| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

taková "bezva" tchýně

 Celkem 23 názorů.
 Martina, vdaná 9 měsíců 
  • 

taková "bezva" tchýně 

(9.3.2001 14:38:48)
Ahoj,
jsem vdaná několik měsíců, ale svého manžela znám už tři roky. Jeho rodinu a hlavně maminku min. 2,5 roku. Od začátku mám jeden problém....moje teď již tchýně je strašně sobecký člověk a dřív než myslí tak mluví a ráda a všude kde je ucho které by jí poslouchalo. Zažívám to já i její druhá snacha a nakonec i zeťáci (ty maji ovšem kliku, že jsou v cizině). Jo muj manžel je ze čtyř dětí, proto to množství snach a zeťů :-))
Po svatbě manželova bratra vypukla obrovská aféra na mou adresu, že jsem na jejich svatbě byla večer nevhodně oblečená a řešila to snad 3 měsíce. (Pro ilustraci měla jsem na sobě capri kalhoty a k tomu stričko sice na tělo, ale ne s nějak příšerným výstřihem, které jí nikdy před tím nevadilo). Nikdo jiný a hlavně nevěsta neměli jediný problém. Asi po 3 měsících dělala jako, že se to nikdy nestalo a najednou něco potřebovala tak jsem byla Martinka. Necelý měsíc po této svatbě se stala terčem zloby i ta novomanželka, protože odjeli na dovolenou v hrozném zmatku a tchýni dali klíče aby mohla byt zkotrolovat. Ta však prolezla celý byt a všude pak vykládala, že je čuně a že chudák její syn, že pro takovou šmudlu se s ním nevychovávala. Já jsem jí když mi nadšeně volala a chtěla to řešit řekla, že to nechci poslouchat, že je to jejich byt a jestli neměli čas vygruntovat byt před odjezdem je to zřejmě proto, že oba pracují a nestihli to. To jsem si jen pohoršila už tak špatnou situaci se svým "nevhodným" oblečením.
Před mou vlastní svatbou jsem z její strany poznala taky obrovskou "podporu". Přišla k nám na návštěvu v den kdy jsem si akorát s mojí maminkou vybrala a zamluvila svatební šaty. Byla jsem nadšená a hlavně na trní, protože jsme o tom tehdy přítelovi nechtěla říct, aby byl před oltářem překvapen. Jí jsem to nadšeně svěřila načež jsem dostala ledovou sprchu, že mi to k ničemu stejně nebude, protože naše generace (je mi 25 let) neumí nosit podpatky tak jako její a hlavně ona sama (54 let) a to vykládala asi 40 min.
O svatbu se nezajímala vůbec a na svatbě samotné se chovala jako by středem pozornosti měla být ona a ne nevěsta se ženichem. Nakonec byla uražená a dotčená, že jí dostatečně velké množství lidí nechválilo její skvělé šaty, které si vzala mě natruc, protože já jsem všechny prosila jestli by se alespoň ženy mohly vyvarovat černé barvy. Tak si vzala černé ( a měla lepší na výběr).
No zkrátka, ideální vztah to není a já už jsem přestala ustupovat. Vždy když udělá mě nebo té druhé snaše nějaký výstup pak beze slova omluvy přijde a chová se jako by nic a není jí ani trochu trapně. Tak nevím jestli jsem už příliš pro ti ní zaujatá. Mám jen pocit, že kdyby přišla a omluvila se mi za své hloupé chování a projevila tím i zájem o dobré vztahy, že bych jí leccos odpustila, ale takhle se spíš zatvrzuji a nevím co s tím. Upřimně nevěřím, že rozhovor s ní na rovinu někam povede, protože ona nesnáší kritiku své osoby a nesmí si to dovolit ani její vlastní děti natož pak snacha.
Máte někdo taky nějaké konflikty s tchýní? A jak je řešíte?
Vím, že to není to nejhorší na světě co mi udělala a dělá, ale mě to trápí a je mi z toho smutno.
Martina
 Pavlína 23 
  • 

Re: šílená tchýně 

(12.3.2001 9:31:34)
Ahoj Martino,
já mám taky "bezva" tchýni. Teda budoucí. Budu se vdávat na konci dubna, po sedmileté známosti. Cítím se úplně stejně jako ty. Je mi z toho strašně smutno. Vyrostla jsem v úžasné rodině, kde moji rodiče mě a mého skoromuže berou jako rovnocené partnery. Tchyně, si představuje, že k ní budeme vzhlížet jako k nějaké modle a poníženě se k ní uctivě přeuctivě chovat. Já si, ale myslím, že vážit si někoho neznamená být jak puťka a nesmět vyjádřit svůj názor. Opět chyba. Tchýně si to představuje zase trochu jinak. Naposledy, když jsem vyjádřila svůj názor, napadla mě, že jsem na ni byla drzá a zvyšovala jsem hlas a dokonce se jala telefonovat mé mamce a hubovat jí, jak neumí vychovávat děti a že jsem drzá apod. To už je na mě moc.
A ještě jeden malý příklad. Seznam hostů na svatební hostinu. Dřív než jsme stačili s přítelem vyrukovat s naší představou, již všichni ti, jež tchýně považovala za vhodné pozvat, těšili se na svatbu. Nás se ani nezeptala. Po té, co jsem se snažila oponovat došlo na již výše zmíněné drzé chování. Nakonec nám předala seznam lidí, které by chtěla mít na svatbě s tím, ať si vybereme. Skončilo to tak, že když přišla na návštěvu a my jí předali proškrtaný seznam (vyškrtli jsme z něj pouze 2 lidi, abychom předešli hádkám - ještě podotknu, že nikoho z pozvaných příbuzných jsem neměla tu čest za 7 let poznat), opět je do seznamu přidala a pokračovala ostrá výměna názorů. Z celého toho mi vyplynulo jedno jediné. Ona mě nesnáší, já už ji taky nesnesu. Odlišné životní názory naší a jeji rodiny jsou dost zásadní. Závěr? Nedá se nic dělat. Asi končím a nebudu se s ní stýkat. O žaludeční nervóze, bolestech hlavy apod. už tu někdo psal. Nestojí mi to za to. Je mi to moc líto. Představovala jsem si, že v rodičích mého přítele získám i já své druhé skvělé rodiče. Není to pravda. Nikdy to klapat nebude. A ještě jedno. Ona si se svou tchýní absolutně nerozumí. Taky se nevídají. A tu zase mám ráda já. A vycházíme spolu báječně.

Omlouvám se, že jsem to tady takhle zaplácala. Pomáhá mi, když se tu můžu dočíst, že nejsem sama. Že je nás takových víc. A tak snad můj příběh taky někomu pomůže.
 Jířa 25 
  • 

Re: Re: šílená tchýně 

(12.3.2001 14:40:06)
Ahojky holky.Také mám výbornou tchýni.Než jsem se vdala,tak jsem byla s manželem 2 roky.Celou dobu jsme bydleli u mých rodičů,kteří nás živili(neb já byla na škole a on nepracoval).Celou dobu co jsme ke tchýni jezdili na návštěvu jsem poslouchala něco o pražákách a o tom,že jsem rozmazlená..mám dva souropzence o které jsem se od mala starala,takže si nemyslim,že bych byla nějaké rozmazlené dítě.Po dvou letech,co jsem byla vdaná se moje kamarádka prořekla,že jí tchýně říkala,aby nám svatbu rozmluvila.Dalších pár let jsme bydleli u mých rodičů.nakonec mě manžel přemluvil a dali jsme si žádost o byt v městečku odkud pochází..zkrátím to.Díky tchýni jsme přišli o dva byty a skončili u ní v baráku.Není den,aby neklepala na náš pokojík a něco nám nevnucovala.Naši kamarádi se jí vůbec nelíbí a tak nám vodí ukazovat ty"vhodné"..na děti jsme podle ní ještě moc mladí..no prostě se o mého 27 letého manžela stará jak o pětileté dítě..Kontroluje kdo mi volá,s kým jdu ven,jestli je to holka nebo kluk atd atd.Zaplat pánbu,dědeček se stěhuje k mým rodičům a byt nechává mě..jen abych měla klid na ty děti...jak krásný mít aspoń báječný rodiče a prarodiče..
 Radka 
  • 

Re: Re: Re: šílená tchýně 

(13.3.2001 8:55:02)
Ahoj Jiro,
moje maminka mi uz od mladi vstepovala jednu zasadu : Od tchyne se musi bydlet alespon 50 km daleko. V dobe dnesni vyspele techniky bych to prodlouzila radeji na 100. Neco udelejte a odstehujte se pryc. Prozivas (podle meho) nejkrasnejsi obdobi zivota - nenech si ho zkazit a ukaz,ze se dokazes o sebe postarat sama. To Ti ze srdce preje
Radka
 Hanka 26 
  • 

Re: Re: Re: Re: šílená tchýně 

(16.3.2001 18:48:56)
souhlasím s minimální vzdáleností 100km ,stačí telefon, který dokáže taky vytočit. Manžel se od své matky stěhoval ve 20 do domku bez kanalizace rozvodů jen aby ho nepronásledovala. Dnes je mu 35 a je stále konrolován, naštěstí ji obtěžuje jezdit k nám jindy než když potřebuje něco zařídit.Máme dvouměsíční dceru ještě se na ní nebyla podívat. přijedou tedy nastěhují se k nám za týden, protože tu musí něco zařídit.na návštěvě leží na gauči stěžuje si nesmí být hluk a spaní musíme zařídit v patře aby malou neslyšela. ještě že máme naše, po císaři nám se vším pomáhali, než jsem se dala dohromady
 Martina, vdaná 9 měsíců 
  • 

Re: Re: šílená tchýně 

(13.3.2001 11:53:52)
Ahoj Pavlíno,
vypadá to že pocházíme asi z podobně založené rodiny. Rozhodně si nenech líbit takové výlevy. Já jsem dospěla k přesvědčení, že tím že jsem si vzala jejího syna se nestávám jejím dítětem. A tak jako ona se nechová mateřsky nemusím já prokazovat pokoru jako rodičům. Nicméně v naší rodině nejde o pokoru, ale o vztahy rovnoprávné kde se navzájem respektujeme. Tím pádem ona na mě nebude křičet a kárat mě jako malé dítě. Nemusím jí bezhlavě poslouchat a ani respektovat. Chovám se slušně (narozdíl od ní), ale jsem dospělý člověk, svéprávný. Nechápu proč bych měla nechat po sebe dupat nějakou protivnou babu, která je bez vzdělání, bez práce a jediná její meta a životní cíl je mít vycíděný byt. Já mám svou zodpovědnou práci kde si mě lidé váží. To je závěr ke kterému jsem došla po svatbě a snaze zavděčit se jí a vyjít jí vstříc.
Kdyby to nebyla tchýně tak si řeknu co je to proboha za pitomou bábu a už nikdy jí nebudu chtít vidět.
Já si myslim, že je lepší investovat do vztahů které fungují a trávit čas tam kde je nám dobře.
Musím říct ještě, že můj manžel má další tři sourozence s kterými si suprově rozumím a hlavně s jeho o 2 roky starší sestrou jsme dobré kámošky. Strašně moc mi pomáhá přenést se přes problém s jejich mámou. Sama řekla ať se na ní vykašlu a nenechám se ničit.
Přeju ti taky hodně pevné nervy.
A nenedej se ani teď a ani nikdy jindy.
Martina
 Pavlína 23 
  • 

Re: Re: Re: šílená tchýně 

(14.3.2001 9:47:05)
Opravdu to vypadá, že pocházíme ze stejně založených rodin. Ten první odstavec, co jsi napsala, přesně definuje mě, moji skorotchyni i mou rodinu. Jediný rozdíl je v tom, že můj přítel má jen jednoho sourozence a to 5ti letou sestřičku. Takže s tou si bohužel moc o tomto nepokecám. I to jak jsi psala o tom, že nejsi její dítě. Přesně takhle jsme totiž pojmenovali naše vztahy. Moje mamka říká, já tě beru jako svou dceru, ale už nejsi dítě. Kdežto tchyně bere mého partnera a mě jako dítě, které ji bude poslouchat a poslušně za ní hopkat. Smůla. Nic takového provozovat nemíním. Rozhodla jsem se být jako radar. Zaznamenám-li změnu v jejím chování, jsem ochotna začít opět rozumně komunikovat. Jestli ovšem ve svém chování nemíní nic měnit, tak asi se nedá nic dělat a opravdu končím. Ale musím se snažit, protože můj skoromužík je hodně citlivý a nerad by boural mosty. Takže se musím snažit to přežít. Ono to šlo, dokud se jednalo jen o občasné návštěvy, ale jakmile začala organizace svatby, tak se začaly projevovat rozdílné životní postoje a názory a tím prostě začaly upadat veškeré jakžtakž snesitelné vztahy.

Tak teda už končím a přeju taky všem hodně sil. My se přece nedáme.
 Martina, 9 měsíců vdaná 
  • 

Re: Re: Re: Re: šílená tchýně 

(15.3.2001 10:04:23)
Ahoj,
Pavlíno, ty mi mluvíš z duše. Taky jsem jak říkáš jako radar. Pokud nezaznamenám zlepšení tak se hodlám stranit. Pokud někdy bude nějaký alespoň náznak zájmu o zlepšení vztahů, tak jsem ochotná dát jí šanci a pokusit se o vylepšení. Zatím se raději nebudu pokoušet o tom ani moc přemýšlet, protože postupně zjišťuji, že jsem si vypěstovala docela slušnou averzi. No, a to zase nechci kvůli manželovi.
Tak zatím to nechám odležet a snad jednou dospěje a přestane myslet jen na sebe a začne myslet i na své děti a jejich rodiny. Ten samý problém má totiž i žena manželova bratra.
Tak zatím se nedejte nikdo koho trápí jakákoliv tchýně nebo tchán.
Martina
 Alena 23, necelé 3 týdny před svatbou 
  • 

Re: taková 

(12.3.2001 15:47:32)
Ahoj Martino, po přečtení příspěvků musím zkonstatovat, že je nás v tom více. Dokonce i já patřím mezi ty méně šťastné (spíše nešťastné), co se vztahů s tchýní týká. Za necelé tři týdny máme svatbu. Známe se téměř 2 a půl roku a po roce známosti jsme spolu začali bydlet. Můj nastávající se za mnou přistěhoval (150 km). Je maminčiným miláčkem a jeho odchod dodnes nemůže přenést přes srdce. Asi to není jen ten jeho odchod ale i to, že s ním chodím a teď se berem. Nemůže mě zkrátka nějak strávit. Už dlouho vím, že to není jednoduché, problémy jsou neustále. Vyvrcholilo to ovšem nyní, před svatbou. První nadšení opadlo a milá tchýně přes slova zákazu, něco chystat, se do všeho vrhla. Naplánovali jsme si sami spoustu věcí tak, jak si sami přejeme. Ovšem jaké bylo naše zjištění, když nás překvapila tím, že si sama rozjela své objednávky. Budeme tak mít asi nejvíce cukroví a koláčů v kraji. Sami jsme si objednali 12 kg drobného cukroví a jeden svatební dort.Podle ní je to zkrátka málo a objednala dalších asi 8 dortů, 5 rolád a několik kilo dalšího cukroví. Kolik přesně, to asi uvidíme až o svatbu. Ona sama je z vesnice a neustále mám na talíři, že jsem ta z města. Naštěstí u nás byla jen jeden víkend, který jsem málem nepřežila. Neustále poslouchat: "to město, ten panelák, ta nuda, co tady můžete pořád dělat?" nebo "hlavně že máte starou pračku, ale musíte mít mičku" Co je jí proboha do toho? Peníze máme tak proč bychom si nemohli koupit mičku? Takhle bych mohla pokračovat dále. Nejvíce mě mrzí, že je strašně neupřímná a pokrytecká. Kolikrát něco řekne, asi proto, aby se nám zalíbila, ale nakonec to před ostatními úplně otočí. Včera jsme ještě bavili o svatbě a byl právě oběd. (byli jsme totiž celý víkend u nich - skutečně nervy). Po obědě jsme odjížděli. Zase do nás ryla a už jsem to nevydržela a řekla, že jsem tu svatbu snad zrušíme a necháme se jen oddat a pak to ostatním jen oznámíme. (už mě to ale přešlo). Přeci si kvůli ní nezkazíme náš velký den. Mám velké štěstí, že můj skoromanžel stojí při mě a maminka pro něj důležitá není. Trpíme tím bohužel oba a na nás obou se to podepisuje. Hlavně po té, co s ní mluvíme, nebo jsme u nich. Naštěstí se tam díky 150 km neobjevujeme tak často a ona nerada cestuje, takže k nám naštěstí nejezdí. Vím, že můj skoromanžel se za ni stydí, je mu to trapné, jak se jeho maminka dokáže chovat. Abych nezapomněla. Vrchol všeho nastal v sobotu, kdy měl loučení se svobodou. Přál si, jelikož tam byli společní známí, abych šla také. Nakonec mě přemluvil a šla jsem. Velkým šokem pro nás oba byla chvíle, kdy se maminka objevila ve dveřích. Přísahám, myslela jsem, že v tu chvíli zkolabuju!! Ale abych nepsala dlouho. Přiznám se, že to zvládáme špatně. Ale vždycky se pak sami navzájem uklidňujeme a říkáme si, že máme sami sebe, žijeme si svůj život a podle sebe. Ledacos sice musíme přejít, zkrátka to vyslechnem a musíme to přejít, jinak bychom se asi zbláznili, nebo by nás to rozdělilo, což nechceme ani jeden. Ve skoromanželovi mám velké zastání. Je na mé straně a máme stejné názory, za kterými si stojíme. Vždy mě pak uklidňuje a říká, že naše největší štěstí je, že neříká, že maminka má pravdu. A to je fakt, mám vlastně štěstí v neštěstí. Doufám, že si svatbu nenecháme zkazit, stejně jako náš život, který jsme si krásně naplánovali (ona v něm naštěstí místo nemá). Plánujeme miminko, takže teď máme i příjemnější starosti a doufám, že se nám brzy naplní ty největší sny!! Přeju hodně zdaru a hlavně trpělivosti, která dost často chybí!!
 Dana, 2 děti 
  • 

Re: taková 

(12.3.2001 20:39:09)
Ahoj, i já měla tchýni, se kterou jsem si nerozuměla - hlavně v okamžiku, kdy se nám narodilo 1.dítě a ona začala mluvit do všeho, co s tím souviselo. Nedá se proti tomu ale nic dělat - musíš žít svůj život a ona její. Nejsi malá, aby ses jí musela snažit jakkoli zavděčit a pokud ona se chová jinak, než bys chtěla - je to její právo, protože ani ona nemusí nikomu nic vysvětlovat. Ty pak máš zase právo si myslet, že to není dobrý člověk. Nejlepší je být hodně nad věcí a pořád si opakovat, že jí nic nedlužíš a nic od ní nečekáš.
Možná, že doba sama přinese zlepšení vašich vztahů a že tomu možná i budeš ráda. Přeji pevné nervy!
 Jarka 
  • 

Re: Re: taková 

(13.3.2001 10:17:24)
I já chci přispět do této diskuze. Já sice nemám problém s tchýní, ale s tchánem. Můj tchán se s námi nebaví, protože si mě můj manžel vzal. Přál si, aby jeho syn šel v jeho šlépějích a soukromě hospodařil na statku. Já a můj manžel jsme se rozhodli pro život ve městě, to bylo špatně. Bohužel to dopadlo tak, že tchána jsme skoro rok neviděli. Ale možná, že je nám bez něj lépe.
 Honza 
  • 

Tchyne by se mneli hned po svatbe strilet. 

(13.3.2001 23:59:01)
Kdyz jsem byl maly, tak jsem nechapal, proc tata nema rad babicku (z maminy strany). Pak jsem se ozenil a pochopil jsem to. Ja to s tchyni taky nemam jednoduchy. Navic bydlime u ni, protoze na vlastni byt zatim nemame. Ze zacatku to bylo docela v pohode, bez problemu jsme se bavily a tak. Pak se nam ale narodil syn a zacali potize. Mluvi uplne do vseho a porad nas pomlouva pred sousedy. Kdyz pride z prace, drepne si pred televizi a zacne nas (vcetne tchana) buzerovat, jakej je tu desnej bordel a ze nikdo nic nedela. I kdyby bylo perfektne uklizeno, vzdycky si neco najde. Nasemu (ted uz) rocnimu synovy klidne dava mastnou sekanou, chipsy a podobný svinstva. Hracky mu nandala do igelitovy tasky a kdyz ji manzelka rekla, ze by se ti mohl udusit, rekla ji ze je blba, ze nicemu nerozumi ze ji jenom prekazime a vubec. Ja to resim tak, ze se s ni vubec nebavim, zalezu si k nam do pokojicku a neco si delam. Az si jednou sezeneme vlastni byt, tak budu trvat na tom, ze uz ji nechci ani vydet a kluka ze ji taky nepucime. Manzelka si mysli to samy. Nemit jeden druhyho, tak to nevydrzime. Jenom je mi lito tchana, protoze ten je docela spravnej, jenom tchyni nedokaze usmernovat. Ja bejt na jeho miste, tak ji jednu natahnu a vubec se s ni nebavim.

Nejkrasnejsi louceni je s tchyni,
s tou starou svini,
co mne jen spini,


pak to nejak pokracuje, ale to uz si nepamatuju. Preju vsem pevny nervy.
 Mirek 
  • 

Má tchýně je skvělá!!! 

(14.3.2001 0:13:37)
Jsem půl roku ženatý.Se svou tchýní a tchánem se zném o 2 roky déle než se ženou.Tchán je sice workoholik a tchýně je perfektní.Když jsem byl žádat o ruku a dokonce i na svatbě mluvil tchán jen o práci.
Na tchýni nemůžu říct jediné špatné slovo.Je velmi milá,moderní žena,která vždy pomůže a poradí.Jediné co mi na ní vadí, že nechce abychom se ženou měli rodinu.Prý je moc mladá na to aby byla babka.
Takouvou tchýni přeji všem.
 Honza 
  • 

Re: Má tchýně je skvělá!!! 

(14.3.2001 19:27:45)
Tak to ti teda opravdu zavidim. Nam se ted tesne po sobe rozbily oba dva kocarky, ve kterych jsme syna vozily. Kdyz jsme odjizdeli ten novejsi kocarek reklamovat, slyseli jsme tchyni, jak na syna dela: Kys, kys, nemas zadnej kocarek a strouhala mu mrkvicku (ne opravdovou). Je to zkratka s....
 Martina, 9 měsíců vdaná 
  • 

Re: Re: Má tchýně je skvělá!!! 

(15.3.2001 10:13:51)
Ahoj Honzo,
tvoje tchýně je spíš pěkná chudinka když má zapotřebí se takhle vysmívat prckovi. Já bych jí asi úplně ignorovala. Snažila bych se ovšem jí buď vysvětlit nebo prostě kategorickým zákazem dát najevo, že dítě bude jíst a dělat to co my jako jeho rodiče považujeme za vhodné.
Radím co nejrychleji se od nich odstěhovat. Takhle se to bude jen zhoršovat.
Hodně štěstí!!!
Martina
 Anezka 
  • 

Re: Má tchýně je skvělá!!! 

(14.3.2001 19:41:45)
Já mám taky skvělou tchýni. Chodíme spolu cvičit (i s její maminkou) a opravdu bych lepší tchýni mít nemohla. Taky mi ve všem poradí a je opravdu skvělá. Často jdu s problémem spíš za ní než za svou matkou, protože vždycky dobře poradí a pak mně nepomlouvá, že si neumim poradit sama.
 Tea 
  • 

Re: Tchyne by se mneli hned po svatbe strilet. 

(14.3.2001 10:13:58)
Úředník: "Od kdy nežije Vaše tchýně?"
Pán: "Od té doby, co jsem zabíjeli.."
 Honza 
  • 

Re: Re: Tchyne by se mneli hned po svatbe strilet. 

(8.4.2001 22:28:11)
Někdo zvoní, nadávám, nemám ruce volné, právě tchýni vyndavám, z kyseliny solné. Pár gumových rukavic, marně šmátrám po dně, nezbylo z ní vůbec nic, ač jí bylo hodně.
 Marcela, Viki-13m 
  • 

Re: Re: Re: Tchyne by se mneli hned po svatbe strilet. 

(10.4.2001 8:10:03)
Prepáčte, ale z Vášho príspevku sa mi zdvihol žalúdok. Myslím, že ste poriadne prasa.
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Tchyne by se mneli hned po svatbe strilet. 

(10.4.2001 13:36:18)
Souhlasím, s předchozí reakcí na tento příspěvek. Je to na zvednutí žaludku. Jenom mě tak napadá - dokázal by ses k tomu postavit s takovým humorem i v případě, že ta tchýně v solném roztoku by byla tvoje maminka - tedy tchýně tvé milované ženy?
 Jana, těhotná 
  • 

Re: Re: Re: Re: Tchyne by se mneli hned po svatbe strilet. 

(11.4.2001 16:13:10)
Ta veršovánka o tchýni v kyselině solné je dílkem písničkáře Karla Plíhala - bohužel, uvádění zdrojů se na internetu moc nenosí. Pan Plíhal se podobným způsobem naváží prakticky do každého, nejen do tchýní. Je v tom jistá nadsázka a humor - pokud to tak "potrefené" tchýně a další nedovedou brát, jejich škoda.
 Podle reakcí raději anonym 
  • 

Re: Re: Re: Tchyne by se mneli hned po svatbe strilet. 

(11.4.2001 22:40:34)
Mylí Honzo má tam být Právě tchyni NAMÁČÍM v kyselině solné....
Mimo jiné mé příbuzenstvo se téhle básničce velmi zasmálo...
 Jana-tchyně 
  • 

Re: taková 

(16.3.2001 13:54:05)
Ahoj holky - snachy! Musela jsem se hrozně smát, když jsem četla o "šílených" tchýních, protože i já si myslím, že mám tchyni také šílenou. Ale protože už i já jsem tchýně, tak se snažím chovat úplně opačně, než se ona chovala a chová ke mně. Už jenom proto, že miluji svoji dvouletou vnučku a kdybych ji delší dobu neviděla, tak bych tím vytrestala nejvíce sebe. Moje tchyně asi svá vnoučata (a první pravnouče) tolik nemilovala a nemiluje, takže vůbec nevypadá na to, že by jí po nich bylo smutno. Ale musím se přiznat, že i když ji (tchyni) vidím zřídka, tak mi vůbec, ale nechybí!!!!

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.