| Kudla2 | 
 |
(5.3.2018 1:15:53)
Navazuji na vedlejší diskusi, kde jsme narazili na odlišné přístupy k vlastnímu zajištění na stáří.
Preferovali byste spíš model "co nejvíc rozdám a spolehnu se, že se o mě potomci ve stáří postaraj", nebo spíš "vždycky si nechám nějakou rezervu, abych nemusela případně být na nikoho odkázaná"?
Já si myslím, že to první je hezký, ale asi bych na to neměla tu odvahu s tím, že i to nejlepší dítě se může zvrhnout/odstěhovat se na druhej konec zeměkoule/najít si deb.ila partnera a logicky preferovat jeho před rodičema. Případně se mu nedej bože může něco stát. Prostě by člověk vložil svůj osud do něčeho, co by už sám nemohl nijak ovlivnit.
U nás je to teda čistě hypotetický, protože myslím, že děti sice bez větších problémů uživíme na studiích, ale určitě nehrozí, že bychom jim kupovali nějaký nemovitosti. Ale kdybychom dejme tomu vyhráli v loterii, tak bychom asi nerozdali dětem všechno, ale něco bychom si nechali i pro vlastní zajištění.
Přijde mi to jistější i v tom smyslu, že když to těm dětem dáš hned a ony jsou slušný, tak by mohly mít pocit, že když něco dostaly, tak se prostě MUSEJ starat osobně (a nemůžou se odstěhovat třeba do Austrálie, kde se jim momentálně naskytla životní šance, která už se nebude opakovat), kdežto když budou vědět, že máme i jinou možnost, tak nebudou pod takovým tlakem. No a kdyby se rozhodli starat se osobně, tak by pak případné dědictví stejně dostali a bylo by toho víc než kdybychom to utratili za domov důchodců.
Máte v tomhle směru jasno, a které variantě (popřípadě ještě jinému řešení) byste dali přednost?
|
| Pam-pela | 
|
(5.3.2018 1:37:52)
Nespoléhala bych se na nikoho, na manžela ne, na děti taky ne, člověk nikdy neví.
Zažila jsem i v rodině leccos, a děti mají své partnery, a ti partneři často umějí zamíchat kartami...nedávno jsem tu psala o mojí babičce, kterou musel dát strýc (její syn) kvůli své manželce do ústavu (s co nejmenším doplatkem)...ale té manželce nebylo stydno shrábnout veškerý majetek v řádu milionů.
Syn nesměl ani používat k návštěvě matky společné auto, dojížděl tam vlakem.
Ruku do ohně, že se o mě někdo z rodiny postará, bych teda nedala, i když budu případně příjemně překvapena...to spíš jsem zjistila, že existují strašně fajn i cizí lidi, když člověk opravdu potřebuje.
Ale víš co, co my víme, co a jak bude, až budeme fakt staří s tím nějakým menším nebo větším majetkem, co máme dnes? Třeba bude zas nějaký Velký únor nebo něco jiného...nebo "malá měna" a máš po úsporách, po nemovitostech, po srandě  .
Nedivila bych se dneska ničemu.
A jak to bylo v Saturninovi? Že bláhově předpokládáme, že když máme něco dnes, musíme to mít i zítra?
Takže já rozdávám a dělím se strašně ráda (s dětmi, rodinou i jinými lidmi), ale určitou část na zajištění si nechávám na horší časy. Jestli mi ale zůstane až do stáří, kdo ví.
Na konkrétní lidi nespoléhám...
|
|
| Renka + 3 | 
|
(5.3.2018 7:39:34)
Tak my žádný velký majetek na rozdávání nemáme, takže je to jednoduché. Přece jim nebudu dávat dům, ve kterém bydlíme. Budou mít možnost vystudovat a dostanou něco do začátku, co jim šetříme, ale dál postarat se musí sami.
Nějakou rezervu si tvoříme, ta je pro nás na důchod, nechci se na nikoho spoléhat, na to mám v okolí moc špatných příkladů.
Jako jo, kdybych vyhrála větší částku, něco na přilepšenou bych jim dala, ale ne že bych rozdala úplně všechno.
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(5.3.2018 8:15:39)
Něco málo rozdat, dopřát dětem pěkné dětství, studie.. ale nechat si něco na stáří. Nedávat střechu nad hlavou.Kdoví, kde jednou děti skončí a s kým...
|
|
| Federika | 
|
(5.3.2018 8:35:50)
Mám jasno
Dětem prokážu největší službu, když budu soběstačná, na stáří všechno prodám, půjdu do menšího a za rozdíl budu žít.
|
| Fern |
|
(5.3.2018 13:30:05)
přesně tak! A co zbyde po naší smrti,to pak zdědí, nehrozí,že bychom to marnotratně utratili,např. za cigára,nicméně jsme zvyklí na určitý živ.standard nyní a ve stáří počítáme s tím,že bude nutno si platit nějakou posluhu,tož tak.
|
|
| sally | 
|
(5.3.2018 16:23:22)
Mám to jako Federika..... Až budu stará (a potažmo čím dál tím méně mohoucí), tak děti budou ve výdělečném věku - já budu ta, kdo by nebyl schopen se postarat o svoje základní potřeby, děti se naopak postart o sebe budou moc - a i to, že se nebudou muset starat o mě, je imho dar pro ně. A co zbyde, to zdědí.
|
|
|
| wer | 
|
(5.3.2018 8:42:10)
Nechat si rezervu, pokud vůbec nějaká bude. Chtěla bych si zachovat určitou míru nezávislosti.
Vychovávám děti k tomu aby vylétly z hnízda a staly se nezávislými. A nezávislost chci i pro sebe. Ani nemám moc co rozdělovat . Snažím se je podpořit ve studiu VŠ jak to jde. Udržet si poměrně velký byt, aby se měli kam vracet, aby jim nezmizel pocit domova dřív než si "doma" vytvoří někde jinde. No a pak se uvidí co a jak.
Taky dečka vidí, že je potřeba starat se o prarodiče, nějak se na tom i podílejí. Vidí že si celkem dost pomáháme i v širší rodině.
|
|
| magrata1 | 
|
(5.3.2018 8:56:50)
rozhodně bych chtěla dětem pomoct, ale zatím není co dělit. Chci podpořit děti na studiích a dál uvidím podle situace. Pokud se o nás některá bude starat, sepíšu závěť tak, aby dostala většinu, pokud ne, rozdělí se po naší smrti rovným dílem. Když budu mít o co se dělit, klidně jim pomůžu finančně, ale všechno určitě nerozdám.
|
|
| Lou+3 | 
|
(5.3.2018 9:08:32)
Tak tohle je opravdu tezka otazka. Urcite bych si neco nechala a na nemovitost vecne bremeno.
Ted mame opacny pripad. My jsme deti, dedicove. A tchan se zblaznil. Je pomerne bohaty clovek, ale otocila si ho okolo prstu pani, o ktere vime jen to, ze je dvakrat rozvedena, ze se s rodinami byvalych manzelu pohadala, ze rozhadala i spolek duchodcu, ve tkerem dedecek byl. K tchanovi se prilepila a ted ho presvedcuje, ze ho chce rodina okrast a jedine ona se o nej postara. Tedy se postara o jeho miliony.
Jenze my jako rodina vidime, ze se riti do katastrofy, do cerne diry. Ze vzhledem k historii ho ta pani laskave obere o vsechno a az bude ve stavu na peci v ustavu (slabe se u nej zacina projevovat obcasne zmateni, zhorseni kratkodobe pameti a tak - ale jeste ne dostatecne na znesvepravneni, tak ho znesvepravni, penize vybere a nam pak posle dedecka k opecovavani v mizernem stavu.
Dokud si ho jeste pani neodvezla z nemocnice, snazime se, aby cast penez odlozil tak, aby byly pro pani nedostupne pro velmi pravdepodobny pripad, ze bude potrebovat pomoc pri postupujici demenci (tim myslim, napr. peci v kvalitnim ustavu pro Alz.).
A jeho mila mu rika, ze ho rodina chce ozebracit a vsechno mu sebrat a nechat ho na stara kolena na holickach. A zda se, ze ji, kterou zna par mesicu, veri vic nez cele rodine.
|
|
| Peppa |
|
(5.3.2018 9:38:16)
Rozdat - tím myslíš ještě za svého života? A kdy tak zhruba?
Rozhodně nemáme v plánu v padesáti vybílit účet a předat to dětičkám v dobré víře, že se o nás postarají a pak živořit o suchých rohlíkách... Ani dům nehodláme darovat za života, proč taky? Jestli budeme něco rozdávat, tak jen proto, že jsme to k tomu účelu měli naspořeno či koupeno, čili stav. spoření nebo nemovitost či pozemek. Spíš asi doufáme být soběstační dokud to půjde, tzn. chceme mít i vlastní kapitál.
|
|
| Bouřka | 
|
(5.3.2018 9:43:33)
Kudlo, ono to ale původně bylo v jiném kontextu. Takhle zjednodušený to poněkud postrádá pointu. Rozumný člověk si vždycky ponechá něco na nějaké alespoň základní zajištění. Jde o to, jak spíš naložíš s nějakým výraznějším přebytkem. Jestli to dáš spíš do svého budoucího nadstandardu nebo do blízkých - nejen dětem, ale i rodičům, s tím, že na případný nadstandard ti případně jednou přispějí potomci. A základní předpoklad jsou ještě asi normální dobré vtahy. Když jsou vztahy nefunkční, tak je asi nesmysl se na ně spoléhat.
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)