| Jana Hlaváčková, dcera 11, syn 9 | •
 |
(12.1.2000 11:08:34)
Rozhodla jsem se připravit dceru a její kamarádku sama na přijímačky z matematiky na osmileté gymnázium. Mám k dispozici výběr loňských testů a ověřila jsem si znalosti děvčat, které jsou ve výběrové třídě a s matematikou nemají žádné problémy. Žasnu!!! Děti umějí sčítat, odčítat, násobit a dělit, ale uvažovat ne!
Navíc mnohdy nemají pro řešení úloh z testů ani potřebné znalosti. Rovnice neznají, zlomky minimálně, desetinná čísla neznají, záporná taky ne. Ale to všechno se v přijímacích testech objevuje! Vedle vyslovených hádanek jsou tam slovní úlohy, které podle mého názoru bez užití rovnice vyřešit prostě nelze. Jejich učitelka řekla, že to v osnovách . třídy nemají, snad jen desetinná čísla stihnou do konce pololetí. Co mám dělat? Mám děti za tři měsíce všechno naučit? (Náhodou jsem vystudovala učitelství matematiky, ale zatím jsem neučila). Nebo to vzdát a doufat, že některé úlohy vyřeší "selským rozumem"? Některé školy organizují přípravu na přijímací zkoušky, domnívala jsem se, že tam procvičují a prohlubují látku 5.třídy, divila jsem se, že je o to takový zájem. Nyní chápu.
Je to všechno zase jen dobrý obchod? Jaké máte s přijímacími zkouškami zkušenosti? Jak se Vaše
děti připravovaly nebo připravují?
Jaký je podle Vás smysl a přínos osmiletých gymnázií?
|
| Šárka, syn 13 let, dcera 10 let | •
|
(14.1.2000 8:13:16)
Milá Jano, po přečtení tvého příspěvku mi to nedalo a musím ti odpovědět. Sice jsem se k dané tématice již vyjadřovala (reakce na článek "Damoklův meč přijímacích zkoušek"), ale svůj příspěvek nemůžu nějak najít, abych tě na něj odkázala. Prošla jsem si už anabází přijímacích zkoušek na osmileté gymnázium předloni a letos mě čekají opět, ale trochu mě vyděsil tvůj přístup ke dvěma holčičkám. Já si nemyslím, že děti by měly přijít na zkoušky nadřené množstvím nových informací, učivem nejlépe na dva roky dopředu, mimo to také patřičně vystresované a vyděšené. To hlavní, o čem ty zkoušky jsou, je o logice. Hodně úkolů má logický základ a myslím, že tomu se jaksi předem naučit nedá - buď dítě dokáže logicky uvažovat, nebo ne. Kromě toho hodně škol klade důraz ani ne tak na precizně vypracované příklady, jako spíš na otázky ze všeobecného přehledu. A navíc si uvědom, že nejde o život - děti by měly ke zkouškám přistupovat spíš jako k zajímavému zpestření nudného školního života, než jako k životní křižovatce. Pokud se na gymnázium nedostanou letos, můžou to zkusit za dva roky znova, teprve v devítce už jde o víc. Vidím u příkladu spolužáků mého syna, že spousta dětí se zřejmě na gymnázium neměla dostat. Látku nestíhají, nejsou schopni se učit. Jak to? Podle původního záměru osmiletých gymnázií by se tam měly nacházet samé nadprůměrné děti, které všechno zvládnou levou zadní nožkou, ne? Nejsou toto třeba zrovna děti, nadřené před zkouškami v kursu, rodiči nebo učitelkami, aby podaly nadprůměrný výsledek, ale udržet si laťku trvale vysoko již nedokážou? Možná si tímto svým názorem hodně rodičů popudím, ale věřte mi, že uvrhnout dítě na gymnázium, kde spadne s prospěchem o 2 stupně dolů, je trvale stresované a upevňuje v sobě pocit, že zklamalo rodiče, to vše navíc s nastupující pubertou není šťastné řešení. Pokud je dítě nadané a schopné a přistupuje k přijímačkám bez obav, že by o něco zvláštního šlo, je značná pravděpodobnost, že nezazmatkuje a udělá je a že i školu bude nadále zvládat v pohodě. Můj syn má spolužáka, který byl při zkouškách první a první je i nadále, loni v primě měl samé jedničky, letos mu hrozí snad jedna dvojka, exceluje vždy a ve všech předmětech. Nicméně se už prý svěřil, že se doma musí pořád učit a že ho to moc nebaví. To můj syn se teda s učením nepřetrhne. Když je potřeba zabrat, tak se snaží, ale spousta předmětů plyne tak nějak okolo nás, nebo si je tluče do hlavy (aspoň to tvrdí) ráno v autobuse. Vloni měl v pololetí dvě trojky (ovšem z dějepisu a z "bižule", které se právě moc neučil), na konci roku už jenom dvojky, teď v sekundě mu hrozí trojka z fyziky. Ovšem jak už jsem řekla - po počátečním náporu zkraje v primě už teď ke škole přistupuje stejně jako dřív na ZŠ, snad jen s tím rozdílem, že nenosí už samé jedničky. Příprava na zkoušky u nás probíhala následovně - koupila jsem knížku s testy z češtiny a matematiky a on si tu a tam, když měl chuť, nějaký test napsal. Spolu jsme ho vyhodnotili, já mu ukázala chyby, on dělal, že ho to zajímá. Na zkoušky šel v pohodě, předem ujištěn, že o nic nejde. Já byla samozřejmě hodně nervózní, přece jen jsem v gymnáziu viděla určitou šanci, ale nedala jsem to na sobě před ním znát. No a výsledek už víte. Ještě bych se měla zmínit o tom, že mám doma dalšího adepta na gymnázium, holčičku stejně starou jako ta vaše, no a v jejím případě už zůstávám úplně v klidu. Ona sama mi ohlásila, že bude ve škole chodit na doučování ("my, ty co deme na ty zkoušky, mami!"), sama projevila zájem o vyštrachání testů ze dna skříně a tu a tam se tváří, že si je píše. Protože si myslím, že je (byť má také samé jedničky) v matematice i v češtině o chlup slabší, než byl její brácha, navíc tu a tam u ní postrádám právě to logické myšlení no a hlavně se neumí učit (doposud to neměla zapotřebí) - z těchto důvodů bych ji asi raději ponechala alespoň ještě ty dva roky ve známém prostředí, bez dojíždění a bez stresů. Ona sama trvá na tom, že na zkoušky jít musí, tak jí to umožním, ale v skrytu duše doufám, že se do vítězné třicítky neprobojuje. Ještě bych ráda podotkla, že naprosto stejný názor má moje kamarádka, která má děti přesně stejně staré jako já a její syn chodí s tím mým do třídy na gympl. Obě jsme se shodly, že holky teda spolu na ty zkoušky pošleme a obě doufáme, že to dopadne, jak už jsem uvedla. Takže Jano, netrap svojí holčičku a její kamarádku zbytečným učením, biflováním a doháněním toho, co podle vás škola zameškala. Pokud máš dcerku nadanou a není trémistka, tak to třeba klapne samo. A pokud ne, tak jí už předem musíte ujistit, že opravdu ale vůbec o nic nejde. Moc se těším na tvoji odpověď, nebo na příspěvky dalších rodičů. Tak ahoj, Šárka
|
| Martina Večeřová, bezdětná studentka | •
|
(20.1.2000 14:49:03)
Předpokládám,že i přesto, že nemám děti, se můžu zapojit do diskuze. Absolvovala jsem totiž osmileté gymnázium a letošní rok je můj první na VŠ. Proč píši? Souhlasím s názorem,že pokud dítě udělá přijímačky na 8leté gymnázium jenom proto, že se předtím naučí stovky nových pojmů a vypočítá desítky příkladů, bude se dalších 8 roků trápit. Netvrdím,že školu nezvládne,ale bude velmi stresované a něco ze svých špatných zkušeností si ponese dál do života. Příkladem jsem já. Dodnes si nejsem jistá,že se rodiče rozhodli správně,když mě donutili jít na gymnázium už v 6.třídě.
A malý dodatek. Kvůli přijímačkám na gymnázium jsem se neučila.
|
| Hanka, syn 10 let, dcera 5 let | •
|
(21.3.2001 0:18:52)
Vysvětli proč si myslíš, že byla chyba, že Tě rodiče poslali na Gymnázium již od 6. třídy. Zrovna se rozhodujeme, co se synem dál a uvažujeme o gymnáziu.
|
|
|
|
| Marie Maňasová, dcera 12 let, syn 10 let | •
|
(29.1.2000 21:22:37)
Mám zkušenost z minulého roku, kdy dcera, kterou jsem tehdy vyučovala společně se synem doma, přijímací zkoušky úspěšně udělala. Při prvním čtení matematických příkladů jsem měla podobný pocit, ale pak jsme společně s dcerou zjistily, že všechny - i zdánlivě neřešitelné - příklady lze vyřešit většinou velmi jednoduchým postupem pomocí úsudku, vždycky bez použití rovnic. To jenom my, kteří rovnice trochu známe, máme pocit, že vše je nutno pomocí nich počítat a že to jinak nejde. Přijímací zkoušky na naše gymnázium obsahovaly i úlohu o úhlech, což jediné nebylo v učivu 5. ročníku, ale seznámení s tím nám zabralo asi 30 minut. Pak jsme se v přípravě zaměřily hlavně na rozvoj logického uvažování, každý příklad jsme četly tak dlouho, dokud jsme nenašly tu větu, která obsahovala klíč k vyřešení. Dcera přijímačky udělala a už má za sebou velmi úspěšně první pololetí v primě. Ještě k těm přijímačkám, jelikož se hodnotí čtyři oblasti - prospěch na ZŠ, český jazyk, matematika a test všeobecných znalostí nebo test studijních předpokladů - vyplatí se hodně se "nabušit" češtinu a nasbírat na ní co nejvíc bodů a v matematice se snažit dostat nad minimální výši bodů pro přijetí (čeština se dá naučit snáze než logické uvažování). Přeji Vám hodně úspěchů a pevné nervy.
|
|
| Mirka, syn - 10 let | •
|
(30.5.2001 19:59:44)
Já bych se spíš chtěla zeptat těch, co už tam děti mají: jaké máte zkušenosti? Socioložka mi totiž navrhla dát syna (samé jedničky kromě kreslení - je levák a dysgrafik)na gymnázium na individuální studijní plán, škola tvrdí, že je to řešení, že na to rozumově má... (syn trpí fobickou poruchou jako následek šikany - v podstatě má neadekvátní obranné reakce - při konfliktu prostě něco zařve a uteče pryč...)Mám spíš strach z učiva - te´d na základce se syn neučí vůbec, angličtinu zvládá v pohodě perfektně, začíná sám programovat, dobře hraje šachy...Je to o šprtání nebo spíš "nápor na bednu"? Mimochodem se přijímačky dají "vyzkoušet" - na Internetu jsou stránky nadace SCIO, která má jakési testy, z kterých se přijímačky sestavují a zašle je na dobírku i domů - i s učebnicí.
|
| Jana, 2 děti (14 a 10 let) | •
|
(1.6.2001 9:13:21)
Zatím máme zkušenosti se synem, který je v sekundě 8-letého gymnázia. Je tam velice spokojen a my také. Před přijímačkami jsme řešili problém, zda ho přihlásit na prestižní školu, o kterou je veliký zájem a tudíž menší šance na úspěch, nebo na gymnázium, na které by se snáze dostal. Dali jsme nakonec přednost kvalitě (vzhledem k tomu, že vlastně o nic nejde, když se nedostane). Syn šel na přijímačky v dokonalé pohodě s vědomím toho, že to jde zkusit. Před tím se nijak nepřipravoval. Sehnala jsem mu sice texty přijímaček z předcházejících let, ale když si je prohlédl, prohlásil, že je to brnkačka a že se tam určitě dostane. Vyšlo to a jsme moc rádi. Není to zdaleka jenom o kvalitě výuky - na děti jsou kladeny občas až příliš velké požadavky a ony to zvládají, ale hlavně o výchově. Už jenom to, že jim ve 12, 13 letech řada profesorů vyká, způsobuje, že se chovají dospěleji. Škola se velmi věnuje výchvě k asertivnímu chování, mezilidským vztahům (jenom taková drobnost - na začátku primy pořádají seznamovací kurz, kde se děti poznávají navzájem mezi sebou, s profesory a také sami se sebou a svými vlastnostmi a mezemi). Dnes je z nich parta, na kterou nedají dopustit, ze které není nikdo vyřazen, navzájem si pomáhají, kdo má samé jednička není odsuzovaný šprt ... A co hlavně - děti si uvědomují cenu vlastního života, své individuality. Jedním z hesel školy je, že dítě, které ví a má, co může ztratit, podstatně více odolává vlivu drog apod. Je to škola státní, přesto však finančně náročná (teď např. jede celá třída na jazykový kurz zy cca 20 tisíc), ale člověk se rád uskrovní, když vidí, že dítě je spokojené, že má studijní i "lidské" úspěchy, že to má všechno smysl.
Ve 14 letech syn zcela symostatně vypracovává projekty za použití internetu, materiálů v knihovnách, ví kde co najít, jak si informace obstarat; a to je podstatně důležitější než objem získaných encyklopedických znalostí.
Nás to čeká příští rok znovu - to bude dělat přijímačky dcera. Tam si úspěchem jsem jistá daleko méně než u syna, ale tu šanci musí dostat také (ne že by nebyla chytrá, ale je flink).
Pokud máš jistotu, že syn zvýšené nároky zvládne, že nepropadne panice ve chvíli, kdy "chytne dvě koule" přestože má pocit, že látku umí, pak není v čem váhat. Má šanci zařadit se zcela nornálně do kolektivu, protože se dostane zcela přirozeně mimo dosah dětí, které k šikanování mají statisticky větší sklony. Měl by dostat šanci.
Držím palce!
Jana
PS
Samozřejmě existují gymnázia, kde jsou šikana a drogy denní realitou (nebo o kterých se to alespoň říká)a hodně záleží na složení konkrátní třídy (když se v ní vyskytne pár grázlíku, tak to ani zbytek třídy nezvládne). To chce pořádně se přeptat, risknout kvalitní školu a doufat, že to vyjde.
|
|
| Jana, 2 děti (14 a 10 let) | •
|
(1.6.2001 9:57:33)
Milá Mirko,
ještě bych chtěla doplnit k Tvému dotazu: Je to oboje - o šprtání i o makačce na bednu. Dějepis se musí našprtat a matika pochopit. Ostatní předměty leží mezi těmito dvěma póly. Některému dítěti jde více to první, některému to druhé. Ale myslím, že pokud se dítě bez tvrdé přípravy (a to podtrhuji - musí se tam dostat díky své přirozené inteligenci, jinak tam bude nešťastné) na gymnázium vůbec dostane, pak je schopno se každý z předmětů naučit alespoň tak, aby "prolezlo" - tím mám na mysli ojedinělý extrém, kdy dítěti jeden předmět (nebo i kantor) prostě ten rok nesedne. Není to tragédie a dítě má na 8 let pokoj od stresů typu:
"Musíš mít dobré známky, aby ses po škole někam dostal". Až po letech půjde o to dostat se na vysokou školu, nebude to už řešit dítě, ale téměř dospělý mladý člověk, který zná svou cenu a umí se zdravě prosadit, ví, co chce.
Vztah k předmětu a úspěšnost dítěte v něm je dána mnoha faktory - nejen tím, zda dítě umí logicky myslet a je schopno se učit, ale také osobností a nároky vyučujícího a zajímavostí témato pro samotné dítě.
Například profesorka, která má našeho syna na biologii má systém zkoušení, kterému syn říká 1-3-5.
Dětem zadá dvě otázky, na které očekává odpověď jednou větou - žádné okecávání, zkrátka víš - nevíš. Pokud zná dítě obě odpovědi, dostane jedničku, pokud žádnou pětku a za jednu trojku. Jiné známky nejsou. Občas jsou to třeba obrázky dvou brouků a otázka zní: "Co je to?".
Že je takové zkoušení hodně o štěstí a příliš nemapuje znalosti dětí je jasné. Ale přesto děti biologii milují a mají velice slušné znalosti. (Možná právě proto, že zkoušení se věnuje minimum času a ten zbývá na exkurze, naučné filmy a laboratorní práce). A o to jde. Jen se především rodiče, ale i dítě musí smířit s tím, že se špatnou známkou, kterou třeba považují za nespravedlivou, život nekončí.
A k nutnosti se učit: syn se učí cca 1 hod za týden a má vyznamenání. Rozdodně to s učením nepřehání, ale když mu "teče do bot" dokáže máknout, v tomto přístupu je silně podporován právě školou.
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)