| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Fyzické tresty od babičky (byť mírné)

 Celkem 22 názorů.
 MirkaEyrová 


Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(30.3.2005 22:57:23)
Milé dámy! Nevím, kam nejlépe dát tento příspěvek - spadá jak ke trestání dětí, tak k problémům s matkou a zároveň i k babičkám, takže téměř stejný příspěvek dávám raději na všechny tři diskuze.
Ráda bych Vás poprosila, jestli byste se se mnou nepodělili o Vaše zkušenosti a názory v jedné věci.
Mám syna - sedm let. Mám matku - 66 let. Se svojí matkou vycházím tak nějak všelijak. Snažím se po dobrém, ale s mnohými věcmi s ní nesouhlasím (to je asi leckde). Ovšem s mojí matkou není kloudná řeč - více viz rubrika "Problém s mámou". Pro ty všelijaké problémy ovšem spoustu věcí, které se mi nelíbí, přecházím, i když se to dotýká mne, mé rodiny či výchovy dítěte a péče o něj. Ozvu se jen tehdy, kdy opravdu "jde do tuhého". A teď se mi právě naskytl problém, u něhož nevím, jestli mám pomlčet a smířit se se stavem věcí, anebo se ozvat.
Babička měla minulý týden mého syna 5 dní u sebe "na prázdninách". Došlo mezi nimi ke střetu. Co se vlastně přesně stalo, nevím - syn se nesvěřil a ani babička mi neosvětlila, jak to všechno vzniklo.
Ale asi bych měla nejdřív popsat výchozí situaci. Začnu připomínkou, že moje matka je bývalá učitelka 1. stupně ZŠ – a že by měla mít nějaké univerzální, „správňácké“ výchovné metody namakané. Na rozdíl od nás laiků – manžel programátor, já s ekonomkou – jak na děti nám samozřejmě nikdy nikdo ve škole neřekl. --- Pakliže my jsme ze zoufalství občas přistoupili k tělesným trestům (což nikdy nebylo víc jak pár přes zadek dlaní nebo mírný, bržděný „lepák“), pak ale od učitelů očekávám, že se nikdy k ničemu takovému nesníží, že i na největší sígry budou mít nějaké jiné, adekvátnější prostředky (přinejmenším pohovory s rodiči, doporučení do pedagogicko-psychol. poradny apod.). K tomu dodám, že i u nás ty fyz. tresty byly jen jednu jistou kritickou dobu – před tím jsem se snažila všechno svému batoleti vysvětlovat, všechno jsem se snažila řešit mírně, dohodou atd. atd. – a až když to nepomáhalo a já přesto cítila, že je nutné vytyčit jisté hranice, pak teprve ze zoufalství jsem vytáhla tuto „osvědčenou“ taktiku (která beztak vlastně jen zastavila nesprávné chování v tu chvíli, ale příště se syn dopustil téhož bez mrknutí oka…). Teď, čím je syn starší, tím intenzivněji pociťuji potřebu jednat s ním „na úrovni“ – kamž ovšem fyzické tresty opravdu nepatří. (Tuto potřebu jsem ovšem měla vždycky – a jistě si dovedete představit ten smutek a zoufalství i frustraci z toho, že to nešlo!!!) Možná snad s tím, jak se syn zklidnil, už nevyhledává takové ztřeštěné aktivity, bylo možné opět zadoufat, že to s ním půjde přece jen po dobrém – a kupodivu už asi opravdu vyspěl, protože lumpáren vyvádí čím dál míň. --- Přesto když už syn „řádí“, stojí to za to – někdy je poněkud drzý, někdy si postaví hlavu, někdy si „poroučí“ apod., takže úplně lehké to s ním není ani teď. Ovšem věřím, že jsou výrazně horší děti – náš syn rozhodně není žádný asociál.
Tak a teď jak to bylo minulý týden.
Když jsme si pro syna k babičce přijeli, tak došlo k mírně komickému výjevu: syn nechtěl poslechnout (myslím, že se měl převléknout na běhání po venku, před tím jsme byli na hřbitově, takže byl ve svátečním), a tak když nic nepomáhalo, oznámila jsem mu trest (zabavení stařičkého minikazeťáčku, který používá velmi rád a nadšeně na nahrávání svých „představení“). Syn se nafoukl, práskl za sebou dveřmi a trucoval v ložnici. Po nějaké době přišel k nám, sedl si na židli a odvrátil se od nás – celý ten postoj vyjadřoval – teď jste mě teda fakt naštvali, rodičové! Načež se venku ozvaly zvuky - to můj brácha s dvouletou dcerkou, kterou náš syn ovšem zbožňuje, vyšel na dvůr. Syn vylítl jak na perko, na uraženou pýchu úplně zapomněl, bleskově se převlékl a už byl venku! --- Tak jsme tím výjevem byli svorně pobaveni. No, jenže moje máti tímto příběhem inspirována se svěřila, že oni dva taky měli spolu nějaké nedorozumění. On něco provedl, a ona ho – vykrákala za vlasy!!! Prý lehce (a tohle jí věřím). Syn se nafoukl a někam odběhl, ona to upřímně obrečela, on za ní pak přišel: „Babičko, ty brečíš?“ „Proč brečíš?“ nějak si to vyříkali a dobrý, už zase spolu mohli dál jednat. ---Ale! Akce sledovala akci, já jsem na to vlastně nijak nereagovala, a doma jsem si po třech dnech uvědomila, že se mi to nelíbí. Že se mi nelíbí, že moje matka syna fyzicky, byť jen lehce, potrestala. Jednak, jak řečeno, si myslím, že by jako učitelka měla mít v arzenálu spoustu jiných, adekvátních prostředků, a jednak, kdoví proč, mám pocit, že nikdo nemá právo mi na syna "křivě" sáhnout. (Přiznám se, že kdybych se dozvěděla, že fyzický trest použila na mé dítě jeho učitelka, asi bych inklinovala k tomu podat na ni trestní oznámení.) Načež korunu tomu dala „dobrou radou“, abych před ním hrála v podobných situacích uraženou, že to „pomáhá“! --- Představa, že mě nabádá k tomu, abych já osobně svého syna záměrně citově vydírala, se mi zásadně nelíbí. Rovněž se mi nelíbí, že ho ona nejspíš čas od času skutečně citově vydírá – a že ten chudák jí to pravděpodobně věří. (Je tedy samozřejmě otázka, je-li to již citové vydírání; já mám pocit, že ano, manžel naopak, že ne.)
--- Jak tyto věci cítíte Vy?
Zakročili byste nebo byste to nechali plavat? A pokud byste zakročili, tak rázně anebo mírně? Takticky, anebo ostře?
Děkuji za případné rady nebo zkušenosti. Je fakt, že se v tom sama v tuhle chvíli nevyznám – a díky problémům, které s matkou mám, si netroufám jí vytýkat každou věc, která se mi nelíbí.
M.

 Pawlí 


Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(31.3.2005 10:30:29)
Mirko,
naše výchova je velmi podobná, taky se od mala snažím synovi všechno vysvětlit a přes zadek dostává až v poslední době kdy s ním "mlátí" malá puberta (4 roky). Ale plácnout ho můžu jen já a jeho otec, nikdo jiný! A to ani moje mamka. Zatím to nezkoušela ale už měla poznámky k výchově, samozřejmě před synem. Rázně jsem jí řekla že tohle bylo prvně a naposledy, že si to prostě nepřeju a nechci aby to dělala před synem.A že si s ní ráda promluvím když u toho nebude. Vydrželo jí to zatim přes 2 roky a já doufám že vydrží dál.
Takže podle mě zasáhnout a rázně. Sama říkáš že se "pereš" jen když jde do tuhého, myslím že tohle je ten případ.
 Mecháček 
  • 

Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(31.3.2005 11:28:49)
Ahoj,
s rodiči, resp. prarodiči, to opravdu nebývá lehké, musím přiznat, že i my jsme museli vztah prarodičů a našich dětí nějak rozumně vymezit. A čím dřív se to udělá, tím lépe pro všechny zúčastněné. Jsou určitě tací prarodiče, kteří mají v sobě potřebnou dávku soudnosti a sami od sebe tu hranici vycítí a respektují, nicméně mezi bývalými pedagogy bych je zrovna příliš nehledal. Bývají velmi často obětmi svého těžkého povolání a nemívají úplně standardní náhled na výchovu dětí. Tím se jich nechci nijak dotknout, velmi si jejich práce vážím, ale myslím, že je to ve většině případů opravdu tak. U nás jsme to vyřešili hned na začátku (tedy když dosáhli naše děti potřebného věku na zlobení a vzdor) tak, že v případě nějaké vážnější neshody nás rodiče o všem informovali a o případném postihu jsme pak rozhodli my. A pokud to situace vyžadovala, dostal viník svou "odměnu" - dle zásluh - a to hned na místě, aby bylo všem zřejmé, že takové chování je prostě nepřípustné. Stalo se to vyjímečně, ale myslím že je nutné něco udělat pro to, aby měli prarodiče u dětí nějaký respekt. Jinak to hrozí průšvihem, to by se pak člověk i bál jim potomka vůbec svěřit. Takže tak.

Hodně zdaru

Mecháček
 markéta 
  • 

Re: Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(5.4.2005 13:05:01)
Tomuhle ja moc nerozumim. Kdyz je dite u babicky a nechce poslechnout a vzteka se, treba schvalne strka ruku kam nema a neda si to vysvetlit, tak ho ma nechat byt nebo nasilim tahat pryc (napr. od nejakeho stroje) a az vy prijedete za dva dny, tak ho nasledne pres tu ruku placnete? Mam na mysli situace, kdy jde o jednorazove placnuti ne o nejakem vyprasku.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(5.4.2005 14:14:14)
Marketa, existuju aj ine sposoby vychovy ako placanie po ruke.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(5.4.2005 14:17:51)
Tu mas napady:
http://www.babetko.sk/user/view_page.php?page_id=131176
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(5.4.2005 14:19:37)
Ale teraz rozmyslam, Marketa, ze mas pravdu. Ak rodicia v takejto situacii dieta naplacaju po ruke, ako mozu cakat, ze to babicka vyriesi bez toho? Trosku kratkozrake...
Pozdravujem vsetkych, ktori teraz vzdychaju: "Booooze, zas sa ozvala!"
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(5.4.2005 23:32:05)
ZuziP, jedná se o sedmileté dítě. Plácání přes ruku a ovšem i snaha strkat ruce někam, kam nemá, se týká spíš batolat. U sedmiletého se jedná spíš o takové přestupky, jako že nechce jíst, nechce JÍT jíst, nechce se jít teď obléknout, nechce přestat řádit (houpat se na židli, například), nechce se mu jít spát, nechce skončit s činností, do které se zabral - jinak ovšem docela neškodné, odmlouvá, a tak. Jistě narážíš i na Tebou opovrhované tělesné tresty, které - podle Tvého přesvědčení - neoprávněně užívám jako rodič. Až na to, že já se snažím tělesným trestům taky vyhýbat, jak se dá - trestám zabavením hračky, zákazem činnosti a tak. Nafoukne se stejně:-))) Naprosto není pravda, že by syn byl "zvyklý" na průplesky - a že by na něj pro tento zvyk něco jiného nezabíralo. Zamává s ním cokoliv, i to zabavení pastelek či auta, až na to, že místo pokorné poslušnosti se naštve a práská za sebou dveřmi:-))) Až pak, když se uklidní, emoce vyšumí, a my se dobereme k nějaké diskuzi, vysvětlení apod., pak teprve je ochoten uznat, že asi udělal chybu, a připustit, že by se příště mohl chovat lépe. Nicméně pochopitelně při jeho poněkud "italské" povaze a při jeho četných "průšvizích" a přestupcích holt někdy vypěním a plesknu. Nic víc, nic míň. Tragédie to rozhodně není, je to lepší, než kdybych na jeho výchovu rezignovala - anebo se vskrytu duše užírala nenávistí k dítěti, které se "tak nepovedlo". --- Ale, jak jsem napsala - nejsem učitelka - a nějaké to laické škobrtnutí se dá ještě řekněme pochopit. Ovšem u bývalé učitelky bych čekala něco jiného. Anebo bych aspoň čekala, že výchovu vnuka nechá především na rodičích a nebude se vměšovat tělesnými tresty...
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(5.4.2005 23:39:13)
Dodám pro rejpaly - trestům jakéhokoliv druhu samozřejmě předchází "normální" domluva - tedy slovo vyřčené - jednou klidně a vlídně, podruhé už důrazněji, potřetí už poněkud nakvašeně, někdy ještě počtvrté zařvání a pak teprve tresty. Domluva? S dítětem, které vás evidentně NECHCE vnímat, nic domluvou nepořídíte - to mám vyzkoušené.
M.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(6.4.2005 8:35:47)
Ja viem Mirka. Prepac, ak som reagovala ostro. Je to akysi moj obranny mechanizmus a mohla by som si ho odpustit.
7-rocneho tvrdohlavca mam doma a naozaj to s nim nie je lahke. :-)))
Co sa tyka ale tvojho problemu, je to problem medzi tebou a tvojou mamou. A myslim si, ze sposob vychovy by mal byt rovnaky, je to pre dobro dietata. Ja by som sa snazila o rozhovor. Ona musi sama chciet, nedonutis ju. Ake paky pouzit? Ak to nevies ty, my asi tazko.
V kazdom pripade, keby to s mojou mamou neslo nijak dohodnut, syna by som u nej nenechavala.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(6.4.2005 15:12:36)
Mirka, neboj, nebudem rypat. Nechce sa mi. Ale urcite vies, ze si napisala nieco, s cim nesuhlasim. :-))))) Ale ide tu o iny problem, to je fakt.
 Ajina2 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(6.4.2005 13:04:09)
...Mirko, ještě malý dodatek - přečetka jsem si ještě jeden Tvůj čerstvější příspěvek. Ne, neboj - nejsem rejpal - ber to jako názor matky. Nejsem ani učitelka, ani vychovatelka.
Jak víš, že učitelka si se vším poradí? Sama víš, že se synkem to občas není k vydržení. Výchova přeci není o vzdělání - myslíš, že všechny učitelky umí správně vychovávat svoje děti?
Jinak si myslím, že pokud chceš aby vztah -babí dítě- byl v pořádku, musíš jim dát šanci - těm dvoum - babí i synkovi - aby si ten vztah spolu mohli vybudovat. Pokud v tom budou nějaké zákazy na Tvé straně, nebo dokonce diktování, nebude to dobré. Synek to vytuší a možná nebude ani vědět na čem tedy j...Jestli mamce věříš, nech to na nich.
Toť můj názor. Přeju hodně štěstí a víc tolerance a důvěry...
 Nefertiti,2 kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(6.4.2005 14:01:44)
Myslím si že je lepší když babička taky někdy výchovně zasáhne než když to dělá jako je tomu u nás že se snaží před dítětem spíš vychovávat mě. Manžel říkal že ho řezala jako žito kolikrát až zlomila vařečku a mně vykládá jak by děti ani neplácla.
 Ajina2 


Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(6.4.2005 12:52:08)
Mirko,
já si myslím, že je problém spíš mezi vámi dvěmi - Tebou a Tvojí mamkou.
Pokud svěříš syna na týden /což není zas tak krátká doba/, tak by měla mezi vámi existovat nějaká domluva. Modelová situace: Jednou budeš taky prarodič - máš na starosti celý týden dítě svého syna /daleko větší zodpovědnost, strach aby se mu něco nestalo..atd/. Jseš s ním pořád a věnuješ se mu - zákonitě i zde vznikají i třeba nějaké konflikty, které prostě jsou normální - dítě zkouší, neposlechne, srovnává Vaší výchovu s výchovou svých rodičů...atd. Musíš si nějak poradit, že?
Sama píšeš, že synek občas nějakou chytne. Jak víš, že ten týden u babí bude tak vzorný, že si třeba nějakou výtku /i menší fyzické upozornění - samozřejmě žádné bití - myslím např. to vytahání za vlasy, nebo lehké plácnutí/ nezaslouží? Jednou chceš hlídání, tak se musíte domluvit. Je to Tvoje dítě, ale Ty chceš od mamky službu, tak musíš čekat, že nějak na synka výchovně působit bude..A že někdy nervičky ujedou? I babí má na to právo - co si budem povídat - děti nás dovedou pěkně točit. Jednou by se Ti mohlo stat, že babí řekne - tak když nemůžu ani zasáhnout, když kluk neposlouchá, nemůžu ho ani hlídat.
Moje zkušenost - mám syny tři - jezdí k našim pravidelně a nikdy problém nebyl. Já jsem mamce před syny řekla - "když bude potřeba klidně jim jednu střihni"-neviděla jsem v tom žádný problém - synci věděli, že babí taky může, tak nikdy to prý ani nebylo potřeba.
Tvůj synek by mohl vycítit /děti jsou chytré - nepodceňujme je/, že babí "to" má zakázané, o to víc by mohl zlobit a provokovat...Fakt to funguje - děti, když vědí co si můžou a nemůžou dovolit, tak většinou si tolik nedovolí.
A jinak tedy na závěr - pokud chci od mamky službu - /což hlídání mých dětí je - jasně jsou to její vnoučata, ale má svůj život a není to její povinnost - v lepším případě radost, v horším povinnost/, tak musím taky jí dát k tomu patřičné podmínky.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(6.4.2005 19:22:36)
Jo, holky, Vám se to řekne. Na jednu stranu se mi samozřejmě hodí, že babička syna pohlídá - ale hlavně nevím, co by to dítě dělalo celé prázdniny, pokud bych nastoupila do práce - a je mi jasné, že nejméně letos by jistě na tábor odmítl jet (a kdybychom ho donutili, jakože se tomu chci pokud možno vyhnout, není připravený na takové odloučení, a mohlo by se stát, že víckrát bychom ho na tábor nedostali vůbec). Finančně na tom nejsme nejlíp, takže abych s ním byla doma do jeho nějakých 10 let, tedy ještě tři roky, to si fakt nedovedu představit - už pro to ne, že od příštího roku mají plavecké výcviky, ve čtvrté třídě už budou mít pravděpodobně lyžák apod. (A když nastoupím do práce, nikdy nebudu mít takový příjem, abych si mohla zaplatit paní na hlídání:-((( )
--- Na druhou stranu, tím, kdo nyní chce, aby syn byl u babičky, je momentálně především babička sama - ona si ho chce užít, jí se po něm stýská (a nepřichází v úvahu, abychom za ní společně jezdili častěji než 1 x za 14 dní či tři týdny). Taky ho chce vykrmit - při sedmileté prohlídce měl 18,5 kg (i já jsem čekala víc:-((( ). Takže není to o tom, že já bych využívala babičku na hlídání - je to věc do určité míry výhodná pro všechny tři strany (pro syna taky, mít babičku je za optimálních okolností obohacující zkušenost). Podněty k hlídání poslední roky vyhledává spíš matka než já (naopak mi dělá potíže nějak takticky odmítat, pokud si z nějakých důvodů nepřeji, aby ho zrovna v tu jistou dobu hlídala). Jo, pardon, jedno hlídání, které jsem potřebovala já, bylo před rokem, když jsme stěhovali a malovali. Tak bez tohohle hlídání bych si tedy s těmi úkoly poradila jen dost těžko.
Tož tak. Domluva je krásná věc, ale u mé matinky velmi, velmi nereálná. Bohužel...
Jinak vztah nějaký spolu mají, v podstatě jim do jejich vztahu nemluvím, až poslední dobou musím některé věci korigovat, jako třeba vysvětlovat, že normálně se lhát nemá mezi dvěma lidmi, kteří jsou ochotni spolu komunikovat - ale syn je bohužel svědkem mých drobných lží vůči mé matce, pokud má otázky, na které jí prostě NEMŮŽU odpovědět po pravdě, a k tomu bohužel zpovídá i syna, takže syn se už začíná ptát ve stylu "A co mám říct babičce, když se zeptá na to a to" (a samozřejmě že zpočátku měl tendenci začít lhát i nám:-((( ).
Ale samozřejmě si nepřeji, aby se styl matčiny výchovy na mém synovi podepsal nějakým nevhodným, nechtěným a ošklivým způsobem, takže pokud vidím nějaký problém, snažím se zvažovat pro a proti - mlčet, nemlčet, což může být totéž jako "hádat se, nehádat se" a tak.
 Ajina2 


Re: Re: Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(6.4.2005 23:10:16)
Mirko,
je to těžké - já jsem v žádném případě Tě nechtěla nějak "kárat", že Ti mamka hlídá synka. O to vůbec nešlo. Spíš jsem chtěla říct, že když babí hlídá musí mít taky nějaká práva podílet se na výchově - musí, protože dítš musí uhlídat přece...Přečti si moje řádky ještě jednou.
Já nevím, asi jsi to tu psala dřív. Nevím pořád proč je to tak těžké - jaká je mamka - proč je s ní těžká domluva...O tom tu nic nepíšeš. Možná i ona to má s Tebou těžké...Co myslíš?
A to, že synka chce vidět - to je přece normální - vždyt je to babička. Synkovi je 7? To je docela smutné, že je zatažen do Vašich nedorozumění a musí se ptát, jak má odpovědět...
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(7.4.2005 9:02:52)
Je urcite pravda a je prirodzene, ze pokial niekto dieta strazi, vzdy ma podiel na vychove. Je vsak zle, ak jeho styl vychovy je iny ako nas. To ma z toho to dieta riadny chaos a nedivme sa, ak sa nesprava vhodne.
Pre mna je uplne normalnym riesenim to, co robim ja a moja mama. V nasich nazoroch na vychovu su urcite odchylky, ale ona ma respektuje a snazi sa. Ak ma problem, vzdy mi povie, ze ho mala a ze ho "tak a tak" vyriesila. Ja sa snazim vyst v ustrety jej a ona mne. Spolupraca.
Ak je vsak syn svedkom toho, ze medzi mamou a babickou spolupraca neexistuje alebo ze sa tam dokonca klame, nemyslim, ze sa da ocakavat, ze jeho pobyt u babicky bude bezproblematicky.
Ak nejde nahodit spolupracu a neexistuje ani sposob, ako by syn nemusel u babicky byt dlho, tak to asi nevyriesis nijako, Mirka.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(7.4.2005 16:22:06)
Víš, Ájino, mně se v tom nechce moc patlat. Kopíruju kousky starších příspěvků, které jsem zpočátku psala pod jiným pseudonymem, aby mne náhodou nevystopoval někdo z matčiných známých. Snad to nehrozí, takže tedy: "má dost nepříjemný zvyk do všeho mluvit, dávat tzv. dobré rady, ukazovat mi cestu v domnění, že si sama nevím rady. Cokoliv, co řekne, zní jako rozkaz velitele, který musí být splněn – ačkoliv tvrdí, že tak to není. Má tendenci s dospělými komunikovat stejným autoritativním způsobem, jako komunikovala kdysi se svými malými žáky ve škole. Člověk je pak neustále napomínán, upozorňován na jedině správná řešení. Všechno bere smrtelně vážně, takže ať začnete mluvit o čemkoliv, vždycky z toho udělá strašný problém a tragédii. Nakonec zjistíte, že si vlastně nemáte o čem povídat, abyste se vyhnuli závažným debatám." "Dost často se pochopitelně s matkou neshodnu ani v oblasti péče o syna: např. nočníček mi vnucovala už když mu bylo 8 měsíců, a já ho přitom chtěla nechat k nočníku dozrát. Máme chodit ven na zahradu třeba po půlhodinkách několikrát denně, přitom pro mě je samotný fakt, že se dítě v poklidu ustrojilo, takový svátek, že chci, aby vycházka ven už stála za to, takže raději jedeme někam do města do parku. Nakupujeme mu prý moc hraček a knížek, a já přitom jen chci, aby měl pestrý výběr a dostatek podnětů k různorodé činnosti a nenudil se. Nebo ho zase prý škaredě oblékám – a přitom vím, že mám lepší vkus než ona, syn chodí pěkněji ustrojený než kdysi já, a výběru synova oblečení věnuji možná až luxusně dost času – a tak bych mohla pokračovat." "Fakt je, že se těmito problémy dnes už po většinu svého života netrápím, a všechno si dělám tak, jak chci já (popř. po dohodě s manželem). Většinou tak svou matku a její názory úspěšně ignoruji. Nicméně bohužel čas od času za matkou musíme zajet, čas od času jí musím zatelefonovat (raději častěji telefonovat, než aby mě lákala k sobě samotnou se synem na návštěvu), a to ze dvou důvodů: jednak to cítím jako svou povinnost, a jednak ji – bohužel – potřebuji na občasné pohlídání syna. Telefonáty s ní mi občas zkazí půlku večera, a co se návštěv týče, tak před každou se mi tak svírá žaludek, že si poslední dobou raději už dopředu beru prášky na uklidnění." "Jakýkoliv náznak kritiky vůči matce si bere tak, že při sebetaktičtěji vedené diskusi zpanikaří, začne hystericky brečet, vyčítat, že jsem na ni zlá, a že takové chování si nezaslouží, že pro mne přece chce jen to nejlepší, citově mne vydírá atd. atd. Po dlouhých hysterických záchvatech se nám zatím vždy podařilo ji uklidnit, ale jedině tím, že jsme veškeré připomínky zase hezky vzali zpátky, a dělali, jako že jsme vlastně ani nic nechtěli říci. Je celkem jasné, že prostě není schopna jít věcem na kloub, není schopna o svých pochybeních a omylech přemýšlet, ba dokonce není schopna si je ani připustit. Musí kolem sebe cítit aureolu dokonalosti a bezchybnosti, jinak by se jí patrně zhroutil celý svět, a pochopitelně nikomu nedovolí tuto aureolu zpochybnit." a tak dále.
--- Za tu dobu jsem zase trochu popostoupila, uklidnila se, prášky si už brát nemusím. Taky matka se "trochu" vyvíjí - už tolik nereje, sporným tématům se vyhýbá - přesto si třeba při každém telefonátu neodpustí poznámky typu "tak synek už doufám spí" (přitom dokopat ho do postele je záležitost přinejmenším problematická, a když už tam je, tak se třeba ještě hodinu v posteli převaluje), nebo včera zaperlila "tak už se zlepšil v tom jídle?" (jednalo se o to, že ve škole nesvačí; já synovi můžu nabízet RŮZNÉ druhy jídélek, nadhazovat, že se může nasvačit, ale donutit ho nemůžu; nebo mám snad dopadnout tak, jak dopadla moje matka, když ryla do bráchy, aby jedl? On pak sice zakoupil lístky na obědy, ale dal je spolužákům a sám na obědy nechodil...) atd.
Když jsem asi před dvěma roky při její nějaké nevhodnosti (myslím, že chtěla, abych syna tak a tak oblékla a trvala na tom autoritativně, i když jsem říkala NE) dost tvrdě vypěnila, a viděla jsem, že jsem tak rozrušená, že už nad sebou ztrácím kontrolu, tak jsem chtěla i se synem odejít z domu a jít pěšky "do vsi" na autobus a pak domů, tak se se mnou prala o dítě, že prý "toho chudáčka nemůžu vytáhnout v noci ven" (byl listopad, venku tak kolem 0 až 5 oC, a před pátou podvečer, přičemž jsem samozřejmě syna normálně oblékala, aby nenastydl). A tak dál. Prostě mám dvě teoretické možnosti - rozejít se s ní, anebo držet pusu a dělat, jako že dělám přesně to, co říká.
Tož tak.
M.
 Mecháček 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(7.4.2005 16:48:01)
Milá Mirko,
to co tu popisuješ je poměrně výstavní případ totálního citového vydírání dítěte ze strany rodiče, promiň že Te označuju za dítě - tím zůstaneme všichni tak dlouho, dokud budou naši rodiče naživu, alespoň pro ně určitě. Myslím, že bys za daných okolností udělala lépe, kdybys s maminkou načas úplně přerušila kontakty, alespoň já bych to tedy tak udělal. Svoje rodiče, stejně tak i ženy, plně respektuji, ale takovéhle zasahování do rodiny bych jim nikdy nedovolil. A než bych riskoval nějaký vážný rozkol, třeba v afektu - člověk pak plácne něco, co ani nechtěl - tak bych se raději izoloval a to včetně syna. Myslím, že na něho ty Vaše rozpory musí nutně působit dost depresivně, zvlášť pokud je jejich svědkem, a čím bude starší, tím více si to bude uvědomovat. Je to asi pro Tebe hrozně těžké, ale já bych to určitě nedokázal vstřebat a jednal bych radikálně. Máme jedny známé, kluci jsou spolužáci, kdy její maminka pracovala dlouhá léta jako vychovatelka v pasťáku - co tam se odehrává při návštěvách je normálně námět na horor. Je to hodně podobné tomu, co popisuješ, ale její maminka jde ještě mnohem dál - klidně jí v nepřítomnosti přeorganizuje celou domácnost, přestěhuje věci, něco vyhází, asi tak jako když má máma kluka na táboře a udělá mu pořádek v pokojíčku. Jenže jí bude letos 40 let. A to jednání třeba s jejím manželem ? Nechápu, že tam ještě nedošlo k násilnému činu. A přitom je to bohatá rodina, maminka by mohla být šťastná, že se jim daří a jsou zajištěni. Ani omylem, skoro to vypadá, že má vztek, že se jim to povedlo a mají se dobře, nedošlo totiž na její slova, že je ten její neschopný a namyšlený frajer, který to v životě nikam nedotáhne. Prostě se přes to nedokáže překlenout a neustále má potřebu jim dokazovat, co všechno dělají špatně, od výchovy dětí až po zařízení domu. Je to hrozné, jen doufám, že nebudu na stará kolena také takový morous, to bych se snad raději nechal dobrovolně přejet tramvají, než takhle otravovat život vlastním dětem.

Tak odvahu a hodně štěstí

Mecháček
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(7.4.2005 16:49:20)
Ještě doplním, když jsem třeba krátce stručně chtěla vysvětlit, proč něco nechci dělat tak, jak navrhuje, říká (nepamatuju si to přesně) asi toto "Ne, neříkej mi to, já to nechci slyšet". Když mi "ulítla" nějaká upřímná zpověď typu "Ne, ještě nespí", tak jsem si pochopitelně vyslechla přednášku na dané téma, a zase - kdybych chtěla argumentovat, nepustila by mě ke slovu.
M.
 Ajina2 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Fyzické tresty od babičky (byť mírné) 

(7.4.2005 20:08:05)
Mirko,
to je mi líto, že máte takový vztah mezi sebou - ve svém okolí podobné vztahy znám. Ale mám štěstí, že jsem nemusela nikdy nic takového řešit-mamka mi do ničeho zásadního nemluvila. Taky občas řekne svůj názor, co třeba by udělala jinak, nebo doporučuje...ale nevnucuje.
Jinak svůj názor ale neměním - pokud Tvoje mamka synka hlídá a Ty ji ho svěříš, tak se prostě na té výchově podílí a bude podílet. Co by tam spolu celý týden dělali, kdyby nesměla na něj výchovně působit. To prostě nejde - hlídat dítě a přitom na něj výchovně nepůsobit a nemít možnost mu něco říct /nebo i důrazněji zakročit, když je potřeba/...A jak se synkovi u babí líbí? Jezdí tam rád?
Pokud to je tak hrozné, tak bys musela ty kontakty opravdu přerušit. Myslíš, že by se nedalo po nějaké době odloučení zkusit se vrátit...že by jí to třeba došlo..A neděláš v tom vztahu matka - dcera i Ty nějaké chyby? Nikdy není vina jen na jedné straně.
Nevím - vymanit se z vlivu mamky asi lehký není.
Tak hodně štěstí...
 Valkýra 


Vydírání od babičky - MIRCE 

(8.4.2005 11:10:29)
Mirko,
nejsme fakt nějaké utajené sestry? :-)
To, co popisuješ, si dokážu dokonale představit, u nás je to to samé. Rozdíl je jen v tom, že máma není bývalá učitelka a nemá hysterické sklony. Naopak je dost chladná a o to víc mentoruje.
Až poměrně nedávno jsem se ujistila, že o všem má jen velmi povrchní znalosti, nemá moc zájmu vědet víc, ale stačí jí to k tomu, aby o všm "zasvěceně" mluvila a chovala se, jako by spolkla Šalamounovo lejno. Tak nám třeba mluví do podnikání a přitom o něm nic neví. Objeví se třeba nezvaně na firmě a hned se ptá, kde je který zaměstnanec: když tam není, tak snad, proboha, nemá volno, když tam je, tak nemá být náhodou v terénu? Přestavování bytu (jak píše Mecháček) jsem si taky užila - týden po porodu a přes můj nesouhlas.
Jo, taky se vyhýbám osobnímu kontaktu a radši telefonuju. Občas si před telefonátem musím dát panáka. Ten dotaz na to, jestli dcera už spí,je taky pravidelný.
Fyzické tresty naštěstí neřeším, ale objevil se jiný problém. Co se narodilo sestře (dočasně bydlí u našich) miminko, je naše malá na vedlejší koleji a mají tendenci ji miminkem vydírat. Když nebude hodná, nepůjde včas spát a pod., miminko neuvidí a nebude k nim smět. Je prý hlučná, umíněná, neposlušná. Navíc před dcerou pomlouvají nás, hlavně manžela. Pak z ní padají takové perly, jako že "táta je sice inženýr, ale jinak je úplně blbej křupan z vesnice".
Je z toho docela vážný problém. Dcera k babičce chce, ale manžel si nepřeje, aby tam chodila, když se babička neumí chovat slušně a shazuje před dítětem jeho rodiče. Jenže občas potřebujeme hlídání, hlavně o prázdninách. Pak je manželovi najednou jedno, co o něm říkají, hlavně že můžu být v práci. Jsem jako mezi mlýnskými kameny a na dceru má taky špatný vliv to, že si musí pobyt u babičky "zasloužit" tichostí a poslušností. No, letos prázdniny jistí tábory. Jenže dcera už se na pobyt s babičkou a dědou na chatě těší. Ach, jo.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.