| Kamisi | 
 |
(18.10.2013 12:27:15)
Doporučuju přečíst si knížku Noemi Aldort - Vychováváme děti a rosteme s nimi. Noemi je terapeutka a dává jiný pohled na děti a postoj k nim, myslím, že z ní vyšla i R+R.
Základem je pochopit, že reakce dítěte je v pořádku, ve smyslu, že dítě má problém a učí se s ním pracovat. Pochopit, že ten, komu to chování vadí, jsi ty a odpoutat se od toho.
V situacích jak píšeš je dobré projevit účast a potvrdit pocity dítě, zároveň ale neustoupit a taky neignorovat a neodpoutávat pozornost. Popřípadě zabránit tomu, aby si ublížil, ale nezastavovat emoce, nechat je vybouřit. To je jediná cesta, jak se negativních emocí zbavit. Říct něco jako "jsi smutný, že si s tou hračkou nemůžeš hrát" a být s ním, nezlobit se na něj. Děti se tak naučí vypořádat se svými pocity samy, uklidnit se samy, nebýt na nikom závislý, věřit samy sobě.
Zároveň dítě potřebuje cítit podporu, projevenou důvěru, že ono to zvládne, na to stačí tvoje přítomnost a projevení lásky. Ignorace je špatně.
Děti učí nás, ne jen naopak. Zároveň máme zakotvené standardy výchovy od našich rodičů a i když často víme, že nebyly v pořádku, je těžké se z nich vymanit. Učíme se celý život.
|
| Zuzana Koubkova |
|
(15.8.2018 14:54:35)
Omlouvám se,ale s tímhle se prostě nedá souhlasit.Každé dítě je jiné,příručka neexistuje!Kéž by ano.Dnes jsem např.totálně zoufalá ze syna 3,5 roku. Jdeme dopoledne ještě se starší dcerou na hřiště s balónem a florbalkama. Po nějaké době jsem ho požádala, aby mi ukázal kalhoty, měla jsem podezření,že se pokakal.Odmítl,na moje prosby odpovídal jen NE, NECHCI,NEBUDU...Tečka.To už mě naštvalo. Po chvilce jsem řekla,že půjdeme domů na oběd,on opravdu pokakany byl,cítila jsem to...Scéna že nikam nejde. Řev,hysterie,já v klidu pomalu posbirala věci, on se mi věšel na nohu,snažil se mi sthnout batoh,kopal do mě...Poslala jsem starší dceru domů,sedla jsem si na zem do trávy,snažila jsem se ho uklidnit. Opět rány, strhnul mi vzteky brýle, tahal mě za vlasy, šlapal po mě...Rozbrecela jsem se.Připadala úplně jak kus hadru, jak tyranej pes.Absolutně nechápu co se v tom dítěti odehrává, ale já tohle v klidu fakt ustát nedokážu. Možná s nějakýma praskama na nervy. Postup jaký popisujete z knihy v případě,že má dítě záchvat, by v tomhle případě vůbec nezabral!Je "záchvat vzteku" a záchvat vzteku. Nebo jsme něco jako rodiče nezvládli...Nevím.Naprostá zoufalost.
|
| Mirek_ | 
|
(15.8.2018 16:01:49)
"Absolutně nechápu co se v tom dítěti odehrává."
Zkoušela ses ho zeptat? Jak vidí situaci on, co by rád? Zkusit se s ním dohodnout?
Návody fungují třeba na většinu lidí a většinu situací, ale ne vždy a na každého. Takže třeba ta obecná rada "zeptat se" nemusí u vás vést k cíli.
|
|
| Růžena Kvašná |
|
(23.9.2018 22:58:00)
Dobrý večer.Zkuste si příště na hřiště vzít navlhčené ubrousky a plenu navíc.V klidu dítě přebalit a nechat ho pokračovat ve hře.Dítě Vám zrcadlilo Vaší náladu,když jste se zlobila že se pokakalo.Čím více jste se zlobila ...tím více bylo dítě v opozici
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(17.5.2022 15:13:11)
Mně kniha od N. Aldort velice, ale velice nesedla, i když detaily si už nevybavím.
Ale naučila jsem se chápat, že děti prostě mají svůj důvod se zlobit.
Na druhou stranu ale já mám taky své důvody pro své požadavky. Takže se sice na ně (většinou) nezlobím, že se vztekají nebo protestují, ale ani se neomlouvám a neobviňuju, že něco nebude podle nich.
Mám odpovědnost, takže vyslechnu stanoviska, zvážím je a rozhodnu. Líbit se jim to nemusí, ale jsou tři a nikdy nebudou všichni spokojení. Pokakané batole, pro které nemám plenu, prostě nebudu přemlouvat, ani si nebudu vyčítat, že jsem tu plenu nevzala, vezmu ho pod ruku a bez bouřlivých emocí na své straně odnesu. Myslím, že to pro něj je sice nepříjemné, ale zhroucená máma, která se nechá přemoct batoletem, je určitě nepříjemnější.
Nemyslím to ve zlém, mám jen pocit, že někdy ta snaha vycházet vstříc potřebám dětí nebere v úvahu hlavní potřebu dítěte, a to je bezpečí. A bezpečí se nachází u silného a předvídatelného rodiče (který si pořád nesype popel na hlavu a nenechává se zatlačit do kouta). Takže si nic nevyčítejte.
|
| Konzerva | 
|
(17.5.2022 15:17:58)
Vzhledem k tomu, že příspěvek je 9 let starý, bylo by zajímavé vědět, jak se s tím rodiče vypořádali a jaký je syn dnes. 
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(17.5.2022 15:20:20)
Tyjo
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(17.5.2022 15:19:31)
Jinak spousta lidí nerozumí té dávné pravdě, že každé dítě je jiné. Kdybych měla jen své druhé a třetí, nechápala bych, proč se lidi s těma dětma prostě nedomluví??? Proč jim nenaslouchají? Proč se trochu nevcítí? Proč nevymyslí nějaký win-win řešení? Dyť je to prosté :-D
Naštěstí už jednička mě vyškolila, že jsou děti, které o žádné win-win nestojí, konflikty záměrně šroubují, v konfrontaci si libují a nějaké dohody a oboustranně dojednaná pravidla mají přímo .... na lehátku, jak zpívají Horkýže Slíže.
Takže pokud tu bude nadlimitní množství nechápavě povznesených rad, tak si z toho nic nedělejte 
|
|
|
|
|
. Začala s tím trochu později než tvůj syn (někdy kolem 15 měsíců)...
, u mladšího jen hodinu...
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)