| Zebřička |
 |
(14.2.2020 13:27:48)
Tentokrát jiný nick ...raději.
Popis situace. Otec – pedant, důkladný, všechno musí být dokonalé (věci, vztahy, lidi), přitom vnitřně citlivý, lidský. Pro své okolí udělá fyzicky vše (zařídí, odveze, přiveze, zaplatí), ale komunikace dost jednostranná, drsná. Jediný správný názor je jeho (+ pracovně vyčerpaný). Hodně chytrý. Pokud má na něco názor neustoupí
Dcera (vyšší stupeň gymnázia)– vlastně celé po něm (včetně toho, že nikdy neustoupí), ale navíc absolutní sobec, jediný, kdy ji zajímá, je ona sama. Je taková od malička. Měla jsem období zoufalství, jak je možné, že my dva máme dítě, které potřebuje jen samo sebe (+ s ničím nepomůže a ještě je protivné na ty okolo sebe)
Teď se to vygradovalo. Otec, i když se chce dcery zeptat na něco hezkého, normálního řekne to hnusně, rýpe. Dcera odpoví ještě rýpavěji. Případně začne hovor hnusně dcera. Jsou na sebe alergičtí. Otec nesnáší sobecké lidi, začal nesnášet dceru. Dcera má pocit, že jí otec nemá rád (nově je to i pravda, dříve jí opravdu miloval). Že jí jen financuje a vozí (vozí ji proto, že s ní chce být, ale zároveň přijedou vždycky na sebe naštvaní)
Oba odpočítávají dny, kdy se dcera odstěhuje z domu.
Já – přecitlivělý jedinec, který to těžko snáší, z harmonické rodiny, kde sice nikdy nikdo nikomu neřekl, že ho má rád a (ta vzájemná láska byla tak silná, že jsem odchod z rodiny absolutně nezvládala, stýskalo se mi i v manželství). Po období, kdy se dcera chovala opravdu hnusně (byla vyloženě zlá na babičky, tátu…), tak teď je z mého pohledu v nejlepším období. Zatímco i já si dřív říkala, že se snad odstěhuju a je mi jedno co s ní bude, tak teď je i milá, dokonce i sama něco udělá, když jí požádám (tak jednou týdně, víc by bylo moc), tak i pomůže, hned a bez řečí. Tzn. že začínám těžko nést, že nám odejde a mrzí mě, že kvůli tátovi nás nebude ani navštěvovat.
Je ještě šance to napravit? Jak? Zažili jste? Jsou na sebe alergičtí…
|
| Markéta |
|
(14.2.2020 13:33:09)
Otec to kazil treba 16 let, to se asi nenapravi.DCera prijala jeho zpusoby za sve. Mam takoveho tchana, bude mu 90, svoji neustupnosti terorizuje vsechny blizke, ted uz bohuzel vylozene skodi tchyni.
|
|
| Pole levandulové | 
|
(14.2.2020 13:38:50)
No, tipuju, že otec na dceři nesnáší jen to, že mu nastavuje zrcadlo. A dcera je v pubertě, vymezuje se. Ideálně je nějak selektovat a ať v mezidobí pracují každý na své psychice. Pokud se oba nesrovnají vnitřně, nikdy k žádné harmonii dojít nemůže. A samozřejmě ten, kdo by to měl udělat hlavně, je otec, ten je dospělý a nemá ani možnost vymluvit se na pubertu. Dcera rozhodně nemusí být sobec, jen si udělala obranu proti dlouhodobému despotickému působení otce a vůbec se jí nedivím.
|
|
| Monika |
|
(14.2.2020 13:51:44)
Budou asi oba výrazně složitější povahy, než aby se dalo hodnotit, kdo je ten dobrý a kdo špatný a kdo za co může. Důslední rodiče, co těžko zvládají jiný názor, obzvláště od dětí, asi bojují s pubertálními dětmi velmi často a díky té důslednosti obou to může být i skoro "na krev". Myslím, že právě oddělení by bylo ideální řešení situace, samozřejmě ne rovnou, abyste dceru vyhodili z domu, optimální by bylo, aby šla po maturitě někam na kolej nebo do zahraničí atd., kdy by se zase tak úplně neodstěhovala, ale prostě by jezdila domů jen někdy (ale pořád by to bylo "domů"). Před maturitou asi leda že by mohla bydlet třeba u babičky nebo tak (kde by ovšem musela asi pomáhat v domácnosti víc než něco udělat jednou týdně). Nelezli by si s otcem tolik na nervy a oba by možná při odloučení dovedli ocenit spíš to, o co přicházejí, než čím je ten druhý štve. A dcera by se musela o sebe postarat, to podle toho, co píšeš, potřebuje jako koza drbání ...
|
|
| Ruth | 
|
(14.2.2020 13:52:58)
O jejich vztah se neboj. Vždy budou do sebe skákat, cenit zuby, kousat. Pro okolí nepředstavitelné, někdo řekne i protivné, oni jsou však spokojeni.
I kdyby tisíckrát vyvolávali, že se těší, až nebudou spolu, není to tak.
Jak dva vlci.
Poslední, kdo by mohl jejich vztah spravovat, je krotký beránek, který má tu smůlu, že s nima žije.
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(14.2.2020 13:54:20)
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(14.2.2020 13:57:43)
v tomhle věku je vzájemná nesnášenlivost vlastně v pořádku - pomůže k opuštění rodného hnízda 
já se s tátou nesnesla cca od 13 let, naštěstí jsem ve 14 odešla na intr, jinak by mě asi zabil 
dneska máme výborné vztahy, já hodně pochopila, on hodně pochopil, uvědomila jsem si, že máme hodně společných povahových rysů - ledacos mi došlo dokonce až s vlastníma dětma
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(14.2.2020 14:05:59)
jejich vztah je jejich zodpovědnost. ty s tím nenaděláš nic.
|
| K_at |
|
(14.2.2020 17:21:53)
Ráchel, přesně tak.
|
|
|
| Fern |
|
(14.2.2020 14:14:02)
Partnera s jeho povahou sis snad dobrovol e vybrala,ja bych s takovym pedantem byt nemohla.
K dceri:na to jak je stara,tak s ni nakladas jak se sklenikovou kytkou-ona dokonce jednou tydne na pozadani doma s necim pomuze?No toto,ta se panecku nebude stacit divit,jestli se vubec kdy osamostatni.Tak stara holka by mela mit nekolik staly h povinnosti v domacnosti,ktwrou sdili i ona.
|
| Zebřička |
|
(14.2.2020 14:18:25)
Brala jsem si volnomyšlenkáře s odporem k pořádku a dokonalosti. (Nechtěl být jako jeho otec)… on se nějak věkem vyvinul.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(14.2.2020 14:22:04)
ono se říká "jaká matka, taká katka" 
je dobré si před svatbou prohlédnout dobře oba rodiče svého nastávajícího, aby člověk věděl, do čeho jde
(pravda, já jsem teda víc po otci než po matce, ale můj muž to, myslím, poznal dřív než já )
|
|
|
|
| Okolík | 
|
(14.2.2020 16:55:47)
Jak se dcera hodlá osamostatnit? Živit ji a platit bydlení jí budete smět?
Má sourozence?
Jinak to vidím podobně jako Ruth ...
|
|
| sally | 
|
(14.2.2020 17:05:56)
chytrý lidi jsou zvyklí, že "mají vždycky pravdu" (a ano, často mají, protože jsou schopní rychleji vyhodnotit situaci, spočítat příklad, logicky vyvodit závěry atd.) a neumí zacházet se situací, kdy pravdu nemají. Je potřeba to s nimi probrat.
Sobeckost - u dětí a puberťáků v podstatě "normální", přežívací technika - musí přežít, aby se pak mohli starat o svoje děti. U chytrých lidí to může být vyostřené právě tím pocitem vlastní neomylnosti a sebestřednosti.
Bylo by potřeba s OBĚMA nějak promluvit - podle mě se sešli dva stejní sebestřední sheldoni a prostě to skřípe. Otec by měl ubrat, protože tahat si triko a shazovat může svoje kamarády, ne mladou holku. A holka by měla ocenit to, co pro ní otec dělá - uvědomit si, že to "živení a vožení" není samozřejmé, a že minimálně na to vožení nemá žádný nárok.
|
| Pam-pela | 
|
(14.2.2020 17:17:03)
On to tak casto zivot nastrci sam, ze vyvstane situace, kde se nudou vzajemne potrebovat a pochopi leccos.
Jinak nasazeny masky, to je pro me taky problem ustat...citlivej hedinec, co si hraje na to, co neni. Mozna si je nasadili oba, ty masky se stretavaji a vzajemne se je snazi strhnout. A nastaveny zrcadlo dokaze vytocit dobela :)
|
|
|
| Analfabeta |
|
(14.2.2020 18:42:54)
Neboj, to se utřepe. jen až dcera dospěje a bude mít vlastní děti. Já to měla doma stejné. Keců jak Palackej, všechno, co jsem dělala, bylo špatně, to dcera bude jiný kádr … a hele, vlastní děti jí dohnaly. A totéž ti řekne řada dalších rodičů, že vztahy mezi nimi se srovnaly až s vnoučaty, kdy děti - teď už jako rodiče - poznali, že život není peříčko, ale pořádný brko.
|
|
| Koliha velká | 
|
(14.2.2020 20:08:01)
No jo, já to měla doma taky tak. Jestli mám nebo nemám pošramocené vztahy s někým z rodiny, mi bylo jedno, vystačila jsem si sama. Denně byly doma mrzutosti, že jsem zlá na dědu, babičku, jenže mně jejich oddanost vnučce přišla až nedůstojná a skoro mne to uráželo. Tehdy jsem to neuměla samozřejmě rodičům vysvětlit. Otec se mnou taky neuměl promluvit normálně, rýpal a shazoval vše, co jsem řekla a když jsem mu odpověděla stejným, začaly létat pohlavky, že jsem drzá. Většinou se do toho pokusila montovat matka a vysvětlovat mi, že takhle se s tatínkem nemluví. Přestalo to, až když jsem byla dospělá a zeptala jsem se, jestli se tak tedy mluví s dcerou nebo s kým a kdo mne to asi naučil. Otec tehdy uraženě mlčel asi týden a dělal, že mne nevidí, tak jsem mlčela taky. Pak ho to přešlo a od té doby mne už nebil ani neurážel. Opravdu se vše srovnalo, až když jsem začala žít sama a získala svůj prostor, kde si dělám věci po svém a na svém, takže si nepřekážíme.
|
|
| monam |
|
(14.2.2020 21:28:05)
ASI JSEM měla podobného tátu. Nikdy jsem s ní nevycházela a nikdy se to nespravilo.
Bohužel mám trochu pocit, že moje děti to budou mít podobně, hlavně dcery. A to jsem se snažila se chlapům podobným mému otci vyhýbat....
|
| 1kulička | 
|
(16.2.2020 8:00:22)
U nás taky podobně, tátu jsme nesnášeli všichni 3 sourozenci a synů se to nikdy neutřepalo, se mnou když přišly děti a viděla jsem, jaký je dobrý děda, tak jsem trochu obměkla, ale jisté pohrdání k němu cítím dodnes.
Překvapuje mne, jak jsou tu najednou všichni tolerantní....možná v úvodním příspěvku čtu něco jiného - otec se neumí slušně chovat k vlastní dceři. To je smutné a měl by s tím něco dělat. Rodinný psycholog by mohl pomoci.
|
| NovákováM |
|
(16.2.2020 22:43:05)
kuličko.. možná nejsme tolerantní.. Možná tu jen společně stárneme a máme tu jinou optiku.
|
|
|
|
| NovákováM |
|
(14.2.2020 22:03:07)
ZAŽILI.. jinak. Já ne, jsem taková poměrně holubičí povaha, ale sourozenci co jsou tátovi víc podobní.
Zvláštní na tom je, že já jsem nijak netrpěla odstěhováním se s manželem od původní rodiny, ale sourozenci kteří se s tátou nesnášejí, trpěli čímsi jako steskem, ale po tátovi. Já očekávala, že mi bude chybět maminka, ale máme hezké vztahy dosud a nějak jsem to nepociťovala.
To, že bude sourozencům v jejich novém doma chybět zrovna náš táta, to bych opravdu neočekávala a dost jsem tím byla překvapená.
Jakože jim chybí hádky, pruda... no oni jsou si nějak podobní, tak možná ta energie a ta třaskavost. Možná i to je nějaký způsob lásky.
|
| NovákováM |
|
(16.2.2020 22:42:20)
Ano. Někdy by tu psal o rodinných konstelacích, myslím, že tímhle se zabývají, ale to jsem nikdy nezkusila.
Co se vztahu s tátou týče, já to nechám po x letech tréninku "projet uchem" a hotovo dvacet. Ale trvalo to strašně dlouho naučit se vnímání, že on jiný nebude, a určitě je v tom i moje chtění - nechtít se tím zabývat a tolerovat ho jaký je + to, jak vyrostl, jak měla jeho matka (moje dosud žijící babička) mnoho starostí a dětí, jak na ně byla sama a na citečky nebylo moc prostoru.
Připustit si, že to není jeho zlý úmysl, že to prostě jinak neumí. Ale to jsem musela zestárnout a mít vlastní děti, abych to nějak pochopila a pochopit chtěla.
O rodinných energiích také leccos vím, někdy je některý člověk třeba vnímán i jako břemeno. Prostě život takový je. A když to břemeno není, uvolní se nějaké prázdné místo a i obtížný člověk, příbuzný nebo známý, může i chybět, jak se "zajedete" v tom energetickém režimu. Možná to vysvětluji nějak špatně, nebo to neumím vysvětlit vůbec. Ale jakoby se uvolnilo místo v šuplíku a vy řešíte, co do něho dáte... a pořád nenacházíte to pravé.
|
|
|
|
) by pro něj možná mohlo být přijatelné. Ale projela bych to, že to není publikaci radící na prvním místě a neustále být důsledný, přísný.. toho v jeho případě bylo myslím už odst, ale spíše vyslechnout, dár najevo zájem, porozumění pro emoce dcery (není třeba souhlasit..)... no je to jen nápad.
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)