| Lou+3 | 
 |
(16.3.2013 8:59:16) Tuhle mi dcera rikala, ze ve skole si od ni nektere holky odsedaji s tim, ze preci vedle ni sedet nebudou, fuj. Delaji na ni ksichty a pak si stezuji, ze je otravovala (tedy, ze jim neco delala). Nema zadnou blizkou kamosku (tedy o jedne si to mysli, to je mila holka, co se kamaradi se vsema - dcera chce byt dlouho v druzine, aby si s ni mohla pohrat, protoze pred tim si hraje s jinyma, nez jdou domu a pak si muzou hrat ty dve spolu). Uci se dobre, ma dobre zazemi, zajmy, prijde mi v pohode. Jenze tuhle jsem si ji treba byla vyzvednout a kdyz jsem se ji ptala, co delala, tak pry honila kluky, aby jim dala pusu a oni pred ni utikali a prej to byla to sranda. Nacez kluk vedle, celkem pohodovy rekl - no jo, ona je takova prastena a klepal si na celo. Coz o to, me tolik nevadi, ze je prastena, ale to, ze to vnimaji ostatni deti a odtahuji se od ni je mi strasne lito. A ona to taky vnima, ale nechape, kde je problem. Sama jsem v takove situaci byla celou zakladku, spoluzaci me nesnaseli a ja nevedela a dosud nevim, co jsem vlastne delala spatne - tehdy jsem to davala za vinu tomu, ze jsem nemela dobre obleceni a neumela nic navic, ale nebylo to tim, proste jsem byla ta divna, co s ni nikdo nechtel nic mit. Ucitelce to neprislo, ucela jsem se dobre, ale byvala jsem dost nestastna - pak jsem zacala hodne cista zila jsem v trochu jinem svete, mimo realitu, cimz jsem nejak prekonala tohle neprijemne obdobi. Vlastne doted se nejak neumim zaradit do party a hodne me mrzi, ze dit, mozna i vsechny, na tom budou podobne. Nebo si myslite, ze by treba pomohl nejaky psycholog, kdyz je to takhle na zacatku?
|
| Nztdt Kgfz |
 |
(16.3.2013 9:10:09) Ja jsem si taky casto pripadala jako mimon. I lidi s vyssi inteligenci byvaji casto nepochopeni. (to nevztahuji k sobe ). Pokud mas duveru k tridni ucitelce nebo k vychovatelkam v druzine, zacla bych u nich. Ony maji velkou sanci vypozorovat co se deje a tve holcicce pomoci, eventuelne nejak lehce zasahnout.
|
|
| Nztdt Kgfz |
 |
(16.3.2013 9:15:23) Jeste takhle, jak to vnima tvoje dcera? Citi se odstrkovana nebo to vnimas jen ty jako mama? Protoze asi neni dobre smerovat nekoho do role o jakou nestoji. Me nekdy bylo lito, ze nemam kolem sebe tolik kamaradek jako jine holky, na druhou stranu kdyz se pocet pratel zvetsil, potrebovala jsem prchnout at mam klid. Stalo se mi to i na materske, clovek nejdriv hleda maminky se kterymi by si rozumel, a pak jsem si uzivala klidu doma a za vratky nezvana navsteva... ) Ted uz jsem radu let spokojena a stabilizovana I sama se sebou.
|
|
| štěpánkaa | 
 |
(16.3.2013 9:15:53) tvoje dcera má nejspíš problém s navazováním vztahů a odhadem, co je vhodné a co ne, neumí "číst" v chování spolužáků.  oba moji kluci měli stejný problém. asi rok chodili do PPP do vrstevnické skupiny, kde právě tyto dovednosti nacvičovali. (bylo to ve 2.nebo ve 3. třídě). pak se dostali do výběrové třídy - jazykové, kde těch exotů bylo víc a děti byly tolerantnější, později na víceletém gymplu už nikod nic neřešil. Kluci se to trochu naučili, jak vycházet s ostatními a jejich okolí se trošku změnilo v tolerantnější. U nich byl jeden z problémů, že vždycky všechno věděli (bez námahy) a pořád se hlásili a spolupracovali s učitelkou. v první třídě měli učitelku i družinářku skvělou, ta vše ukočírovala, ve 2. jsme to museli začít řešit - byly problémy. Ona kluci jsou ADHD
|
| štěpánkaa | 
 |
(16.3.2013 9:21:24) a jestli půjdete k psycholožce, tak svoje obavy nerozebírej přímo před dcerkou - promluv s psych.nejdříve sama, ona si pak promluví s dcerkou a uvidíte a ani bych dcerce předem neříkala, že tam jdete pro tento důvod, aby se to třeba nezhoršilo její křečovitostí, apod.... my jsme tenkrát klukům řekli, že jdou na testy, jestli je můžeme přihlásit do té jazykové třídy, jestli to zvládnou
|
|
|
| fisperanda | 
 |
(16.3.2013 9:18:06) Co chceš řešit u psychologa? Dítě je, jaký je. Nedovedu si ňák představit, že se to dá lámat přes koleno. Ty bys měla být od toho, abys jí řekla, seš taková, maková, ale je to v pořádku. Ona není divná, tu nálepku jí nedávej, a nenech ostatní, aby ji v tom utvrdili. Vždycky budou ti oblíbení v kolektivu, a ti "druzí". To vždycky bylo, je a bude. Je potřeba to přijmout jako fakt. Tvoje dcera to vyřešila, má kamarádku, na kterou se těší, a těší se na čas, kdy si s ní bude hrát, honí kluky, a ti si klepou na čelo... ale to jsou přece normální dětský hry. Moje dcera celou školku proseděla sama s hračkama. V pořádku. Její volba, její svět.
|
| Monty | 
 |
(16.3.2013 9:21:47) Souhlasím s Fisperandou. Co myslíš, že psycholog vyřeší? Tvoje dcera je "nějaká" a těžko bude jiná jen proto, že si o tom popovídá s psychologem.
|
|
| štěpánkaa | 
 |
(16.3.2013 9:29:34) zakladatelka by se měla zařídit podle toho, jak to cítí dcera. ono to nemusí skončit jen u popisovaného. u nás to začalo podobně jak píše a skončilo šikanou obou dětí a kdybych tomu mohla předejít, udělala bych to.  psycholog samozřejmě "nevyřeší" nic, ale může pomoct najít cestu, jak pobyt mezi vrstevníky zvládat, pokud se vymyká obvyklým vztahům. řešení bude hlavně na dceři zakladatelky
|
| Monty | 
 |
(16.3.2013 9:34:22) štěpánko, podle mne na to žádný psycholog není třeba. Mám taky doma dítě z jiný planety a když ho ve škole někdo otravuje, tak se nejdřív snaží to ignorovat a čeká, jestli ho to přestane bavit, a když nepřestane, tak dotyčnému holt jednu flákne. Mně ta tendence pořád lézt se vším k psychologům přijde úsměvná, nedovedu si představit, jak nějaký psycholog zařídí, že dítě přestane být "jiné" a stane se třídním oblíbencem. Dětský kolektiv má nějaká svá pravidla, stejně jako kolektiv dospělých, a karty jsou dané. Pomáhat se zvládáním té role má rodič, ne nějaký cizí člověk.
|
| Nztdt Kgfz |
 |
(16.3.2013 9:42:33) se zvladanim role rodic tezko pomuze v situaci, kdy sam si uvedomuje ze ze sveho pohledu stejnou situaci zvladal-nezvladal stejne jako dite a byl by radsi kdyby to bylo jinak. Mi v orientaci mezi lidma hodne pomohla grafologie a par s tim spojenych sebepoznavacich cviceni, uplne se mi od te doby zmenil zivot, pohled na sebe, na lidi, do lidi... citim se jako uplne jiny clovek mezi lidma i oni me tak vnimaji.
|
|
| fisperanda | 
 |
(16.3.2013 9:53:19) Tak má rodič problém. Mně přijde asi nejhorší tady ten přístup, kdy dám jasně signál: Nejseš oblíbená v kolektivu, to není normální, normální je být oblíbený, jdeme k psychologovi, on tě spraví. Já jsem byla dycky mimo, říkali mi na základce mimozemšťan, oblíbená věta byla "hele, ufo letí, už si pro tebe jdou". Bylo mně to jedno, byla jsem spokojená se svou nejlepší kamarádkou, nikdy jsem netoužila být "s kolektivem". Já jsem se tak přijmula, a rozhodně by mi nepomohlo, kdyby mě někdo posílal k psychologovi. Btw. s mou nejlepší kamarádkou jsem od třetí třídy, jsme spolu doteď, vzájemně jsme si byly svědky na svatbě, zatímco ostatní velký kolektivní přátelství se rozutekly a vyšuměly. Moje dcera není samozřejmě oblíbená u všech, ale protože ví, že je to ok, nechává je být "ať si kamaráděj spolu", a pomalu si produpává cestičku k nejlepší kámošce. Nejde to hned, nic nejde hned, a věci, který jdou hned, nestojí za moc. Dítě si musí samo najít cestu, v téhle fázi ho tahat za psychologem mi připadá jako chtít umýt okno a místo toho ho rozbít.
|
|
| Epepe | 
 |
(16.3.2013 9:57:30) "Bylo mně to jedno, byla jsem spokojená se svou nejlepší kamarádkou .." Tak to je ta klíčová věta. Pochopila jsem, že dceři zakladatelky (ani zakladatelce) to jedno není. A když ti něco vadí, tak je čas to řešit. 
Navíc, Fisperando, už jsem od tebe něco podobného párkrát četla. Matky na hřišti nezdravíš, lidi jsou ti ukradení ... nevím, jestli je to tvoje libůstka, nebo hradba stavěná před strachem z ublížení druhými. Nehodnotím to, je hezké, že jsi tak spokojená. Nicméně, není to běžné. Kdybychom se tak chovali všichni, tak nás převálcovali Neandrtálci.
|
| fisperanda | 
 |
(16.3.2013 10:08:57) No, obhajovat se nebudu, to nemám zapotřebí, ale tos čekala  Já jsem jenom chtěla napsat, že není potřeba dítě tlačit do nějakých všeobecně daných šablon, dělat násilí na základě toho, že to takhle má být, daleko užitečnější mi přijde, vzít jako fakt, že je takový a podpořit ho v tom, že je to v pořádku, říct, že nemusí jít cestou jako většina, pokud se v tom necítí dobře, ale udělat si život tak, aby bylo šťastný samo se sebou a v sobě. Protože jenom tohle se nakonec počítá.
|
| Epepe | 
 |
(16.3.2013 10:12:39) Fisperando, já jsem tě ani nenapadala, takže taky nevidím důvod, aby ses bránila. Každý jsme ňáký, že.
Ale dcerka zakladatelky je ostrakizovaná. Minimálně jejím spolužákům by bylo dobré sdělit vzkaz, že takhle se k druhým nechováme.
|
| T | •
 |
(16.3.2013 10:29:43) A dceři sdělit, jak se chováme. Honit kluky s tím, že je chci políbit, to si prostě o reakci přímo říká. Zkrátka nedělej druhým to, co nechceš, aby dělali tobě. To platí pro obě strany. Fakt bych si nejdřív promluvila s učitelkou a družinářkou a dcerou a zjistila, jak se vlastně chová. Pak bych jí vysvětlila, co je na jejím chování divné a navrhla jí, ať takovéhle chování příště vynechá. Asi
|
|
|
| daba+holčička | 
 |
(16.3.2013 11:02:05) nojá si myslím, že dobrý psycholog může rozklíčovat ten důvod, proč se tak chová, což může pomoct zakladatelce v tom podporování a směrování dítěte. Taky může ukázat cestu ke zlepšení. Ony děti se s tím často vypořádávají špatně - tahle malá nejspíš dělá kašpara aby si jí spolužáci všimli.
|
| Epepe | 
 |
(16.3.2013 11:13:43) No, a hlavně vzhledem k rodinné historii by stálo za to, aby se to špatné neopakovalo, ne?
|
|
| Monty | 
 |
(16.3.2013 11:24:35) dabo, a myslíš, že to rodič nerozklíčuje sám? Já ti nevím, ale všechno, co moje dítě dělá mi přijde logický a pochopitelný - a kdykoli o tom spolu mluvíme, tak mi sám řekne "Jak je možný, že to tak přesně víš?". Prostě ho znám a vím, co je zač, po kom co zdědil... a i když mne to někdy ukrutně se.e, změnit to fakt nemůžu.
|
| Jahala. | 
 |
(16.3.2013 11:33:09) Monty, Ty ho chápeš a víš proč tak jedná, ale cestu jak z toho ven mu ukázat neumíš, No možná by to uměl někdo jiný, možná by ho tolik nechápal, ale uměl by mu ukázat jinou cestu a on by si pak mohl vybrat sám kudy půjde
|
| Monty | 
 |
(16.3.2013 11:47:03) Jahalo, ale on žádnou cestu ven nehledá - nechce být JINEJ než je. A to je právě to podstatný i u dcery zakladatelky. Pokud se trápí, OK, ale pokud je se sebou spokojená, proč cokoli jakkoli řešit?
|
| Jahala. | 
 |
(16.3.2013 11:52:47) protože, její chování otravuje okolí? A může to vyvolat opravdu ošklivé chování a velký problém? Udržet oheń v ohništi je snazší než hasit požár
|
|
| Jahala. | 
 |
(16.3.2013 11:54:53) Monty a já neříkám, že má chtít být jinej, ale i jinej může být přijatej kolektivem. A to je rozhodně lepší než být nepřijatý a stát mimo
|
| Monty | 
 |
(16.3.2013 11:59:57) Jahalo, ale on nestojí mimo. Jen nemá kamarády, se kterými by si mohl povídat o tom, co ho zajímá... což je vcelku pochopitelný, to by musel mít fakt kliku, kdyby někoho takového potkal na základce. Když slavil narozeniny, tak spolužáci přišli, on sám byl taky na nějakou oslavu pozvanej, děti ho zdraví, když jdeme ze školy, hlásí se k němu. Je "jinej", ale má co nabídnout, protože je kreativní a vtipnej. V podstatě nevidím moc rozdíl mezi sebou v jeho věku a jím. Kromě toho, že jsem se daleko líp učila.
|
| Jahala. | 
 |
(16.3.2013 12:02:30) Pokud je to tak, není co řešit, ale to není případ zakladatelky dcery. Takže ona by to řešit měla a evidentně to řešit chce, ale neví jak a tak je prostě namístě pomoc odborníka.
|
| Monty | 
 |
(16.3.2013 12:07:37) Jahalo, OK, dcera nechápe, kde je problém - já ho vidím už v tom, co o ní píše zakladatelka. Proč jí to neřekne? Samozřejmě že není vhodný honit kluky a chtít je líbat proti jejich vůli. Každá akce vyvolává reakci a když vidím, že moje dítě dělá něco, co ve výsledku vede k jeho nespokojenosti, tak mu to snad v první řadě řeknu já jako rodič. Na to nemusím čekat na psychologa.
|
| Jahala. | 
 |
(16.3.2013 12:12:03) Třeba jí to řekla, ale nemělo to správnou odezvu?
|
| Monty | 
 |
(16.3.2013 12:14:06) Jahalo, no a to mi právě přijde divný, protože mám pocit, že ta správná odezva by právě měla být na to, co říká rodič jako nejbližší člověk a ne úplně cizí psycholog. S tím psychologem se třeba může poradit matka nebo otec, ale fakt si nemyslím, že by měl něco "radit" přímo dítěti. Zvlášt dítěti ve druhý třídě.
|
| Jahala. | 
 |
(16.3.2013 12:16:16) Jestli je rodič taky "mimoň" což zakladatelka potvrdila, může to dítě daleko líp přijmout od cizího. Nemusí to být hned psychlog klidně, teta , učitelka, vychovatelka
|
| Grainne | 
 |
(16.3.2013 12:25:13) Jahalo, s "mimoni" původem se prakticky nedá nic dělat, jen je naučit s tím žít.
Tady psycholog může pomoci, ale taky to totálně zvorat, protože sice naučí přežít v kolektivu, ale za cenu potlačení daných povahových vlastností a nastavení charakteru.
To dřív, nebo později "bolí".
Taky mám dítě - mimoně a žádné vnější zásahy nepomůžou, co udělat můžu, naučit ho s tím žít a čelit potížím, které z toho vyplývají.
|
| Jahala. | 
 |
(16.3.2013 12:32:14) Ano, ale matka "mimoň" neví jak svému mimoni pomoci, je fakt špatné jít se zeptat co stím?
|
| Grainne | 
 |
(16.3.2013 12:35:09) Jahalo, ne, není to špatné, ale matka mimoň má dítě mimoně, tam už asi bude nějaké původní, dané nastavení, které vyvolává nějaké reakce v okolí.
Psycholog dítě "nenaučí" určité prvky chování, které by to mohly poněkud eliminovat, to by měl rodič.
|
| Jahala. | 
 |
(16.3.2013 12:40:42) Když to rodič nenumí musí si nechat vysvětlit jak na to, pokud teda rodič chce nutit mu to nelze a zakladatelka chce. Navíc možná ta skupinová terapie, jak o ní psala Štěpánka by takovému "mimoni" mohla pomoci.
|
| Grainne | 
 |
(16.3.2013 12:47:52) Jahalo, v tomto případě možná ano, ona je tu totiž otázka, jestli jde opravdu o určité "mimoňství", nebo jen o nesprávnou výchovu, která jedinci neumožňuje se začlenit do kolektivu. To opravdu rodič nemusí být schopen rozpoznat.
Já respektuju lecjaké mimoňství, ale někteří jedinci se zkrátka jenom neumí chovat a pak před nimi prchám do dáli taky, protože jejich společnost je obtěžující a zatěžující. Nemůžu je ani pozvat do své společnosti, protože zaručeně udělají zcela pravidelně a opakovaně řadu trapasů, urazí kdekoho okolo atd.
Takže ze všeho nejdřív je třeba zjistit, jestli se tedy jedná o mimoňství, nebo naopak o chybu ve výchově - může být.
|
| Grainne | 
 |
(16.3.2013 12:49:10) Může se jednat o opakování výchovné chyby, protože i ve výchově bezděky kopírujeme vlastní rodiče - často i s těmi chybami.
|
|
|
|
|
| Pawlla | •
 |
(16.3.2013 12:37:13) Psala jsem špatné?Ne,psala jsem smutné,prostě si nemyslím,že tohle dítě potřebuje až tak psychologa,ale neuškodí to ničemu,to určitě ne.Já nevím,přece ani zakladatelka nežije v izolaci,funguje jako každý jiný,takže nějak se taky začlenit nakonec musela,podle mě tak mimo být nemůže a to,že měla stejné pocity bych brala jako plus.
|
| Jahala. | 
 |
(16.3.2013 12:42:23) No možná nejvíc potřebuje poradit zakladatelka (jak na to) a ani pak není návštěva psychologa mimo
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pawlla | •
 |
(16.3.2013 12:16:58) Souhlasím s Monty,chování v různých situacích,to se přece učí v rodině,na to snad psychologa nikdo nepotřebuje a jestli ano,pak je to dost smutné.
|
| Jahala. | 
 |
(16.3.2013 12:20:30) Pawllo, tone socializace v rodině je důležitá velmi, ale chování se musí v každé sociální skupině okoukat zvlášť. Jinak se fakt chovám v rodině,jinak ve vlaku a jinak v práci. Jako furt jsem to já, ale chování přizpůsobuji ne,
|
| Pawlla | •
 |
(16.3.2013 12:27:22) Jahalo,však ona to taky okouká,pokud tam není nějaká porucha,což by asi zakladatelka napsala,pak na to příjde sama.
|
| Jahala. | 
 |
(16.3.2013 12:34:31) No pokud to nebude okoukávat už úplně mimo kolektiv, to by byla škoda ne? Na té základce bude 8 let to je délka jejího dosavadního života, být v nepohodě tak dlouho není vpořádku
|
|
|
|
| Kudla2 | 
 |
(16.3.2013 12:22:33) Proč smutné?
I jako rodič se muzu dostat do situace, se kterou si nevím rady, co je smutneho na tom, ze si to uvedomim a vyhledám někoho, kdo mi s tím pomůže?
|
| Pawlla | •
 |
(16.3.2013 12:25:34) Ale tahle konkrétní situace?Neumíš říct dítěti,že nemůže honit ostatní a chtít po nich pusu?Nemůžeš mu vysvětlit základní pravidla v mezilidských vztazích?Já tady vždycky bojuju proti předsudkům ohledně psychologů,není na tom určitě nic špatného,ale tohle jsou věci,které se má dítě dozvědět od rodiče.
|
| Grainne | 
 |
(16.3.2013 12:32:56) Pawllo, tak dítě v tomto věku nemusí být ještě dostatečně vyzrálé, aby zvládalo určitá pravidla, navíc může jen být víc kontaktní a dostala se do kolektivu, kde převažují méně kontaktní jedinci.
Tady by ovšem měl zasáhnout rodič a vysvětlovat, třeba i opakovaně.
Já bohužel přespříliš kontaktní lidi, ať už fyzicky, nebo verbálně, ze svého okolí eliminuju, nemám to ráda a pokud ten člověk nezvládá přijatelnou míru, nedokážu se s tím vypořádat. Takže i dítě je třeba učit, že ne každý to vítá. Učit, ne ho měnit.
|
| Pawlla | •
 |
(16.3.2013 12:38:24) Jj Graine,nejsme ve sporu,taky to tak myslím .
|
|
|
|
|
| Martina, 3 synové | 
 |
(16.3.2013 12:25:32) Není se třeba stydět za odbornou pomoc: nevidomý rodič nenaučí dítě rozeznávat barvy, hluchoněmý je nenaučí mluvit - a tak někdo nenaučí dítě zapadnout do kolektivu, když s tím měl sám potíže.
|
|
|
|
|
|
|
| Monty | 
 |
(16.3.2013 12:05:22) maargit, no, v tomhle to mám jinak. Chci, aby se syn dokázal o sebe postarat sám, nejsem typ rodiče, co bude za dítě řešit každou prkotinu. Mne otravuje i to, že s ním musím dělat úkoly, protože na to nejsem zvyklá (exmanžel taky ne, my jsme v tomhle oba byli stejní, žádné problémy se školou jsme neměli... s chováním ano, s učením ne). To je prostě podle mne jeho práce a jeho povinnost a štve mne, že k tomu nepřistupuje takhle. Jediný, do čeho ho nutím je, aby nosil ponožky a oblíkal se adekvátně počasí, ale co konkrétně si oblíkne je jeho věc.
|
| Monty | 
 |
(16.3.2013 12:12:35) maargitt, ano, je schopné si samo udělat úkoly, dokonce je schopné i dávat ve škole pozor, aby se pak nemuselo doma tři hodiny učit s babičkou, která nejde pro facku daleko, ale když na to to dítě kašle a dává neustále najevo, jak je mu protivný jen samotný pomyšlení na učení, co s ním, že jo?
|
| Jahala. | 
 |
(16.3.2013 12:17:52) Monty, stím nic na učení je nejdůležitější postoj k učení, vyzkoušeno s vlastní dcerou, motivace velmi obtížná pokud ne nemožná
|
| Monty | 
 |
(16.3.2013 12:19:06) Jahalo, no právě - obtížná, ne-li nemožná. Syna když něco baví, tak si k tomu najde a přečte klidně vysokoškolský skripta, ale když ho to nebaví a nezajímá, nefunguje NIC.
|
| Jahala. | 
 |
(16.3.2013 12:21:27) Jo a to co ji namotivovalo jednou podruhý určitě nezabralo hrůza
|
| Monty | 
 |
(16.3.2013 12:23:08) Jahalo, u nás ještě nezabralo nic. A to vyhružuju, slibuju... ani omylem, nic nefunguje.
|
| Jahala. | 
 |
(16.3.2013 12:24:51) U nás párkrát jo, ale už to neřeším, je plnoletá a je to její boj. A hlavně jsem dospěla k postoji, že pokud jsou na vysvědčení 4 je to v pořádku a jede se dál.
|
|
| Monty | 
 |
(16.3.2013 12:32:37) maargit, ale já mu to musím tlouct do hlavy!
|
| Monty | 
 |
(16.3.2013 12:36:16) maargit, on chce taky - ale jen to, co ho baví. Takže z biologie chce být zkoušenej denodenně, ale přemýšlet nad tím, jak se řeší nějaká slovní úloha, to nehrozí. Vidí čísla, tak je automaticky sečte nebo odečte a je mu úplně jedno, co se po něm chce, hlavně aby to měl co nejdřív z krku.
|
| Lilila | 
 |
(16.3.2013 14:53:43) a v deseti letech nechápe, že když bude excelovat pouze v biologii a v tom ostatním bude mít známky bídné, že na studium své milované biologie jednou přijat pravděpodobně nebude ? Excelovat pouze v tom jednom si mohou, a ještě né vždy, dovolit tak zájemci o akádu a konzervatoř ...
|
| Monty | 
 |
(16.3.2013 15:17:06) Lilio, ale chápe - jenže on biologii studovat nechce. Uvažoval o tom, ale finančně se mu to nelíbí. Takže tím pádem už motivace veškerá žádná.
|
| Lilila | 
 |
(16.3.2013 15:21:30)
    tak to tě pěkně doběhl, co ? ( a mně teda taky, dopadla bych stejně )
Ale něco asi studovat chce ne ? Pak platí toté, pokud teda nechce studovat na popeláře ...
|
| Monty | 
 |
(16.3.2013 15:40:21) Lililo, myslím že spoléhá právě na to, cos psala prve - na uměleckou školu. Pro něj je to pohodlnější než se učit, baví ho to, je v tom dobrej, tak co by se otravoval s matematikou.
|
|
|
| Epepe | 
 |
(16.3.2013 17:08:37) Mně fascinuje, jak ty dokážeš takřka jakoukoliv diskuzi převést na rozhovor o Standíkovi. 
A prý, že to mateřství neprožíváš. 
Ne, vážně. Mně se to líbí. Jsi prostě milující máma.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| ronniev | 
 |
(16.3.2013 16:15:14) Monty, jenže ty jsi taky jiná, takže ty syna chápeš. Jenže spousta lidí nechápe tebe, z čehož vyplývají ty problémy, na které si tady každou chvíli stěžuješ. A on na tom asi bude stejně.
|
|
| daba+holčička | 
 |
(16.3.2013 16:58:43) Monty, má náskok, už jen ,že je naprosto objektivní, ty si myslíš, že je syn takový jak jsi to, co když to není pravda Některé osobnosti jsou složité, třeba mojí dceři i manželovi vidím až do žaludku, ani psycholožka mi nic moc nového neřekla, jen mě uklidnila, že některé negativní vlastnosti nejsou důsledkem výchovy ale osobnosti jich obou. Ale třeba u neteře se kterou měla sestra výchovné problémy by nás ten pravý důvod ve snu nenapadl a logiku to dalo a doporučené změny přístupu celkem zabraly. Hlavně tě psycholog celkem uklidní, že chyba není v tobě, dodá sílu do dalšího boje :)
|
|
|
|
|
|