| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

JAKE TO JE?

 Celkem 8 názorů.
 Sarka Krizanova, bezdetna 
  • 

JAKE TO JE? 

(2.2.2001 6:46:44)
Za mesic mi bude 23. let, s pritelem jsem 4 roky a dva roky spolu zijeme. Rekla bych, ze me biologicke hodiny tikaji o 106. Citim tak jako jsem nikdy nic podobneho necitila, ze strasne moc touzim po miminku. Je to muj osobni pocit, mam sevrene srdce a predstavuji si spoustu tech krasnych chvil. Myslim srdcem a muj pritel hlavou. Nevim jestli vyraz, ze zatim nechce, nezni moc tvrde, o detech se bavime dost casto, jenze u me starosti a problemy typu, ze jeste nemame alespon prumerny byt jdou stranu, proste citim, ze bycho moc chtela, nevim jestli je to sobectvi, nebo co je to jineho? Najde se mezi vami nekdo, kdo se citil podobne. Kdo by strasne moc chtel a s temito pocity zil?? Diky za radu a vsem preji hodne stesti s jejich ratolestmi.
 Marie, dcera 19 týdnů 
  • 

Re: JAKE TO JE? 

(4.2.2001 22:25:18)
Milá Šárko.
Před necelými dvěma lety jsem byla téměř ve stejné situaci. V té době jsme ještě nebyli manželé, ale já už jsem strašně toužila po miminku (taky mi to napověděly moje biologické hodiny, u žen je to asi normální, přestože problémem může být po 25 roce už z velké části u muže). Můj, tenkrát ještě přítel, se k početí potomka moc neměl, mne to velmi mrzelo. Nedokázala jsem pochopit, že necítí to samé jako já. Dokonce mi po několikatýdenním nátlaku s kamennou tváří sdělil, že už ho unavují ty nekonečné řeči o dítěti. A tak jsem si řekla, že zkusím nějaký čas počkat, jestli se to samo spraví. A pak jsme se vzali. Už několik měsíců u nás nepadlo o dítěti ani slovo, částečně taky vlivem příprav na svatbu, které nás oba pohltily. Nevěřila byste, co všechno se změnilo, když jsme šli po ulici coby manželé. Můj muž se začal otáčet za roztomilými kudrnatými holčičkami, které vesele švitořily se svými maminkami. Nejprve potají, později k tomu vždy přidal: "A kdy my budeme mít takovou krásnou princeznu?". A bylo to. Nechala jsem ho ještě pár měsíců, aby se utvrdil, že to opravdu chce, a pak jsme se začali pokoušet o miminko. Teď jsou z nás ti nejšťastnější lidé na světě (a z mého muže je táta k pohledání).
Zkuste si s přítelem promluvit o tom, co všechno znamená péče o děti (muži si to totiž vůbec nedokážou představit, proto se toho zbytečně bojí). Ujistěte ho, že on je ten pravý pro založení rodiny a že z něj určitě bude bezva táta. A v neposlední řadě do to prašťte, s prstýnkem zřejmě přicházejí myšlenky na všechny manželské radovánky - a dítě je bezpochyby tou největší z nich.
Strašně Vám držím palce, určitě dejte vědět, jak to dopadlo.
Marie
 Sarka 
  • 

Re: Re: JAKE TO JE? 

(9.2.2001 7:45:21)
Marie,
doufam, ze pokud se budu moc moc snazit vydrzim to. Tvuj zivotni pribeh zni moc hezky, urcite se ted radujes z kazde malickosti a vseho co se deje, a to je dobre. Muj pritel bych rekla, ze mozna uz trosku povoluje, treba jen tim, ze se zajmem pozoruje vecicky, ktere jsem si koupila "do vybavy", sice se boji vzit do ruky miminko me kamaradky se slovy, ze by ji mohl ublizit, ale kamaradka me utesuje, ze az bude mit svoje vlastni, bat se nebude, doufam, ze to tak jednou bude. Budesli mit cas s tim tvym mimineckem a chut tak napis budu rada.Sarka
 Marie 
  • 

Re: Re: Re: JAKE TO JE? 

(9.2.2001 22:26:54)
Šárko, co kdybys mu to zkusila vysvětlit z čistě fyziologického hlediska? Myslím, že současný trend - dítě až po třicítce - není tak úplně přirozený, je to jenom trend. Nic proto maminkám po třicítce - znám jich hodně! Já jsem naprosto přesvědčená, že kdybych byla těhotenství odsunula na třicítku, byly by moje problémy mnohem horší (trochu mi otékaly nohy a dost mne bolela páteř, protože s ní mám už léta problémy), takhle to bylo skoro v pohodě. Taky by se mi mohlo stát to samé, co mojí mamince (nevím, jak v takovém případě působí dědičnost), té se totiž před třicátými narozeninami začaly objevovat příznaky menopauzy, takže si na radu lékařky ještě rychle pořídili mého brášku. Tím Tě, proboha, nechci strašit, jenom chci říct, že těhotenství je pro tělo zátěž a mladší tělo tuto zátěž samozřejmě zvládá lépe, to je neoddiskutovatelné.
Ještě jsem Ti chtěla připsat, že ne všichni muži prožívají se ženou těhotenství tak, jak by si žena přála. Prvních pár měsíců mne to dost mrzelo, ale pak jsem zapřemýšlela a musela jsem uznat, že není co se divit. Žena se o to maličké stará od počátku, ale pro muže to je cosi nehmotného, on necítí, že dítě roste, že kope nebo škytá. Proto nemá šanci se s dítětem dostatečně zžít a po porodu je hozen do vody - a táto, plav si. U nás se pak hodně změnilo, když malá začala kopat, to už byl pro manžela přece jen nějaký projev. A teď - jak už jsem psala, je všechno v pohodě. Dokonce musím takhle veřejně manžela pochválit, protože jsem nemohla kojit, krmíme z lahve, a on si dobrovolně vzal na starost krmení v 5 hodin ráno. Jen proto, že se vrací pozdě z práce a malé si neužije.
Šárko, já strašně doufám, že Ti to vyjde. Pokud budeš potřebovat přilít trochu optimismu do žil, tak zase napiš, abych věděla, jak to u vás pokračuje.
Měj se moc dobře a buď silná (víš, že ženy mají devětkrát vyšší hranici bolesti, než muži - není to jen tak nadarmo).
Marie
PS: Jestli se dobře pamatuju, tak minule jsi psala, že přítel argumentuje tím, že nemáte kde bydlet. My bydlíme po pronajatých bytech a auto máme pouze služební, uskrovnili jsme se dost podstatně, ale stálo to za to.
 Mirka, Míša 1.rok 
  • 

Re: JAKE TO JE? 

(4.2.2001 22:46:24)
Milá Šárko,
mám asi stejné pocity i když už nejde o první dítě. Ale já strašně, šíleně, moc a moc chci dítě druhé. A to teď, tedy letos otěhotnět a příští rok dítě. Aby byli od sebe o dva až tři roky. Ale můj manžel má rozum. Máme malý byteček, málo peněz.... Ale já přesto chci. Hodně se tím trápím, ale nechci to lámat přes koleno a inscenovat nějakou "nehodu". První dítě bylo vytoužené, jsme spolu 8. let a toto je první vážná věc na které se neumíme dohodnout. On zásadně nechce, já moc chci. Kompromis není - nemůžeme mít jeden a půl dítěte a tak se bojím aby na tom naše manželství neskončilo. Hodně jsme o tom spolu mluvili, ale poslední dobou se tomuto tématu vyhýbáme, protože se většinou pohádáme. Raduju se sice z holčičky, ale tam někde hluboko uvnitř je nenaplněná touha. Ale mám naději, že snad manžela přemluvím. Hodně mužů se dětí bojí, uvědomují si svoje postavení živitelů, ale když se potom děti narodí, se vším se vypořádají. A já pevně věřím, že to tak bude i u nás a ještě jednoho lumpíka si pořídíme.
Mirka
 Jitka,2 děti 
  • 

Re: Re: JAKE TO JE? 

(7.2.2001 19:31:23)
Mirko,

stokrát,tisíckrát pozor na porod dítěte,které manžel odmítá !!!

Já to udělala a dnes po více než roce od porodu jsmě dospěli k rozvodu.

Já vím,že bych nešla na interupci,kterou manžel vyžadoval, ani kdybych věděla jak to dopadne. Ale Ty si dej na takové rozhodnutí velký pozor ! Muži si dokáží nezvyknout ! Přitom můj muž nic nemusí dělat,dcerce je už 10 let a já vše stíhám ...,ale přesto mi rozhodnutí porodit odmítá odpustit ! Marně mu vysvětluji,že kompromis neexistoval - buď život nebo smrt.

Dobře to uvaž !

Jitka

P.S. Příběh o hledání náušnice byl vtipný,ale asi Ti nebylo nejlépe,že ?
 Mirka 
  • 

Re: Re: Re: JAKE TO JE? 

(8.2.2001 0:23:26)
Milá Jitko,

víš, já pořád doufám, že se nějak dohodneme, ale trochu mě tlačí čas, protože mi bude 30 a nechce se mi už na dvě mateřské a tak si myslím, že jestli se vrátím do práce, tak už to druhé definitivně nebude. Zatím to nechám ještě uležet a nic podnikat nebudu, ale kdybych se do něčeho pustila, tak bych to musela nastražit tak, aby se jednalo o jeho chybu. Já totiž neberu antikoncepci s čímž souhlasí, protože kojím a tak máme kondomy. Po šestinedělí koupil krabičku a máme ještě dva. Tím nechci říct, že jsme to za rok dělali jednou, ale jemu je milejší dávat si pozor, což je velmi nespolehlivé a tak by za to přeci mohl on. U nás by slovo potrat vůbec nepadlo, protože na to, ač ne věřící, máme vyhraněný názor a on ví, že bych si celý život vyčítala vraždu. Ale máš pravdu, podrazy se dělat nemají a na člověka, kterého miluji, zvlášť. Snad se mi podaří i moje druhé dítě počít z vůle nás obou. Já vím, co je to být nechtěné dítě a maličké potřebuje oba rodiče (a nejen maličké). Ale přesto hrozně CHCI.
Mirka

Jestli chceš, tak napiš e-mail je pod jménem
 Sarka 
  • 

Re: Re: JAKE TO JE? 

(9.2.2001 7:35:58)
Mila Mirko, mnohokrat ti dekuji za tvou reakci, mam stejne pocity jako ty. Presne jak pises ty, je fakt, ze v soucasne dobe opravdu predelavame byt, ja se dockam sve vysnene kuchyne apod. jenze s temi pocity, je nekdy obcas tezke "zit", to vis ze jsem se v zivote musela vyrovnat se spoustou veci. Treba i maminka meho pritele mi rika, ze mi v tomto nedokaze poradit, protoze ona mela svuj zivot naplanovany, chtela mit miminko do 25. a mela ho, ale pry nikdy nezazila ten pocit, ze by tak strasne chtela a ono to proste neslo. Myslim, ze jsem alespon trochu v pohode diky tomu, ze muj pritel alespon jevi zajem o veci typu, ze kdyz treba koupim nejaky oblecek tak si to se zalibou prohlizi, mluvi se mnou o miminku. Ale uprimne nevim jak dlouho vydrzim cekat, tim nemyslim, ze bych se s nim rozesela, to v zadnem pripade, hrozne moc bych si prala, aby az se rozhodneme, ze je cas na miminko, aby chtel tak strasne moc jako ja. Diky za tvou reakci a preji ti krasny zivot a zase se ozvi Sarka

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.