| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné)

 Celkem 34 názorů.
 MirkaEyrová 


Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(30.3.2005 23:04:23)
Milé dámy! Nevím, kam nejlépe dát tento příspěvek - spadá jak ke trestání dětí, tak k problémům s matkou a zároveň i k babičkám, takže téměř stejný příspěvek dávám raději na všechny tři diskuze.
Ráda bych Vás poprosila, jestli byste se se mnou nepodělili o Vaše zkušenosti a názory v jedné věci.
Mám syna - sedm let. Mám matku - 66 let. Se svojí matkou vycházím tak nějak všelijak. Snažím se po dobrém, ale s mnohými věcmi s ní nesouhlasím (to je asi leckde). Ovšem s mojí matkou není kloudná řeč - více viz rubrika "Problém s mámou". Pro ty všelijaké problémy ovšem spoustu věcí, které se mi nelíbí, přecházím, i když se to dotýká mne, mé rodiny či výchovy dítěte a péče o něj. Ozvu se jen tehdy, kdy opravdu "jde do tuhého". A teď se mi právě naskytl problém, u něhož nevím, jestli mám pomlčet a smířit se se stavem věcí, anebo se ozvat.
Babička měla minulý týden mého syna 5 dní u sebe "na prázdninách". Došlo mezi nimi ke střetu. Co se vlastně přesně stalo, nevím - syn se nesvěřil a ani babička mi neosvětlila, jak to všechno vzniklo.
Ale asi bych měla nejdřív popsat výchozí situaci. Začnu připomínkou, že moje matka je bývalá učitelka 1. stupně ZŠ – a že by měla mít nějaké univerzální, „správňácké“ výchovné metody namakané. Na rozdíl od nás laiků – manžel programátor, já s ekonomkou – jak na děti nám samozřejmě nikdy nikdo ve škole neřekl. --- Pakliže my jsme ze zoufalství občas přistoupili k tělesným trestům (což nikdy nebylo víc jak pár přes zadek dlaní nebo mírný, bržděný „lepák“), pak ale od učitelů očekávám, že se nikdy k ničemu takovému nesníží, že i na největší sígry budou mít nějaké jiné, adekvátnější prostředky (přinejmenším pohovory s rodiči, doporučení do pedagogicko-psychol. poradny apod.). K tomu dodám, že i u nás ty fyz. tresty byly jen jednu jistou kritickou dobu – před tím jsem se snažila všechno svému batoleti vysvětlovat, všechno jsem se snažila řešit mírně, dohodou atd. atd. – a až když to nepomáhalo a já přesto cítila, že je nutné vytyčit jisté hranice, pak teprve ze zoufalství jsem vytáhla tuto „osvědčenou“ taktiku (která beztak vlastně jen zastavila nesprávné chování v tu chvíli, ale příště se syn dopustil téhož bez mrknutí oka…). Teď, čím je syn starší, tím intenzivněji pociťuji potřebu jednat s ním „na úrovni“ – kamž ovšem fyzické tresty opravdu nepatří. (Tuto potřebu jsem ovšem měla vždycky – a jistě si dovedete představit ten smutek a zoufalství i frustraci z toho, že to nešlo!!!) Možná snad s tím, jak se syn zklidnil, už nevyhledává takové ztřeštěné aktivity, bylo možné opět zadoufat, že to s ním půjde přece jen po dobrém – a kupodivu už asi opravdu vyspěl, protože lumpáren vyvádí čím dál míň. --- Přesto když už syn „řádí“, stojí to za to – někdy je poněkud drzý, někdy si postaví hlavu, někdy si „poroučí“ apod., takže úplně lehké to s ním není ani teď. Ovšem věřím, že jsou výrazně horší děti – náš syn rozhodně není žádný asociál.
Tak a teď jak to bylo minulý týden.
Když jsme si pro syna k babičce přijeli, tak došlo k mírně komickému výjevu: syn nechtěl poslechnout (myslím, že se měl převléknout na běhání po venku, před tím jsme byli na hřbitově, takže byl ve svátečním), a tak když nic nepomáhalo, oznámila jsem mu trest (zabavení stařičkého minikazeťáčku, který používá velmi rád a nadšeně na nahrávání svých „představení“). Syn se nafoukl, práskl za sebou dveřmi a trucoval v ložnici. Po nějaké době přišel k nám, sedl si na židli a odvrátil se od nás – celý ten postoj vyjadřoval – teď jste mě teda fakt naštvali, rodičové! Načež se venku ozvaly zvuky - to můj brácha s dvouletou dcerkou, kterou náš syn ovšem zbožňuje, vyšel na dvůr. Syn vylítl jak na perko, na uraženou pýchu úplně zapomněl, bleskově se převlékl a už byl venku! --- Tak jsme tím výjevem byli svorně pobaveni. No, jenže moje máti tímto příběhem inspirována se svěřila, že oni dva taky měli spolu nějaké nedorozumění. On něco provedl, a ona ho – vykrákala za vlasy!!! Prý lehce (a tohle jí věřím). Syn se nafoukl a někam odběhl, ona to upřímně obrečela, on za ní pak přišel: „Babičko, ty brečíš?“ „Proč brečíš?“ nějak si to vyříkali a dobrý, už zase spolu mohli dál jednat. ---Ale! Akce sledovala akci, já jsem na to vlastně nijak nereagovala, a doma jsem si po třech dnech uvědomila, že se mi to nelíbí. Že se mi nelíbí, že moje matka syna fyzicky, byť jen lehce, potrestala. Jednak, jak řečeno, si myslím, že by jako učitelka měla mít v arzenálu spoustu jiných, adekvátních prostředků, a jednak, kdoví proč, mám pocit, že nikdo nemá právo mi na syna "křivě" sáhnout. (Přiznám se, že kdybych se dozvěděla, že fyzický trest použila na mé dítě jeho učitelka, asi bych inklinovala k tomu podat na ni trestní oznámení.) Načež korunu tomu dala „dobrou radou“, abych před ním hrála v podobných situacích uraženou, že to „pomáhá“! --- Představa, že mě nabádá k tomu, abych já osobně svého syna záměrně citově vydírala, se mi zásadně nelíbí. Rovněž se mi nelíbí, že ho ona nejspíš čas od času skutečně citově vydírá – a že ten chudák jí to pravděpodobně věří. (Je tedy samozřejmě otázka, je-li to již citové vydírání; já mám pocit, že ano, manžel naopak, že ne.)
--- Jak tyto věci cítíte Vy?
Zakročili byste nebo byste to nechali plavat? A pokud byste zakročili, tak rázně anebo mírně? Takticky, anebo ostře?
Děkuji za případné rady nebo zkušenosti. Je fakt, že se v tom sama v tuhle chvíli nevyznám – a díky problémům, které s matkou mám, si netroufám jí vytýkat každou věc, která se mi nelíbí.
M.
(P.S. - nemyslím, že by byla moje matka natolik zkažená, že by někdy použila nějaký silný fyzický trest, rozhodně se tedy nebojím žádného skutečného týrání z její strany.)
 Jana 


Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(30.3.2005 23:11:38)
Mirko, nevim, co s babickou... jen bych chtela reagovat na tve presvedceni, ze ucitele deti nebiji. Vsechny priserne vychovne prostredky (jeceni, vydirani, biti...) si pamatuju pouze od babicky a matky, obe jsou ucitelky. Toz tak.
Skoro bych rekla, ze prave naopak, ucitelky si miru trpelivosti na deti vycerpaji ve skole.....
J.
 Barča 
  • 

Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(3.4.2005 20:18:54)
Mapřed píšeš, že to babička upřímně obrečela a pak si to rozmyslíš, že ho citově vydírala. Nějak mi to nejde dohromady.
 Zdenka + 3 děti 
  • 

Re: Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(3.4.2005 22:26:45)
Milá Mirko, já bych to zase tak černě neviděla. Vaše matka je učitelka, s dětmi má zkušenosti. Já sama jsem také učitelka, takže jí rozumím. Trochu mě ale zaráží, jak přemýšlíte o "citovém vydírání" syna ze strany Vaší matky a o "žalování učitele", který by sáhl na Vašeho syna. Víte, nefandím fyzickým trestům, ale mírný pohlavek nebo zmíněné zatahání za vlasy (ovšem ne ze strany učitele!) mu určitě neuškodí. Podle toho, co jste napsala, má Váš syn s babičkou dobré vztahy. Jistě mu babička nechce ublížit. Já bych to neřešila a zbytečně nerozpitvávala. A to "citové vydírání"? Dětem neuškodí poznat, že když něco provedou nebo neuposlechnou důrazný příkaz, že to taky ostatní mrzí a zlobí se na něj. V životě pro něj bude důležité ohlížet se taky na jiné a nemyslet jen na sebe. Tohle podle mě není citové vydírání.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(3.4.2005 23:00:26)
Barčo,
ten uvedený konkrétní případ babička patrně (dle jejích slov) skutečně upřímně obrečela - ale v dalších jiných případech pravděpodobně citové vydírání patrně užívá nebo užívala, když mi to doporučuje. Skutečně nevím, používá-li ho, přede mnou momentálně ne. Ale domnívám se, že je toho schopna, protože - když jí teče do bot - je schopná citově vydírat i mne, svou dospělou dceru.
Zdeno,
tady ten konkrétní případ NEBYL citové vydírání tak, jak tento pojem chápu. Je jasné, že když je vychovatel upřímně nešťastný nebo smutný, že dítěti prospěje, když to pozná - a je dobré, když třeba třetí osoba přijde a připomene mu - podívej, ... je smutná, atd., měl by ses jít omluvit. Potud dobré, ne-li správné. Ale HRÁT SI před dítětem, že něco cítím, a přitom to necítím - a neříct to tomu dítěti narovinu (Vidíš, jak bych mohla být smutná? ap.), to není fér.
PS. - jestliže schvalujete krákání za vlasy a mírné pohlavky, tedy už schvalujete tělesné tresty. Učitel na něj nemá právo - a není dobrý učitel, když se k tomu sníží. Toť můj názor.
M.
 Zuzka 
  • 

fyzicke tresty 

(4.4.2005 12:43:13)
Nezlobte se na me, ale me v mladi nejaky ten pohlavek neminul a prezila jsem to. Nekdy se diteti pres zadek dat musi, kdyz vsechno ostatni selze. Mela jsem tu cest byt Aupair a jakekoliv tresty byly zakazane. Maximalne vecer pozalovat rodicum. Decka neposlouchaly, byly neskutecne drze a sproste, jakekoliv domluvy nepomahaly, zadna motivace, hry, nic. Rodicum to nevadilo, ti s nima byli jen vecer 2 hodky, takze snesli vsechno.
Nic se nema prehanet, samozrejme, nemluvim ted o tom, ze by se dite melo zmlatit. Ale jak rikam, taky jsem si par pohlavku a facek uzila a prezila jsem to.
A protoze babicka Vaseho syna vytahala za vlasy... no comment. Proc delat z komara velblouda, ne?
Tot muj nazor.
Zuzka
 Zdenka + 3 děti 
  • 

Re: fyzicke tresty 

(4.4.2005 22:34:21)
Mirko, asi špatně čtete. Psala jsem "mírný pohlavek" nebo "zatahání za vlasy" OVŠEM NE ZE STRANY UČITELE!!!!!!!!!!!!
Neznamená to, že schvaluji tělesné tresty. Jste opravdu nějaká zmatená. A vřele souhlasím se Zuzkou. Děti potřebují hranice.
 Kateřina 
  • 

Babička, nebo učitelka? 

(6.4.2005 18:19:18)
Mirko,

myslím, že v dané situaci je Tvoje maminka především BABIČKA dítěte a její profese jde stranou. Přece např. to, že učitelka shodou okolností učí ve škole svého syna, neznamená, že doma mu (jako jeho matka, tedy ne jako jeho učitelka) nemůže dát pohlavek!
 Slečna Marplová 


Re: Babička, nebo učitelka? 

(9.4.2005 22:21:01)
Mirko,
prekvapuje mne, ze je podle tebe rozdil v tom, jetli se musis k vychovnemu pleskanci uchylit ty anebo tva matka. Nikdy jsem nebyla doma bita (preskakuju drobne pohlavky a podobne, protoze deti nekdy nereflektuji na domluvu) a odsuzuju biti a tyrani, ale zatahat decko za vlasy, protoze je neposlusne?
Sama jsi popsala chlapce, jako tvrdohlaveho (alespon podle jeho nafouknuti) a je mozne, ze babicka byla v uzkych a nevedela si rady. Ty bys mu napleskala pres teplaky a ona zatahala. Jestli vnimas jako problem, ze na nej "vztahla" ruku jina osoba nez ty, mas jinou moznost. Kluka ji nedavej. Ale pokud ho k ni das, tak respektuj, ze v jejim dome plati jina pravidla. Ja musela byt u babicky nejpozdeji v 9 v posteli (bylo mi treba 14 a vyjimky se nepovolovaly) a musela jsem to respektovat jak ja, tak moje matka.
Spis bych videla problem mezi tebou a svou maminkou.
 Eva 
  • 

Re: Re: Babička, nebo učitelka? 

(10.4.2005 12:48:45)
Mirko !
Problém je jen mezi Tebou a maminkou a kluka Ty do toho taháš.Třeba je to jinak, já vycházím z toho, cos napsala.
 Nelli 


Re: Re: Babička, nebo učitelka? 

(22.4.2005 23:31:45)
...
 Klarka  
  • 

Re: Re: Re: Babička, nebo učitelka? 

(7.5.2005 2:12:27)
Moje babicka je skvela a maminka taky diky bohu :)
 Stana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Babička, nebo učitelka? 

(15.5.2005 3:28:51)
Mirko syn se ti nesveril...a ty delas problem tam kde neni. Chce syn nadale jezdit k babicce na prazdniny? Zustane u ni dalsich pet dnu? Vis Mirko mit u sebe vnoucka na pet dnu a pak se dockat se nevdeku jako to delas ty, neni vuci tve mame fer? Ptas se nas cizich lidi na nas nazor. Kdybys byla moje dcera byla bych moc rada, kdybys to, cos napsala verejne tady, dala mi nejdrive precist a rekla mi jak ti mam s vychovou pomahat. kdys resial nas vztah se mnou. Ty nic neresis, ty delas se svoji mamu zlou babicku.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Babička, nebo učitelka? 

(8.6.2005 14:39:54)
Na tuhle diskuzi jsem zabrousila až dneska, takže jsem netušila, že je tu ještě reakce na moji prosbu o radu.
Takže - Stáničko, klídek. Kdyby moje matka byla OCHOTNÁ vyslechnout mé názory na to, jak JÁ si přeju, aby ONA se chovala k mému synovi, tak bych naše vzájemné problémy neřešila na Rodině. Cokoliv, co bych řekla v této věci své matce, by u ní MOHLO způsobit výbuch emocí - od hysterického pláče přes manipulativní výčitky až k jánevímčemu ještě, takže musím zvažovat, jestli do toho půjdu, nebo ne.
Vděk, nevděk: tady nejde o vděk nebo nevděk. Veškerá vděčnost jde stranou, pakliže druhá strana (tj. v mém případě moje matka) NEMÁ ZÁJEM na vyslechnutí jiných názorů než svých vlastních. V reálu to vypadá tak, že i kdybych se stavěla na hlavu, tak já budu ta nicka, nula, která nic neví, které se to sice neříká přímo do očí, a dokonce se ani nepřipouští, že by se právě toto cítilo, ale ono se to cítí a v tónu hlasu a způsobu komunikace se to dává najevo (možná se mýlím, a to bych byla ráda; ovšem až tak dobrá nejsem, abych mohla dělat psychoanalýzy kohokoliv:-((( ). Druhá strana je patrně naproti tomu ta jediná, která má tu svoji jedinou možnou pravdu, a na kterou nikdo nemá. Opět - neříká se to, dokonce se nepřipouští, že je to tak, ale cítí se to tak a pak to na vlastní kůži pociťuje široké okolí.
Snažím se nechávat odšumět negativní pocity, které vůči matce cítím, moc do toho v sobě neryju, dokonce se snažím matku pochopit a tím pádem jí pak odpustit (co, to by bylo na dlouhé litanie). Ale někdy mi "šlápne" na nohu - a pak tu bolest potřebuju nějak rozchodit, pochopit důvody, vyznat se sama v sobě - co si ještě nechám líbit a co už ne. Matka mi s tím nepomůže - není ochotná se se mnou bavit o tématech, která jen trochu zavánějí kritikou její osoby.
Vděk nevděk? Mám snad být vděčná, že mi někdo "pohlavkuje" dítě?
Apropos - pro moje dítě je má matka stále ještě autorita, a jako takový se celkem vzato nemůže bránit. To je přece známá věc i u skutečného týrání - dítě si myslí, že to, co se mu děje, je zcela normální a nezměnitelný fakt. --- Toto nebylo týrání. Ale dotklo se mne to. Právě pro to, že by syn nemusel vycítit, že by se měl (už) bránit.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Babička, nebo učitelka? 

(8.6.2005 14:58:46)
Doplním: někdy matce opravdu JSEM vděčná, když syna pohlídá. Na druhou stranu ovšem nejde o to, že JÁ bych zneužívala svoji matku a pak ji tu pomlouvala: moje matka je citově závislá na své rodině - námi žije, jsme její jediný cíl - tedy přesněji - aby byla z nás šťastná. Tj. jde o jakýsi systém - pro mne odpočinek od dítěte, pro matku zářivé mládí vnoučete, pro syna babička jako další člověk, který ho může v lecčems poučit. To všechno chápu a beru, dokonce i to, že jsme její jediný životní světlý bod, poté, co jí zemřel milovaný manžel.
Ale bohužel - není tolerantní, špatně se s ní vychází, co řekne, je svaté... A od toho už plynou další a další problémy...

Apropos - nechala jsem to vyšumět a nic jsem matce neřekla. Od té doby, co jsem tenhle problém řešila, jsem se popošoupla zase o kus dál: pochopila jsem například, že se nechápeme taky proto, že ona je silná, energická osobnost, co si zamane, to udělá, a já jsem její pravý opak - citlivá, křehká, lehýnký vánek ve mně způsobí bouři, takže nezvládám čelit bouřím života tak lehce a suverénně. Ona nechápe moji slabost a chce ve mně "dobrou výchovou" vzbudit silného houževnatého lva, a já zas nechápu její tvrdost a necitlivost vůči nešťastníkům, kteří nejsou tak tvrdí jako ona...
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Babička, nebo učitelka? 

(8.6.2005 15:02:37)
Doplněk doplňku:-))):
"tvrdí jako ona" v závěru "doplňku" bych snad měla spíš nahradit výrazy jako "silní" nebo "houževnatí".
M.
 markéta 
  • 

Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(5.4.2005 12:31:27)
Patřím k těm, kteří si myslí, že malý a občasný ! tělesný trest neškodí.

Jestli babička řekne vnukovi "jestli to neuděláš, budu smutná" nebo "bude mě to mrzet" tak to myslím není citové vydírání, protože jí to opravdu bude mrzet, když vnuk neposlechne.

Obecně si myslím, že dítě velmi brzy pozná, že všichni lidé na něj nemají stejné požadavky a používají jiné "tresty". Pokud to tedy nepřesáhne určitou hranici, nechala bych to na babičce, aby si to řešila po svém. Kluk je dost velký, aby si tobě postěžoval kdyby to bylo něco závažného, něco co by se ho hodně dotklo. A to teď neudělal i když ses ho ptala. Což je myslím dokladem toho, že se nic hrozného nestalo i toho, že to není rozmalený ufňukánek.:-)) Jestli máš pochybnosti, snaž se s ním o návštěvách u babičky mluvit, co tam dělal, kde byli a tak.
 markéta 
  • 

Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(5.4.2005 12:36:56)
A ještě jedna věc. Jestli se ti nelíbí, jak se babička ke klukovi chová a nepodaří se vám to vyříkat nějak v klidu, je řešením nedávat ho k ní. Nebo ne na tak dlouho. Možná by babičce stačilo, kdybyste jí jednou týdne všichni navstívili a že si kluka bere na dýl, je její dobrá vůle. Takže si budeš muset rozmyslet, jestli ti ho má hlídat a ty budeš "držet pusu" :-))) nebo budou tvoje výhrady tak velký, že jí ho nebudeš dávat, aniž bys u toho nebyla ty nebo manžel.
 markéta 
  • 

Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(5.4.2005 12:37:09)
A ještě jedna věc. Jestli se ti nelíbí, jak se babička ke klukovi chová a nepodaří se vám to vyříkat nějak v klidu, je řešením nedávat ho k ní. Nebo ne na tak dlouho. Možná by babičce stačilo, kdybyste jí jednou týdne všichni navstívili a že si kluka bere na dýl, je její dobrá vůle. Takže si budeš muset rozmyslet, jestli ti ho má hlídat a ty budeš "držet pusu" :-))) nebo budou tvoje výhrady tak velký, že jí ho nebudeš dávat, aniž bys u toho nebyla ty nebo manžel.
 markéta 
  • 

Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(5.4.2005 12:37:57)
A ještě jedna věc. Jestli se ti nelíbí, jak se babička ke klukovi chová a nepodaří se vám to vyříkat nějak v klidu, je řešením nedávat ho k ní. Nebo ne na tak dlouho. Možná by babičce stačilo, kdybyste jí jednou týdne všichni navstívili a že si kluka bere na dýl, je její dobrá vůle. Takže si budeš muset rozmyslet, jestli ti ho má hlídat a ty budeš "držet pusu" :-))) nebo budou tvoje výhrady tak velký, že jí ho nebudeš dávat, aniž bys u toho nebyla ty nebo manžel.
 10.5Libik12 


Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(8.6.2005 17:04:58)
Mirko a je ti jasný, že přesto žes přesvědčena o tom, že výchovou na úrovni dosáhneš toho, aby tvůj syn byl přiměřeně sebevědomý, nezakřiknutý a pohodový, že život nemusí být vždycky "na úrovni". Že vstřebat nějaké drobné ponížení nebo nedorozumnění nás nezabije, vždyť o čem je život.(tvoje odhodlání eliminovat fyzicky trestající učitele mi velmi připomnělo můj boj za takzvanou pozitivní motivaci mého syna, dneska už se tomu směju a říkám si, že jsem ho tehdy netřískala sama:))))
Co se tvého dotazu týká, odpovím ti upřímně. Kdyby mi(při mých současných zkušenostech) máma 5 dnů hlídala děcko, s tím, že ho má ráda, nepraktikuje nějaké extrémně šílené výchovné metody(skutečné fyzické tresty, zavírání někam, klečení na hrachu), tak já bych jí koupila čokoládku. Pokud by to udělala před lety, no tak to by byly dlouhé diskuse:) Myslím to v dobrým, strašně jsem chtěla,aby se můj miláček zdravě a harmonicky vyvíjel , dneska už je takřka za vodou,takže moji výchovu plnou neotřelých výchovných prvků (kdepak pohlavek)naštěstí přežil, ale lehký to nebylo:).
 MirkaEyrová 


Re: Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(8.6.2005 22:58:31)
Ahoj Libik!
Rozkrýváš několik témat, o každém by se dalo hluboce filozofovat.
Začnu tak, jak plyne Tvůj příspěvek.
Ano, vím, že život NENÍ vždy na úrovni. Pocítili jsme to snad všichni, koho znám. Ústrky, klacky pod nohama, nedorozumění, odříkání, oběti i utrpení. Počínaje praprabábou přes babičky, dědečky, strýce, rodiče, sourozence až ke mně, manželovi i synovi. No, a přesto, že je syn jedináček, sám už pocítil života strasti též. Nepochopení učitelek v MŠ i první ZŠ, mírné sice, ale přece násilí od spolužáků, strach ze školky i školy… Ale ovšem to, že by rodič neměl dítěti zcela zametat cestičku, není důvod pro to, aby muselo chodit do školy, ve které by bylo zvykem učitelů prohřešky trestat fackami nebo jinými zbytečně nedůstojnými způsoby.
Dále pak připouštím, že syn není žádný andělíček. Dokáže (nebo dokázal být) pěkně vzpurný, paličatý, vzteklý i drzý. Ale! Stav se lepší:-))). Tj. už se s ním o jeho chování dá hovořit – a je cítit i pokora, ta nezbytná vlastnost, co mu jeden čas (se mi zdálo) chyběla. A ovšem to, že není (či nebyl) vždy čistý jako lilium, ještě neznamená, že by musel být nezbytně tělesně trestán.
Takže: v našem dilematu asi hodně záleží na tom, jaké místo v hodnotovém žebříčku jednotlivých lidí znamenají tělesné tresty. Pokud je pro čtenáře facka, plácnutí nebo krákání za vlasy úplně normální výchovná pomůcka, dost pravděpodobně mu nebude vadit, když se k nim uchýlí pedagog či nějaký příbuzný (babička). Jenže já patřím k lidem, kteří tento způsob výchovného působení považují za jasné selhání vychovatele – signál, že si neví rady, neví, jak dál, a neumí lépe danou situaci řešit. Dokonce před narozením syna jsem byla odhodlána naplnit „já nikdy!!! neuhodím své dítě“. Pak bylo všechno trochu jinak, takže jsem se bohužel zařadila na pár let mezi „plácačky“:-(((.
Znamená to, že tělesný trest je pro mě selhání, slabost, neznalost. Už jsem tu uvedla, že něco jiného je, když si ve výchově neví rady rodič – laik (ekonom, programátor…), a něco jiného, když si rady neví pedagog. Pedagog by podle mě MĚL být připraven řešit výchovné šmodrchele: jednak teoreticky – studiem SŠ, VŠ, kurzů apod., a jednak pochopitelně určitými osobnostními vlastnostmi (jako je např. trpělivost, vynalézavost apod.). A ovšem tady selhávají dva faktory: jednak samotní pedagogové, a jednak, zdá se, taky stát, který nevěnuje vzdělávání a vzdělávání vzdělavatelů dostatečnou pozornost (a má i spoustu dalších „mušek“, jako je zkorumpovanost, neschopnost (či neochota?…) zabránit tunelování či navrácení vytunelovaného majetku – čímž je státní rozpočet ochuzen o miliardové částky apod. :-().
Vrátím se k babičce. Asi chápu, kam směřuje Tvoje čokoláda: že není žádný med hlídat třeba značně rozjíveného potomka. Však taky tu čokoládu (nebo kytku) kupujeme:-). Ovšem bohužel – ta upřímná, láskyplná vděčnost tu chybí, protože mezi mnou a matkou je dost rozporuplný vztah: ona nerozumí mně, a já nerozumím jí. Či snad – možná i rozumím, ale zatím nedokážu odpustit. Ona čeká silnou, houževnatou dceru, a já jí nejsem, a já zas očekávám láskyplnou náruč plnou pochopení a hřejivých slov – a ona mi neposkytuje ani jedno:-(((. Jo. Jak psala v dubnu Eva, problém je rovněž mezi mnou a maminkou – a pak je každá chyba něco jako nálož Semtexu. (Ale na rozdíl od názoru Evy si nemyslím, že bych do toho syna nějak příliš zatahovala. Naopak, snažím se ho těchto konfliktů uchránit – ale vždycky se to bohužel zařídit taky nedá:-(((.)
Jinak možná mám pocit, že Ti není dvakrát lehko z výchovy Tvého potomka. Skoro se mi zdá, že se trápíš, že Ti možná vadí, že Tvůj čas mateřství nebyl tak růžový, jak by sis přála. Jestli je to tak, tak někdy to taky cítím – hořkost, že dny se synem neplynou sladce a spokojeně jako v pohádce. Ale naštěstí pak ve mně převáží (pravda, někdy i dík manželově vydatné pomoci:-)))) naděje, že se všechno podaří, a něha vůči dítěti i soucit s ním. No, možná tomu napomáhá i to, když se čas od času vyskytnou důkazy naší píle:-))) a osud nám dopřeje radost z viditelného výchovného úspěchu…
Tak doufejme, že naši potomci vyrostou ve fajn chlapy a že nás z našich maminek a dcer neklepnou pepky:-))).
M.

 Eva 
  • 

Re: Re: Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(9.6.2005 10:38:03)
Mirko, nevím, kolik je Ti let. Já jsem byla do padesáti na tom, myslím, nějak jako Ty. Hodně jsem si všechno zabírala, rozebírala, co maminka, co tchyně, jak to vlastně myslela snacha, když říkala to nebo ono. Až už toho bylo moc, tak jsem si řekla:
už jste maminko, tchyně i snacho velké holky, dávám vám úplnou volnost, já mám svých starostí dost. Plácne babička vnouče? Však ho neubude, nemá zlobit. Je maminka nebo tchyně ukřivděná, že jsem tam dlouho nebyla? No tak jí to vysvětlím a budˇ to pochopí nebo ne. Příště už o ničem neví a je ráda, že jsem přišla.
Nyní beru vážně jen vážné věci. Se všemi vycházím dobře. Vím, že nikoho nezměním a každý má i dobré vlastnosti. Když se mi něco na nich nelíbí? Nechám je být. Myslela jsem dřív, že to nejde. Ale jde. A ještě něco. Musíš je mít ráda, tak jako máš ráda dítě i když zlobí.
 Eva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(9.6.2005 10:46:16)
A ještě něco bych chtěla dodat. To nepochopení, strachy, úzkosti a nespravedlnosti mají všichni, moje děti, tvoje děti, tchyně, snachy. Ne jenom já.
A je důležité nepřehlédnout přes to všechno, že jsou i pěkné chvilky,že život je krásný a rychle uběhne.
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(9.6.2005 13:07:46)
Ahoj Mirko.
Víceméně s tebou ve všem souhlasím a imponuje mi jistá důslednost v žebříčku hodnot, které uznáváš. Ale stejně si myslím, že bojuješ o ideál, který není, ani nemůže být, protože i kdyby byla ochota okolí jej respektovat, on jde totiž velmi těžko popsat.
Školství a učitelky,mno..špatný vzdělávací systém, mizerné ohodnocení společenské i finanční.... Tvoje vize školeného erudovaného a zaníceného pedagoga je prostě sen.Z druhé strany se domnívám, že dneska nejde jen tak plácnout svěřené dítě, to je totiž jasně pojmenovatelný přestupek nebo chceš-li zločin, na rozdíl od různého psychického šikanování.
Tvůj odpor k fyzickým trestům je plně legitimní, nicméně nezosobňují ti fyzické tresty nějaká obecnější příkoří?
Co se týče tvého vztahu k mamince, netroufám si nic říkat. Myslím si, že obecně je vztah dcera a matka jeden z nejkomplikovanějších. Moje máma mě odjakživa naopak přeceňuje a slepě miluje, pokud bych spáchala genocidu národů, ona by to jistě pochopila:) Peru se s tím občas, hlavně vím, že je to neřešitelné. Kdyby mi náhodou v tomto ohledu někdo zazáviděl, tak mám přeobětavou, milující maminku s naprosto odlišnými názory na cokoliv doma a to navždy:)
Když jsem ti původně psala, zaujala mě jistá podobnost boje za synka. Ty cítíš z mých úvah smutek. Já nevím, myslím si, že spíš shovívavě koukám na svou dávnou pošetilost, jak jsem miláčkovi chtěla vytvořit hezký a spravedlivý svět, v němž bude šťasný. A takový svět prostě není. My jsme naráželi s LMD, na 1. stupni ZŠ se mou ještě fundovaně mluvili, aniž by to přineslo klukovi nějaký lepší podmínky(bylo mi hrozně líto, že šestiletému děcku neumožněj radost z učení), 2. stupeň nám i s úroky vrátil fakt, že náš miláček objektivně hůře zvládal psaní a díky tvrdě vybojovaným ohledům nebyl vycvičenej, výsledky nic moc a začal tvořit tzv. zdravé jádro.Učňák byl strašnej, dosud nemám dostatek odvahy se moc ptát:), no a pak se to nějak zlomilo, dneska studuje nástavbu a velmi dobře s ním vycházím. Dneska jsem pevně rozhodnuta, že pokud se mi v září narodí dceruška s LMD,naučím ji v první řadě zvládat všechny nároky nespravedlivého světa(včetně pohlavků), aby mohla být dobrá a následkem toho sebevědomá, i kdyby měla dejme tomu přepisovat denně telefonní seznam.Zdravé sebevědomí jako cíl nemusí byt pochopeno, nicméně si myslím, že pro život je naprosto určující.
Ve svých příměrech v příspěvku hodně literárně nadsazuji, samozřejmě, ale tak nějak to po při svých zkušenostech mám.
Hezký den.L.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(9.6.2005 22:33:59)
Ahoj Libik!
Začala bych optimisticky – nadšené a natěšené učitelky nejsou jen sen, výplod fantazie. Chce to jen mít štěstí.
Ačkoliv tady proti své matce dost ostře vystupuju, jedno se jí upřít nedá – dokud učila, byla velmi svědomitou profesionálkou. Patřila k dětmi brané učitelce (prvního stupně ZŠ). Poctivě dřela a připravovala se na vyučování. O každém dítěti, které mělo problém, hodně přemýšlela a snažila se mu pomoct. Zaváděla pár ve své době moderních postupů – jako příklad uvedu, že dělala rozdíl mezi trojkou jedničkáře a trojkou čtyřkaře – neváhala pochválit za každý drobný úspěch i hodně slabého žáčka, nebo třeba střídala činnosti v jednotlivých hodinách, takže i při hodině češtiny zazněly občas písničky anebo si děti protáhly tělo několika příjemnými cviky.
A abych nechodila daleko do historie. Ptáček synáček má od druhého pololetí v nové škole paní učitelku, která hříšníky netrestá ani fackami, ani křikem, ba ani poznámkami v notýsku. Pravda – není tam kamera, takže nemohu být svědkem všech hodin kdykoliv se mi zamane. Ale na jednu hodinu jsem tam byla s dětmi a synem (byli jsme si školu omrknout, bude-li se nám a hlavně synovi líbit). Za celou dobu nezdvihla hlas, nezbednosti netrestala, ale předcházela jim vybídkami k aktivitě – a jednoho, patrně hyperaktivního chlapce, který měl tendenci neposlouchat a narušovat výuku, při výkladu látky (vzadu na hracím koberci) obejmula kolem ramen – a kluk byl jako beránek:-). – Jo. Jenže tohle se podle slov jedné maminky z Rodinky, která je zároveň učitelkou, na pedáku neučí:-(. Jen holt máme to štěstí, že jsme synovi vyvzdorovali na osudu školu, kde pan ředitel zavedl svůj způsob vedení dětí – a učitelé povinně procházejí různými školeními a kurzy. Takže toho, zdá se, o vedení dětí vědí mnohem víc než průměrní učitelé, a taky je to patrně musí víc bavit, protože mám dojem, že to je ještě o něco náročnější, než „jen“ vystudovat pedák a pak „nějak“ učit…
K tomu, jestli mi fyzické tresty nějak nezosobňují jiná příkoří. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Ale pravda je, že jsem v určitých věcech dost zásadová – hlavně tam, kde se to týká mezilidských vztahů, odpovědnosti, „morálky“. Jo, myslím, že jsem dost zarputilý idealista – vyhledávám ideály, očekávám ideály, snažím se naplňovat ideály. (A není to zrovna moc snadné; objev, že svět je plný lidských slabostí, selhání a hříchů:-), pro mě nebyl dvakrát radostný:o)).Takže – patří to holt asi k mé povaze. Ale není zas až tak moc o co stát – tatáž povaha mi přináší spoustu různorodých komplikací:-(.
Když jsem si Tvůj příspěvek četla ještě jednou, už poté, co jsem odeslala svoji reakci, pocítila jsem, že jsem se možná ve svém úsudku mýlila. Ano, že to bereš spíš s nadhledem, než jako smutek. Ostatně – tím líp, viď?
Pak jsem chtěla říct: ono to, že se člověk snaží chovat k dítěti férově, není podle mě žádná chyba. Když je možné dítěti místo facky udělit poučení – a ono to bere. Naopak – učí se, že JE MOŽNÉ se k sobě chovat hezky a férově – a když se to daří, je pravděpodobné, že se pak samo taky bude k druhým chovat hezky a férově. Ovšem – právě jen tehdy, když se to daří, že?:-( Že okolo něj zuří a budou zuřit různé spory a nespravedlnosti – no a co? Ono bude třeba pak šířit mezi blízkými radost a lásku. No nebylo by to krásný?:-)
Libik, já myslím, že neuděláš chybu, když ty facky a jiné nespravedlnosti a ústrky do výchovy druhého dítěte nezavedeš. Víš proč? Protože když se k němu budeš chovat hezky a férově, MŮŽE k Tobě jednou cítit důvěru a lásku, a bude se třeba k Tobě jednou z toho velkýho, i zlýho a nespravedlivýho, světa rádo vracet – a bude u Tebe nacházet lásku, pochopení, soucit…
A ovšem s tím otrkáváním, zvykáním na kolektiv, nároky a cvičením trpělivosti a píle, to je myslím dobrý nápad. U druhého dítěte budeš mít tu výhodu, že budeš zhruba tušit, co Tě může čekat, a můžeš na to být tak trochu připravená. Jo – já byla u svého synka zelenáč zelenej, takže jsme holt patrně nasekali s manželem nějaké ty výchovné chyby, které napravit nám dává docela zabrat:-(.
Přeji mnoho úspěchů ve výchově a radosti z potomků.
M.
 Stana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(10.6.2005 15:41:05)
Mirko prave o tom to je! Jestlize tvuj syn citi ke svoji babicce duveru a lasku, chce k ni zase jit, tak ji promine i to vykrakani za vlasy. Syn se ti o tom nezminil, maminka ti o tom rekla sama, pises ze ji to potom mrzelo. Kdyby ti to sama nerekla tak bys to ani nevedela. Pochybuji ze by jeste jednou vaseho syna za vlasy vykrakala. Kdyz mi muj 4 lety syn rekl, ze mu babicka namlatila na rucicku, pry moc ho to bolelo a on moc plakal, tak jsem se ho zeptala proc mu babicka nabila. Pry skakal na posteli a rozbil lampicku. Babicky jsem zeptala co se stalo, pry u ni nas syn rozbil lampicku. Pry nic, ze si prej kluk mooooc vymejsi. Ale do oci se ni nedokala podivat a bylo videt ze babi lze, ze ji to neni prijemne. Syna nam vice nehlidala, protoze on sam k ni jit nechtel.
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(12.6.2005 18:53:22)
Ahoj Mirko, díky za povzbudivé čtení o současném školství, dám si tentokrát záležet:) Je fajn, jak vidíš výchovu, jak jsi v ní důsledná, to potom mají i neřešitelné situace východiska. Jak jsem psala, mně se názor během let trošinku posunul, takže jsem své zásady pomaličku opouštěla a může to být také ta chyba. Ale musím dodat, že mezi zmiňovaným synáčkem a dceruškou, která se má narodit v září, vyrostla ještě jedna dcerunka(o 3 roky mladší než kluk), která je a vždycky byla naprosto v pohodě, nezlobí, zpívá a ostudu neudělá:)
Takže někdy jsou všechny teorie málo, budeme ty ratolesti prostě milovat.
Přeji také všechno fajn.L.
 smutnenka 
  • 

Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(30.6.2005 12:31:28)
Ahoj Mirko,

ty tady resis takove veci jako mirne vykrakani za vlasy? To snad ne!! Ja bych se tady mohla rozepsat o tom, jak se chova moje mama, ty bys ji na miste zabila. Bud rada, ze mas takovou mamu a muzes pred ni alespon rict, co te trapi a ne, ja pokud se jen zminim o tom, co me trapi, okamzite bez dokonceni vety na me matka zacne kricet, ze vse je moje vina, pokud si dovolim odporovat, nema stud pred detma me fyzicky napadnout. Uz tam nejezdim, jen ti to pisu pro porovnani. Starsiho syna ucila jak neni dulezite cistit si zuby, bavila se s nim jako s vrstevnikem, ukazovala mu soulozici sosky, zrejme ve svych deseti letech uz na to ma pravo, pokud jsem se jako matka dovolila komentovat v zapornem smyslu sveho syna pred ni, schytala jsem par facek s vyctem vsech mych negativnich vlastnosti a pochybeni od maleho ditete pred svymi vlastnimi detmi. Mam jeste pokracovat?
Kdyz se ti nelibi, jak se mama chova, tak k ni syna nedavej a nemusis potom travit cas filozofovanim nad tim, co je spravne a co neni.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(30.6.2005 22:40:55)
Smutněnko, víš, kdybych si právě nedočetla Tvůj příběh v té druhé diskuzi, asi bych se cítila dotčená:-( To, co mě bolí, bolí mě skoro tak jako Tebe Tvé trápení. Ano, máš pravdu, že kdybych měla já takovou matku jako máš Ty, tak bych pravděpodobně prostě odešla z jejího života a nadále bych se s ní prostě nestýkala. Není to proto, že bych byla citově "chladná" (polštáře v ložnici by mohly vyprávět, co slzí musely vypít), ale prostě jsem "tak nastavená". Jsem určitě větší citlivka než Ty, a taky mám i trochu ostřeji nastavené hranice toho, co si nechám líbit a co už ne.
Co se týče mého "krákání za vlasy" - mezitím jsem na věc "pozapomněla". A protože teď mám dost blbé zdravotní problémy, tak jsem nakonec kvůli svému synovi ráda, že babičku mám - kdyby tomu tak nebylo, nemohla bych ho nechat ve škole, ve které je - a musel by zpátky do jeho první školy, ve které se mu nelíbilo, nebyl tam spokojený a bál se tam. - V porovnání s tím, co by ho čekalo po návratu na tu školu jsou takové věci jako jednou vykrákané vlasy úplná prkotina:-(
Ostatně v porovnání s Tvým příběhem, i s příběhem Florinky je to nicotné - aspoň to krákání za vlasy. Jinak si ale nemysli, že můžu na rozdíl od Vás dvou o nějak moc víc "být milovanou dcerou". Ano, mám záruku, že fyzicky ani jinak vážně neublíží ani mně, ani synovi, ale třeba svěřit se jí, co se mi na ní nelíbí, to taky nemůžu. Tvoje maminka na Tebe křičí a bije Tě, moje maminka má histerické záchvaty pláče a výčitek. Na rozdíl od Tvé maminky se ta moje aspoň snaží nevyhledávat spory záměrně - a mně se zase zatím úspěšně daří to, co ji provokuje, před ní tajit. A protože vím, že by se jí líbilo jen dost málo věcí z těch, které doopravdy dělám, předpokládám taky, že nejsem milována tak, jak bych si přála - bezvýhradně a se vším, co moje Já obnáší. (Ačkoliv nevím, možná jsem ji já společně s bráchovou manželkou už tak otužily, že si začíná trochu zvykat, a snad, možná je i o něco tolerantnější, než bývala:-))
Tvůj příběh a i příběh Florinky jsou příběhy mnohem smutnější, protože prohřešky Vašich maminek jsou mnohem závažnější, ba přímo jsou některé jejich úkony i protiprávní. Promiň, že budu upřímná - ale je mi hrozně smutno z toho, že existují tak zlí lidé, jako Vaše maminky. Musím připustit, že moje maminka vše, co činí, činí s dobrými úmysly, a v podstatě je to člověk mírumilovný.
Smutněnko i Florinko, zajděte si obě k psychologům. Najděte si dobré psychology, kteří Vás budou chápat a, řekla bych "přijímat" - a se vším se jim svěřte. Se svými smutky a nejistotami, se svou bolestí a s pocity osamění. Ani jedna z Vašich maminek nemá právo Vám ubližovat, nemá právo ubližovat ani Vašim dětem, a nemá právo Vám ničit a kazit život. A Vy obě máte naopak plné právo se zříci jakýchkoliv povinností vůči nim - prostě proto, že ony své povinnosti vůči Vám jako svým dětem velmi hrubým způsobem nedodržují.
Smutněnko i Florinko, udělejte všechno možné pro to, aby jste se s bolestí ze vskutku "ztráty" své matky vyrovnaly. Vyhledávejte milé lidi, pěstujte své manželské svazky, čerpejte štěstí ze svých dětí, podstupte psychoterapie. Nestyďte se samy sebe v duchu pohladit a potěšit se nějakým milým způsobem - jestliže se Vám toho nedostalo od Vašich matek. Určitě si to zasloužíte.
Držím Vám palce.
M.
 smutnenka 
  • 

Re: Re: Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(1.7.2005 7:47:51)
Mockrat dekuji!!!
Ano, jsme kazdy uplne jiny, pochazime z jineho prostredi, smutne na me rodine je to, ze neumi a ani nechteji respektovat druheho. Jednou jsem se snazila vysvetlit v klidu sve matce, co to znamena ucta k druhemu, ponechat mu sve ja a presto ho mit rad, toto ona nedokaze, pokud nekdo nema stejny nazor, je clovek druhe kategorie, jak me nazvala. Vcera jsem se rozhodla, ze takhle uz dale zit nemuzu, kvuli sobe a kvuli me rodine. Nechci, aby se ze mne stala ubrbla, nabrucena stara baba, ktera nikoho nesnese, a proto s tim neco zacnu delat.
Take si uvedomuju, ze nejde vsechno napsat tady do par radku, je to prece jenom uzky vycet nasich trapeni, kazdy vime, to sve.
 smutnenka 
  • 

Re: Re: Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(1.7.2005 7:49:21)
Jeste pro zajimavost,
predstav si, jmenuju se taky Mirka, jsem ekonomka a manzel je programator, zajimave, ze?
Hezky den.

Jmenovkyne
 smutnenka 
  • 

Re: Re: Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(1.7.2005 7:59:09)
Jeste jedna pripominka.
Fyzicke tresty na detech odsuzuji, ziji v zemi, kde i vykrakani za vlasy je trestne, hrozi rodicum tresty.
Za vcerejsek se trosku omlouvam, ujely mi nervy, v zadnem pripade nechci snizovat tve pocity a postoje.
M.
 nonna 
  • 

Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné) 

(24.7.2005 14:14:08)
Jsem taky babička 6 letého a 1 ročního vnuka.Ten malinký je daleko, toho vídáme málo, ale ten vetší ydlí s námi a dost často ho hlídáme. Pripadá mi,a promin, úplne padlé na hlavu,že se zaobíráš nejakým vykrákáním za vlasy.Myslím,že ten tvuj synek si to zasloužil,babičce to bylo líto, dali to dohromady , tak co rešíš? Já když tady ty vaše diskuse čtu, tak me úplne nadzvihuje.Asi nemáte, holky , co delat,ne? Kdyby ho zmlátila do krve,tak nereknu.Jenže chlapci jsou jiní a dokážou nekdy dost dobre prokovokovat.S babičkou je to toiž jiné.Budte rádi,že babičky máte a zkuste si predstavit,že budete taky babičkami a tchýnemi.0no to totiž není jednoduché,ale vetšina babiček a dedečku/normálních / svoje vnoučata nesmírne miluje a to,že když jsou u nich , je trošku jiné než doma prece nevadí,vy jako rodiče deti vychováváte podle svých predstav a babičky a dedové si už jen s nimi užívají/ vzájemne/Nebudte malicherné vuči svým rodičum.Ale jedno je jasné,že je spravedlivost na svete a tak toto jisté budete rešit i vy se svými detmi a ženichy a nevestami. A když se ti to nelíbí,tak tam toho kluka nedávej a nemej nikdy klídek pro sebe a trap se pres prázdniny,nechod do práce, nemej koníčky, nechod nikam za kulturou. Možná je to trochu tvrdé,ale vím co cítím k vnukum a svým dcerám a takové blbosti me dokážou trošku rozpálit.Nemyslím to zle a určite ani tvoje maminka.Pokud bys jí takové veci vytýkala, tak ji dost raníš.Tebe ten tvuj synek nikde nerozčílí? Pokud ne tak gratuluji k vzornáskovi.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.