| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije?

 Celkem 79 názorů.
 maja3maja 


Téma: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 0:23:30)
Syn bije mě (asi nejméně-jsem mu asi nejvzácnější,neb se hodně teď věnuji novorozené), manžela-je z něho nejvíc rozvztekaný, neboť ho dokáže fyzicky rychle a účinně paralizovat a on nemůže v tom bití pokračovat a ten vztek v něm jen jen bublá, bije i babičku-ta to zprvu brala jako srandu, teď už tak nebere, ale spíš se chová, jako že se ho bojí a on ji buší bez soucitu. Bije i hodnou a kamarádskou labradorku,proc - jen tak, protože něco chci, v čem mi nechcete vyhovět. Na druhou stranu myslím, že je hodně citlivý a zdá se mi, že když už to nevydržíme a řveme na něj, nebo ho plácneme, že nasadí tvrďáckou masku,ošklivě se usmívá a tváří se: Jen si bouchni. Pak se to v něm zlomí a rozbrečí se (buď vzteky nebo lítostí-pokud jsme byli moc drsní)a nejde zastavit.Ve vzteku vždy zatne zuby, rozklepe se a začne rukou bouchat. Před chvílí se vztekal a brečel ze spaní,trochu jsme ho vzbudili, v mžiku byl čilý a vzteklý-bouchal plyš.kočkou o postel, mě do ruky,kterou jsem ho hladila a tvářil se tak, že jsem se ho začala bát. (kojila jsem na sousední posteli mimi a byla k němu zády a neviděla,co mě nebo malé udělá).Nechceme mu ubližovat,myslím psychicky, ale nevíme, co s tím a proč se tak chová.Doma se nemlátíme, vyjímečně ho plácnem přes zadek či ručičky.On bije silou klidně přes hlavu.Jinak je to milý, šikovný až přecitlivělý klučík.
P.S. Omluva, že se mi to nepodařilo napoprvé vložit jako téma.~f~
 Stana 
  • 

Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 0:35:56)
Ahoj. Nezhorsilo nebo nezacalo to po narozeni miminka? Nevedela bych si rady, mozna poradit se s psycholozkou.
 Lou+3 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 6:53:26)
Tezke nahlidnout do takove situace. U nas se osvedcilo pri narozeni mimi (mame odstup 19 a 22 mesicu) : starsi si brat do postele a hodne se s nim mazlit a chovat ho i pres den, nekdy i navzdory tomu, ze miminko place. Starat se o nej vic, nez normalne. A kdyz kouse a bije, tak pevne obejnout a privinout k sobe. Rict mu, ze ho mate radi i tak. Pockat, az se v naruci uklidni, i kdyz je to fyzicky a psychicky narocne. A treba zkuste precit nejake knizky od Jiriny Prekop napr. Prvorozený, nebo Děti jsuo hosté, kteří hledají cestu. Přeji hodně štěstí a ať to přejde.
Lucka
 Ocicko 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 7:05:31)
jeeee to teda nevim jak poradit - u nas kdyz mala to zkusila uhodit nas tak hned dostala - nerikam ze to pak nezkusila ( jeste pak cca 2krat) a vic uz nic..... proste jsme ji rekli kde jsou hranice a dostala pres zadek.....

syn je mladsi a ma to stejne - ted je nenapadne ani ze by nas meli uhodit....


ale u tebe - ted uz je spatne mu zakazovat a mlatit ho -bych to resila jinak - sla bych k psychologovi... aby se nejakym trestem necitil spatne " ze ho nemate radi" - "ze miminko je lepsi"

podle me se mu nikdy nemelo dovolit ze to je v pohode - jak u babicky tak u vas.....

hele a jak se chova k ostatnim????? ( deti, tety, cizi lide)
 adelaide k. 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 9:16:16)
Ocicko a není to trochu na hlavu ("nesmíš bít ostatní nebo dostaneš na zadek")?
 MAY@@ 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 9:28:48)
Presne tak. Muj syn ve trech letech zacinal taky zkouset co si muze dovolit. Jednou me prastil, dostal na zadek. A byl smitec. Kdyz tahal kralika za usi, zatahala jsem ho, aby videl, ze to boli a od te doby nic.
Nikdy vic uz nas bit nezkousel.
 Bumbi&05,08,10 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 13:21:02)
Očičko, tohle přesně byla u nás cesta do pekla.

"Nesmíš nikoho mlátit, jinak tě zmlátím já???"

~o~
 Ocicko 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 17:31:21)
ja ji nezmlatila - ani nezbusila - jen nemam duvod se nechavat mlatit.. proste me bouchla tak jsem ji to vratila... treba u vas to udelalo zkazu u nas ne~y~~y~ moje deti pochopily ze nema cenu si mlacenim neceho vynucovat.... ze se neprijde ze neco chtej a prastej

a taky nevim proc placnuti pres zadek - nebo dostala na zadek delate ze clovek to dite zbusi????~t~~t~~t~

proste na nas tohle pomohlo a hned a pokud se chcete nechat od deti mlatit tak si to delejte a vysvetlujte treba vam to casem prestanou delat - treba ne... a utesovat dite a to me zato mlatit ~l~ nechapu
 Lenka 
  • 

Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 23:09:17)
Já souhlasím s Očičkem - u nás taky zabere plácnutí přes zadek - když to dítě přehání a opravdu už nevím, co s ním, tak dostane jednu přes zadek. A je zas třeba měsíc hodná, milá, bere mě jako autoritu a nedělá žádné scény. Neřekla bych, že to má na ní nějaký neblahý vliv (to spíš mě to mrzí). Ale u ní bych řekla, že na to nějakým způsobem čeká. Ví, že se chová tak, jak nemá, a zkouší, jak já zareaguju. Hodně si s ní povídám, hodně věcí se jí snažím vysvětlit, ale někdy prostě nejde jinak.
Jinak mi přijde docela logické - když mlátíš, tak budeš zmlácený. Když si začneš, tak musíš počítat s odvetou. Ale je pravdou, že dítě hlavně musí vědět, že ho máme rádi. Že se nám jen nelíbí určité jeho chování. Ale že pro nás on hodně znamená. A navíc jako dospělý bychom měli znát příčinu proč se tak chová a to vyřešit. Může jít třeba jen o určité období, kdy se vyrovnává s novou rolí, s miminkem, ale může se to časem i zhoršovat:-(
Podle mě by se hlavně maminka neměla kluka bát. Mlácení netolerovat, a hodně si s ním povídat... nebo spíš hrát hry s maňásky. To u nás docela zabírá. Děti potřebují ze sebe ty pocity nějak dostat. A malé děti to prostě neumí. Tak si hrát na rodinu s panenkami, a jak ten a ten reaguje, prostě různé modelové situace, a jak se to dá řešit... nebo že tátu naštvalo tohle, a co udělá... já neupozorňuju na to, že mluvíme teď o ní, nebo řešíme její problém... prostě si tak hrajeme... Já mám dceru, tak ta je jiná. Kluci bych řekla, že se i víc perou. Navíc, když je člověk utahaný, je těžké zareagovat, jak si předsevzal. Ale možná, že jen všichni potřebujete čas.
 Jaanja + Vojtín + Olík 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 8:53:35)
Tak u nás je to podobné. Poslední dobou se mi zdá, že je z kluka jenom mlátička.. plácne i když třeba snídá a má zrovna volnou ruku.. žádá si tak pozornost?? A taky kope.. vždycky když je možnost, tak si kopne. Když mu měním plínu, oblíkám ho, cokoliv... dříve jsem ho plácala, ale to nikam nevede, protože se vlastně chovám stejně jako on.. teď ho odvedu do jinýho pokoje a tam ho nechám vyřvat. On pak přijde a v klidu si hraje... ale pak plácne, bouchne, kopne zase... nevím co s tím. Nejhorší je, že vidím, že to dělá schválně.. Za chvíli se narodí druhé dítě a to chci teda pak vidět, co se bude dít.
Jinak vždycky to byl strašně hodnej, šikovnej, milej kluk.. ale teď se to nějak horší. I v chování je roztěkanější. Já nevím, že by začalo nějaké období vzdoru?
 Naxii M05+ K08 + J16 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 9:16:02)
Ahojky,

u nás se tohle nekoná a taky mám daleko k odborníkovi..
Podle mě hledá svoje hranice a pokud si to necháte líbit, tak přitvrdí.Za každé plácnutí bych ho asi vyprovodila do pokoje (nezavírat) a až se uklidní ať přijde.Potřebuje vědět, že tohle je nepřípustné a nesmí se tak chovat.Tady asi rána za ránu nepomůže i když si myslím, že já jsem zrovna ta která by mu asi dobře nasekala.. PPP bych prubla.. určitě jen pro pocit, že nedělám něco špatně.




 Teri 
  • 

Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 9:04:06)
Řekla bych, že to může být reakce na narození miminka - chce na sebe strhnout pozornost, kterou věnujete mimi. V tomto věku to chápe jen těžce, pokud byl doteď "středem vesmíru". Asi opravdu návštěva psychologa.
 kreditka 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 9:09:47)
Odtáhnu malou do jiné místnosti, odejdu a nechám ji tam vyřvat, trvá to většinou do 5 minut, pak přijde s úsměvem na tváři, ža se chce pomazlit. Otloukávání mi v tomto případě teda fakt nepomohlo ~a~
 adelaide k. 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 9:20:21)
Majo, vypadá to na žárlivost. Dala bych malému rozhodně najevo že takhle ne a asi by potřeboval víc "přibrat do patry". Hledá si teď svoje místo v nové sestavě rodiny a potřebuje asi pomoct s jeho nalezením.
 zerat 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 9:34:01)
Podle mě je hrozně těžko z tohoto mála soudit např. jakou autoritou pro něj jste coby dospěláci... Asi bych taky zašla raději za dětským psychologem, jak dál, protože už si podle mě nemůžete dovolit pokračovat v nějakých chybách. Myslím, že 2,5 leté dítě už by mělo mít vytvořené určité hranice.
Přijde mi jako by byl plný nějaký agrese, ale z čeho to pramení to asi fakt je schopný zjistit jen odborník ~d~
 zerat 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 9:48:29)
Každopádně okem laika mi přijde divné, že ty se necháš bít a bojíš se 2,5 letého dítka~d~(přerušila bych kojení a s klučíkem bych okamžitě řešila problém); babička se při jeho bití jí snaží tvářit, že se ho bojí (neměla by se spíš tvářit, že se tohle rozhodně nesmí?!)... Pokud na něj plácnutí nefunguje a je úplně mimo sebe při vzteku, tak bych ho já osobně šla ochladit do vany a nebo zkusit mu do obličeje šplíchnout trošku studené vody... a stále a pořád opakovat, že nesmí bít maminku, tatínka, babičku...a už vůbec ne psa, protože ten za to nemůže... Dávat mu víc cítit zájem, lásku, sledovat jestli příliš neupřednostňujete mladšího sourozence příp. vyvažovat zájem jiných o miminko větším zájmem o něj... Jak jsem psala, z těch útržků, které jsi popsala jde těžko posoudit situaci- vůbec nepíšeš jaký byl malý než se narodilo miminko...
 Kalamity YANKA 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 9:54:11)
RESPEKTUJÍCNEĚ MU NAŘEZAT~t~

NE,A LE KAŽDOPÁDNĚ JSEM PRO CO PÍŠE ZERAT, KLIDNĚ PŘERUŠIT PÉČI O PRCKA A DÁT MU JASNĚ NA JEVO, ŽE KDO SE NESTARÁ O MIMIMKO S NÁMI, NEMÁ TU CO DĚLAT....~d~


NO BO BYSTE SE PAK NEBÁLI NECHAT JE V JEDNÉ MÍSTNOSTI SAMOTNÉ??????????????
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 10:14:56)
Janko, ale o tohle mu přesně jde - přerušit péči o prcka.

Majo, souhlas s Adelaide, to je volání o pomoc, a taky zjišťování svého místa v nové smečce. Myslím, že dobré by bylo v nějakou vhodnou chvíli klidu uzavříst s malým "dohodu", že do lidí neboucháme, že to by nemohl být s námi pohromadě, protože není možné aby ubližoval, a co by navrhoval místo toho - třeba pohladit, nebo praštit do nějakého vybraného polštářku. V okamžiku, kdy hopto zase popadne, odkázat na ten polštářek nebo jinou domluvenou náhradní činnost, apokud by to nechceš respektovat, tak vykázat z pokoje - "dodržujeme nějaké dohody, ty je dodržovat necheš a nemůžeš být s námi pohromadě". Důležité je pak nevěnovat pozornost agresorovi (to vlastně chce), ale oběti. No a najít si mimo to čas jen na něj, uvést to klidně "projevem" "Teď máme čas pro sebe a můžeme dělat cokoli si budeš přát".

Hodně štěstí!
 zerat 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 10:30:43)
A jak tohle můžeš vědět? Ty víš, jak se malý choval než se narodil jeho sourozenec????
Podle mě má být dítě trestaný (jakkoliv) ve chvíli, kdy si to zaslouží! A ne říct teď kojím, tak ať mě maličký mlátí hlava nehlava a já se budu krčit a čekat další půl hodinu než zakročím??? ~d~ Nebo počkám až přijde tatínek... Prostě jednat hned, když je to na místě, protože pak dítě využívá chvíle, kdy ví, že nebude potrestaný a jeho nevycválanosti projdou!
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 12:34:01)
Ale houby, samozřejmě, že zakročím, ale ne tak, že se mu budu věnovat - doporučím polštářel/odvedu a vrátím se ke kojení.
 zerat 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 17:24:02)
No jo takhle jsem to samozřejmě myslela! Ne že bych mimino nechala hladovat a šla si s klukem co mě mlátí hrát - to dá snad rozum ~t~~:-D
 Kalamity YANKA 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 10:31:02)
HMM. VLASTNĚ ...ASI MÁŠ PRAVDU, O TOHLE MU JDE...~d~


NO JÁ NEVÍM, NAŠE HOLKY SE MILUJOU, BYL TO JEN TAKOVÝ NÁPAD.
VŽDYCKY JSEM TU STARŠÍ VEDLA K TOMU, ŽE SE JAK "MY DVĚ" MUSÍME O MLADŠÍ POSTARAT.

ONA PAK OCHOTNĚ NOSILA PLÍNKU, ZABAVÍ JÍ, KDYŽ POTŘEBUJU TŘEBA NA ZÁCHOD A BEZ PROBLÉMU SE S NÍ MAZLÍ.

TAK OBČAS MÁ TAKY SVŮJ DEN, ALE KDO HO NEMÁ, ŽE JO. ZATÍM BYCH ŘEKLA, ŽE JSME BEZ VĚTŠÍCH KATASTROF.

PŘEJU ZAKLADATELCE, ABY TO I JÍ DOSÁHLO ÚSPĚŠNÝ SPOLUPRÁCI~R^~x~
 zerat 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 10:42:10)
Tak já vycházím taktéž ze zkušeností s první dcerou. Měla už téměř pět let, když se nám narodila druhá dcerka, takže taky bojovala o své první místo pod sluncem a přesně vidím ty scény při kojení. Ona si moc dobře a dost brzy dokázala spočítat, že nebude trestaná když kojím a než dokojím, tak vychladnu... dělala věci, který nesmí,- prudila... Zabralo opravdu až to, že jsem miminko odložila a "vystartovala" po ní. Zkusila to max. ještě 1-2x a byl klid. Postupně jsme se dopracovaly k tomu, že když jsem já kojila, tak ona vedle mě seděla a četla si nebo jsem jí četla já. Ale třeba v noci, když přišla s tím, že když malá dostává mlíčko, tak ona chce taky, tak jsem jí vysvětlila, že ona není miminko a jíst prostě v noci nebude. Prostě zásadovost od začátku a jak jsem psala, tak samozřejmě nenechat starší dítě strádat- vyladit denní harmonogram tak, aby starší dítě nezůstalo stát stranou a hlavně já jsem se třeba po narození druhé dcery začala k té starší chovat tak jako by byla starší a měla víc rozumu - upozronil mě na to manžel a pak i kamarádka, že po starší chci víc než je úměrné k jejímu věku a že stejnou chybu dělala i ona... Stačí se pobavit na dětském hřišti s maminkami a zakladatelka zjistí, že každý starší sourozenec bude bojovat o pozornost rodičů a rodiny, na kterou bych zvyklý, ale jde jen o to, kam až mu v tom bojování dovolím zajít a jak budu vysvětlovat atd.
 Kalamity YANKA 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 11:11:47)
NENÍ CO DODAT, MÁM TO STEJNĚ....

A DRŽÍ TO. STARŠÍ BYLO V ČERVNU PĚT A MLADŠÍ JE 8 MĚSÍCŮ.

A MILUJOU SE POŘÁD HOLKY MOJE~s~~x~~;)
 Ocicko 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 17:43:55)
janko jak u nas ~m~ mala se na miminko tesila - pysne ho vedla z nemocnice.. a hlavne ve 22 mesicich jsem ji vedla k pomoci - takze nesla plenky, obleceni, mazlila ho..

kdyz spal byla jsem s ni kdyz nespal tak kojeni - jidlo a tak se tocilo spis kolem mimca - ale vynahrazovala jsem to....

taky kdyz se slo ven malej usnul - sup na hriste - pak jeste na prochajdu a proste se to stridalo~m~
 Kalamity YANKA 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 17:57:29)
~R^~R^~R^~;)
 Lou+3 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 10:37:33)
Pozornost na ukor maleho... vzdyt ano, on ji TAKY potrebuje. Jeste si vzpominam, co nasi malou slecnu bavilo, kdyz me chtela bit, dala jsem ji dlaň a rikala jsem ji, ze me muze prastit do dlane, ona se vymlatila, co mohla, ja jsem s tou rukou udelala abrakadabra a pak jsem ji s ní pohladila. A casto objala a pomazlila. Ta prvni faze, kdy prestavala mlatit na vsechny strany a placala me do ruky trvala max. mesic a pak dalsich nekolik mesicu me chodila placnout do dlane a udelat abrakadabra. A do pul roku to prestalo uplne. Ale urcite potrebovala hodne pozornosti.
L.
 huhu, holky 6 a 4, chlapecek 05/09 
  • 

Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 12:33:52)
majo, mlaceni bych zarazila a to naprosto nekompromisne. V sousedstvi bydli kluk ktery kazdeho mlati na potkani, je mu ted nejakych 5 let a je to horor. Bez duvodu prijde k cizimu diteti a zacne do nej busit. Matka zoufala.

Nastav hranice dokud je cas. jednoduse a razne - "nemlati se. Pokud mlatis, cekaji te sankce - neni neco oblibeneho (dobrota, pohadka...)". Vubec neres jestli mu nejak psychicky ublizis nebo neublizis. Jsi matka a stanovujes hranice. Ublizis mu jedine tim, ze mu hranice nestanovis. Asi to bude na delsi dobu, ale musis vytrvat. Jinak se zblaznis nejen ty, ale nestastny bude i on az bude mlatit kamarady ve skolce nebo ucitelku a nikdo si s nim nebude chtit hrat.

A na druhou stranu bych se mu ale jinak hodne venovala ve chvilich kdy agresivni neni (mazlit, spolecne aktivity, cteni, hrani). Je jeste maly, tak pochopi vcas. A lepe vcas nez to tahnout do pozdejsiho veku, tam to jde hur a hur.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 12:41:03)
Huhu, kromě toho zakročit je ale taky nutné se ptát, PROČ to dělá. Vyřešit ten primární problém je daleko účinnější než se zabývat jen důsledky.

Já jsem si třeba všimla, že prostřední dcera je výrazně agresivnější a hysteričtější, když je starší dcera doma víc než obvykle (např ji nedám do školky v pátek a pondělí, že třeba něco máme a chci ji nechat dospat). Od té doby, co mi to došlo, vůbec neřeším její agresivní výpady proti nejmladší, ale včas jí v tou prodlouženém víkendu věnuju prostor jen pro ni.

Jako oni ty deti nejsou blbé, ony vědí, že ostatní se nebijou. Ale to to pro ně často jediný pro ně srozumitelný prostředek, jak dát najevo nějaký problém. Na nás je, abychom to rozklíčovali a v zásadě, společně se zopakováním pravidel, tomu předcházeli.
 huhu, holky 6 a 4, chlapecek 05/09 
  • 

Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 13:08:51)
marketo, jasne, to jsem tak nejak apriory predpokladala, ze se rodic pta neustale proc. Ale ja osobne musim rict, ze nejsem vzdycky schopna priciny odhalit, nejsem prece jenom telepat a deti jine nez ja a proste to vzdycky neodhalim. A take v zasadnich vecech je podle me treba zakrocit tak jako tak. At uz se dite citi jakkoliv frustrovano, mlatit proste nikoho nemuze, to se nedela. A prechazet vsem vecem, ktere pusobi vztek? No..vsemu se vzdycky predejit neda. Nemuzu uzpusobit cely svet k tomu, aby moje robatko bylo stastne ;-). Ale je fakt, ze radej poslu nakoupit manzela nez to absolvovat s ujecenjma potomkama :-D.
 marketa 
  • 

Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 13:48:58)
no jak tak marketiny pripominky obcas ctu, myslim, ze ona je ten posledni, kdo by nechal deti navzajem se mlatit ;-)
spis zduraznovala, ze potiranim dusledku se problem proste nevyresi, jen zamete pod koberec. dite treba prestane mlatit, ale nebude mit sourozence rad, nebo si vytvori trauma atd.
 Luckaaa 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 15:26:37)
no musím říct, že někdy je dobré i si uvědomit že takové dítko také může prostě být. tedy že při řešení problémů jde v první řadě pěstmi, má zatemněno na dlouho než je s ním řeč .... a pak je taková výchova na dlohou trať. důležité je vydržet, ale to dá někdy opravdu zabrat. pak si také říkáte, že zrovna respektující přístup nemusí být ten pravý když to nějak nezabírá....nebo opravdu dlouho nezabírá. tím opravdu dlouho myslím tři roky. toť naše zkušenost. můžu napsat že po těch letech teprve vidím zlepšení v Kubíkově chování. chápejte teď mu byli ty tři roky. respektující přístup se snažím mít již odmalinka (objevili jsme ho při výchově starší dcerky). a bylo to dost náročné. moc mi v tom pomohla starší dcerka, která je opravdu zlatá a která mě také celou dobu utvrzovala v tom, že snad děláme dobře, když ona má stejné rodiče, žije v stejném prostředí atd....situace by měla být snad síš pro ni složitější když najednou do jejího života přišel bráška....je pravda, že jsme si o něm dlouho povídali a tak příprava byla důkladná.byl na to čas. miminko , kubík, bylo ale náročné a od zhruba jeho třech měsíců to začalo. VZDOR. skoro ve všem. jako mimi kousal.ale absolutně nechápu kde strádal. nerozklíčovala jsem to. byl chovanej, mazlenej. přesto, že byl svého času nepřebalitelný ani jsem ho neplácla (je to mimi) což často jsem slyšívala jako radu. používala jsem jen důrazné NE když dělala něco čím druhému ubližoval. veškěrý čas kdy spal jsem věnovala dcerce. naštěstí mi ráda pomáhala v domácnosti tak to šlo. jen partnetský vztah trochu trpěl. s manželem jsme na sebe neměli skoro čas. a když jeden nebo druhý stejně brzy vysílením usnul. četla jsem nějaké knížky o výchově a hledala i něco o klucích jako takových. snad jsem nehledala jen nějakou výmluvu ale našla jsem slovo Testosteron. no naším klučíkem opravdu hýbe. a má i jiné doprovodné znaky. asi nejzásadnější je že odmalinka mívá erekce, které nepominuli (říkáme si s mužem co nás/jeho v životě ještě čeká).
vysledovala jsem že opravdu jeho agrese je reakcí na nějakou nepohodu. není to jen tak bez příčiny ikdyž se to tak často může zdát jen on reaguje hned nejdrsněji....stále opakujeme, že pokud se mu něco nelíbí může to i říct....dnes už to i řekne, ale zpravidla až po tom co ho zastavíme v tom jednu udeřit. ale opravdu až teď. hodně se to pojí s tí, zda umí vyjádřit to co si přeje. tedy jak mu jde mluvení. doporučuji hodně času strávit nad knížkama a trénovat řeč povídáním. to je třeba u kubi problém. mluvení mu dlouho nešlo a i dnes mu cizí špatně rozumí. také je dobré chválit, když si zrovna hezky děti hrajou a vycházejí si vstříc. v momentě kdy třeba i sprostředkujete dohodu, nebo se dokonce sami na něčem dohodnou toto ocenit. tedy slovně. a pa když ten vzek v jakékoli podobě odezní a dítě je v klidu, vrátitse k té události, popsat tručně co se dělo, co cítila ta drhá strana a zjisti co cítil on a co vlastně chtěl. někdy se radši svěřuje oblíbenému maňásku, než přímo vám. důležité, podle mne, také je nijak ani slovně dítě neponižovat neříkat mu jaký je, ale popsat konkrétní situaci která se vám nelíbili a nabídnout jiné řešení popřípadě aby vás požádal o pomoc když sám neví jak.
mlátit bych se nenechala. moje ruka a reakce byly vždy natolik rychlé, že jsem ho za ruku v letu chytla. musí vědět, že na vás fyzicky nemá a hlavně to není cesta. pokud agrese neustává odnesu ho do jiného pokoje, odcházíme z hřiště, z herny v mc a pod. je hloupé, že to pak s námi odchází i jeho starší sestra, která se dobře baví. takže pokud to jen trochu jde snažím se, aby to ona neodnášela.tedy vyberu vyloučení z kolktivu tak, aby ji to nepostihlo. pak třeba sedí na lavičce (ani to někdy nejde když má obr vztek) a za dětma může v momentě kdy se uklidní a domluvíme se že se nabacá a při příštím prohřešku tedy nekompromisně pryč. kolikrát jsem Kubu musela odnášet. to je jedna ze situací kdy používá fyzickou převahu. odnesu ho z vyhrocené situace které je nebezpečná pro něho nebo jeho okolí. přesto že se snažím, a myslím, že jsem důsledná agrese přichází stále (třeba je postupem času méně vyhrocená, ale je) také jsem samozřejmě vybuchla i uhodila, ale klukova reakce byla taková, že bylo jasné, že si to nedává dohromady, že vlsatně on byl i mnohem hrubší. naopak se cítí velice ublížený a je jasné že to nechápe.
také musí pocítit, že děti, které jsou s ním ve sporu si to nenechají líbit a brání se. pokud se mu dítko postaví většinou se "porvou" on ví, že na něho takhle nemůže a pak si klidně hrají...bohužel ne každá maminka má na to žaludek a já většinou zasahuji když už to bolí...bohužel si mylsím, že to mu nahrává, že to nenechám zajít daleko. někomu stačí říct ne. kubíkovi ne.
jeho starší sestra je spíše málo průbojná a teprve ve svých pěti letech se mu postavila tak, že už si na ní jen tak netroufne. musela jsem jí pobídnout, že ať se brání jinak si bude kuba na ní dovolovat zřejmě stále. to totiž abych byla stále připravená zasahovat a co když tam nebudu....musí pocítit, že se mu druzí ubrání.
kuba je také fascinovám mužským světem. tak mu ho ukazujeme z té lepší stránky. tedy chodí s manželem mezi chlapy a hrají fér. svou přirozenou silou neubližijí. to bych zdůraznila. své fyzické potřeby k boji tedy v boji s pravidly.s manželem mají ring na manž. posteli a perou se. ale nesmí se kousat kopat , na hlavu atp. učí se být přiměřený.

před půl rokem se mu narodil bráška a žádné žárlecí csény k němu nebyli. u Vás to může být reakce na narození sourozence obvzlášť pokud se do té doby takto nechoval.pokud je to u Vás podobně jako u nás doporučuji to nevzdávat a vydržet. vypadá to, že se lepší. on právě teď sám od sebe začal toužit po ostatních dětech a zřejmě mu došlo, že pokud si snimi chce hrát nemůže je mlátit. jinak měl dětskou společnost rád vždy, ale přece jen až teď je to o spolupráci. jsem zvědavá co nám řeknou ve školce. kde ho už znají (chodí pro sestřičku)tak snad ho šmahem neodsoudí a najdou společnou cestu. také doporučuji vyhradit si pro každého nějaké odpoledne v týdnu jen pro ono jediné dítě kdy se o vás nebo manžela (tedy dvě odpoledne)nemusí s nikým dělit.

držíme pěsti L
 Teraza Horáková 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 21:08:25)
Markéto, přemýšlet o tom, proč dítě ve vzteku bije můžeš vždycky. Popovídat si o tom můžeš, když je schopno komunikace, tak aby to bylo pochopitelné. Mám podobné dítě, ve vzteku je schopné lecčehos, je mu 10 a učí se ovládat a učit se to bude celý život.

Pak právě nastupují ty recepty, jako "odejdi a vrať se, až se uklidníš"... pokud vzteky ječí, mlátí dveřmi, nebo propadne sebelítosti (zatímco jsem předtím zkusila "pojď mi říct, co tě rozzlobilo") - v tu chvíli prostě nefunguje nic. Většinou se pak rozpláče, endorfiny to odplaví a přijde se pomazlit, povídat si prostě o tom můžeme AŽ když se vyvzteká, v tom afektu nefungovalo pevné objetí, nic.

Každý prožíváme zlobu jinak. Není to jen výchova, tohle jsou opravdu geny, mám dvojčata, každé je jiné.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 22:46:28)
Terezo, já nemyslela ptát se dítěte :) To je jasný, že ti to nepoví, zvlášť v afektu. Myslela jsem ptát se sama sebe, ve smyslu přemýšlet o tom.
 Simča 
  • 

Zakročila cizí paní 

(11.7.2009 13:56:37)
Majo, přidám jen svůj krátký příběh z doby nedávno minulé.Naše malé zlatíčko,nyní 2 roky, na nás taky občas zkoušelo vztáhnout ručku,já si to líbit nenechám,ale starší sestry a tatínek ano,ti dělají,že je to vlastně legrace.Jednou jsem měla dítko při nákupu ve vozíčku a protože se jí to děsně nelíbilo,tak mě začala plácet rukou a posléze plácla i paní,která stála za námi ve frontě u uzenin.Paní okamžitě zareagovala(docela ostře)slovy:Nech toho!Načež začala docela účinná přednáška na téma,že to se nedělá, ty jsi ale nevychovaná holčička,která bije maminku i paní,to by se paní moc zlobila,...Věř mi,byla jsem tak konsternovaná,že jsem malé řekla,že to se opravdu nesmí,že by se zlobila i maminka,..Podotýkám,paní mluvila velmi velmi důrazně,ale musím říct,docela příjemným tonem.Od té doby plácání skončilo.Stačilo připomenout paní v obchodě,byla to fakt lekce a pro mě šok,musím říct,že to ale bylo účinné.
 Kalamity YANKA 


Re: Zakročila cizí paní 

(11.7.2009 14:41:10)
~R^~R^~R^~R^

JO NĚKDY JE NEČEKANÉ ZAKROČENÍ CIZÍHO ČLOVĚKA VÍCRE NEŽ ÚČINNÉ,~;)
 Gréta 


Co chceš respektovat? 

(11.7.2009 15:04:48)
Určitě dítě, ale ne bití. Takže se můžeš bez obav rázně ohradit.
 Ocicko 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 17:38:20)
treba ja zas nepochopim ze odvezt do jine mistnosti tam zavrit dvere a pak prijde a pomazlim ho - jako ze se nic nestalo???

vubec bych zarlici dite nezavrela nekam samotne - uz jen ze vim ze zarli....

a taky pak muchlovat - nu nevim za co... ja deti mazlim furt - furt dostavaj pusinky - hladim je - chvalim je ale kdyz je trest tak je trest a ne ze pak z nej udelam nic~l~
 Teraza Horáková 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 21:01:41)
u nás zasáhl tatínek. Na něj si synek netroufl nikdy, tenkrát se zamračil, seřval dítko na dvě doby a opravdu, ač byl malý, nikdy se to neopakovalo.

osobně jsem totéž udělala nedávno kamarádce, ne, neomluvila jsem se, že se její dítě u nás na návštěvě rozeřvalo a bálo se na mně podívat, prostě jsem zvýšila hlas "maminka se nebacá", mračila jsem se dost výhružně a nastala Itálie. Jestli to zabralo nevím, zeptám se.

Ale byla jsem dost konsternovaná z toho, jak jeho tatínek sedí a mlčí a čučí a nemám ráda tohle chování, tak ať to nenacvičují na návštěvách u nás. Asi jsem netolerantní, nebo ze staré školy, a pokud to kamarádka neschroupla, tak mne to bude mrzet, ale na mámu se ani ve vzteku ani v legraci prostě ruce nezvtahují, jakkoliv malinkaté.
 Katuka+Vítek11/06+Danek10/09 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 22:02:33)
Myslím, že opravdu nejvíc zapůsobí soustředěný slovní útok od obou rodičů, semknout se, že to a to je špatné a nedělá se to.
Víteček někdy ve frustraci, že mu něco nejde bouchne hračkou, tluče do věcí a když jsme u toho tak by také třísknul. Vždy když jsme u toho oba, tak ten druhý se postiženého důkladně zastane.
Vždy mu říkám, že naštvat se ano, ale nesmí si vztek vybíjet na nevinné oběti, že to musí rozdýchat. Také mu říkám zařvi si, bouchni do polštáře, ale už nechci aby třískal hračkami nebo nedej bože do živého tvora.

Jestli je klučík citlivka, je to pro něj v tomhle věku dost složité emoce zvládnout. Musíte mu ukázat, jak na to. Ne říkat vždy to se nesmí, ale nabídnout mu nějaký způsob odreagování. Co ještě může.

A časem doufat, že z toho vyroste.
 Stáňa (5 let, 1 rok) 
  • 

posílání do jiné místnosti 

(11.7.2009 22:58:43)
dovolím se reagovat na to posílání do jiné místnosti. Když byla dcera malá (mladší tří let), tak jsem jí mohla stokrát posílat nebo i odnáčet do jiné místnosti, vrátila se mi hned jako jojo. Vzteklá a řvoucí. Později, když se začala vztekat nebo hodně zlobit, tak jsem jí rázně, ale trpělivě (většinou) řekla, ať si to jde rozmyslet vedle, co je správné a ať pak zlobíka spláchne do záchodu. Potom ať si za námi přijde hrát a pomazlit se. Musí si to prostě sama rozhodnout. Každé děcko je ale jiné. Teď je jí pět, ani ji nemusím nikam posílat, občas se nafoukne, odejde sama a ještě bouchne dveřmi. To už je ale zase jiná etapa :-))
Být na autorčině místě, tak se poradím u psychologa. Asi bych taky zkusila odněst dítě vedle, ať se vyvzteká a zlobíka vyhodí. Nevím, jestli to ale zafunguje. Nám ve 2,5 letech ne. Když dcera třeba měla období, kdy brala kamarádce hračky a zlobila jí, tak jsem jí občas povídala před spaním pohádku o dvou kamarádkách, které se měly moc rády apod. Když se narodil syn, tak jsme to pojmuly tak, že miminko maminku potřebuje, kojím ho, přebaluji. Míša je velká, tak s ní zase můžu dělat jiné věci - jezdit na kole...to mimino nemůže. jojo, každé dítě jiné, je to věda. Držím palce.
 Lenka 
  • 

Re: posílání do jiné místnosti 

(11.7.2009 23:23:44)
Posílání do jiné místnosti - to je vlastně taky trest. Přemýšlím nad tím, jaký trest je horší - plácnutí přes zadek nebo odejdi pryč nebo nevšímání si dítěte... Ono jde asi hlavně o to, aby dítě vědělo, za co je ten "trest". Taky to vlastně tak dělám. Až se vyvztekáš, až přestaneš brečet, tak přijď a budeme si spolu hrát (nebo dělat knedlíky, nebo prostě cokoliv). Buď se vykričí, zabaví sama u hraček, nebo přijde jako sluníčko. Nebo to nevydržím já a dostane jednu přes zadek:-) Ale přijde mi opravdu, že má vždy takové období - třeba po půl roce - a pak je z ní zas normální holčina (tj. zlobí se jednou dvakrát denně že jí něco nejde nebo že jí vzal kamarád hračky, ale rychle ji to přejde) :-)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: posílání do jiné místnosti 

(11.7.2009 23:28:18)
Lenko, je trest a "trest" - pokud máme dohodu, že se k sobě nejak chováme, a je předem známo, že pokud se tak někdo nechová, nemůže s námi společně trávit čas (protože pokud je s námi dohromady, tak je nám to nepříjemné), tak je to v zásadě přirozený, logický důsledek jeho chování, je znám dostatečně předem a dítě se podle toho může zachovat - v podstatě si vybrat.
 Lenka 
  • 

Re: posílání do jiné místnosti 

(11.7.2009 23:39:56)
Já se nehádám:-) Dyť já vlastně souhlasím. Ví, za co je "potrestána". Ví, že když se nechová jak má, tak má jít pryč. To je přece to samé, když budeš bít druhé, nebude si s tebou nikdo hrát. Prostě se snažíme dětem vštěpovat určitá pravidla různým způsobem, která na to či ono dítě zabírají (jde taky o naši důslednost:-( A i to spláchnutí zlobílka se mi líbí. My vyhazujeme čertíka, co někde na ní sedí (to si vždycky řekne kde):-)
 RozárkaR 


Re: posílání do jiné místnosti 

(11.7.2009 23:54:43)
Upřímně, nedovedu si představit, že bych Bořka poslala pryč, do jiné místnosti...Přesně, jak píšeš...Jojo...A s daleko horším výsledkem, než byla příčina... Když mu bylo 2,5, nastoupila jsem do práce a Bořek do jeslí...Každý den mi s úsměvem ráno zamával, popřál mi hezký den a "tety" v jeslích si přály, abych skončila brzy...Prý to tam probíhalo tak, že ony si každý den losovaly, která z nich bude mít ten den na starost Bořka. Denně tam byly 3, dvě na ostatní děti, 1 měla na starost našeho synka...A přece, když odcházel do školky, uspořádaly pro něj "jeslí" rozlučku..Měla jsem za to, že jsou rády, že budou mít zase svůj klid, ale řekly mi, že to pro ně byla ohromná zkušenost a že ač je Bořek hodně "živý" je fajn....
 RozárkaR 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 23:11:43)
Promiň, ale podle toho, co píšeš, to není milý a hodný kluk. Pokud se snaží a daří se mu někoho bít, tak je to hajzlík...
Nejsem přímým zastáncem bití dětí, ale u vás už občasné plácnutí po "ručičce a zadečku" je málo...Ukaž mu, jak to vypadá, když někdo někoho bije. Tím nemyslím zpráskat ho jako "psa", ale ukázat mu, jak je nepříjemné to, o co on se snaží...
Možná mě tu odsoudíte, možná moje metody neodpovídají současným trendům, ale upřímně, současné trendy výchovy dost často vedou k tomu, aby z dětí vyrůstaly osobnosti, jejich sebevědomí hvězd se dotýká...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 23:26:04)
Rózi, nevím, jak máš staré děti, ale ve dvou a půl letech má mentální kapacitu na to "být hajzlík" fakt málokteré dítě.

Jinak já bych na malého možná zkusila v nějaké takové situaci i empatickou reakci, ale to hodně záleží na situaci samotné, proto jsem ji tu nepsala. Ono takové "ty jsi možná naštvaný, že krmím malou a nehrajeme si spolu .." může ve vhodné chvíli vydat za dvacet "potrestání".
 RozárkaR 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 23:41:04)
Jsem toho názoru a mám to i vyzkoušené, že dítě si dovolí pouze to, co mu je dovoleno. Příklad je třeba to, že vyhází hlínu z květináče, stokrát mu řekneš ať to nedělá a po stoprvé to udělá znovu. A s úsměvem na rtu. Podle mého, by za to měl následovat PŘIMĚŘENÝ trest. Mám pouze 1 dítě...Teď už 6ti leté, hyperaktivní, problémové...Mně to nevadí. Už vím jak na něj, zvykla jsem si na odsuzující reakce matek "normálních" dětí i na (pro mě) ponižující reakce matek bezproblémových dětí v tom smyslu, že bych ho měla řezat od rána do večera, aby se zklidnil. V září jde do školy, z čehož mám úplnou hrůzu, ale vím,že se zase dokážu postavit čelem ke konfliktům jak s případnou paní učitelkou i s matkami jeho spolužáků.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 23:44:57)
Rózi, v tom případě mě tím spíš udivuje to označení za hajzlíka - pokud máš takové dítě, jaké píšeš, má za sebou zřejmě dost situací, kdy se někomu jeví jako hajzlík, ale ty víš, že za to v podstatě nemůže, že to není promyšlené. Tím spíš, když jsem o 2.5 leté dítě.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 23:49:46)
Dítěti nebudu říkat 100x, že nemá vyhazovat hlínu, ale podle věku buď odnesu květináč, odnesu dítě nebo prohlásím, že je tu vysypaná hlína, je potřeba ji uklidit a podlám lopatku, v případě staršího dítěte jen připomenu, že rozsypanou hlínu je třeba uklidit. Nějak nevidím důvod ani místo pro trest.
 RozárkaR 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(11.7.2009 23:57:26)
V určitých případech nefunguje ani jeden z tvých návrhů...Lopatku by náš Bořek pojal jen jako příhodný nástroj k vybírání hlíny z toho květináče~;)..
Odnést květináč???? Ale v tom případě nevychovávám, ale ustupuji....~Rv
 Stáňa a dva kluci 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(12.7.2009 0:08:02)
Rózi, ono jde taky o to, v jakém celkovém duchu dítě vychováváš. Jaké vzorce v průběhu výchovy vznikly. Někde je třeba dítko zařazeno do kategorie "zlobivec" a už se k němu takhle přistupuje. A dítě převezme tuhle škatulku. Někde je zase dítě bráno jako nerozumné, nezodpovědné, nic neví, nic ještě neumí a zase se k němu tak přistupuje.
V R+R je k dítěti přistupováno s úctou, respektem, dítě se učí spoulupracovat, přebírat postupně zodpovědnost.

Pokud je tvůj syn naučený, že pokud dejme tomu vyháže hlínu z květináče, ty mu to sice 100xřekneš, ale nakonec ho jen nějak nesouvisejícím způsobem potrestáš a hlínu uklidíš sama, tak se těžko naučí převzít zodpovědnost za své činy.
Pokud by si to pokaždé sám uklidil, věř mi, že by si to po dvacátépáté rozmyslel, protože by ho to přestalo bavit. Věděl by, že to za něj nikdo neudělá.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(12.7.2009 0:45:22)
Rózi, psala jsem podle věku - odnesu květináč před ročním dítětem.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(12.7.2009 0:47:20)
Doufám tedy, že nepovažuješ roční dítě vyhazující hlínu za hajzlíka, který tě chce naštvat, a pokud květinu odnesu, za moji prohru - pak bychom asi spolu neměly o čem mluvit ;)
 Janule 
  • 

Trápení s dítětem 

(11.7.2009 23:21:12)
Tak tohle mi připomíná jedno z období naší prvorozené dcery. Trvalo asi od dvou do čtyř let. Pak její chování změnilo formu - ataky jsou "jen" slovní. Sourozence má až od 4,5 let, kupodivu ho celkem přijala.
Zkoušeli jsme všechno: vysvětlování (dcera je inteligentní - dle znaleckého posudku IQ 142, ale tato metoda byla a je bezvýsledná), zákazy (dceři vadí, ale ovládnout se stejně nedokáže), fyzické tresty (nemají v našem případě žádný efekt), metodu stisku (dcera vzteky málem zešílela - celkem chápu), metoda - zavřít do pokoje (nezůstala tam, když se zamklo, kopala do dveří), metoda - psycholog (zkušeli jsme jich víc -de facto ztráta času), metoda - vybouchej se tady (polštář) - (bez efektu, dcera potřebuje v tu chvíli ublížit nám, nikoliv polštářku).
Jak říkal náš známý - dětský psychiatr - je to povaha. Chování se zásadně nezmění, jen bude měnit formy. A pokud se takto projevuje víceméně jen vůči blízkým lidem (náš případ), neřeší se to.
Je to někdy o nervy.
Tak Vám moc přeji, ať z toho malej vyroste. Když to nevyjde respektujícně, zkuste to nerespektujícně. Nebo vážně chcete respektovat bití dítětem?
Ať Vám něco zabere!!!
A když ne - jeden psycholog mi říkal - berte to tako jako danost, kdyby dítě nemělo nohy, taky byste nechtěli, aby se naučilo lyžovat.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Trápení s dítětem 

(11.7.2009 23:32:25)
Janule, nejde o respektování bití, to samozřejmě nejde, ale respektování dítěte jako člověka. Hledáme způsoby, jak tyhle věci vysvětlit, zpracovat, naučit, aniž bychom musely jednat z pozice moci, tedy vlastně násilně.
 Lenka 
  • 

Re: Trápení s dítětem 

(11.7.2009 23:47:29)
Já s tebou vlastně souhlasím... Před chvilkou mě napadlo hlavně "respektovat a být respektován". A teď jsem to četla od tebe. Jen mě ještě napadá. Nejsme dokonalé. A ani svět není dokonalý.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Trápení s dítětem 

(11.7.2009 23:51:17)
Lenko, jasně, to nejsme, ale můžeme se o to aspoň snažit :) Netrápit se, když se to nepodaří, ale vědět, že to nebylo OK a pokusit se to příště napravit - a to v zásadě chceme i od těch dětí.
 Lenka 
  • 

Re: Trápení s dítětem 

(12.7.2009 0:02:21)
O dokonalost se opravdu nesnažím. Dokonalé matky jsou ty nejhorší:-) Asi že jsem jednu měla, tak na to mám dost vyhraněný názor. Problém je, že člověk vychovává děti podle svých možností. A podle toho, jak byl vychováván on. A samozřejmě co si kde přečte, slyší, co přijme za své. A kdy pozná, jestli se mu to podařilo? Až když děti vyrostou. Souhlasím s tvými názory, a závidím ty tři dcery:-) Ať ti přináší jen radost.
 maja3maja 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(12.7.2009 11:52:08)
Díky všem za rady a názory a k objasnění na ně teď zareaguji.

Po narozeni mimi se synovo chování stalo náročnějším. Chápu, zjišťoval, zda ho máme stále rádi. Ale nebil nikoho nijak víc. Maximálně občas při nějakém velkém vzteku-asi jako před mimi. Ale zhoršilo se to nyní v posledních dnech. Mimi je 8 týdnů a syn je týden zavřený doma, neboť má virozu a měl přes 39 teploty. To má asi také vliv, že se nudí a chce ven a my už také nevíme,co s ním doma zábavného dělat a zároveň vše musí dál fungovat. Mimi se kojí, musí se vařit, jíst atd.

Od Jiriny Prekopové jsem četla Neklidné dítě-skvělá, ale o bití tam moc nebylo. Malý spí téměř s námi.Tzn. má svou velkou postel přilepenou na naše, v noci často přileze ke mně a spí nalepený na mě. V tom problém není. Snažím se mu věnovat hodně, ale on jako by chtěl 100procent-to mu dát nemohu, mimi také potřebuje mámu. Ale když měl horečky, byla jsem s ním skoro pořád, mimi chudáka jen nakojila. I Jáchymka jsem kojila, ani zde nemá důvod žárlit. Ale on neustále kvičí (ráno,večer) ať jdu hned do jeho postýlky, že chce cucnout a že čekat nevydrží (když kojím malou). Jdu až když dokojím, ale je to děs, celou dobu poslouchat, jak tam kvičí a malou budí. V těchto dnech, mě při tom kvičení zkusil i bouchnout- to ho manžel sebere a odnese jinam-děsný řev a ještě větší vztek. Držet ho v náručí když bije- je hodně fyzicky těžké, spíš ho to ještě víc naštve a rozběsní. Nevím, zda je to cesta pro něj. Jinak se mazlí velmi rád.

Nikdy jsme mu bití nedovolovali, že je to jako v pohodě (teda krom té babičky). Ale jeho když plácnem, tak si z toho nic nedělá a i když ho to bolí, že řve, bije nás tuplem. Tudy cesta asi nevede. K ostatním lidem se chová úplně bez problémů. Nikde nikdy nikoho nebyl.

kopání-taky kope trochu, ale spíš v leže a spíš tím provokuje- to vyřešíme snadno a rychle, přidržim nohy,doobleču a vypustím.

Souhlasím se Zerat- také mám ve chvíli jeho vzteku pocit, jako by byl plný agrese a toto je způsob, jak se jí zbavit a když ho chytneme a znemožníme mu to, je úplně hotový vztekem, vytočený do nejvyšších obrátek, křičí...Ale za normální situace to vůbec není nějak agesivní dítě, mezi dětmi se drží spíš stranou, nikdy nikoho nenapadne, ale když mu někdo něco bere nebo do něj strká, nedá se. Než se mimi narodilo, bouchl nás jen vyjímečně. Sprdli jsme ho nebo jinak zneškodnili, stačilo. Babi se netváří, že se ho bojí, ona se ho asi fakt bojí, protože se neumí bránit. Ale to je jiná kapitola. Já se ho skoro ! bála jen při tom nočním kojení, když jsem ho měla v zádech, on se probudil ze sna, kde se s námi asi také pral (nesmysl v tu chvíli něco řešit), malé se kvůli rýmě špatně dýchalo a právě u prsu usínala, nechtěla jsem ji znovu vzbudit. Nebála jsem se tolik o sebe, ale o ni, aby po ní přes má záda něco nehodil. Jinak malou ještě nikdy přímo nenapadl. Chladit ve vaně- ještě ve středu měl 39 stupňů, to bych nechala na jindy...
Ještě k Zerat - nemyslím, že chce, aby mu nevycválanosti prošly, ale naopak - připadá mi, jako by nám každým bouchnutím (teď nemyslím to mlácení kolem sebe ve vzteku, ale třeba řekne: Neci! a my na to a nechceš tedy něco jiného? On: Neci!! buch do tazatele) chtěl něco říci, ještě se na nás tak koukne, co my na to.

Marketa P - díky, o něčem takovém uvažuji.
Lucce- dlaň - zkoušela jsem, ale když viděl, že mi tím neublížil ani nenaštval, mlátil dál jinam. Jakoby se snažil vyvolat reakci. Ale já se mu snažím věnovat vážně hodně... ale 100 procent nejde. Každopádně zkusím ještě abrakadabra.

Ještě musím dodat, že než se malá narodila, synka jsme na to připravovali a on se moc těšil. Bříško pořád pusinkoval a když se narodila (doma), hned ji viděl, hladil i později ji chodil hladit, pusinkovat. To dělá vlastně doposud, ale když měl třeba dnes ráno vztek na mě, chtěl hodit lepenku po malé. Jako by věděl, že tím mě naštve víc, než kdyby hodil po mě.

Uf, trochu mi reakce syna připomínají reakce Januliny dcery...

Markéto P. Empatická reakce, že mu řeknu, co ho vzteká často zabere, že vůbec promluví, jinak jen buší. Ale co s tím, když mi řekne: Ano, biju psa, protože chci jít ven na písek. (ale ven nemůže, protože má horečku). Snažím se mu vysvětlit, proč ven nemůže a že pes za to nemůže a nebude s ním proto bití kamarádit, ale jako bych hrách na stěnu házela. Bil by ji dál nebo zase mě...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(12.7.2009 12:22:28)
Majo, na tyhle prťata často funguje "splnění přání ve fantazii". To znamená nevysvětlovat proč něco nemůže, ale začít "Ty bys tak chtěl jít ven ... to by bylo skvělé ... kdyby taky bylo najednou místo stropu nebe, místo koberce tráva ... kdybych měla kouzenou hůlku, tak bych mávla a ..." Vypadá to jako zhoršování jeho touhy, ale často to zabere, že se dítě zapojí a trochu přeorientuje, a zároveň se uklidní, protože maminka ho chápe a spucítí s ním.

Jinak že jsoui malé 2 měsíce a začalo to - u nás taku byl vždycky začátek v pohopdě a tak nějak koncem šestinedělí začíná tomu staršímu docházet, že už je to "nafurt", takže to na žárlivost docela sedí.

Jinak často pomáhá "mluvit k miminku", aby to brácha slyšel, ve smyslu "teď te přebalím a pak půjdu dělat oběd bráškovi, tak bude potřeba, abych počkala, on potřebuje taky jíst a já mu chci uvařit něco dobrého", prostě ukazovat mu pozornost i jinak než přímým kontaktem. Pak to můžeš samozřejmě stejně obrátit, ale ten starší už bude mít pocit, že pozornost pro něj není samozřejmost a o mimino taky ne, že jsou si kvit.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(12.7.2009 12:26:07)
To, jak píšeš, že se na tě koukne - to přesně dělala starší, když se prostřední narodila - prostě testuje, kde je jeho místo v rodinné smečce, to samý dělají štěňata :) U nás teda plácala sestru, pomáhalo postupně důrazné ne, při opakování separace od sestry (dělávala to, když jezdila na skejru u kočárku, takže pak holt musela šlapat). Přešlo to tehdy asi za dva týdny (nemizí to hned).
 maja3maja 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(12.7.2009 14:08:39)
Market, fantazii zkusim, mluveni k miminku delam, no synek si stejne k tomu kvici to sve NEVYDRZIM, NEVYDRZIM, pojd ted hned.
 adelaide k. 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(12.7.2009 21:59:29)
MAjo, je prostě malej, ono se to srovná. On člověk po narození mimča snadno podlehne pocitu, že ten starší by JE PŘECE DOST VELKEJ... a MĚL BY POCHOPIT...
Já mám teď doma jednoho stejně starého lumpíka jako ty a k němu o dva roky starší setru a malej je pro mě pořád trochu "miminko", zatímco starší byla ve stejném věku pro mě "už velká" :-)

Vyděržaj, bude líp ~;)
 Luckaaa 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(14.7.2009 0:14:34)
to je asi fakt. já jsem měla k novému mimi také 2,5 letého klučíka a 4,5 letou holčičku a říkám si jak jsem se na ní kdysi dívala a jak jsem po ní chtěla o mnoho více než po tom druhém (v pořadí), jak ten je ještě malý.
dnes se mi opět potvrdilo že roste. je to asi opravdu tím, že sám má zájem o druhé. potkal se venku s mladším klučíkem a choval se k němu moc mile. chvilku jsem na něho koukala a po chvilce v klidu odešla za nejmenším, že už dohled nepotřebuje. tedy dohled nad tím aby někoho nepacifikoval. včera na hřišti si našel tak stejně starého kamaráda a spolu tedy bojovali, ale proti žralokům a drakovi a ještě říkali, že jsou loupežníci (já mu říkám loupežníku) no paráda to bych před půl rokem nevěřila. cetsou domů už notně unaven jsme ale budili pozornost jeho záchvaty vzteku, křikem...ale věřím že i to odezní, alespoň ne v takové míře popravdě , nejsem tedy u všeho, ale ještě jsem neviděla dítě které by se vztekalo a vyvádělo více než náš Kuba (a to nemám ambice v tom nějak soutěžit)
 Moruše, 2 děti 
  • 

Podobný problém 

(16.7.2009 0:27:39)
Ahoj, naše starší dcera měla podobné problémy, které ale vygradovaly v jejím 1,5 roce. Vždy k tomu docházelo, pokud jsmne na ní měli nějaký požadavek a u nás to bylo jasně spojené s její únavou. Pokud tedy byla unavená nebo ospalá, reagovala záchvatem vzteku, který jí vydržel i 1,5 hodiny. Během toho se válela po podlaze,brečela a mlátila do dveří, do skříní, když jí něco přišlo pod ruku (oblečení nebo nějaká věc) mlátila s ní o zem. Je pravda, že do nás si to snad ani nedovolila. Nepomáhalo po dobrém, po zlém, studená sprcha, nic.V noci se "budila" s šíleným řevem,měla snahu do nás bouchat, pokud jsme se chtěli přiblížit, se vším házela. Přišli jsme ale na to, že v noci o sobě nevěděla, ač měla otevřené oči. Proto jsem vyhledala dětskou psycholožku a to hlavně kvůli sobě, protože jsem se vlastního dítěte i někdy skoro bála. Ale nechtěla jsem jí zase začít ustupovat. Závěr byl ten, že je to psychická nevyzrálost, je to normální, vyjadřuje tak svůj nesouhlas a s přibývajícím věkem se to mělo zlepšit. Jen bylo potřeba důsledně určovat v takových chvílích mantinely stylem - vztekej se, nemám s tím problém, ale nebudeš bouchat do dveří, do mámy a pod. Dobře fungovalo,že s ní zůstal v místnosti jen jeden z nás, aby necítila takovou převahu, během záchvatu bylo dobré k ní přidřepnout na zem, aby se zlepšila "komunikace". Ale důsledně a v klidu trvat na svém původním požadavku. Noční bláznění byly noční děsy, kterými prý děti zpracovávají zážitky, nejen špatné, ale i ty hezké. Fungovalo jí rychle odnést do rozsvícené místnosti, co nejrychleji probrat. Vydrželo jí asi do tří let, i když ty zuřivé záchvaty odezněly dřív, v noci se to ještě vracelo. Dodnes je s ní ale špatná domluva, pokud je unavená. Přeji vám hodně trpělivosti a asi bych doporučila taky návštěvu odborníka. Dobré bylo, že já jsem se po návštěvě u psychologa začala v problému orientovat, sama jsem s jejím chováním postupně přestala mít problém a zklidnila se. Neříkám, že malá se pak vztekala méně,zkoušela to pořád,ale provedli jsme ji tím víc v klidu.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Podobný problém 

(16.7.2009 8:02:25)
Moruše, je dobré, že jsi to nakonec zvládla a že ti návštěva odborníka pomohla. Přiznám se, že jsem se musela pousmát nad výrazem "psychická nevyzrálost" u ani ne dvouletého dítěte - to co popisuješ, mi přijde zcela odpovídající tak starému dítěti, tenhle termín bych možná použila, kdyby se tak chovalo ještě čtyřleté. Ale tu bezmoc a pocit, že takhle to bude už pořád, že musím být tvrdá a neústupná a nikdy "neprohrát", protože to je přeci bitva mezi mnou a dítětem, to si od prvorozené pamatuju dobře. Naštěstí mi posléze došlo, že ty emoce, ten vztek, tu nejistotu, kterou tak vyjadřuje, můžu a smím přijmout (nemusím souhlasit s činem, ale můžu přijmout emoci), že můžu dít dítěti bezpečný prostor k vyvztekání se a ty hranice domluvit společně s ním. A předcházet typickým spouštěčům jako únava, hlad a stres. Že to nemusí být boj, ale společná cesta.
 adelaide k. 


Re: Podobný problém 

(16.7.2009 10:04:48)
Moruše, u nás ty noční scénky pokračují (sice jen vyjímečně ale jo), ale dcera je holt hodně emotivní a zároveň hloubavé dítě, takže si to vysvětluju tak, že se jí toho v hlavičce honí víc než může zpracovat.

 sovice 


Re: Podobný problém 

(17.7.2009 1:08:28)
U nás noční scény trvaly u starší asi od 3 do 5 let, ne nějak extra často, tak jednou za čtvrt roku. Na tu poslední se pamatuju dodnes. Manžel kdesi pryč, u mě na návštěvě táta s tetou (mou, děti ji berou jako babičku) a do toho dítě. A ti dva DOSPĚLÍ si nedali říct a to rozespalé vzekající se dítě, se kterým jsem se snažila zůstat někde v klidu, mi chodili "uklidňovat". Výsledkem byl místo obvyklých cca 10 - 20 minut hodinu a půl trvající čistokrevný hysterický záchvat (já byla na pokraji téhož). Jenže oni si prostě nedali říct, že se do toho nemají plést, a já to na začátku špatně yhodnotila - měla jsem je hned zostra poslat do pr...(obyváku) (ty dospělé), ale já jsem nechtěla malou rozhodit svým ostrým tónem; no a pak už bylo prostě pozdě.~;((

U mladší jsem nic podobného nezažila.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Podobný problém 

(17.7.2009 23:26:08)
Holky, to mě teda dostalo, záchvat 1,5 hoďky a dokonce 4! To máte můj obdiv, pokud to jste nějak slušně schopny ustát:-). A to jsem si myslela, kdovíjak už nejsem trpělivá:-). Tohle bych teda rozdýchávala těžko:-).
 P + 6 


Re: Podobný problém 

(18.7.2009 7:05:26)
Stáňo, já už jsem si na Janičky záchvaty tak nějak zvykla, ty 3 roky od jejího narození se to pořád pomaličku zlepšuje. Ale stejně mě to vždycky vytáčí, protože se přitom musím postarat o další 2 děti. Ty jsou z toho samozřejmě vytočené taky, nemůžu číst ani dělat nic zajímavého, protože Janička řve tak, že není slyšet... Dalo mi to hrozně moc, asi podobně jako rodičům postižených dětí...
 sovice 


Re: Podobný problém 

(18.7.2009 12:23:19)
U nás se to stávalo jen v noci a ta 1,5 hodina byla jen jedinkrát. Ale ty noční děsy tomu dítěti prostě nemůžeš vyčítat, ty musíš přežít :-). Já se ostatně taky nedivím, že dítě, které má kdovíjaký zlý nebo divoký sen a probudí do breku a vzteku, brostě brečí a vzteká se, dřív než se stačí zorientovat.

Za ty dva roky jsem nikdy nepochopila, proč se to stalo zrovna tehdy a ne jindy. Byly to příliš řídké události, nenašla jsem souvislost ani s denními prožitky, ani s únavou, prostě nevím. Naštěstí to odeznělo samo.
 P + 6 


Re: Podobný problém 

(18.7.2009 13:08:07)
Noční děsy u nás má Péťa, tak jednou za měsíc. Většinou je to otázka pár minut, někdy čtvrt hodiny a jednou to bylo dlouhé, kolem hodiny. To jsem pak řešila tady na diskuzi. Taky jsem nenašla žádnou souvislost s denním životem.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Podobný problém 

(19.7.2009 15:09:25)
No s nočními děsy a empatií bych neměla nejmenší problém:-), i když vlastní zkušenost nemám. Horší už je to se záchvaty vzteku během dne, tam je daleko těžší někdy zachovat nadhled, zapojit pochopení a nenechat se vytočit:-).

Petro máš tvrdou školu, ale určitě ji využiješ:-). TAky mi vadí jekot, mám citlivý uši:-).
 sovice 


Re: Podobný problém 

(19.7.2009 16:21:48)
Stáňo,

moje starší dcera se vztekala. Záhy jsem se naučila šoupnout ji do vedlejšího pokoje a nepustit ven, dokud se nevyvzteká (ačkoliv to většinou vyžadovalo nějakou chvíli držet kliku :-)). Bylo to v rámci mé sebezáchovy, protože dětské ječivé kvílení má ten následek, že se chci taky vzteknout, což nepomůže nikomu a ničemu. Nebylo to nějak extra často, ale nebylo to až tak málo. Dítě se vyvztekalo a bylo v pohodě, celé řešení bylo emočně přijatelné i pro mne (ona se vztekla, mě to mírně dožralo, takže jsem neměla problém to jednoznačně řešit a zbytečně jsem necouvala).

U další dcery jsem předpokládala podobný postup, ale ejhle, ta je úplně jiná. Nikdy se nevztekala takovým tím klasickým způsobem. Pokyny/zákazy, které se jí nezamlouvaly, prostě s klidem a úsměvem (upřímným, beze stopy zlomyslnosti) ignorovala. Vysvětlování a opakování a tak různě taky. A na přitvrzení (tón hlasu bohatě stačil) reagovala žalostným pláčem. (Opravdu žalostným, teprve kolem 4 let se občas propracovala i k pláči a kvílení promyšlenému a vždycky jsem to uměla snadno odlišit a s takovou situací jsem se dovedla vypořádat). A já proti tomu upřímně nešťastnému pláči neměla psychickou obranu, nezřídka to skončilo mým ustoupením a utěšováním dítěte. :-(
Dodnes (9 let) je ochotná při mírném napomenutí/připomenutí (E., zapomněla jsi v předsíni aktovku) nahodit výraz hluboce nešťastné trpitelky (zatvrdila jsem se už před lety, jinak by u nás doma fungovalo vše podle ní :-) )

Pro mě bylo snazší poradit si se vztekem dítěte než se žalostným pláčem.
 Lucka, syn 3roky 
  • 

Re: Podobný problém 

(26.9.2010 9:01:44)
U nás to bylo u syna v roce a půl obdobné. Mlátil hlavou do země a nebo do stěny. Poprvé mě to šíleně vylekalo. Ale zjistili jsme, že je to opravdu nejhorší, když je unavený. Snažila jsem se v té chvíli nic moc s ním neřešit a uložit ho do postýlky. Také jsem se radila s naší paní doktorkou a ta mě dala žádanku k paní dr., se kterou si o tom popovídáme. U dveří jsme zjistili, že je to psychiatr, který vyšetřuje děti až od tří let. Nechtěli jsme být s manželem přepojatí, ale tato návštěva byla pro mě pak noční můrou. I když na to nebyla specializovaná, tak paní dr. chtěla pomoci. Nakonec mi řekala, že má syn autistické sklony, že je moc opožděný (narodil se o dva měsíce dřív), ale paní dr. to odhadla tak na pět. Byla jsem z toho uplně mimo, tak mi poradila, ať si přijdu k ní sama, že jsem prý plačtivá. A doporučila dát syna na vyšetření na neurologii, pry ho tam mám nechat samotného a odpočinout si. No prostě děs. Naštěstí mám super kamarádky, které mi řekli, ať nešílím. Že je syn šikovny a rozhodně není zaostalý. Zvládli jsme to sami, syn má teď tři roky a je v pohodě. Je dost tvrdohlavý, takže domluvy jsou docela náročné, občas se zavteká, ale nejsou to žádné šílené záchvaty. V kolektivu dětí je spokojený, a protože jsme teď v zahraničí, tak chodí do školky, kde se mluví anglicky. Umí sice jen pár slovíček, ale po půl roce už slušně rozumí. Takže bacha na odborníky! Vím, že to paní dr. myslela dobře, ale napáchala víc škody jak užitku, ještě štěstí, že jsem měla kolem sebe lidi, co mě podrželi. Dodnes nechápu, proč nás poslala k psychiatrovi misto k psychologovi, ale možná proto dřívější narození. Držím pěsti všem rodičům malých vzteklounků. Radím být v klidu a trpělivý, i když to není jednoduché!
 maminka 
  • 

Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(18.7.2009 15:15:43)
Majo, nemam cas bohuzel docitat prispevky, ale jestli se jeste dostanes k memu prizpevku, zkusila bych kvalitniho homeopata. Pokud bude dobry/dobra, urcite by vam mel umet pomoct. Hodne sily a lasky vam vsem :)
 lena 
  • 

Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(13.2.2010 19:28:42)
Takhle male dite potrebuje lasku.Obejmout,pohladit,vzit do naruci,zvlast pokud vidi jak s laskou pecujete o jine dite.Zkuste ho spise pochopit,nezli tlacit ke vzornemu chovani.
 tlemik 


Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije? 

(1.3.2010 14:04:11)
my jsme měli taky stejný problém s chlapečkem, teď už je to dobré. Alespoň vůči nám. Byli jsme i paní psychiatričky a ta nám poradila jednu zásadní věc. Pokud bouchne bouchnout také, ale jen po ruce se slovy nelíbí se mi to a bolí mě to a dost. Když kopne, to stejné, ale dát po noze. Po zadku nikoli - zadkem nám nic nedělá. Tak nám to bylo řečeno. A samozřejmě předcházet chvílím, kdy by na něj mohla přijít agrese. Musím říct, že já se synem vycházím dobře a vzteky zažíváme jen ojediněle a to většinou, když se vyskytují další osoby. Nemá rád provokace a když nereflektují jeho výzvy, tak prostě bouchne. No a pak je to ještě špatné u babičky. Ale ta na něj jde stylem - ještě si bouchni atd. No a on opravdu bouchá, no pak mu řekne, že s ním nekamarádí. Má v tom akorát zmatek. No, ale to už je zase jiné téma. Zkuste mu dát najevo, že se vám to nelíbí a popř. odejít jinam. Není to jednoduché a vím jak to člověka trápí, je z toho těžké vyjít ven. Věřím, že to zmáknete.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.