valkyro, ja tvoji dceru chapu. Ono je to dneska tezke. Je "normalni", ze s tebou je nekdo rok dva a pak te posle nekam. Mne se to taky nelibi. Jsem od prirody verna labut, a kdyz s nekym sdilim intimnosti, tak nechci aby za par mesicu odesel a zacal sdilet ty intimnosti s nekam jinym a ja musela to same. Tohle nase babicky zazit a prezit nemusely. A neni to vubec lehke. Ty to koneckoncu taky neznas. A je to skutecne tezky. Nebo mozna "jen pro nekoho" tezky. A ti maji dneska smulu.
|
| Půlka psa |
|
(23.8.2020 13:16:28)
Val, ono to hysteické usilování zní tak nějak labilně a to je věc, která neodejde tím, že dosáhne, oč usiloval.
|
|
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 13:12:13)
ToAr, Souhlasím s tím, že je to těžké. Na druhou stranu, než žít v neuspokojivém stavu, je lepší se zocelit rozchodem....
Mně by vyděsilo už to hysterické usilování, jak píše Val.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(23.8.2020 12:04:14)
Já se tedy mamince fyzicky vůbec nepodobám, mám akorát stejně tlustá stehna. Dcera mi taky není vůbec podobná. Povahově jsme taky úplně jiné, až na tu introverzi, to máme v rodině asi celé generace. Je fakt, že ačkoliv jsem si vždycky myslela, že nikdy nebudu jako maminka, některé její špatné vlastnosti u sebe teď poznávám a snažím se je potlačovat co to jde, aspoň navenek.
|
| Stará husa |
|
(23.8.2020 12:20:33)
Valkýro, ty by ses fakt chtěla podobat své matce? Podle toho, co tady píšeš, má naprosto příšernou povahu, řekla bych na hranici sociopatie. Fakt by ses chtěla tak hnusně chovat ke všem kolem, včetně vlastního dítěte? Myslím, že můžeš děkovat pánubohu, že nejsi jako svoje matka.
|
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 12:25:40)
tvoje máma podle mě saje energii z lidí, kteří jí to dovolí
|
|
|
| Monty |
|
(23.8.2020 12:18:39)
Stará huso,
já se fyzicky matce nepodobám skoro vůbec. Ona je poměrně malá, modrooká blondýna, na rozdíl ode mě se dobře opaluje, takže od "móře" přijede v barvě mléčný čokolády, já jsem buď jen bílozelená nebo rudá ze spálení, jediné, co mám po ní je typ postavy - široké boky a velkou prdel.
Vzhledem se nejvíc podobám babičce z otcovy strany, jen jsem vyšší a nemám tak obrovský prsa, jako měla ona.
|
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 12:23:15)
taky mám pár vlastností a vzorců chování, co má moje máma (docela to bolí), co nadělám, pomáhá mi to mít ji víc ráda
|
| Monty |
|
(23.8.2020 12:38:55)
Marťasíno,
u nás v rodině je zajímavé sledovat to dědění vs. vymezování.
Babička byla líná jak veš, na úklid a podobné práce vždycky zmermomocnila děti (později vnoučata), celkem ji bavilo vařit, ale zas žádný složitý jídla, až tak ji to zas nebavilo. Mámu uklízení nebaví, ale protože se svojí mámou nevycházela, postavila to jako vzdor a uklízí furt, i když se netají s tím, že jí to sere. A vařit se trochu naučila až ve věku 45+ kvůli chlapovi, co si na tom zakládal.
Já vycházela líp s babičkou, takže se přetvářkou "baví mě úklid" nezatěžuju a převzala jsem její model, tj. kašlu na to a na nejhorší bordel si vždycky někoho zjednám.
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 13:18:16)
právě proto mi přijde moc zzzajímavý, jaká samice se narodí tvému synovi - to, že tys dceru neměla, boří posloupnosti totiž
|
| Monty |
|
(23.8.2020 13:22:56)
Marťasíno,
no kdyby měl nedej Bože nějakou "princeznovskou dceru" (což se v naší rodině zatím nikdy nevyskytlo a myslím, že ani v rodině jeho otce), bude to mít holka docela dost blbý.
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 13:28:29)
život nám často do cesty postaví do cesty určitou výzvu právě v podobě vlastního dítěte/vnoučete a tlemí se "to je k posrání, co? Tak teď se s tím popasuj" a já si prostě nemyslím, že zrovna tobě nepostaví osud do cesty konformní vnučku U některých lidí nás jejich vlastnosti můžou pekelně sráááát, u pokrevního potěru není kam utýct - vidím to denně u svého syna
|
| Monty |
|
(23.8.2020 13:33:57)
Marťasíno,
na druhý straně, u nás k tomu fakt panuje až bytostný odpor. A já si fakt nejsem jistá, že se s tím člověk rodí, podle mě je to do značné míry vlivem okolí, ať už přímo v rodině nebo třeba ve školce. Takže si umím plus mínus představit, jak by to probíhalo, a pevně doufám, že to Pánbůh nedopustí.
|
| K_at |
|
(23.8.2020 13:36:03)
Monty, houby. Myslím, že bys snad tu lekcí i potřebovala. 😂
|
| Monty |
|
(23.8.2020 13:38:23)
Kat,
dlouholeté empirické pozorování to potvrzuje, ale mohu se samozřejmě mýlit.
|
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 14:35:01)
to bude děsná p*del - Monty bude psát svoje dojmy z debatování o jednorožcích s flitry, Zvonilkách, ovocných a zeleninových plyšácích z Billy (Paprika písnička, Lucka Lusková, Pítr Brok), perleťových sněžítkách, třpytkových zápisníčcích s růžovými peříčky. Ty holčičky to potom i maminkám/babičkám kupují jako dárky (a pak si to musíš párkrát vzít na sebe mezi lidi, jinak jim to trhá srdce).
Dcera je autorka prima výroku: "Mami, koupila jsem ti tenhle srdíčkovej přívěšek, dlouho jsem vybírala takovej, co bude hnusnej a jednoduchej, jak to máš ráda).
|
| K_at |
|
(23.8.2020 14:39:14)
" hnusnej a jednoduchej jak to máš ráda" 
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 14:43:54)
kočička moje, lámala si hlavičku, proč nosím jednoduché šperky , že nejsou dost veselé, měla období, že co nebylo jako od cirkusu, to nebylo hezké
kvůli synovi jsem zase musela v jídelně strpět pugét zářivě barevných růží z pouti (designovka se třpytkama, navoněné děsivým parfémem), který mi dal
|
|
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 14:43:36)
Hnusnej a jednoduchej. Jojo, takový mám taky ráda ....
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 14:45:14)
no právě, bodejť by to chápaly děti, když nad tím kroutí hlavou i MM
|
|
|
| Monty |
|
(23.8.2020 14:49:08)
Marťasíno,
bohužel budeš zklamaná, jsou věci, kterých fakt nejsem schopna, možná ani tehdy, kdyby mi za ně někdo platil, natož pak zadarmo.
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 14:50:48)
tak tímhle rouháním sis takovou vnučku přímo předplatila! Vesmírnej management umí bejt ku*va
|
|
| Monty |
|
(23.8.2020 15:05:39)
Proč to tomu ubohému hypotetickému dítěti přeješ, Marťasíno?
Chápu, že je to asi menšinový postoj, ale já to tak fakt mám, netajím se ani před malým dítětem svým vztahem k různým věcem, u kterých se rodiče běžně přemáhají nebo jsou skutečně dojatí, ne proto, že bych to nedokázala zahrát, ale nepřijde mi to fér, neshledávám to nezbytným. Takže syn vyrůstal s tím, že jsem holt taková, jaká jsem a nepřetvařuju se, ono stačí, že to člověk občas musí dělat profesně, ale doma s těmi nejbližšími, to je mi proti srsti. Na druhou stranu to má i jisté výhody, protože pak spíš bude hrát fér i to dítě. Mě tahle forma otevřenosti ve vztazích maximálně vyhovuje, i když je mi jasný, že by z komunikace a formy našeho rodinného života spousta lidí dostala osypky.
|
| K_at |
|
(23.8.2020 15:38:09)
Monty, no a napadlo tě někdy, tě se to dítě třeba v některých věcech musí přetvařovat, protože jeho zrovna něco baví, má z něčeho radost, ale matku to nezajímá.... Smůla. Jako taky si nedám nohu za hlavu kvůli všemu. Jsou věci, který jsem nedělala. Nebo dělat nebudu. Ale zase - vodsaď pocaď.
|
| Monty |
|
(23.8.2020 15:43:41)
Kat,
proč by proboha muselo? To, jestli mě něco baví nebo ne přece nijak nesouvisí s tím, jestli to baví moji matku, otce, babičku a jestli se nad tím dojímají či nikoli.
Mě některé synovy zájmy nebaví a jeho nebaví ty moje, navzájem to o sobě víme, není třeba hrát komedii, že nás to či ono ukrutně zajímá.
|
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 15:46:19)
Ale no tak, Kat, ty nevíš, že dítě nemá co vymrčovat? (Ironie)
Pouštět se do podobných debat s Monty je ztráta času, ta to nepochopí...
|
| Monty |
|
(23.8.2020 15:54:24)
Okolíku,
osobně mě na tom fascinuje to, že u malého dítěte je "špatně", když dá rodič najevo svůj nesouhlas nebo nevoli, ale u velkého většina souhlasí s tím, že se jeho potřeby a přání mají omezovat. A já to mám holt naopak, malé dítě k něčemu vedu, něco se mu snažím předat a u velkého, bez ohledu na to, jak moc s ním osobně souzním a jaký byl výsledek toho vedení a předávání se chovám s respektem k jeho přáním a potřebám.
Takže, zjednodušeně řečeno, pětiletému nekoupím něco, z čeho se mi navaluje a ani nebudu předstírat, že se mi to líbí, ale když bude chtít něco, co je pro mě vrchol nevkusu patnáctiletý dítě, nemám problém mu na to dát peníze, pokud by to na sobě nemělo logo Ortel nebo nějakou podobnou extremistickou sračku.
|
| K_at |
|
(23.8.2020 16:02:06)
Monty, já ti rozumím. Částečně souhlasím - rodič ma být autentický. Ale třeba mě někdy Mn uskutečně štve, když se dítě snaží něco "vyrobit". Já vím, kolik ho to stojí úsilí, odvahy a najdu to potom venku v koši. No ty vado.
|
| Monty |
|
(23.8.2020 16:05:37)
Kat,
no a právě proto jsem dítě upozornila předem, aby to úsilí zbytečně nevynakládalo, že na to prostě nejsem. Dítě nezažilo žádný zklamání a nikdo nemusel hrát žádnou komedii a pak po straně vyhazovat výrobek do koše.
|
| K_at |
|
(23.8.2020 16:11:43)
Monty, ale přece nejde o TEBE. Jde o to, že dítě například vypracuje něco v rámci "úkolu". Vynaloží snahu, trpělivost, čas, někdy i odvahu a tebe to nezajímá. To je přece úplně blbě.
|
| jak | 
|
(23.8.2020 16:18:47)
My ted byli tyden doma s 18 letym sami. On druhy den rikal, ze skvele souznime a vzpominal na vsechny besidky:). A pak rekl, ze kdyz jsem to dala, ze se kousne a bude se mnou dal chodit na kolo. Pak prijel jeho bratr, oba nas sprdnul a bylo:). A ja si rikala, ze to uteklo. Nedavno jsem za nim behala na odrazedle. Tak podle me ma cenu se kousnout a neco vzajemne vydrzet.
|
|
|
| libik |
|
(23.8.2020 16:17:36)
Monty a jak se formoval jeho výtvarný talent? Tos mu říkala od dvou let "to je hnusný obrázek, zbytečně vynaložené úsilí" až se vykreslil do adepta na odborné výtvarné vzdělání?
Mně se to tedy nezdá
|
| Monty |
|
(23.8.2020 16:23:10)
Libiku,
syn až do čtyř let odmítal cokoli kreslit. Když dostal do ruky pastelku, jen počmáral papír a řekl, že neumí kreslit. Začal, az když si pravděpodobně myslel, že umí. Ale to není ničí zásluha ani vliv, s takovou povahou se narodil - v půl roce se postavil, začal chodit kolem postýlky, pak kolem nábytku... všichni jsme čekali, že se začne pouštět a padat. Ne, on čtyři měsíce ťapal kolem nábytku a pustil se, až když nepadal. Bylo to tak prakticky se vším, s mluvením, čtením... Prostě to tak má. Nepouští se do ničeho, čím si není jistej.
|
| K_at |
|
(23.8.2020 16:33:19)
Monty, no tak si představ, že dítě se strašně moc snaží, a moc ho to třeba baví. A něco vyplodí. A rodič - v tom věku nejdůležitější lidi - mu dá znát, že ho to nezajímá a je to trapný.
|
| Monty |
|
(23.8.2020 16:42:10)
Kat,
tohle já nepochopím, nevím, co by na tom mělo být špatnýho. To je prostě život, no. Moje rodiče ani prarodiče nezajímalo všechno, co jsem dělala já, dokonce mi babička ve spoustě věcí i aktivně bránila, nepřišlo mi to nikdy nijak zvlášť líto, protože to pokládám za normální. Víc by mi vadilo, kdyby lhali a pak jsem tu věc našla vyhozenou v koši. Že se jim něco nelíbí, no a co na tom? Různým lidem se líbí různé věci a mají různé zájmy. Přece nedělám to, co mě baví primárně proto, aby nad tím juchal ausgerechnet rodič. Navíc nad tím nemusí juchat vůbec nikdo, to snad cílem dětskýho (a nejen dětskýho) snažení být nemá...
|
| K_at |
|
(23.8.2020 16:47:39)
Monty, mezi jucháním a sdílením radosti, je rozdíl. Jásání nad každým "prdem" považuji za kontraproduktivní. Sdílení radosti - navíc z nějaké práce, snahy, je dle mého důležité.
|
|
| monam |
|
(23.8.2020 16:48:13)
"Moje rodiče ani prarodiče nezajímalo všechno, co jsem dělala já"
Monty o kolika letech píšeš? Mojí nejstarší je 13 a zatím jsem celkem zainteresována do většiny toho, co dělá. Minimálně finančně.
|
| Monty |
|
(23.8.2020 16:57:06)
monam,
co pamatuju, tj. od těch zhruba čtyř let.
Finanční zainteresovanost je zase něco jiného, tam mi bránili jen když jsem chtěla klavír, jinak moje zájmy financovala ochotně i matka, a taky si pamatuju, že moje nadšení velmi často nesdílela.
|
| monam |
|
(23.8.2020 17:08:35)
Monty, co znamená nesdílet nadšení? jak jsem psala, kromě mažoretek, cheersleaderingu a fotbalu jsem zatím ustoupila téměř ve všem. Děti nechodí na všechny kroužky, na které by chodit chtěly, chodí na některé, na které moc nechtějí (angličtina) a kromě toho, aťse zabavují čím chtějí (v rámci nějaký obecných mezí). Počmáranej toaletní papír máme doma taky a to mě ani netočí ani nad tím neáchám.
|
| magrata1 | 
|
(23.8.2020 17:14:14)
normální toaleťák mi tedy nikdy nenapadlo pomalovávat. K tomu účelu byl vhodný jen jeden typ, který už není k dostání (pevně doufám, leda by ho začali prodávat ve výtvarných potřebách
|
| Stará husa |
|
(23.8.2020 17:33:12)
Já ho používala ke hře na hřebínek. Jinak byl tuhý a vůbec nesal, takže utírat se do něj bylo strašný. Přesto moje konzervativní maminka ho kupovala i v době, kdy už byl k dostání i celkem normální toaleťák a pak ho i sháněla. Pamatuju si, jak měla v kalendáři napsáno : Koupit skládaný toaletní papír!
|
|
|
| Monty |
|
(23.8.2020 17:19:53)
monam,
nesdílet nadšení znamená, že tě ta daná věc nebaví a nezajímá, nedokážeš ji nijak ocenit. Nebo se ti, v případě výrobku, prostě nelíbí.
Já jsem ochotná finančně podpořit prakticky všechno, s čím nemám vyloženě nějaký "morální problém", ale pár věcí do toho morálního problému spadá a tam se mnou nelze hnout. Třeba kdyby moje dítě chtělo dělat nějaký sport, nebyla bych ochotná podílet se na takovém druhu sportu nebo obecně "fyzické aktivity", která podle mě jen huntuje tělo a může vytvářet nezdravé "návyky". To prostě ne. Podle mého názoru se dítě v určitém věku nemůže rozhodovat racionálně a nemůže vědět, co určitá činnost obnáší nad rámec toho, že se mu to líbí. Což je třeba balet. Většina těch holek, co to chtějí dělat profesionálně má život, který teda pro svoje dítě opravdu nechci. Naopak třeba to mažoretkování by mi žíly nervalo, s tím se totiž nemusí začínat ve třech letech, kdy je dítě ještě - s prominutím - blbý jak bedna kytu.
|
| monam |
|
(23.8.2020 17:33:36)
Monty, tak to se absolutně míjíme, já naopak vysloveně chci, aby děti dělaly nějaký sport. Nechci, aby byly nešikovný a levý jako šavle. Chci, aby měly nějaké sportovní návyky. Takže provozujeme jak organizovaný, tak neorganizovaný sport jako třeba plavání, kolo, turistika. S mažoretkami se sice nemusí začínat ve třech letech, ale v deseti je na nějakou vyšší úroveň bez předchozích základů třebas z gymnastiky už pozdě. A málokoho baví chodit někam si jednou týdně hodinu točit hůlkou, patří k tomu ty šatičky a přehlídky a soutěže. Moje dcery chodily na nesoutěžní gymnastiku, nejdříve na moderní, tam tedy soutěže byly, ale absolutně nevýkonostní, a pak přešly na moderku a po čase je to přestalo bavit. Aby se něco naučily musely by chodit víckrát týdně a k tomu potřebuješ motivaci. Dneska obě tancují, jezdí na přehlídky, soutěže, řeší ty šatičky a jsou spokojené. A synové chodí na tu gymnastiku. Mám také určitou hranici, jednu dobu holky koketovaly s krasobruslením a to jsem jim hodně vymlouvala, jednak bychom to nezaplatili a druhak to dost huntuje tělo. Ale je to hodně o dítěti - jsou děti, které ve třech letech dáš na gymnastiku, klidně s tím, že bude chodit jednou týdně a ono se pro to nadchne a chce víc a víc a chce do závodní družstva a chce trénovat 4x týdně. To je pak otázka, zda tomu přímo bránit nebo zda to jen korigovat.
|
| Monty |
|
(23.8.2020 17:41:31)
monam,
no to se teda míjíme úplně zásadně, máloco pokládám pro život za tak zbytečný jako organizovanej sport. Včetně vrcholového. Ne že by mi to vadilo na nějaké rekreační úrovni, ale s tím se dá začít kdykoli, není potřeba kvůli tomu týrat tělo od útlého dětství. Syn, přestože byl babičkou od dětství ke sportu veden a nedá se říct, že by byl úplně levý, co pamatuju, tak třeba lyžování nebo bruslení mu i šlo, ale nikdy ho to nebavilo, aniž bychom o tom doma museli hovořit, tak v podstatě zdědil můj postoj a dokonce bych řekla, že je díky tomu nucení v dětství, které mě naštěstí minulo, ještě o dost radikálnější než já. Pro mě je sport jen nepochopitelná a nesmyslná zábava, on ho přímo nenávidí. Což ho předpokládám přejde ve chvíli, kdy už do něj nebude nucen ani ve škole.
|
| monam |
|
(23.8.2020 17:54:56)
Ale monty, to je nepochopení. Mě je vrcholovej sport úplně ukradenej a ze všeho nejmíň snáším fotbalové a hokejové zápasy v televizi. Na neorganizovaný sport ale má málokdo disciplínu a některé druhy sportů se neorganizovaně špatně provozují. Už jen vybavit doma gymnastickou tělocvičnu je nemožné, pokud tedy nemáš stodolu, která leží ladem, a pár set tisíc k tomu. A i kdybys tělocvičnu měla, pořád nevíš, jak na to. Moje děti neorganizovaně řádí celé léto a už asi měsíc se dožadují trenéra, který by je naučil nějaké gymnastické prvky, které se jim na trampolíně nedaří. Vést děti k pohybu b ez organizovaného sportu je strašně těžké a nákladné. A já je ke sportu vést chci, z důvodů, které jsem vypsala. A také budou mít méně času na sezení na zadku u počítače nebo nad mobilem, případně na vymetání obchodních center.
|
| monam |
|
(23.8.2020 18:07:15)
Romano, ale málokdo kdo chodí na gymnastiku ji dělá vrcholově. Jít si 2-3x týdně na 1,5 hodiny zatrénovat nemusí být vůbec teror. Jsou oddíly, které jsou zaměřené výkonnostně a vyžadují podřízení se sportu, a oddíly, kde se to bere víc rekreačně. Alespoň u gymnastiky se myslím dá vybrat.
|
|
|
|
| Monty |
|
(23.8.2020 18:11:32)
Romano,
co jestli jsem zažila? Organizovaný sport?
Ne, nezažila, nic mě na tom nikdy nelákalo.
Zažila jsem jiný organizovaný akce, kde se v něčem soutěžilo, většinou z donucení.
Moc pozitivních pocitů mi to nepřinášelo, nejsem zrovna typ týmového hráče. Upřímně, spíš mi to vadilo, že se mnou ty akce vymetají a chtějí mě do týmu, aby vyhráli, protože nejsem vůbec soutěživej typ.
|
|
|
|
|
|
| monam |
|
(23.8.2020 17:35:42)
jo a k baletu. Hodně holčiček chodí na balet, a jen jedna z x tisíců je nakonec baletka Holčičkám se to líbí, sukénky, drdůlky, dá jim to nějaké základy, držení těla, a pak většina přejde jinam.
|
| magrata1 |
|
(23.8.2020 17:58:28)
moje ségra byla v dětství v lázních se zádama. Víc než půlka holek, co tam byly, chodily do gymnastiky nebo do baletu. Měly těžké vady páteře, korzety, zasádrovaný hrudník... Gymnastiku a balet bych dětem vymluvila. Kromě problémů pohybového aparátu je tam hodně častý výskyt poruch příjmu potravy. A se zádama mají problémy i ty, co to dělají zájmově. Pokud by měly takové spády, dala bych je na akvabely.
|
| monam |
|
(23.8.2020 18:03:45)
magráto, myslím, že v dobách mého dětství byly problémy se zády způsobené spíše přesvědčením rodičů, že dítě se nenaučí sedět, pokud ho nebudeš už od čtyř měsíců posazovat a zapírat polštářem. Mám od dětství skoliozu a nikdy jsem se gymnastiky ani nedotkla, zato jsem chodila na zdravotní cvičení do sokola.
A druhá věc je, že ne každý, kdo dělá gymnastiku nebo balet to dělá závodně, neřkuli vrcholově. Moje děti si vystačily s motivací v podobě oddílových závodů, soustředění a radosti v podobě dosažených dovedností
|
|
| monam |
|
(23.8.2020 18:04:45)
a magráto, akvabely mají gymnastiky mnohem více, než si asi umíš představit
|
| magrata1 |
|
(23.8.2020 18:09:53)
Je mijasné, že akvabely dělají i gymnastické prvky, ale rozhodně ta část tréningu, která probíhá ve vodě, je méně zatěžující. Rozhodně tam nejsou žádné skoky a nárazy
|
| monam |
|
(23.8.2020 18:11:45)
magráto, troufám si tvrdit, že na suchu bude probíhat tak polovina tréninků. Možná i více.
|
| magrata1 |
|
(23.8.2020 18:22:52)
Moam, víš co? přiznávám, že mi akvabely přišly jako menší zlo než gymnastika a balet, ale nejsem znalec. Pokud by dítě vyjádřilo touhu něco takového dělat a neustupovalo by, zjistila bych si o akvabelách více. Znám dost fyzioterapeutů a velmi blízce 2 ortopedy, takže bych se měla kde zeptat. Naštěstí tu touhu neměly a už ani mít nebudou. Chodí do juda, které je baví.
|
| monam |
|
(23.8.2020 18:56:45)
magrato, spíše jsem se snažila vysvětlit, že gymnastiku i balet jde dělat i čistě rekreačně, zatímco ty akvabely budou vždycky závodní a tudíž hnané na výkon. A druhá věc je, že třeba já osobně považuju NEVÝKONNOSTNÍ gymnastiku za dobrou průpravu pro všechny sporty. V dětství jsem ji nedělala, nikdy mne nezajímala, až díky dceři která se do ní zamilovala jsem do toho trochu pronikla, a teď na ní chodí synové, protože chtějí umět všechna ta různá salta, vývrty a já nevím co všechno existuje. Beru to pro mě za lepší alternativu než běhat někde za balónem, nicméně starší chce zkusit nějaké bojové umění a pokud v tom vytrvá, asi se to pokusím zorganizovat tak, aby to mohl zkusit (zatím mi vyhovuje, že chodí s bratrem).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(23.8.2020 16:57:47)
Monty, podle mě je cílem veškerého lidského snažení odměna. U dospělých jsou to většinou peníze, u malých dětí pochvala. Když ti tříleté dítě namaluje obrázek, objektivně se ti asi líbit nebude a k ničemu praktickému ho taky nevyuzijes. Ale která matka by to tomu dítěti řekla? Tříleté dítě ti asi nemaluje obraz jak od Leonarda, ale potřebuje slyšet pochvalu a ocenění své práce.
|
| Monty |
|
(23.8.2020 17:00:13)
Stará huso,
když něco dělám pro svoji radost, je mi odměnou ta radost. Vůbec nemám potřebu, aby ji někdo nějak oceňoval. Odměnu zvenčí chápu jen v případě, že z toho sama radost nemám.
|
| libik |
|
(23.8.2020 17:35:30)
Monty, jenže obrázek ve třech se kreslí pro svoji radost a také pro maminčinu radost, která je nepochybně další dětskou radostí.
Nevím, jestli jsem mentálně zabržděná ve třech letech nebo zkažena svojí chválící matkou, ale dodnes mě potěší, pokud šéf nebo klient napíše, "děkuju paní Nováková, dobrá práce"
|
| Monty |
|
(23.8.2020 17:45:06)
Libiku,
njn, já jsem asi od dětství sobecké zvíře, mě maminčí radost nějak nebrala. Jako když má někdo z mých blízkých radost, tak z toho mám radost taky, je lepší být radostný než v depresi, ale u svojí radosti žádnou odezvu nepotřebuju. Mně to stačí tak, jak to je, protože to dělám pro sebe a pro někoho jiného ani v druhém plánu.
|
| libik |
|
(23.8.2020 17:51:17)
To je zvláštní, pokud uvážím, že část tvé profese je tvorba, kde jsi zcela závislá na tom, jestli se to někomu líbí (dělá mu to radost)
|
| Monty |
|
(23.8.2020 17:55:32)
Libiku,
ale to je práce, já píšu o věcech, co si děláš sama sobě pro radost. Tam profesní záležitosti nespadají.
|
| libik |
|
(23.8.2020 17:59:21)
Monty, ale dítě to nemá "jdu si dělat radost", ale dělá něco "užitečného", maká.
Do 4-5 let "placuje a pomáhá"
|
| Monty |
|
(23.8.2020 18:04:15)
Libiku,
u nás to tak nebylo, já vedla dítě spíš k tomu, aby si dělalo tu radost.
Práce si ještě užije, až ho to bude mrzet, proč mu s tím otravovat rané dětství.
Takže období "placuje a pomáhá" syn nezažil. Možná u babičky, ale doma ne.
|
| Lassiesevrací |
|
(23.8.2020 18:38:28)
"Libiku,
u nás to tak nebylo, já vedla dítě spíš k tomu, aby si dělalo tu radost.
Práce si ještě užije, až ho to bude mrzet, proč mu s tím otravovat rané dětství.
Takže období "placuje a pomáhá" syn nezažil. Možná u babičky, ale doma ne."
Monty, já si takové fungování ve společné domácnosti neumím představit. To po něm všechno uklízíš, vaříš mu, pereš a on si jen dělá radost? Nebo na to máte najatou nějakou sílu?
|
| libik |
|
(23.8.2020 18:45:07)
Já jsme spíš tím "placuje a pomáhá" myslela fakt, že dítě všechno bere vážně a baví ho to, nicméně to nepokládá za nějaké blbnutí.
Proč dovolujeme těm drobečkům, aby se machaly ve vánočním cukroví ap?
Pokud jde o mé zapřahání dítěte, tak i v jejích 15 mám sklon dát přednost tomu si udělat věci lépe a rychleji, ale už se řízeně krotím, nejsem služka.
|
|
| Monty |
|
(23.8.2020 18:45:43)
Lassie,
ehm, synovi bude 18, to už je snad mimo Libikem uvedené období "placuje a pomáhá".
Měla jsem za to, že to platí pro ty tříleťáky, max. školkáče.
V té době fakt nedělal doma nic.
Ale on toho teda nedělá moc ani teď, protože my nějak nikdo na ty domácí práce nejsme. Tím nemyslím, že neodnese koš, když je plnej a on jde zrovna ven, ovšem tomu bych se skoro zdráhala říkat "práce".
|
| monam |
|
(23.8.2020 18:50:44)
Monty, já na domácí práce taky nějak nejsem. Přesto se u nás bohužel najde mnohem větší spektrum toho, co je doma třeba udržovat, než je vynášení koše. je třeba dávat špinavé prádlo doi pračky a čisté ven pračky. Pověsit na sušák. Sundat ze sušáku, roztřídit. Spárovat ponožky. Myčka se sama nenaplní ani neuklidí. Podlahu je třeba občas zamést a vytřít. Utřít prach. Luxovat. Převlékat ložní prádlo. Nakupovat. Vařit.
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 18:54:11)
Monam, u Monty doma nedělá domácí práce nikdo, komu se nechce. To co jsi vyjmenovala však není práce, ale úkony. A úkony nestojí ani za zmínku, ty dělají Montyovci jen tak mimochodem...
|
| Monty |
|
(23.8.2020 18:57:22)
Okolíku,
máme paní na úklid. To, co zbývá na nás, to fakt není žádná extra "práce".
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 18:58:20)
No, vždyť já vím, Monty, už jsi to psala mockrát.
|
|
| monam |
|
(23.8.2020 19:00:34)
Monty, ale paní na úklid zcela mění situaci i smysl toho, o čem si tu píšeme. Ani já bych nenutila děti, aby myly umytou podlahu.
|
|
|
|
| K_at |
|
(23.8.2020 18:56:34)
Monam, asi tak. Dcera se doma úplně nepřetrhne. Trochu nám máslo na hlavě. Ale nárazově teda uklízí, myje koupelnu, dojde s odpady, venčí psa, myčku vyhází, převlékne postele atd.
|
| monam |
|
(23.8.2020 18:57:42)
kat, u nás se děti také nepřetrhnou, ale chci, aby měly nějakou představu, co to obnáší.
|
|
|
|
| Lassiesevrací |
|
(23.8.2020 18:53:51)
Monty, a kdy tedy nastane zlom, že může nějak přidat ruku k dílu, aby se mu nenarušovalo bezstarostné dětství? Třeba ten koš?
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(23.8.2020 18:02:48)
Monty, ale pro to tříleté dítě je i to kreslení obrázků práce. Lépe řečeno, ono to ještě nerozlišuje. Řekne si namaluju mamince obrázek. Myslíš, že ho nerani, když mu maminka řekne : Obrázky od tebe nechci, nelíbí se mi? Podle mě má takový přístup na psychiku dítěte velmi negativní dopad.
|
| Monty |
|
(23.8.2020 18:07:24)
Stará huso,
já myslím, že učit dítě, aby dělalo věci pro svoji radost a ne pro radost jinejch lidí je spíš užitečné než traumatizující. Třeba by pak nebylo tolik smutnejch případů dospělých, co si radost dělat neumí a pořád se ohlíží na to, co si o nich nebo o jejich chování kdo myslí. Ono jich není zrovna málo ani tady na Rodině.
|
| Stará husa |
|
(23.8.2020 18:12:47)
Monty, dělat si radost a dělat ji jinému se nevylučuje.
|
| Monty |
|
(23.8.2020 18:20:11)
Stará huso,
to jistě ne, ale já pořád nevidím smysl tříleťákova kreslení pro radost maminky.
Buď rád kreslí a dělá to pro sebe, nebo kreslí nerad a nedělá to vůbec.
Proč by mělo dítě něco kreslit nebo vyrábět pro moji radost, to mi jaksi není úplně jasný.
|
| K_at |
|
(23.8.2020 18:21:18)
Monty, je to úplné easy - PROTOŽE TE DÍTĚ MILUJE.
|
| Monty |
|
(23.8.2020 18:29:20)
Kat,
a jak to souvisí s motivací k malování obrázku nebo vytváření nějaké obludnosti z vaty a roličky od toaleťáku? Když někoho miluju, dělám mu radost něčím, co ho potěší. Když to není obrázek ani obluda ze zbytků, dělám to buď proto, že to dělá radost mně nebo to nedělám vůbec. To je totiž pořád dokola, moje dítě vědělo, že tudy cesta nevede, takže nemohlo mít žádná nenaplněná očekávání; pokud rodič opravdu radost z obrázku nebo výrobku má, je to jiná situace. Maminka bude mít radost, namaluju jí obrázek. Tomu samozřejmě rozumím.
|
| libik |
|
(23.8.2020 18:41:20)
Jinak tedy začínám být nedělně dotčena tvou představou, že kromě sofistikované Monty, jsou nějaké maminky, jejichž estetický nároky splňuje obrázek vláčku, co namaloval jejich potomek a jde o nepovedený obdélník a 3 čáry a mamička to dítě chválí v uvytržení nad krásou díla samého, co jí udělalo opravdovou radost z umění.
Hele, neser
|
| Monty |
|
(23.8.2020 18:47:00)
Libiku,
však příště se můžeš juniora zeptat, když mi nevěříš.
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 18:52:15)
Tak já třeba věřím Monty každé slovo. Vždyť ona je taková jiná. Co kdyby se nedejbože ukázalo, že je/byla úplně normální máma poprděná z počinů svýho dítka...
|
| Monty |
|
(23.8.2020 18:56:03)
Okolíku,
fakt nevím, co je tak těžké k pochopení na tom, že někdo neni poprděný ze školkových obrázků/výrobků. To přece neznamená, že nikdy nic dítěti nepochválím nebo nejsem z něčeho "poprděná", jen to prostě není olepenej "robot" z krabiček od čaje a léků s anténkama z pružiny ze starý propisky.
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 19:01:31)
Monty, vždyť já jsem to už pochopila dávno. Ty sama jsi trochu jiná (než my obyčejné matky) a tvůj syn taky. Je to tvoje image. Vyhovuje vám to oběma, tak ok. Snad se nemýlíš... (Bez ironie)
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(23.8.2020 18:45:51)
Monty, tříleté dítě jaksi nepozná, že by ti udělalo radost třeba výletem na Kamčatku
Ani nějak nemá ty možnosti. Normální tříleté dítě je přesvědčeno, že ti udělá radost obrázkem. Pokud ho odmitnes, tak bude mít pocit, že ho nemáš ráda.
Nevím, co je na tom tak nepřekonatelného udělat dítěti radost a říct děkuju, to je ale pěkný obrázek a eventuálně ho přichytit na pár dní magnetkou má ledničku. Já jsem hodně sobecký tvor, ale princip tohoto mi byl jasný odjakživa. Pamatuji se totiž sama, jakou jsem měla radost, když jsem mamince dala vlastnoručně vyrobenou kočičku z moduritu. A moc mě dojalo, když jsem ji po maminčiny smrti našla schovanou v krabičce.
|
| Monty |
|
(23.8.2020 18:52:42)
"Pamatuji se totiž sama, jakou jsem měla radost, když jsem mamince dala vlastnoručně vyrobenou kočičku z moduritu."
Stará huso,
ale to se tu snažím vysvětlit, já z toho sama radost neměla, ani jsem neměla potřebu dělat radost obrázky nebo výrobky, naopak v pozdějším věku jsem měla radost z toho, že za mě babička ušila sukni do pracovního vyučování, protože mě to nebavilo, na šicím stroji jsem se nenaučila šlapat a v ruce by to bylo moc velký sraní.
Tím nijak neznevažuju lidi, co tu radost mají, jen vyjádřuji názor, že kdo ji nemá, nemusí nutně předstírat dítěti opak a asi ho těžko bude vést k tomu, aby dělalo radost něčím, o co ten rodič nestojí.
|
| Stará husa |
|
(23.8.2020 19:01:29)
Jenze Monty, on svět se neotáčí jen kolem tebe, tvých pocitů a tvých přání
Pokud mám dítě, které ani nenapadne nakreslit mi obrázek nebo vymodelovat kočičku u moduritu, tak je samozřejmě v pořádku, že to po něm nechci. Ale mám obavy, že takové dítě neexistuje. Aspoň já ho v životě nepotkala. Moje děti mi obrázky malovaly a já j je chválila a schovávala jsem si je, protože jsem jim chtěla udělat radost, ocenit jejich snahu a tak nějak mi to přišlo přirozené. Odmítnout dárek z lásky, to se prostě nedělá, nedělám to ani dospělému, natož malému dítěti.
|
| Monty |
|
(23.8.2020 19:07:55)
Stará huso,
tak to jsem asi nebyla nikdy dítě, když jsem nemalovala obrázky pro radost rodičům/prarodičům. Dokonce jsem chtěla od dědy, co uměl hezky malovat, aby on kreslil obrázky pro radost mně.
Syn do čtyř let nekreslil vůbec nic a pak už byl ve věku, kdy věděl, že to pro moji radost nedělá.
|
| Stará husa |
|
(23.8.2020 19:13:09)
Monty, já beru ten obrázek jako obecný příklad věci, které ti tříleté dítě dá z lásky a ty tu věc v duchu považujeme za blbinu, ale od dítěte si ji vezmeš, protože ho miluješ, chceš mu udělat radost a ocenit jeho snahu.
|
|
| monam |
|
(23.8.2020 19:24:52)
MOnty, tvůj syn zjevně už ve čtyřech letech disponoval schopností nadhledu, kterého jiní dosáhnou nejdříve někdy na druhém stupni
|
| Monty |
|
(23.8.2020 19:28:27)
monam,
já v tom teda žádnou extra schopnost nadhledu nevidím, informaci "kvůli mně rozhodně nic ve školce vyrábět nemusíš" podle mě dítě pobere stejně jako "když si půjdeš hrát do sněhu, vem si rukavice".
|
| monam |
|
(23.8.2020 19:31:07)
Monty reagovala jsem na tuhle větu "Syn do čtyř let nekreslil vůbec nic a pak už byl ve věku, kdy věděl, že to pro moji radost nedělá". Ledas bys to myslela tak, že pak už rezignoval a věděl, že tobě neudělá radost vůbec nic.
|
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 19:40:59)
Monty, jsi spisovatelka, hraješ si se slovy. Mohla bys tedy tušit, že ta první věta může být pojata s citovým zabarvením, na rozdíl od té druhé. Zase to s tou svou jinakostí nepřeháněj ...
|
| Škrpál |
|
(24.8.2020 0:30:59)
Okolíku, tentokrát pro mě pochopit Monty byla fakt fuška, uff, ale fakt mi nepřijde, že to z její strany je póza
|
| Škrpál |
|
(24.8.2020 8:52:07)
to vidíme stejně, ale prostě mi to tentokrát dalo zabrat, to nacejtit - pomohlo, když jsem si vzpomněla, jak dcera přihopsala s nějakým obzvlášť prapodivným výtvorem, já se snažila pochopit jeho poetiku (asi ne přesvědčivě), načež to dcera dost rychle prokoukla a zjezdila mě jak sysla Ale spousta jejích dárků byla božích, jen občas mi to fakt rozum nebral
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| monam |
|
(23.8.2020 18:46:56)
"Když někoho miluju, dělám mu radost něčím, co ho potěší"
Monty, myslím, že tříletému dítěti může připadat adekvátní, že mamince obrázek radost udělá. Dokonce i sedmiletému. Dokonce i staršímu. A divné není ani to dítě, ani ta maminka. Když mi děti namalují něco k narozeninám, udělá mi radost, že na mě myslely. Moje děti nějak extra nemalují a já je nijak extra nechválím, ale že bych řekla "no fuj to je ale hnusný", to jako fakt ne
|
| Grainne | 
|
(23.8.2020 18:57:35)
Já jsem třeba dost "selektivní", ty příšernosti ze školky a školy mě nijak netěšily a potomky taky ne, takže mě tím neděsili.
Kupodivu měli sami mnohem lepší vkus, tvořili po svém zajímavá dílka. To mě potěšilo, včetně toho, že se nenechali omezovat obvyklostmi.
|
| libik |
|
(23.8.2020 19:32:04)
Grainne, ehm, každá mamka (tedy samozřejmě musím vyjmout Monty, jejíž syn napřed nevzal pastelku do ruky až náhle ve čtyřech nakreslil uvědomělé kvalitní dílo pro svou radost), spatří v malé "ohavnosti" něco originálního, vkusného či podtrhující osobnost (Viz. Federika)
Také si samozřejmě myslím, že mé děti kreslily velmi vkusné obrázky a modelovaly naprosto proporční zvířátka z moduritu (ale radši jsem nikdy moc neprohlížela ty ostatní)
|
|
|
|
|
|
| magrata1 |
|
(23.8.2020 18:26:59)
Monty, mně i děti kamarádek nosí obrázky. Ty si teda nearchivuju, ale dovedu to ocenit, poděkovat a pokud dítě chodí k nám, pár dní to nechat na ledničce. Dítě taky touží něco dávat. A co jiného tak může dávat, než obrázek, kamínek...
|
| Monty |
|
(23.8.2020 18:30:44)
magráto,
nemusí dávat nic, zvlášť když rodič není dárkový typ jako třeba já.
|
|
|
| libik |
|
(23.8.2020 18:37:04)
Monty, ty jsi zase jediná ve vesmíru, co nikdy nepochválila dítě za obrázek, což
Nebudu planě psychologizovat a pokoušet se formulovat, co uznání matky pro dítě znamená, není to můj obor.
Nicméně znám velmi málo matek (vlastně žádnou- a to jsme měla čest s různorodými maminkami), co by v situaci, kdy děcko došlo s ušmudlaným papírem, kde jsou divný čáry máry, neřekla
"Pepíčku, to se ti povedlo"
(už proto, že má radost, že od něj byl 20 minut klid)
|
| . . |
|
(23.8.2020 18:53:09)
Uznání matky - sebevědomé dítě potažmo dospělý posléze.
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 18:57:35)
. ., je třeba rozpoznat, čeho si matka cení a to pa dělat. U Monty doma, sety. Jiné matky ocení i snahu v oborech, které nepreferují nebo dokonce nemají rádi. Naštěstí Montík není úspěšný fotbalista...
|
| Monty |
|
(23.8.2020 19:03:47)
Ne, Okolíku, nerozumíš tomu, možná schválně?
Nejde přece o to, aby dítě dělalo jen to, co se líbí rodičům, spíš právě naopak - aby nedělalo věci "pro radost" primárně pro radost někoho jiného, ale pro svoji vlastní, a nepotřebovalo k pocitu radosti halasný obdiv "zvenčí".
|
| monam |
|
(23.8.2020 19:29:15)
"Nejde přece o to, aby dítě dělalo jen to, co se líbí rodičům, spíš právě naopak - aby nedělalo věci "pro radost" primárně pro radost někoho jiného, ale pro svoji vlastní"
Monty, tady nevím, zda ti rozumím. Myslíš, že jiné děti - všechny ostatní děti s výjimkou tvého syna - dělají cokoli nad rámec toho, co musí, tedy nad rámec školních povinností, primárně proto, aby dělaly radost svému okolí? Pak žiješ v nějakém bludu, protože žádné moje dítě nikdy nedělalo nic proto, že to udělá radost mě, ale proto, že to dělalo radost jim. I ty obrázky malovaly s radostí a vůbec to nemělo co dělat s tím, zda to byl obrázek pro mě nebo pro babičku či paní doktorku a zda to dotyčné následně udělalo radost. Na druhou stranu by mě, babičkám i paní doktorce (příklad) přišlo divné a nepatřičné říct "jéje, to je ale ošklivý obrázek, ten jsi maloval/a sam/a?"
|
| Monty |
|
(23.8.2020 19:41:22)
monam,
OK, tak mi to prosím někdo vysvětlete, očividně to nechápu.
Dítě kreslí obrázek - předpokládám, že chce kreslit obrázek. Nenapadá mě jiná možnost, zvlášť u malého dítěte (teda, pokud k tomu není nuceno ve školce). Ale ať už ho kreslí proto, že chce nebo musí, kde se bere, že ho kreslí pro radost mamince/tatínkovi/školníkovi? Doma i v té školce by mu to snad musel někdo říct, jak jinak by asi dospělo k tomu, že zrovna jeho obrázek bude to, co udělá rodiči radost?
Mně to nikdo neříkal, a samotnou by mě to teda fakt nenapadlo.
|
| monam |
|
(23.8.2020 19:46:52)
Přiznám se Monty že nevím, kde se ta konstrukce bere, a je mi to asi i úplně jedno. Pochybuji, že ve školce, protože děti mi tuším malovaly obrázky i předtím, než do ní chodily. Ovšem ono tvrdit, že něco malují "pro mě", je ošemetné - prostě něco namalují a pak dumají, co by s tím tak udělaly... někdy to někam nalepí, někdy to někomu dají.... o bonbóny se se mnou dělí také hlavně v případě, že jim nechutnají....
|
| monam |
|
(23.8.2020 20:12:57)
Tak to moje děti by nic nekreslily, kdyby je to nebavilo. Synové malují rádi o poznání méně než dcery. Všichni si malují i do "šuplíku", nechodí se nikam chlubit se vším. Asi je fakt, že ve školkách se vyrábějí přáníčka a dárky maminkám, tatínkům a tak.... ale v dětech to je i předtím. Alespoň v těch mých.
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(23.8.2020 19:51:27)
Já kreslila jedině pro radost mamince, babičce případně paní učitelce, ve škole abych nedostala kouli. Určitě ne pro sebe. Syn to samý.
|
| Monty |
|
(23.8.2020 20:10:44)
Inko,
no a já si myslím, že to je hlavní důvod toho neporozumění. Mě v dětství bavilo kreslit. Nedělala jsem to nikomu pro radost, jen sama sobě. Syn do čtyř let nekreslil vůbec a nikdo ho k tomu nenutil, jasně že někdy přišel ukázat, co nakreslil (i když to myslím až později, když už dělal první komiksy, u těch prvních obrázků nevím, třeba je ukazoval někomu jinému), ale nedělal to kvůli něčí radosti, prostě ho to v tu dobu bavilo. Takže zkušenost s dítětem, který to nebaví a dělá to jen někomu pro radost prostě nemám.
|
|
|
| libik |
|
(23.8.2020 20:23:09)
Dítě nakreslí dobrovolně nebo v rámci řízené aktivity obrázek, trochu mu to jde, trochu si u toho zafuní, s nějakým tahem si není stpro jisté. A co potom s obrázkem? Roztrhat? Skartovat? Do popelnice jak leží a běží? Ne, dá ho mamince a ta "má radost",že je dítě šikovné, že něco dokončilo, že na ni myslelo.
|
| monam |
|
(23.8.2020 22:09:18)
Tak jeden můj syn svá díla hned ničí. takže asi takové děti existují Nicméně já mu v tom bráním
|
|
|
|
|
| libik |
|
(23.8.2020 19:40:22)
Monty, ale naučit dítě radovat se z radosti druhejch je podle mýho názoru jedna z největších deviz do života.
Dovedu si představit , že někdo řekne dítěti. "Mám radost, žes mi namaloval obrázek, ale tady ti to ujelo, viď", je to sice brutální, ale furt lepší než vzkaz:
" mně rozhodně žádnou radost nedělej"
|
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 19:42:26)
Monty, fakt tomu rozumím. Můžeš být v klidu...
|
|
|
| Marika Letní |
|
(23.8.2020 21:33:20)
Okolík "je třeba rozpoznat, čeho si matka cení a to pa dělat."
Ano, třeba věž z rejže.  To je dost na výši, ne přízemní "vata" nebo "čáry".
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 21:53:15)
Marko
|
|
| Monty |
|
(23.8.2020 21:59:03)
Tak věž z rejže je aspoň originální, na rozdíl od školkových výtvorů z roliček od hajzlpapíru.
A navíc to i hezky funguje jako dráždidlo na konzervativní maloměšťáčky.
|
| K_at |
|
(23.8.2020 22:01:56)
Monty, no jo, no. Tak umím si představit spoustu věcí. Někdy se ty debilní roličky prostě hodí, no. Je mi líto, že ta školková výtvarka je taková ..... trapná.
|
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 22:05:24)
A to víš, že jo. Jinej by řekl, že se dítě patlá s jídlem, co mu moc nechutná. Montík je holt originální...
|
| Monty |
|
(23.8.2020 22:14:59)
Okolíku,
děti jsou originální tak nějak všechny, dokud to v nich neubije okolí v domnění, že být čímkoli výjimečný je nevhodné a podezřelé. Pokud to tedy není shledáno ušlechtilým, jako např. hovory o vylodění v Normandii.
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 22:20:03)
Víš, Monty, dnes jsem se fakt pobavila. Díky.
|
|
| monam |
|
(23.8.2020 22:22:42)
Monty, nejsem si jista. Samozřejmě že okolí má na každého velký vliv a děti formuje významně chtě nechtě. Ale ač jsem se u svých dětí vždy snažila vyhnout tomu, abych je chtě nechtě formovala víc než je nezbytné, nějaké řeči co dělají hodné a co naopak zlobivé holčičky/chlapečci, když někomu něco jde tak zdůrazňuji, že jinému jde něco jiného, tak všechny se postupně dostaly k tomu, že chtějí být jako ostatní, u nejstarší dcery to teď graduje v pubertě, ale doufám, že se časem zas přehoupne více k tomu být svá. Čímž chci říct, že to je podle mého přirozené a výchova v tom moc nenadělá. Očekávání okolí jsou, ať už skutečná nebo domnělá, a na děti působí. To by člověk musel žít na nějakém pustém ostrově.
|
|
|
|
| Federika | 
|
(23.8.2020 22:57:16)
Já jsem nikdy nepokládala otázky, já jsem byla vždycky ráda a vždycky jsem jim poděkovala a případně se něčím revanšovala, když na mě tak hezky myslely
S dcerou si pořádá dáváme dárečky, ona mi něco namaluje, ušije, uvaří, vyrobí náramek-a já jí za to třeba koupím malýho plyšáčka a dám ráno do postele jako překvapení
A neřekla bych jí, kdyby se mi náramek nebo obrázek nelíbil a ona by mi taky neřekla,kdyby se jí ten plyšák vůbec nelíbil
|
| Federika |
|
(23.8.2020 23:19:36)
U nás byl sebekritický jen prostřední syn. Ale to byl docela děs. Něco dělal, hooodně dlouho. a hoodně pečlivě, bylo to krásný, dal do toho fakt hodně energie a na konci udělal něco, co nebylo tak úplně podle jeho představ, dílo vzal, roztrhal, rozdupal, poplival a narval do koše. a ječel u toho :" NEPOVETTTTLOOOO!!!"
Nějakou dobu jsme mu tak i říkali:" Mistr Nepovettttlo"
Naštěstí ho to přešlo. Teď je mu 16 a je myslím se vším, co udělá, náramně spokojenej
|
|
| Škrpál |
|
(24.8.2020 9:03:28)
"U nás byl sebekritický jen prostřední syn. Ale to byl docela děs. Něco dělal, hooodně dlouho. a hoodně pečlivě, bylo to krásný, dal do toho fakt hodně energie a na konci udělal něco, co nebylo tak úplně podle jeho představ, dílo vzal, roztrhal, rozdupal, poplival a narval do koše. a ječel u toho :" NEPOVETTTTLOOOO!!!""
to znám, tohle propuklo kdysi u syna, byla jsem z toho dost kříslá, že na něj asi vyvíjím nějaký přehnaný tlak, když je tak vysazený na výkony, vyváděl kvůli rozpité barvě nebo něčemu, co snad ani nelze vnímat jako chybu tak, že by si zfleku zasloužil vypolstrovanej pokojíček
|
|
|
|
|
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 23:03:17)
Taodvedle, myslela jsem, že mě budeš ignorovat.  a ono ne, ty po mě pojedeš ať se děje co se děje.
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 23:16:33)
Všimla, můžeš si udělat čárku. Dobrou noc
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(23.8.2020 19:00:32)
Libík,
já teda děti chválím a měla jsem radost ze školkových výrobků, mám radost i teď z dárků od nich, hlavně těch z lásky vyrobených, ale vybavuju si výtvor mého nejstaršího syna, někdy ve 4 letech. Všehny děti ukazovaly maminkám různý krásný obrázky, domečky, princezny,auta, jen tenc můj mi ukázal cosi, byly to spíš takový podivný čáry a já se v nich snažila objeit nějaký "dílo"
A tak mu říkám:" Jéé,co to je,tady bude asi nějakej hrad, viď??"
Sjel mě pohledem a povídá:" Ne. To jsou jen takový čáry!!"
|
| libik |
|
(23.8.2020 19:07:25)
Federiko
ten je boží
|
|
| K_at |
|
(23.8.2020 19:10:10)
Federiko, 😂😂❤️
|
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(23.8.2020 18:20:35)
Monty, určitě vnitřní motivace a radost je strašně důležitá. To rozhodně. Motivace "pro radost okolí" není úplně vždy dobrá. To jasně. Ale to je pořád vedlejší kolej od "sdílím s tebou, že jsi happy/ spokojené / nadšené nebo hrdé".
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| magrata1 |
|
(23.8.2020 17:08:16)
já teda upřímě miluju hlavonožce a podle některých jsem si ušila nějaké kožené blbiny - klíčenku, pouzdro na mobil... A děti za ně chválím upřímě, mám je poschovávané, k jejich vytváření jsem je ponoukala.
Možná jsem divná, ale toužím po dárcích od dětí, které samy vyrobily. Rozhodně bych se tím hrdě zdobila. Lezou mi na nervy dárky, které vytvořil někdo vysoce kreativní a děti mi to koupí na trhu. Nebo okrášlovací cipoviny do bytu. To se mi obvykle děti do vkusu netrefí, tudíž je nabádám k nákupu vařečky nebo kvalitních fuseklí
|
|
|
|
| Monty |
|
(23.8.2020 16:54:15)
Kat,
díky tobě jsem si vzpomněla na celou řadu situací, kdy jsem vytvářela něco, co mě bavilo a těšilo, a doma to neocenili. Nebo ocenili tím, že jsem dostala vynadáno, že jsem něco zničila nebo s něčím zacházela nevhodně. Poprvé snad někdy ve čtyřech letech, kdy mě bavilo dělat knížečky ze skládaného toaletního papíru, na které jsem kreslila cosi jako komiksy. Babička neměla pochopení pro použití toaletního papíru tímto způsobem a jediný, co mi řekla bylo, proč si nevezmu normální papír, že papír ze záchoda je "špinavej a plnej bacilů", nebo něco na ten způsob. No tak jsem jí to příště už neukazovala, pochopila jsem, že ji tohle zrovna netěší, nic víc se nestalo, ani mě to "nemrzelo". Samozřejmě si z dětství vybavím situace, kdy mě něco mrzelo, ale zrovna nesdílení radosti z nějakého výtvoru to teda nebylo nikdy.
Takže jsem z toho jaksi vycházela i při výchově vlastního dítěte.
|
| magrata1 |
|
(23.8.2020 17:02:19)
Monty, nám ten toaleťák mamka kupovala na kreslení. Když jsem byla nemocná, skýtal spoustu zábavy.
|
| Monty |
|
(23.8.2020 17:04:16)
magráto,
no já ho brala z toho záchoda a babičce se to holt nelíbilo.
Přitom ten papír byl daleko vhodnější na kreslení než na utírání zadku.
|
| magrata1 |
|
(23.8.2020 17:11:28)
proto nám ho mamka kupovala na kreslení. Když byl problém s dostatkem toaleťáku, používal se u nás hedvábný balicí papír, zvaný podle svého původu svitovský. Ten byl o několik kategorií méně šmirgloidní, než ty čtverečky k tomu určené
|
|
|
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 17:10:09)
Monty, ovšem nikde není psáno, že každé dítě takové zacházení "vydrží". Myslím, že psychologové by mohli historky z dětství svých klientů vyprávět, kdyby nebyli vázání mlčenlivostí. Nakonec i rodina je takových příběhů plná.
Je dobře, že ty se synem to máte nastavené podobně a třeba to takové bude i s případnými vnoučaty. Přála bych vám to všem.
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(23.8.2020 16:23:23)
A tak to já jsem si schovávala všechny ty obrázky, křivá srdíčka a šílené moduritove berušky. Děti se snažily vyrobit to co nejkrásnější a věnovaly mi to z lásky, nedokážu si představit, že bych to odmítla. Je fakt, že v jejich dospělosti při stěhování do značně menšího bytu jsem to vyhodila, ale tajně .
|
|
|
|
| libik |
|
(23.8.2020 16:14:00)
Monty,my jsme měly všechen myslitelný kýč, no vždyť to ještě pamatuješ, dneska chce dcera k narozenimám triko se zachráněným kohoutem a dostat ji do obchodu s hadrama, aby mělo v čem jít do školy, je nadlidský úkol, nemyslím si, že pokud má dítě ve 4-10 jednorožce, poníky a Bárbíny, vyroste z něj plytká osobnost, co najde smysl života v lakování nehtů.
Ale zdá se mi, že ovlivňovat dítěti přístup ke kolektivu, kde frčí Frozen a Zvonilka, tím, že dítě "ví, že je to nepřijatelné", je v něčem vzdáleně podobné zdůrazňování jeho výjímečného nadání
|
| Monty |
|
(23.8.2020 16:18:46)
Libiku,
jsem si téměř jistá, že v žádném kolektivu dítě nediskriminuje, když si z dnešní bohaté nabídky kýče nevybere zrovna jeden konkrétní, ani to, že jeho rodiče zrovna pro nějaký konkrétní nemají pochopení.
|
|
|
| monam |
|
(23.8.2020 16:15:54)
Dcery mám dvě a nikdy se mě na souhlas s baletem, sukénkami, flitry, panenkami, šminkami apod neptaly. Dokonce je ani nezajímalo, co si o tom myslím. Mladší jako malá (do zhruba čtyř let) vypadala že bude klučičí typ, ale dneska (skoro 10) v princeznovství trumfne starší sestru. Bojkotovala jsem jedině, když chtěly být roztleskávačkami. Nedovolila jsem ani mažoretky ani cheersleadering nebo jak se to jmenuje. Chodily na gymnastiku, nejdříve na moderní, pak na sportovní.
|
|
| monam |
|
(23.8.2020 16:47:00)
"osobně mě na tom fascinuje to, že u malého dítěte je "špatně", když dá rodič najevo svůj nesouhlas nebo nevoli, ale u velkého většina souhlasí s tím, že se jeho potřeby a přání mají omezovat"
Monty, to je asi věc nastavení toho rodiče, neomezuji starší děti o moc více ani méně, než když byly menší (jako je fakt, že první dotykáč dostala nejstarší v 11 letech, mladší dcera v 8 a synové ho mají slíbený také na osmé narozeniny. Když chtěla dcera ve třech na balet přesvědčovala jsem ji asi stejně, jako nyní nejmladšího syna ujišťuji o tom, že gymnastika je mnohem lepší než fotbal. Ovšem mám tu zkušenost, že nejstarší šla tehdy na jednu lekci nějakých tanečků, řekla že tam chodit nechce, v tom vytrvala, takže jsem jí stejně za pár týdnů na ten balet stejně přihlásila.
a ještě
"ětiletému nekoupím něco, z čeho se mi navaluje a ani nebudu předstírat, že se mi to líbí, ale když bude chtít něco, co je pro mě vrchol nevkusu patnáctiletý dítě, nemám problém mu na to dát peníze, pokud by to na sobě nemělo logo Ortel nebo nějakou podobnou extremistickou sračku."
Pětiůleté, alespoň tedy u nás, si o to, co mu nechceš koupit, napíše s klidem Ježíškovi, a ti starší si na to ušetří. Ortel tedy u nás nikdo nechce a děti o jeho existenci patrně vůbec netuší, zatím bojkotuji jen iphone, koně, papouška a nově rejnoky.
|
|
|
| jak |
|
(23.8.2020 15:55:33)
Sperku od deti si vazim.protoze kdyz mi 5 letej syn koupil prstynek, se slovy, ze na me mysli, to je proste hezky.
|
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(23.8.2020 14:53:52)
Mmch, je třeba si uvědomit, že když mi vlastní dítě, asi dvouleté, nadšeně přineslo nějakou kytičku, co urvalo na trávníku, dostalo se mu vysvětlení, že utržená kytička umře a že mi tím radost fakt neudělá, i když chápu, že to myslelo dobře. O mém vztahu k "dojemným" rukodělným výrobkům bylo dítě poučeno dřív, než je mohlo začít přinášet - např. ze školky. Nedostala jsem nikdy ani jeden a jsem za to ráda.
|
| Škrpál |
|
(23.8.2020 15:04:36)
no, právě proto tady jsme, čemu jsme se vysmekli, když byly malé naše děti, to nás dohoní u vnoučat, protože si máme(musíme) rozšiřovat obzory - až už toho tréninku a rozšířených obzorů je dost, zajede nás autobus...
Se tomu nevzpírej, nebo to bude ještě horší, vnučka bude ještě sportovkyně (s předpoklady být vrcholová)
|
|
| libik |
|
(23.8.2020 15:06:04)
Monty, věřím, že budeš pokračovat silnou generací vnučky, která si jen řekne "naše prdlá bába, co nadělám" a nebude mít traumata z toho, že si musí za popelnicí převlékat ružové triko za nějaké "třeskutě vtipné", aby nebyly kecy
Vymezování se rukodělným výrobkům a natrhaným kytičkám pokládám za přepíčené a sebežerné aneb prd by se ti stalo, kdybys bez komentů dítě pohladila po hlavičce a dál jsi v duchu nesnášela keramická srdíčka (která stejně ve školce dělali) či pampelišky(které jsou stejně plevelem)
|
| Monty |
|
(23.8.2020 15:12:58)
Libiku,
a stejně tak se prd stane, když to neuděláš.
V tom je právě ten vtip - není vůbec třeba se do ničeho nutit "v zájmu dítěte", když to tak necítíš, ono si dítě stejně vždycky najde něco, co ti následně vyčte nebo s čím bude hrubě nesouznit.
|
| libik |
|
(23.8.2020 15:24:24)
Tak to je asi pravda, že všichni děláme "to nejlepší" (abychom dítě nevychovávali k pokrytectví nebo nebyli necitliví) a potomek nazdá, že jsme nemožní a prvohorní, to už je úděl rodiče
|
|
| Půlka psa |
|
(23.8.2020 15:27:55)
A je to jasný, Montíkovi se v rámci vyváženosti vesmíru jednou narodí mažoretka (případně mažoret) s třpytivými pompony, co bude toužit po účasti babičky na všech svých vystoupeních.
|
| libik |
|
(23.8.2020 15:32:06)
Půlko, já si myslím, že to bude ještě drsnější, vnučka Monty bude od 3 let vybírána paní učitelkou k sólovému zpěvu infantilních písní v růžových krajkových šatečkách
|
|
|
|
|
| A. Andrs |
|
(23.8.2020 15:27:29)
no ja se budu stehovat a vyhazuju a vyhazuju, ale zrovna tyhle veci od deti jsou ve vzacne krabici a ty pujdou s nami, protoze to je jedine co nechrli nejaky koncern po celem svete, to jsou opravdove originaly
|
| libik |
|
(23.8.2020 15:30:14)
ToAr, já mám ale 2 tvořivé dcerky, takže pokud bych toho 2/3 nevyházela, potřebuju nastavit patro
|
| A. Andrs |
|
(23.8.2020 15:36:29)
tak nekdy jsem asi neco vyhodila, ale keramicke veci mi zdobi schodiste uz roky a je to parta skritku a nesmyslu, ktere jsou uzasne
|
| libik |
|
(23.8.2020 16:04:44)
ToAr, mně dal PB do vínku značný chaos (dost na první pohled "relikvií" jsem nechtěně pozbyla) a vykompenzoval to tím, že k předmětům nemám žádný zvláštní vztah.
Postádám zásnubní prsten i svatební album (z doby před digitálem), rozhodla jsem se , že neztratím manželův otvírák na lahváče a nosím ho na klíčích už skoro 5 let, což je na mě fakt dlouhá doba.
Moje dcera by ti to vědecky vysvětlila, to je vetešnice na entou a věnuje hmotné kultuře (míněno tím předměty, kterými se obklopujeme) i svou specializaci.
Z druhé strany občas něco ráda náhodou naleznu, teď jsem našla obrázek panenky Marie z matčina sv. přijímání a dneska (župan day) na youtube video mé prvňačky, jak falešně s kolegy zpívají a "tak srdečně čumí", slza se mi leskne. Pokud bude Monty dále tvrďák, dam to sem
|
|
|
|
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(23.8.2020 13:37:54)
Částečně se s tím člověk rodí. Aspoň podle toho, co můžu soudit doma - ze dvou holek je každá jiná.
|
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 13:39:14)
Jo, to jsem si taky myslela, že to musí být výchovou. Neteřini rodiče takoví nejsou a dost trpěli, oba.
|
|
| Federika |
|
(23.8.2020 15:00:31)
Člověk se s tím rodí.
Já jsem nikdy ta pořádná holčička nebyla. Nenosila jsem růžovou, sukni ani šaty, věčně otrhaná,rozbitá kolena, krátký vlasy. nesnášela jsem panenky a ni žádný jiný holčičí věci.
Moje dcera ztělesnění holčiček, princezen, Bárbínek, víl, miluje pink,zlato, stříbro, Frozen Elzu...
Vždycky jsem nosila jen tenisky a žabky, ona ve 4 letech dostala na dovolenou pásečkový sandálky, ZLATÝ!!, nepohodlný už od pohledu, ale musela si je vzít. Po prvním večeru jsem viděla, že špatně našlapuje, ptala jsem se, jestli jity boty netlačí...
Neee, netlačí, netlačí!!! Podívám se a vidím, krvavý pruhy po celým nártu...
Ale netlačí, přeci, když jsou zlatý a krásný!!
Prostě to není výchovou, s tím se člověk narodí
Budiž tedy řečeno, že její 12 let a vkus se začíná rapidně měnit.
Ale ani to není můj vliv, jak chodím oblíkaná já, se jí nelíbí
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(23.8.2020 13:32:45)
Normálně budete milovat princeznovskou vnučku, kupovat jí růžový šatečky, brát jí na animáky o o bábínách a budete mít radost, že má radost. CO taky jinýho?
|
| K_at |
|
(23.8.2020 13:35:06)
Půlko, tak Monty tu milionkrát dala najevo, že se nebude zalamovat kvůli nikomu. Včetně syna a případného vnoučete.
|
|
| Monty |
|
(23.8.2020 13:36:17)
Půlko,
no, to zcela jistě nebudeme.
To bude muset dělat prarodičovstvo z druhé strany.
|
|
| Okolík |
|
(23.8.2020 13:37:16)
Mám takovou neteř, děsnej opruz. Už z toho naštěstí vyrostla, tak je s ní normální řeč. Tak doufám, že babičkovské hormony to třeba v budoucnu nějak změní 😏
|
|
|
|
přihlédnout k názoru velkých dětí mi přijde takový čestný...
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)