| ~•~Missy~•~ | 
 |
(12.2.2020 9:28:39)
Diskuze o spravedlnosti mezi sourozenci mě přivedla k zamyšlení. Ve svém okolí mám celkem dost případů, kdy matka trvale straní jednomu ze sourozenců, lhostejno jakého pohlaví, věku, zda je to lempl nebo úspěšný člověk, rozvedený či ve šťastném vztahu. Nejde jen o peníze, ale i o celkový přístup, taková nějaká větší náklonnost. Roli v tom určitě můžou hrát vzájemné sympatie, které si člověk prostě jen tak z rukávu nevytáhne, to tam musí být. V kostce jeden má první poslední „za hezký úsměv“ a druhý, i kdyby byl stokrát slušnější, férovější, spolehlivější a postavil se na hlavu, tak to de facto ta matka za moc nemá, bere to jako samozřejmost. Čím to je? Protože u otců jsem se s takovým přístupem setkala jen málokdy, spíš vůbec. Já si tím taky prošla, s bráchou máme hezký vztah a nechci, aby ho ten můj pocit „křivdy“ narušil. Nicméně občas mě to samozřejmě dožene, většinou při konfrontaci s nějakou další konkrétní situací, a pak mě to mrzí.
|
| Kudla2 | 
|
(12.2.2020 9:40:01)
Missy,
a jak se to projevuje?
(ptám se proto, že je klidně možné, že ten jeden sourozenec je vztahovačnější a "přebere" si jinak něco, co ten rodič ani tak nemyslí)?
A co znamená "má první poslední", a nemůže v tom hrát roli i ten "hezký úsměv" (třeba když jeden dává té matce daleko jasnější pozitivní zpětnou vazbu než ten druhej, dejme tomu, že když jim udělá oběd, tak ten jeden poděkuje a dá najevo, že mu to chutnalo, ten druhej řekne, že maso bylo tvrdý nebo neřekne nic - pro koho asi bude ta matka radši vařit?)
|
| Monty | 
|
(12.2.2020 9:44:09)
Kudlo,
ale houby.
Pozoruju to taky a je to podle mého názoru čistě o těch sympatiích - kdo je matce "bližší", ten má doložku nejvyšších výhod. Někdy hraje roli i to pohlaví, ale v tom není žádné železné pravidlo, znám matky, co preferují syny a matky, co preferují dcery. Možná záleží i na tom, kdo to s ní líp "umí", ale na druhé straně, v pozici toho méně oblíbeného se na to spíš vykašleš, než abys přidal/a na rektálním alpinismu. Jo, a častý model je protežování toho, kdo je "větší chudák".
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(12.2.2020 9:48:36)
U babiček je to zase skoro vždy první vnouče. Jedno jestli kluk nebo holka, prostě první.
|
|
| byvala radka |
|
(12.2.2020 10:38:05)
jenže je to logické v tom, že toho, kdo ti je bližší, líp chápeš, rozumíš mu, jednáš stejně, cítíš stejně; druhé dítě je pro Tebe třeba "cizinec", nerozumíš jeho reakcím, vadí mu to, co Tobě ne a nechápeš, proč je ukřivděn atd.
|
|
|
| Ruth | 
|
(12.2.2020 9:44:35)
Kudlo,
neber to ve zlým, ale připomínáš mi gynekologa: To vás nemůže bolet.
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 9:49:43)
Ruth,
já vim 
Ale snažím se na to podívat i z druhý stránky - beru, že se jeden cítí ukřivděnej a že ho to autenticky mrzí, ale jak píše Monty o tom lezení do zadku - když si představím dva sourozence, z nichž jeden z pohledu té matky jí projevuje náklonnost a dává jí pozitivní zpětnou vazbu, zatímco ten druhej to nedělá s pocitem, že by jí moc "lezl do zadku", tak mi nepřijde tak moc nelogické, že raději tráví čas s tím prvním (i když samozřejmě spravedlivé to není)
|
| Monty |
|
(12.2.2020 9:57:36)
Kudlo,
ty ale čteš jen to, co se ti hodí.
Já psala, že už JE upozaďován, a než by lezl do zadku, raději se s tím smíří.
Jo, a ještě jsem si vzpomněla na jeden důvod, který se vyskytuje (asi spíš u starší generace - tím myslím naše rodiče) - pokud se holky vdávaly proto, že musely, zvlášť sotva plnoleté nebo neplnoleté, a manželství jim moc nevyšlo, viděly v tom prvním dítěti důvod své nespokojenosti. Jednou mi to vyprávěl i jeden starší pán, cca ve věku mého otce, že dlouho nechápal, proč má manželka radši druhé dítě, a pak z ní nějak vypadlo, že tomu prvnímu nemůže vnitřně "odpustit", že se kvůli němu musela vdávat v osmnácti a "neužila si mládí".
Ostatně moje máma to měla dost podobně, já byla nechtěná, sestra chtěná, byl to neskutečný rozdíl.
|
| Tinity |
|
(12.2.2020 10:14:52)
Monty, Lído, koukám, že nejsem výjimka - od malička jsem od matky slyšela, že si se mnou zkazila život ... . První vnouče ode mne jen formálně snášela, druhé už vůbec. Vztahy jsem přerušila před cca 3 lety - nějak mne to stravovalo ...
|
| Monty |
|
(12.2.2020 10:32:57)
Tinity,
moje máma s oblibou používala hlášku „kam toho tvýho otce tenkrát čert přinesl“, ona totiž byla zasnoubená s někým jiným, s mým otcem se jednou vyspala v době nepřítomnosti toho snoubence a vyřešila to tím nejhorším možným způsobem, totiž že si mého otce vzala. Protože jí „rodiče řekli, že když je s ním těhotná, tak si ho má vzít“.
Jenže mně to nijak nevadilo, mám takovou povahu, že beru odjakživa lidi jaké jsou a nemám naprosto žádnou snahu ani potřebu je měnit. Takže jsem jí na to už někdy v deseti letech s klidem řekla, že to není můj problém, že měla brát Antigest. Mně vadí jen to, když se přetvařují, když je někdo konstantně hysterickej nebo nepříjemnej, beru to jako fakt a dokážu s tím v pohodě žít. Proto mě chování matky nijak nesralo, sral mě otčím, který když s matkou začal chodit, byl jak milius a ukrutně se mi „věnoval“, načež po svatbě obrátil o 180 stupňů a začal se chovat jako totální píčus, pardon za ten výraz. 
|
| Tinity |
|
(12.2.2020 14:25:47)
Monty, dobrá povaha. Já to přestala snášet kvůli dceři, která byla nešťastná proč se ji babička s dědou (mým otčímem) vůbec nevěnují a když dorazí jednou za rok na její narozeniny, tak neustále melou o tom co dělali s vnoučkem od bratra ... . Je citlivější povaha a velmi jí to mrzelo. Mé četné pokusy nějak to vyřešit s matkou byly bez úspěchu ... . Teď je vyřešeno, jsem vyděděná, brácha a otčím jsou rádi, že majetek zůstane v jejich rodině. Ne, že by šlo o něco velkého ... ale za můj klid to stojí, dcera se s tím vyrovnala a malý synek si už ani nevzpomene. Naštěstí moje děti mají tchánovce a pratetu. No, i když jako dítě jsem byla vzorňák, tak jsem byla stále na vedlejší koleji ale zase mne to naučilo spoléhat jen na sebe, případně přátele a být velmi ostražitá ve vztazích ... .
|
| Monty |
|
(12.2.2020 14:31:59)
Tinity,
v tomhle má štěstí i syn, nejspíš tu povahu zdědil, takže babičku bere věcně. Ona navíc není zlá, jen se chová jako malé dítě, a s tím stejně nic nenaděláš. Příklad – babička přijede na návštěvu, vnuk spí, babička se urazí, že hned nevstal a nešel se s ní přivítat, takže se ho rozhodne „potrestat“ tím, že mu nedá dárek k Vánocům, který mu vezla. Na to se nedá ani nic říct, to prostě musíš vypustit a ignorovat, chovala se jako trucovité dítě vždycky, v sedmdesáti se nezmění. 
|
| Tinity |
|
(12.2.2020 14:59:42)
Monty, chápu,dětinskost a sobectví. Moje máti je ale trochu z jiného těsta, je ráda, když může zasáhnout do citlivého místa. Já se s tím naučila počítat. Moje dcera nikoliv. Vím, že jsem nezvolila asi nejideálnější řešení - ukončit vztah ale doma je klid.
|
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(12.2.2020 15:31:08)
 To je poklad. Dobře, že to berete doma s rezervou...
|
|
|
|
|
|
|
| Hanka 75 | 
|
(15.2.2020 23:16:55)
Kudlo, je to i jinak, dám ti příklad: jeden sourozenec nezapomene nikdy na narozeniny prarodičů, dává hezké a dražší dárky... druhý nic takového, ale když pak občas podaruje prarodiče "blbostí", na tváři matky se rozlije štastný úsměv...
nebo jeden sourozenec pomáhá druhým sourozencům, matka ho nechává pomáhat (to je v pořádku, že pomáhá), ale když by sourozenci mohli oplatit jemu stejným, vyrukuje maminka okamžitě s námitkami proč ten dosud nepomáhající nemůže nebo by to neměl dělat... a to dokonce i v případě, že ten druhý sourozenec se nabídne. Prostě toho jednoho tak trochu využívá a druhého před tím druhým chrání. Tristní je, že ten kterého využívá je ten hodnější a ten druhý je je tak trochu "vyžírka" - tak vyžírku chrání a když občas něco udělá, tak jí tím potvrdí, že je hodný a ona je štastná. Pomáhající je hodný, ale nikdy jí štastnou neudělá. To jak to má vůči němu mi není zcela jasné, ale protě to, že je hodný ani nevidí, ani neoceňuje.. nechá ho ve prospěch sourozenců pomáhat, ale neváží si toho, neoceňuje to, jen je doře že to dělá. Je jen moje domněnka, že ona se do toho pomáhajícího vůbec nevciťuje, vše řeší jen z pohledu toho "vyžírky", kterého považuje za současně hodnějšího a neschopnějšího.. No a že jí ten "vyžírka" dává lepší zpětno vazbu se není co divit, protože se do něj vciťuje, tak má pro něj i pochopení, pro toho hodnějšího nikdy pochopení nemá, jaké jsou asi reakce, když potřebujete pofoukat bebíčko a maminka vám ho pofouká a když potřebujete pofoukat bebíčko a někdo vám řekne: nefňukej, takhle to má každý, pořád si nestěžuj.. když něco potřebujete a jen popisem situace se vám dostane nabídky pomoci, a když ten druhý ej ve stejné sitauci, tak žádná nabnídka nepřijde a pokud si o pomoc neřekne, tak ji nedostane.. takže jeden si o pomoc neříká (ten "hodný" a "vyžírka") a druhý si o pomoc říká (ten "pomáhající", ale současně "špatný")
|
| Hanka 75 |
|
(15.2.2020 23:23:53)
Chci tím říct, že i stejné chování a rekace u rodiče, který protěžuje jedno dítě nemá stejou odezvu. Jeden kdyby se rozkrájel, tak bude ten horší a druhý prostě bude a je ten lepší. A když tomu co je u rodiče zapsán jako ten "horší" řekneš, že je to asi tím, že od něj má rodič horší zpětnou vazbu, tak to je další zraňující věc. On i kdyby se rozkrájel tak to nemůže změnit. Sourozenec podaruje rodiče bonboniérou a dostane se mu výtky, proč tak utrácíš, druhý přinese tutéž bonboniéru a dostane se mu rozzářeného úsměvu, to jsi nemusel.
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(12.2.2020 9:49:09)
Kudlo, ne. Třeba rodiče se dlouhá léta starali o mnoho věcí kolem postiženého dědy a babičky, která se starala. Později bydlela babi u nás. Naši se starali hodně. Nikdy táta neslyšel sebemenší pochvalu. Nejlepší vždycky byl sourozenec 300 km daleko....
|
|
| ~•~Missy~•~ |
|
(12.2.2020 9:52:36)
Projevuje se to různě, v mém okolí různýma úsluhama, pomocí, protože on/ona je chudinka unavená/ý nebo to má těžké, různé finanční injekce případně nenápadné odpouštění dluhů, přestože vztahy jsou v těch rodinách normální, korektní, neřekla bych extrémně vřelé, ale prostě normální. A s tou vztahovačností úplně si jistá nejsem, protože samozřejmě ti "lepší" sourozenci nemají důvod si stěžovat, to si stěžují jen ti upozaďovaní a tím pádem můžou být vztahovační Samozřejmě se snažím to vytěsňovat, protože se v tom nechci nějak utápět, ale jak jsem psala, znám takhle víc případů. Jen jsem si tak včera popřemýšlela, protože sama mám dvě děti a popravdě si nedokážu představit, že třeba jedno by bylo samo, druhé by mělo 4 děti, takže bych trvale řešila to druhé, protože to první "nic nepotřebuje", zatímco to druhé chudák padá na hubu Asi jsem divná.
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 9:55:42)
Missy,
zase ale na druhou stranu je logický, že řešíš toho, kdo to v danou chvíli potřebuje (a pokud to potřebuje intenzivně, tak řešíš intenzivně)? Myslím co do pomoci, ne že se o toho, co to potřebuje míň, vůbec nezajímáš.
(A jak se jeden sourozenec doví o tom, že druhej dostal finanční injekci nebo mu byly odpuštěny dluhy? To je přece primárně mezi těma rodičema a tím dlužníkem, ne?)
|
| Fern |
|
(12.2.2020 10:09:04)
Ty si duta jak bambus Kudlo
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 10:13:20)
Fern,
chápu, že ty bys na to číhala jak honicí pes, aby ti náhodou neukáplo
|
| Fern |
|
(12.2.2020 10:17:29)
Prijdes sama sobe ohromne vtipna,ale ses jen marna jak ten bambus
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 10:19:45)
Fern,
já si z tebe nedělám srandu, ty jsi v podstatě dost tragická postava.
|
| Fern |
|
(12.2.2020 10:26:20)
Tvych rozmeru tragicnosti nastesti zdaleka nedosahuji
A nejsou to u tebe jen ty giganticke rozmery tragicnosti,ale proste mas potrebu si takto a tady pozvedavat sve mizerne sebevedomi pramenici z faktu,ze si proste jen neforemna hromada tresouciho se sadla
|
| Jenda00 | 
|
(12.2.2020 11:29:39)
Ty jsi prostě dáreček co . Pak zas breč a vyhrožuj, až ti tu někdo někdo napíše něco nepěkného 
|
| Fern |
|
(12.2.2020 12:25:43)
Na hruby pytel hruba zaplata darecku!Ma o co si koledovala
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 12:28:16)
mám maximálně tak další důkaz, že jsi opravdu tragická postavička, Fern
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| ~•~Missy~•~ |
|
(12.2.2020 10:10:17)
No právě, je to i o tom zájmu. Neříkám, že je zájem nula, ale tak nějak to není 50 na 50.
Primárně mezi rodičema a dlužníkem by to být mělo, ale například u nás se máti nezapomene pochlubit, jaká je aktuální situace. Což je třeba věc, co mě zase "konfrontovala" poměrně nedávno, že mám reálné obavy, že naši dřív umřou, než to dostanou zpět (což na druhou stranu je jejich problém a moje "blbost", že jsem byla férová a můj dluh vrátila už dávno). Což se mmch stalo nedávno kamarádce, přesně stejná situace.
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 10:12:25)
"Což je třeba věc, co mě zase "konfrontovala" poměrně nedávno, že mám reálné obavy, že naši dřív umřou, než to dostanou zpět (což na druhou stranu je jejich problém a moje "blbost", že jsem byla férová a můj dluh vrátila už dávno). Což se mmch stalo nedávno kamarádce, přesně stejná situace."
No, ale není tohle čistě jejich věc?
|
| ~•~Missy~•~ |
|
(12.2.2020 10:21:14)
Kudlo, určitě ano, ale mě to prostě mrzí. Já měla taky půjčku, tu jsem vrátila, jak jsem mohla, žili jsme v podstatě z ruky do pusy, já na MD, ale snažila jsem se to vrátit co nejdřív, protože jsem věděla, že brácha bude chtít taky stavět a ty peníze bude od našich taky potřebovat. No a dneska je to tak, že on vrací a nevrací, má hromady různých spoření, pojištění, takže na dluh "nemá", celkem si žije hezky, dovolené a různé radůstky...jako ano, je to primárně věc našich, ale prostě mě to mrzí, že se měří dvojím metrem. Bejt víc lempl, tak se na to vracení včas vykašlu, prostě "nemám" a hotovo, ale na to nejsem povaha. Za což asi ale taky můžu sama A prostě mi přijde nefér, že na něj netlačí (když už automaticky nesplácí sám ze slušnosti), ale ještě ho omlouvá. Asi jsem vztahovačná no. Nejlepší je, když o tom nevím, ale bohužel mi to vždycky někdo přijde radostně oznámit.
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 10:23:21)
Missy,
tak já bych tohle asi brala tak, že Ty jsi svůj dluh poctivě vrátila a tím je to vyřízený.
Nemáš sama sobě co vyčítat, chtít nevrátit, protože ten druhej taky nevrací, je divný, dobře, žes tomu odolala.
|
|
| Fern |
|
(12.2.2020 10:34:01)
No Missy,se teda nestacim divit,jak moc oba s tvym bratrem potrebujete financni injekce od rodicu.Ja si takove pochtivani neumimpredstavit,vzdy jsme delali tak,jak nam kapsa staci,np a presto jsme ani jeden nebyli tim oblibenym ditetem,i kdyz jsme nikdy nic po rodicich nechteli a to jim asi bylo trnem v oku - nase samostatnost a schopnost se bez nich obejit,nase nezavislist na noch.
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(12.2.2020 10:36:37)
Hele , Třeba to u některých rodičů může bát naopak. TŘEBA ČÍM VÍCE POTŘEBUJÍ, TÍM VÍC JSOU OBLÍBENÍ.
Protože potřeba způsobuje závislost.
|
| Monty |
|
(12.2.2020 10:38:26)
"TŘEBA ČÍM VÍCE POTŘEBUJÍ, TÍM VÍC JSOU OBLÍBENÍ.
Protože potřeba způsobuje závislost."
margotko,
jj, taky myslím.
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 10:52:19)
Tak mně to přijde logické.
Protože to, že toho rodiče někdo potřebuje, mu dává pocit, že je důležitej.
Což si myslím, že se zvyšujícím se věkem, odchodem do důchodu apod. není zdaleka vůbec zanedbatelný.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(12.2.2020 11:04:55)
Kudlo, jistou logiku to má, ale zrovna viset rodičům finančně na krku, to mi přijde podivný způsob.
Chápala bych "potřebnost" ve smyslu přijít občas na oběd, přijít si pro radu, pro zkušenost typu jak zavařit meruňky nebo jak prostříhat keře, požádat o zalití květin a vyvětrání bytu v době nepřítomnosti a podobně..
Ale podle mě chce člověk na stará kolena hlavně konečně klid, čas na své zájmy a žít si po svém, ne sloužit do smrti nesamostatným dětem.
|
| Lassiesevrací |
|
(12.2.2020 11:19:41)
"Ale podle mě chce člověk na stará kolena hlavně konečně klid, čas na své zájmy a žít si po svém, ne sloužit do smrti nesamostatným dětem."
To má každý jinak. Moje tchýně (zlatá žena) je starací typ. Bylo dost těžké nenechat ze sebe udělat nesvéprávného invalidy, když bydlíme vedle sebe. Ono je to dost pphodlné. Švagr se švagrovou to přijmou rádi. Jak hlídání, tak ty obědy.
Ale není to zadarmo. Pořád si myslím, že by pro švagra bylo mnohem lepší, kdyby ho tchýně včas vykopla do světa. Ten chlap je to, co si představím pod pojmem lůzr....Takhle prošvihl ten čas zkusit si věci sám a "chybami se učit", později se větších změn bál a teď už je pozdě.
Jinak mi tchýně v krizi moc pomohla a my pomůžeme vždy jí (nebo tchánovi). Ale taková nonstop péče dusí.
Ale je také možné, že i na ní je toho moc. Jednak nedokáže říct ne a hlavně má pocit, že když mladým trochu vypomůže, budou víc zrelaxovaní a doma jim to bude víc klapat. Prostě se snaží zachraňovat.
A hlavně miluje vnoučata. Všechny. Možná přeci jen nejblíž má k nejstarší dceři. První vnouče a navíc vytoužená holčička.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.2.2020 11:36:49)
Lassie, hm, je možné, že starací typy to mají takhle.
Ve své rodině to nemám.
Narazila jsem pouze na typ starací-vměšovací, a tam tedy nevím, co je přesně tou motivací, zda dobrosrdečnost nebo potřeba šéfovat nebo nějaká kombinace.
Každopádně to nesnesu.
|
| Lassiesevrací |
|
(12.2.2020 11:43:30)
Tak ano - lehce vměšovací to je. Chce být prostě součástí rodiny se vším všudy. Takže uvaří a pak trochu poradí 🙂, že děti málo chodí ven, málo počítají, nebo tak něco.
Na druhou stranu je akční jak málokdo. Má energii za deset, sportuje, nachodí stovky km měsíčně a všechny vnoučata třeba naučila lyžovat.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.2.2020 11:50:45)
Lassie, ano, to je nápadná podobnost 
Jsi dobrá, že to umíš akceptovat a v mezích se přizpůsobit, to myslím vážně, tak by to asi ideálně mělo být.
Já jsem palice a individualista, já se vymezuji při prvním náznaku.
|
| Lassiesevrací |
|
(12.2.2020 11:56:37)
No já se právě taky vymezuji. Snažím se vidět věci i z jiného pohledu, ale konfliktům jsem se úplně nevyhnula. Navíc jsem cholerik, co " na sobě pracuje" - to je ale ten horší případ. Ovládáš se, ovládáš se, ovládáš se....a najednou III.světová
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.2.2020 12:09:30)
Lassie, hm, my máme takovou studenou válku
Každý (každá) se už dvacet let raději držíme na svém území, aby to nebouchlo
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 11:48:04)
Tak já znám převážně ty starací typy, a podle toho, jak to vidím, tak to prostě je o tom "být součástí dění".
Samozřejmě že se trochu vměšujou, ale v porovnání s tím, co dávaj, mi to přijde zanedbatelný.
Sama jsem nestarací typ, ale možná na starý kolena změním názor, oni totiž ti "starací" jsou obklopeni rodinou, která jim nedovolí zestárnout a "ustrnout".
(Ale bezvýhradně to taky neplatí, jsou i "starací", na které se děti vykašlaly, když už nebylo potřeba se starat ( a možná z jejich polhedu zbylo jen to vměšování)
|
| Lassiesevrací |
|
(12.2.2020 11:50:35)
Není to pravidlo, ale řekla bych, že ti extra opečovávaní toho moc nevrátí. Jsou na to moc sobečtí. Nesobecký člověk je ohleduplný, nenechá se obsluhovat "přes míru".
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 11:53:50)
Lassie,
ano, to je i můj dojem, že to tak často bývá.
Ale DOKUD ti opečovávaní to opečovávání potřebujou, tak je ten kontakt dost intenzivní, a myslím, že těm opečovávatelům to dělá dobře, že jsou potřební.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.2.2020 11:55:42)
Kudlo, já ze své rodiny jsem zvyklá na typy respektující a milující, kteří jsou vyhledáváni právě proto, že se nevměšují, neovládají, nesvazují, ale udržují láskyplné obohacující vztahy.Řekla bych, že jsou oblíbenější, než ti, co na to jdou násilně.
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 12:07:18)
Ropucho,
ti, co znám já, jsou velmi milující a řekla bych, že i respektující v činech, ale nejsou úplně svatí a tak holt mají občas řeči (ve stylu "co ti mladí blbnou, zas si koupili...").
Ale není to tak, že by na ně činili nátlak, aby to nedělali, prostě si zahudraj, jen občas a jen trochu, přijde mi, že to ničemu tak dalece nevadí.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.2.2020 12:13:07)
Kudlo, tak pokud si zahudrají mezi sebou, ničemu to nevadí.
To považuji také za běžné a neškodné.
Mně vadí velitelské typy s komplexem vševědoucnosti, které nepochopily, že dospělým dětem se neřídí život stejně automaticky jako malým nezaopatřeným.
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 12:19:50)
Ropucho,
tak na to řízení musí být dva, pokud se ty děti řídit nenechají, tak ani sebevětší Napoleon (ka) nic nezmůže.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.2.2020 12:31:13)
Kudlo, samozřejmě, nezmůže.
Ale nepochopí to, urazí se, zanevře na "nevděčníka" a bude žít s pocitem ukřivděnosti.
Což je pro mě samozřejmě menší zlo, než obětovat svou samostatnost a klid své rodiny, ale radostcto také úplně nepřináší.
|
|
|
|
|
|
| Fern |
|
(12.2.2020 12:40:07)
Zestarne kazdy,staraci ci nestaraci,ja radsi jako ten nestaraci,at si mladi skacou treba po hlave a odrazi se usima.Nastesti to po me nikdo ani nevyzadujesr starat.
|
|
|
|
|
| Fern |
|
(12.2.2020 12:35:24)
Presne tak,ale kazdy jsme jiny a nekomu muze opravdu ten pocit,ze je na nem nekdo zavisly a muze s nim proto lepe manipulovat,delat dobre.
Nam naopak dela velmi dobre,kdyz vidime,ze si nase dosp.deti vedou vic nez skvele a jsme si navzajem partaky,kteri se spolu i donre pobavi.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.2.2020 12:41:05)
Fern, přesně tak, já si dost užívám, že jsme dospěli do fáze, kdy jsme v rodině vlastně tři generace dospělých, kteří se baví jako parťáci.
Těším se moc i na případná vnoučátka, ale nikoliv, že bych měla potřebu někoho řídit. Těším se čistě na dětskou roztomilost.
|
|
|
|
|
| Fern |
|
(12.2.2020 12:31:19)
Jo holky,je to tak,dnes uz jsou nam mnohe veci jasne a dnes uz mame klid-ja rodice uz nemam a s manzelovymi i jeho sourozencem nemame zajem se stykat,nechybi nam a mame klid na dusi.
|
|
|
| Analfabeta |
|
(12.2.2020 10:54:02)
Dítě, které by ode mne v dospělosti, bych odeslala do patřičných mezí. Nejsem jeho služka, i já mám své potřeby. Peníze, co vydělám, si dovedu utratit i sama, k tomu dospělé dítě nepotřebuju.
|
| Analfabeta |
|
(12.2.2020 10:55:19)
Oprava: Dítě, které by ode mne v dospělosti neustále něco potřebovalo
|
|
|
| sally | 
|
(12.2.2020 16:45:59)
Margotko,
ono to nemusí být tím, že čím víc potřebují, tím jsou oblíbenější... Kdysi tu byl moc hezký článek o sourozencích postižených dětí. Že rodina se vyčerpává tím, že se stará o "slabšího" jedince a ten silnější se ocitne na vedlejší koleji, protože "on to zvládne sám". A většinou ano, a když to nepřesáhne nějakou míru, tak je to pro to dítě do života docela dar (narozdíl od dusící péče, která nedovolí tomu člověku dospět a osamostatnit se), ale určitě to může být zdrojem různých zahořklostí a podobně.
Problém je v tom, že rodiče nemůžou "dávat všem stejně" - u nás třeba jedno dítě je nekontaktní introvert, ani jako dítě se nechtělo chovat, mazlit atd. - druhé dítě bylo šílená přísavka, cca první rok na mě viselo nonstop - takže každé to dítě POTŘEBUJE něco jiného a kdybych to mazlení a nošení a tulení zprůměrovala a dávala každému "půlku", tak jedno bude přehlcené a hysterické z nesvobody, druhé bude ublížené a opuštěné.
Tj. dětem je potřeba trochu tu péči směrovat, protože je jistě více oblastí, kde potřebují každý něco jiného...
|
|
|
| ~•~Missy~•~ |
|
(12.2.2020 10:56:17)
Fren, to byla jednorázová půjčka na pořízení domu. Měli jsme buď možnost hypotéky/půjčky z banky nebo od našich bezúročně. Nevidím v tomhle vůbec žádný problém, sama bych to svým dětem v podobné situaci taky nabídla. Dluh je vrácený (v mém případě) a mimo to jedeme vždy za své.
|
| Fern |
|
(12.2.2020 12:44:43)
Tak na bydleni a jednorazove to chapu;my dali klukum kazdemu 200tacu-jednomu na vl.bydleni a 2.na invest.byt,zije v pronajmu ted,nechce na tom nic menit a starat, tak aby jsme ho nesidili.
|
| Monty |
|
(12.2.2020 12:47:54)
Fren,
a on se dá za 200 tisíc někde pořídit investiční byt?
|
| Fern |
|
(12.2.2020 13:06:17)
Zalezi,jak v tom umis chodit
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| libik | 
|
(12.2.2020 10:10:27)
To tu diskutujou samé matky jedináčků a odvržené děti v jednom?
Větší kravinu si jako vícedětná matka představit neumím a divím se, že takovou spekulaci vůbec posíláte dál
|
|
| Carollyn | 
|
(12.2.2020 13:15:14)
(A jak se jeden sourozenec doví o tom, že druhej dostal finanční injekci nebo mu byly odpuštěny dluhy? To je přece primárně mezi těma rodičema a tím dlužníkem, ne?)
Kudlo, souhlasím s Fren, ty jseš snad vážně z Marsu! No jak by se to asi dozvěděli?! Přemýšlej trochu... Představ si, že jsou rodiny, kde spolu KOMUNIKUJÍ, takže pokud spolu nejsou rozhádaní na život a na smrt, tak si to prostě a jednoduše ŘEKNOU!
Jako to Tvoje filozofování na bázi jakési vztahové nirvány, to je někdy fakt už psycho...
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 13:29:59)
Carollyn,
no, ale tady to tak úplně nevypadá, že ta rodina tu upřímnou komunikaci unese (když se ten jeden, poté co se doví, že dostal míň, dlouhodobě naštve se na rodiče i na více obdařeného sourozence).
|
|
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 13:32:39)
a jako z Marsu a doufání ve vztahovou nirvánu mi spíš připadá vykládat levici, co dává pravice, v momentě, kdy mám důvodné podezření, že z toho bude zle a ten jeden bude žárlit nebo z toho bude smutnej a bude se cítit odstrčen (ač mu do toho technicky vzato vůbec nic není, co já udělám se svým majetkem).
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 13:48:26)
pevalo,
tak za prvé bych nedala jednomu větší částku peněz, aniž bych myslela na toho druhého, ale to nechme stranou.
Ale dejme tomu, že bych to z nějakého důvodu cítila jako potřebné udělat.
Proč bych to u všech všudy vůbec vykládala tomu "zklamanému", když bych věděla, že z toho bude zklamanej? (Připomínám, že by to byly peníze NÁS RODIČU a nikoli těch dětí, a že opravdu nejsme povinni těm dětem skládat účty z toho, co s nimi uděláme, a tím méně někomu, o kom víme, že bude zklamanej a ukřivděnej),
|
| libik |
|
(12.2.2020 14:00:41)
Kudlo,
pokud jedno z dětí vyhoří a zkrachuje v jednom týdnu, je na řadě a věřím, že mu kromě mě přispějí i další sourozenci.
Ale takové dávání "pro radost", tam by to mělo být buď všem podobně nebo nikomu.
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 14:08:46)
Libiku,
problém je v tom, že ten "stav nouze" nemusí být vždycky takto evidentní, a různí členové rodiny ho můžou vyhodnotit různě.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 15:19:20)
Pevalo,
já nějak moc nevím, co přesně máš na mysli.
Kdyby naše rodina vlastnila nějaké rozsáhlé majetky (jako že nevlastní), tak bych asi neudělala to, že bych jednomu dala všecko a druhému nic.
Ale pak máš v běžném životě milión situací, kdy pro někoho něco uděláš prostě jen proto, že je k tomu příležitost/ten člověk to zrovna potřebuje, a nevedeš si účetnictví o každý koruně a každým obědě, na kterej toho dotyčnýho pozveš.
Kdybych zjistila, že nějaký moje dítě tohle počítá a dělá si čárky, tak by mě to asi dost zklamalo.
A s tím nedozvěděním - to by asi vyplynulo ze situace, kdybych věděla, že Pepíček patří k těm lidem, co si dělaj ty čárky, tak by mu to asi ani ten sourozenec ve vlastním zájmu nevěšel na nos, že od nás dostal třeba pračku.
A pořád si myslím, že vztahy dospělých lidí by se neměly odvíjet od toho, co kdo komu daruje nebo jaký úsluhy pro něj vykoná.
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 15:43:43)
Pevalo,
ale já jsem přece neříkala, že to MUSÍ pochopit.
Myslím, že nikdo není povinen, když z něčí strany cítí chlad, se tomu člověku snažit za každou cenu zavděčit.
|
| ...j.a.s... |
|
(12.2.2020 17:27:53)
„nemilované dítě se těm rodičům snaží dokázat, že je jejich lásky také hodno”
Kudlo, tohle, co píše Pevala je hodně přesné. Opravdu existují rodiče, co dělají velké rozdíly mezi dětma a s nějakou vztahovačností potomků to nemá co dělat. Umíš si představit, jak těžké je, když ti rodič takhle ubližuje? A ty jako potomek vidíš, jak jedná infantilně, nefér a tu lásku si chceš taky zasloužit, ale nedaří se ti to. Rodičovství fakt neznamená svátost a nesobeckost.
Když se k tobě chová cizí hnusně, tak to ještě pochopíš, když takhle jedná rodič, tak je to na přes ústa.
Nebo si myslíš, že je v pořádku, když se rodič chová hnusně a je ještě schopen ti vysvětlovat, že za to vlastně můžes ty? Např. situace - měla jsem tě moc brzo, nic jsem si s tebou neužila, tak nečekej, že ti vůbec s něčím pomůžu. Byla jsi nespavá, bylo s tebou moc práce, takže teď je řada na tobě a pomáhej mi se vším tak, jak řeknu.
Asi si to nedokážeš představit, ale citové vydírání rodičů může být dost rafinované a zdaleka nemusí jít o nějakou přehnanou vztahovačnost. Jsou lidi, co se stanou rodiči jako hodně nevyzrálé osobnosti a to dítě pak vnímají jako problém svých potíží. A když se léty utvrdí, že dítě může za jejich problémy nebo nevydařené vztahy, tak nemají ani důvod dospět. Naopak rádi potomku připomenou, co všechno jim „dluží”.
Možná bys, Kudlo, neměla diskutovat o něčem, o čem nic nevíš. Aspoň by ses vyhla kravině, že rodič je vždy ten správný a dítě si to jenom víc bere a je vztahovačné. Víš, já fakt neberu argument, že rodič má právo na takové chování, protože potomek A je mu milejší, má lepší povahu atd. Nemá. Rodič má dítě milovat bez podmínek, prostě za to, že je a že si ho pořídil.
|
| K_at |
|
(12.2.2020 18:09:32)
Lepím se sem. Ano, stačí, že je dítě třeba povahově mnohem bližší rodiči, navíc libiveho zevnějšku. Znám z práce. Ani si to neuvědomí. Ale je to tam přítomno. Potom i ve vztahu sourozenců. Škody napáchá i "jen" to, že dítě s handicapem je omlouvano a rodiče se mu věnují, zdravé dítě ....je zdravé. Co s ním? Ono si poradí a ještě musí ustupovat sourozenci.
|
| ...j.a.s... |
|
(12.2.2020 18:31:47)
Kat, ale kolik je v populaci handikepovaných sourozenců? Pokud bys to vzala do důsledků, tak handikep nemusí nutně znamenat, že mu rodiče věnují "víc" na úkor zdravého. Stačí, aby se rodič věnoval více zdravému a handikepovaného odkládal víc do ústavů, k babičce atd.
Z toho co píšeš, to skoro vypadá, že handikepovaný sourozenec = peklo pro zdravého sourozence. Myslíš, že handikepovaný je nějak vinný za to, že třeba potřebuje "víc" péče? To bys pak mohla říci, že každý sourozenec, co má druhého sourozence s nějakou disfunkcí je chudák, protože se s ním rodiče musí víc učit. A znamená disfunkce, že se ti rodiče opravdu víc s potomkem učí?
|
| K_at |
|
(12.2.2020 18:34:07)
Jas, a to jsem řekla? 😲 Píšu o konkrétní rodině...
|
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 19:05:22)
"Myslíš, že handikepovaný je nějak vinný za to, že třeba potřebuje "víc" péče? "
j.a.s., ale o tom to je, ten hendikepovaný jí třeba "spolkne" víc, ale nemůže za to.
Lassie to popsala moc pěkně - cítí to jako dluh vůči těm zdravým, ale v tu danou chvíli to prostě bylo nutný.
Jak bys to chtěla řešit z pohledu těch "ošizených" ? Z mého pohledu to bylo v naprostým pořádku, všichni dělali, co v danou chvíli mohli, neumím si představit, že by si ty zdravé děti v tom nejhorším "duply", že chtěj taky.
|
| K_at |
|
(12.2.2020 19:15:20)
Kudlo, ale ty predpokládáš, Jas taky, že mluvím o subj.pocitu zdravého sourozence. A také nemluvím o dítěti s těžkým postižením. Ale o tom, že zdravé dítě jde tak nějak bokem, jsou na něj mnohem přísnější požadavky, když se něco přihodí, vždy za to může zdravé dítě atd. Ale objektivní důvod k tomu není....
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 19:20:36)
Kat,
jasně, to je blbý.
Rozumím tomu, že se to může přihodit, když ti rodiče toho mají plný brejle, a nedělají to schválně, ale není to dobře a dít by se to nemělo.
|
|
|
| magrata1 | 
|
(12.2.2020 19:35:45)
Hele, já mám nevidomou ségru. Některé věci pro nás dvě zdravé byly nedostupné, protože nebyl čas nebo to pro ségru nebylo vhodné. Měla i nějaké "požitky" navíc, já jsem byla ráda, že naši vozí ségru do školy každý týden a je doma každý víkend, bylo to pro mě důležitější než nějaké moje záliby a talenty, které byly promrhány. Věděla jsem, že naši to nedělají schválně, že dělají, co můžou. Štvalo mě jen to, že jsem musela se ségrou chodit na diskošky, když ona byla v 8. tř., zatímco my se starší ségrou jsme mohly až v prváku. A taky to, že s ní nemusela nikdy jít starší ségra, jen já. Nemohla jsem svobodně balit kluky, pobíhat, kam jsem chtěla a pod. Nechtěla bych, aby mě naši vozili na výtvarku a ségru nechali přes víkend na intru. Ale naši byli v pohodě. Děcko ví moc dobře, že ten nemocný sourozenec je potřebnější a že to jinak nejde. Pokud teda ti rodiče nejsou pitomí a třeba nespravedliví.
|
|
|
| sally |
|
(12.2.2020 22:40:08)
jas,
nejde o nějaké šíleně hendikepované sourozence... může jít třeba o to, že jedno dítě má ADD nebo dyslexii a je třeba s ním víc pracovat. Už to, že standardní dítě je schopné udělat úkoly více méně samo, kdežto s dyslektikem se fakt musí makat a rodiče mu budou pomáhat se školní přípravou (a u těžkých dyslektiků to fakt není sranda - shánět třeba načtené učbnice, nebo je kopírovat s větším fontem a podobné lahůdky) - a pak prostě už NEMAJÍ ČAS na ty ostatní děti. A ty děti zjistí, že je lepší / jednodušší nic nechtít a pak třeba chodí do školy s nepodepsanými úkoly, protože je jim "blbý" ještě otravovat s banalitami...
To ani není o tom, že by ti rodiče dělali něco špatně ve smyslu, že dítě jí na schodech zatímco ostatní sedí u oběda - ale spíš že ti rodiče jsou tak zahlcení jedním problémem, že je třeba ani nenapadne zeptat se, jestli Maruška teky nepotřebuje do školy něco podepsat, nebo přinést padesát korun na kino (takže Maruška pak třeba nejde do kina, protože holt nebyla dostatečně "průbojná", aby si zajistila pozornost rodičů). A když se jedná o malé děti, tak když Maruška přinese dvojku z diktátu a dostane se jí "hmmm, cos tam zase udělala za chyby", zatímco u dyslektika se jásá nad trojkou, tak to pro Marušku taky není příjemné (kdyby Marušce bylo patnáct, tak bude chápat, proč se u dyslektika jásá nad trojkou - ale když mluvíme o prvním stupni, tak to nejspíš bude cítit jako křivdu a ne, že ne).
Tohle považuju za velkou výzvu v rodičovství - i u standardních dětí jsou situace, kdy jedno dítě momentálně potřebuje větší péči nebo se točí rodinný život dočasně kolem něj (řekněme třeba, že má dítě úraz, nebo dělá příjmačky, nebo se připravuje na důležité závody) - a v takových situacích je hrozně důležité "nezapomenout" na ty ostatní. A nesportovní dítě nepotřebuje vozit 5x týdně na tréninky, jako to připravující se na mezinárodní utkání - ale stačilo by to druhé dítě třeba vzít do knihovny, nebo si trpělivě vyslechnout nějakou složitou historku na téme "a on mi řekl, že ona mu řekla, že já jsem řekl, ale já to neřekl", nebo ho pochválit za dobrou známku nebo za pomoc v domácnosti... prostě nenechat se pohltit okamžitým problémem JEDNOHO člena domácnosti, a nezasklít úplně ty ostatní.
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 22:46:16)
Sally,
to máš pravdu, určitě by se o to měli snažit.
Je otázka, jestli je reálný chtít, aby to vždycky vychytali - třeba když si Maruška neřekne o podpis nebo o ty peníze na kino, tak ten rodič přece nemá šanci zjistit, že to potřebuje.
Nemyslím si, že by to byla vina Marušky, ale přece toho rodiče taky ne, když o tom ani neví.
|
| sally |
|
(12.2.2020 23:17:22)
pevalo,
eh, já to tady sepisuju, a ty už jsi to napsala....
U nás nekontaktní introvert si třeba jako miminko neužíval mazlení a chování - ale když jsem ho lechtala nebo jsme se nějak kočkovali, tak si to hrozně užíval... on nesnášel "objetí" ani jako mimino nechtěl být zavinutý, nesnášel nošení v náručí atd. - ale ten kontakt potřeboval - akorát holt v jiné formě, než většina dětí.
|
|
|
| sally |
|
(12.2.2020 23:13:31)
Kudlo,
ale ten rodič by měl / mohl se Marušky zeptat "co bylo ve škole", případně "nepotřebuješ podepsat nějaké úkoly" případně vůbec se trochu pozeptat, jak se Maruška má a co kamarádky a co paní učitelka a tak... Jestliže rodič celý podvečer sedí s druhým dítětem u úkolů a při večeři se také probírá druhé dítě a před spaním se čte pohádka dle výběru druhého dítěte - tak ta Maruška nemá ten prostor, aby si řekla o pajsku na kino... Když je trochu ostýchavější a sama se nepřihlásí o to slovo, tak je to imho role toho staršího / zkušenějšího, aby jí vytvořil prostor... A ten prostor nemusí být o tom, že s ní taky bude psát tři hodiny úkoly, aby jí to nebylo líto... Stačí, když se u večeře nebo u ukládání zeptá a věnuje jí půl minuty.
|
|
|
| K_at |
|
(12.2.2020 23:26:03)
Sally, spíš třeba situace - dlouholetá - kdy rodiče vědomě jednají z pozice "je zdravý, nepotřebuje....tolik zájmu, tolik trpelivosti" a navíc když je ok, tak může doma ještě pořádně maknout. Sourozenec něco vyvede, automaticky to je na zdravém děcku. Vše dohromady je dosti zatěžující konstelace.
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 23:45:00)
Kat,
takto je to pochopitelné (že by to zdravé dítě neměli zatěžovat).
Ale s tím "neřekne si" to nevidím tak jednoznačně. Naše děti si občas neřeknou, protože si zapomenou říct (a pak mě uváděj do stavu šílenství, když si vzpomenou pět minut před odchodem do školy). A na přímou otázku "co bylo ve škole" jen zavrčej, nechce se jim o tom bavit (a my je nenutíme, nepřijde mi dobrý dělat policajta).
Chápu rozhořčení nad tím, když se třeba dítěti svěřují povinnosti nad rámec jeho věku i toho, že je to dítě (třeba starost o sourozence, i když před x lety to bývalo běžné a nikdo se nad tím nepozastavil, ale dnes už bych to neudělala). CHápu rozhořčení nad tím, když je to dítě odstrkováno s tím, že na něj není čas.
Ale není už trochu přehnané dávat rodiči za vinu, že se na některý věci nezeptá, protože ani neví, na co by se měl ptát (jak má třeba sám od sebe vědět, že třída jde do kina)? A jak dlouho mu to případně za vinu lze dávat, a kdy už přechází odpovědnost za tyhle věci tak trochu na to dítě (třeba si neumím představit, že se skoro sedmnáctiletýho klazana ptám na to, jestli náhodou nejdou do kina a nebude potřebovat peníze)?
|
| K_at |
|
(12.2.2020 23:48:52)
Kudlo, to tajemství je v četnosti toho nezeptání se.... Každej občas zapomene, nechce se mu - je třeba i rodič utahaný a marodny, a tak.
|
|
| sally |
|
(13.2.2020 2:12:15)
Kudlo,
ale sama píšeš, že se dětí PTÁTE, co bylo ve škole... když to dítě má prostor se vyjádřit (a POSLOUCHÁTE HO, není to jen formální otázka po které pokračujete o něčem úplně jiném), tak je to v pořádku... I když holt zapomene říct o tom biografu ... Já mluvím o něčem jiném - o "neviditelných" dětech... o dětech, které nejsou nemilované, nebo dokonce týrané, jen jsou... neviditelné... kdy s nimi nikdo nemluví, nikdo je "neotravuje" ani "blbejma otázkama na školu" a podobně... Protože z toho pak plynou i ty další věci, do dospělosti.. takové dítě bude neviditelné "pořád", protože "Mařenka je v pohodě, nikdy neměla problémy, ta si poradí" - a pak Mařenka zjistí, že její sourozenci dostávají od rodičů hmotné statky i nehmotnou pomoc a nikoho nenapadne, že třeba Mařenka by taky ráda šla s manželem jednou za rok na ples a nemůže, protože JEJICH děti nikdo nepohlídá, protože Mařenka přeci nic nepotřebuje a nemá žádné problémy či nedejbože potřeby.
Tak jako maminku zakladatelky nenapadlo, že by zakladatelka třeba taky chtěla mít s ní oběd... A to není o tom obědě, to je o té neviditelnosti, která ubližuje.... a nakonec i způsobuje problémy mezi sourozenci.
|
| K_at |
|
(13.2.2020 6:25:40)
Sally, ano. Neviditelné.
|
|
|
|
|
| splechtulka & M+J+R | 
|
(13.2.2020 5:57:44)
Tak většina rodičů se snaží. Mám tři děti, nechci de rouhat, ale po dvou andilcich se mi narodil ďáblík. Nemá ADHD ale je to silný extrovert, odmalička miluje ruch, cizí lidi. Na druhou stranu je velmi chytrá a všechno ji jde snadno.
U nás tedy dochází ke střetu, je můj naprostý opak. A je to vysílující. Přiznám se že občas mi jdr na nervy. Zatímco se staršími se chapem beze slov, ona vždy dělá věci obráceně než já bych chtěla. Vědomě se držím a snažím se čas a pozornost dělit. Nicméně vím že zrovna s ní to úplně neladí.
|
|
|
|
| monam |
|
(12.2.2020 18:35:59)
Taky lepím náhodně
Jsem jedináček, ale byla jsem babičky méně oblíbené vnouče. Přitom já měla jen jediného prarodiče a to ji, bratranec měl ještě jedny kompletní prarodiče. Dávala mu přednost od doby, co se narodil do dospělosti - a přitom on jí vykradl byt apod. Na mě si babička vzpomněla až když se mi narodilo první dítě.
Ale píšu to hlavně proto, že moje babička měla dvě dcery, moji mámu a její sestru. Celý život dávala přednost tetě (a pak bratranci). A když se mi narodilo druhé (třetí, čtvrté) dítě, tak najednou jak babička tak moje máma (ta původně méně oblíbená, která musí vědět, jaké to je) začaly upřednostňovat jednu mou dceru nad ostatními (měly na to hierarchii - mladší dcera, starší syn, mladší syn, nejstarší dcera). Nechápu.
|
|
|
| magrata1 |
|
(12.2.2020 18:24:55)
Kamarádka dodnes neví, proč ji jedinou ze 4 dětí otec mlátil. U oběda seděli všichni v jídelně u stolu, ona jedla na chodbě na schodech. Úderem 18 let odešla z domu
|
| Oliverka | 
|
(12.2.2020 20:16:56)
Magrata: “ Kamarádka dodnes neví, proč ji jedinou ze 4 dětí otec mlátil. U oběda seděli všichni v jídelně u stolu, ona jedla na chodbě na schodech. Úderem 18 let odešla z domu”.
jakoze matka v pohodě seděla u stolu a připustila, ze jedno z jejich děti ji na chodbě na schodech? Totální selhání obou rodičů.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 19:02:09)
j.a.s., lépe by se nám diskutovalo, kdybys dokázala oddělit to, co doopravdy říkám, od nějakých svých vlastních démonů (které rozhodně nechci zlehčovat), docela mě uráží, když mi podsouváš věci, který jsem neřekla a ani si je nemyslím..
O ničem takovém, že bych schvalovala vyčítání rodičů dětem, že se jim vůbec narodily nebo že s nimi měli práci, jsem NEMLUVILA ANI V NÁZNAKU.
To mi přijde jako skutečně psychopatické jednání, protože to dítě za nic z toho nemůže.
Ani neříkám, že "rodič je VŽDY správný a dítě vztahovačné", ale že to tak může NĚKDY být. A přiznávám, že jsem ovlivněná tím, že ve svém okolí žádné takové patologie nevídám, všichni lidi, které znám, včetně nás se snaží podle svého nejlepšího vědomí a svědomí být ke svým dětem spravedliví (takže pokud by některé z těch dětí mělo pocit, že rodič dlouhodobě upřednostňuje to druhé, tak bych se minimálně zamyslela nad tím, jestli to tak opravdu je).
Čímž nepopírám, že patologie existují, jenom se zamýšlím, jestli všechny popisované situace opravdu odpovídají patologiím.
|
| ...j.a.s... |
|
(12.2.2020 19:54:05)
Kudlo, ale ty sama v každé diskuzi o protěžování sourozenců vyrukuješ se vztahovačností a pak to vypadá tak, že pro tebe žádná patalogie (kromě sexuálního obtěžování) neexistuje, protože na vše se dá dívat jako na vztahovačnost ukřivděného sourozence. Možná máš hodně úzce definováno, co je patalogie.
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2020 20:11:13)
j.a.s.
je možný, že mám omezený obzory, ale fakt nikdy jsem se nesetkala s tím, co tu někdo popisuje (dítě, který jí na schodech, zatímco ostatní u stolu, nebo vyčítání, že se vůbec narodilo), takže aniž bych popírala, že to existuje, tak primárně neuvažuju z těchhle pozic.
|
|
|
|
|
|
|
| ~•~Missy~•~ |
|
(12.2.2020 16:04:12)
Pevalo, žárlení na vztahy a trestání za schopnost, to je super postřeh, vnímám to podobně. Celý život se to v sobě snažím ubíjet, tu žárlivost, více či méně úspěšně, stylem co či nevidí a uši neslyší, akorát občas není vyhnutí a to jsou pak ty situace, kdy si to připomenu a mrzí mě to. A dávám si hodně pozor, abych se tak nechovala ke svým dětem, protože snad ani víc rozdílné být nemůžou.
|
|
|
|
|
|
|
Na druhou stranu chápu, že ve věku 15+ nebylo úplně fajn vláčet se na schůzky s holkou se svojí sestrou. 
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)