| lobelka26 |
 |
(15.5.2011 22:35:10)
Zdravím vás holky,
je mi z toho špatně jen na to pomyslím, natož když o tom píšu. Většina z vás tu má minimálně jedno dítko, mě to teprve čeká, jestli vůbec.
Nevím, co mám se sebou dělat, ačkoli těhotná nejsem a zatím ani neplánuju - v průběhu příštích měsíců- tak mám snad fobii nebo co.
Vím, že bych to číst neměla, ale mám načteno tolik hezkého o vag. porodu, viz to, že miminko vám pak třeba přiloží na bříško, nebo i to, že je to prostě životní zážitek... Pak jsem si zase přečetla xx příběhů o zkažených porodech, kleštích, nebo prostě jen o tom, že miminko ven nešlo. Další věc - strach z nástřihu - strašně špatně se mi hojí jizvy, po břišní operaci mám jizvu rozjetou do široka, nic jiného nedělá, jen se mi to špatně hojí. Zároveň ale strach z císaře - mít teda jizvu tam dole anebo na břiše?
Pak jsem si zase přečetla, že vás u císaře nemusí naplno uspat - na jednu stranu hezké, na druhou stranu omdlela bych už jen z toho cinkání nástrojů. Nejradši bych chtěla rodit císařem, vzbudit se až po tom všem, ale co když bych se nevzbudila už vůbec??
Prosím neposílejte mě na psychiatrii, nedokážu o tom s nikým mluvit, vypsat se vám, to jo, ale jinak? 
Nedokážu o tom pořádně mluvit s partnerem, on ví, že se bojím, ale myslí si, že to je asi takovej normální strach.
Myslíte, že vůbec někdy budu způsobilá k tomu mít vlastní dítě? Strašně si ho přeju, ale ten strach je hroznej. Nehledě na to, že mám strašnej pocit z doktorů, chodím jen ke své gynekoložce, i s akutním problémem musím za ní, k nikomu jinému bych to nezvládla - usadit se na kozu, natož před někým porodit dítě. Jsem divná, že jo?
Prosím uklidněte mě něčím, připadám si jako blázen 
Děkuju, jestli jste to vůbec dočetly 
|
| KlaudieS+M+E | 
|
(15.5.2011 22:41:49)
Nejsi divná. Kamarádka to měla stejně, měla z porodu neskutečnou hrůzu.. No pak neplánovaně otěhotněla, chvíli se "vyrovnávala" se samotným těhotenstvím, na porod v té době paradoxně úplně zapomněla. Teď je ve 33. týdnu a neustále mi básní o porodu, jak se těší!!! a tak
Když nejsi těhotná a těhotenství zatím neplánuješ, tak se tím nezabývej. Jestli ti to nedá spát, tak by mohl pomoci psycholog, psychiatr...
|
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(15.5.2011 22:43:14)
tak úplně divná nejsi ale nebudeš to mít pak úplně snadný, no.
Zkus se zaměřit na svoje tělo, na to, co o něm víš, jak ho dokážeš poslouchat, jeho signály o nemoci, o tom, co je dobře a co špatně. Nauč se mu důvěřovat. A to pak využiješ při těhotenství a porodu - tvoje tělo ví, jak na to a dokáže to, když ho necháš a vypneš při porodu hlavu.
Doporučuju knížku Zdravé těhotenství, přirozený porod od I. Stadelmann. Mě moc pomohla tyhle strachy překonat a důvěřovat sobě i miminku. Nakonec jsem porodila dítě 4,1 kg, bez natržení a nástřihu (já mám fobii z toho, že do mě někdo řeže, nesnáším operace, nenávidím, když jsem sestehovaná, strašně jsem se poprvé bála nástřihu a císaře) v přátelské porodnici.
|
| Lassie66 | •
|
(15.5.2011 22:49:09)
Tak zrovna tahle knížka mi moc službu neprokázala - jelikož doktoři u nás nejsou ještě na takové porody připraveni, tedy většina ne. A porodní asistentky už vůbec ne. Načteno jsem měla, ale ta realita...
Po přečtení několika knih a shlédnutí různých dokumentů (i zahraničních) jsem se na první porod těšila, ale byla jsem následně zklamaná, měla jsem vztek a bylo mi líto, že to "nevyšlo". Nejvíce mi vadil přístup PA. Porod jsem sice naplánovala na Vrchlabí a měla tam i zamluvené ubytování týden před termínem, ale dcera o to moc nestála a rozhodla se narodit o dva týdny dřív a jinde
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(15.5.2011 22:53:59)
mě to Vrchlabí vyšlo.
Iluze o zdravotnících jsem neměla ani před přečtením ani po něm - jsem bohužel špitálový matador, takže mám zkušenosti s "lidskou chybou". Spíš mi to pomohlo právě v tom získat důvěru ve své tělo, ale stejně jsem se nechala ten první porod hodně řídit a hodně jsem byla pasivní. Nicméně jsem se poučila a napodruhé a dále to už bylo bezva.
|
| Lassie66 | •
|
(15.5.2011 22:56:10)
Já iluze taky neměla, nakonec jsem taky sama původně zdravotník
Ale prostě na mé pozitivní naladění nebyl nikdo zvědav, zabírala jsem sál, bylo hodně příjmů, takže byli dost hustý a ještě mi PAtka nadávala, jak mě v předporodnim kurzu nenaučili pořádně rodit
|
| mabela | 
|
(15.5.2011 23:21:13)
mě zas PA celý porod vyčítala, že jsem přijela pozdě,(porodila jsem půl hodiny po přijezdu) přitom jsem jim do nemocnice volala, že mám podivné kontrakce po 20 minutách, pak hned po 2, pak zas 20 minut. tahle asistentka mi do telefonu tvrdila, že mám hooodně času ať nepospíchám. neposlechla jsem a naštěstí jela do porodnice hned. pak na mě na sále ječela, že jsem mohla porodit v autě 
|
|
|
|
|
| DejnaO | 
|
(16.5.2011 13:30:57)
Já měla taky, stejně jak píšeš abnormální strach z porodu (možná proto, že maminka je porodní asisstentka a od malička jsem slyšela všechny možné hrůzy, co se dějí - o tom dobrém, se tolik nemluví, to je normálka;-))... No a když jsem otěhotněla, tak jsem nějak na to všechno zapomněla... Pořád jsem měla z porodu respekt, a byla připravena na všechno a nakonec to byla pohodička .. A za dva roky, jsem si to zopakovala u druhého.. Takže neboj jak se mateřský pud ozve, přestaneš řešit jakýkoliv strach. Držím palečky
|
|
|
| Šešule | 
|
(15.5.2011 22:43:14)
Tak z většiny věcí, které popisuješ mám strach taky. Napoprvé jsem to řešila přátelskou porodnicí, napodruhé porodem doma (což ale asi není volba pro každého). Dramatické scénáře ani jizvy se nekonaly.
Ale pokud máš stavy, jaké máš, asi by bylo lepší si o tom s někým popovídat. Některé psycholožky se specializují na ženy traumatizované porodem, takže by na tebe nekoukaly divně.
|
| Šešule |
|
(15.5.2011 22:47:34)
I. Stadelmann je výborná. Co se týká pozitivního ladění na porod je dobrá knížka "Zázrak porodu" od I. M. Gaskin. Na můj vkus trochu moc duchovní a esoterická, ale výborná v tom, že se tam z porodu nedělá krvavá operace a člověk při jejím čtení získává člověk pocit "porod- a co jako?" Kromě toho jsou tam i nějaké zdravotnické "technické" informace.
|
| zuzini | 
|
(16.5.2011 10:59:21)
Šešule, Zázrak porodu bych moc nedoporučovala, já ji radši těhotným kamarádkám nepůjčuji, neb by si mohly myslet, že jsem se totálně zbláznila. Ona ta kniha je trochu úlet. 
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(15.5.2011 22:44:45)
taky jsem si neuměla představit, že mě bude prohlížet někdo jiný než můj doktor, ale během těhotenství se ve mně hrabala taková spousta různých doktorů, že už mi pak bylo úplně jedno, kdo je při porodu.
a porodu se neboj, většinou je všechno v pořádku a jediný, co chceš, je, aby už to bylo za tebou a mělas u sebe to miminko, který znáš jen zevnitř, zapomeneš i na strach, tělo ti řekne samo, co má dělat a hormony otupí strach
taky jsem se bála, a teď bych mnohem radši rodila, než si nechala vrtat zub, říkala jsem to i zubařce, nijak se tím netajím :))
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(15.5.2011 22:47:21)
a o nástřihu jsme nevěděla, ta kůže je tak napnutá a bolí všechno okolo, že jsem si vůbec nevšimla, kdy stříhali, nejhorší zážitek z porodů je šití po nástřihu a natržení, to bylo bléééé, něco jako to vrtání zubu, samotný porod bych si zopakovala klidně, ale šití mi nechybí
|
|
|
| Marťa11 |
|
(15.5.2011 22:45:07)
jsi ještě hrozně mladá...
myslím, že je to poměrně běžný strach z neznámeho... neřeš to, nečti, každý porod je stejně jiný, dopředu se to nedá říct...
navíc, hodně tě posune to, až budeš těhotná... asi hormony či jak to příroda zařídIla, prostě se postupně smíříš s tím, že dítě musí ven 
bude to dobré uvidíš!!! 
NEČTI NIC!!! stejně je to subjektivně psané, vnímané, prostě to NEČTI!!
|
|
| Baba Jaga | 
|
(15.5.2011 22:48:20)
Měla jsem kolegyni, její máma umřela při jejím porodu, takže měla taky těžkou fóbii... když pak byla těhotná, tak si nechala od psychiatra napsat doporučení na plánovaného císaře a udělali jí ho. Jinak trošku se bojí asi skoro každý, ale když to miminko čekáš, tak se na něj budeš tak těšit, že tyhle obavy nejspíš půjdou do pozadí.
|
| Baba Jaga |
|
(15.5.2011 22:49:50)
Jo a já jsem měla epidurál od začátku až do konce při obou porodech, takže bolest žádná, ani šití jsem necítila, poté mi dávali první dva dny něco na bolest, pak už to nebylo třeba. Vrtání zubu je pro mně bolestivější zážitek než celé dva porody.
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(15.5.2011 22:56:03)
Babo Jago, s tím, že obavy půjdou do pozadí, moc nesouhlasím. Měla jsem z doktorů panickou hrůzu a četnost kontrol v těhotenství mě v tom jen utvrzovala
|
| Baba Jaga |
|
(15.5.2011 23:01:17)
Mně právě ty kontroly tak otravovaly, že už jsem se těšila, až budou venku Ono i záleží, co má člověk za doktora, chce to mít takového, kterému fakt věříš. Já jsem u druhého porodu strašně chtěla mít svojí gyndařku, že jsem se s ní domluvila a vyvolala mi porod den před termínem, kdy měla službu. A jsem za to moc ráda.
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(15.5.2011 23:05:37)
nojo, ale tobě evidentně doktoři a medicínské zásahy do porodu nevadí
|
| Baba Jaga |
|
(15.5.2011 23:08:58)
Naopak, já hýkala nadšením nad vším, co to mohlo urychlit nebo znecitlivět  Hlavně druhý porod byl úžasný, přijela jsem do nemocnice, dali mi infuzi s oxytocinem zároveň s epiduralem, a za tři hodiny byl prcek venku. Na přírodním porodu bez medikamentů nevidím nic tak úchvatného, nechápu, proč chce někdo dobrovolně trpět když to není nutné
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(15.5.2011 23:11:42)
Třeba proto, že to není trpění ;) Aspoň já to tak nevnímala, mně porody bavily.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(15.5.2011 23:11:55)
mě, kurník, a 100x opsat!
|
|
| Baba Jaga |
|
(15.5.2011 23:16:23)
Nejsi masochistka?  No mně stačila ta hodina od chvíle, co mi praskla u prvního voda, než jsme dojeli do nemocnice. Ta bolest byla tak děsná, a to jsem měla kontrakce jen po 5 minutách, že nevěřím, že bych to bez epidurálu přežila až do konce Díky bohu za tu možnost si to ulehčit.
|
| Elíláma | 
|
(15.5.2011 23:20:01)
Babo Jago: já si vzpomínám na porod taky jako na nádherný a úžasný, i když, jak jsem tu psala, jedna ze vzpomínek je, jak partnera zapřísahám, že to nedám, druhá moje myšlenka, že kdyby na zemi ležela lajna koksu (poznamenávám, že jsem ho nikdy neměla), tak ji bez mrknutí sjedu takže bůhví, jak to kdo prožívá a jak o tom pak píše
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(15.5.2011 23:26:37)
Elííí, tipla bych si, že šlo o přechod mezi 1. a 2. DP. Tohle je naprosto běžný moment, kdy má ženská pocit, že to prostě nedá, že je toho moc, že si tělo dělá co che a ona ho nestíhá. Důvěrně mu s kamarádkami říkáme "fáze sta kurev".
|
| Elíláma |
|
(15.5.2011 23:31:21)
Markéta: trefa do černého a moje kamarádka a svědkyně (u svatby ne jehovova) to měla také! 
|
|
| zuzini |
|
(16.5.2011 11:06:04)
"Fáze sta kurev" se ujala i u nás.
|
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(15.5.2011 23:24:37)
Ani ne, jen jsem byla v endorfinovém rauši :)
|
|
|
| Baba Jaga |
|
(15.5.2011 23:16:34)
Nejsi masochistka? No mně stačila ta hodina od chvíle, co mi praskla u prvního voda, než jsme dojeli do nemocnice. Ta bolest byla tak děsná, a to jsem měla kontrakce jen po 5 minutách, že nevěřím, že bych to bez epidurálu přežila až do konce Díky bohu za tu možnost si to ulehčit.
|
|
|
| lobelka26 |
|
(15.5.2011 23:12:05)
Ale stále si nedovedu představit,m co tam celý ty tři hodiny budu dělat.
A ikdyž píšeš, že ten epidurál znectilivěl to šití. Co potom? Jakej je pak sex, když má člověk jizvu, případně jiný problémy? 
|
| Baba Jaga |
|
(15.5.2011 23:14:27)
Epidurál znecitlivý všechnu bolest, cítíš všechno normálně, jen bolest je pryč. No pak po těch dvou dnech už ta jizva jen svěděla a bylo to trošku nepříjemné, ale nebolelo to. A na sex jsem první půl rok fakt neměla náladu
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(15.5.2011 23:16:21)
No, to je taky jedna z východ "odtrpěného" porodu - když si dobře vybereš, tak je to z 90% bez jizvy ;)
|
| lobelka26 |
|
(15.5.2011 23:22:59)
Jenže vy všichni o tom mluvíte, že to prostě šlo. Já se bojím, že se to někde zasekne a nepůjde to. Navíc při bolesti omdlívám, takže proto to tak bojkotuju... 
Dost vážně o tom císaři uvažuji, už dopředu, protože jinak snad ani nepočnu
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(15.5.2011 23:27:38)
lobelko, fakt není od věci ten rozhovor s klinickým psychologem - a kdyby to jinak nešlo, i klinický psycholog může doporučit sekci.
|
| lobelka26 |
|
(15.5.2011 23:32:18)
A myslíš že to řaešit už takhle dopředu? Kdyžtak tedy moc prosím a děkuji za kontakt, kdybys mohla do mejlu. Asi tu Prahu prosím.
|
| Elíláma |
|
(15.5.2011 23:34:55)
Lobelko, ještě ti napíšu k tomu, čeho se bojíš, jen kdybys chtěla jen tak pokecat, jsem z Prahy, taky se bojím, zároveň těším, chybí mi někdo, s kým bych to osobně probrala ty strachy, i když malý měl včera první narozky, bojím se komplikací dál, ne, že bych chtěla kolektivní vystíhování, spíš kolektivní vyklidnění, mám rodinný lístek do botanky, pojď se s námi někdy projít (mnou a prckem), uvidíme, jesli to k něčemu bude, kdyžtak mi mailni.
|
| lobelka26 |
|
(15.5.2011 23:37:07)
Jejda, děkuju moc za nabídku. Nejsem ale z Phy - jen to mám do ní nejblíž. Jsem z pardubickýho kraje, takže v podstatě vprostřed, ale všude daleko...
|
| Elíláma |
|
(15.5.2011 23:44:02)
lobelko, tak až si jednou budeš chtít udělat výlet do Kutné hory, to je kousek, mám tam maminu a jsi zvána na procházku k barboře a nějaké to kafe 
|
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(15.5.2011 23:40:03)
Napíšu ti je klidně sem, můžou se hodit i nějaké tiché čtenářce. V Praze Eliška Kodyšová (psycholožka), Helena Máslová (gynekoložka zabývající se psychogynekologií), Zuzana Kovaříková (psycholožka), Iva Pečená (klinická psycholožka). Ty první dvě znám i osobně, druhé dvě ne, ale kontakty cituju z knihy Bonding - porodní radost, která se zabývá mj. i porodními traumaty a tohle jsou pražské kontakty pro možnou terapii.
|
| Elíláma |
|
(15.5.2011 23:46:39)
Markéta: jo, buď terapie (jíž můžu jako budoucí terapeutka jen doporučit) nebo prostě pokecat s hodně mamkama, co prožily různé nepříjemnosti a jsou v pohodě, jako oje mamka. A nebo na to účelně nemyslet a až se bubínek objeví, říct si, co už vím, lehko se to říká, ale mě to šlo, byla jsem děsně zamilovaná a jen básnila o mimi a to vím, co prožila mamka!
|
| Elíláma |
|
(15.5.2011 23:47:25)
nebo přestat číst rodinu a začít číst knížky jako Vzhůru do jináče, to mě rozesmálo, povzbudilo i informovalo.
|
| Elíláma |
|
(15.5.2011 23:49:21)
Chtěla bych jen tiše podotknout že po tom všem, co jsem přečetla a po tom málu, co jsem zažila, mě instinktivně láká představa domácího porodu a to jsem před půl rokem na takové maminky plivala. Jak rychle se mění pohledy, Lobelko, tak rychle se mění roční období, neměj strach...
|
| Elíláma |
|
(15.5.2011 23:50:24)
A začínala jsem taky tím, hezký, ale poroďte mě v narkóze. Jak přítel (už manžel) řekl - já bych radši k porodu nešel... a já dodala naprosto vážně: já taky ne...
|
| Elíláma |
|
(16.5.2011 0:05:21)
Lobelko: ještě čtu o tom strachu, co když TAM máš jizvu, jaký je pak sex, no řeknu ti to z mé zkušenosti, o nástřihu jsem nevěděla při něm , po něm, ani při seu, bála jsem se ale natržení (ano, celá kačenka ryc pic), odlučování stehů bolelo asi po týdnu týden moc, jela jse m na gyndu, že se mi to asi zanítilo nebo co, dr na mě jen "já to měla to samé!To jsou ty nové nitě, sice antitraumatické, při šití nebolí, ale odlučování jsem též protancovala!" no mylsela jsem , že mi upadne, vyfasovala jsem gel z dubové kůry, to pomohlo malinko, ale pořád, panímanda hore )aby se odkrvila), při kojení dole, bolest. ALE po týdnu stehy odešly a najednou úleva jak blázen... no a další týden už jsem nevydrela a znásilnila jsem přítele, že chci vidět, jeslti panímanda přežila přežila v klidu, jen mě utáhlý nástřih asi 2 sexy bolel než se zase uvolnil - a to jsem říkala u porodu dr: "zašijte mě pořádně, za chvíli se vdávám, ať jsem jako panna! no nic
|
| Elíláma |
|
(16.5.2011 0:06:20)
A dnes by ani rupturu ani nástřih nikdo nepoznal, ani já při šmírování prstem!!!
|
| Elíláma |
|
(16.5.2011 0:06:47)
To je mi, panečku, monolog, laláá! 
|
| Nana*81 | 
|
(16.5.2011 0:19:30)
lálá!
já jenom, Lobelko, že si myslím, ýe jako prvorodička nemáš abnormální strach z porodu, ale úplně normální strach z porodu. Já ho měla úplně stejnej! A nutno říct, že povídat si s ženskejma o jejich zkušensotech na odvaze nedodá, natož zeptat se na porod našich maminek. Během těhotenství se na to ale opravdu markantně mění názor, jak popisuje Elíí. Já bych teda na domarodky neplivala, ale netušila jsem, že se k tomu fakt rozhodnu, což dneska jsem, protože strach z porodu (mimčo číslo dvě) se vykrystalizoval a ujasnilo se mi, že mám větší strach z toho, že mi doktoři budou dělat co se mi nelíbí /pod záminkou"pomoci"/ a že na mě PATky budou řvát a budu se muset s nima dohadovat. Hormony to vyřeší za nás, lálálálálá!!!!!!!!!!!
a promluvit si o tom s psycholožkou jen pomůže.
navíc mně přišlo, že strach z porodu jako by společnost udržovala v ženách nějak uměle. ve filmu vždycky to vypadá strašně, rodička málem zemře a řve jako tur.. jako by se nějak části společnosti hodilo, abychom se porodu bály.. nevím jak jiank svůj pocit popsat. lálálálálálálálálálá.
|
| Nana*81 |
|
(16.5.2011 0:20:41)
navíc je to tak zařízený, že konec těhotenství je tak úmornej, že se na porod vyloženě těšíš.
|
|
| Elíláma |
|
(16.5.2011 0:29:13)
Nana: přesně, přesně, i v tom svém monologu nemám slov a s tím dalším příspěvkem, kde pšeš, že na konci chce nechca už se těšíš, to je přesné taky
"já jenom, Lobelko, že si myslím, ýe jako prvorodička nemáš abnormální strach z porodu, ale úplně normální strach z porodu."
nemůžu opět než naprosto souhlasit, a jak ráda bych si třeba rýpla, abych tě tu, Nano, jen neopěvovala, ale je to tak! I přesto, že můj 8. A 9. měsíc byl super, chodila jsem na cvičení a cítila se líp jak v předešlých měsících, nic jsem nemusela dělat, ale TAK se mi stýskalo po spaní na břiše a TAK jsem často v noci vstávala na malou (7x), že už jsem se i těšil, je to něco jao... četly jste od Čapka zánět okostice? Je to povídka v jeho jedné kapse. Tak moc se bál trání zubu, že si na to dával, dle doktorů, studené, horké, pak to přešlo v kompromis odražené, několik nocí protrpěl, fak to tam krásně popisuje a pak už se jen modlil, i kdyby mu měli urvat hlavu, ať to jde ven... a pak crust a Čaplův hrdina se ptal: a bude to bolet? Už je to venku
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Elíláma |
|
(15.5.2011 23:32:39)
Markéto: s tou sekcí přesně, ale stejně si to většina maminek pak rozmyslí, hormony to hodí do jiné roviny, ale ta možnost mít to dle přání, stejně jako nekojit, nebo vůbec nemít děti, je pro psychiku moc důležitá, nejhorší pocit je bezmocnost.
|
|
|
| Elíláma |
|
(15.5.2011 23:42:52)
Jenže vy všichni o tom mluvíte, že to prostě šlo.
No jasně, kdybychom byly to malé procento těch, u kterých to bylo blbý, tak tě tu nestrašíme, protože zřejmě nebudeš to malé procento. Ale jak jsem psala, mamka měla 2x ze dvou psycho (někdy ráda povím detailněji), ale stálo jí to za to, teda říká i je to na ní vidět,když by šla do třetího.
Já se bojím, že se to někde zasekne a nepůjde to.
No to mi povídej!!!
Navíc při bolesti omdlívám, takže proto to tak bojkotuju...
Já si mám nehat vyrvat všechny moudráky že se mi nevlezou do huby, radši bych znovu rodila!!!
Dost vážně o tom císaři uvažuji, už dopředu, protože jinak snad ani nepočnu
Máma i kamarádka, co šly na císař tak nadávají na rekonvalescenci, že to je prašť jak uhoď, navíc pro mne byl nejhezčí ten výlev hormonů, co jse po porodu (vagi) zažila, o to se ani příště, i za cenu té bolesti, nechci nechat připravit, ráda ti ji popíšu, ten pocit PO porodu, ne tu bolest, jestli budeš chtít, o tom to totiž je. Naše tělo je sviňa, abychom chtěly mít další děti, všechna hrozná bolest se v šestinedělí zapomene a zůstane jen tn rauš. Nemluví, a nechci se dotknout těch, když je fakt průšvih. Ale to je risk, jako když přecházíš ulici.
Bíš, že mám větší strach jezdit autem než rodit?
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(16.5.2011 0:29:56)
jak píše Markéta - můžeš mít doporučení k CS od psychologa. Pokud nenajdeš jinou cestu, půjde miminko vytáhnout císařem. Připusť si možnosti, připusť si i, že všechno může být úplně jinak, než si naplánuješ
|
| Elíláma |
|
(16.5.2011 0:36:19)
Bumbi: Připusť si možnosti, připusť si i, že všechno může být úplně jinak, než si naplánuješ
Tak tak! Ony ty hormony blbý pitomý ...  no každopádně i když zůstane na císaři, tak co. Jen ta rekonvalescence je horší, já po vaginálním byla více méně hned funkční (až po 10 dnech se odlučovaly stehy, což bolelo, no ale fungovala jsem dál s kňouráním), hned můžeš k miminku, sama jsem po chvilce vstala ze stolice, šla do sprchy a vzít si prcka k sobě, ale zas že by císař byl něco tragického, ne. I moje známá, doktorka, viděla na praxi, jak to olí, a šla na císaře. Jenže ona nezažila, jaké to je na druhé straně, jak se ti vyplaví hormony. Představ si totok: já bych si v životě nepíchla ucho. No po flašce vína jsem byla v ráži, udělalal jsm to a po tom stresu jsem se cítila jako KING! No tak si to vynásob tisíci a asi tak a když se něco zvrtne, jak píšeš, jseš už tak zaplavená hormony, že je to všechno haluz, ale přizorená haluz, ženské chránící.
|
|
|
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(16.5.2011 0:24:38)
a bez šití to šlo do měsíce  chuť i nálada byla dost brzo, možnost po skončení očistků
|
| Elíláma |
|
(16.5.2011 0:30:49)
Bumbi: přesně! A to jsem měla několik (nevím kolik, nebylo to ani vidět už po šití) na nástřihu a tak 15 v panímandě, ještě jsem jí po 2 týdnech po porodu mávala do zrcátka při mazání: hoka, ty už si nevrzneš! A za další týden... no nic
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| *Aida* | 
|
(15.5.2011 22:52:16)
lobelko,
nevim, jestli chces zrovna tohle slyset, ale ja jsem na tom podobne. U prvniho porodu jsem to neunesla a dopadlo to akutnim cisarem. K udivu vsech jsem se podruhe rozhodla rodit doma, coz jsem taky udelala. Zaridila jsem si PAtku, co se o me starala cele tehotenstvi, pri porodu i po nem. Potreti jsem si zopakovala to same. Poctvrte jsem kvuli komplikacim musela zmenit plan a rodit v nemocnici. Zaridila jsem si opet tu samou PAtku k porodu a jeji kolegyni na tehotenstvi (uz jsem se s ni taky znala). Ale bylo to silene psycho, normalne jsem z toho nemocnicniho strachu prenasela . Porodila jsem nakonec s myma dvema PA, sice v nemocnici, ale ve vode, uplne prirozene. Nemocnici jsem opustila 3 hodiny po porodu, nenechala jsem se prelozit na sestinedeli.
Proste taky nejsem normalni. Jenze ja ziju v zahranici a tak se sice par Mudru podivovalo, ale v ramci profesionality zustalo jen u toho.
Samozrejme Ti nedoporucuju porod doma jako jedine nejlepsi reseni, vlastne nevim, co by bylo nejlepsi. Uvedomit si,kde je problem a snazit se situaci prizpusobit co nejvice tomu, abys minimalizovala dopady na svou osobu a dite.
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(15.5.2011 23:11:03)
Psychiatr není potřeba, ale dobrý psycholog, nebo spíš psycholožka (můžu dát kontakty na Prahu, Brno a Ostravu), který se zabývá i poporodními traumaty, by ti mohl pomoci se zorientovat. Někdy je strach tak velký, že může vyústit i v neplodnost.
|
|
| Elíláma |
|
(15.5.2011 23:15:16)
Nemusíš se cítit divná, já to měla podobné. Někdy jsem se jen tak zastavila a říkala si: doprdele, já budu rodit, co budu dělat? Mě hrábne!!!
Na poprvé jsem to udělala asi dobře, vzhledem k tomu, jakou inspiraci jsem měla od mamky (pokaždé porod psycho, ale přemýšlela o třetím), nemyslela jsem radši na to, jen jsem chtěla pudově miminko. No a jak se to stalo, už jsem věděla, že není cesty zpět, ale nic jsem nenačítala, aspoň ne moc. Až před porodem jsem začala tak měsíc dva pět panikařit, ale věděla jsem, že vše je OK a prostě to jít bude muset.
Můj porod byl dobrý, sice 12 hod, což není moc, 9 hod silné kontrakce (jako první mi praskla voda), ale průběh bez komplikací, nakonec na 2 kontrakce malý venku. Rodila jsem v malé porodnici v Brandýse a až na to, že mi neřekli nikdy dopředu, co udělají, to bylo super, s monitorem jsem mohla chodit, stát až skoro do konce (jen na zatlačení mě hodili nahoru, příště si prosadím i konec v dřepu). Ale šití jsem měla, hojilo se bolestivě (hráz v klidu, fakt prdlačka, nevím, proč se kolem tak plaší), ale uvnitř se odlučovaly stehy tak, že jsem lezla po zdi, no ale ten týden dva se to přežít dá. Kojení mě bolelo 4 měsíce k pláči, ale za to miminko to stojí, hlavní je opora, třeba partner u porodu mě strašně podržel.
No a teď plánujeme po roce další a já mám plnou prdel (pardon) strachu.
Četla jsem o VVV, kde se rodí v 20-23 tt, o úmrtích dítěte při porodu, vadách, nemocech, předčasných porodech, traumatech a císařích a strašně se bojím. I toho, že si vybavím, že jsem tak hodinu před porozením zapřísahala partnera, že to nezvládnu. Ale pak ten rauš, když se to povedlo byl to nejhezčí v mém životě! No prostě mazec emocí a pocitů, jestli můžu radit, nezkoumej to než se to stane, já už se teď taky jen vyrovnávám a prostě do toho půjdu, protože moje mamka prožila hodně pekelné časy s porody a bez podpory manžela a stejně navždy už nás má, teď u vnoučátka prohlásila, že se jí to vrátilo milionkrát, s námi jen stotisíckrát...
|
| Elíláma |
|
(15.5.2011 23:18:04)
Jo a ještě co mne uklidnilo na císaře bylo, že jsem viděla na praxi císaře pod epidurálem, bylo mi 17 a byl to krásný zážitek samozřejmě hojení bolí, no jasně, ale podle mě víc bolí nemít dítě, když by ho člověk chtěl
|
|
|
| Marťuša,Kryštof 16,Emma 15 | 
|
(15.5.2011 23:19:09)
Taky jsem měla velký strach z porodu,když o tom přemýšlím, tak od mala - slyšela jsem o porodu mluvit kamarádku mamky a tam to myslím vzniklo. Děti jsem se mít nebála, když jsem byla těhotná, poctivě jsem chodila na kurzy, ale nějak jsem pořád cítila, že to nebudu potřebovat. Oba porody byly císařem, vůbec jsem se neotvírala a dětem už se nedařilo dobře.Celou dobu to šlo nějak trochu mimo mě. Jsem poměrně praktický člověk, ale myslím, že moje tělo se na porod prostě psychicky nepřipravilo ... . Nemám pocity selhání, že jsem nedokázala porodit přirozeně, prostě to beru, jak to přišlo a jak už ti tu někdo psal, až budeš děti opravdu chtít, tak se přes ten strach přeneseš .
|
| Miri+L&M&K | 
|
(16.5.2011 0:12:46)
Taky jsem se neskutečně bála. Ale jakmile se dítko nedařilo, hrozně jsem chtěla, tak touha byla silnější než strach. Pak samozřejmě když jsem otěhotněla, tak byl strach menší zase, ale při představě, že ta bolest je jen pár hodin v mém životě...a to nejhezčí co může žena zažít  Sice to opravdu bolelo a rok jsem měla hrůzu, že bych znova otěhotněla a šla rodit...Ale 2,5roku po porodu jsem rodila podruhé a hned po porodu jsem říkala, že bych šla rodit znova A ráda bych teda ještě za nějaký rok šla
|
|
|
| Gordita | 
|
(16.5.2011 1:48:55)
Naprosto tě chápu a asi mám taky něco takovýho abnormálního. Nakonec to u mě dopadlo dvakrát císař s epidurálem poprvý a se spinálem podruhý a musím říct, že to cinkání nástrojů bylo při tom druhém rajská hudba po 4 dnech s kontrakcema, píchnutí do zad jsem brala jako vysvobození a vůbec jsem byla tak ráda, že to mám za sebou. Myslím si, že jsem po těch kontrakcích byla pořád jenom na 1 až 2 cm právě kvůli strachu z přirozenýho porodu, ačkoliv jsem se na ten porod docela dlouho a docela důkladně připravovala (dula, alternativní nemocnice, načtená literatura, atd). Řekla bych jdi do toho, ty pozitiva převáží i ten strach a ono se to nakonec vždycky nějak zvládne.
|
|
| Pawlla |
|
(16.5.2011 5:45:08)
Lobelko,no co Ti mám napsat,když jsem rodila já,neměla jsem internet a bylo mi dobře.Kdybych tehdy četla všechno to,co čtu teď,asi bych děti neměla.Takže už nečti a pusť to z hlavy,většina porodů není hororová a ne všechny co jsou tady popsány jako hororové opravdu takové byly.Jsem pro to,aby se péče pořád zlepšovala a je co zlepšovat o tom žádná,ale taky jsme dneska dost rozmazlené,takže tak.
|
| Ajlina | •
|
(16.5.2011 8:34:24)
Pawlo, zase cesta nechci o porodu nic vědět, odrodily všechny - odrodím taky je špatná, porod je dobré probrat krok po kroku s někým kdo nemá žádné poporodní trauma a má svůj pohled na porod zcela srovnaný, případně je v porodech vzdělaný, ale takového aby si hledala jako jehlu v kupce sena, profesionála, který umí přirozený porod a nemá ho zkreslený svým vlastním zpackaným porodem...
|
|
|
| Dagmar Bartůšková | 
|
(16.5.2011 6:55:42)
po normálním porodu se akorát pár dní špatně sedí, po císaři jsem týden lezla jak mrzák, další týden trochu menší mrzák a ještě dva týdny jsem byla jak nakopanej svatej....jak řekla kamarádka, normální člověk po břišní operaci leží šest týdnů, matka po císaři se musí starat o mimi...a nevíc nemůžeš nic tahat pár tejdnů..jen to mimino, nic těžšího...
|
| Ajlina | •
|
(16.5.2011 8:31:31)
porod se může skutečně zaseknout tím, že se zasekne rodící žena, takže bych při takovémhle strachu z porodu rozhodně rodit nešla, to by skutečně blbě dopadlo, hovořit s někým kdo rodil v českých porodnicích bych zásadně nedoporučovala, neboť se dozvíš to, že to musíš vydržet, což je špatný pohled na věc, akorát si ten porod musíš odpracovat tedy pokud se nerozhodneš pro sekci, a nejjprší je, že v té fázi, kdy má žena pocit, že skutečně je už vše nad její síly ženou z jedné místnosti do jiné, místo toho aby jí nechali v klidu všechno si stovnat a získat zpět rozvahu a touhu pokračovat
|
|
|
| Adina,kluk 08 | •
|
(16.5.2011 8:31:57)
vůbec nejsi divná!!!
jsem na tom uplně stejně jako ty..!!!
i znám kamarádky,které mají přesně ty samé pocity co zde píšeš.
moje kamarádka si našetřila a zaplatila si lékařku u porodu,měla 200% servis a porod přežila !
každý má ten práh bolesti nastavený jinak.
já chodím na gyn.jednou za rok na prohlídku a celý den předtím radeji nejím,abych nemela střevní problém z nervů...takže neboj nejsi divná.
|
| Ajlina | •
|
(16.5.2011 8:35:53)
Adino, doktor zaplacený u porodu je stoprocentní jistota příšerného porodu, po kterém už další děti nebudeš chtít mít
|
| Hilly. |
|
(16.5.2011 9:22:58)
Ajlino, proč myslíš?
|
|
| fuksie žere rorýsy | 
|
(16.5.2011 9:41:22)
proc ji tohle pises, to prece vubec nemusi byt pravda. kazdy to ma proste jinak pro me byl doktor u porodu vysvobozeni a nikomu to nenutim..
|
| Hilly. |
|
(16.5.2011 9:51:34)
Taky myslím..Někteří doktoři jsou schopní, díky epiduralu, vykouzlit téměř bezbolestný porod..prýý. Alespoň Andrea Verešová to tvrdila
|
|
|
|
|
| Alpina |
|
(16.5.2011 9:12:21)
No asi budu hnusná.... ale jsou v životě člověka daleko horší zážitky než nějaký porod. Vezmi např.těžké onemocnění, operace a s ní spojená léčba ozařováním, chemoterapie. Co bys radši chtěla? Porod je ve skutečnosti přirozený, i když bolestivý. Bojíš-li se nemocnice a lékařů, asi bys s tím něco měla dělat. Protože se jim v životě asi moc nevyhneš. Nebudeš pořád mladá, přijde stáří, nemoci, LDN, hospici....
|
| Hilly. |
|
(16.5.2011 9:22:20)
Alpino, to je teda drsné, až jsem se musela smát, jak si děsná
|
| Alpina |
|
(16.5.2011 11:53:49)
No já vím, že jsem děsná, chtěla jsem tazatelce otevřít oči. Bojí se porodu, ale ve skutečnosti existují opravdu horší zážitky z nemocnice.
|
| Raduna | •
|
(16.5.2011 12:44:04)
Dámy,
Doufám, že nikoho neurazím, ale mám dojem, že jste tazatelce vůbec, ale vůbec nepomohly, dámy! Zejmény ty, které barvitě popisovaly bolesti, nástřihy atd.
To snad tazatelce akorát tak dopomůže k ještě většímu strachu.
Za mě: Zaplať si císařský řez (případně ještě před otěhotněním) a nemusíš nic řešit.
|
| lobelka26 |
|
(16.5.2011 16:24:51)
Rad, a ty jsi měla SC?
|
| Raduna | •
|
(16.5.2011 18:41:14)
lobelko,
Ne, ale jinak bych prostě nerodila. Ale ty máš ještě času dost na rozhodování.
|
|
|
|
|
|
|
| Katka +3 | 
|
(16.5.2011 9:18:56)
Jenom k tomu nástřihu: kromě volby mezi nástřihem a císařem je taky možnost porodit bez nástřihu - já tak přivedla na svět tři děti a je nás takových hodně, a nebýt našich skvělých porodníků, bylo by nás mnohem víc.
Na kozu taky netřeba lézt, nepoužila jsem ji ani jednou.
|
|
| Hilly. |
|
(16.5.2011 9:20:21)
Lobelko, nejlepší asi je, do toho skočit a mít tolik všemožných starostí, že se na to nebudeš moct soustředit. Poprděná jsme každá, některá víc, některá míň, ony ty důvody tak nějak i jsou, co si budeme nalhávat. Když mě u druhého porodu vezli na sál na císaře, myslela jsem, že umřu strachy No nějak jsem to přežila a ještě chci "risknout" další. Dopředu nemůžeš vědět, co by pro tebe bylo vhodnější, jestli císař, přirozený porod, nebo porod s epidurálem. To musíš sama instinktivně odhadnout a podle toho se zařídit. Asi je dobře si o tom pokecat, což už děláš
|
|
| veronika82,Kamilka,klučík03/09 | 
|
(16.5.2011 11:01:55)
Nejsi divná určitě má strach každá když je to poprvé. Já jsem se taky bála a moc v jednu chvíli jsem chtěla doktora požádat jestli by mi neudělali císaře. Když jsem začala rodit Kamilku(první dítě) tak jsem měla bolesti jako při ms.Když mi pak dr řekla rodíme tak jsem začala prosit o epidurál jaký jsem měla strach(bolest se dala vydržet) a ona mi říká už je na epi pozdě a Kamilka byla venku do hodinky. Po porodu jsem byla jak v tranzu nečekaný příval energie a štěstí. Opravdu to za trošku bolestí stálo!! Při Matýskovi mi praskla voda a za dvě hodiny se narodil bolesti jsem měla jen půl hodiny před porodem.
Navíc máš dneska i možnost epidurálu pokud by tě to hodně bolelo. Určitě do miminka běž a pobav se o svém strachu s gynekologem určitě tě uklidní.Taky jsem se sním o tom pobavila.
|
|
| myš | •
|
(16.5.2011 20:11:00)
U mě to bylo hodně podobné a nakonec jsou oba porody mými nejhezčími zážitky a klidně bych do toho šla znovu, takže je možná až takováto totální změna pohledu.
Taky jsem se hodně bála, chtěla jsem rodit císařem a nejlíp dvojčata, abych to měla naráz za sebou a zaspala to Všehno okolo porodu mě děsilo. Šla jsem do porodnice, kde dávají epidurál bez problémů a svým způsobem mě to hodně uklidňovalo.
Nakonec to vůbec nebylo nijak strašné, bolesti nebyly nijak hrozné, dalo se to prodýchat a přežít vcelku v pohodě. Sice jsem se poprvé asi po 5 hodinách ptala na epidurál, ale už to vypadalo, že to mám skoro za sebou, tak mi ho nedoporučili. Nakonec to teda skončilo kleštěma (nejspíš kvůli špatné poloze vleže), ale dítko bylo během pár vteřin venku a nebylo to nic strašného. Nástřihy jsem necítila, poprvé jsem seděla skoro hned, i když to bolelo, podruhé okamžitě téměř bez bolesti. Druhý porod trval jen 2 hodiny a byl to skvělý zážitek, i když ty kontrakce byly silnější, než poprvé.
Takže za mě, pokud se nejedná o opravdu velkou fobii(já jsem měla jen mírnou), tak tě to opravdu může příjemně překvapit jako mě. Jo a sex je u mě už po prvním porodu lepší.
No to je skoro jako reklama na porody, když to tak čtu
|
|
| Jana(Míša01/10) | 
|
(16.5.2011 21:27:51)
Vůbec nejsi blázen, já jsem na tom byla podobně. Jestli si myslíš, že to nepřejde a budeš se bát i otěhotnět, tak určitě vyhledej psycholožku, může Ti buď pomoci, anebo "předepíše" císaře. Porod byl pro mě něco ne vůbec přirozeného, i když opak je pravdou:) Chtěla jsem rodit císařem a uklidňovala se tím.. (Já sama jsem se narodila dost komplikovaně a bohužel jsem o tom mojí mámu slyšela mluvit a nějak se mi to zafixovalo.) Jenže to jsem ještě doopravdy nechtěla děti, jen jsem věděla, že jednou je chtít budu. Potom přišly myšlenky na to, že už bych miminko strašně moc chtěla, najednou na to začneš neustále myslet, vlastně už ani nemyslíš na nic jiného, a pak si řekneš, že i ten porod nějak zvládneš. Ale ty myšlenky přišly až ve 30 letech.. Dlouho jsem nemohla otěhotnět, a to se pak upneš na tu myšlenku otěhotnění, že porod vůbec neřešíš. V průběhu těhotenství jsem náhodou narazila na porodní asistenku, která pořádala předporodní kurzy, a ta mě svým pozitivním přístupem na porod vlastně naladila. Určitě doporučuji, na každý kurz jsem se těšila, všechno nám vysvětlila a získala jsem pocit, že všechno jde zvládnout a že naše tělo si poradí, navíc jsem si tam našla kamarádky, které mají stejně staré děti jako já:) Ale byl to kurz na několik týdnů, ne takový ten rychlokurz v porodnici. Konec těhotenství je opravdu tak zařízený, že se na porod začneš těšit, protože je to "otrava", asi působí i hormony, a navíc se strašně těšíš na miminko. Měla jsem ještě tu možnost, že ta "moje" porodní asistentka by se mnou porod absolvovala, což mě velmi uklidňovalo. Neboj se, že se něco zasekne, protože všechno má svoje řešení a když by porod neprobíhal tak, jak má, tak ho nakonec ukončí císařem, jsou léky k posílení kontrakcí atd., takže všechno jde vyřešit, toho se fakt neboj, já sama jsem měla porod nakonec vyvolávaný, protože mi večer praskla voda - při slabých nepravidelných kontrakcích - a ty do rána téměř ustaly. Můžu Tě ujistit, že když mi ta voda doma praskla, tak jsem byla šťastná, že UŽ!!! a smála jsem se, příroda je strašně mocná a má všechno dokonale zařízené. Ty kontrakce bolí, ale fakt se to dá vydržet, navíc každý má jiný práh bolesti, můžeš požádat o epidurál. Já jsem se bála hlavně samotného porodu, ale spíš mě překvapily ty kontrakce než ten samotný porod, to už prostě chceš, aby bylo miminko venku a nic neřešíš:) Nástřihu jsem se taky bála, ale vůbec, opravdu vůbec jsem ho necítila, šití potom nebolelo, postupně jsem cítila spíš tahání, ale nebylo to vůbec bolestivé, ani doma jsem necítila bolesti, když se stehy hojily. Ani teď, rok po porodu, o jizvě vůbec nevím. Všechny útrapy v těhotenství a i ten strach Ti stonásobně vyváží to, až budeš doma mít to nejkrásnější, co Tě mohlo v životě potkat. Na to, jak to vlastně bolelo, si pak nebudeš moct vzpomenout. Věř přírodě a svému vlastnímu tělu, jsme tak nastavené! Tvoje tělo ví, co má dělat:) Ještě mě napadlo, že právě teď probíhá týden respektu k porodu, zkus se podívat na internet na oficielní stránky.
|
| Kudátko+3 | 
|
(17.5.2011 18:22:21)
u mě byly porody spíše traumatickými zážitky. Rok jsem se z toho vzpamatovávala, už je to lepší.
|
|
|
| I7veta | 
|
(7.7.2011 12:22:58)
Docela se mi ulevilo, že nejsem jediná, kdo má abnormální strach z porodu. Také si bohužel neumím připouštět jen to hezké co těhotenství přináší. Více si připouštím to špatné. Jak už tu bylo zmiňováno - kleště apod. Dítě určitě chci, ne v nejbližší době, ale chci. Je mi něco málo přes dvacet, takže ještě s příelem nespěcháme. Jsem na 70% rozhodnuta, že budu rodit císařským řezem. Z jizvy strach nemám, myslím, že už to dnes není jako dřív a dá se popřípadě domluvit i s plastikem, aby šil on. Také o tom s nikým moc nemluvím, protože ty, co už rodily, to vůbec nechápou a mají mě za sraba... Přítel naštěstí stojí nohama na zemi a můj strach chápe. Viděli jsme už například několik postižených dětí, které jsou postiženy právě proto, že je při porodu přiškrtila pupeční šňůra, to opravdu riskovat nechceme ani jeden...Kdoví, třeba až otěhotním, vše si rozmyslím a budu rodit přirozeně, zatím to tak však nevypadá. Tak přeji všem co mají obavy z porodu hodně štěstí. Určitě to všechny zvládneme ať už přirozenou cestou či jinak.
|
|
| claca+Dominik12/05+Matěj07/10 | 
|
(7.7.2011 16:46:16)
strach z porodu je pro mě kapitola sama pro sebe,touha po dítěti a ěšení se na něj totiž udělá divy,mam za sebou dva porody,první byl hrůza a čekala jsem že druhého se budu hodně bát a ejhle,byla jsem naprosto v pohodě,prostě ta bolest,utrpení,velké nástřihy(oba kluci byli velcí-4kg a 4,5kg)šití,mě najednou přišly naprosto normální,takže na to přestaň myslet,až přijde tvůj čas,tak se na to rozhodně budeš koukat jinak 
|
|
| janlenk |
|
(19.10.2016 12:24:23)
Abnormální strach z porodu, tokofobie, je fobie jako každá jiná a je třeba to vědět. V tomto případě nepomohou dobře míněné rady typu "porodila každá", "miminko za to stojí" atd. Chtěla bych sdílet svoji zkušenost a doufám, že to třeba někomu pomůže. Touto fobií trpím již od puberty a zhoršilo se to ještě tím, že pracuji v rozvojových zemích a viděla jsem ženy velmi trpět. Do cca 36 let jsem děti vůbec neplánovala, pak se to změnilo. Vaginální porod je pro mě ale naprosto nepředstavitelný, i když vím, že je to přirozené - prostě rozumově to vím, ale nejsem schopná ten blok překonat. Objednala jsem se proto na konzultaci s psychiatrem s cílem získat lékařskou zprávu jako indikaci k císařského řezu (toho jse se kupodivu nebála). K mému překvapení mě lékařka ani nenabídla terapii. Řekla, že fobie je opravdu jasná a že v mém věku není na co čekat, a zprávu mi slíbila. Otěhotněla jsem rychle, i když jsem pořád měla strach, zda to vyjde, zda tam ta lékařka pořád bude a zda nezmění názor. Ve 3 měsících jsem si zprávu vyzvedla a pak s ní šla do porodnice do poradny. Zde mi jí nejdříve neuznali, protože byla příliš stručná, druhý pokus již vyšel (cca půl stránky) a do mé karty zavedli indikaci k císaři. Snažila jsem se chodit ke stejnému lékaři. Při každé poradně jsem kontrolovala, že v mé kartě ta indikace je, prostě ten iracionální strach tam pořád byl. Nechtěla jsem podplácet konkrétního lékaře z obavy, kdyby porod přišel dřív a on byl třeba v zahraničí. Což se ukázalo jako moudré. Týden před naplánovaným termínem mi v noci odtekla plodová voda. V porodnici nás přijali a zeptali se, jestli jsem ochotná počkat na ráno (kontrakce nebyly žádné), souhlasila jsem a nakonec vše proběhlo naprosto v pohodě, nemohu si vůbec stěžovat, miminko zdravé. Chtěla jsem v epidurálu (ale nabízeli i celkovou narkozu), aby se miminko mohlo po porodu přisát, což se povedlo. První den na JIP v pohodě, bolest žádná, a i pak se to dalo zvládnout. Jsem velmi ráda, že to takto vyšlo, za 6 dní nás pustili domů a funguji normálně. Pokud tedy trpíte tak abnormálním strachem/fobií jako já a je to překážka k otěhotnění, ale dítě velmi chcete, zkuste tuto cestu přes psychiatra. Člověk musí překonat určité stigma "přeci nejsem blázen, abych šla k psychiatrovi", ale pokud dítě opravdu chce, a nechcete riskovat porodní trauma, tak to za toto vyběhání a vyřízení stojí. Držím palce.
|
|
| janlenk |
|
(19.10.2016 12:24:38)
Abnormální strach z porodu, tokofobie, je fobie jako každá jiná a je třeba to vědět. V tomto případě nepomohou dobře míněné rady typu "porodila každá", "miminko za to stojí" atd. Chtěla bych sdílet svoji zkušenost a doufám, že to třeba někomu pomůže. Touto fobií trpím již od puberty a zhoršilo se to ještě tím, že pracuji v rozvojových zemích a viděla jsem ženy velmi trpět. Do cca 36 let jsem děti vůbec neplánovala, pak se to změnilo. Vaginální porod je pro mě ale naprosto nepředstavitelný, i když vím, že je to přirozené - prostě rozumově to vím, ale nejsem schopná ten blok překonat. Objednala jsem se proto na konzultaci s psychiatrem s cílem získat lékařskou zprávu jako indikaci k císařského řezu (toho jse se kupodivu nebála). K mému překvapení mě lékařka ani nenabídla terapii. Řekla, že fobie je opravdu jasná a že v mém věku není na co čekat, a zprávu mi slíbila. Otěhotněla jsem rychle, i když jsem pořád měla strach, zda to vyjde, zda tam ta lékařka pořád bude a zda nezmění názor. Ve 3 měsících jsem si zprávu vyzvedla a pak s ní šla do porodnice do poradny. Zde mi jí nejdříve neuznali, protože byla příliš stručná, druhý pokus již vyšel (cca půl stránky) a do mé karty zavedli indikaci k císaři. Snažila jsem se chodit ke stejnému lékaři. Při každé poradně jsem kontrolovala, že v mé kartě ta indikace je, prostě ten iracionální strach tam pořád byl. Nechtěla jsem podplácet konkrétního lékaře z obavy, kdyby porod přišel dřív a on byl třeba v zahraničí. Což se ukázalo jako moudré. Týden před naplánovaným termínem mi v noci odtekla plodová voda. V porodnici nás přijali a zeptali se, jestli jsem ochotná počkat na ráno (kontrakce nebyly žádné), souhlasila jsem a nakonec vše proběhlo naprosto v pohodě, nemohu si vůbec stěžovat, miminko zdravé. Chtěla jsem v epidurálu (ale nabízeli i celkovou narkozu), aby se miminko mohlo po porodu přisát, což se povedlo. První den na JIP v pohodě, bolest žádná, a i pak se to dalo zvládnout. Jsem velmi ráda, že to takto vyšlo, za 6 dní nás pustili domů a funguji normálně. Pokud tedy trpíte tak abnormálním strachem/fobií jako já a je to překážka k otěhotnění, ale dítě velmi chcete, zkuste tuto cestu přes psychiatra. Člověk musí překonat určité stigma "přeci nejsem blázen, abych šla k psychiatrovi", ale pokud dítě opravdu chce, a nechcete riskovat porodní trauma, tak to za toto vyběhání a vyřízení stojí. Držím palce.
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)