| Vendy a dve holky | 
 |
(21.10.2010 18:46:43)
Ahoj,
prijde mi to jako zajimave tema.Jak to tatinci zvladli a jak pomahali?S mym manzelem je legrace, nesnasi krev a injekce, ale zarputile trval na tom, ze me tam prece nenecha samotnou a ze tam bude.Jsem mu rikala a jak mi pomuzes, kdyz tam omdlis a on statecne trval na svem.Pak nadesel den D, manzel me castoval ruznymi dotazy i behem kontrakci, tak jsem mu chudakovi rekla, at behem kontrakci na me vubec nemluvi Prijeli jsme do nemocnice v devet, ale nalez byl maly a nechteli me prijmout....no 2 cm a kontrakce a 5 min. neni tak malo.Ze si mam chodit po nemocnici.Podotykam , ze jsem rodila v Arabii.Jsem byla v abaje, potila se jak....Manzel do toho..... chod, rikali ze mas chodit, myslela jsem, ze ho zastrelim...vsechno me iritovalo, chudak.Funela jsem tam snad hodinu, a pak mi praskla voda.Manzel sel pro ciste obleceni,no a mne se najednou venovali, vysetrili a pry osm centimetru.To byl cvrkot, do toho prisel manzel, kam se postavil, tam se chudak pletl.Pak zhasla vsechna svetla v momente, kdyz mi zavadeli kanylu.To jsem si rikala rodit za tmy to bude zajimave,no nakonec zase naskociloManzela jsem vubec nevnimala.....slysim pani doktorku,uplne zahalenou, jak me naviguje na tlaceni, ze to brzo bude.Manzel navnaden se podival ve chvili, kdy me nastrihla a zacal se pomalu kacet.....jeste ho stihli usadit na zidli.Za chvili se sebral a natocil malou.Ale suma sumarum,byl z toho preslej dost dlouho a rikal, ze je to dost dramatickej zazitek.....prej ty krveTak asi tak mne nepomohl a sam ma trauma, ale uz hlasa, ze u druheho bude zase.Beru to od nej jako velkou obet a podporu, ale byla s nim legrace.Jak to zvladli vasi chlapi.....byli tam a omdlevali, popr. vam radili?
|
| Zufi. | 
|
(21.10.2010 18:53:14)
Nebyl tam ani u jedné holky. Nikdo tam nebyl, tenkrát to nešlo.... Byla jsem úplně opuštěná, vyděšená a nic horšího než oba porody jsme nezažila.
Obzvlášť ten první klešťový, přála jsem si posledních pár hodin jen umřít.
|
| Vendy a dve holky |
|
(21.10.2010 19:01:29)
Ajajaj, to bys ho tam byvala chtela?To je mi lito, ja mela s porodem extremni stesti.Ne ze by to nebolelo,ale zubar je pro me skoro horsiJa bych mohla rodit kazdy rok.Ten vysledek je hezky.
|
| Zufi. |
|
(21.10.2010 19:03:51)
Manžel by tam stejně nebyl, bojí se extrémně nemocnic, ale měla bych třeba maminku, jenže před sametovou revolucí nebylo možno...
|
| Pawlla |
|
(21.10.2010 19:07:22)
Holky,já teda nevím,nemusí být každý u porodu,ale argument,že nesnáší nemocnice?Když budete v nemocnici vy nebo děti,tak tam jako nepříjde?Myslím,že nikdo se v nemocnici necítí dobře,ale dospělý člověk by se měl přemoct.
|
| Zufi. |
|
(21.10.2010 19:10:54)
Pawllo, ale on mě miluje skoro 30 let, tak mu to ,,nesnášení,, porodnic klidně odpustím (teda kdybych teoreticky ještě rodila).
|
| Pawlla |
|
(21.10.2010 20:01:27)
Jj,já jsem psala,že přítomnost u porodu není nutná,jen mě zaráží ten důvod a zajímá mě jak by se zachoval jindy.Máme v rodině špatnou zkušenost,kdy teta ležela v nemocnici ve vážném stavu s onkologickým onemocněním,prakticky umírala a její bratr za ni ani jednou nebyl,protože nesnáší nemocnice.Od té doby jsem na to alergická.
|
| Vendy a dve holky |
|
(21.10.2010 20:11:24)
|
|
|
|
|
|
|
| Terinka4444 | 
|
(21.10.2010 19:02:26)
 já měla manžela, ale protože ho znám, je zlatý, ale v nemocnici nepoužitekný, měla jsem zaplacenu soukromou PA. Věc absolutně k nezaplacení, nebyla jsem vteřinu o samotě, pořád na mě mluvila povzbuzovala, masírovala, vysvětlovala, dělala vše dřív, než jsem stihla pomyslet. Manžel mě jen držel za ruku a pořád hladil.Skvělé, všem doporučuji. Porod byl pro mne skvělý zážitek, bolavý to velmi, ale skvělý a pro mého muže, za kterého vše udělala PA prý naprosto úžasný a vzrušující.
Ta opuštěnost musela být hrozná, to mi vyprávěla mamka, že se cítila hrozně opuštěná, že jí bylo 18, porod taky komplikovaný, pes si jí nevšiml a ona byla hrozně opuštěná a vyděšená. To já byla opečovávána a přeinformovávána ale máme zlatíčka, tak to k něčemu bylo
|
| Vendy a dve holky |
|
(21.10.2010 19:05:28)
Jo to maminka taky nebyla spokojena.....kricela....rekli ji at nerve, ze neslysi vlastniho slova a chudak tlacila, kdy nemela a bracha mel porodni hematom,mama potrhana a velke siti, byla z toho cela diva.
|
|
| Zufi. |
|
(21.10.2010 19:07:56)
Při prvním porodu jsem byla účastníkem experimentu rooming inn nebo jak se to píše.
Po porodu kleštěmi další hrůzný zážitek, malá vedle mě v postýlce a já nemohla sedět, ležet, vstát, bolestí jsem plakala a neseděla jsem asi 6 neděl!!!!! Musela jsem se starat kompletně o malou a měla jsem co dělat dojít na wc, raději, kdyby mi ji vozili na kojení a já si mohla odpočinout jako u mladší, ale ta zas byla normálně a tam bych ji klidně mohla mít u sebe.Paradox....
|
| Terinka4444 |
|
(21.10.2010 19:20:33)
Nezbývá než doufet, že tvoje holčičky už budou rodit jak v pohádce
|
| Zufi. |
|
(21.10.2010 19:25:32)
Ta starší už měla termín včera .
|
| Vendy a dve holky |
|
(21.10.2010 19:30:14)
To je pekne, aktualni tema pro dceru,hodne stesti a doufam, ze se neboji.
|
| Zufi. |
|
(21.10.2010 19:57:12)
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(21.10.2010 19:35:31)
Jí, Zufi, to jsem nepostřehla, tak ať je vše OK!
|
| Zufi. |
|
(21.10.2010 19:57:23)
|
| MishuI | 
|
(21.10.2010 20:16:31)
Ať to jde hladce
|
| Zufi. |
|
(21.10.2010 20:19:09)
|
|
|
|
|
| Terinka4444 |
|
(21.10.2010 20:16:34)
Tak hodně hodně štěstí jí i malému, babičko
|
| Zufi. |
|
(21.10.2010 20:19:19)
|
|
|
|
|
|
|
|
| *Niki* | 
|
(21.10.2010 18:56:28)
Můj manžel dobře. Byl u prvního a třetího porodu - druhý nestihl, předával na hlídání prvního synka. Můj první porod byl masakr a skončil kleštěmi, muž byl celou dobu u mě, držel mě, povzbuzoval, celkově mi byl oporou, byl z toho ale přepadlý nějakou dobu, velmi si mě hleděl, co jsem zvládla.
Třetí porod byl krásný, domácí, bezproblémový, manžel opět u toho, a euforie z toho zážitku v něm byla taky velmi dlouho...
|
| Vendy a dve holky |
|
(21.10.2010 19:02:45)
To mas pravdu, manzel taky rikal, ze jsem jeho hrdina
|
|
|
| Soninda | 
|
(21.10.2010 18:58:52)
Můj tam ani jednou nebyl, nechtěl.
Popravdě mi tam ani nechyběl a při tlačení by mi snad i vadil, rozptyloval.
|
| Soninda |
|
(21.10.2010 19:12:44)
při druhém porodu mi tam přinesl jídlo a čadopisy, když už sem měla kontrakce sice nepravidelné, no vyložene sem chtěla at už je pryč, za 45 minut se dcera narodila
|
|
|
| Pawlla |
|
(21.10.2010 19:00:16)
Manžel byl u obou porodů a jsem za to ráda.Já jsem srab,bojím se bolesti,nic jsem neměla nastudováno,hrůza.Personál byl super,myslím,že ta přítomnost otce má na to taky vliv.Jsem jednoznačně pro.
|
|
| Elfík +1+2 | 
|
(21.10.2010 19:00:41)
Manžel nemocnice obecně snáší velmi špatně. Dohodli jsme se, že tam bude se mnou "v přípravě" a pak až po narození. Byla to soukromá porodnice více méně, takže to takto bylo domluveno. Jenže ... od večera od vyvolávačky (hospitalizace pro přenášení) mi tvrdili, že jsem přecitlivělá, že nevidí na monitoru kontrakce.Že rodím uznali až ve čtyři ráno (po 10h mého kroucení), kdy doktor sám přišel na kontrolu a konstatoval, že se otevírám. V šest mi řekli, ať volám manžela a když se malý za půl hodiny narodil, manžel stál přede dveřmi oddělení a marně zvonil, všichni byli u mě ... Pro něj to tak ale bylo jistě lepší.U druhého u dvojčat, opět vyvolávačka, jsem ho ani nevolala. Až bylo po všem. Jednak musel udat syna, jednak to šlo rychle a ke konci s komplikacemi, byla jsem ráda, že tam nenervil i on.
|
|
| Insula | 
|
(21.10.2010 19:00:42)
Tak tehdy jsem byla ráda, že tam byl, ale zpětně si myslím, že mě to jenom znervózňovalo a nepomohlo mi to. I když neudělal nic špatně. Prostě takový můj pocit.  No, nakonec jsem stejně skončila na císaři, takže....
|
|
| Feliz |
|
(21.10.2010 19:04:37)
Prožíval všechno a bez něj bych byla nahraná. Chodil se mnou a držel mi stojan s kapačkou, převlékal mě a celkově to tak nějak jistil. Já jsem byla schopná něco dělat až na konci, jinak si všechno pamatuju matně. A byl první, kdo syna viděl, fotil a chovat si ho.
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(21.10.2010 19:04:44)
Já jsem rodila 2x v porodnici, kde nemůže být manžel v první době porodní, připravují se tam všechny maminky současně, tak by to nebylo moc fajn, kdyby tam byl, nicméně je to jediný okamžik z celého porodu, kdy je chlap ženě něco platnej si myslím. Mně by hrozně pomohlo tam mít někoho, kdo by mně trochu rozptyloval a tak. Takže ho ke mně pustili, až když jsem fakt rodila, takže si připadal zbytečnej a bezmocnej. První porod ho málem položil, říkal, ale já jsem na něm nic nepozorovala. Odešel ode mně a v autě prý brečel. Pak se vrátil večer a ještě mi sháněl čokoládu a sušenky, abych rychle získala energii, mu porodila ženská sestra. Druhý porod už věděl, že to nesmí tak prožívat. Pustili ho tam jen na poslední půl hodiny, takže má pocit, jakej byl ten porod brnkačka, ale nebylo to tak růžový, malej měl šňůru 2x kolem krku a já ho nemohla vytlačit, neutáhla se, ale byl to dost záhul. Týden po porodu jsem pak měla zánět močáku, jak jsem se tam dole namohla, tak to prý bylo tím. Jinak jsem ale moc ráda, že se mnou byl a příště ho tam chci zase.
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(21.10.2010 19:05:17)
Můj muž byl u prvného porodu velká oprora, když jsem rodila celou noc (celekm 30h), nebyla jsem sama, přežít první dobu porodní bez něj si nedokážu představit. Pak už byl hlavně fyzická opora, o kterou jsem se zavěšovala a opírala. U druhého porodu jsem ho nechala spát, zvládala jsem ho krásně a v euforii sama, takže jsem ho potřebovala jen na posledních 15 minut jako řidiče a oporu na zavěšení při kontrakcích po cestě chodbami a výtahem. U třetího porodu sloužil jako pomocník, nosil, co jsem potřebovala, sprchoval mě, kam jsem mu přikázala a nakonec na něj dcerka mrkla, otevřela oči, odmotal jí pupeční šňůru okolo krku, vklouzla mu do rukou a podal mi ji do náruče  Byl to hodně silný prožitek, skutečně společně přivést na svět naše dítě.
|
| chikamichi | 
|
(21.10.2010 19:18:30)
Vendy já jsem myslela, že manžel je lékař? Asi ne ...
Jinak se nespoléhej, že rodíš snadno, já poprvé sama s PA v porodnici, to ještě partneři k porodu nesměli, druhý porod s manželem zcela bez zásahů, doktor jen přihlížel a potřetí manžela nechali za dveřmi operačního sálu, takže dvakrát jsem porodila úplně v pohodě a potřetí to nešlo, nelze se spolehnout na nic, příroda si dělá co chce...
Jinak jsem ráda, že si manžel jeden porod v životě zažil naživo. Ze čtyř dětí, které měl se jenom jedno narodilo vag. porodem a byl u toho, ale nikdy jsme pak o tom už nemluvili, není schopný mi o svých pocitech tenkrát nic říci...asi ho to zasáhlo.
|
| Vendy a dve holky |
|
(21.10.2010 19:28:33)
Ne ne, lekar.........jsi me pobavila.On se svoji fobii z krve a jehelKdepak,dela v Ikee.No ja spoleham, ze to bude dobre,snazim se byt optimista,lepe se mi pak bude tehotnet podruheSpis to jde nekdy jeste rychleji nez prvni, abych se bala zakaslat
|
|
|
|
| Barča, M 07 a E 10 | 
|
(21.10.2010 19:09:47)
manžel přijel asi po prvních 4 hodinách kontrakcí, koukal na telku, pak při Epi mi hlídal na monitoru kontrakce, vyplnil nějaké papíry a při samotném porodu mi pomohl asi nejvíc, lítal 45 minut k umyvadlu s ručníkem a otíral mě ledovou vodou, což bylo naprosto dokonalé. Z porodu byl naprosto nadšený, na to že se rozmyslel ten večer, že tam půjde, to zvládl na 1*. Akorát si zablokoval krk jak čučel na telku, páč jí mají pověšenou u stropu. Rodila jsme celou noc
|
| Vendy a dve holky |
|
(21.10.2010 19:12:14)
Zablokoval si krk u porodu, to nema chybu
|
|
|
| bravad |
|
(21.10.2010 19:09:57)
Byl u obou. U prvního být moc nechtěl, domluvili jsme se, že bude se mnou při první době porodní a pak že už u toho být nemusí. Byl až do konce. Jak to prožíval přesně nevím, moc o tom nemluvil, i když jsem se ho ptala. Každopádně ale byl moc rád. A o svoji přítomnost u druhého porodu už hodně stál.
A jak jsem to prožívala já: Manžel byl fantastický, ohromně jsme si sedli. Já ho u porodu potřebovala, ale na druhou stranu jsem mu byla vděčná, že nic nedělal a nic neříkal. Prostě tam jenom byl.
|
|
| Kris | 
|
(21.10.2010 19:11:28)
Tatínek byl velká opora, přijali mě na vyvolání porodu, pak mě chtěli kvůli přeplněnosti poslat domů, to mě uklidňoval, pak mě tam nechali a byl se mnou téměř celou dobu na boxu (od 9 dopoledne do 21 hodin), kdy mi porod vyvolávali... nemluvil moc, ale byl tam a nosil mi vodu (nesměla jsem vstávat) a pomáhal, jak to šlo. Večer mě vzali na císaře a on byl se mnou a držel za volnou ruku... šel pak se sestřičkou umýt malou a přinesl mi ji ukázat. Byl opravdu moc fajn a byla jsem ráda, že tam byl. Nepoložilo ho nic. Jo a k porodu šel z vlastní vůle (kolega v práci mu řekl, že je to super)...
|
|
| Valoria |
|
(21.10.2010 19:13:34)
Partner byl u porodu, ten byl super a netrval dlouho, ale bohuzel po vypuzeni placenty jsem zacala masivne krvacet a to uz moc nezvladal, sice me drzel za ruku, kdyz me ve vnitr cistili za plneho vedomi, ale byl z toho vic v haji nez ja.
|
| Terinka4444 |
|
(21.10.2010 19:22:34)
Za plného vědomí no to se divím, že jste to oba ve zdraví přežilito jsi sakra statečná
|
| Valoria |
|
(21.10.2010 19:24:43)
co jsem jen tak mlhave pochopila, kdyby se cekalo na anesteziologa uz jsem tu nemusela vam psat, proto za plneho vedomi. A chlapecek mi to vynahrazuje kazdy den
|
| Terinka4444 |
|
(21.10.2010 20:46:06)
|
|
| Jane Doe | 
|
(22.10.2010 11:14:06)
Jako bych to psala já, taky revize při vědomí, prý se to tak dělá a nebolí to !!! Nakopala bych je.. Pak dvě transfuze a porodní trauma tři roky, jak jsem si na tu hrůzu vzpomněla, tak jsem brečela. No a před čtyřmi týdny jsem rodila znovu, zase dítě přes 4 kg, a vše bylo v naprostém pořádku bez komplikací a já konečně můžu myslet na porod s hezkým pocitem.. Manžel byl u mě po každé a byl mi velikou oporou, bez něj by to bylo šílené..
|
|
|
|
|
| Vendy a dve holky |
|
(21.10.2010 19:15:37)
Holky, ale je to krasne ten pocit souzneni.Nejlepsi to bylo, kdyz jsem byla uz na pokoji a prinesli malou, ten klid a ta laska.To prekvapeni, ze uz nejste dva, ale tri.To male miminko, ktere na vas mzoura.Nikdy jsem neverila, ze budu tak sentimentalni
|
| Terinka4444 |
|
(21.10.2010 19:21:29)
je to zázrak
|
|
|
| ..maya.. | 
|
(21.10.2010 19:25:12)
byl jen na poslední porod a zládli jsme to krásně, nejkrásnější zážitek..předchozí porody byly taky krásné ale tento se do nás vepsal, škoda že nebyl i při předchozích....
|
|
| Gora | 
|
(21.10.2010 19:25:24)
Můj manžel byl u obou porodů, a jsem tomu moc ráda.
U staršího syna nebyl do konce, protože ho vyhnali, když syn nešel vytlačit, a dělali vax. a ještě ho vytahovali kleštěmi. To jsem byla trochu ráda, protože jsem strašně řvala (hlavně u toho vaxe), a chtěla jsem umřít.
U mladšího syna do konce byl, a bylo to úžasné. Statečně opět přestál lámaní rukou při kontrakcích těsně před narozením syna, a byl mi opět moc velkou oporou.
|
|
| Molly. | 
|
(21.10.2010 19:34:46)
Vyvolávali mě v porodnici týden, manžel celou dobu napjatě čekal, kdy už...no nakonec to začalo samozřejmě v devět večer. O půlnoci přišel manžel, chvilku jsem si pofuněla, byli jsme spolu ve sprše, pak jsem dostala epidurál a dvě hodiny nevěděla, že rodím. Povídali jsme si, jak narození druhý den zapije, jak se to musí zorganizovat a tak. O půl čtvrté epidural došel a mi dali kapačku na posílení kontrakcí. Řvala jsem bolestí, ve stavech klidu jsme oba spali. Manžel byl v klidu, pracoval jako civilkář v nemocnici, takže krev mu vůbec nevadila, v pohodě by přežil i císaře. Akorát mi doteď vyčítá, že jsem na personál byla hnusná a řvala po nich...nebyla! Slíbili mi, že se v 6 ráno přijde podívat doktor a dopíchne mi na finální fázi epi. Milý dr. přišel, zkontroloval a oznámil mi, že jsem otevřená na 8 cm (málem jsem omdlela při představě, že ještě 2 cm musím přežít). Cosi se do mě snažil hustit, ale buď jsem řvala nebo spala, tak jsem pak sebrala všechny síly a zrovna při jedné kontrakci ho zoufale poprosila, aby mi to už konečně dopíchl. Že to znělo jako výhružka, za to nemůžu  Jóó, byla to věc, přesto ale doufáme, že se nám podaří ještě aspoň jednou ji zažít
|
|
| vetvicka | 
|
(21.10.2010 19:35:51)
Tak můj manžel nejprve nechtěl, ale nakonec se rozhodl, že půjde a já jsem moc ráda, že se mnou byl. Byl mi velkou oporou a hlavně na mě dohlížel ve sprše, abych se jim tam neskácela (mám totiž dost nízký tlak). A taky měl malého v náručí celou dobu, co mě šili (což trvalo snad 20 minut), takže to bylo dobře i pro našeho syna, že mohl být u táty v náručí, než jsem si ho mohla vzít já. A taky mi připomínal, co mám dělat - já jsem totiž PA vnímala jako v mlze a on mi vše pak zopakoval, což bylo fajn. Nakonec to byl pro nás oba dost silný emocionální zážitek, který jsme pak mohli společně zpracovávat ty 2 hodiny po porodu, když odnesli syna. Vlastně ta doba po porodu byla na dost dlouhý čas poslední doba, kdy jsme mohli být s manželem jen sami a to bylo moc krásné.
|
| chikamichi |
|
(21.10.2010 19:53:03)
Vendy já si to odvodila z toho, že vím, že ty děláš ve špitále, tak mě to tak nějak trklo, že je lékař-nechtěla jsem tě strašit dlším porodem, ale tobě se daLŠÍ děti narodí v Holandsku a tam se rodí v pohodě, máme náhradní babičku a dědečka pro naše děti z Holandska a hodně si o porodech tam povídáme
|
| Vendy a dve holky |
|
(21.10.2010 20:18:18)
Nene, chyba lavkyMne se tady tak strasne libi, ze budu rodit jeste jednou tadyNe vazne,asi to sfouknu tady, prezila jsem tu Verusku, preziju druhe takyZrovna se mi ted opozdila menstruace o ctyri dny, tak jsem byla na mrtviciNejak jsem v tom shonu zapomnela na prasek asi jednou ci dvakrat.Ale dobry, bylo to virozou,pfuuuuuuuuuuuuu to se mi ulevilo.Verce je teprve 5 mesicu a manzel byl taky celej vystresovanej
|
|
|
|
| adelaide k. | 
|
(21.10.2010 19:52:41)
Byl u obou porodů a jsem moc ráda že tam byl. Ten první dlooooooooouhý si se mnou poctivě odtrpěl, dělal všechno co bylo potřeba "poskočil, přinesl" Podruhé jsem mu zakázala na mě sahat a rodila jsem si sama pro sebe. Ale to že tam seděl mě uklidňovalo. Ve finále jsem byla zase ráda, že se ho můžu držet za ruku.
On na to vzpomíná moc rád a když o tom někomu vypráví, vypadá to, že to pro něho byl opravdu zážitek. Tož tak Asi jsme oba rádi že tam byl.
|
|
| Gaudí+2 | 
|
(21.10.2010 20:05:55)
byl jen na hekárně, tam mi pomohl hodně, že jsem tam nebyla sama. Na sál už nešel a já se mohla bez obav soustředit na tlačení. Hned jak byl malý venku, tak se vrátil a musim říct, že nejdojemnější z celého porodu byl pro mě právě okamžik, kdy manžel mazlil to naše mrně a byl z něj hotovej. Z toho mám dodnes slzy v očích. U druhého nebyl, ale taky to bylo dobrý
|
| Soninda |
|
(21.10.2010 20:18:51)
Mě vůbec nevadí, že u porodu nebyl, ale vadí mi, že jsme první dceru poprvé neviděli společně, tedy já ležela na sále a on šel za ní na novorozenecké. U druhého už to bylo v pořádku.
|
|
|
| MishuI |
|
(21.10.2010 20:21:06)
Nevěděl jsem,jak to na mě zapůsobí,ani já nemám extra silný žaludek.Netušil jsem,co od porodu očekávat(pozn.Mishuly-asi dítě,že).Když šlo do tuhýho,snažil jsem se manželku podporovat,na kolapsy ani nic podobnýho nebyl čas.Když se malá narodila,byl to nekrásnější okamžik v životě.Nejemotivnější zážitek.
Tak,to mi právě nadiktoval manžel.
|
| MishuI |
|
(21.10.2010 20:22:03)
Ještě bych mohla napsat svůj náhled na porodAle to je na jinou diskuzi..
|
|
| Vendy a dve holky |
|
(21.10.2010 20:26:40)
No u me to byl takovej fofr, ze jsem rada, ze jsem neporodila na toalete a manzel si prece na kolaps cas naselJo a zapomnela jsem vam rict, ze jak jsem si na vysetrovne lehla uz jsem nesmela vstat a jim se zablokovala postel,kdyz me prevazeli na sal, ja z toho mela svandu, manzel bledl.
|
| aachje skunk a tři holky | 
|
(21.10.2010 20:49:38)
manžel byl u porodu ellenky se mnou.
kecali jsme,i u kontrakcí,nějak se stydím projevovat bolest nahlas,maskovala jsem to dobře.takže když to přišlo,myslel si,že to teprve začíná a on už byl konec..seděl potom na řidličce a zdál se být menší a menší..asi se chtěl vypařit..ani nedutal.
ale když byla malá venku,přilítl a křičel "JÁ ČÍÍÍHAT!!JÁ ČÍÍÍHAT!!!!"
tak číhal pupeční šnůru a pro mě byl hrdina.
|
| MishuI |
|
(21.10.2010 21:03:09)
Tak já taky moc emoce neprojevuju,ale u porodu to prostě nešlo.To jsem si teda zařvala.
|
|
|
|
|
| Klarisanek |
|
(21.10.2010 20:43:56)
Myslim, ze velky podil na tom, jak si to tatinek uzije, lezi v rukou zdravotniku. Moje dr. byla v tomto velice empaticka a skvela. Rikala jsem ji dopredu, ze manzel nesnasi krev, ze mam obavy aby ji tam neomdlel a ona se jenom usmivala. Manzel se okamzite pri zacatku tlaceni cpal za postel za moji hlavu, tak jak mu to radili ostatni tatinkove. Dr. mu rikala, ze to ne, ze mi musi drzet nohu nahore a podpirat zada, ze neni dost sester, koukal, ale musel. Kdyz mu pak rekla, ze uz se objevila hlavicka, at se podiva na vlasky, to uz zezelenal. Ale pak pripustil, ze to nebyl desivy pohled, ze tam nebyla zadna krev a nic nez ty ciste vlasky. Jsem si jista, ze kdyby to byly jatka, tak ho dr. nezve se podivat. Kdyz sla na siti, tak ho poslala co nejdal a poverila peci o dite. Takze nakonec ten muj omdlivac vsude hrde vypravi, jak si sve dite temer porodil uplne sam a jak to bylo vsechno v pohode.
|
| Mickey16 | 
|
(22.10.2010 1:04:21)
Tak normální porod bez nástřihu není žádnej krvavej masakr, nejvíc asi krvácí ten nástřih ne? pokud mi paměť dobře slouží tak krev se objevila až s porocem placenty, do té doby maximálně zbytky plodovky... a ani to nebylo drama pouze pro silné jedince, soudě podle toho že u porodu placenty už byli oba starší synové (2 a 3 a půl roku v té době)- mladší krev neřešil a starší jen poznamenal "Pvoč tady plasečíš?" jinak si placku i pupečník se zájmem prohlíželi a osahali. Tak si nějak neumím představit co je na tom tak strašnýho že by u toho dospělej chlap omdlel
|
|
|
| Hadice a hadi |
|
(21.10.2010 20:49:47)
můj muž byl u obou porodů, byl tam spíš jako "služka" nebo holka pro všechno, nosil čaj, župan, ručník, míč a vlastně mi dělal poskoka. No a když se šlo do finále, bylo bezva, že do něho můžu rýt nehty a mačkat ruku. Jinak mě vadilo, když na mě sahal a chtěl mi třeba masírovat záda, strašně mě to rozptylovalo, byla jsem hodně soustředěná sama na sebe. Ale jeho přítomnost mě moc uklidňovala a pomáhala, nechtěla byc rodit bez něho...
|
|
| kajkule+kája06/07+Maty11/09 | 
|
(21.10.2010 21:38:12)
Byl na úplný konec u prvního porodu (pracoval)a u druhého nebyl vůbec (nestihl to o půl hodiny, jel kamionem domů).
U obou porodů byla ségra bezdětná
|
| kajkule+kája06/07+Maty11/09 |
|
(21.10.2010 21:39:28)
Jak to tak čtu, tak lepší je mít asi dva lidi u sebe. Nějakou ženskou a chlapa jen tak spíš, aby viděl to mimčo hned
|
|
|
| Zuuuza | 
|
(21.10.2010 21:58:24)
Tak manžel nesnáší pachy a krev taky moc nemusí. Jak je třeba v MHD bezdomovec, okamžitě vystupuje. Ale zvládl oba porody a myslím, že si to i v rámci možností užil a byl velmi dojatý Jinak mi podával vodu, masíroval záda, nosil moje zvratky (pardon), dohlížel na mě ve sprše..
|
|
| Ikara | 
|
(21.10.2010 22:09:08)
Můj chlap byl u obou porodů. Naštěstí není ten omdlívací typ a tak mu ta krev a to všechno nevadily, ale zase mi chtěl hrozně pomáhat, furt na mě sahal a vyptával se (teda poprvé, podruhé už byl poučený) a mě to strašně lezlo na nervy. Tak jsem mu nakonec řekla, ať si sedne a neotravuje, tak seděl a nechal mě být. Teprve s odstupem mi řekl, že si tam pak připadal poněkud nazbyt, ale mě fakt stačilo jen vědět, že tam je a nic víc jsem nepotřebovala. Podruhé mě držel za ruku a já jsem mu ji tak kroutila, že jsem mu ji pohmoždila a jak u mě seděl v podřepu (protože tam nebyla žádná židle) praskly mu z toho kalhoty, který jsem mu pak musela po návratu domů zašít. Takže u nás jediná oběť byly gatě.
|
|
| KlaudieS+M+E | 
|
(21.10.2010 23:30:46)
Manžel byl se mnou u akutního císaře. Zvládl to skvěle, líp než já. Protože moc nechápal co se děje (jeho slova: celé to trvalo tak minutu), tak byl relativně v pohodě, narozdíl ode mě.
|
|
| Pole levandulové | 
|
(22.10.2010 0:29:30)
Vendy, ja mela manzela u obou porodu, oba teda planovany cisar neplanovane o par dnu drive. Pri prvnim mi pomohl uz jen tim, ze tam byl, nez pripravi sal a pak na sale byl prvni, kdo drzel naseho syna, kdo s nim sel na vazeni a pak ho nosil v naruci, dokud mne neodvezli ze salu.
Podruhe to bylo dramatictejsi, porodnice nacpana, cekalo se na uvolneni salu i na prijezd meho doktora, kontrakce desive, dite nesestupovalo, tak mi hodne pomahal v tom, ze chodil kontrolovat situaci a ja se mezitim rachala ve sprse. Pak opet drzel dceru, choval ji a tulil.
Sam na to vzpomina jako na velky zazitek, ja si to nepamatuju tak detailne, byla jsem sice ve spinalu, ale oblbnuta. Hodne mi pak pomahal na pokoji, kdyz jsem nemohla jeste uplne dobre vstavat, tak se o deti staral a daval mi je do naruci, prebaloval a tak. On je moje velka opora porad, pri tom porodu se to jen umocnilo, jsem moc rada, ze se mnou byl. Pri samotnem vykonu byl klidny, protoze naseho doktora znal, chodil se mnou na vsechny prohlidky, ultrazvuky atd a k doktorovi jsme meli duveru.
|
|
| Archciba | 
|
(22.10.2010 6:12:06)
Manža byl u obou celkem v pohodě. U prvního porodu, to trvalo dost dlouho, tak byl pak už spíš otrávený. Ale když mi píchaůi epidural, tak se málem skácel při pohledu na kanylu A pak to nakonec končilo císařem a tam už nechtěl. Nemám mu to za zlé
U druhého porodu to šlo celkem rychle a vaginálně Manža tam seděl a ani nedutal. Přišlo mi, že je celkem zaražený.
Jinak jsem ho tam měla moc ráda
|
|
| briliantacek+2(07,10) | 
|
(22.10.2010 7:30:19)
Byl se mnou u obou prodů a jsem za to hrozně rádsa. Pomáhal mi do sprchy, masíroval záda, doléval čaj, mluvil na mě a povzbuzoival... bez něj bych byla asi hrozně vyděšená a můj pesimismus by mě asi ubíjel... Ale nejednou jsem ho obdivovala za odvahu,.. mě by tam dobrovolně nikdo nedostal... Nesnesla bych vidět milovanou osobu trpět a nemoc pomoct od bolesti....
|
|
| Katka | •
|
(22.10.2010 8:37:47)
Byl se mnou u obou porodů a jsem ráda, že už nepoužívá věty jako "to je toho, přijdeš, vyfoukneš dítě a jdeš domů" jako před tím, než jsme měli děti.
U prvního byla ta přítomnost tak nějak naopak, než jsem potřebovala. Měla jsem od pondělí do středy kontrakce po 2 minutách vždy 45 sekund a tu zbývající minutu a čtvrt jsem se vždycky dost nudila. Protože jsem těch 45 sekund nic nevnímala, nemohla jsem poslouchat rádio, protože jsem ztrácela souvislosti a časopisy pro matky a děti, které tam měli mě nebavily - netušila jsem, že se k porodu hodí knížka :) No a to jsem tam byla celou ty tři dny sama.
Manžel přijel 2 hodiny před tím, než se mímo narodilo, ale to už byl jen u toho, kdy se začaly ztrácet ozvy, kdy mě vezli na akutního císaře výtahem a manžel měl nervy, že se zasekneme. Musela jsem ho spíš hodně uklidňovat ... nakonec viděl mimčo jako první (a je na to dosud hrdý), já se probrala až druhý den ráno.
U druhého jsem se zase snažila dva dny sama v porodnici, tentokrát vybavená knihou. Mezi kontrakcemi jsem si povídala se spoluležícími, při kontrakcích byla mimo.
Nakonec třetí den řekli, že už je to na půl cesty (cesty kam?) a ať si zavolám manžela. Kontrakce se mi slily v jednu a už jsem nezaznamenávala pauzy, bylo jen černo. Pak mi PA pomohla do sprchy, tam jsem přežívala.
Manžel přijel, vyhnal mě ze sprchy, abych tam náhodou neporodila (asi si měl něco přečíst z těch knížek o porodu, co jsme měli doma), pak mi začal účinkovat epidurál a bylo to fajn. 3 hodinky jsme si povídali, drbali s anestezioložkou ... nic nebolelo. Pak už bylo zase všechno špatně, epidurál přestal fungovat. Doktor se při kontrole zamračil pak rovnal dítě, které se natočilo nějak úplněn blbě, vymotával ho z pupeční šňůry, pak zmizely kontrakce (po třech dnech), pak už jsem tam vlastně nebyla. Jen občas jsem zahlídla dalšího a dalšího doktora a věděla, že tady se dnes žádné dítě nenarodí a já že umírám.
Slyšela jsem hlášky jako že na císaře je pozdě, že mám tlačit jakmile to jen trochu půjde, že už záleží jen na mě. Kontrakce jsem ale necítila.
Z vyprávění manžela - nastříhli mě kam mohly, anestezioložce se podlomila kolena, přinesli kleště, doktor se zapřel nohou o postel a dítě ze mě vyrval. Nevím, já tam nebyla. Pak všichni mlčeli, odešli s dítětem (netuším, kdy se narodilo, pořád jsem čekala, že to ucítím, ale to už tam chodili s něčím bílým a došlo mi, že to je můj syn) a pak přinesli dítě v zavinovačce, dali ho manželovi do ruky a významně řekli: "je zdravý!"
Já jsem nechápala proč by neměl být, byla jsem vážně mimo. Jsem ráda, že tam manžel byl, protože jsem si neuměla představit, že by mi dítě cpali k prsu, nesnesla jsem dotyk kohokoli a tak celé dlouhé šití jsem měla prcka u hlavy,u manžela v náručí, tak byl alespoň u někoho blízkého.
Jen výsledek je, že třetí dítě mít nebudeme, protože manžel nechce být vdovec :(
|
| Vendy a dve holky |
|
(22.10.2010 8:49:03)
No to je teda silaTak skvele, ze jsou deti zdrave.Dve deti stacinebo jsi chtela tri?Po tom zazitku se nedivim, ze uz jste opatrni znova tehotnet, i kdyz by to mohlo byt ok.Ja jsem byla fakt dite stesteny co se tyka tehotenstvi a porodu.Jinak me taky stiha jeden problem za druhym, tak se divim.Z prvniho tehotenstvi jsem byla jenom otravena a ve stresu,ted po peti mesicich po porodu se tesim, az budu tehotna znova.Hned tak to nebude manzel by me zabil.
|
|
| Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 | 
|
(22.10.2010 9:39:43)
Je to síla, měla jsi drama se šťastným koncem , až jsem se bála dočíst, moc to na mě zapůsobilo.
|
|
|
| Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 |
|
(22.10.2010 9:38:43)
Jeho přítomnost byla pro mě úplně klíčová, nevím jak bych rodila, kdyby nemohl být u porodu. Pomohl mi psychicky, byla jsem klidná, cítila ho jak oporu, že kdyby něco že se mě zastane. Uklidňoval, pomáhal. U porodu mi držel nohu, rodila jsem na boku, tak s mi jednu nohu držel nahoru, stříhal pupečník, hlídal mimi, když mě ošetřovali, tak klokankoval - měl mimi na holém těle a zakryté kožešinkou.
Kluky miluje, však byl u toho když se narodili, prožíval to hodně emotivně.
U druhého dítěte si vzal delší dobu před porodem volno, za to jsem moc vděčná, protože jinak jezdí pracovně mimo bydliště, sice ne extra daleko, ale kdyby bylo potřeba rychle přijet, tak by asi nemohl, já jsem chtěla rodit v jiném městě než bydlíme, tak jsem potřebovala aby byl v pohotovosti aby mě mohl odvést. Naštěstí dělá tak, že si to mohl zařídit.
|
|
| Cimbur | 
|
(22.10.2010 10:44:34)
Manžel svou přítomnost u porodu nechal na mém rozhodnutí. U prvního jsem chtěla. Byl jako vždy praktický, okamžitě se zorientoval v situaci, pomáhal, dokonce nás nechala asistentka ve druhé době jen spolu a on mi pomáhal zcela profesionálně. Nelitoval mě, neutěšoval, neomdléval. Jen povzbuzoval jak při závodu. Všiml si, když sestra po porodu omylem nechala zastavenou infuzi s oxytocinem (dost jsem krvácela). Pomohl mi při jídle, chodil se pravidelně dívat na malou do inkubátoru, jak je krásná a referoval. Bylo to fajn.
Druhý porod nestihl, bylo to moc rychlé.
|
|
| M+J+ 5 (2 holky -3 kluci) | 
|
(22.10.2010 12:32:50)
u prvniho nebyl u druheho take ne nestihal byl na druhem konci republiky,
u třeti byl spal když jsem ho probula že mi asi praskla voda...
že by mi pomohl u porodu hm spiš me rozesmivat točil se tam na židli jak vul a jen se ptal už nééééé
už nééééééé
už néééééééé drž hubuuuuuu
male se narodila behem hodiny od podani oxitocinu
když jsem mu řekla že už tak se me jak blb ptá a co?
***************************************
no u čtvrteho me sice vezl do porodnice ale byl to takovy fofr že ho videl asi 10 minut po porodu....
v 17:00h me totiž prepadli slabounky kontrakce ja mela tušeni že to je ono.proste jsem to mela v hlave jet hned.
sem mu řekla at se obleče a jedeme.
zavolala jsem mamce že ji hodime deti...
vyjeli sme 17:20
celkem slušny čas vypravit vše a se 3ma detima...
no cca po 5 minutach mu rikam hm a je to asi v prd**** pochybuju že dojedeme k nasim ber to rovnou do nemocnice to sme ujeli sotva 6km porodnice byla o 10km ještě dal....
dojeli sme deti zustali v aute ja co krok to kontrakce .. už tam budem pod už tam budem
ve vytahu jeste tri patra jeste dve patra jeste jedno sme tady...17:40 me sestra přijala když jsem ji řekla že už se mi chce desne tlačit asi neverila
pry kdy me to začalo řikam asi před 40 minutama prej to nebude....rikam bude podivejte se na me
sem se vyplazila na kozu sahla do me praskla voda ktera ju nahodila a hned za ni se vyklubal muj špunt.....
muj šel do auta pro deti.vratil se snimi nahoru se zeptat co a jak.prej tatko maliho mate už venku než ste sjel vytahem už to bylo hotovo....tak za me vypsal porodopis po porodu...
deti i on se hned kochali mrnousem......
pak mi hlasi viš co kdybys šla pomaleji tak sem te asi malem rodil já mu rikam a kdyby jsi jel autem o 5 minut pomaleji tak jsem ti to klopila na sedačce prej hahaha
tak a ted me to čeka znova...
posledni dva porody byly vysmaty..
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)