| Jana, 2 děti, holka 4, kluk 2 | •
 |
(19.8.1999 19:20:38)
Máme diabetickou holčičku, které jsou 4, diabetes má 1 rok. Snažíme se naučit žít s touhle nemocí všichni v rodině. Hledáme někoho kdo má podobně staré dítě s cukrovkou, nemusí být z Prahy jako jsme my. Můj dotaz zní: Jaký je váš názor na zařazení diabetického dítěte do školky, má nárok na normální přijetí ? My jsme byli v Praze v našem okolí v 5 školkách odmítnuti. Dík.
|
| Martin Skarecky | •
|
(31.8.1999 10:54:08)
Jsem od 6 let tez diabetikem (nyni je mi 18 let). Ze sve zkusenosti vim ze zarazovani do normanilniho kolektivu byva vzdy problem vzpominam si, jaky byl problem pri vyuce plavani v 1(ci 2?) tride. Negde v modranech (presne si ted nepamatuju kde) je skolka ktera se primo specializuje na integraci deti s ruznymi zdravotnimi problemy/postizenimy (vc. diabetiku). Vzpomel jsem si na to nahodou ale vim ze letacek byl nalepnej na zdi modranske polikliniky negde o gastroentrologie. Pokud mate zajem o dalsi komunikaci s mnou preferoval bych email (maska@terminal.cz) , jelikoz jsem jsem zabloudil zcela nahodne pri hledani urcite informace. Jinak doporucuji se zapojit do el. konference diabetiku (adresu konference ted bohuzel u sebe nemam ale na dotaz zaslu)
Omlouvam se za svoji cestinu a pocitacovej slang.
S pratelskym pozdravem a hodne stesti do budoucna preje
IDDM M.Skarecky
tel. 0603/470286
|
|
| Luba, holcicka 3,5 roku | •
|
(22.12.1999 5:54:30)
Vazena pani Jano,
byla bych moc rada, kdybyste mi odepsala na osobni mailovou adresu. Moje dcera je diabetik od dvou let a vzhledem k jejimu veku bych mela resit podobne problemy.
Verim, ze si budeme moci navzajem poradit. Dekuji
|
|
| Milan Gargel | •
|
(31.1.2000 22:10:41)
Zabývám se vyhledáváním a odstiňo-váním zemního záření tzv. geopato-genních zón. Ačkoli se problema-tika působení GPZ velmi zlehčuje, je nesporné, že GPZ ovlivňují celou řadu nemocí včetně diabetu.
Na základě svých zkušeností dopo-ručuji nejdříve zjistit, zda Vaše
dítě neleží v geopatogenních zó-nách., protože tento fakt může být pro onemocnění rozhodující. MG
|
|
| Jitka, 2 děti (holka 10, kluk 6) | •
|
(2.11.2000 15:14:17)
Letos v dubnu zjistili lékaři diabetes u mé dcery. Jako pro každé rodiče to byl pro nás velký šok. Sotva jsme se vzpamatovali z tého skutečnosti, lékaři nám oznámili, že má dcera ještě k tomu alergii na lepek. S diabetem se dá žít poměrně dobře, ale pokud k tomu je ještě bezlepková dieta, je to podstatně složitější. Setkávám se běžně s tím, že na bezlepkových výrobcích není uveden obsah sacharidů a tudíž to nemohu dceři dát. Pokud by nějaká maminka měla takto postižené dítě, ráda si s ní vyměním zkušenosti a poznatky.
Jitka
|
| Hanka, 1syn | •
|
(16.11.2000 22:23:09)
Milá Jitko,
rodiče diabetických dětí mi řikali, že se jim v případě, že na obalu není uveden obsah sacharidů, osvědčilo oslovit přímo výrobce. V drtivé většině dotazů dostali vyčerpávající odpověď. V IKEMU na diabetologii také pracuje dietní sestra, paní Havlová, která je hodně v přehledu, možná by vám také mohla poradit.Hodně úspěchů při hledání vhodných potravin
Hanka
|
|
|
| Jarka, jedna dcera 1 rok | •
|
(7.11.2000 21:54:16)
Netýká se mě toto téma úplně osobně, ale mám blízkou kamarádku, která má nemocné dítě. Diabetes zjistili letos v srpnu a holčičce je 6 let. Po nejnutnější léčbě v nemocnici a vzpamatování se z šoku, nastoupila bez problémů do školky Dubnova na Praze 4
|
| Martina, dcera 2/94 (dia), syn 11/95 | •
|
(23.7.2002 8:38:49)
Ozývám se již patrně velmi pozdě, ale přece. Dcera má diabetes od léta 1999, školka nebyla problém (Libkovská Praha 10), nyní škola také OK (Londýnská Praha 2).
Píšu hlavně proto, že zájem o předávání informací a zkušeností má asi hodně "diabetických" rodičů, a tento klub je fajn, ale mám ještě možná lepší tip. Každý měsíc (kromě prázdnin) se setkáváme s několika rodinami diabetických dětí v sídle Maltézských rytířů v Lázeňské ul. v Praze v Edukačním centru pro diabetiky - tel. 02/57532297 Jsou to prima setkání, ale chodí nás tam zbytečně málo - tak max. 5 rodin (hlavně maminky, někdy s dětmi - podle účasti dětské psycholožky), což je skoro škoda. Asi se to málo ví. Kdy je zářijová schůzka ještě nevím, ale určitě si zavolejte do Centra.
Přeji mnoho štěstí v balancování cukrovky i jinak.
|
|
|
| Luba, dcera 4,5 roku | •
|
(15.11.2000 20:00:12)
Reaguji mozna ponekud pozde, ale prece. Moje dcera je diabeticka od dvou let a stejne jako ostatni rodice podobne nemocnych deti se potykame se spoustou problemu s tim spojenych. Byla bych rada, kdybychom si mohly navzajem poradit a podporit, protoze i kdyz je k mani dostatek informaci v odbornych publikacich, kazde dite je jine a tabulky se na nej dost dobre nedaji aplikovat. Nabizim vsem maminkam spolupraci. Prosim, ozvete se na mail ezop2000@email.cz.
Zdravim vsechny ostatni, Luba
|
| Šnajdr - odpovídám za naše sousedy | •
|
(8.4.2001 18:42:31)
Píšu Vám jménem našich sousedů. Jejich dvouletému chlapečkovi zjistili cukrovku. Rádi by se spojili pro výměnu zkušeností, tipů, rad, receptů, atd. atd. s rodiči podobně postižených dětí. Bohužel nemají možnost E-mailu, můžete proto psát na moji adresu gfwp@telecom.cz, anebo se jim ozvat telefonicky nebo faxem na č. 0508/373055 - Něničkovi.
Děkuji Vám za Vaši pomoc. S pozdravem Ing. Rudolf Šnajdr
|
| Lenka Pelikanova, syn 10 let | •
|
(9.4.2001 22:37:42)
Mám syna, kterému bude 11 let a diabetes má od 5 let. Samotné zjištění cukrovky pro mě i manžela bylo šokující asi jako pro vás všechny, nedovedli jsme si představit život s tímto onemocněním. Když ale člověk postupem času nemoc pochopí a naučí se dodržovat denní režim, není to až takové omezování. Syn začal chodit do školy, dokonce se stravuje ve školní jídelně. Jednotlivé porce mu váží a odměřují. Je důležité, aby se dítě samo zajímalo o svoji nemoc a spolupracovalo. Doma stravu synovi nijak neodlišuji, neschovávám ani sladkosti. Myslím si, že ve společnosti na něho nikdo nebude brát velké ohledy a na to musí být připraven.
Vím, že zatím je diabetes neléčitelný, ale také mám kladný vztah k alternativní medicíně a proto jsem se synem navštívila institut celostní medicíny MUDr. Josefa Jonáše, který mu naordinoval bylinkové tinktury, které sice neléčí diabetes, ale zabraňují rozšíření vedlejších komplikací (za předpokladu dodrženi inzulin. režimu, stravy a pohybu). Svými metodami zjistil vše, co vyšetření v nemocnici a proto doufám, že se ani do budoucna nebude synův stav horšit. Chtěla bych všem poradit, aby byli optimisté, protože není důvod, proč by diabetik nemohl žít plnohodnotný život.
|
| Martin Skarecky (svobodny) | •
|
(10.4.2001 13:54:38)
Dovolim si mirne nesouhlasit, mam IDDM od 6 let, nyni je mi 21 a DM je proste omezujici a v mem oboru celkem silne (delam do pocitacovych system).
Ja bych na tomto miste asi uvedl tuto vetu kterou kdysi jsme vymysleli na jednom diatabore a to tuto:
bud prizpusobime nemoc zivotu a zkratime zivot nebo zivot nemoci.
martin skarecky
maska@magicseven.cz
|
| Andrea | •
|
(1.2.2007 13:45:22)
Poraďte prosím. Mý kluci /1r.,4r./mají oba malý bílý flíček na pokožce. Nejspíš jde dle Dr. o vitiligo /ztrátu pigmentu/. Zatím to Dr. nehodlá řešit. Na internetu jsem se dozvěděla, že to může souviset s diabetem. Jaké s tím máte prosím zkušenosti. Objevuje se vitiligo spíše až po propuknutí cukrovky, nebo je to spíše předzvěst možné cukrovky. Díky moc.
|
| Ssilvie, Kubík, Domi a Maty | 
|
(7.2.2007 16:34:58)
Andrei, tak to se přiznám, že slyším poprvé, že by to mělo být nějak vázané s diabetem. No, když něco zjistím dám Ti vědět.:o) Ale snad to příznak diabetu nebude!
|
|
| babi_ | 
|
(8.2.2007 20:09:58)
Andreo, o tom jsem teda neslyšela, nečetla, a že jsem na téma diabetes sehnala informací opravdu hodně. Napadá mě zavolat do nějaké ordinace dětského diabetologa a zeptat se, jestli by skvrnky mohly být příznakem diabetu.
|
|
| babi_ |
|
(8.2.2007 20:11:08)
Andreo, o tom jsem teda neslyšela, nečetla, a že jsem na téma diabetes sehnala informací opravdu hodně. Napadá mě zavolat do nějaké ordinace dětského diabetologa a zeptat se, jestli by skvrnky mohly být příznakem diabetu. My jdeme na kontrolu asi za měsíc, tak dokud tu nebude uveden nějaký fundovaný názor, zeptám se a dám vědět.
|
|
|
|
| Mirka | 
|
(25.3.2005 19:17:06)
Ahojky!Mám 12letého chlapce a od svých čtyř let má cukrovku.Zvládali jsme to strašně.Teď už je to dobré.Mám jenom jednu prozbu.Tomáš postrádá někoho s kým by si mohl o tom poklábosit.S dítětem co ví o čem je řeč a případně mu poradil a napsal jak se v určitých situacích zachoval on.Jsme malé město a i jinde se setkáváme s tím jak děti jím opvrhují a nejenom děti i dospělí.Potřebuje kamaráda sobě rovného.Kdyby to vašemu synovi nevadilo mohla bych poprosit touto cestou,aby mu napsal pár řádek a mužná pak najdou i společnou řeč.Jeho e-mailová adresa je magidedek@seznam.cz.Kde má také svou stránku i s fotografií.Děkuji Mirka E
|
| Hana + 16m holcicka | •
|
(8.7.2005 21:47:54)
Ahoj,
jsem diabeticka, moje holcicka je nastesti zdrava. Chtela bych najit nejakou maminku diabeticku na pokec a vubec porovnat jak resi nektere veci nekdo jiny. Budu rada, kdyz se nekdo ozve, dik Hana hahapooh@yahoo.com
|
| Tereza, 17 tt | •
|
(26.7.2005 10:24:04)
Ahoj, sice ještě nevychovávám dítě, ale peru se s cukrovkou v těhotnství. Naší společnou kamarádku má i brácha (20), který jí má od 11 let. Pak sledovali i mě a dostala jsem inzulín za velmi dlouhou dobu. V rodině nikdo nikdy žádný typ cukrovky neměl, takže jsme oba takoví lékařští oříšci. V přijetí nám hodně pomohlo to, že naši s námi hodně o nemoci mluvili a snažili se nás přesvědčit o tom, že nejsme jiný, jenom děláme jiné věci, než ostatní (píchání inzulínu, odvažování jídla apod.) Jeden čas dokonce chodili do školy a dělali osvětu, protože paní učitelky nebyly schopné pochopit, proč by měl brácha jíst v hodině! Já jsem si začala píchat inzulín na VŠ a nevím, jestli to bylo jednodušší nebo těžší. Všichni koukali, ptali se, jestli to bolí, jak to zvládám, ale měli pochopení, protože jsem studovala pomáhající profesi. Horší to bylo ve společnosti, když jsem si měla někde píchnout inzulín, tak všichni kolem koukali a já si připadala jako feťák. Utíkala jsem na záchod, schovávala jsem se s inzulín. perem, ale pro můj pocit, byly tyhle útěky ještě horší. Hodně mi v té době pomohl můj současný manžel, který byl natolik silný, že reagoval na koukání lidí nahlas a ono je to odzbrojovalo.
Je to nepříjemná, obtěžjící nemoc, ale pokud máš kolem sebe lidi, kteří tě berou takovou, jaká jsi, tak je to opravdu pohoda, ale je to hodně dlouhá cesta, ne který nesmí diabetik procházet sám, protože ať je sebesilnější, tak se vždycky potřebuje o někoho opřít. Naší kamarádi a známí už respektují časy mých jídel a pokud jdeme na oběd nebo večeři, nebo jsme někde na společné dovolené, tak se většinou snaží přizpůsobit a to jsem je nikdy do ničeho nenutila, prostě jim bylo nepříjemné, když jsem jedla sama nebo jenom s manželem.
Takže držím palce, protože pro svého syna musíš být hodně silná. Pokud bys chtěla radu-poradu nebo jen tak popovídat, tak jsem na mailu TJandlova@seznam.cz.
|
|
|
| Bělička |
|
(31.1.2006 10:21:52)
Ahoj tak nevím jestli tvuj hošan sehnal kamarada.Ja mam taky dvanáctiletého klučinu. s cukrovkou bojuje od jednoho roku.Musim rici celkem se snazi i kdyz ma desné výkyvy.Někdz i nadává proč právě on.Uz ctvrtý rok ma pumpu a je desně spokojenej.Skusím mu říct jestli nechce kamose po netu.ahoj
|
|
|
|
| Jitka (dcera 11 let) | •
|
(11.4.2001 10:07:34)
Moje dcera má diabetec 1 rok. Když jsme se to loni dozvěděli, byl to pro nás velý šok, jako asi pro každého. Za ten rok jsme se s cukrovkou naučili žít a zjistili jsme, že to není tak hrozné, jak se nám na počátku zdálo. Samozřejmě nějaké omezení dcera má, někdy jí také je líto, že nemůže vše, co ostantí děti. Má totiž k cukrovce jsště bezlepkovou dietu.Snažím se jí jídelníček co nejvíce zpestřit. Stravuje se normálně ve školní jídelně, kde jí vše odvažují a zároveň jí zahušťují vše solamylem. Pokud jsou knedlíky nebo těstoviny, posílám jí z domova vlastní.
|
| Martin Skarecky (svobodny) | •
|
(11.4.2001 13:07:00)
popravde DM mi nepripada omezujuci co se tyce jidla, v tom problem nevidim. Omezujici problem, ktery si ve veku vasich deti asi jeste neuvedomujete je problem casoveho planovani. Uvedu nekolik prikladu se kterymi jsem se ve sve praxi setkal
a] zakladni skola byla celkem bez problemu
b] stredni skola, byl uz vetsi problem jelikoz vetsinu dnu se jelo non-stop do 15:00, takze pokud chtel clovek alespon jeden teply obed byl probelm, samozrejme resenim je studeny obed, zkonzumovany behem 10 minut
c] vysoka skola, tam uz byva problem vetsi, z prednasek de odejit, ale jednak vetsinou to pak chybi nebo se na vas asisten/profesor kouka skrz prsty, o cviceni specialne v laboratirch to uz byva velmi zasadni problem
d] prace: protoze mam rad vysoke nasazeni vsemi smery zacal jsem delat vyskove prace, ted si predstavte ze splhate nahoru na vez hodinu, tam mate 3 hodiny delat, a dolu to je taky alespon 1/2 hodinky a uz tu mame casovy problem, zamestnavatel na vas nebere ohledy, takze tam musite treba ve 15:00 a dole jeste 19:30, takze to presne prekreje veceri. Nehlede na to ze obcas takove akce zacina 23:00 a konci 6:00 v kuse v 80 metrech, a vecere se tam jednak ji spatne, o mereni glykemie ani nemluvim.
e] jelikoz skvela prace vyskove technika ublizovala trosku moc memu zdravotnimu stavu, musel jsem do kancelare. Ale i tam jsem narazil. Pracuju jako spravce siti, rozhlehlych siti, servis siti u zakaznika, specialni reseni, clovek by rekl ze tady nenarazi, ale opak je pravdou, muzu dat hned dva priklady za brezen. V 10:00 jsem odvolan k zakaznikovi pro drobny vypadek jednoho neduleziteho svazku, nakonec jsem bez prestavky skoncil v 23:00, nebudu se rozepisovat technickymi detaily, ale zas tak trivialni vec to nebyla, a zkuste rict zakaznikovi ktery kazdou hodinou off-line prichazi o desetitice a hlavne o zakazniky.
Druhu pripad se stal primo u nas na centrale, 30.3. jsem dostal urcity ukol ktery musel byt do 1.4 do 8:00 hotov. Zacal jsem 30.3. v 14:00 skoncil jsem 1.4. v 12:00, kompenzace behem nonstop prace neni takovy problem jako spanek po praci.
Ted to vypada jako, ze se porad jenom lituju, opak je pravdou jsem velky zivotni optimista, ale tvrdit ze z DM jde delat skoro uplne vsechno je proste nesmysl, co me nejvice mrzi ze jsem k vuli DM musel prestat delat vyskove prace protoze i kdyz jsem v IT oboru relativne zkuseny mel jsem tu praci rad. a je mnoho dalsi cinnosti, ktere jdou z DM tezce nebo vubec (pro priklad muzu jmenovat hloubkove potapeni a bunge jumping).
Jsem optimista, takze vim ze zvladnout jde vsecko, akorat mi (tim myslim DM positive) musime obcas za dokazani neceho neco obetovat.
maska
ps: sorry za preklepy, cestinu, a cokoliv.
pss: pokud jste to docetli az sem tak vas obdivuji
psss: Komentare zasilejte na maska@magicseven.cz
|
| Lenka Pelikánová | •
|
(11.4.2001 23:04:11)
Reaguji převážně na názory Martina, protože i když tvrdí, že je optimista, jeho příspěvek mi takový nepřipadá. Nerada bych nemoc zlehčovala, rozhodně se jí musí pacient přizpůsobit, ale uvedené motto je až příliš cynické.
Možná časem zjistím, že má Martin pravdu, ale zatím v to nevěřím a také se budu snažit udělat vše pro to, aby to tak nedopadlo.
Syn je ve 4. třídě a vše se po domluvě dalo zařídit k dodržení denního režimu. Znám také diabetika, který chodí na gymnázium a i tam mu vychází vstříc. Myslím si, že když člověk za věcí jde, překoná většinu bariér.
Denní režim diabetika rozhodně stojí spoustu úsilí a zodpovědnosti, ale je to jen zvyk. Když je člověk v zaměstnání vytížen, myslím, že stačí mít plnohodnotnou svačinu a teplé jídlo nechat na pozdější dobu. I inzulín s jídlem se dá posunout v rozmezí půl hodiny dopředu nebo dozadu.
Také se Martin zmiňuje o potápění nebo jumpingu. Podmořský svět mě velmi láká, dokonce mě přitahuje i volný pád třeba nad přehradou. Nejsem diabetik (mám jen bezlepkovou dietu), ale mojí barierou je strach. Opravdu stačí vytvořit si správnou hierarchii hodnot. Možná s nemocí trochu upravit život, ale ne ho omezit.
Nemám v úmyslu se Tě Martine dotknout, je to jen polemika.
Lenka
|
| Jitka (dcera 11 let - diabetička) | •
|
(12.4.2001 12:07:18)
Milá Lenko, souhlasím s Vámi, že pokud člověk chce a jde za tím, tak se dá většinou vše zařídit. Zatím jsem se nesetkala s tím, že by dceři někde nevyhověli.Ve školní jídelně jsou paní kuchařky velice vstřícné, na škole jsou 2 děvčata diabetičky a oběma jídlo odvažují a vaří jim hořký čaj. Dcera chodí do několika kroužků a i tam nám vyšli vstříc a časově jí přizpůsobili dobu konání.
Ještě k té vaší bezlepkové dietě: kdybyste měla prosím nějaký recept na dobrý koláč nebo pečivo, prosím pošlete mi je na adresu j.pruchova@post.cz.
Předem mnohokrát děkuji. Jitka
|
| Jarka2, 11-letá dcera diabeticka | •
|
(12.4.2001 13:01:07)
Když před rokem zjistili dceři diabetes, v prvním šoku jsem si myslela, že přestanu chodit do práce, že to nezvládneme, že jí nepíchnu injekci, nebudu zvládat dietu. Přizpůsobili jsme se velice rychle, nakonec nic jiného nezbývalo. Ve škole jí vyšli vstříc, obědvá doma (vaří babička s dědou), zvládá si dávkovat jídlo i inzulín sama podle potřeby a glykémií.
Zvládli jsme dovolenou u moře, na horách (tam jsme celý týden váhu nepoužili ani jednou). Je to otázka zvyku a cviku. Zvládáme plovárnu, jízdu na kole, kolečkové brusle. Neomezili jsme ani kroužky, jídlo v restauraci není problém (umíme odhadovat, dcera snad lépe než já).
Jediným problémem je to, že dcera je velmi citlivá, reaguje i na počasí a navíc se blíží puberta.
Ale máme výbornou paní doktorku, na kterou se můžeme kdykoliv obrátit s prosbou o radu.
|
| JANA | •
|
(22.11.2002 5:19:03)
ahoj Jarko,moje 9 leta dcera Tina onemocnela cukrovkou loni.Byl to sok, ale zvlada to dobre, dokonce tancuje balet. JANA
|
|
|
|
|
| Lenka | •
|
(12.2.2002 18:27:54)
Ahoj Martine, a uvazoval si o pumpe? Myslim, ze by hodne tvych problemu vyresila. S pumpou neni clovek zdaleka tolik vazany na stravovaci rezim. Ja mam diabetes 10 let, pumpu (zatim) nemam - chystam se na ni, ale s tolika problemy, ktere ty popisujes jsem se nesetkala. Pravda, potapeni ani vyskove prace me nelakaji, davam prednost jizde na koni a psim sprezenim. A hypo vyresi jednoduse nejaka dobra sladka tycinka (ne cokoladova) i pri jizde:o)) Delat se da fura veci. A s merenim glykemie nemam problem nikdy. Dneska uz jsou k dostani temer miniaturni a rychle glukometry. A neznam situaci, ktera by byla tak strasne dulezita, ze bych se nedostala nekolik hodin aspon na zachod... Takze se rodicove nelekejte...
|
|
| Daniela | •
|
(22.11.2002 15:53:09)
Ahoj Martine, já už mám DM 21 let. Onemocněla jsem v roce 1981. Když porovnám způsob léčby na začátku a tedˇ, můžu říct, že je to neuvěřitelný pokrok. Např. 1.Hodnota cukru se tenkrát dělala z moče - do zkumavky se nalilo Benediktovo činidlo, káplo se několik kapek moči a zahřívalo nad plamenem. Podle zbarvení se zjištˇovala hladina cukru. Aceton - na sklíčko se nasypal kopeček práškového činidla, kápla moč a opět dle zbarvení totéž. Nebylo to vůbec přesné, protože moč se tvoří několik hodin a výsledek nebyl nikdy aktuální.2. Píchalo se železnými jehlami a stříkačkami, které se musely vyvařovat. Pamatuji se, jak jsem byla "happy", když mi mamka k vánocům sehnala jednorázové jehly. Hned zpočátku - byla jsem v 7. třídě - jsem dostala omezení - výběr povolání, musela jsem seknout s atletikou a plaváním, které jsem tehdy závodně dělala. 3. Na gymplu jsem dostala inzulínovou pumpu, byly to první, které se k nám dostaly. Jejich velikost byla tehdy dost velká, asi jako větší walkman. Nyní čekám znovu na hospitalizaci, kdy mi opět dají pumpu, už jí mám doma, a je o víc než 1/2 menší - dá se strčit s prominutím i do podprsenky. 4. Měření glykemií je v současné době za pomocí glukometrů pohoda, hlavně je výsledek glykémií aktuální a v pohodě si člověk udrží glykemie v přijatelné rovině. 5. Já i moje kamarádky z mládí jsme si díky dost nekompenzovanému diabetu v mládí "zadělaly" na současné komplikace. Osobně - neuropatie 3.stupen, retinopatie 1-2 st. a ještě se mi začínají přidávat ledviny. Myslím si, že když už člověk DM - bohužel" má, tak omezit sport, který je pro nás nebezpečný - hlavně hypo, když člověk visí na skále, nebo je někde pod vodou - je prostě dan /i když to zní blbě - nemoci. Hlavní je se udržet OK, abychom tu vydrželi, co nejdéle - vím, o čem mluvím, mé komplikace mi sem tam dost otravují život. Já si ráda odpustím nějaké ty činnosti, pro mě je hlavní vidět, chodit a žít. Nechci být nějak moc melodramatická, ale lze si najít mnoho jiných činností, které vyhovují člověku i nemoci.
|
| Cinda+Filip 08/02+Sofie 07/07 |
|
(22.10.2003 23:10:02)
Mám DM 13 let, od svých osmnácti. Myslím, že důležité je nemoc skutečně přijmout, smířit se s tím, že je tady a vždycky už bude. Potom se dá všechno zvládnout. Samozřejmě, že s nějakými omezeními. Která nemoc s sebou nepřináší omezení pro zodpovědného pacienta? Pro mě byla jednou z velkých motivací pro dobrou kompenzaci touha po vlastním zdravém dítěti. Těhotenství s DM je zvladatelné a je krásné tak, jak si ho zasloužíte. Je to výkon, ale stojí za to! Dnes máme 14-ti měsíčního chlapečka, který je zdravý. Samozřejmě, že máme obavy z možného nástupu dětského diabetu. Kontaktovali jsme dětskou diabetologii v Motole, podstoupili jsme vyšetření na predikci diabetu, podle doporučení jsme dočasně ze stravy vyloučili tzv. předpokládané "spouštěče" dětského diabetu (kravské mléko), prostě se snažíme, abychom nemoc, pokud má přijít a bude-li to možné, alespoň pozdrželi a pokud ne, tak s ní prostě budeme žít. Dobře žít.
Jinak zdravím Martina. Z toho, co o sobě napsal je jasné, že se jen tak nedá a snaží se "žít nemoci navzdory". To je dobře. Znám to... :-)) Přesto si myslím, že svoji nemoc ještě "nepřijal". Držím palce, aby se mu to podařilo brzo.
|
| Martin | •
|
(23.10.2003 0:58:39)
Ale prijal prijal, to jak jsem tenkrat napsal ten prispevek pramenilo z mirneho rozcarovani uz ani nevim odkud (taky z nejakeho prispevku (mozna i zde)), ktery byl prehnane optimisticky, a rikal jak se s DM da zvladnou uplne vsechno, a ja citil nejak napsat nutnost, ze vsechno se zvladnout neda, a ze clovek narazi neustale na bariery, jelikoz dm mam uz nejakych (moment pocitam) 16 let, naucil jsem se bariery jiz davno prekonavat, obcas na ukor diabetu, obcas s vetsim usilim, ale jde zvladnout _skoro_ vsechno.
Tenkrat jsem ten prispevek trosku prehnal, myslim, ze bych ho podruhe takto nenapsal, sam se divim s odstupem, asi jsem se tenkrat trosku nas... :-)))
Kdyztak napis na mail :-)
|
| Jarka2, dvě dcery | 
|
(23.10.2003 8:27:28)
Martine a Cindo, jak dlouho Vám trvalo, než jste diabetes přijali? Dcera ho má čtvrtý rok (od 10 let) a ještě ho nepřijala, nesmířila se s tím a je to znát na výkyvech hodnot.
|
| Martin | •
|
(23.10.2003 15:48:44)
ja bych svoje prijeti nemoci polozil do dvou rovin
rovina
a) smireni
b) partnerstvi
Jelikoz DM mam od 6 let, tak to smireni trvalo relativne dele, pak uz je jen a maly krucek dal to partnerstvi
Jestli po mne chces kdy presne to bylo, tak to si moc neuvedomuju, ale myslim, ze uz na stredni skole jsem se svoji nemoci :-) uzavrel kvalitni partnerstvi, a bez problemu jsem se oddaval i docela extremnim zalezitostem (horolezetctvi, nocni pochody apod.)
|
| Cinda+Filip 08/02+Sofie 07/07 |
|
(23.10.2003 20:50:57)
Jarko, Tvoje dcera je navíc v pubertě, takže častější výkyvy hodnot s tím mohou souviset. Já jsem DM v pubertě nezažila (ale nosila jsem kvůli skolioze korzet-taky paráda :-)) ), takže to nemohu posoudit tak, jako třeba Martin.
Myslím, ža Martin popsal správně ty dvě roviny-přijetí nemoci a partnerství s ní. Nedá se ale mluvit o jednom konkrétním okamžiku. Je to vývoj a u mě byl dost dlouhý. Myslím tak 8-10 let. A protože slyším nerada např. o nefropatii, neuropatii a retinopatii, tak jsem musela přehodnocovat. Navíc i s ohledem na svoji práci jsem si nemohla dovolit lítat "nekontrolovaně" v hypoglykemiích. (I když taková rizika jako Martin na skalách nebo výškových budovách nezažívám:-).)Asi také záleží na lékaři, který Tvoji dceru sleduje. Já jsem měla velké štěstí. Poměrně brzy jsem se tak dostala k lepšímu inzulínu, inzulinovým perům a glukometru, ale taky k novým informacím. Možnost selfmonitoringu je skutečně senzační a hodně pomůže při poznávání reakcí glykemie na cokoli, protože nejen jídlo a fyzická aktivita, ale snad i myšlenky :-)) ovlivňují glykemii. Díky selfmonitoringu se dá naučit odhadnout množství sacharidů v čemkoli i rychlost pohybu glykemie po "jeho" snědení.
Některé zajímavé informace o DM čerpám z knihy "Kompletní průvodce každodenním životem s cukrovkou", vydala Americká diabetická asociace r. 1996, u nás nakladatelství Pragma r. 1998, cena tehdy-248,-- Kč. Nevím, jestli se dá ještě sehnat a taky nevím, jestli nevyšlo ještě později něco "novějšího". Před časem jsem slyšela o této knize mluvit jako o bibli pro diabetiky.
Martine, zdravím! Brzo se Ti ozvu.:-)
|
| vlasta | •
|
(9.12.2004 17:55:27)
Zvu vás na stránky určené hlavně pro výměnu zkušeností mezi rodiči dětí s DM. http://www.zh.cz/diabetes/
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jirka | •
|
(15.2.2006 21:23:41)
Můj kluk má cukrovku od 4 let, dnes je mu 13. Dostal ji těsně před tím než měl nastoupit do školky. Ve školce nám naštěstí maximálně vyšli vstříc, i když z toho měly jeho učitelky obavy, ale je pravda, že ho tam jezdila manželka v poledne píchat a to samé ještě v 1.třídě a částečně ve 2. než byl schopen se píchat sám. Takže tohle mě dost překvapuje, jsem sice z malého města, ale v Praze by se tím spíš měla najít školka, ktrá dítě přijme.
|
| Lucík | •
|
(8.3.2006 14:10:07)
Ahojky,
jmenuji se Lucka a cukrovku mám od 6-ti let,teď mi bude 15. S cukrovkou se dá žít. Ale nejdřív bych vám chtěla říct, jak vypadaly moje začátky a jak sem ji vlastně dostala.
Když sem chodila do první třídy, tak sem se začalo v noci počůrávat, na to si moc dobře vzpomínám. Měla seˇm velkou žízeň, ale hlavně před spaním. A v noci sem se zase počůrala. Pamatuji si jak sem si vždycky říkala nesmím se počůrat. Někdy to zabralo. Když o mně začala mít mamka s taťkou strach, tak se mnou šli k naší paní doktorce, ta nám řekla ať jí zítra doneseme ranní moč. Já se ráno vyčůrala, a šla do školy. Ve druhé hodině se ozvalo ťukání a ve dveřích se objevil taťka. Nevěděla sem co se děje. A tak sem se na něj usmála. On poprosil naši učitelku o slovíčko a vysvětlil co se děje. Potom mi řekl abych se sbalila a šli jsme. V autě seděla mamka a tvářila se smutně.
Já si sedla do zadu na sedadla a divila sem se že je vedle mně kabela. Sestra zatím byla ve školce. Mamka mi vysvětlila že pojedem nachvíli do nemocnice. A já s toho měla radost. To sem ale nevěděla oč jde. A nejvíc mně potěšilo to, že mně sestřička učila si píchat inzilín a večer přišla (o půl osmé) a řekla že si zasloužím odměnu, tak mi donesla banán. To mně potěšilo, ale pak mi druhou večeři nosili každý den.
Mamka se zatím s taťkou vše učili a měli o mně strach. Když sem přišla do školy, tak mně učitelka posadila za Věrou, ale navěděla sem proč. A potom sem pochopila že má taky cukrovku. Teď sme spolu nejlepší kámošky a neuděláme bez sebe krok.
A ještě jedna věc, moje sestra v jedenácti letech taky dostala cukrovku, takže sme diabetická rodina (teď jí je 12), ale nejzajímavější je to, že nikdo jiný v rodině cukrovku nemá.
Teď už sem se s tím srovnala, a vím že cukrovka je zatím to nejlepší co mně mohlo potkat, jelikož jsou horší věci.
|
| Martin | •
|
(10.3.2006 17:07:52)
Ahoj,
je dobre, ze si se dokazala z nemoci vyrovnat, ja sam mam DM taky od 6ti let, i kdyz jsem jiz trochu starsiho data vydani (je mi 25).
Jen ta posledni veta mi prijde zvlastni, ano je mnoho veci horsich nez DM, ale ze by to bylo to nejlepsi co mne potkalo ? Ja rikam , ze DM mi pomohlo videt veci ktere bych jinak nevidel , a vazit si toho ceho bych si jinak nevazil, a ze to neni nic hrozneho, ale urcite to neni to nejlepsi co mne mohlo potkat.
Ahoj
Martin
|
| Lucík | •
|
(10.3.2006 19:42:18)
A ajk to zvládáte dnes?
Myslím nějaké komplikace?
No, není to pro mně to nejlepší co mně potkalo.
|
| Martin | •
|
(14.3.2006 18:31:07)
Ahoj,
zvladam jak zvladam, komplikace jsou zatim spis drobne, ale neni to uplne bez, nejvetsi problem ktery mne opravdu omezuje je horsi prokrveni nohou kdy dostavam krece po zatezi (vybehnout do 10teho patra si holt musim jiz odpustit).
Asi nejvetsi problem co se tyka cukrovky, ktery ted resim je jestli si poridit vlastni dite s rizikem ze to muze po mne zdedit (10-15%)
Jinak muzu rict, ze kdyz se clovek trosku snazi, tak nemam pocit, ze by mne cukrovka v necem omezovala, jen potapeni mi uplne zakazali, ale to mi ani nejak moc nevadi.
ahoj martin.
|
| Lucík | •
|
(15.3.2006 13:49:36)
No, já mám taky menší problémy s nohama, já si myslím že děti si pořídit můžete. Mamčina kamarádka Lída má dvě děti jedna je orok mladčí než já a ta druhá je teď v první třídě a ani jedna cukrovku nemá.
Já mám takovej strach že mě nikdo s těch zdravejch kluků chtít nebude kvůli tý cukrovce, a abych pravdu řekla tak mně je jedno jestli budu mít děti s cukrovkou nebo bez, hlavně že nebudou hůř nemocný
|
| Hračka |
|
(20.3.2006 9:13:02)
Já se přidám k vaší diskusi.Je mi 33let a diabetas mám 24 let.Mám dvě naprosto zdravé děti-dceři je 11let a synovi je 2,5roku.Vím,že dědičnost diabetu z otcovi strany je daleko vyšší.Mám kamarády co se mnou jezdili do dětské poradny,kteří mají rodiny a děti jsou zdrávy.
Mít strach,že Tě nebude nikdo pro Tvou nemoc chtít je blbost!Já měla kluků a nápadníků,že by jsi koukala.Jsem po druhé vdaná a nikomu nemoc nevadila-naopak,chlapci Tě budou chtít chránit a ošetřovat!!Hlavně se za svou nemoc nestyď a řekni o tom na rovinu!!Děvčata co se mnou jezdila do dětské poradny i z dia tábora jsou všechny vdané,mají krásné zdravé děti a žijí normální lidské životy jako ostatní-hold máme nějaké omezení,ale s tím se člověk naučí rychle žít.
Nevím jestli diabetes je výhra.Mám také pár kamadádů diabetiků po smrti.Všichni na komplikace diabetu.Vždy mně to odrovná,když slyším o někom dalším.Cukrovka je mrcha a na to pozor!
Žádná nemoc není výhra-výhra je být zdráv!!
Vím,že pokud je člověk dobře kompenzován,tak se s cukrovkou dá žít hodně dlouho!!!
Pa pá
|
| Mirka | •
|
(13.4.2006 23:30:11)
Zdravim vsechny je mi 33 let cukrovku mam 31 let od dvou let mam 3,5 letou holku a je zdrava i podle testu neni se ceho bat jinak super stranka o diabetu je medatron.cz
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)