| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Udělala jsem správnou věc.

 Celkem 19 názorů.
 LENKA 
  • 

Udělala jsem správnou věc. 

(26.2.2001 7:26:23)
Dobrý den,
skoro každý den si pročítám vaše příspěvky, diskuze, názory a moc se mi líbí tento způsob komunikace.
To jsem ještě netušila, že se odhodlám vylít si tu srdíčko, protože se cítím úplně na dně.
Právě jsem se rozešla se svým přítelem, který pro mne byl přítelem, milencem, měla jsem ho (a vlastně mám) velice ráda. A proč? Je ženatý..
Já vím, že se tento problém tady už jednou řešil, vlastně chci na něj trochu navázat a ukázat jak taky dopadají takové svazky. Rozchod je ještě čerstvý, ale vím, že jsem udělala správnou věc. Věděla jsem, že jsem milována, udělal pro mě první poslední, ale ty pocity, kdy ode mne večer odcházel, ty probrečené noci a osamělé víkendy. Nikomu bych to nepřála... Snažila jsem si utvořit vlastní okruh přátel, mít nějaký program, když nejsem s ním, ale měla jsem v sobě takový blok, že jsem radši zůstávala doma a bulila tam.. Je to hrůza, asi řeknete, že jsem hloupá, ale kdo si to prožije, ví asi o čem mluvím.
Promiňte délku mého příspěvku, ale je to pro mne užitečné, takhle se vám "vybrečet" na rameni..:o)
Říká se nikdy neříkej "NIKDY", ale já už mohu spolehlivě říct, že až se z toho vylížu, tak "NIKDY" ženatého muže....!!!!

děkuji Lenka
 Lenka 27 
  • 

Re: Udělala jsem správnou věc. 

(26.2.2001 15:39:35)
Milá jmenovkyně :-)
držím palce, určitě na Tebe někde čeká ten někdo s velkým Ň, pro kterého budeš nejenom zpestření manželského života!! Ať ho brzo najdeš!!

PS: Nechci nijak zlehčovat hloubku citu, který k Tobě určitě měl i ženatý přítel. Ale byl prostě ženatý a na prvním místě byla (a asi musela být) jeho rodina.
 Dana, dvojčata 
  • 

Re: Udělala jsem správnou věc. 

(26.2.2001 22:18:16)
Ahoj Lenko, vážně jsi udělala správnou věc - zní to dost divně a otřepaně, ale nejen pro něj a jeho rodinu, ale i pro sebe. U nás to dopadlo malinko jinak, ale stejně mám pořád černé svědomí. Moc dobře se s tím nežije. To myslím naprosto vážně. Ať jeho manželství bylo jakékoliv, "urvala" jsem na jeho rozpadu lví podíl (byla jsem naprosto nekomunikativní s kýmkoliv jiným - stejně jako ty). Jsem v pohodě, ale ten červíček tam asi bude pořád. Takže ti také přeju jenom toho správnýho mužskýho a hlavně - nezadanýho. Držím palce.
 kateřina 
  • 

Re: Udělala jsem správnou věc. 

(26.2.2001 23:34:28)
Lenko,

prošla jsem si tím také (viz moje různé přispěvky tady) - asi jsem ho nemilovala, ale měla jsem pocit, že už nidky nenajdu chlapa, který by se mu mohl rovnat jako přítel, kamarád, rádce....
Ale ukončili jsme to, protože se vyskytnul muž mých snů - ukončila jsem to dříve, než jsem si tím druhým vůbec něco začala, v době, kdy jsem ještě nevěděla, jestli ten druhý by měl o mě vůbec zájem -
ale chtěla jsem být svobodná.

Začala jsem nový život, úplně jinak, se svobodným mužem - a je to o tolik lepší!!!

A nemám žádné výčitky svědomí, pocity viny...

Uvidíš, že to zvládneš, za chvíli ti bude mnohem líp - tím, že jsi se s ním dokázala rozejít, jsi udělala ten nejstatečnější krok - ublížila jsi sobě, aby nebylo ublíženo nevinným (uf, to zní teda knižně!!! :-). Gratuluji a hodně štěstí!
 Iva, 28 
  • 

k ženatým chlápkům 

(28.2.2001 21:09:58)
Ahoj holky,
když tu tak pročítám příspěvky, trochu vzpomínám...
"zamlada" jsem byla taky zamilovaná do ženatýho kluka, strašně to se mnou mlátilo, pořád jsem čekala, kdy mi zavolá (vedl takovej klub pro mladý a já jsem tam chodila a občas s něščím pomáhala navíc), kdy se mě dotkne, jestli si na víkendové akci vedle něj budu moct sednout nebo lehnout, aby to nebylo nějak nápadný, a tak, ale zároveň jsem se hrozně snažila, aby si on ničeho nevšiml, (což asi bylo hrozně naivní), a hlavně mě ani nenapadlo, že bych o něj měla nějak usilovat. Měl přece svojí fungující rodinu a brala jsem to jako svůj problém.
Holky, milenky a "nevěrnice", copak jste fakt vždycky v životě dostaly všecko, co jste zrovna chtěly?
Já mám teď úžasného manžela, fajn manželství a pěkné vzpomínky.
Neberte to prosím, jako bych se nějak dávala za příklad, nikoho ani v nejmenším neodsuzuju jenom se mi zdá, že tenhle pohled tu trošku chybí.
 Petra (28) 
  • 

Re: k ženatým chlápkům 

(26.3.2001 14:21:34)
Ahoj všichni surfaři,

co dodat k ženatým milencům... Když mi bylo 19, beznadějně jem se zamilovala do něho - ženatého, který byl sice o 10let starší, ale měl v sobě něco, co mě absolutně nenechávalo v klidu. K mému neštěstí moje city opětoval a taky se zamiloval. V té době řešil osobní rodinné problémy, kterými mě moc nezatěžoval a nikdy si na svou ženu neztěžoval ani jí nepomlouval. O to bylo vše horší. Náš románek skončil tak rychle jak začal, po šesti měsících. Impuls k rozchodu jsem dala já, a ve skrytu duše doufala, že mi to bude rozmlouvat a slibovat tak, jak to bývá v těch krásných amerických filmech. Nebylo!!! Bylo to dost obtížné i proto, že jsme zůstavali v pracovním kontaktu a když se náhodou objevil v mé blízkosti, nohy mi zdřevěněly. Nemohla jsem se nikdy smířit s tím, že už se spolu nebudeme nikdy milovat. Za rok se stal šťastným otce zdravé dcerky a moje nenávist a žárlivost neznala mezí. Samozřejmě jsem nedávala nic najevo a i k němu jsem se chovala stále kamarádsky, jak sme si při rozchodu slíbili. A čas šel dál a to že je nejlepší lék můžu potvrdit.
Za dva roky jsem se opět zamilovala. Byl opět o 10let starší, ale rozvedený a ještě k tomu s klučinou ve vlastní péči. Loni jsme se po šestileté známosti vzali a mým největším svatebním darem bylo, když si mi u svatební hostiny manželův syn sedl na klín a pošeptal mi do ucha: "Mami". Oční stíny a řasenka byly tatam. Našla jsem manžela na celý život. Toho pravého a skvělého. A když mi "ON" ( dnes už né pracovní kolega, ale obchodní konkurent ) přál hodně štěstí do manželství, zjistila jsem, že ta nenávist je už dávno pryč a že to myslí upřímně. Ale musela jsem chtít a věřit, že svého nového přítele (dnes už manžela) chci milovat a že to nedělám někomu natruc. Já vím. Vypadá to jako pohádka ze špatným koncem, ale věřte nebo nevěřte, trápila jsem se pět let. Nebyla jsem přesvědčena, jestli jsem udělala dobře, když jsem dala impulz k rozchodu. Dnes už to vím, a holky - ženáče Ne!!!

Mějte se všichni moc fain. Petra
 honza 
  • 

Re: Udělala jsem správnou věc. 

(27.2.2001 6:21:20)
Lenko ,držím Ti palce, já na takovou větu čekal,snažil se z ošklivit,udělat se nesnesitelným,ale nic nepomohlo.
Je dobře,že jsi se tak to rozhodla,mé výčitky svědomí,jsou čím dál větší, nedokážu si vysvětlit komu jsem víc ublížil,a nebo ještě ublížím.Žena mi denně dává najevo co jsem udělal,nadává mi , vyčítá,když ji řeknu ,že odejdu,když jsem tak nesnesitelný.
Tak za chvíli příjde,že to tak nemyslela,pak začne z novu,že si každý budem žít na své triko,a rodinu udržíme k vůli dětem.
Do toho milenka, s vydíráním i láskou,a věř,že jsem opravdu zralý na psychiatra,proto ti moc fandím,že jsi se rozhodla, protože já už jsem zase na pochybách,věděl jsem ,že to nebude pro mou ženu jednoduché,ale je to čím dál horší.
Holky nemusíte mi odpovídat,držte Lence palce.
 Marcela 
  • 

Re: Re: Udělala jsem správnou věc. 

(27.2.2001 8:12:08)
Honzo - já ty palce držím i tobě!
 LENKA 
  • 

Re: Re: Udělala jsem správnou věc. 

(27.2.2001 9:22:05)
Milé holky a Honzo,
moc vám všem děkuji za vaši podporu a přání do "nového" života, je to pro mne v tuto chvíli velmi důležité, cítím se tak zle. Ale to přejde, je to ještě brzy..:o)
Máte všichni pravdu, ty Lenko spolujmenovkyně, rodina je pro něho velmi důležitá, pohyboval se mezi mnou a nimi, měl pocity viny, že zanedbává je, když byl se mnou a naopak. Dano s dvojčátky, máš pravdu, i kdybychom to nějak rozsekli a začali žít spolu, měla bych neustále pocity viny, že jsem rozbila rodinu, do ničeho jsem ho nikdy netlačila, ale stále by to se mnou bylo. Katko, takhle elegantně :o) to vyřešit s ženatým milencem je štěstí, můžeš být na sebe pyšná...a Honzo, jsem ráda, že jsi napsal, Tvůj příběh jsem sledovala velice pečlivě a přeji Ti hodně síly, abys To vše ustál.
Kruci, jenom kdyby mi tak hrozně nechyběl..!!!

 Dana, dvojčata 
  • 

Re: Re: Udělala jsem správnou věc. 

(27.2.2001 14:19:56)
Ahoj Honzo, Tvůj příspěvek (ten o těch výčitkách) mi něco připomněl. Situaci mého nynějšího muže v době, kdy se ve vztahu ke mně a své ženě „plácal“ úplně stejně jako Ty. Odešel z domova, vrátil se zpět – podobná situace se opakovala celkem 4 x – z toho 3 x jsem ho poslala zpátky já. Ne, že bych o něj nestála, ale záleželo mi na něm (a dodnes záleží) tolik, že jsem prostě jen chtěla, aby byl šťastný – kdekoliv. Jeho výčitky a pocity viny byly tak velké, že nespal, nejedl, jen přemýšlel a poté, co odešel ke mně – naposledy – a zůstal, jsem žila v podobném psychickém stavu já. Trvalo to skoro dva roky, vážila jsem 40 kilo a vypadala jako stín. Nikdo v mém okolí vůbec nechápal, co dělám a proč. Jedinou jistotou, kterou jsem měla, byla ta, že to musím skončit, nebo nás to zničí všechny. Skončila jsem to, on nějak nepřenesl pocit, že mne ztratil a od té doby spolu žijeme. (Vidíš Lenko, vážně to nebylo moc jednoduché). Dnes vím, že jeho manželství bylo opravdu celé ty roky dost špatné („pestré a barvité“ zážitky z jejich společného života mi dnes líčí jeho děti, ač o to vůbec nestojím a několikrát jsem je na to upozornila), ale přesto v sobě mám pořád pocit viny. Jestli to opravdu bylo tak špatné, mohl se rozvést bez mého přičinění. Jenomže tu „korunu“ tomu nasadila i jeho bývalá žena. Nejmoudřejší totiž je, když považuje Tvé rozhodnutí za konečné, tudíž nevyčítá (jenomže, kdo to má vydržet?). Nevím sama, jestli bych tohle zvládla (pocit ztráty důvěry v člověka, se kterým žiji), zvlášť v případě, že je vztah bezkonfliktní, ale pravda je, že se ten „hrneček“ pokoušel slepit a vždycky se časem (ideálně v opilosti) dostali ke mně coby strůjci jejich nešťastného manželství, k výčitkám a napadání, takže se sebral a doslova „utekl“ ke mně. Možná to bude vypadat, že jsem úplně pitomá, když jsem ho vždycky přijala a poté (když vztek, zlost a opice vyprchaly) nechala odejít, ale alespoň ten pocit, že měl možnost svobodné volby byl pro mne důležitý. Jeho bývalá paní ještě neopomněla poté zatelefonovat mně, mé matce, mému šéfovi, mým kolegům a tímhle vším ho zřejmě natolik otrávila, že zůstal se mnou. Takže – ať uděláš, co uděláš, prosím Tě, ať je to definitivní a jestli je ještě nějaká šance, aby Tvé manželství zůstalo vcelku, promluv si narovinu s Tvou ženou o tom, jak se cítíš, proč Ti nechce (nebo nemůže) odpustit (ono to určitě bude chtít spoustu času), že potřebuješ její důvěru a že ji nezradíš a TOHLE DODRŽ, nebo jednou zůstaneš sám……
Měj se líp a Vy všichni ostatní také.
 honza 
  • 

Re: Re: Re: Udělala jsem správnou věc. 

(28.2.2001 11:31:22)
Dano,popsala si svůj osudový příběh,jako by si ty byla ta milenka,a já ten ženatý,sedí spoustu věcí skoro na chlup.
Dano ,já vím,že už to nebude doma nikdy jako dříve,nechci aby se trápila,děti o mne nepříjdou,a pocity mám úplně stejné,plus spoustu výčitek k oběma.A milenka se chová jako ty rozhodnutí nechává jen na mně,abych někdy neřekl tu osudovou větu ,můžeš za to ty,ty jsi mne donutila se rozvést.Tady jsem v situaci,kdy na obou stranách jsou děti.A na větu ,že ve vztahu sex nehraje důležitou roli nevěřím.Tam ,kde si rozumí v posteli,je těch problémů míň ,nebo se líp řeší.Děkuji všem za podporu,rád vám napíšu jak to dopadlo,nevěřte že utíkám,není kam utéci!
 Dana, dvojčata 
  • 

Re: Re: Re: Re: Udělala jsem správnou věc. 

(28.2.2001 20:18:30)
Ahoj Honzo, ono to jde v podstatě shrnout tak, že všechny tyhle příběhy jsou si trochu podobné (až na počty dětí, důvody a konečný výsledek). Vždycky začínají něčím moc hezkým a většinou končí někým hodně ublíženým. Souhlasím s Tebou, co se sexu týče (doufám, že nevyvolám nějaké velké negativní reakce), ale mé zkušenosti, i ty odposlouchané většinou tohle pravidlo potvrzují. Není to ale o sexuální spokojenosti jako takové, ale o komunikaci. Protože jestli jsi ochoten s partnerkou komunikovat o tom, co vyhovuje a nevyhovuje v sexu (a poté se těm vyhovujícím stránkám přizpůsobovat), potom zpravidla komunikujete i o jiných, zásadních věcech a to je přeci klíč ke spokojenému vztahu. Nebo ne?
Ozvi se, jak se Ti daří, až budeš mít trochu volněji, myslím, že to nezajímá jen mne.
Měj se hezky.
 lucie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Udělala jsem správnou věc. 

(19.3.2001 11:12:53)
ahoj Honzo, dlouho ses neozval - zajimalo by mě a možná i ostatní jak se daří tobě a tvé ženě a dcerám?.Sledovala jsem tvé příspěvky o problémech s milenkou a jejím těhotenstvím a jestli máš chuť dej vědět jak se ti daří a co je u Vás nového..Hodně štěstí.
 Honza 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Udělala jsem správnou věc. 

(22.3.2001 13:38:59)
zdravím Vás všechny,Lucku,Danu,Sharon, i Vás ostatní,na přání Lucky a Dany,se vracím mezi Vás,promiňte mi chyby,či slovosled,ale už začínám.
Zítra 23.3, je tomu 3týden co jsem odešel z domu, sbalil si své saky a šel k milence,neustal jsem obviňování ,vyčítání ,nadávky.
Ptáte se co mne k tomu vedlo,chtěl jsem ušetřit děti,tohoto kina,a taky jsem si chtěl ověřit,jaké je to na druhé straně.
Nepočítl jsem s tím co to udělalo s dětma i se ženou, vše se se sypalo jako domeček s karet.
žena se z toho nemůže vzpamatovat do teď,nevěřila,že to dokážu udělat, prosila mne ať zůstanu,slibovala,že se vše mezi náma dá do pořádku,ale já stejně odešel.Nejhorší děti,
nedovedete si představit,když ten můj mazel stojí u sedačky a roní krokodýlí slzy, tati zůstań, já brečel celou cestu k milence, a dvě noci jsem probrečel, nic Vám to nenahradí žádná milenka,jsou to mé děti,jak patří ke mně ,tak já k nim.Chodím za nima každý den,beru si je na víkendy,byl jsem s nima na karnevalu,v kině u rodičů,a spoustu jiných akcí, i když jsem je chtěl rozveselit, ten smutek z jejich očí, holky to je něco hrozného, dovedu pochopit chlapa ,že opustí rodinu,ale mámu už vůbec.
Můžete mi nadávat,říkat,že jste mi to radily,prostě musel jsem to udělat,něco se ve mně sepřelo.
A ptáte se jestli jsem šťastný,ne nejsem, a milenka mi to nijak neusnadnila,abych se z toho nesbláznil musel jsem něco dělat,tak,si peru,vařím,žehlím,uklízím sám,dělám úpravy v bytě,
dokonce jsem byl tak psychycky na dně ,že jsem se naboural v autě, myslel jsem úplně na jiné věci.
Má žena šla tak daleko,že si pro mne přišla ať se vrátím domů,ať mne nechá být,jestli je normální brát tátu dvěma dětem, byl to slovní přestřel,ale já musel asistovat,nestěžuji si pozor,vím,že byste mne hned dali do kožichu.Rodiče se mi sesypali,všichni vám chtějí moc radit,ale je to ještě horší.
A jak to vidím dnes, udělal jsem další chybu,že jsem odešel od rodiny, zítra se vracím, ty děti za to nemůžou,já je potřebuji,tak jako ony mne,a nic Vám to nevynahradí,ale odchod mi skomplikovala nemoc milenky,tak se taky těžko odchází,ale je to poslední rozhodnutí,chci být s rodinou.Manželka včera objednala dovolenou v Chorvatcku,a děti už se nemůžou dočkat až budem všichni spolu.
Ale svědomí nemám čisté milenka byla jako na hopačce,a já z té houpačky chci dolů.Nebojte se ,alimentů a pomoci pokud bude něco chtít se nevzdávám,ale nejdřív test otcoství.její bývalý milenec se u ni objevoval dál,když jsem tam nebyl a chodí za ní do práce.
Holky vím,že je to smutné,jak se to dá zamotat, vím,že jsem vše spáchal já, svou touhou po sexu,a tady je výsledek.nechce se mi reagovat na vaše odpovědi, vím, že mne podpoříte,i hodíte pod stůl,já jen,že jste to chtěly vědět a já Vám to slíbil. honza
 lucka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Udělala jsem správnou věc. 

(22.3.2001 14:03:12)
Honzo, jenom jedno ti chci říct: hodně štěstí!!!Upřímně.Lucka
 Silva, dcerka 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Udělala jsem správnou věc. 

(22.3.2001 17:18:13)
Ahoj Honzo,
držím ti palce,ale opravdu máš pravdu,že děti nesmí trpět za rodiče. Díky této "lekci" jsi přišel na to, že vztah mezi mužem a ženou se nedá postavit na sexu.V životě jsou podstatně důležitější věci.I já dnes vím, že je pro mě nejdůležitější rodina,tolerance a dokázat odpustit chyby, které člověk někdy udělá.
Jsi asi jeden z mála.Škoda,že na to samé dosud nepřišel i můj manžel,který zanechal doma 5-ti letou holčičku.Milenka je pro něj důležitější než vlastní dítě.Nemá o své dítě skoro žádný zájem(kvůli svým rodičům si ji bere každých 14 dní na víkend)a to ji do nedávna tolik miloval, že bez ní nemohl ani krok.Ani krokodýlý slzy a utrpení, kterým to dítě prochází, mého muže zatím nezlomily.On je právě ten,co svůj vztah postavil na sexu.Jak se člověk dokáže změnit.
Z tvého vyprávění je vidět,že své děti opravdu miluješ a to je pro ně to nejdůležitější.
Přeji ti hodně štěstí! Silva
 Honza 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Udělala jsem správnou věc. 

(29.3.2001 7:04:25)
Silvo, děkuji za tvoji odpověď,a držím Ti palce, že příjde i ten tvůj den D.
Já se dokázal vrátit teprve včera večer.Milenka byla nemocná, tak jsem trochu o ni pečoval, nedokázal jsem odejít a nechat ji nemocnou na pospas.
Včera ráno jsem ji to řekl,že se kvůli dětem vracím domů,zůstalo to bez komentáře,jen pokud se chci vrátit ať to udělám rychle, než si na mne zvykne.
v podvečer jsme spolu povečeřeli,šli na procházku do naší hospůdky na pivko a na čaj.
po cestě k ní domů,se zeptala jestli jsem to myslel vážně, já že ano.
Pak jsem si donesl krabice z auta a její věci se sklepa,aby si je vybalila zpět poslala mne pro ně.
Sbalil jsem si věci odnesl do auta,žádné slzy,žádné výčitky.
chtěl jsem se s ní rozloučit, poděkoval jsem za všechno, nabídl pomoc,vrátil klíče od bytu.
její slova, že žádnou pomoc nepotřebuje, že potřebovala mne, že mi nebude volat ani vyhledávat.
A pokud ji budu chtít něco dát,ať pošlu peníze.
A co doma, děti nevěřily, hned jsem je měl na krku,to bylo radosti,a hned nových plánů,žena byla ve cvičení, byla stejně překvapená, tak konečně zase mezi svýma doma. Přeji Vám všem hodně štěstí a lásky, a jen pěkné konce vašich příběhů Honza
 Dana, dvojčata 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Udělala jsem správnou věc. 

(22.3.2001 21:30:57)
Ahoj Honzo, k tomu je těžko co dodávat.... trochu lítáš ode zdi ke zdi, že jo? - Tuhle situaci si pamatuju i když bez plačících dětí a nebyla jednoduchá, pro nikoho. Pevné nervy přeju.
 Marcela 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Udělala jsem správnou věc. 

(23.3.2001 7:51:33)
Tedy Honzo, je mi to líto. Plácáš se v tom pořád dál a dál jak ryba na suchu, a ať uděláš cokoli nikdy to nebude dobře...

Myslím že dovolená v Chorvatsku (nebo kdekoli jinde), je možná fakt dobrý nápad. Změna prostředí, bezstarostnost (alespoň trochu a určitě pro děti). Navrhuju abys s sebou vzal buď víc peněz, nebo peníze o kterých by manželka nevěděla a pozvi rodinku třeba do aquaparku nebo nějaký zajímavý výlet, manželce kup třeba kytky - prostě překvapuj!

Pokud to nevyjde, a držím ti pěsti, aby se to nestalo, myslím že rozhodně není řešení zmítat se mezi bydlením doma a u milenky. Mnohem lepší by podle mě bylo odejít jinam. Třeba k rodičům, nebo do hotelu - prostě být sám. Ne vždy jít k "té druhé". To ti nikdy nepomůže, ať už by to dopadlo jakkoli.

Držím palce

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.