| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Re: Jak se rodí v Krči

 Celkem 22 názorů.
 Sylvie 
  • 

Re: Jak se rodí v Krči 

(26.3.2001 20:01:29)
Možná by bylo lepší napsat "NĚKTEŘÍ lékaři - porodníci, jenž tam pracují jsou na profesionální výši, ochotní s lidským přístupem". Porodník, který byl u mého porodu, mě nutil ležet na bolavých zádech, jakákoli úlevová poloha (včetně polohy vleže na boku) mi nebyla dovolena a stále jsem byla vracena na záda s ujištěním, že jsem sobec, který nemyslí na blaho dítěte. Za daleko profesionálnější považoval vnutit mi analgetika - no, zřejmě to vyšlo levněji než změna polohy. Když jsem oznámila, že se mi chce tlačit, tak do obličeje se mi vysmál, že to se mi teda nechce ani omylem, protože dítě není zrotovaný a teprve tehdy po několika hodinách jsem si konečně směla lehnout na bok (aby dítě mohlo zrotovat, lékař už jakou dobu kolem mne chodil se znechuceným výrazem, že mi to tak dlouho trvá), a prakticky okamžitě jsem porodila. Samozřejmě se mě snažili všichni přesvědčit, že na boku tlačit nesmím (marně, já naopak tlačila co nejusilovněji) a přetáčeli mě zpátky na záda. Nepochybuji, že v Krči jsou i lékaři s lidským přístupem, ale u "svého" porodníka jsem si ho nějak nevšimla...
 Martina, Andulka 15m 
  • 

Re: Re: Jak se rodí v Krči 

(27.3.2001 12:30:54)
Milá Sylvie,

Krč je s Apolinářem, který považuji co do možností za zrcadlový protějšek Krče, asi jednou z nejkontroverznějších porodnic v Praze, kde je rozptyl spokojenosti a nespokojenosti asi největší.

Mohla byste napsat, který porodník vám tyto otřesné zážitky způsobil? Vy sama se asi příště této porodnici obloukem vyhnete, takže případné následky ze zveřejnění jména by vám mohly být lhostejné.

Já sama mám s Krčí (psala jsem o tom podrobněji již dříve) zcela jiné zkušenosti. Do narození dítěte jsem v porodnici strávila 4 hodiny, z toho mě první dvě – s výjimkou dvacetiminutového úvodního monitoru - nikdo neomezoval ani v pohybu, ani v polohách. Na další dvě hodiny mi byla aplikována EA, chvíli po aplikaci jsem ležela na boku, na zádech jen při občasném monitorování a převážnou část z této doby jsem mohla strávit vestoje, dokonce i s možností mírného pohybu. To mě velmi překvapilo i potěšilo, protože v kursech předporodní přípravy nám bylo řečeno, že při EA se musí ležet. Kvůli úlevě to nutné nebylo, porod to ale zřejmě urychlilo. Před samotným finále ještě chvíli vleže na boku. Závěr už v tzv. polosedu. Porod jsem začala s MUDr. Tůmou, po vystřídání směny jsem jej dokončila s MUDr. Zelenkovou, na celý průběh dohlížel MUDr. Sever.

Takže by mě zajímalo, proč to v některých případech jde a v jiných ne. Bylo mi umožněno střídat polohy, protože jsem ani já ani dítě neměly žádné komplikace? Nebo jsem měla kliku a narazila na personál, pro který to není problém? Nebo máte pocit, že vám dotyčný porodník průběh porodu za váš pokus o samostatné rozhodování pořádně „osolil“ tím, že ze všech možných lege artis postupů zvolil ty, které jsou pro rodící ženu nejméně příjemné? A ještě něco – jakým způsobem jste si vybírala porodnici? Byla jste se tam předem podívat? Nasliboval vám někdo něco, co vám při porodu odmítli splnit?

Budu ráda, když se ještě k tomuto příspěvku vyjádříte.

Srdečně vás zdravím a pro příště přeji šťastnější ruku při výběru porodnice. Po takových peripetiích si ten krásný životní zážitek taky zasloužíte.

Martina
 Magda, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Jak se rodí v Krči 

(27.3.2001 12:48:14)
Ahoj Sylvie, mě by taky zajímalo, kdo to byl. Já jsem rodila s Tůmou, ten mi porod byť jen v polosedě neumožnil, možná, že kdybych se o to víc drala, prosadila bych si to. Já jsem ale, jak už jsem o tom dřív psala, s touto nesmyslnou polohou při porodu předem počítala, takže jsem se na to připravila a porodila jsem rychle a snadno i tak. Tím se naprosto nechci zastávat porodu do kopce, ale o tom už jsme taky mluvily..
MUDr. Tůma byl jinak velmi milý, slušný a přátelský, oslovoval mě jménem včetně titulu a během první doby porodní mě nijak neomezoval a ani jsem nezažila nikoho, kdo by mě nutil ležet na zádech s výjimkou porodu samotného.
Myslím, že pro ženy, které o porodu ve FTN uvažují, by vážně bylo dobré vědět, kdo byl ten hulvát, který s Vámi tak špatně zacházel.
 Sylvie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jak se rodí v Krči 

(27.3.2001 19:30:44)
Ahoj Magdo,
píšu dopis panu primáři Klimentovi, kde ho budu informovat, co se mi nelíbilo a proč a mimo jiné se poptám i na onoho lékaře. Původně mě sice ani nenapadlo si stěžovat, ale odpověď, kterou od něj dostal můj manžel na stížnost, že si asistentky o něm do mé dokumntece psaly hanlivé poznámky, mně vcelku nadzvedla. Pak Vám kdyžtak Vám vědět o koho šlo. Ale nevím, kdy to bude, nechtěla jsem ten dopis psát naštvaná. Ahoj Sylvie
 Magda, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Jak se rodí v Krči 

(27.3.2001 12:53:37)
Ahoj Martino,
Rodit v polosedě Vám MUDr. Zelenková nabídla sama, nebo přistoupila na Vaše přání?
Zajímalo by mě to, protože porod v polosedě by se mi zdál jako přijatelný kompromis "pro obě strany":-) a dokonce i MUDr. Sever mi při exkurzi řekl, že u nich tak rodit lze. Nevěřila jsem mu to a průběh mého porodu to potvrdil (viz níže), ale možná jsem se jen málo snažila?
 Eva, syn 5 týdnů 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jak se rodí v Krči 

(27.3.2001 21:06:09)
Ahoj,
ta diskuse o Krči je asi nekonečná, tak Vám taky něco napíšu k té poloze v polosedě, i když jsem rodila v Podolí. V Podolí jsem tuto polohu zkoušela, porodní asistentka zvedla postel na maximum, ale pro mě to bylo pořád v leže, protože jsem dost malá (163 cm) a když jsem chtěla dosáhnout na držadla pro ruce, zvednutí "hlav" postele mi nadzvedlo prakticky jen hlavu a ramena. I toto je třeba asi brát v úvahu. Naštěstí mi v Podolí umožnili i jinou polohu. Já jsem jim naopak vyhověla a na porod hlavičky vylezla na stůl. Po pravdě řečeno, není to tak zlé, ale celou dobu bych tak nevdržela. Dle mého soudu je dobré polohy prostřídat, když je možnost a čas (rodila jsem poprvé, takže čas byl). Člověk může zapojit různé svaly a tak rychle se nevyčerpá.
 Martina, Andulka 15m 
  • 

Re: Re: Re: Re: O polohách a jiné... 

(27.3.2001 23:49:02)
Magdo,

asi vás zklamu. V textu jsem použila termín „tzv. polosed“, čímž jsem parafrázovala oficiální informaci, která je uvedena v popisu porodnice. O tomto „polosedu“ asi víme svoje, že…:-)

Blíže jsem se této poloze věnovala v příspěvku Krč? Není (zatím) pro každého. V mém případě se jednalo asi tak o čtvrtsed, i když porodní asistentka při přípravě lůžka na moji žádost pár stupňů na sklonu přidala a přinesla mi podhlavník. Do skutečného polosedu jsem se fakticky dostala sama při tlačení, ale bylo to bez opory zad. Nikoho jsem samozřejmě nežádala a nikdo mi do toho nemluvil, ačkoliv to připisuji spíš tomu, že celé finále u mě zabralo (zaplaťbůh) jen dvě minuty.

Ke Krči mám ještě jednu zajímavou připomínku. Tuto porodnici mi mj. doporučila jedna kamarádka, která tam měla u porodu vlastní lékařku a s místním personálem prakticky nepřišla do styku. Ačkoliv to má jistá úskalí, mohlo by to být řešením pro ty, kterým stálý tým porodníků z nejrůznějších důvodů nesedí. Přece jen si myslím, že následný pobyt s miminkem v Baby Friendly nemocnici za porod v Krči stojí a stále je velmi nedoceňovaný. Kdybych měla znovu rodit poprvé, svému dítěti bych tento luxus rozhodně dopřála. Co si o tom myslíte vy jako máma dvou dětí? Přišlo vám, že i podruhé to mělo smysl? Nebo jste měla od prvního dítěte dostatek zkušeností, takže podpora kojení pro vás nebyla až tak nutná?

Situaci okolo porodnic stále sleduji. Rádi bychom Andulce v brzké době pořídili sourozence, a tak přemýšlím, zda vzít opět tu Krč i s těma chlupama, nebo tahat čerta za ocas a zkoušet štěstí jinde. Vzhledem k tomu, co považuji za důležité a co méně, mi Krč zatím z pražských porodnic vychází nejlépe. Z mimopražských bych snad relativně dobře v dosahu měla ještě Neratovice, které mají také dobrou pověst, ale řešení případných vážnějších komplikací asi v jejich možnostech nebude.

Srdečně vás zdraví

Martina
 Magda, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: O polohách a jiné... 

(28.3.2001 20:36:06)
Milá Martino a ostatní, koho ještě "krčské téma" zajímá.:-)
V mém případě měl pobyt na Baby Friendly šestinedělí smysl určitě i při druhém porodu.
Nevím, jak by to bylo, pokud bych mohla stejným způsobem porodit i první dítě, já si ale z prvního porodu odnesla zhruba podobnou frustraci jako Sylvie (i jiné mámy, co tu už psaly), akorát že se mnou a dítětem tenkrát zacházeli neporovnatelně brutálněji.
V mém případě až druhý porod pomohl zahojit bolest z toho prvního.
Kojení, narozdíl od puristických propagátorů přirozeného porodu, nepovažuji za instinktivní samozřejmost, ale za dovednost, kterou je třeba se naučit. Je tomu tak např. i u primátů, jejichž samice umělou výživu používat nemohou a v porodnicích nerodí. Mladé samice se učí přirozeně od starších. Dříve to tak bývalo i u lidí, podporu v kojení si ženy poskytovaly vzájemně.
V mojí generaci (narodila jsem se v první půli sedmdesátých let) byla dlouhodobě kojící matka vzácnost a i já jsem při svém prvním porodu (r. 1995) dostala inforamace, které byly pro úspěšný rozvoj kojení kontraproduktivní.
O tom, jak konkrétní podpora kojení na šestinedělí vypadala, raději pomlčím.
Stále mě zaráží, že se tak razantně bereme o dopručení WHO týkající se klystýru a holení před porodem, ale její doporučení týkající se perinatální péče a podpory kojení nějak tématem diskuse nejsou...přitom v jejich dodržování naše porodnice zaostávají úplně stejně, jako v položce "klystýrholení" a jejich nedodržování má dlouhodobě pro matku i dítě mnohem horší důsledky, než absolvované či neabsolvované klysma.
O kojení dosud koluje spousta pověr a blábolů. Umění kojit je všeobecně spíše podceňováno a ženy, které kojí neúspěšně dostávají špatnou zpětnou vazbu tím, že jsou ve svém rozhodnutí nekojit podporovány. Drtivá většina těchto případů je způsobená právě špatnou podporou kojení a tím, že rodíme v nemocnici a poměrně dlouho po porodu tam i zůstáváme, tedy především špatnou podporou kojení na odděleních šestinedělí.
Vím, o čem mluvím, protože jsem jen částečně úspěšné kojení zažila s prvním dítětem, velmi mě to dodnes mrzí a kdybych dala na to, co mi tenkrát všelijací "odborníci" povídali, byla bych dodnes přesvědčená o tom, že prostě "nemám dostatek mléka".
Díky dobré péči ve FTN kojím 13i měsíční dítě dodnes, holčička nezná láhev, dudlík má minimálně a má neporovnatelně lepší stravovací návyky, než měl ve stejném věku syn.
To, že ostatní pražské porodnice WHO certifikát nemají, není náhoda.
A vzhledem k tomu, že tu zřejmě vesměs všichni autoritu WHO uznáváme, tak asi těžko můžeme přistoupit na to, že její doporučení pro perinatální péči jsou banalita...
Ale v Praze je dodržují jen v Krči. Žen, ktreré skutečně kojit nemohou, je v naší populaci asi 5 procent.
S dalším dítětem bych opět brala "Krč i s chlupama":-), byla jsem tam, především na šestinedělí, spokojená. I když bych si dneska asi už s lecjakým problémem dokázala poradit lépe, než dřív, myslím že bych při začátku laktace o podporu krčských dětských sester stála. Ale o tom už jsem tady psala.
Krči zdar:-).
 Martina, Andulka 15m 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: O polohách a jiné... 

(29.3.2001 22:14:41)
Ahoj Magdo,

k informaci, že novorozenecké oddělení v Krči má certifikát BFH, jsem zpočátku přistupovala asi jako k tomu, že svého času byla Kreditní banka v Plzni nositelem certifikátu Nejlepší banka roku, uděleného Mezinárodní bankovní asociací (nebo tak nějak), a krátce poté zkrachovala. Prostě nic významného a čistá formalita, kdoví jestli nezakoupená za pár desítek tisíc dolarů u UNICEF či bůhvíkde.

Svůj názor jsem velmi rychle změnila. Kdyby se mi tehdy krčské dětské sestry věnovaly jen o zlomek méně, tak jsem Sunar kupovala už cestou z porodnice. Takhle kojím už skoro 16 měsíců a v případě dalšího těhotenství bych se ráda pokusila o tandem. I později se mi v průběhu kojení vyskytlo tolik zapeklitých situací, že by skoro stálo za to je zpětně zrekonstruovat do nějakého deníčku, třeba s názvem Jak se kojí v Čechách na přelomu tisíciletí :-) Když si tak pročítám hodnocení porodnic, tak na příspěvek ve smyslu „porodnice možná blbá, ale šestinedělí super“ se prakticky nenarazí, a už vůbec ne u porodnic, které certifikát BFH nemají. O pravé opaky nouze není. Vloni se moje známá, pevně rozhodnutá, že bude kojit, vrátila od Apolináře a zoufale mi telefonovala, že umí kojit jenom vleže a jenom s kloboučkem. Tak jsem se k ní vypravila, ukázala jsem jí další polohy a klučík se v pohodě přisál i bez kloboučku, takže jsem za deset minut mohla odjet. Já, laik! Nechápu, co tam dětské sestry dělají. Když je na oddělení zavedený systém rooming-in, tak by snad nácvik kojení měl být jednou z hlavních náplní jejich práce.

K tomu krásnému termínu „klystýrholení“. Asi se na mě za můj názor sesype spousta diskutujících, ale nevadí. Od toho to tady přece je. Osobně se domnívám, že to ty občanské iniciativy, které to s námi potenciálními rodičkami určitě myslí dobře, vzaly za nešťastný konec. Otázka klyzmatu a holení je podle mého názoru mediálně velmi chytlavá. Umí si to představit každý (i muži, kteří se tady v minulosti do této diskuse také zapojili), a každý se k tomu rád vyjadřuje. Rodičkám není potřeba dávat komplikované návody, jak tyto procedury odmítat, stačí k tomu jediné slovo – NE. Také se to dá jednoduše poměřit: tam dávají, tam ne.

Se správnými zásadami kojení je to už složitější. Umíte si sebe představit coby prvorodičku a čerstvou matku, jak se na oddělení šestinedělí vehementně domáháte, aby vám tamní personál přestal vykládat a praktikovat na vás ty nesmysly ohledně kojení a laskavě dodržoval doporučení WHO? Já osobně moc ne. A co takhle palcový titulek na úvodní straně Blesku: KRMILI NOVOROZENCE Z LÁHVE S DUDLÍKEM! Šéfredaktor by to určitě neschválil a místo toho by raději zařadil OHOLENA A OKLYSTÝROVÁNA AŽ NA SAMÉ DNO LIDSKÉ DŮSTOJNOSTI!

Takže si myslím, že výše zmíněná hnutí svou aktivitu podřídila tomu, aby bylo dosaženo prvního rychlého a viditelného úspěchu. Společně s nakousnutou problematikou porodních poloh, kterou osobně již považuji za mnohem závažnější, došlo k tomu, že zastánci dosavadní praxe zareagovali velmi nedůtklivě. Za takových okolností se změny prosazují mnohem obtížněji, než při jemnějším postupu. Navíc, jak vidno, se ani laická veřejnost s názorem WHO ohledně „klystýrholení“ zcela neztotožňuje. Buď tyto procedury přímo vyžaduje, nebo je považuje, tak jako já, za nedůležité. Na to, aby mě tyto procedury mohly ponížit, jak se mi snaží namluvit zastánci opačných postupů, mám sebevědomí a úcty k sobě samotné dostatek. A je docela nefér ty, které zastávají postoj „ano“ či „je mi to fuk“, proto nazývat „poslušnými ovečkami, které vyhovují totalitním porodníkům“.

Osobně bych považovala za šťastnější, kdyby se začalo s celkovou humanizací porodnictví, dodržováním zásad soucitného a empatického jednání s rodičkou atd. To by mělo být samozřejmostí ve všech zařízeních, nejen v zařízeních typu CAP a specializovaných porodních domech, které zřejmě v budoucnu vzniknou. Všechny ostatní problémy („klystýrholení“, polohy atd.) by v tomto sledu přirozeně vyvstaly. Až nakonec, jako bonbónek pro skutečné zájemkyně, by se měly prosazovat přirozené porody, porody doma atd. Má-li se dosáhnout rychlé změny, je nutné spíše diplomatické jednání (to asi mnoho z nás dobře zná z partnerských vztahů).

Jenže problém je v tom, že tento přístup nedá rychlé a jednoznačné výsledky, míra empatie při jednání s rodičkou je obtížně měřitelná, a tudíž to ani nebude to nejlepší sousto, na které by se novináři nalákali. Ovšem propagátoři humánního jednání s rodičkou by zcela jistě získali na svou stranu laickou veřejnost celou. Žena, která by si u porodu nepřála vlídné jednání personálu, by asi byla značnou raritou.

Srdečně vás zdraví

Martina
 Andy 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: O polohách a jiné... 

(29.3.2001 23:35:47)
Milá Martino,
tak jsem poslední dobou přestala mít chuť jsem psát, protože mi připadalo, že z rodiny se stal klub aktivistek. Tím nemyslím ty maminky, které napíší svůj názor a připustí, že není jiné cesty, ale ty nekompromisní přesvěčovatelky a prosazovačky pouze svého pohledu. Už tady někdo napsal, že kyvadlo se zhouplo do druhého extremu a vše co není přirozené je špatné.
Ale já si to nemyslím. Ideální by bylo mít několik cest a možnost zvolit si tu svou, to by se líbilo mě. Zatím to tak není a tak bych volila nějakou zlatou střední. Sice už W+V zpívali, že je dobrá tak leda pro osla, ale já jsem průměrná žena.
Takže jediné co ti můžu říct k tvému příspěvku je - JSI ÚŽASNÁ -
 Magda, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: O polohách a jiné... 

(30.3.2001 9:43:03)
Andy, myslím, že v principu není špatné, být aktivistkou. Skoro bych řekla, že naše porodnictví a perinatální péče trochu toho "aktivismu" i potřebují.
Ale holt se můžeme angažovat pro různá témata. Mám dojem, že pokud se tady pokusíte angažovat za řekněme "pluralitu názorů a možnost informované svobodné volby", tak nepochodíte.
Sama jsem se tu o to pokusila několikrát a jediný výsledek byl obviňování, že ženám nutím a EA a bagatelizuji rizika s ní spojená.
Ale samozřejmě je možné a pravděpodobné, že chyba je kdesi ve mně.
Zdraví Magda
 Magda, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: O polohách a jiné... 

(30.3.2001 9:34:18)
Milá Martino,
píšu sem, na Rodinu, od června minulého roku. Od té doby jsem na psala minimálně tři diskusní příspěvky, ve kterých jsem se snažila říct totéž, co vy.
Pokoušela jsem se nějak sdělit svoji zkušenost, že kromě všech těch patálií, jimiž jsou prosyceny české porodní sály, je tu ještě něco dalšího.
Snažila jsem se říct, že přece nemůže existovat jediný univerzální recept, platný a povinný pro všechny, konec konců, tak to nemají ani v Holandsku.
Evidentně se mi to nepovedlo a v zásadě Vám musím říct, že čas, který jsem tomu věnovala, pokládám spíše za ztracený.
Nevím, jestli tady někdo zná onen letitý vtip Slávka Janouška: "To se musíš vyjádřit, s kým vlastně jseš, jestli s Nováčkem a nebo se Škardou......".
Mám radost, že Vám se to podařilo formulovat líp. Máte talent:-).
Moc Vás zdravím a děkuju.
Magda
 Petra Sovova, HAM 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: O polohách a jiné... 

(11.4.2001 0:21:04)
Milá Martino,
ujišťuji Vás, že Hnutí za aktivní mateřství rozhodně nepovažuje boj proti klystýrům a holení za svůj prvořadý úkol. Jak jste si všimla, novináři sami se rádi chytají těchto zajímavých témat. Přístup českých porodnic (a následně pediatrů) ke kojení je neveselá kapitola. Jako u všeho ostatního i zde platí, že předem poučení a informovaní rodiče mají velkou výhodu.
Váš příspěvek se mi líbí, nemyslím si, že máme tak odlišné názory. Budete-li mít chuť a čas, přijďte na naše "filmově-diskusní" setkání 27. 4. v 18hodin do A-centra, Na bělidle 32, tentokrát o porodech do vody. Pozvání platí samozřejmě i pro všechny ostatní. Petra
 Sylvie 
  • 

Re: Re: Re: Jak se rodí v Krči 

(28.3.2001 19:07:01)
Ahoj Martino,
pokaždé, když píšu na Rodinu mám provinilý pocit z toho, že se nedokážu vyjádřit stručně. No, jako vždy - budu se o to aspoň snažit.

Nejdřív bych chtěla objasnit situaci - jsem víceméně optimistického ražení, takže porod pro mne příjemný zážitek byl. Od pravidelných kontrakcí k porození dítěte trval zhruba čtrnáct hodin, přičemž na sále jsem strávila poslední necelé tři (v nemocnici jsem byla asi polovinu času z celkové doby). A dokud jsem nebyla na sále, bylo mi báječně - při kontrakcích jsem klečela, nechala se masírovat a objímat manželem a naříkala si, mimo kontrakce si se mnou hormony zahrávaly tak, že jsem byla rozchechtaná (což myslím doslova). A vzpomínejte ve zlém na něco, co jste skoro celou dobu prochechtala.... Můj jediný problém byl, že jakmile mě stah zachytil jinak než v kleče (což bylo například celou cestu do nemocnice), stal se nesnesitelným. A tím nemyslím jenom bolestivost, měla jsem v tu chvíli pocit, že jsem ochrnutá. Sice jsem stála (seděla, ležela), ale nedokázala jsem se pohnout. Na tohle mě v kurzech nikdo nepřipravil, já to nečekala a mojí psychiku to docela rozhodilo.

Který porodník byl u mého porodu opravdu nevím. Bylo mi nepohodlné rodit v brýlích a bez nich jsem zas nebyla schopná jmenovky přečíst. A žádnému z lékařů jsem nestála za to, aby se mi představil. U mého porodu byli dva - můj "oblíbenec", který celý porod vedl a kecal mi do něj, a pak ještě jeden (celkem příjemný sympaťák), který nakonec vybavil dítě a placentu. Nemyslím, že by se mi porod snažil "osolit". Spíš na mne působil dojmem lékaře, kterého nezajímají SUBJEKTIVNÍ pocity rodičky, protože on přece OBJEKTIVNĚ při vyšetření zjistil něco jiného. A navíc ten den měli za sebou asi pět porodů (a já nebyla poslední), takže byl možná podrážděnější, než kdybych ten den byla jediná. Už při prvním setkání mezi námi zajiskřilo - místo abych vylezla na vyšetřovací stůl, tak jsem se sesunula do kleku a oznámila, že vylezu po stahu. Což bylo to poslední, co chtěl slyšet a sdělil mi, že na mne nemá čas. A to zas pro změnu bylo to poslední, co jsem chtěla slyšet já (nepochybuji, že práce bylo dost, ale určitě ne zas až tak hodně, jinak by nade mnou nestáli oba). Tím se mezi námi vytvořilo docela slušné napětí, což ve vztahu lékař - pacient rozhodně není ideální. Na zádech jsem musela ležet proto, že v jakékoli jiné poloze jim monitor špatně snímal a já mám pocit, že špatně jim snímal každopádně. Soudím tak dle toho, že z času na čas mi asistentka celkem bolestivě přitlačovala sondu k břichu. Fetální stetoskopy zřejmě onen lékař považuje za málo technické. Nebo je nepoužívá proto, že jenom slyší ozvy dítěte, ale už nevidí že OPRAVDU mám stah. Mimochodem, tahle nedůvěra v to, co říkám, mě provázela celou dobu pobytu. Už při příjmu, když jsem sestře řekla, že mám kontrakce po třech minutách, tak se na mne tak útrpně podívala a zeptala se, jestli má volat lékařku anebo jestli radši ještě nechci jít domů (tím mě překvapila, byla jsem u toho, když jí v ordinaci naříkala žena, že chce být přijatá, protože má stahy po deseti minutách a už to nevydrží - a přijatá byla bez problémů), a když jsem pak měla stah, tak se polohlasem domlouvala s další sestrou, že ASI ty kontrakce opravdu mít budu. V první době porodní jsem zase několikrát musela vysvětlovat, že sezení na míči je pro mne velmi bolestivé, protože každý, kdo se na mne přišel podíval, se úplně děsil, že mě vidí válet se po zemi a ne sedět na míči. Jedna dobrá duše mou odpověď zřejmě vůbec nebrala na vědomí, protože mi říkala, ať to aspoň zkusím. Na sále lékaře nezajímalo, co cítím, protože z monitoru a vnitřních vyšetření si to zjistil sám a já se ho jenom snažila poplést tím, že jsem mu tvrdila něco jiného.... A po porodu se mě pro změnu každý snažil přesvědčit, jak jsem unavená a s výjimkou jedné fajn ženské sestry z šestinedělí nikoho nezajímalo, že se cítím báječně, unavená nejsem a hlava se mi netočí (a dítě chci k sobě hned a ne až ráno...).

Porodnici jsem si vybírala podle doporučení, a protože jsem měla pocit, že mezi nimi není výraznější rozdíl (např. to, že mi v Krči zakázali pít, i když jinde to třeba i jde, mně ani na chvíli nezmátlo - pít jsem chodila vodu na záchod, dokud to šlo), tak jsem se rozhodla podle dobré pověsti šestinedělí. Do Krče jsem chodila na kurzy, takže jsem si sál i šestinedělí prohlédla. Nedá se říct, že by mi lékaři něco naslibovali a odmítli splnit, spíš jsem měla pocit, že "sliby" obešli. Například to nešťastné ležení na zádech (mimochodem, vstupní monitor byl bez problémů, můj porod taky - aspoň jsem nebyla informována, že by se nějaké problémy vyskytly - a dítě mělo apgarskore 10 - 10 - 10). Nebo analgetika. Když jsem je odmítla, tak jsem je sice nedostala, ale lékař to vzal ne jako odmítnutí, ale jako začátek hry "kdo koho přesvědčí", do které zapojil i mého manžela - což nepovažuji za férovou hru. A zrovna tak, že manželovi tvrdil, že nechápe, proč se tomu bráním, když každá má něco - a ani slovem se nezmínil, jaké léky dostanu a jak budou na mne a dítě účinkovat. A já byla tak (hlavně psychicky) zničená, že jsem k tomu neměla sílu.

Ale já jsem toho názoru, že všechno zlé je k něčemu dobré. Ve chvíli, kdy se mi začalo chtít tlačit, jsem přestala být oblbnutá opiáty a začala opět vnímat, co se kolem mne děje. Na základě vyšetření lékař usoudil, že tlačit se mi nechce, asistentky mi pomohly na bok (nerada bych lékaři křivdila, ale z toho, co jsem zaslechla, mám pocit, že to považoval za zbytečné a asistentky ho přesvědčily), já znova upozornila, že teď už to ale nevydržím, čímž jsem si splnila svoji oznamovací povinnost a začala tlačit. Ležela jsem hezky pohodlně oběma rukama zavěšená do paže mého manžela, při tlačení se choulila do klubíčka než se vzpamatovali a stihli mě vrátit na záda, dítě bylo skoro venku. A na zádech, než jsem se stihla nadechnout, tak mi asistentka skočila na břicho a bylo to. Díky tomu jsem mohla sedět, protože nástřih nestihli a trhlinka byla nepatrná a navíc jsem neměla namožené ruce od usilovného přitahování se do sedu při tlačení (když si holky z pokoje stěžovaly zrovna na tohleto, tak jsem byla překvapená, při přípravě na porod mě nenapadlo, že základem úspěšného porodu jsou pevné svaly na rukou...).

Když jsem byla těhotná, snažila jsem se svého gynekologa přesvědčit, aby byl se mnou u porodu, ale tvrdil, že to nejde. Což chápu, nepracuje sám na sebe, a navíc tvrdil, že má tolik klientek, že by to ani časově nestihnul. A představa, že si nechávám vyvolat porod jenom proto, že můj gynekolog má zrovna volno a já chci rodit s ním... Brrr. Ale nabídnul mi, že až si vyberu porodnici, tak se poptá, kdo je dobrý a k tomu mě vnutí do péče. Tehdy jsem odmítla, ale nabídne-li mi tu možnost příště, tak ji asi využiji. Je mi líto, jak porod působil na manžela - po zásahu lékařů se z rozchechtané holky stala duševní troska (a po dolsinu jsem navíc prý mluvila z cesty a měla černé myšlenky - nevím, co bylo po aplikaci dolsinu je pro mne jedna velká neznámá, vnímala jsem pak jenom bolest a měla pocit, že nedokážu říct ani slovo, a upřímně řečeno ani netoužím to vědět, takže jsem z manžela podrobnosti netahala). Ale i to má své výhody - až si příště vymyslím, že chci rodit zavěšená za uši u lustru, tak už bude víc věřit mně než lékařům a klidně půjde sehnat něco na zavěšení... On je rozhodně víc tvrdohlavý, než já (například se nenechal vyhodit ze sálu jenom proto, že je hodně porodů, radši jsme se stěhovali z koutu do koutu, kde jsme zrovna byli sami, mezitím co já nedokázala ani přesvědčit asistentku, aby mohl být se mnou na monitoru, když jsem byla v místnosti sama...). Vzpomínky, které mě ještě dneska dokážou rozbrečet, se vztahují spíš na pocit ponížení, jaký jsem zažívala, když mi nechtěli dát na oddělení dítě. Rozumově mi to teď sice připadá jako drobný detail, ale tehdy ne a ten pocit ve mne zůstal.

Ahoj Sylvie
 Martina, Andulka 15m 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jak se rodí v Krči 

(29.3.2001 22:10:40)
Milá Sylvie,

když si pročítám Vaše příspěvky, tak mi čím dál tím více leze do hlavy námět na sci-fi horror: do jedné blíže nejmenované porodnice na planetě Zemi jedné noci vtrhli mimozemšťané a jinak obstojný personál nahradili jejich dokonalými, leč mimořádně sadistickými kopiemi (a tady raději se scénáristickou tvorbou končím, byl by to asi film značně béčkový…)

S těmi kontrakcemi a klekem jako jedinou možnou úlevovou polohou jsem totiž prožívala do puntíku to samé, takže jsem neváhala vrhnout se na promrzlou zem ani při cestě k autu. Totéž při příjmu i po něm. Všichni, kdo se mnou přišli do styku, těch pár desítek vteřin trpělivě počkali a nanejvýš řekli: „Až si tu kontrakci prodýcháte, tak udělejte to a to.“ Samotnou by mě docela zajímalo, zda existují nějaké medicínské důvody, které by opravňovaly lékaře neponechat při příjmu ženu, aby si kontrakci před dalším úkonem prodýchala. Skoro si myslím, že by někdo měl sestavit nějaký trenažér na porodní bolesti a Vámi zmíněné pány na něm v rámci celoživotního vzdělávání lékařů pravidelně doškolovat:-) Takže dál si lámu hlavu, zda jste vy měla mimořádnou smůlu nebo já mimořádné štěstí. Možná k lepší atmosféře u mě přispělo rozjímavé období Adventu? Nebo možná - vzhledem k mému úctyhodnému věku - u personálu převládla vrozená úcta ke stáří…:-)

Je dobře, že jste tu stížnost odložila na dobu, kdy už máte nad věcí alespoň trochu nadhled. Možná by nebylo od věci zaslat kopii stížnosti na vědomí některému nadřízenému orgánu či zřizovateli nemocnice, což je v případě fakultních nemocnic tuším přímo ministerstvo zdravotnictví. Ve vašem případě bych se pokusila zjistit, zda na ministerstvu nefunguje nějaká etická komise. Z vašeho popisu událostí mi připadá, že zásady lékařské etiky byly minimálně třikrát porušeny. Funguje i sdružení na ochranu pacientů, ale tam se asi řeší podstatně křiklavější případy. A rozhodně by bylo fajn, kdybyste na tomto místě s výsledky svého počínání seznámila ostatní diskutující.

Držím Vám palce – můžete udělat dost i pro ostatní.

Martina
 Zdeněk, 1 dítě 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jak se rodí v Krči 

(9.4.2001 17:32:12)
Sylvie,

nevěřím svým očím. Vy si tu vlastně stěžujete, že porodní asistentka vám nabídla míč jako alternativní a přírodní prostředek k tlumení bolesti. Proboha, co tedy vlastně chcete??? Aby se personál porodnice okamžitě vžíval do Vašich pocitů a běda, když se mu to napoprvé nepovede? Skutečně nejste schopná na věc nahlédnout i očima jiných? Zpočátku jsem s vámi sympatizoval. Teď ale nabývám dojmu, že jste docela obyčejná hysterka, která ve své ublíženosti není schopná ocenit nic a nikoho. A navíc ještě kope do těch žen, které si zde dovolily uvést kladné hodnocení této porodnice.
 Jana, dva synové 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jak se rodí v Krči 

(10.4.2001 12:15:23)
Ahoj Zdeňku,
Ty považuješ ženu, která má na věc svůj vlastní názor za hysterku? Hmm....
Kdo je Tvůj duchovní vůdce?
 Pavla 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak se rodí v Krči 

(12.4.2001 17:58:57)
Myslim, ze nektere zeny by si stezovaly pri porodu v jakekoliv nemocnici, coz vysvetluje , proc nektere jsou spokojene a jine ne.
Je uzasne , ze Sylva ma svuj nazor, ale mam pocit ze je z rodu stezovatelek.
Zdravim Pavla
 Sylvie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jak se rodí v Krči 

(10.4.2001 20:07:27)
Milý Zdeňku,
když jsem asistentce za míč poděkovala a řekla, že je pro mne sezení na něm velice bolestivé, takže ho nevyužiji, předpokládala jsem, že to bude zaneseno do tzv. sesterské dokumentace, kde si to každý ze zdravotníků, kteří byli při mém porodu přítomni, bude moct přečíst. Což se nejspíš nestalo, ale nevadí. Nicméně co si mám myslet o tom, když asistentce (lékařce?) vysvětlím, PROČ nesedím na míči a ona mě POTÉ přesvědčuje, ať to aspoň zkusím? Připadá mi to stejné, jako kdybych oznámila, že mám alergii na nějaký lék a lékařka by mi ho přesto předepsala, protože ho považuje za výborný. Když si přečtete můj původní příspěvek, tak snad zjistíte, že (s výjimkou porodníka) nemám nic proti nikomu, ale vadí mi celkové ovzduší gynekologicko - porodnického oddělení nemocnice. I když já rozhodně nejsem sestra Stefanie, naše oddělení není Chicago Hope a neprimářuje nám doktor Sova, tak jsem se v Krči denně setkávala se spoustou drobností, na které nejsem zvyklá a které bych si JÁ vůči svým pacientům prostě NEDOVOLILA. Tečka, konec. Jestli máte chuť pokračovat v diskuzi, napište mi na mail, ať už tady neotravuji.
Zdraví hysterka Sylva
 Iva 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak se rodí v Krči 

(29.10.2003 2:44:49)
Milá Sylvie, ty nejsi hysterka, ty jsi prostě blbá jak pytel. S takovým idiotem jem se už dlouho nesetkala!!!!!!!!!
 Sylvie :o) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak se rodí v Krči 

(29.10.2003 22:17:33)
Á, zdravím Ivu :o) Miluji lidi, kterým když chybí argumenty, vytasí nadávky ;o)

Povím ti to zhruba takhle - od porodu v Krči jsou to tři roky, a stejně mi přebíhá mráz po zádech z představy, že bych tam někdy měla jít znova. Dodneška si pamatuju ten pocit hadru na podlahu, jak tam se mnou jednali.Před osmi měsíci jsem rodila ve Vrchlabí - a ještě na sále jsem si "domlouvala", že se u nich objevím příště pro změnu s chlapečkem :o) Hlavní rozdíl mezi prvním a druhým porodem byl ten, že při druhém RESPEKTOVALI nejenom mé pocity a přání, ale i to, že jsem ZDRAVÁ rodička, nikoli nemocný pacient.

Škoda jen, že jsem neměla možnost něco takového zažít hned napoprvé.

S.
 Lucije 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak se rodí v Krči 

(30.10.2003 22:22:52)
Ahoj Sylvie, už pěknou dobu "bojuješ" za správnou věc. Kéž kdyby si všechny maminky uvědomovaly, že celé těhotenství i porod naše mimika prožívají s námi a pokud budu z nesmyslných důvodů vystresovaná
(dohadováním se o tom, že to je můj porod a moje tělo a přišla jsem do porodnice proto, že oni mně mají pomoci a ne mně přikazovat "...tady si lehněte, sem si dejte nohy a budete tlačit tehdy až vám řekneme..."), bude pak podobně reagovat i mimiško. Už jen to, že někdo má radost z toho, že mimi hned po porodu pláče !! Proč asi. Mám zkušenosti z porodnice v Podolí (první dcera-císařský řez), u Apolináře (předtěhotenská léčba) a druhé miminko jsem rodila stejně jako ty ve Vrchlabí (10.5.2003 Adam), jiná možnost pro mě neexistovala. Nejsem bohužel taková bojovnice a z výše uvedených důvodů jsem raději volila přesně to co ty. Dovolená na horách zakončená tím nejkrásnějším zážitkem. Také jsem si "zamluvila" s MUDr. Čapkem další porod tam. Ve zkratce řečeno, nejsem nejnáročnější, mnohé bych dokázala odpustit, pokud by se ke mně někdo choval slušně, ale není jediná negativní věc, kterou bych za celý svůj pobyt v této porodnici někomu vytkla. Od lékařů a porodních asistentek, přes ženské i dětské sestry až k uklízečkám. Nikdy se mi třeba nestalo, že by do pokoje někdo vstoupil aniž by nezaklepal. Ani uklízečka !!! Sice maličkost pro někoho i nedůležitá,
ale není to přesně to, o čem se tu diskutuje? Lidská práva a důstojnost.
Držím Vám moc palce, přeji tobě, Verunce i Laděnce krásné chvíle a snad se sejdeme u třetího porodu již v nějaké pražské porodnici, v které bude stejný přístup k maminkám i miminkům jako v Krkonoších. Moc ráda bych si s tebou popovídala.

Mějte se Lucie

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.